Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (291)

//Slunečná pláž přes magický palouk

No... ale co kdyby byl opravdu tak troufalý a usadil se? Co ho to bude stát? Vesměs nic! Nic než najít místo a... Cožpak já jsem nějaký alfa? Zavrtěl hlavou odmítavě. Nicméně myšlenka zůstala poměrně aktivní. Došel k deltě, která rozdělovala pláž plnou mušliček a skaliny. Voda bouřila a šílela, ale celé to bylo spíš uklidňující než děsivé. Z vlny na vlnu přeskakovaly ryby a Siku se měkce pousmál. Nikdy by nevěřil, že se podívá na kořist bez touhy ji okamžitě sežrat, neboť je syt. Bylo to fajn. Kéž by mohl zůstat sytý navěky věků.

//Ranský les přes řeku Mathae

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (290)

//Magický palouk

Přiskotačil z palouku na rozlehlou prosluněnou pláž. Na moment v něm zatrnulo. Pláž? Je to skutečně místo, kde by chtěl být? Neypadá to tu tak, jako v očistci. Promluvil znenadání Protiva, který zněl poměrně znepokojeně. Zřejmě ani jemu se v Limbu nelíbilo, i když se prvně zjevil právě tam. Siku opatrně našlapoval po oblázcích, které na sluníčku krásně zářily. Byly hladké a příjemné, až ho to překvapilo. Zjevně ne všechny pláže byly jen zlo a utrpení, jak se původně zdálo po bolestné zkušenosti z Limba.

//Delta přes Magický palouk

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (289)

//Roh hojnosti

Kráčel dál k místům, které zdánlivě znal, avšak zcela určitě nikoliv. Připomínalo mu to tady louku, kde se děly zvláštní věci. Avšak oproti louce se zde kráčelo masivně do výšky. Siku nelenil a vydal se vstříc vrcholům kopců, které byly posety stovkami různých květin. Několik z nich důvěrně poznal, jiné viděl prvně v životě. Vděčně se vyválel v podorožniku (jitrocelu) a nechal bylinku působit dosyta na jeho podrážděné kůži. Škrábanců měl víc než dost a velmi rád se nechal touto květinou hýčkat. Jakmile se pokochal okolím, vydal se dál.

//Slunečná pláž

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (288)

//Velká houština

Jen co se vymotal z houštin, odrbán a doškrábán, přišel do hotového ráje. Na první pohled mohl říci, že tady vládl blahobyt. Jestli jinde bylo krásně, tady bylo přímo božsky. Žilo to tu líným, příjemným životem a Siku měl dojem, že si nepřeje nic jiného, než se vyválet ve zdejší trávě. A tak to také udělal. Práskl sebou na zem a válel se a válel a čichal ke květinám a užíval si pocitu hojnosti, který ani nemusel ochutnávat. Nasál čerstvý vzduch do plic a slastně vydechl. Krása. Jenže tlapky ho nesly dál. Měl ještě sílu, až už nebude moct, zastaví se. Dnes to ale nebude.

//Magický palouk

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (287)

//Sekvojový les

Z oblasti vysokých statných stromů do oblasti kde se nedá hnout, aniž by se jeden nepořezal o zdejší porost. Tahle houština nebylo vůbec nic příjemného, to vám teda povím! Bolelo to, píchalo, škrábalo a připomínalo ten dlouhatánský keřový pruh, který potkal v labyrintu a totálně se o něj poškrábal. Bolelo to dost podobně. Čím dál šel, tím hustší a bodavější křoviny byly. Když vyšel ven, byl zrasený, doškrábaný a vyškubaný, jak to jen šlo. Prohlédl se kam jen pohledem dosáhl. "A hele, vyčesalo mi to chlupy." prohlásil celkem spokojeně, zatímco po celém těle cítil pálení po škrábancích.

//Roh hojnosti

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (286)

//Jáma mrtvol- teda Zrádcův remízek

Stále poměrně otřesen se Siku odporoučel z remízku co nejdříve pryč. Byl pěkný, ne že ne, ale ta jáma... asi byl momentálně příliš citlivý na to, aby zvládal tyhle šílenosti v pohodě a bez okolků. Navíc byl krásně najedený. Páni, já jsem sytý! Pomyslel si nadšeně. Opravdu ještě nepociťoval hlad. Obrovský pokrok, o kterém byl přesvědčen, že již nikdy nezažije. Obrovské stromy se nad ním tyčily a vrhaly dlouhatánské stíny. Bylo to příjemné, tajemné, nové. Sekvoje už dlouho neviděl a byl upřímně překvapený, že je našel zde, v těchto končinách.

//Velká houština

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (285)

//Tebonská louže

Z krásného prostředí plného radostného zpěvu ptáků, pískání myšek, zurčení potoku a křupání voňavé trávy se stalo... jak to jen nazvat... místo na konci duhy? Jako kdyby vešel do úplně jiného světa. Něco poznával, to ano. Ale většina rostlin byla opravdu zvláštní a jedinečná. A aby toho nebylo málo, žádná z barev se navzájem nedotýkaly. Jak příroda věděla, které keře dát vedle sebe? Záhada! Prostá krása se pozvolna změnila ve zcela jedinečnou a neopakovatelnou a Siku byl... naprosto šokován dírou plnou kostí panebože co to je a proč je to tady?! "Ježiši, to snad ne." zarazil se a zacouval. Jak se uprostřed ráje vyskytla zatracená díra smrti? Raději se sebral a šel úplně jinam. Co nejrychleji.

//Sekvojový les

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (284)

//Hrušňový sad

Osvěžení v podobě zbloudilé hrušky bylo sice nečekané, ale ve finále celkem příjemné. Jaká to náhoda, že o pár chvil později se naskytla další možnost svlažit hrdlo a zapudit sladkost v tlamě. Jakmile vlezl do vody, zjistil, že není nijak hluboká. Jen asi tak po břicho. Teplota byla výrazně vyšší, než v potoku u skály. Tady na jihu je hodně vodních zdrojů. Pomyslel si. Začal přemýšlet docela strategicky od chvíle, co se rozhodl dát svému životu směr. Ještě tedy neměl pořádně pevnou myšlenku, jen takové opatrně oťukávání. Jen náznaky. Ale věřil, že odpověď najde na cestách. Jako vždy.

//Zrádcův remízek

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (283)

//Ronherský potok

Byl natolik ponořen ve svých myšlenkách, že si nevšiml příchodu do hrušňového sadu. Dlouhé symetrické lány stromů tvořily dlouhatánskou alej plnou stínu a sladké vůně hrušek. Ale Sikua zajímal jen ten podivný přelud. Jistě, na Ivara si myslel prakticky pořád, ale tak jasný a zřetelný obraz v pohyblivé vodě... něco s ním bylo špatně. Svědomí? Ne, necítil žádnou hrozbu ani smutek. Chybí mu? Proboha ano, strašně. Ale neměl pocit, že by to byl důvod, proč zase viděl jeho tvář. Z myšlenek ho vytrhla až zbloudilá hruška, která mu spadla na hlavu. Zaúpěl bolestí, hruška byla sice zralá, ale ještě stále dost tvrdá. Nabroušeně se k ní sklonil a rozkousl ji. Křupavá. Poválel sladkou chuť na jazyku a zchroustal i zbytek. Dobrá. Zhodnotil a pokračoval dál.

//Tebonská louže

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (282)

//Ronherská skála

Opatrně překročil skálu a došel k potoku, který přímo vábil k napití a k namočení prohřátých tlapek. Hned jak se dotknul křišťálové vody, ucítil úlevu. Bylo to tak fajn. Sklonil se ke svému rozmazanému odrazu a dychtivě se napil. Chladná voda stékala do jeho útrob a osvěžovala jeho rozpálené tělo. Odtáhl se a na moment zahlédl ve velmi pomalu tekoucí hladké vodě tvář šedého vlka. Nebyla to však jeho tvář, tahle měla totiž ostré oči barvy ohně. Ivare... Blesklo mu hlavou, než se odraz ztratil ve vlnách.

//Hrušňový sad

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (281)

//Pahorkatina dlouhých uší

Docela brzy přišel na místo, které sice neznal, ale vonělo... povědomě. Ještě zcela nechápal čím to, ale upřímně nad tím ani zas tak nepřemýšlel. Hladká skála se tyčila nad potokem a vrhala na vše kolem příjemný stín. Obecně celé tohle prostředí působilo tak nějak klidně a příjemně. Nikam nespěchal, po ničem neprahnul. Byl jen teď a tady a s tímhle povědomým pocitem a pachem. Kde jsem ho jen naposledy cítil? Pomyslel si zmateně. Neměl však dojem, že by na to v nejbližší době přišel.

//Ronherský potok

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (280)

//Pahorkatina dlouhých uší

Kroky ho zavedly do nevelkého lesa, který krásně voněl vláhou a listím. Všude se leskly voskové listy, cvrlikali ptáci a všude rostl vlčí mák. Malebné místo, jen co je pravda. Skoro až nadpozemské. Siku neměl dojem, že by tu kdy zavítal - tudíž to tu bylo pro něj neznámé. Kousek odtud cítil území smečky. Tudy tedy rozhodně nepůjde. Otočil se na opačnou stranu a jal se prozkoumávat zbytek lesa. Co vlastně hledal? Místo k žití. Pro koho? Pro sebe? Nebo pro víc vlků? Vlastně je to dost důležitá otázka.

//Ronherská skála

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (279)

//Louka vlčích máků

Dobrodružství pokračuje o malý kousek dál. Měl náladu na objevování, objevil už toho mnoho! Proč neobjevit ještě.o kousek víc? Třeba jako tyhle pěkné pahorkatiny. Sice musel dávat sakra pozor, aby někam nezahučel, ale to byla celkem drobnost. Jeho pozornost tu nemělo vesměs co vyrušit, necítil žádné nebezpečí. Za to cítil spoustu kořisti. Bylo šokující to říct nahlas, ale Siku neměl zájem o žádné myšky ani jiné jídlo. Byl... sytý. Ano. Skutečně mohl svědomitě říct, že jeho bříško bylo plné.

//Zlatavý les

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (278)

//Staré meandry

Krása střídá nádheru. Nečekal, že když se rozhodně objevit nová území, že najde takový poklad. Nad ránem byla louka vlčích máků skutečně překrásná. Rudý oceán plný překrásných květin. Slunce se vznášelo malý kousek nad obzorem a ozařoval vše krásným modrým světlem. Bylo to kouzelné. Procházel loukou a vlčí máky ho obklopovaly a hladily na srsti. Otevíraly své krásné okvětí a ukazovaly světu svou krásu. A Siku... ten přemýšlel nad tím, kde by mohl uložit na malou chvíli hlavu. Ještě se mu nechtělo, ale brzy... brzy bude chtít.

//Pahorkatina dlouhých uší