Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Mušličková pláž

Stál cestou nadával všemožně na to, jak je život na hovno a podobně. Samozřejmě že to bylo na hovno, ale mohl si za to sám, neměl tu vodu z moře chlastat. Kdyby to neudělal, bylo by mu zaručeně lépe. Takhle se cítil mizerně a musel ještě ke všemu vypadat jako naprostý idiot. Taky se tak dost cítil. Překvapivě se to ale zlepšovalo. Stále prskal slané sliny ven a snažil se té pachuti zbavit. Když si byl jistý, že už tohle nemůže být slaná voda, padl k řece a začal hltat vodu jak nejrychleji mohl. Když už nemohl pít, začal vodu jen nabírat do tlamy a následovně jí zase plivat ven, než se cítil o dost lépe. A teď ještě nějaký ten žvanec a bude zase spokojený. Teď byl poměrně podrážděný a kdyby neměl dlouhodobé zábrany, asi by sežral prvního vlka, kterého potká. A nebo ten vlk sežere jeho...

< Ústí Nad Labem

Rozběhl se vstřic moři netušíc, že je to vlastně velká chyba. Předtím vodu neochutnával, ani se jí vlastně přehnaně nedotýkal. Netušil tedy, že je mořská voda jiná než ta v řekách a jezerech. Překvapivě se pár sekund nadšeně řechtal ve vodě, než se zastavil a uvědomil si, že je něco špatně.
Bylo to slané. fakt odporné. Litoval den, kdy se narodil. Začal kašlat a prskat. Vůbec to nebylo tak dobré, jak očekával a rozhodně už nikdy takovou chybu neudělá. Jenže koho by sakra napadlo, že to bude tak odporné. Stál stále po břicho ve vodě a hruď mu bičovaly malé vlny, hlavu už dal jako žirafa co nejvýše mohl, aby se mu do tlamy nedostala ani jedna kapka z moře. Tohle už asi není jeho oblíbené místo, přehodnocuje situaci, tohle je humáč.
Voda byla nepříjemná. Vlastně se to nedalo. Vrátil se na břeh a snažil se popadnout dech. Bylo mu zle z toho, jak se vody napil. Přesně tohle se mu předtím nestalo. Bylo to asi určitě protože nepil tu hnusnou vodu. Proč je něco tak hezkého zas pěkně odporné? Na břehu začal odplivávat do písku, aby se hnusné pachuti zbavil, jenže to se nějak nedělo. Stále cítil sucho v puse a nepříjemná slaná pachuť jej neopouštěla. Tohle byl nejhorší nápad týdne. Proč to nechutná jako řeka.
Nechápal, jak je to možné. Proč je moře slané a jiná voda ne? Svalil se na břicho jako topící se tuleň a odkašlával, jako by se snažil zbavit plící. Stále to nešlo a nezdálo se, že to bude lepší. Takhle přesně umře. Ne aby jej sejmul nějaký magič, kouzelný kretén, jeho zabije slaná voda. Zdálo se, že jak slintal slané sliny před sebe, přestávalo to být tak zlé. Nebylo to sice ono, ale mohl se alespoň vyškrábat na nohy a přemýšlet nad tím, jak by se mohl té chuti nadrobro zbavit. Musí se napít sladké vody a nejlépe to i zajíst. Jenže jak může takhle něco ulovit, když nemůže myslet na nic jiného než to, jak nepříjemně se vlastně cítí.
Rozhodl se, že se pokusí chuti zbavit pitím vody Mahtaë, která nebylo vůbec takto slaná. Snad se tím zachrání.

-> Mahtae Jih

//Jestli něco provedeš dětem, věř, že nebylo nutné ani Stínovi dělat vzhled :D

<- Mahtae sever

Už se blížil, neboť se řeka rozestoupila natolik, že by si teď již opravdu netroufl něco takového přeplavat. Sledoval druhý břeh, který byl na severozápadě a poté se rozhlédl na druhou stranu. Na jihovýchodě již viděl dlouhý pás pláže, kam měl namířeno. Překvapivě ani nebloudil. Začínal se zde již poměrně slušně orientovat. Sice to stále mělo své mouchy, ale pořád lepší než aby bloudil a ještě by cíl nenašel ani do večera. Možná by mohl ulovit něco kolem. Možná nějakého racka. Co tu tak může být dobrého? Ryby asi moc nemusel, takže přemýšlel, co by tu mohl vystopovat. Možná by to cestou zpět mohl vzít přes přes pláně nejlépe. Tam byla opravdu alespoň malá šance, že by mohl něco malého na zub chytit. Třeba se najde zajíc, který se šel podívat na moře, kdo ví... Tyhle dny byly poměrně o ničem, povzdechl si v duchu a pokračoval. Neměl do čeho píchnout, takže se již poměrně nudil.

-> Mušličková pláž

<- Propadlina

Rozhodl se, že by se mohl zajít během toho pařáku k moři. Bylo tam poměrně příjemně a tak by tomu mohlo být i tentokrát. Rozhodl se to jít okouknout, aby se nemusel plahočit do hor, aby unikl vedru. Překvapivě se zatím držel. Nejspíše to bylo přítomností řeky, podél které se vydal. Vedla až k ústí, kde už na pláž jistě trefí. Překvapivě si stále cestu pamatoval a možná by tam trefil i přes ty všechny možné pláně kolem. Kdo ví, jak tomu magičové říkají. Jemu se nelíbil žádný název. Vlastně jich moc neznal. Těm bažinám se říkalo Mahar, to veliké jezero bylo Velké vlčí... Příšerné názvy, někdo byl u toho druhého velice kreativní kdysi dávno.
Raději by našel místo, kde bude fajn a není to tak daleko. Bohužel se zdálo, že taková místa jsou za tu cenu námahy, kterou vlk musel pro její dosažení vynaložit. Překvapivě mu to ale dneska nedělalo problém. Jeho sociální metr byl celkem nízko a už dlouho s nikým nic neprohodil. Již dlouho taky nic nezjistil od ostatních vlků. Možná by to měl trochu pozměnit a začít být až otravně zvědavý. Nad tím jen otráveně přotočil oči, už teď to totiž bylo poměrně náročné. Při každém kolem pozdravení měl chuť zvracet a urvat si jazyk, jak nechutně to znělo, stejně by jim nejradši nadával do kreténů.

-> Ústí Nad Labem (přes řeka Labe jih)

<- Orlí dráp (přes Vychodni hvozd)

//Tohodle si nevšímejte, jen procházím

Úkryt možná nenašel, ale tento hvozd byl poměrně dostačujícím místem pro malého šlofíka, který se dost hodil. Natáhl se na trávě mezi stromy a sledoval okolí. V hlavně se jí konečně mohl uklidnit, neboť to nevypadalo, že by jej pronásledovala Smrt, která se rozhodla, že pro něj má jisté informace, které by se mu mohly hodit. Taky jej nabádala, že by měl zkusit splynout s nějakou smečkou a později jí pořádně rozebírat zevnitř. Rigel netušil, jak by něco takového mohlo dopadnout, byl poměrně neznalý ohledně toho, jak to chodí ve smečkách magičů. Ale sám byl vlk, který magii prý ovládal. Možná mu Život jen lhal, ale ten spíše neměl žádné motivace, proč by něco takového dělal. Běhala mu z toho hlava kolem. Nějací dementní bohové. Byl samozřejmě nazloben, že si raději celou věc nerozmyslel a Gallireu neopustil. Jenže teď je tu, musí se přetvářet, protože jeho sestra byla psychopat a neměla očividně dost zdravého rozumu. Kde je jí tak konce...

-> Mahtae (sever)

<- Nad kopci

Začínal být poměrně unavený, ale to jej čekala ještě pořádná cesta, pokud chce udělat plnou obchůzku celého území. Pořádně se nadechl, do cesty se mu postavil vrchol, který již viděl, jen se u něj nijak speciálně nezastavoval. To neudělal ani tentokrát, byla by jistota o zbytečnost a ještě by na vrcholu našel nějakého smrdutého boha, který by se mu snažil narvat pravdu až do krku.
Co se dá dělat, bylo to jeho stupidní rozhodnutí, takže se s tím musel nějak poprat. Alespoň to přineslo více informací ohledně celé záležitosti. Byl tedy v konečném důsledku celkem spokojený, ackol jej netěšily informace, které tam obdržel. Věděla Styx o své magii? Věděl to kterýkoliv z jeho sourozenců, či to věděl jen on sám a teď jej to tajemství tížilo. Proč jsou všichni potomci magičů, jejich rodiče byli normální vlci a nikdy se nechlubili tím, že by jejich rodiče byli takový. A vlastně kdokoliv z jejich rodu. Bylo to jen divné. Raději se v tom už šťourat nechtěl, stejně na nic nepřicházel a akorát jej z toho bolela hlava. Měl vztek. Měl vztek, že o tom nevěděl, všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby věděl. Mohl by se jednoduše kdysi vypařit jako pára nad hrncem nebo dokonce zradit vlastní smečku. Ale to už je vše jen kdyby a co by.

-> Východní hvozd

<- Les pod horizontem

Byl na cestách už nějakou dobu, takže došel na myšlenku, že by možná mohl někde zakempit alespoň přes noc. Otázkou bylo, kde by mohly být příznivé podmínky na přenocování. Představoval si místo, které by bylo dobré i během deště. Jenže na takové místo se jen špatně naráželo. Vzpomněl si na Galtavarský úkryt, kam by mohl zalézt a tam se pořádně vyspat, aby mohl další den znovu putovat. Sice netušil, kam by se mohl vydat, ale hádal, že něco takového by mohl promyslet až po vytouženém spánku. Rozhodně to bude lepší, než nad něčím přemýšlet teď. Navíc ani moc netušil, kde je, tady v téhle části ještě nebyl a nepoznával toto místo. Pořádně se nadechl a pokračoval. Vůbec už se mu to nelíbilo, dokonce ale konečně zahlédl něco hopsat pryč.
Byl to zajíček, který si řekl, že se tu před ním bude producírovat. Rigel se oblíznul a pousmál, neboť nepřicházelo v úvahu, že by dneska jeho maso neochutnal. Rozhodl se chvíli tedy tohodle zajíčka pronasledovat, třeba má někde ještě víc kamarádů, kteří by mohli být k užitku. Dva jsou přeci lepší než jeden.

-> Orlí dráp

Objednávku prosím vyřeš až po vyřízení Lennie nad touto, kvůli VLA jsem nejdříve dotřepala prioritně Rigela a pak až Nie. Díky

OBJEDNÁVKA
Rigel má na kontě: 306 (či 305) opálů, 15 ametystů. 128 pomněnek, 15 kopretin a 7 máků, 449 oblázků, 4 křišťály a 15 mušlí.

3 křišťály => 10 ametystů (25 dohromady a zůstane 1ks)
14 mušlí => 7 máků (14 dohromady a zůstane 1ks)

Rigel má na kontě: 306 (či 305) opálů, 25 ametystů. 128 pomněnek, 15 kopretin a 14 máků, 449 oblázků, 1 křišťál a 1 mušle.

A TEĎ UŽ FAKT OBJEDNÁVKA
ID - V01/síla/7* => 15 kopretin, 14 máků, 6 pomněnek => 35 kytek
ID - V01/vytrvalost/6* => 25 ametystů, 5 opálů => 30 drahokamů
ID - V01/taktika/2* => 10 pomněnek => 10 kytek

ID - V02/rychlost/2* => 50 pomněnek, 50 opálů
ID - V02/obratnost/2* => 50 pomněnek, 50 opálů
ID - V02/taktika/2* => 100 opálů

Dohromady bude odečteno
15 kopretin, 14 máků, 116 pomněnek, 25 ametystů. 305 opálů

Dohromady koupeno. V závorce je konečný počet, který bude mít po přičtení.
síla/7* (80%)
rychlost/2* (30%)
vytrvalost/6* (70%)
obratnost/2* (30%)
taktika/4* (50%)

Zůstatek na účtě:
1 (či 0) opálů, 12 pomněnek, 449 oblázků, 1 křišťál a 1 mušle

< Březina

Pak bude nutné najít někoho z té smečky a stát se "přáteli". Doporučení a BUM, člen smečky. Takhle v myšlenkách to vypadalo vlastně neskutečně dobře, jenže něco takového bylo jen špatně dosažitelné. Rozhodně by se něco pokazilo a pak co. Nebude to jednoduché. Ale byl to cíl, který chtěl prohánět, i kdyby je to mělo stát život. Neměl už od narození žádný směr. Měl být do konce prostým, který plnil běžné úkony a byl prospěšnou ovcí jejich režimu. Jak má vlk vědět, co chce, když nevěřil, že nějakou jinou budoucnost mít bude. Neměl sny, neměl tužby. Chtěl se mstít. A tu pomstu dostane. On i jeho sourozenci pomstí každého padlého jejich smečky, i když to byli neskuteční dementi.
Bylo ale příliš brzy, něco plánovat. Co když se to oni dozví také? Co když se dozví, že ovládají magii? Co když to bude velký průšvih a budou se chtít povraždit navzájem. Jak vlk může tímto způsobem nenávidět sám sebe. Nešlo to. Nedokázal na to ani pomyslet. Představa, že to bude nakonec úplně jinak a pokusí se povraždit navzájem? Příšerná. Doufal, že to ještě ale Styx a Norox nevěděli. Doufal, že se to ani v blízké době nedozví.

> Někam dál podle VLA

< Říční eso

Netušil, zda opravdu má jít Smrt navštívit. Čekal, že bude stejně podlá jako všichni magičové. Ba dokonce ona bude ještě horší jakožto bůh. Ale asi měla dobrý nápad. Jaké by to bylo, kdyby se přidal do smečky a mohl ji rozložit zvenčí. Bylo nutné pro to ale podniknout kroky, které by měly být velice dobře promyšlené. Rozhodně to chtělo trochu času. No dobře, možná to chtělo více času. Musel najít Styx a museli utvořit plán, jakým způsobem by mohlo něco takového možné.
Možná nad tím moc přemýšlel. Byl slabý. Musel to nejdříve promyslet, než mohl něco takového riskantního podnikat. Chtělo to nejspíše proniknout do zvyklostí zdejších, aby se adaptoval a nevyčníval tolik. Možná to chtělo nějaké hloupé přátele, kteří by se dali jednoduše oklamat. Určitě by to dodalo na autentičnosti celé záležitosti. Musí se porozhlédnout, kterou smečkou by mohl začít. Ta močálová ale nepřipadala v úvahu, neboť se zdálo, že velmi brzy zanikne z důvodů lokačních.

> Les pod horizontem

< Ararat

Spěchal dál. Měsíc mu na to zářil. Asi bylo zbytečné někam prchat. Ta Smrt jej viděla všude, mohla být kdekoliv a on o tom nevěděl. To je ta magie! Je opravdu nebezpečná. A všichni dělají, že je tohle normální. Nechápal to, kdo by tu chtěl žít. Obyčeje magičů byly divné, ale oni mají ještě ke všemu nějaké bohy? To co je prosím? Od kdy jsou tyto postavy realné? Bohové jsou jen aby bylo možno svádět neúspěch na někoho jiného a vysvětlovat zdánlivě nemožné. Nikdy to ale nebyla realita. Tohle místo je šílené. A sestra s bratrem tu jsou a nejspíše si s tím nedělají hlavu. Snaží se bezhlavě rvát s magiči, aniž by tušili, jaká je realita.

> Březina

< Smrčiny

Stále byl velmi paranoidní. A to i když se konečně propletl tím lesem, který byl tak příšerný. A ještě ke všemu ta Smrt, která se zjevila z ničeho nic, aby nasměřovala Rigela správným směrem. Samozřejmě to nebyl správný směr, ale chtěla vlka nasměřovat tak, aby za ní a pro ní páchal zlo. To se jí vždy líbilo ze všeho nejvíce. A jestli tak moc Život chtěl, aby sourozenci přestali magii nenávidět, Smrt chtěla dělat pravý opak. Chtěla individua přimět k válce, která díky jejich determinaci mohla skončit jakkoliv. Bylo jen otázkou času, než najdou způsobem, kterým by se mohli mstít vlkům s magií. Všichni z nich nesou vinu. Neměli by žít. A to ani na tomhle zapomenutém míst, kde se to magickými vlky jen hemží.
Nikomu se samozřejmě nesvěří s tím, že je jeden z nich, to nesmí vědět nikdo. Jako by to nebyla pravda. On se v tomto odvětví stejně nehodlá uplatnit. Ačkoliv již přemýšlel nad tím, že by toho mohl zkusit nějak využít. Vlk, který byl znám tím, že magii nikdy neovládal a je prostý? A teď najednou je mistr. Byla by to velmi dobrá taktická výhoda. Raději ale všechny tyto myšlenky zahnal pryč.

> Říční eso (přes kaňon řeky)

< vrchol

HOROR (To nejlepší, co zvládnu :D)

Stále nechápal, co přesně se stalo. Rozhodl se, že když možná místo opustí, vše se zase změní zpět do normálu. Třeba se jednalo o halucinace z řeky, kterou předtím překračoval. Možná se jí opravdu dotkl a nic z toho se opravdu nestalo. Kéž by tomu bylo. Jenže tušil, že tomu tak není.
Tenhle les byl nepříjemně temný, jenže Rigel prošel již několik velmi temných lesů a tenhle nebyl jiný. Tmavé větve se různě proplétaly a vytvářely tak neprostupné bludiště. Některé stromy byly holé - mrtvé od pohrom tohoto zlověstného místa. Bylo tu ticho. Měsíc osvětloval všechna zákoutí, kam se světlo dostalo a tvořilo tak alespoň provizorní směr. Kolem kvičel vítr a nebylo kromě toho slyšet vůbec nic. Rigel tušil, že je něco špatně, ale vše se změnilo ve správné předtuchy, když se zjevila podezřelá mlha. Začala pohlcovat jednotlivá zákoutí mezi stromy, úzké kmeny i krpály, než se doplazila k vlkovi. Zastavila se a pomalu formovala do postavy. Rigel udělal několik kroků zpět a zalapal po dechu, na malý moment sklopil uši na krk a sledoval mlčky podívanou. Byla to vlčice, černá jak noc se smaragdovým nádechem. Celé místo teď bylo zalité podobnou tmavou zelenou, jako by něco překáželo měsíčnímu svitu projít skrz. Rigel se narovnal a sledoval ji kamenným pohledem. Vlčice se šklebila od ucha k uchu a těžko říct, jaké byly její úmysly. Rigel sledoval dění přímo před sebou a nechal vlčici, aby si jej pomalu obcházela jako šelma. Udělala jedno kolečko, druhé bylo již velmi blízké, cítil její srst na té své. Jestli chtěla udělat dojem, udělala.
"Můžu ti pomoci, můžu vyřešit tvé problémy budoucnosti," řekla hlasem, který nevěštil nic dobrého. Smrčiny skřípaly pod náporem větru a celá oblast byla temná a chladná. Viděl teď dokonce svůj dech a i přes velmi hustý kožich pociťoval s příchodem Smrti neskutečnou zimu. Potká jednoho, dohání jej druhý, tohle je zlý sen. Stál stále bez hnutí pevným postojem, ačkoliv nevěděl, zda ji nepadnout k tlapám s obavami o život. Byl připraven zemřít již dávno. Cítil její pohled, zítra na něj a šklebila se. Obcházela si jej jako zraněného koloucha. Nasucho polkl, když se její čumák skoro dotýkal krku. Byla zlověstně přikrčená, jako by si jej prohlížela se vším všudy. Pořádně se nadechl a vydechl sledujíc tmavé smrky před sebou. Nemohl dát najevo žádné emoce.
"Skvěle skvěle, jsi velmi pohledný a veliký, nemáš strach," řekla, ale poslední dvě slova skoro vyplivla, jako by se jí ten přístup hnusil. Jenže v tu chvíli Rigel pocítil palčivou bolest a upadl na zem. Zatnuté zuby nepomáhaly bolest mírnit ani o chlup, přesto nevydal ani hlásky. Za to Smrt se bavila.
"Udělala bych si z tebe jednohubku, ale věřím, že ještě uděláte se sourozenci pořádnou paseku," zasmála se a prohnula, aby mu viděla lépe do očí. On totiž stále nesledoval ji. Jako by byla medúza, která jej dokáže proměnit v kámen. To on očekával. Jistě to uměla.
"Začni s tou největší smečkou, schovej se mezi ně, zapadni, nic nebolí víc než zrada," šeptala mu líbezně do ouška s příslibem úspěchu. Sama chtěla peklo na zemi a toto by mohlo přerušit nudné měsíce, kdy se nic závratného nedělo. Všechny ty ovečky jejího bratra byly víceméně pokojné.
"Zastav se za mnou a já ti ukážu," usmála se od ucha k uchu a rozplynula se v hustou mlhu, která pohltila les. Rigel ještě chvíli stál na místě, jako by se nemohl pohnout, než se zdálo, že je vše nebezpečí pryč. Stále vítr kvílel kolem a proháněl se mezi kmeny mrtvých stromů, ale zdálo se, že již bude poklidná noc.

> Ararat

< Tenebrae (přes kopce)

KUPUJI (ale objednávku dopíšu až s příštím postem od Lennie, kterou kvůli VLA dotáhnu až po půlnoci a vše směním z vlka na vlka. Díky za pochopení.)

Netušil, kam má vlastně namířeno. Ale tohle místo bylo širokodaleko jediným vrcholem, takže proč se taky trochu nerozhlédnout po kraji, když má tu příležitost. Blížil se večer a konečně přestávalo být takové vedro. Rozhodně se mu teď šlo lépe a neměl tolik nadávek po cestě, jaký je to pořádný výšlap nahoru. To vlastně ani netušil, co najde nahoře. Rozhodně by se tam nevláčel, kdyby mu to někdo řekl. Jenže vlk v močálech neřekl, kde přesně ti bohové bydlí. Koho by napadlo, že je na obří hoře, která stojí nikdo nic...
Kdyby mu to jen tak někdo řekl, asi by se otočil a šel zase pryč. Na tohle nebyl připraven. Jeho výzkum rozhodně nebyl kompletní. Kdyby jen dostal z vlků více. Jeden ale nic neví, druhý ho žene pryč, třetí něco řekne, ale to je málo... Bylo to příšerné. Jak těžké je donutit magiče mluvit o magii? Vždy se tím neskutečně chvástají, proč to nedělají tentokrát. Měli by o tom hrdě mluvit do doby, než je vlk s dírou v hlavě konečně zastaví. Takhle si to rozhodně nepředstavoval. Kdyby to ale bylo jen o tom. Celkově tu byli magičové, kteří nic nevěděli. Tak snad víš něco o té své špinavé kultuře ne. Byla to záhada, ale co se dá dělat.
Cestou po prašné vyšlapané cestě nemyslel snad vůbec na nic. Neměl jaksi náladu a vše jej štvalo. Nejvíce samozřejmě ta špinavá stará vlčice z dob dřívějších. Kéž by jen měl sílu na to jí pořádně srovnat. Nejspíše ale něco takového jen tak lusknutím prstu nepůjde. A nebo ano? Co se stane nahoře nikde neví. Ani on sám to nevěděl, než zahlédl onen podezřelý most v dálce. Už v tu chvíli se mu objevil varovný signál v hlavě, že by měl neprodleně opustit místo. Jenže zvědavost je nebezpečný společník.
"Ztratil jsi se?" zeptal se vlk, který se nejspíše válel v borůvčí. Sálo z něj staří a květiny. Jak překvapivé. Rigel polkl. Takže tohodle boha přísahal zničit. On byl zdrojem. Ale říkal, že jsou dva! Rigelovi pracoval mozek na plné obrátky a hledl možnosti, jak se z tohoto setkání dostat živý.
Zjevil se tu z ničeho nic a nejspíše to byl další magič. Rigel instinktivně zaujal bojovou pozici a předpokládal střet. Byl připraven se prát. Klidně, kdo vlastně ví, co je tohle zase za magickou svini. Odhalil tesáky, jenže ten vlk se začal smát. Bylo na tom něco vtipného? Rigel netušil, co je na tom tak vtipného.
"Jsem Život. Začátek všeho na tomto světě," představil se a pohled Rigela na malou chvíli zjihl. Tohle je ten bůh? Je překvapivě obyčejnější, než Rigel předpokládal. To ale nic neměnilo na situaci.
"Pravděpodobně jsem zabloudil, nejsem magič, abych tě chodil uctívat," odsekl drze, ale Život si s tím nic nedělal. Raději jen odzbrojil naprosto okamžitě dalšími slovy.
"Ty sám máš nadání pro magii. Stejně tak tvoji sourozenci. Tvoji předci ovládali magii, dědictví připadlo vám," prozradil mu vlk. Rigelovo srdce se na dobrých pár sekund snad opravdu kompletně zastavilo. Mozek stále informace nepobíral tak, jak by měl. Co to řekl? Všichni? Ne! Nemůže to být pravda. Byli prostí. Proto byl jejich život takový problém. Nic nedokázali. Jenže v tu chvíli si vzpomněl, co dokázal pod velkým nátlakem...
"Ne!" štěkl s podtónem zoufalství a pochodoval skoro v kruzích ze strany na stranu, aby mohl pořádně zpracovat ty informace, které mu byly právě předány. Nechtěl, aby to byla pravda. Co po tom, co on sám si o tom myslí, záleželo mu na sourozencích, kteří brali magii jako takovou problém. Nesmí ceknout ani trochu.
"Nemám o nic takového zájem! Nechci nic z toho, vem si to zpět, než to poznají i ostatní!" žadonil Rigel, neboť toto byla naprostá noční můra. Nemůže být to, co zapřísáhl zničit. Nic už pak neřekl, zíral do dálky svými zlatavými očky, které se stále odmítaly zbarvit do barev jeho plného potenciálu. Život přisedl k němu. Stále taktéž mlčel a dával prostor Rigelovi, aby zpracovat všechny vyčitky a obavy.
"Nikdo se o tom nesmí dozvědět, zatím ne!" řekl nakonec rozhodnut, že i přes fakt, že on pravdu zná, nebude ji znát nikdo jiný. Nedozví se to sourozenci, neřekne to ani cizákům. Bude to tajemství, které bude opatrovat sám a nikdo jiný. Není magič. Nebyl tak vychován, není ta namyšlená špína, která se dokázala prosadit a přežít. Ne.
"Ponechám vše na tobě, tvé oči se vybarví až ve chvíli, kdy sám přijmeš to, kým jsi," prozradil Život, že nemá žádné plány hatit Rigelovi v tomto ohledu život. Ta magie si prý najde jeho. Bohužel. Naštěstí to nevadilo, byl si jistý, že nikdy nic takového nepřijme.
"Co je to za magii?" zeptal se. Nebyl ani moc zvědavý, jako že spíše chtěl vědět, čemu to vlastně čelí. Netušil, co by to mohlo být. Z toho výčtu o několika věděl, řekl mu to ten vlk. To bylo ale vše.
"Umět tvořit iluze je opravdu zákeřná věc. Až se v tom zdokonalíš, budeš mást zrak ostatních natolik, že nepoznají, co je skutečnost. Je to dobrá magie, ještě ti přiroste k srdci. Ale ještě k tobě. Prý máš nějaké problémy v životě, dovol, abych ti pomohl, klidně i nedobrovolně," řekl Život a usmál se. Rigel mu to stále nežral.
"A co ta tvoje sestra? Ta druhá? Kde je?" zeptal se jí a Život se usmál. Byl rád, že vlci myslí i na jeho sestru. "Bydlí na severu v Jedlovém lese. Ve velké kamenné zřícenině," odpověděl mu stroze, ale i to stačilo.
Místo toho, aby něco řekl, raději se otočil na odchod. Proč by se taky měl zajímat o něco více. Tenhle výlet byl asi zatím jeden z nejhorších. A následky teprve příjdou.

> Smrčiny (přes kopce)