
<< řeka Mahtae - jih
"To opravdu je," přitakal souhlasně, přičemž pak dodal: "Ale je taky hodně mocný, víš? Může ti pomoct s velkou spoustou věcí - naučí tě líp kouzlit, může z tebe udělat někoho jiného. Můžeš ho poprosit, že chceš být silnější a on to pro tebe třeba udělá a pomůže ti. Dost vlků tady v našem světě je nebezpečných a zlých, Ciri. Je moc důležitý, aby ses, jakmile dospěješ a budeš se někde toulat sama, zvládla postarat sama o sebe a byla silná. Nerad bych, aby se ti někdy něco přihodilo. Proto, až tě za panem Životem někdy vezmu, ho můžeš zkusit poprosit a sdělit mu svá tajná přání," hravě na ni mrkl. Přál si, aby se jeho děti dožili ve zdraví spokojeného stáří, jako jeho vlastní otec. Můj táta měl bez tak pohodovej život úplně vždycky. Byl v Asgaaru a to je všechno, nemusel nikdy nic řešit, napadlo ho. O jeho minulosti toho však popravdě moc nevěděl, jen si to nechtěl přiznat. "Hlavně je důležitý, aby Reonys byl hodně moc silnej a schopnej. Jednou po nás převezme naši smečku, kterou právě zakládáme, a bude jí vládnout. Bude mít na starost celý Cedrový háj. A vy mu budete se ségrou pomáhat, jo?" budoucnost si kreslil jako nějaký obrázek...
Natočil ucho na Ciri, když se ho začala na něco vyptávat. Povytáhl obočí, usmál se a pohlédl na motýlka, který jeho dceři přistál na uchu. Vypadala s ním roztomile. Na jak dlouho si s ním asi bude moct hrát a povídat? Zvláštní, nikdy se nesetkal s tím, že by vlk měl vlastního kamaráda, nebo snad mazlíčka? jiného druhu. Teda vlastně Nemesis měl nějakýho ptáka, ne? Povídal si s ním, vzpomněl si. Pak ale zavrtěl hlavou, protože tomu všemu nerozuměl. Motýlek se ocitl u Etnyho ucha, šedý vlk s sebou trochu cukl. Byl zamyšlený a nečekal, že se motýl bude potloukat kolem něj. "Cože? Jestli ho slyším?" zopakoval po ní a zaostřil zrak na motýla, který už seděl Ciri mezi ušima. V jejím kožichu mu asi bylo teplo. "No, slyším nějaký pískání, něco asi frflá, ale... To je všechno. Nerozumím mu. S tebou teda mluví, jo?"
Když Ciri projevila nadšení a sdělila, že je na výletě spokojená, zahřálo ho to příjemně po celém těle. "To jsem fakt rád, mě se ten výlet taky moc líbí. Jsem rád, že jsi se mnou, stýskalo se mi," pomazlení jí opětoval a vesele u toho zavrtěl ocásem. "Vivianne je kdo ví, kde a Reonys pořád captá se strécem Sigym. Za to ty jsi taková miloučká holčička, že jsi mi přišla v tom lese naproti," rozplýval se a tlapkou Ciri poplácal pochvalně po zádečkách. "Připadalo mi, že jste všichni pryč moc dlouho. Měl jsem strach," podíval se na ni s vřelým úsměvem na tváři. Pak ještě dodal: "A k tomu červenému jezeru tě rád vezmu!
Cesta to byla dlouhá, ale nakonec zřejmě úspěšně dorazili do cíle. Zastavil se až na konci cesty, až už dál jít nemohl. Ohlédl se za sebe na jehličnatý les, kolem kterého procházeli, a pak ukázal tlapou na rozlehlé moře, jehož konec byl v nedohlednu. "Ciri, tomu se říká moře," pověděl jí. Mlčky chvíli tento úžasný přírodní jev pozoroval, moc se mu to líbilo. Tok řeky, který se vléval do moře, vydával příjemný uklidňující zvuk. Všude bylo bílo, dál padala vločka za vločkou a od tlamiček se těm dvěma vznášel bílý dým, který se ztrácel kdesi před nimi. "Líbí se ti to?" hlesl tiše. Nechtěl rušit ty překrásně zvuky přírody. "Mámě by se tady určitě taky moc líbilo," stýskalo se mu. Moc. Těšil se, až Lucy znovu uvidí a pomazlí se s ní. Jak jí asi bylo? Byla chudinka sama opuštěná v Cedrovém lese. Nebo možná šla hledat Vivi s Reonysem a v Cedráku ji vůbec nenajde. Pak by musel čekat, než se ona sama vrátí zpátky k němu. Zavřel na moment oči, nasál do plic chladný večerní vzduch a s výdechem je zase otevřel. "Tak, tohle je konec celé téhle dlouhé řeky, Ciri. Popravdě jsem to nevěděl, nikdy jsem až k jejímu konci nedošel. Takže tahle řeka ústí do moře... Moc pěkný. Musím to říct mámě i Reonysovi s Vivi. Musím se jich zeptat, jestli o tom věděli," usmál se na dceru a lehce drbl čenichem do jejího kožichu na krku. "Půjdeme?" broukl, přičemž se otočil a pomalu se rozešel zpět tou stejnou cestou, kterou sem přišli.
>> Mahtae - jih