Etney je přesně ten typ vlčka, který vám dozajista musí padnout do oka na první pohled! Nikdo by přece nemohl přehlédnout jeho krásnou srst, úžasně vyrýsované tělo a jemná zlatavá očka plná pochopení. Přesně takto se Etney totiž cítí, dokonce se i on sám ostatním představuje jako pan dokonalý. Málokdy nad sebou pochybuje. Při seznamování se s cizími (hlavně s vlčicemi) nemá zábrany v nějakém tom menším přibarvování si různých věcí ohledně jeho maličkosti. Často si (a rád!) vymýšlí o svém původu, o urozenosti a zásadně se představuje pouze jako „Etney I. Asgaarský, budoucí Alfa smečky a král Asgaarského lesa“. Dost si věří. Kamkoliv přijde, má dojem, že ho všichni musí obdivovat, sebevědomí mu tedy rozhodně nechybí. V žádném případě neřeší nějaké výše postavené vlky ve smečce, siláky se skvělou schopností boje či jiné autority, protože nikdo nemůže být lepší než on. Oplývá však pouze trošku jiným chápáním, než má většina žijících. Jakoby snad byl i mírně zabedněný. Nepřemýšlí sám nad sebou a nad svým chováním, přijde mu, že to, jak se chová a vyjadřuje, je normální, běžné a neliší se nijak zvlášť od ostatních. Nepřipadá mu, že něco dělá špatně a nerozumí tomu.Když však pomineme tuto mírně nepříjemnou část povahy s lehkým narcistickým nádechem, je Etney vcelku milý vlk. A pokud vám nebude připadat milý, rozhodně budete muset aspoň uznat, že se s ním vlk nenudí. Kdykoliv je šedivka poblíž, o zábavu máte postaráno, protože Etney je schopný každému vymluvit díru do hlavy. Rád vás zabaví zejména svými často vymyšlenými zajímavostmi o jeho „skromném“ životě či jinými z velké části nepravdivými příběhy. Dokáže mluvit prostě o čemkoliv – ať už o tom, jak je dnes krásně, nebo o tom, co měl včera k večeři či o dalších všedních věcech, které vás absolutně nebudou zajímat (budete ho však muset poslouchat, protože on vás bude celou dobu pronásledovat jako divý kamkoliv se jen hnete, aby ze sebe vše mohl dostat a potěšit vás svým povídáním). Nutno podotknout, že je to i velká drbna. Etník nezvládne držek jazýček za zoubky, takže se od něj můžete dozvědět i momentální rodinné trable, co mu vadí na sestře, něco o fotříkovi a máti, ale HLAVNĚ! Tomuto vlkovi prostě nikdo nesmí říct žádný drb, protože ve chvíli, kdy se ho Etney dozví, už si v hlavince promítá svůj seznam všech známých vlků a vlčic, a v první volné chvíli běží a vykecá to dál. Pak je tedy možné, že ono „tajemství“ bude vědět i vlk Eda z druhého konce Gallirei. Dělá to jednoduše proto, aby byl ten nejvíc nejzajímavější vlk pod sluncem. Když totiž chvíli může být středem pozornosti, je moc rád a vyloženě to vyhledává.
Etney je také velký snílek. Když zrovna nebude vědět, o čem vám má povídat, začne se mu v hlavě po chvíli přemýšlení rodit nějaký nesmyslný, nereálný příběh o tom, jak sám porazil partu medvědů támhle v lese či jak zachránil vlčici a její vlčata před obrovským nebezpečným požárem. A vážení, to vše bez jediného škrábnutí! No, a když nebude na skladě tento typ příběhu, určitě se dozvíte nějaký podobný. Třeba to, že když je ve smečce on, nikdo se nemusí bát, protože on je ten nejsilnější a nejlepší, nebo pak taky rád povídá o tom, jak zadrží dech pod vodou na neuvěřitelných deset minut! Ne-li více. Jemu samotnému totiž připadá, že jsou jeho příběhy zajímavé a fascinující. Rád by tohle své povídání někdy ve skutečnosti zažil a stal se opravdu tím velkým chlapákem, aby ho každý skutečně uznával a obdivoval.
A aby o něm bylo známo i něco jiného, než jen to, jakou má prořízlou tlamu, mohl by být zmíněn například vztah k jeho rodině či případným přátelům. Ve skrytu duše má všechny tyhle osoby, které hrají v jeho životě nějakou roli, velmi rád. Jen mu nejde se správně vyjadřovat a neumí to dávat najevo. Ve skutečnosti je na ně ale fixován a trpí velkými depresemi, když zjistí, že pro ně není důležitý tak, jak oni pro něj a že ho neuznávají. On prostě ke své spokojenosti potřebuje uznání. Pak je všechno v pořádku. Když ho občas pochválíte, občas řeknete, že je sexy nebo úžasný a občas ho plácnete ocasem chlácholivě přes zadek, bude spokojený jako bleška. Často nerozumí tomu, proč si nedokáže najít nějaké pravé přátele či proč ho většina vlků na první potkání nesnese. Neumí si to sám bohužel vysvětlit.
Jinak co se jeho dovedností týče, o těch se Etney nerad baví. Bohužel totiž nikdy nic moc nepochytil z hodin lovu od svého báječného otce, protože ho to nikterak nebavilo. Je to jednoduché – co mu nejde, to ho nebaví. A navíc k lovu je potřeba taky hodná dávka trpělivosti a obratnosti, jenže chudák Etney po rodičích nepodědil ani to. Trpělivý neumí být vůbec. Vše ho snadno rozruší a neumí se dlouho plně soustředit na jednu věc. A obratnost? Kdykoliv se pohne, je to jako stádo slonů. Dupe a valí se jako takový malý medvídek. Po otci však podělil alespoň poměrně velkou sílu a nechybí mu ani rychlost, což je poměrně zvláštní na to, že je to vlastně takový valící se neobratný balvan. Kdyby si s ním někdy někdo chtěl dát závod, určitě by, tedy aspoň v jeho představách, každého předehnal.
Je to prostě takové „nedospělé mládě“, které snad už ani nikdy nedospěje a zůstane takové navždy. Nejvíc ze všeho by si Etney přál někdy opravdu uskutečnit ty své sny být velkým pánem a jednou třeba porazit i toho medvěda. Taktéž by si moc přál, aby ho jeho okolí a jeho bližní uznávali, to by byl moc spokojený. Chtěl by mít pár pravých přátel, kteří se mu bohužel nějak těžce shání, a také milující družku, od které by se dočkal opěvování své maličkosti, líbání tlapek, upřímné lásky a zamilované péče.

Dětství
Etney se narodil spolu se sestrou Awnay a bratrem Castielem, který však krátce po porodu zemřel, na podzim roku 2014 Alfa páru Asgaarské smečky – vlčici Elise a vlkovi Arcanusovi.
Dětství měli oba sourozenci poklidné a hlavně bezpečné, neboť na ně dávali pozor nejen rodiče, ale i zbytek smečky. Hodně se na jejich výchově a péči, když byli ještě malí, podílela vlčice Laura a Meadow. Pomocnou tlapku pak velmi často přikládal i vlk Naxther. A tak Etney postupně rostl a učil se novým věcem, poznával nové vlky a rozvíjel vztahy v rodině. Nejlepší vztah si vybudoval k otci, byl jako maličký hodně takový „tatánek“. S matkou zase tolik času v dětství netrávil a možná právě tento fakt zapříčinil to, že mu naháněla hrůzu. No a se sestrou to měl už od samého začátku komplikované – oba dva chtěli všechnu pozornost jen a jen pro sebe. Nevycházel s ní dobře a vždy, když jí někdo věnoval více péče než jemu, naštval se a žárlil na ni. Navíc mezi nimi panovala výrazná soutěživost, Etney vždy chtěl být lepší ve všem jako Awnay a zase naopak.
Nějakou chvíli poté, co se naučil dobře chodit, běhat i mluvit a mírně vyrostl, s ním otec začal zdokonalovat všechny důležité a k životu potřebné vlastnosti. Budoval s ním sílu, trénoval rychlost a vytrvalost a nechyběla ani taktika lovu. Snažil se mu předat všechny své zkušenosti, ale Etney, kdykoliv mu něco nešlo, se zasekl, naštval a odmítal přijímat jakékoliv rady a danou aktivitu zcela zavrhl. Taktice lovu už se tedy vícekrát nijak blíže nevěnoval, a tím pádem se v ní už nikdy víc nezlepšil. Lov tedy nebyl, není a nejspíš ani nikdy nebude jeho oblíbená činnost, ve které by exceloval.
Postupem času se Etneyovi projevila i jeho vrozená magie. Stalo se to kdysi v Asgaarském lese, když do jeho domoviny přišel nezvaný host. Etney si ho všiml jako první ze všech, když byl na obhlídce území, a vyzýval ho, aby odešel. Vlk však odmítal a stále se chtěl dostat hlouběji do lesa. Etneye tehdy pohltil velký nával vzteku a byl silně rozrušený, přičemž na to konto (zatím stále nevědomky) poručil danému vlkovi, aby jejich smečku okamžitě opustil. Aniž by si byl vědom toho, že je to počátek jeho vrozené magie, šťastně to běžel oznámit otci, jak skvěle vyhnal toho zlého vlka a ochránil tak smečku. Pověděl mu tedy celý příběh, a následně se díky tomu dozvěděl, že se pravděpodobně projevila jeho vrozená magie. Otec mu poté začal sdělovat více informací o všech vrozených i získaných magiích a i o tom, že magie příkazu není jen tak ledajaká magie, nýbrž velmi mocná a jako vrozenou ji má jen málokdo. A tak se mohl v této oblasti začít postupně vzdělávat a trénovat, aby všemu více porozuměl a zdokonalil se. Velmi mu s tím pomáhal právě jeho otec. Významná pro něj byla situace, kdy společně vyrazili na Šakalí pahorkatinu bojovat proti šakalům za účelem tréninku, tehdy do magie více pronikl a osvojil si základy.
Když už byl Etney skoro dospělý, rozhodl se otec, že nastala vhodná doba na to, aby se dozvěděl o svém zesnulém bráškovi a poznal místo, kde je pohřbený. Zamířili tedy hluboko do Asgaarského lesa a zastavili se u jednoho z největších stromů, co tu stál. Byl mu sdělen krátký příběh o bratrovi, jeho jméno, zbarvení a veškeré detaily. Etneye však tohle zjištění nijak nepoznamenalo, protože si na bratra nevzpomínal a neměl k němu vytvořený žádný citový vztah.

První samostatná výprava za hranice Asgaaru
Rozčílený z hádky, kterou měl jednoho dne s rodiči, utekl daleko za smečku. Bylo to poprvé, co vytáhl sám bez doprovodu tlapy z rodiště. Brouzdal okolím a užíval si, že může s absolutní volností a bez jakéhokoliv hlídání a buzerování poznávat svět i mimo les.
Historicky první jeho známostí na této výpravě se stal vlk Scrooty, kterého potkal u Medvědího jezera. Čistě černý vlk se zajímavými fialovými odznaky, které Etneye naprosto fascinovaly. Scrooty byl mimochodem i prvním vlkem, který mu pověděl o Smrti a Životovi.
Na Kamenné pláži se poté setkal s Bellrayem, u kterého zase zjistil, že mít podivné papírky na tlapách je vlastně úplně normální. Bavilo ho, že mohl potkávat tolik zvláštních vlků. Rád by si ťapkal dál a užíval si nová dobrodružství, ale překvapila jej ne moc příjemná návštěva jeho matky, která ho hledala. Chtěla ho přemluvit, aby se vrátil domů, ale Etney samozřejmě nesouhlasil. Matku odmítal a chtěl dál sám putovat. Nakonec konflikt vyústil v prudkou hádku a následné použití magie příkazu z Etneyovy strany. Matka byla ale zkušenější, účinky magie zlomila a pod náporem vzteku se Etnymu zakousla do krku, aby jednou pro vždy tento spor ukončila. Tento rázný krok však zapříčinil to, že důvěra a zbytky obdivu v její maličkost v Etneyových očích velmi poklesly. Nicméně docílila toho, čeho chtěla. Vlček se s ní vrátil domů.

Calum, Casipa
Během svého pobytu na Gallirei už Etney zažil dost věcí a poznal spoustu vlků. Někteří ho nesnesli, jiní ho ignorovali, ale pak tam byli i tací, jako třeba Yeter (Calum), co se s ním poměrně rychle a snadno spřátelili. Hnědý vlk s nadýchaným kožíškem, na první pohled působil, že nemá absolutně žádný smysl pro humor. Setkali se na Náhorní plošině a vyrazili spolu na výpravu za Životem, kterého Yeter hledal. Postupně se poznávali, zažívali spolu různá dobrodružství a Etney učil Yetera, jak se upřímně od srdce smát. Nakonec pak Yetera začal považovat za svého nejlepšího (a v té době i jediného) přítele. Pozval ho i k nim do smečky, do které se Yeter milerád přidal, z toho měl Etney velikou radost. Tak mohli zůstat pospolu, i když jejich vztah postupem času výrazně opadl. Možná i z toho důvodu, že se Yeter začal hodně věnovat vlčici Ashe, která taktéž byla členkou jejich smečky, a už neměl na svého přítele Etneye tolik času. Etney ho však v hloubi duše bude mít vždycky rád a nikdy na něj nezapomene. Jak pak by taky mohl, vždyť to byl jeho první opravdový přítel!
Když Etney brouzdal po okolí, potkal u severních břehů řeky Mahtaë vlčici Casipu, svoji první životní lásku. Vlčice ho velmi okouzlila, obzvlášť pak její fialové něžné oči. Velmi rychle se do ní pobláznil a ona do něj. Začali spolu trávit hodně času, procházeli spolu velkou spoustu romantických a tichých míst, které společně poznávali, a nakonec se dali dohromady. Zažili spolu krásných několik měsíců upřímné lásky, dokud Casipa nezmizela. Nejdřív ji Etney sháněl a hledal, byl nešťastný, ale postupem času od všeho upustil. Ne, že by na Casipu zapomněl, ale spíš se smířil s tím, že už ji nikdy neuvidí. Pro Etneye to však byly cenné zkušenosti a nádherné zážitky, které se mu navždy zapsaly do paměti.

Den za dnem, měsíc za měsícem
Čas běžel a Etney pomalu, ale jistě dospíval. Začínal si uvědomovat, co je a co není v životě důležité. Seznamoval se s dalšími vlky mimo smečku i v ní, snažil se najít si více přátel a také utužoval vztah s rodinou. Ne vždy to šlo všechno hladce, například přímo s tím utužováním vztahů v rodině. Měl dost konfliktů s matkou, která mu příliš nerozuměla a podle jeho domněnek se o to ani nikdy nesnažila. Více blízký si byl ale koneckonců vždy s otcem. Sestra ze smečky nakonec odešla, takže s tou se přestal vídat a jejich vztah zcela opadl.
Sice Etneye více bavil život „tam venku“, ale musel uznat, že i ve smečce se děla velká spousta událostí, u kterých by prostě neměl chybět! Například jednou smečku napadli dva velcí medvědi. Etney se rozhodl pomoct ostatním a smečku bránit. Hrdě tedy vypjal hruď a začal po medvědech plivat zlá slova (rozhodně však neměl v plánu pouštět se do nich fyzicky), jenže jednoho z medvědů dost naštval a ten se po Etnym ohnal svojí mohutnou tlapou. Velké drápy se mu zaryly do kůže a způsobily mu tak ne zrovna malé zranění na zadním levém stehně. Etney si pak zalezl pod keřík a na zbytek akce nasadil režim „neviditelný“. Až se vše uklidnilo a medvědi byli zahnáni, vylezl, zkontroloval, že ho celou dobu nikdo neviděl a poté se začal chvástat, jak skvěle to zvládl a jak byl všem nápomocen. Po této akci mu zůstala na památku velká jizva, o které ale rád mluví, neboť všem popisuje, jak silný a statečný byl.
Další, pro Etneye dost důležitý, zážitek se mu stal mimo smečku, kdy na Náhorní plošině potkal dvě úžasné vlčice, které ho na první pohled okouzlily. Severka a Matali. Tyhle dvě vlčice pro něj za nějaký ten čas, který strávili pospolu, začaly znamenat něco víc. Začal je považovat za své moc dobré kamarádky, i když nikdy nevěděl, jestli ho tak berou i ony. Moc v to však doufal a také věřil. Matali se mu dokonce velmi líbila, měl na ni zálusk. Dříve než na ni ale mohl cokoliv zkusit, se jejich cesty rozdělily a pak už se dlouhou dobu znovu nespojily. Snad jednou. Je to jedna z věcí, po kterých Etney upřímně touží. Chtěl by je zase vidět, něco s nimi zažít a hlavně se přesvědčit, že jsou v pořádku. Rád by se také dozvěděl, jakou cestou se vydaly a jak se jejich život vyvinul.

Sionn
Doma v Asgaaru, když se vracel ze svých dalších toulek mimo smečku, se dozvěděl nemilou věc, která ho opravdu vůbec nepotěšila. Spíše ho rozzlobila a srazila na kolena. Elisa s Arcanusem mu oznámili, že bude mít dalšího bratra. Etney byl vzteky bez sebe. O malého sourozence nikdy nestál, navíc to s ním vůbec nikdo nekonzultoval! Tehdy, když byla ve smečce Awnay, se vždy musel o pozornost všech dělit spolu s ní. Pak odešla a on se konečně cítil šťastný a všemi opěvovaný. Jenže věděl, že teď, když přijde mládě, na něj nebude mít nikdo čas a ztratí i ty poslední záchvěvy uznání v očích ostatních. Tak mu to připadalo. Byl z toho nešťastný a ztrápený, cítil se podveden.
Když se mládě narodilo, stalo se přesně to, co předpokládal. Matka ho (měl takový pocit) přestala mít úplně ráda a přestal ji zajímat, vztah k otci také výrazně ochabl a členové smečky si pořád šuškali jen něco o vlčeti. Navíc už tehdy měl Etney obavu, že by mu Sionn mohl vzít Alfa trůn, o který Etney odjakživa tolik stál. Hned, co se ono malé stvoření narodilo, k němu Etney pociťoval velikou zášť a nesnášel ho. Řekl si, že nemá a nikdy nebude mít žádného bratra a sám v sobě ho prostě nepřijal.
Jak vlče rostlo, Etney se snažil trávit co nejvíce času mimo smečku, i když ho rodiče povýšili na Deltu a pověřili postem učitele, aby se o vlče staral. Jemu se však celý tento „skandál“ příčil, nesnesl toho malého zjeva a nechtěl se na něj ani podívat.
Jednou v zimě se vrátil ze své dlouhodobější procházky domů, zalezl si do jeskyně a doufal, že bude mít klid. V tom se ale do úkrytu nahrnula matka, otec i jeho nechtěný bratr. Bylo mu sděleno, aby bratra pohlídal, a to se mu tehdy rozsvítila žárovička u hlavy, jak by se mohl bratra zbavit. Souhlasil a řekl, že ho vezme „na procházku“. Vzal ho do tlamy, i když byl už větší a těžký, a začal se brodit někam pryč od smečky vysokými závějemi sněhu. Protože mu ale přišlo, že mají pomalé tempo, hodil si nebohého bratra na svůj hřbet a rozběhl se. Mířil daleko za smečku, běžel dlouho a skoro bez dechu. Zastavil se až v útrobách Armanských hor, kde na bratra použil svoji vrozenou magii, aby nemohl najít cestu domů. Zanechal ho v té velké zimě a sněhové vánici osamoceného a napospas osudu. Když se vrátil sám domů, samozřejmě na něj čekal už netrpělivý a rozzlobený otec. Skoro se poprali, ale Etneye to netrápilo. Byl vnitřně spokojený a hlavně nadšený, že nad všemi tak vyzrál a povedlo se mu toho hnusného mláděte zbavit. Otec Sionna ale po nějakém čase samozřejmě našel a dovedl ho zpátky domů. Etneyova mise, jak vymazat bratra z povrchu zemského, tedy byla neúspěšná.

Další roky života
Během dalších několika měsíců se nedělo v Etnyho životě nic zvláštního. Trávil čas stejně osamoceně jako předtím - bez přátel či milující vlčice, a jen tak si brouzdal po Gallirei, aby mohl poznávat nové vlky a třeba navázat právě nějaká ta nová přátelství.
Na jaře se jednoho dne vrátil domů, a čekalo tam na něj velké překvapení. Jeho rodný les navštívila sestra Awnay, jak rád ji on viděl! Pohltil ho pocit radosti a štěstí, byl neskutečně nadšen, že se znovu shledali. Tímto okamžikem zapomněl na jejich rivalitu v minulosti, doznal své sestře lásku, ukázal jí, že k ní chová náklonnost. Vše nejspíš pramenilo z faktu, že Sionna nikdy neměl nijak zvlášť rád a taky si připadal v životě dost osamocen. Jak Awnay viděl, došlo mu, že není sám a že si musí své pokrevní sestry vážit! S Awnay a Fiérem (kamarádem od Awnay) se následně vydali na túru mimo les daleko na sever. Etney totiž učinil rozhodnutí, že najde své kamarádky z minulosti – Severku s Matali, aby se přesvědčil, že jsou v pořádku a že si na něj stále pamatují. Awnay s Fiérem mu nabídli na tuhle velkou akci doprovod.
Výprava do Ragarských hor byla úspěšná. Etney se tedy znovu setkal s oběma vlčicemi a zároveň poznal i dva nové vlky - Faliona se Starlingem. Překvapilo ho však, jak málo radosti obě dvě vlčí slečny projevily. I tak si trojice ale přislíbila, že se znovu v budoucnu setkají.
Etney si pak šel na nějakou dobu zase po svých, se sestrou se společně odloučili, a tak ťapal sám. Dokud nepotkal Lucy. Drobnou vlčici se zelenkavýma očima. Setkali se na Ježčí mýtině, společně se hodili do řeči a začali spolu trávit čas. Například, právě Lucy byla ta, díky které Etney poprvé navštívil vlčího boha Života. Postupem času si sobě vzájemně padli do oka. Zjistili dokonce, že patří do stejné smečky! Etney jakoby za pomoci Lucy mírně dospěl. Usmířil se s rodinou a rozhodl se, že jim bude ve smečce od nynějška pořádně pomáhat. Následně, zhruba v polovině léta, vyznal Etney Lucy svou náklonnost a 12. srpna společně utvořili pár.