Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 22 (2/5)

Červenec 3 ~ Lia

Ta vlčice se chovala divně, nevěděl moc, jakým důvodem to bylo způsobeno. Přeci jen nic špatného jí neudělal... Nebo snad ano? Jeho pochybnosti se začaly hromadit. Rád by jí pomohl, on rád pomáhá. Ale nechce být dotěrný a nějak vlezlý. Nerad by jí kazil ještě více náladu, mohl by ji nějak zlepšit. Jen ji nechce ještě více nazlobit. "Nic mi do toho není," řekl neutrálně. Měl trochu starosti o to, co se jí děje. Stresoval trochu, nechtěl ještě víc jí ublížit. "Mě den nezhoršíte. To se nebojte." Dodal ještě k tomu. "Naopak, copak Vás trápí?" Zeptal se ještě jednou, s klidným hlasem. Chce jí opravdu pomoci, ale nechce být na obtíž. Důvodů mohl být spousta, ale co může trápit přímo tuhle pískově zbarvenou vlčici je pro něj tajemství. Dozví se to? Nebo bude jen naprosto mimo a parazitem na ní... Otázky možná zodpoví, spíše ne. Tak alespoň on viděl.

VLA 21 (1/5)

Podle toho, co viděl, ji vylekal. To opravdu nebylo podle jeho plánu, netoužil po něčem takovém nekorektním. Podle zvuku již poznal, že bouře nepokračuje a nastává pěkný den. Občas z listí ještě dokapalo několik kapek vody, ale nebylo to nic strašného. Mohl si tedy oddechnout, že i toto počasí naprosto bez problémů zvládl v pořádku bez ztráty jediného chlupu. Slunce již zapadalo a svit naposledy procházel mezi větvemi a listím i na něj. A ona, přímo na něj skočila. Dopadl trochu tvrdě na záda. Vydechnul při dopadu, ale nebolelo ho to moc. "Nemusíte se nijak bát, že by mi hrozilo nebezpečí. Umím si hravě poradit sám." Řekl. Pomalu se u toho začal zvedat. Zpět na nohy mu to netrvalo dlouho, oklepal se a sledoval ji, co si vymyslí ještě. Jistě, nějaké základy boje měl, ale nějakou dobu už nebojoval, jen přežíval. Vždycky raději z boje odstoupil, než by se do něj měl vrhat. Navíc... Bojovat s vlčicí není jeho styl, nerad by jim vůbec zlomil drápek, natož něco horšího. Bránit by se uměl, ale nechce nic ze své strany. Navíc by se k tomu musel nějak donutit. "Jmenuji se Shahir," představil se i on. Měla tedy kromě barvy i zajímavé jméno. Kdo ji tak mohl pojmenovat? Ale to stejné by si mohla říct i ona o jeho jménu. Není z těchto končin, nějak se tu prostě přitoulal a zatím zůstal. Prozkoumává to tady, ale zatím ho tu nic nedrží. "Nepotřebuji moc sebeobranu, zvládnu to sám." Vždy to musel zvládnout, buď naprosto sám nebo doufat v pomoc Hatiho...

VLA 20 (2/5)

<<< Středozemní pláň

Do lesíka stále přišel ještě z rána. A vypadal trochu akčnější než v té tmě na louce. Mušlička byla stále v jednom kuse. Mezi kmeny stromů hezky kličkoval, měl štěstí, že mu nic jiného neublížilo. Žádné trní zde nebylo a ani po bouři příliš mnoho větví na zemi neleželo. Tak si mohl hezky a v pořádku šlapat dál. Jeho bílá srst musela být jistě viditelná pro někoho, kdo by zde byl. Pokusil se ještě jednou začichat si. Nasál pachy z okolí. Kromě několika listí, vlhkosti a zvířat ucítil i jednu vlčici. Skvělé! Konečně nějaká tvář, se kterou bude si moci promluvit, co jen bude chtít. Byl to nový pach, ještě žádný podobný necítil. Jistě to bude třeba někdo místí, kterého by potěšil dar z daleka. Třeba kvůli bouři zde musela tahle nešťastná vlčice být uvězněná a čeká na vysvobození! Poklusem se vydal po pachu. Netrvalo to dlouhou, než uviděl kousek před sebou vlčici, světlou, ale i hnědou. Se zajímavýma očima, podobné měl i on. Ale jistě nebudou nijak příbuzní. Jeho rodina nevypadá takhle jako hlína s pískem, hrají všemi barvami a znaky. Musel položit svůj dar na zem, aby mohl promluvit. "Buďte pozdravena!" Zavolal na ní, zatímco to zapíchnul na místě mezi několika stromy. Nehnul se a jen se pousmíval.

VLA 19 (1/5)

<<< Velká houština

Jeho cesta trvala během noci až do samotného rána. Teprve při svítání si mohl konečně užít pohled na nádhernou a prostornou louku. Mezi stonky trávy se procházel, prohlížel si je, zda se tady třeba něco neukrývá. Rád by občas naleznul nějaký poklad - jenže za poklad by mohl počítat i nějaký kus srdce od někoho, komu by na něm záleželo. Jenže to je možná i náročnější než najít na zemi nějaký drahý kámen. Nezná, co znamená hodnota několika kamení, nikdy to nemusel používat a dokonce dokázal přežít jen s domluvou a případnou výměnou předmětů mezi sebou. Na nic nenarazil, očividně i život na tomto území ještě spí. Noc strávili někde schovaní před nepříjemným počasím a jen on byl na cestě jako blázen. Nevadilo mu to, stejně nikde skutečně nepatřil. O to lépe výrazný, že všude je jako páté kolo u vozu. Naprosto přebytečný a nadpočetný. Uviděl před sebou ještě jeden lesík, takže si vzal svou mušličku z pláže i tam. Jistě, tam třeba něco už bude! Může se tam ukrývat nějaký tvor, vlk... Tolik možností a on se nemůže dočkat, až někoho potká, se kterým se podělí o své pocity nebo tneto skvělý úlovek od moře.

>>> Liščí nory

VLA 18 (5/5)
Běh 15/15

<<< Řeka Mahtaë (jih)

Ještě že ta řeka končila. Ulevilo se mu z toho. Ve stínu stromů se cítí dosti bezpečně. Je to jako ochrana, na kterou je zvyklý. Nemění se a je bezpečná. Proud řeky má sílu a není stálá. Stromy nikde neutečou, v zimě jim jen opadají listy... Ale voda je mnohem zrádnější. Jak tedy všichni dokáží milovat vodu a plavání v ní? Jsou blázni... On si spokojeně šel dále, mušlička stále držela a překvapivě se nijak nerozpůlila. Měl najednou tolik štěstí v hloupostech, že to ani nevypadalo reálně. Vtipné. Už se těšil, jak třeba tímto úlovkem více osloví vlčí slečny nebo samotného Tomáše. Chtěl si dobýt větší respekt, který nebudí. Přeci jen je až moc milý. Není to špatné... Ale chybí mu mít přirozený respekt sám ze sebe, nikoli jen on z druhých. Že nedokáže vlčici ani posunout chloupek je sice fajn, ale může se mu to někdy vymstít... Jako vždycky. Jeho štěstí je pomíjivé, jako počasí. Nestálé, krátké a skoro neznatelné. V houští to bylo dosti zajímavé se procházet, do srsti se mu dostávalo plno odpadu, listí a trnů. On jen myslel na to, aby jeho skvělý úlovek nebyl nijak poničen. Na ničem jiném mu nezáleželo. Potřebuje to, pro své dobro. Pousmál se, jen mu to pořádně nešlo díky otevřené tlamě.

>>> Středozemní pláň

VLA 17 (4/5)
Běh 14/15

<<< Delta

Neměl vůbec v lásce takové řeky. Zvláště po dešti a během něj. Nejsou ani čisté, všude je plno bahna a větví, které si se sebou vzala síla řeky. Měl štěstí, že se pohyboval pomalu a nestalo se mu nic. I když to mnohdy pořádně ani nešlo. Šel po břehu, přes několik kamenů, které zde občas zastavili nějaký ten nepořádek z řeky. Takže si někdy musel přeskočit i kus stromu. Naštěstí to nebylo velice častý. Čím dále šel po břehu, tím řeka bylo pomalejší a klidnější. Skoro to ani nevypadalo, že je stejná jako to přechozí místo. Ale kdyby si měl vybrat podruhé, tudy by nešel. Raději má trochu jiná místa. Louky, lesy... To je mnohem lepší než nějaká řeka. Super, jsou tu ryby, kterým nic moc jiného nezbývá, kde by mohli žít. To se naučil, že takové rybičky prostě patří k vodě a voda k nim. Jim nejde nijak více poručit. Ani lovit je pořádně nejde, jsou hodně mrštné. Jejich lov si vyžaduje něco úplně jiného než je potřeba ke zbytku. Lov mu tedy pořádně nikdy nešel, ale třeba se mu to bude jednou hodit.

>>> Velká houština

VLA 16 (3/5)
Běh 13/15

<<< Mušličková pláž

S jednou, docela velkou mušličkou v tlamě pokračoval dále. Nelíbilo se mu, že se nacházel tak blízko vody, takže to v nejbližším možném místě, chtěl otočit, aby si nemusel zbytečně více namáčet tlapky či zbytek těla. U něj projde jedině déšť v jeho srsti. Jenže ten písek byl tolik lákavý... Líbilo se mu chodit po něčem takovém měkkém, čistém a přijemném. Bylo to to nejměkčí, co kdy mohl potkat pod svými tlapami. Takovou radost z pouhého písku měl. Ještě, že jej nikdo neviděl, jak poprvé má možnost vidět něco takového. Bylo to, jako by znovu omládnul do věku několika měsíců... Měl radost. I z takové maličkosti, co by někomu přišla jako opravdu hloupá obyčejná věc. Ale pro něj to bylo opravdu něco nového... Toto místo ale nebylo tolik bezpečné jako samotná pláž. Vypadalo hluboké, nepřehledné... A docela dost vody v něm... Kam jsem se to zase dostal? Zakroutil hlavou a ještě, než se dostal úplně daleko, otočil to k břehu.

>>> Řeka Mahtaë (jih)

VLA 15 (2/5)
Běh 12/15

<<< Magický palouk

I ta hezky porostlá louka musela brzy končit. Místo toho se dostal na písek. To bylo vlstně poprvé, co se s ním setkal takhle ve volné přírodě. Kdysi jako malý vlk, spadl při hrátce se sourozenci na hromádku písku. Pískoviště, se prý ta věc nazývala. Ale on mezi pískem v té době našel i trávu, hlínu a zbytky z okolních staveb. Tento... Byl nějaký moc jemný, čistý... Zajímavý. Přičichnul si k němu, zda nezjistí nějaké info z něj. Ale nebylo nic zachyceno na tak jemných částečkách. Naopak, při zvedání hlavy opět nahoru si všimnul několika zajímavých kousků ležících kousek od něj. Co to je? Bylo to zvláštní. Bylo to barevný, trochu pevný... Ale hlavně, jak se to zde dostalo? Tou vodou? Ohlédnul se k vlnící se vodě. Že by voda uměla přinést i cosi krásného? Chtěl si to prohlédnout ještě z blízka, jen na jiném místě. Proto si jednu mušličku vzal do tlamy, ale opatrně, aby ji nerozdrtil. Tak tebe si vezmu se sebou, třeba mi Tomáš poradí...

>>> Delta

VLA 14 (1/5)
Běh 11/15

<<< Zrádcův remízek

Po nějaké době běhu se zastavil, byl si jistý, že už ho žádné prase nepronásleduje a on je volný. Musel to zhluboka vydýchat. Gratuluji, právě jsi přežil setkání s prasetem... Musel se ovšem pochválit on sám, nikdo jiný to za něj neudělá. Pomalu se začínal znovu rozcházet, stále trochu hlasitě vydechoval. Takové vysoké nároky bez rozcvičky je přímo skvělá volba. Štěstí, že je sám a nikoho nemusí svým dýchání obtěžovat. Palouček, kde se nyní nacházel, byl posetý několika květinami. K několika přivoněl, aby si nasál do čumáku ten jejich skvělou vůni. Miluje květiny, květy a cokoliv spojené s touhle tajmenou přírodou. Je opravdu zajímavé, co všechno zde ještě někde může najít. Několik kytiček dokonce poznával. Ale musel trochu dále, takže se nezdržel dlouho. Jistě totiž na něj někde čeká jeho kamarád. Tedy snad, doufal v to, že se brzy zase setkají, slíbil to. A sliby? Ty se přeci mají plnit.

>>> Mušličková pláž

VLA 13 (4/5)
BĚH 10/15
<<< Roh hojnosti

Přání vyslyšeno? Alespoň to tak původně vypadlo. Nad hlavou měl už zase koruny stromů, vítr mezi nimi nebyl takový silný, jak na louce. Nemohlo se mu už tak snadno cokoliv stát. Oddechnul si. Nebezpečí tu stále mohlo být, ale nyní mohl rychleji utéct se schovat. I pod těmi stromy je lépe než mít hlavu pod širým nebem. Tohle místo bylo tiché. Všechna zvířata snad žila někde v té louce před lesem a tady se nikdo neodvážil vstoupit. Shahir má pro strach uděláno, nebránil se tomu a hezky s klidem na srdci si pochodoval mezi kmeny stromů. Pod nohami měl plno děr. Nevěděl, že takovou díru může vyrýt úplně bez problémů normální divočák. Myslel si, že by to mohlo být i jen z počasí nebo od nějakého vlka. Více ty rýhy nezkoumal. Normálně si šel dál. Nečichal si ani k nim, protože by to asi stejně nepoznal. Byl takový zmatený stále v přírodě. Nevěděl kudy kam, jak správně se chovat... Nikdy to moc nepotřeboval. Měl ochranu druhých nebo byl ukryt ve městě. Když se mu tedy za zády rozběhnul divočák přímo po něm. Vylekal se a běžel rovně, co jen dokázal.

>>> Magický palouk

vla 12 (3/5)
běh 9/15

<<< Tebonská louže

Hned vedle toho mělkého rybníčku se táhla dosti dlouhá louka. Ve vysoké trávě to jen žilo, přestože okolí vypadalo, že bude přicházet bouře. Zvířata to jistě nějak vycítila, proto se přímo kupila do hromad. Přímo před ním prosvištěla nějaká koroptev, takové zvíře nějaký čas neviděl. Přišlo mu to zvláštní. Jak tady dokáže žít tolik zvířat a naprosto s klidem vedle vlka? Ale trochu smysl to dávalo. Kousek odsud bylo jezírko s vodou, lesíky... Plno možných úkrytů právě před predátory, jakým je i Shahir. Bílý vlk procházel trávou dál a vyhýbal se všemu, co by mohl ulovit. Nechtělo se mu jednoduše. Nerad by lovil sám, moc mu to nešlo a navíc by stejně s tou kořistí musel zase bloudit. Zbytečně by se tím zatěžoval a nemohl by při setkání s někým cokoliv říct přes plnou tlamu peří nebo jiných věcí. Taky by se i hodilo, aby se šel schovat před tím nepříznivým počasím. Jenže... Nebylo kde. Louku si proklusával rovně a jen doufal v nějaké stromy, které by ho více ochránili.

>>> Zrádcův remízek

VLA 11 (2/5)
Běh 8/15

<<< Hrušňový sad

V dáli za ním postupně mizely všechny ty stromy, v řadě za sebou, stejně jako byly zasazeny a rostou. O v jeho cestě stála opět jen nějaká voda. Neměl tyhle věci rád a nechápe, proč jich tu je najednou tolik hojně. Roztrhnul se s nimi doslova pytel. Ta voda se musí odněkud pořád brát a nepřišlo mu, že by měl nějak blíže k sobě moře. Nebo jak se tu mohlo jinak dostat tolik vody? Ale nestěžoval si jinak, zdejší příroda má, co nabídnout. Kdyby měl i jen o kousek více času, možná by se i pozastavil, prohlédnul by si každý kout znovu a lépe. Jenže na něj někde čeká jeho kamarád ve společnost hned několika vlčic. Něco mu slíbil a musí to i splnit. Jen by prosil někoho, kohokoliv by během své cesty potkal, zda by nebyl někdo schopen mu nějak poradit, kudy se vydat. Jenže on také říkal, že není úplně místní. Mohl by ho tedy někdo obyčejný znát? Těžko říct, ale třeba podle popisu. I tak si nebyl moc jistý, byl tu úplně sám a to území bylo moc velké. Jaký vlk by věděl, kde se všechno nachází... Jeidně něco nadpozemského. Obešel bezpečně vodu po okraji, aby nějak více nevystrašil ještě její obyvatele. Nestál ani o namočení jeho kožichu.

>>> Roh hojnosti

VLA 10 (1/5)
Běh 7/15

<<< Ronherský potok

Hledání Tomáše opět pokračovalo na jiném místě. I tady byl však hned od pohledu sám. Toulá se stejně jako už pár let zpět, nikde se od té doby, co unikl Kultu, nezůstal. Hledal stále lepší a lepší místo, ale to nějak pro jeho představy nesplňovalo. Přišlo mu, že prostě nikde nezapadá. Jeho smůla mu vše ničí... No, nevybral si zrovna to nejlepší, kdykoliv měl na výběr. Nechápu, tolik smůly... Jako by od jeho odchodu proklel samotný Hati. Ale ten přeci neexistuje. Tedy to napovídalo tomu, že jeho všechny dosud provedené průzkumy jeho existenci vyvrátili. Jen jeho rodina je prostě nějak postižená a závislá na něčem nehmotném, čeho se ani nemohou dotknout... Prostě lži mezi lžmi. Hodilo by se mu už najít i toho svého přítele, tyhle krajiny vypadají klidné, jistě tady není snad žádné nebezpečí, které by měl očekávat. I tento les vypadal zajímavě, stejně jako jemu předcházející. Tady rostly stromy, které ještě dosud neviděl, byly až moc pravidelně rozmístěné a udržované. To dlouho neviděl. Ani u nich ve městě nic takového nebylo. Zajímavý kout...

>>> Tebounská louže

VLA 9 (2/5)
Běh 6/15

<<< Zlatavý les

Ten les byl opravdu rozsáhlý a on se pomalu zastavoval u každého spadeného lístku. Když se konečně vymotal na okraj lesa, čekala na něj voda. Dobře, od pohledu nevypadl ten tok nijak hluboký, ale nebezpečí se umí schovávat i v obyčejné louži po dešti. Váhal, ale pomalu se přibližoval k vodě blíže a blíže, moc jiných možností neviděl, než vodou projít. Než tak udělal, trochu se zastavil, napil se z ní, aby zjistil, jak moc chladná voda to je. Nebyla moc. I to zjistil během toho, co se z ní napil. Několik kapek mu stékalo z tlamy ještě, když zvednul hlavu, aby se podíval po okolí. Na druhé straně je zase nějaký les, kde by mohl něco už konečně ulovitelného najít. Zatím měl i dosti štěstí, že jej nic nepřepadlo a nepokusilo se ho nějak zranit. Od té doby, co vlastně prošel tím portálem a byl bez Sunstorm za zády, bylo mu docela i líto, že ji tam asi nechal jen tak sám. Ale co jiného také mohl udělat, když nikde nebyla. Mohl volat, jak jen chtěl... Ale neozvala se mu, aby jí mohl pomocí. Je chytrá, jistě se jí nic nestalo a dávno přede mnou nalezla cestu ven. Věděl to, prostě to věděl, že tam jen tak určitě nezůstala. Byla trochu zraněná, sama však tvrdila, že to nic není... Snad se ještě jednou uvidíme... Řekl si sám pro sebe, zatímco procházel vodou na druhý břeh.

>>> Hruškový sad

VLA 8 (1/5)
Běh 5/15
<<< Louka vlčích máků

Z louky přímo do lesa, vždyť proč ne. Stín stromů, které vypadaly skoro jako ze zlata nebo písku, jej pokryl a jeho bílá barva se skoro změnila v šedou. Ale nezastavoval, kráčel dám. Jednou z cestiček, kterou snad už procházel někdo před ním. Listí, které mělo stejnou barvu leželo na zemi a on pomalu na něj došlapoval. Byl to nádherný pohled, když doteď nic podobného ani neviděl. Je to divný, to říct, ale tento les v období léta je snad krásnější než jakýkoliv jiný les na podzim. Ten poklad pod jeho nohami... Musel se jen usmát. Prostě je to ráj na zemi, ale stále mu to trochu přinášelo smutnou náladu, když viděl, jak podzim je vlastně takovým smutným časem. Ty všechny listy, co pracně narostou na stromech zjara, pak nakonec skončí na zemi podobně jako jako několik jejich předchůdců... Je to zajímavý, jak se zase zamyslel nad pouhým listím. Ale věděl, co musí za práci těm všem stromům vůbec nějaký jeden list nechat vyrůst. Asi jsem divný... Ale... No, možná je trochu jiný vlk, než zbytek, ale pro něj to je prostě něco úžasného ta příroda. Skrývá v sobě tolik krás, tajemství... A Shahir chce všechny objevit, co nejdříve.

>>> Ronherský potok