Rowena. Její jméno by se volně dalo vyložit jako „sláva radosti“. Jeden by mohl říct, že se jedná o ironii, že právě tato vlčice byla obdařena jménem s takovýmto významem. Ona kolem sebe totiž radost rozhodně neroznáší. Nebo spíše neroznáší radost druhým.
Hned po narození bylo jasné, že Row bude tak trochu jiná. Narodila se jako poslední z vrhu, z toho důvodu byla již od narození poměrně malinkatá. Její vzrůst tak může u někoho vzbuzovat pocit, že je roztomilá a neškodná. No nelze být dál od pravdy. Sice není silná, ale rozhodně je mrštná a vytrvalá. Pokud vás nedokáže zničit fyzicky, rozhodně se o to pokusí psychicky. Je velký mistr manipulace a rozhodně se nebojí vlkům do očí lhát. Svou schopnost lhát dotáhla do mistrovské dokonalosti díky několika nebezpečím, kterým čelila. Možná že díky tomu se u ní objevila magická schopnost ostatní přimět dělat i to, co by jinak neudělali.
Rowena miluje nedokonalosti, i když se sama snaží o dosažení pomyslného perfektního stavu a vzhledu. Srst má vždy upravenou a uhlazenou, někdy možná až moc. Vždy, když objeví mrtvé zvíře nebo kosti, se zájmem je prozkoumává. Má také jistou oblibu v poškozených věcech. Pokud vlkovi chybí ucho, oko nebo klidně ocas, Rowena neodvrátí pohled, ale bude si jej fascinovaně prohlížet. Jakákoli nedokonalost je pro ni překrásnou. Možná za to může i její vlastní nepřirozeně dlouhý ocas, který v ní vzbudil obdiv k nevšednímu.
Rowena je vlčice ve svých očích opravdu nádherná, a proto toho ráda využívá. Ráda vrtí prdelkou před různými vlky a vlčicemi a někdy používá slovník nevhodný pro dámu. Někdo by mohl označit její pohyby a chová za lascivní nebo promiskuitní. Její neuváženost ve vztazích jí obdařila vlastním potomstvem, po kterém Rowena netoužila a popravdě ani do té doby nevěděla, že její chování může vést k založení rodiny v poměrně mladém věku.
Vztah s rodinou v podstatě nemá. Matku a otce vnímá jen jako její stvořitele, ale nebere je jako nikoho podstatného, koho by ve svém životě potřebovala. To samé platí o její nevlastní sestře Nym a bratrovi Sirusovi. Lásku si uchovává z původní rodiny jen k bratrovi Alastorovi, který na ni jako mnozí jiní zanevřel poté, co se ukázala její podstata náboženského fanatika. Novou rodinou jsou pro ni její synové, které se rozhodla vychovávat podle svého. Jelikož sama svou matku nesnášela, nechce, aby ji někdo za matku označoval a dává to velice jasně najevo. Na druhou stranu její touha v ničem se nepodobat vlastní matce z ní tvoří vlčici, která se vlastnímu potomstvu snaží věnovat, co jen to jde. Tedy tomu potomstvu, o kterém ví. Těžko říct, jestli to dělá dobře nebo jestli se z ní stane stejná semetrika, kterou vlastní potomci nesnáší, jako z její matky. To ukáže až čas.
Co je jejím velkým zájem a koníčkem, kterého si musíte u Roweny všimnout hned, je její láska k magiím a smrti. Už od mala ráda naslouchá vyprávěním ostatních o magiích, které v zemi jsou. Někdo by mohl doslova říct, že je magií posedlá. Projevuje se jako pravý oddaný následovník. Za vším vidí Smrt a její počínání se snaží co nejvíce napodobit ideál, jenž by bohyně mohla od své pravé ruky chtít. Rowena si neuvědomuje, že vidět zásah boha na každém kroku není normální. Přelet určitého počtu ptáků, padající kometa nebo havran sápající rybu na kusy, tohle všechno se v Rowenině poblouzněné mysli mění na odkaz Smrti, naznačující její přízeň. Ona sama si o sobě myslí, že byla vyvolena, i když tohle jí nikdy samotná Smrt nepotvrdila. Rowena se vzhlédla v tom, že je tato mocná bytost její kmotrou, což jí sdělila její matka, a tak se pustila do jejího bezmezného uctívání. Často ji proto naleznete v nějaké odlehlé jeskyni nebo mýtince v lese, jak při měsíčním světle provádí podivné rituály a tance. Rowena je typickou ukázkou narcistní osobnosti s komplexem vyvolenosti. Tato porucha u ní vznikla na základě nedostatečné pozornosti pečujících jedinců v raném vývoji.
Rowena je ve svém nitru vlčicí, která nikdy nepoznala pravou lásku. Všechno, co ve svém životě kdy udělala, učinila jen z čisté snahy najít někoho, kdo by s ní zůstal a měl ji aspoň trochu rád. Na druhou stranu od sebe záměrně i nezáměrně všechny odhání, protože se bojí toho, že ji nakonec stejně opustí.

Rowena se narodila jako třetí vlče z vrhu vlkům Saviorovi a Lennie dne 15. 5. ve 3 hodiny a 15 minut ráno. V té době byli její rodiče členy dnes již neexistující Ragarské smečky. Od narození byla celkem maličká a oproti bratrům dost zaostávala. Matka je nebrala mimo úkryt, pravděpodobně ze strachu, že by se jim v horách mohlo něco stát. Jejich první výlet mimo úkryt a smečkové území se uskutečnil koncem června. Matka se rozhodla vydat s vlčaty kolem Staré zříceniny k Velkému vlčímu jezeru. U zříceniny se malá Rowena poprvé setkala s dosud nepoznaným pocitem obdivu k magické bytosti, která starý hrad obývá.
Později u jezera se ve společnosti jednoho ze svých bratrů koupala a strašila ho příšerou z hlubin. Sama si už nepamatuje, které z dvojčat tam s ní tenkrát bylo. Matka odpočívala na břehu a na vlčata dávala z dálky pozor. Byl to nádherný den, který si Rowena doposud vybavuje jako nejlepší vzpomínku na vlčkovství. Během tohoto výletu se také naučila „plavat“, i když její styl se dosti podobá topení.
Zpátky do hor odvedl vlčata jejich otec. Ragarské pohoří je známé svým chladem a zimou, která se zakusuje hluboko pod kožich. Mokrá Rowena tak neměla šanci, proti chladnému větru. V závějích sněhu, který se udržoval v pohoří celý rok, málem zemřela na prochlazení. Nakonec ji zachránil její otec. Nebo to si Rowena domyslela, neboť vyčerpáním a zimou ztratila vědomí. Probudila se až v bezpečí a teple úkrytu Ragarské smečky na vrcholku hor. Že za její záchranou stála magie, to se nikdy nedozvěděla.
Zbytek léta prožila na území smečky, kde si užívala radovánek vlčkovského života. Něco magického se ovšem řítilo jejím směrem a ona o tom neměla ani tušení. Náhle se ocitla v poušti. Bylo to něco magického a úžasného. Muselo to být kouzlo! Na poušti byla i její nevlastní sestřička Nym a bráška Sirius. Z nějakého důvodu se Rowena ocitla v těle dospělé vlčice a její sourozence potkal podobný osud. Nikdo nebyl ve správném těle, a to Rowenu celkem dost rozrušovalo, takže ani nevnímala nějaké ještěrky, které v tom měly prsty.
Přesně a do detailů si ovšem pamatuje návrat do rodné smečky. Doprovod jí nabídla vlčice Styx, která se nakonec rozhodla malou Rowenu sežrat kousek od Borůvkové smečky. Naštěstí se do toho vložil nějaký cizí vlk a Roweně se podařilo uprchnout. Cestou se zatoulala ke kaskádám, kde jí nějaký další vlk hodil rybu a taky zahlédla vlčici a vlčata, jak vychází z poza kaskád. Tak objevila Útočiště.
U kaskád ji objevil další vlk, který ji nabídli pomocnou tlapku. Domů se vydala tedy v doprovodu vlka, který se jmenoval Norox. Jenomže ten byl naprosto neschopný a snažil se odvést vlčici na jih. Pravděpodobně se moc dobře neorientoval, ale Rowena zahlédla zasněžené vrcholky hor a od Noroxe se odpojila. Na smečkové území doběhla sice vyčerpaná, ale šťastná že je zase v rodné hroudě.
Po tak velkém dobrodružství bylo jasné, že zůstane doma, co nejdéle to půjde. Seznámila se s prvním členem smečky, mimo svou rodinu. Starling, kterému přezdívá Rowena Ling, se o ni hezky staral a povídal si s ní. Po dlouhé době si přišla opět v bezpečí, a tak se bezstarostně potulovala po území smečky a přilehlém lese. Další členky smečky, Cynthia a Ilenia, už nebyly tak přátelské jako Ling. Začaly Alastorovi vykládat něco o tom, že mu někdo něco strčí do zadku a že ho to pak bude bolet, což Rowenu naprosto šokovalo. Navíc u toho byl jejich otec, který vlčicím nic neřekl. To Rowenu šokovalo možná ještě víc. Malá vlčice se za brášku postavila a přitáhla mu kus masa, který ulovili se Starlingem. Jenomže všichni začali vyšilovali, že je to maso zkažené a blá blá blá. No prostě jak dospěláci vyšilují, když se jim něco nelíbí. Nakonec se všichni spojili proti Roweně a ta dostala vynadáno od otce. S brekem pak utekla do smečkového úkrytu.
Když dostatečně vychladla díky studenému horskému vzduchu, sestoupila dolů do Ageronského lesa, kde nalezla Nym. Ta ji vzala ohřát k jezeru, kde se objevila i Rowenina matka. Malá vlčice jim řekla, co se stalo a matku to pobouřilo. Bohužel místo toho, aby se snažila Rowenu uklidnit, vydala se věc hned řešit a malou vlčici nechala na krku Nym. Ta se rozhodla jít s Rowenou na procházku po okolních územích. V Jedlovém pásu narazily na Sionna. Podle všeho to byl nápadník starší ze sester, čehož mladší využila a začala prozpěvovat celkem otravnou píseň o jejich lásce. Aby nedostala nabančeno utekla směrem ke Staré zřícenině, kde se navzdory všemu cítila bezpečněji než doma. Poprvé tak navštívila svou kmotřičku Smrt, která na ni byla velice hodná, ale varovala ji, aby se nevracela, než dospěje. Rowena se rozhodla, že své kmotře bude dělat jenom radost a zapřísáhla se rozhlašovat ve světě o její velkoleposti. Tak se zrodila myšlenka kultu Smrti.
Když Rowena opustila jeskyni ucítila v okolí Styx. Bála se tak moc, že se rozeběhla na zdař bůh do Ageronského hvozdu. Nikoho v něm nenašla! Místo hledaného bezpečí, ji málem ušlapalo stádo, které se lesem prohnalo. Rowena pak poplašeně běžela do hor, kde doufala, že někoho najde. Ani v horách nikdo nebyl. Všichni ji opustili, když je nejvíce potřebovala. Lehla si pod keř a čekala, až si pro ni kmotra přijde. Nepřicházela. Nakonec se malá vlčice zatvrdila. Nikoho přece nepotřebuje. Ani smečku. Ani svou rodinu. Z posledních sil dolezla do úkrytu v horách, kde vysílením usnula.
Probudila se, až když do jeskyně vešel její otec, který přinesl něco málo k snědku. Rowena na něj byla naštvaná, ale nabízeným jídlem nepohrdla. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Během rozhovoru s otcem se hezky najedla a byla rozhodnutá se nějak s rodinou usmířit. Bohužel Osud si vymyslel, že se kroky vlčice budou ubírat opačným směrem. Místo rodinného sblížení, tak došlo k rodinnému rozpadu. Rowena byla svědkem rozchodu jejích vlastních rodičů, což v ní zanechalo velkou prázdnotu. Navíc se cítila přehlížená, protože rodiče v podstatě nevzali na vědomí, že minimálně třikrát za svůj krátký život málem umřela. Už to nemohla doma vydržet. A tak zvolila jedinou metodu, kterou se za svůj život naučila používat jako obranu před nepříjemnými věcmi. Utekla.
Útěk se stal i do budoucna jejím způsobem, jak vyřešit nepříjemné konflikty.
Během toulání narazila na Noroxe a Biancu, kterou doprovodila zpět do její smečky. S Noroxem pak pokračovala dál, ale nakonec ho ztratila ve sněhové bouři. V té bílé tmě nic neviděla, ale náhle jí od tlapek začaly létat jiskřičky, které jí osvítily cestu. Takto malá vlčice objevila svou vrozenou magii. Něco jí navíc našeptávalo, že v tom má prsty její kmotra. Z bouře se zachránila tak, že doběhla do Mechové smečky, která se nově stala domovem její matky a bratrů, jak později Rowena zjistila. Domů do Ragaru ji odvedl vlk jménem Therion.
Rowena po návratu zjistila, že se smečka rozrostla o nové území a nový úkryt. Tentokrát byl naštěstí umístěn v Ageronském hvozdu, takže se nemusela tahat do hor, aby si odpočala v teple. Uvnitř jeskyně dostala dokonalý nápad. Pomocí jednoduchého rituálu se pustila do uctívání Smrti. Bohužel místo bylo na uctívání moc rušné, a tak musela svoje počínání přesunout jinam. Okamžitě ji napadlo Útočiště schované za Kaskádami, které objevila při svém prvním velkém putování.
V novém sídle kultu Smrti se seznámila s vlčetem Pippou, ze Sarumenské smečky, které se stalo novým členem kultu. Rowenina společnost uctívající Smrt se začala pomalu, ale jistě rozrůstat. Společně s Pippou se tak staly nerozlučnými přítelkyněmi na život a na smrt. Rowena pomohla Pippě v hledání jejího bratříčka Alfreda a později se za ní vydala na návštěvu do Sarumenského lesa. Zde ji zastihla strašlivá zpráva o rozpadu její vlastní rodné smečky v Ragarských horách. Rozpad rodiny a rozpad smečky si na mladé vlčici vybraly svou daň a její srdce se ještě více zatvrdilo. Sarumenší nabídli Roweně útočiště, dokud nedospěje, ale ona již moc dobře věděla, že v této smečce nezůstane. Nebyl to její osud. Kam ji tlapky povedou dál a zda přežije v tomto krutém světě, nemohl nikdo s jistotou říct.

Zajímavosti:

Rowena dostala do vínku hubenou a poměrně malou postavu. Její srst je ovšem hustá a delší, než je zvykem. Možná za to může genetika, možná zimní prostředí, do kterého se narodila. Celkově pak může vypadat jako malinkatý černohnědý chlupatý medvídek.
Další věc, které si každý určitě na Roweně všimne hned, jak promluví, je její zpěvný hlásek. Její hlas není pisklavý jako bývá u vlčat normální. Je poměrně vyzrálejší, než by odpovídalo jejímu reálnému věku. Rowena proto ráda zpívá a vyje, kdykoli k tomu má příležitost. Její vytí je vždy melodické a naprosto úchvatné, čemuž napomáhá i její hudební sluch.