Nafoukaná, arogantní, nevnímavá, ráda se pere, neposlušná, samotářská, sobecká a bez špetky empatie. Tohle o ní tvrdí ti co jí potkali, ale …. Jo popravdě se trefili přesně. Elisa je přesně taková vlčice. Je rázná a tvrdě si jde za svým. Pro svůj daný cíl je schopná obětovat všechno. Na druhou stranu je Elisa velice zásadová vlčice. Pokud se jednou pro něco pevně rozhodne, už ji nic nezvyklá k tomu, aby svůj názor změnila. Za svým názorem ať už je bláznivý, šílený, nelogický či neuskutečnitelný si prostě pevně stojí a můžete mít sebelepší argument proti, ale Elisa si bude tvrdošíjně stát za svým. Většinou jí, ale tahle zanícenost dokáže i pěkně stáhnout dolů. Dalším Elisiným velkým problémem je fakt, že si ráda hraje. Ovšem Elisa nehraje obyčejné hry jako například hra na honěnou nebo na schovávanou. Elisa hraje hry s ostatními vlky, které jim nejsou většinou příjemné. Jednou předstírá, že je někdo úplně jiný, jen aby zjistila reakce vlků v okolí, jindy na někoho bezdůvodně zaútočí jen, aby viděla, jak se bude tvářit.
Podle mluvení Elisa vzbuzuje dojem nafoukané vlčice. Jako by každým slovem a každým pohybem chtěla naznačit „já jsem něco víc, než vy“. Tohle ovšem Elisa nedělá schválně. Byla vychovaná v tom, že je něco víc než všichni ostatní a proto se tak pořád chová. Její výchova byla ovšem tak přísná, že díky ní Elisa pořád hledá svobodu a tak její počínání může být někdy až dětinské například když si začne hrát s brouky nebo začne lovit motýly. Co jí však její výchova dala, co je pozitivní a co jí nikdy nikdo nevezme, je její ladná a elegantní chůze pravé dámy, kterou však Elisa není.
Dalším velkým problémem, je že Elisa neuznává autority. Můžete být klidně prastrýc Vlčíška z druhého kolene a Elise to bude jedno. Dokonce ani k alfám neukazuje pokoru, kterou by měla a dost často to za svou neomalenost schytává. Jediný komu se bez odmlouvání podřídí je … no vlastně takový vlk se ještě nenašel.
Elisa může ostatním vlkům, hlavně těm co umí číst myšlenky, schizofrenická. Bohužel Elisa netrpí rozdvojením osobnosti, o svou mysl se totiž dělí se svou sestrou. Proč k tomu došlo se dozvíte v Elisině příběhu.
Věřte tomu nebo ne, ale pod tímhle vším se sem tam objeví i hodná a milá vlčice, která miluje svoje přátele a dala by za ně tlapku do ohně. Problém je v tom, že tuhle svou hodnou stránku Elisa neukazuje jen tak na potkání a musíte si k ní nejdříve najít cestu. A ta cesta je velmi trnitá.
Vzhledem k tomu, že Elisa vyrostla na severu a převážně v horách nad sněžnou čarou miluje sníh a je schopná si se sněhem hrát celý den. Je tedy jasné, že jejím oblíbeným ročním obdobím je zima. Elisa má taky ráda tmu. Ať už je to tma v noci, kdy na nebe vystoupí zářiví měsíc, který Elisu vždy očaruje, nebo v nějaké tmavé jeskyni. Tma Elise vždy přišla tajemná a zajímavá, proto není divu, že sama vyhledává tajemná a tmavá místa, kde by si mohla odpočinout.
Snad jedinou věcí, které se Elisa doopravdy bojí je voda. Nesnáší plavání, lov ryb nebo dokonce i samotné koupání ve velkých jezerech. Naštěstí ji plavat naučili přátelé, takže když musí, zatne zuby a plave, ale příjemné jí to není. Spíš než k velkému jezeru se dojde napít k řece a vykoupat se chodí do tůněk nebo klidných potoků. U jezer jí potkáte jen, když okolo nich probíhá nebo v krajních případech nouze.
Má jeden veliký sen a ten zní žít svobodně, být součástí nějakého celku a hlavně být užitečná. Bohužel tento sen se jí zatím uskutečnit nepodařilo a nejspíše ani nepodaří, protože jak sama ráda přiznává „Když už se konečně vyhoupnu na slunce, moje vlastní nerozvážnost mě shodí zase na zem.“ Elisa se ale snaží, a jelikož jí sebedůvěra nechybí, ze svých chyb se vždy poučí a zkusí to zase znovu.
Jídlo, které Elisa nesnáší, jsou již zmíněné ryby, protože jí přijdou slizké a nechutné, na druhou stranu ale zbožňuje všemožné opeřence. Bažanty má asi nejraději.
Co Elisa vyloženě nesnáší, jsou vlčata. Odvíjí se to od zkušenosti, kterou zažila ve své rodné smečce s malým vlčetem Lunou. Pokud se někdo jenom zmíní o vlčatech, Elisa vyklízí pole a prchá, co možná nejdál to jde. Vlčata totiž děsí Elisu více než voda a to už je co říct. Přeci jen ty upištěné malé koule chlupů by vyděsili každého.

Narodila se do smečky, která žila na vzdáleném severu, během prvního sněhu a zde také začala její náklonnost k tomuto pevnému bílému skupenství vody. Její narození však bylo doprovázeno i rodinou tragédií. Elisa se narodila jako druhá v čtyřčlenném vrhu. První se narodil její bratr Moni, třetí byl Mrelen a poslední se narodila její sestra, Mari. Poslední vlče však bylo velmi slabé a uhynulo hned po porodu. Otec vlčat Mark svou neživou dceru odnesl do lesa a ahrabal jí pod jeden ze stromů. Zbylá tři vlčata se o existenci jejich sestry neměla nikdy dozvědět. Ve smečce kde Elisa vyrůstala, byli její rodiče alfy, a proto byla Elisa od malička považována za roztomilou princeznu.
Matka Elien jí vychovávala jako dokonalou vlčici. Učila jí diplomatickému chování, úctě ke všemu živému a etiketě. Otec Mark jí naučil základy boje a dal jí pár rad jak přežít i v té nejhorší pustině. Elisa si však nikdy nemohla hrát se svými vrstevníky a znala jen povinnosti. Nikdy nezískala opravdové přátele, a proto se nejspíš uzavřela do sebe a k tělu si pouštěla jen svou rodinu.
Společně s bratry Monim a Merlenem tvořila nerozlučnou trojku. Když jeden z nich onemocněl, ostatní mu nosili, cokoliv si přál. Zároveň Elisu bratři naučili různým lumpárnám a tichému pohybování.
Když byl Elise ani ne rok, ozval se v její hlavě podivný hlásek, který jako by nebyl její. Našeptával jí, co má dělat, co nemá dělat a Elisa ho jako vzorně vychované vlče ve všem poslechla. Elisa si jednou šla postěžovat své matce, která jí vyjevila pravdu o tom, co se stalo v den Elisina narození. Pověděla jí o Mari a i o své magii přenášení vědomí. Elien byla nešťastná, že jedna z jejích sladkých dcerušek umírá a tak přenesl její vědomí do Elisy s tím, že až bude čas, přenese vědomí zase jinam. Bohužel však nikdy nenadešla příležitost a tak Mari v Elisině hlavě sílila, až se vymkla kontrole a její přesun byl nemožný. Elisa začala matku nenávidět za to, že jí „zničila“ život.
Když Elisa a její bratři oslavili rok, rozhodl se jeden z vlků, že přemůže vůdce a stane se sám alfou. Přidalo se k němu i pár dalších, kteří si bláhově mysleli, že si tím získají uznání a respekt v nové smečce. Jedné mrazivé noci propukla ve smečce velká bitva. Elisin otec Mark padl a s ním i půlka smečky. Elisina matka tedy sebrala poslední síly, co jí zbyly a rozhodla se zachránit své potomky. Utíkali dlouho a jedli jen občas z obav, že by je mohla najít jiná smečka a zabít je. Když po dlouhém denním pochodování dorazili do malého lesíka, rozhodla Elien, že přenocují v malé jeskyni. Když šla, na prohlídku jeskyně, ucítila cizí pach. V jeskyni přežíval medvěd. Vyčerpaná a hladová Elien bránila své potomky, seč mohla, ale po hodině boje vyčerpaně padla na zem. Poslední co řekla, než jí medvěd sežral, bylo. „Schovejte se.“ Moni a Merlen utíkali do lesa. Elisa se však schovala za kámen. Medvěd běžel za bratry, jestli je chytil nebo ne Elisa neví. Ještě dlouho po té co se medvěd vrátil do jeskyně a usnul, zůstávala Elisa schovaná za šedivým kamenem porostlým mechem a plakala.

Nakonec se přeci jen odvážila vylézt z úkrytu. Když však spatřila to, co zbylo z její matky, utekla pryč. Běžela několik dní. Jedla jen malé živočichy, na které narazila cestou. Vyhýbala se jeskyním a pachům, které vypadaly nebezpečně. Byla vyděšená a tak se rozhodla běžet domů. Bohužel nevěděla, kudy má jít a tak se rozhodla vydat do hor, protože její smečka žila někde poblíž hor. Po dlouhé a vyčerpávající cestě dorazila na místo, které kdy si bývalo jejím domovem. Nově napadený sníh zamaskoval všechny stopy po boji a nikde nebylo ani živáčka. Všichni buď zemřeli, nebo utekli. Elisa se začala procházet okolo hranic, až narazila na jednu známou stopu, která byla čerstvá. Běžela po stopě, až narazila na bílou vlčici. Vlčice se jmenovala Sirena a bývala tou nejkrásnější vlčicí v kraji. Bitva jí však o krásu připravila a vzala si sebou i kus jejího zdraví.
Elisa byla ještě moc malá, aby chápala, že vlčice není nemocná fyzicky, ale psychicky a že jí chybí její přátelé. Sirena jí naučila stopovat, lovit vysokou a vyhledávat úkryty. Naučila ji také všechno taktiky lovu, co Elisa zná. Rostla, zesílila a užívala si života, než přišla další rána. Sirena zemřela 2.2.2011 přesně na Elisiny narozeniny. Ještě dlouho po její smrti žila Elisa v horách a cvičila se. Když však roztál sníh, vydala se dolů do nížin. Už se nechovala podle nějaké etikety, ani si neužívala svobodu. Byla zahořklá a věčně podrážděná. Když na někoho narazila, většinou se jí vyhnul obloukem. Až jednou dorazila na místo, které se jí zalíbilo, a rozhodla se zde usadit.
Její kroky vedl osud přímo do Klímové smečky, kde nalezla přátele a rodinu. Alfa smečky však Elisu nesnášela od prvního dne a tak se jednou Elisa rozhořčila a smečku opustila dřív, než jí alfa stihla vyhnat. Toulala se, ale Klímová smečka ji táhla k sobě a tak se stalo, že se do smečky vrátila, aby zjistila, že alfa byla ze smečky vyhnána a její místo zaujali Elisini přátelé. Elisa se do smečky vrátila a žila zde společně se svými přáteli. A našla zde i svou drahou polovičku, Arcanuse. Společně s ním žila i po rozpadu Klímové smečky. Toulali se a užívali si života, než se rozhodli usadit v Asgaarském lese a založit si vlastní smečku.

Gallirea
Její kroky vedl osud přímo do Klímové smečky, kde nalezla přátele a rodinu. Alfa smečky však Elisu nesnášela od prvního dne, a tak se jednou Elisa rozhořčila a smečku opustila dřív, než ji alfa stihla vyhnat. Toulala se, ale Klímová smečka ji táhla k sobě, a tak se stalo, že se do smečky vrátila. Chtěla pouze zjistit, jak se mají její přátelé, které ve smečce zanechala. Po návratu zjistila, že alfa byla ze smečky vyhnána a její místo zaujali Elisini přátelé, Savior a Siana.
Elisa se do smečky vrátila a žila zde společně s vlky, které považovala za svou novou rodinu. A našla zde i svou drahou polovičku, Arcanuse. Klímová smečka však neměla dlouhého trvání. Savior a Siana nebyli schopni vyřešit své spory ani smečkové problémy. Smečka se nakonec rozpadla, což byla rána nejen pro Elisu, ale i pro Arcanuse. Společně nějaký čas trávili touláním se a hledáním nového místa, kde by mohli začít zase žít.
Žádná ze smeček, jim však nebyla schopna nabídnout to, co by potřebovali. Rozhodli se proto založit vlastní smečku. Jejich novým domovem se stal Asgaarský hvozd. Jednou z prvních členek smečky byla jejich přítelkyně z Klímového lesa, Meadow. Postupně se začali přidávat další. Zejména pak Laura, která Elise i Arcanusovi přirostla k srdci a postupně se stala jejich přítelkyní a důvěrnicí. Po zmizení Meadow se tak Laura stala betou a pečovatelkou.
Poté, co byla smečka založena a začala konečně správně fungovat, se Arcanus s Elisou rozhodli pro založení vlastní rodiny. První vrh vlčat nebyl však tak radostným, jak doufali. Narodila se jim dcera Awnay a synové Etney a Castiel. Bohužel menší z obou chlapečků se jen jednou nadechl a zemřel. Jeho hrob je v Asgaarském hvozdě nedaleko úkrytu.
Awnay a Etney pro své rodiče nebyli radostí, ale spíše starostí. Ani jeden z nich si rodičů nevážil, spíše je nesnášeli. Awnay hned jak mohla smečku opustila a stala se tulačkou. Etney sice s rodinou zůstal, ale dělal jen samé problémy. Jen osud ví, zda se s rodiči usmíří nebo odejde. Elise to zlomilo srdce. Doufala, že vlčata vyplní tu mezeru, kterou ve svém srdci měla po ztrátě své vlastní rodiny.Nakonec však čas ubíhal dál. Smečce se pořád dařilo, ale Elisa byla stále smutnější a smutnější. Obě alfy se rozhodly svá bolavá srdce rozehřát ještě jednou. Z jejich vzplanutí vzešel malinkatý světlešedý vlček jménem Sionn, který na rozdíl od svých sourozenců svoje rodiče zbožňuje.
Elisa si konečně připadala, že je tam kde má být. S Arcanusem se jim v Asgaarském hvozdu dařilo skvěle. Smečka prosperovala. A tak se čas od času mohla i Elisa vydat na návštěvy za svými přáteli, kteří jí ještě zbyli.Elisa si konečně připadala, že je tam kde má být. S Arcanusem se jim v Asgaarském hvozdu dařilo skvěle, dokonce přivedli na svět další potomky, Shireen a Nemesise. Smečka prosperovala. A tak se čas od času mohla i Elisa vydat na návštěvy za svými přáteli, kteří jí ještě zbyli.

Elisin příběh se ukončil 20. 7. 2021 po souboji se Styx na Vyhlídce. Elisiny ostatky se nacházejí v hrobě vedle Castiela v Asgaarském hvozdu.