Svět je děsivé místo. V jednu chvíli kráčíte životem s úsměvem na tváři, o pár chvil později vám tlapky špiní popel a trosky všeho, co jste kdy měli rádi. Je ještě horký, hřeje vás do polštářků a žhavé uhlíky v něm svítí jako nespočet skomírajících bludiček. Vábí vás hlouběji, dál do útrob spáleniště. Dál mezi trosky vaší osobnosti. A přesně tak teď vypadá nitro Shireen. Vlčice utrpěla velmi zásadní ztrátu, takže některé trosky vlastně ani nestihly vychladnout. A zjevně ani nikdy nevychladnou. Její ohnivá povaha, charakter i duše se za každých okolností a bez ostychu postarají o další jiskru, která rozdmýchá další ničivý požár. Radost z objevené magie byla velmi rychle vystřídána pocitem zoufalství, který vlčici naplnil až po okraj. Ale nic z toho není ona sama. Zaujala vás tahle duše? Tak pojďte a vyslechněte o Iskierce Asgaarské, malé jiskře s obrovským potenciálem.

※ Sever

Na první pohled je Iskierka líbezná vlčice. Před ostatními se pohybuje s lehkostí a přátelským úsměvem na tváři. Rudé duhovky jen planou vášní a radost ze života z nich jen čiší. Její vystupování je sebevědomé, patřičné a zcela nenucené.
Zajímá se o vás, co vás sem přivedlo i co hledáte. Copak byste mohli potkat sladší dámu? Nebyl to ovšem jen otcův šarm, který vlčice zdědila. Je to právě matčina horká krev, co jí koluje v žilách, podobně jako její sestře před ní. Právě teď mnohým došlo, že ta sladká dáma není Iška. Šedivá slečna je jedno velké divadlo. A zatímco se na vás usmívá a s lehkostí přikyvuje jako to nejsladší sluníčko, na pozadí její mysli se odehrává zcela jiné drama. Plány, nad jakými zůstává rozum stát. Je to zkrátka charakter, který by se nebál zvát do kola ďábla samého a ještě by toho rošťáka během jednoho večera stačila utancovat k smrti. Uzmula by si pak pekelnou korunu a s úsměvem na tváři se usadila na Luciferův trůn tam dole. V teple. Obklopená vířícími plameny a spokojená. Protože přesně to je její místo. A nikdo to neví lépe než ona sama.

※ Jih

Vlčice nesnáší pozornost a dotěrné vyzvídání. Naopak miluje dotěrně vyzvídat a darovat někomu pozornost. Není za tím ovšem nic jiného než zvědavost. A věřte, opravdu jí je jedno jestli si Jožko zrovna s Mařenkou nadělali malou havěť, protože by ji to snad zajímalo. Ale ta droboť je teď jejich slabinou. Pákou, která se dá použít v případě nouze. A jež se dá na prvním místě zneužít. Už víte kam tím mířím? Shireen je sběrač prospěšných informací – trošku rypáček, hodně podšívka. Je jí jedno, jestli jste alfa té největší smečky široko daleko, nebo jen prach obyčejný tulák. V tomhle nedělá žádné rozdíly. Nuzák jako nuzák. Jakmile nejste členem rodiny, nestojíte za víc než odplivnutí. Hlavně, že ví, jak vám ublížit. Pravděpodobně proto od vlčice nečekejte nic moc dobrého, pokud tedy nejste fanoušky dýky zaražené zezadu mezi žebra. V takovém případě jistě můžete být kamarády. V opačné situaci se doporučuje Asgaarské princezničce klidit z cesty. Dost možná vám taky v první vhodný moment jedovatě vpálí do očí svůj názor na vás. A nebude ani trošku hezký. Její jazýček je ostrý jako vosí žihadlo a jedem jsou slova, která dokáže říct. Zkrátka „co na srdci, to na jazyku“. Slov vyřčených však nikdy nebude litovat. Své chyby zásadně odmítá uznat a vždy chce mít pravdu – mermomocí si za ní jde. Jestli ji to bude stát život, na to už se neohlíží. A nějaká bitka sem nebo tam? Může být. Bring it on, suckers.

※ Východ

Jedna věc se Iskierce ovšem musí nechat – miluje dobrodružství. Pokud nějaké přislíbíte, nechá si svou pravou náturu v rukávu o něco déle. Přijme výzvu a doprovodí vás klidně i do horoucích pekel. Tam vás pak dost pravděpodobně nechá shnít, jenže to už jí nemůže být více jedno. Posloužili jste – splnili účel. Tak do koše s tím harampádím, které zbylo. A to jistě stojí za zmínku, že do neplechy se žene ještě dvakrát s takovou chutí. Oheň pekelný, který dýmá v její hrudi, sežehne prakticky vše. Jeho hladové plameny požírají každý podnět, každou zajímavou informaci. Natahují se výš a výš a zatraceně pálí, když nejsou uspokojeny. Šedivka proto potřebuje neustále nějakou stimulaci. Něco se v jejím životě musí dít a odehrávat. Zajímavého – ať už dobrého, nebo zlého. Hlavně ať je to zajímavé. Střemhlav se vrhá vstříc každé výzvě. Jakmile si Shireen něco umane, jen těžko se jí to vymluví. Za svými tužbami jde přes mrtvoly a ještě si do nich velmi neuctivě kopne, musí-li tak být. Anebo prostě z plezíru. Neoplývá totiž zrovna úctou a nic jí není svaté.
Tak jako je proměnlivý i plamen, dokáže i tohle ďáblovo dítě měnit své tváře. Přizpůsobit se situaci a zahrát na city vlků ve svém okolí. Zlatá očka, vřelý úsměv, slůvka jako med. Mistrně umí hrát na city a vetřít se, kam je právě třebas. Ale opět – nepovažujte ji hned za svou přítelkyni. Odpřisáhla by klidně na zdraví otce a bratrů, že vás nenechá ve štychu. A pak se jen na moment otočíte, abyste při pohledu zpět viděli její vysmátý obličej mizet mezi stromy. „No jistě, blbečku,“ posmívá se vám z povzdálí, zatímco vás dohání důsledky naivní důvěry. Třebas rozzuřený medvěd, „který tady už roky nežije“.

※ Západ

Jedinou víceméně stabilní věcí v chaotickém požáru Išky života je rodina. Respektuje autoritu otce a uznává ho naprosto ve všem. V jejích očích není silnějšího a statečnějšího vlka, snad jen kromě Elisy. Budiž je jí země lehká. Nesmím též opomenout, že speciální místo v jejím srdci chová také Nemesis. Bratr je pro ni důležitým článkem životní skládačky, navzdory faktu, že ji skopnul ze Zubaté (sorry bráško, zní to tak líp).
Na konci těchto řádků poměrně často přichází taky rozbor vlčího nitra – jaký je tam hluboko, hluboko, hluboko uvnitř. Pod všemi těmi prohnilými vrstvami plnými plamenů a rozpálených uhlíků. A já vám povím tajemství: Šedivky nitro je žhavější než střed země. Žádné roztomilé odhalení sladké dušičky se nekoná. Shireen je zkrátka démon, který je pod tím vším stále jen démonem. A jestli je někdo, koho její žár nespálí? Aby takového pohledal. Netřeba ovšem pátrat přespříliš daleko. Jediní vlci s přirozenou imunitou jsou všichni její pokrevní příbuzní. Hory by pro svou rodinu přenášela. A zbytek ať chcípne v tom spáleništi, kterým je její nitro.
A jako plamen, i Iskierka pálí a nechává po příliš důvěrném kontaktu šrámy a jizvy nejen na těle. Radím tedy všem dobře, aby si rozmysleli tanec s mladou dámou. Však vzpomeňte, jak dopadl Lucifer.

Shireen přišla na svět jednoho horkého letního dne v útrobách Siccumských jeskyní. Jejími rodiči byly alfy Asgaarské smečky – Arcanus a Elisa. Jméno vymyslela její sestra Awnay: „Shireen. Jako pravá dáma.“ Jen čas měl ukázat, jestli tato slova vyřkla nad novorozeným vlčetem oprávněně. A čas ukázal, že tenhle malý uzlíček štěstí má do pravé dámy vskutku daleko.
V prvních týdnech svého života se šedivka přirozeně držela v blízkosti své matky a o maličko staršího bratra. Smečkový úkryt byl v horkých letních měsících příjemným útočištěm, ačkoliv v té době vlče dokázalo ocenit jen pramálo věcí. Její zájmy se jevily poměrně prosté – jídlo a spánek. S ubíhajícím časem se však v jejím droboučkém a útlém hrudníčku počal probouzet žár. Proces to byl až nepříjemně pomalý a droboť s ním poměrně dlouho válčila, přeci se však nakonec chopil nadvlády nad jejím životem. Prohrála nejen bitvu, ale celou válku. V tu dobu většinu svého času trávila nenápadným vyzvídáním. Dotěrným, ustavičným a vcelku otravným pro všechny přítomné. Někdy i nepřítomné. Jenže to už se z doutnajících uhlíků pomaličku začínala stávat mohutná vatra. A co si takový nebohý prcek počne s plamenem, který mu ustavičně olizuje líčka? Mnohé ratolesti by daly žáru průchod. Jen ať všichni pocítí jejich sílu! Ale Shireen se velmi náhle uzavřela hluboko do sebe. Chytrá vlčice již dávno věděla, jak věci chodí a že dávat volný průchod svým emocím by se jí mohlo ošklivě vymstít. Popasovat se s takovou sílou bylo děsivé, a proto se uchýlila na to nejbezpečnější místo na světe, které znala. To bylo po boku otce.
V jeho přítomnosti nacházela útočiště prakticky většinu zimy. Držela jazyk za zuby a krok, zatímco dění kolem nějak plynulo. Potakala další vlky: Phantasii, Sunflower, Lilac, Gee. Z každého setkání si něco odnesla – střípek zkušenosti, které se potichu snažila dávat dohromady. Pokoušela se vyrovnat se svým dětinským chováním prvních dnů svého života a neochotně popouštěla požáru uzdu víc a víc. Ten dýmal a štípal v jejím nitru, tou dobou však stále zkoušela zmírnit jeho řádění. Jenže jak již bylo řečeno – nešlo to moc dobře. Sama svým pocitům moc nerozuměla a proto se začínaly velmi těžko ovládat.
Stalo se tak s koncem zimy, kdy konečně pochopila, že nemá proti síle v její hrudi šanci. Bylo to těžké uvědomění, o kterém nebyla schopna nikomu vyprávět. Nechtěla. Své problémy odmítala řešit s kýmkoliv. Ani Nemesisovi se nepřiměla byť jen slůvkem něco naznačit. Kde vůbec byl? Blbec. Ztratil se někam do háje a ji nechal hnít v Asgaaru. Měla po krk věčného flákání se doma. I ona chtěla zažít dobrodružství. Vidět co je tam venku a co všechno se dá v tomhle šíleném a přehnaně klidném světě dělat. Jiskry skákaly všude kolem ní a pokoušely se podpálit cokoliv v jejich dosahu. Iskierka. Ta přezdívka ji napadla vlastně zcela náhodou. Jen slovní hříčka. A přeci ji na ní něco chytlo. Skoro až doslova. Třebaže si tak zatím říkala pouze v duchu, pomalu se připravovala na velké entrée, kdy oznámí tuto skutečnost, no, minimálně všem. Shireen si většina pamatovala jako to tiché vlče, které se neprojevovalo skoro v žádné situaci a jen se plahočilo ve stínech za ostatními. Iskierka byla osobnost. Vzor. Žádný otloukánek a uťáplý skřet.
Mezitím se však odnikud vynořil Nemesis a třebaže udělal doslovné prd, vydala se Iskierka s ním. Bylo to vlastně poprvé, kdy nechávala pekelné plameny ve svém nitru kompletně bez dozoru. A že se to vyplatilo. U řeky Mahtaë s bratrem potkali jeho starou známou. Otravnou Sunstorm – Zrůdičku. Z nastalé bitky si mladá sivá odnesla krom poraněného zátylku i kus bílého ucha jako trofej. A třebaže ji otisky zubů za krkem pálily, rozhodně se ani neblížily pocitu, který ji hřál na prsou. Byl tohle cíl její cesty? Uspokojovat touhu těch plamenů, které konečně radostně tančily? Přišel čas to zjistit. Rozhodně si připadala dobře. Třebaže ji píchal každý krok po onom nehezkém zranění, byla spokojená. A celý svět jí ležel u mladých tlapek.
Její cesta však měla pokračovat vstříc nepříjemnému zážitku po boku ještě nepříjemnější dámy. Sunstrom se měla pro to léto stát Shireen úhlavním nepřítelem. Batman pro jejího Jokera. Věčný sok. Podivné cukání v kožíšku Šedivku přivedlo až na neznámé území nedaleko Asgaaru, jen pár kilometrů východním směrem. Mezi kopci se tu potácelo nespočet vlků, kteří se párovali do dvojic díky zásahu neznámé vyšší moci. No nebyla to hloupost? Shireen málem musel někdo křísit, když ji navíc souhra okolností a nějaká magická síla připoutala právě ke Zrůdičce. Odporná tulačka jejich nešťastné spojení rozhodla pojmout jako příležitost výuce. Snažila se vlče přetvořit ku obrazu svému, ale s paličatou Iskierkou se jí hnout nepodařilo. Místo toho po jejich rozdělení odcházela od Kaskád s nepěkným kousancem pod bradou. A dobře jí tak. Šedivka sama byla trochu pochroumaná, ale nic se nemohlo vyrovnat sladkému pocitu vítězství nad strakatou blbkou.
Záhy po našla útočiště po boku své matky, která si pro ni připravila velmi důležitou školu života. Naučila ji o světě, o smečkách i o tom, jak to bylo na Galliree dřív. Nechyběla ani lekce na téma, kde se berou vlčata, po které se Iška zařekla, že si žádného samce nepustí k tělu. Čistě pro jistotu. A jako prevenci dalších traumatických zážitků, tentokrát ovšem z první ruky. Po toulkách po severu společně s Elisou mladou dámu čekala trocha toho zevlení doma a výlet k Životovi. Do jeho jeskyně však s matkou nikdy nedošly, protože natrefily na Zrůdičku se Sunflower. Elisa se je jala vyděsit a v ideálním případě jim natrhnout půlky, ale Shireen bohužel z nějakého důvodu nedokázala vlčicím čelit. Jako ten největší strašpytel odběhla a po tom, co si vyprázdnila žaludek, také opustila Tmavé smrčiny. Tlapky ji neomylně nesly směrem k domovu. Do cesty se jí ovšem připletl Kessel, který nakonec souhlasil s jejím hlídáním a vyrazil spolu s vlčicí směrem ke Sněžným horám. Třebaže byla ohledně staršího vlka poměrně skeptická, nakonec se z něj vyklubal slušný vlk, který ji zjevně byl schopný přijmout takovou, jaká opravdu byla. Iskierku. Ne Shireen. A znovu – ukázal jí Sněžné hory, které ji zaujaly. Ale zdaleka ne tak jako fakt, že Nemesis se po nich toulal spolu s Alastorem. Což byl nějaký jeho kamarád s výhodama, nebo tak něco. Z jí neznámého důvodu na šedivku Nemesis skočil a roztrhnul ji ucho. Přišla si zrazená, neboť útok přišel bez varování. Navíc dříve než se stihla pořádně bránit, vcucnul bratra meziprostor, zatímco vlčice se svezla z pořádného krpálu až dolů do údolí. Svět splynul v jednotnou šmouhu, jak ji sníh unášel po boku hory. Cestou z výšin spolu s lavinou navíc přišla o drápek, kus ucha a kožich jí od té doby hyzdí několik křivých jizev. Ale nedá se říct, že by to pekelnou slečinku nějak vyvedlo z rovnováhy, protože sotva procitla z mdlob, vrhla se přímo za Nemesisem, který sem přitancoval jako princezna odnikud a divil se, proč se ségra válí na zemi. Kdyby je ve zběsilé honičce nezastihla písečná bouře, možná by mu Shireen tu zádel doopravdy natrhla. Místo toho se odebrala k Ohnivému jezeru, kde si vyčistila bolavé rány a nabrala síly. S cílem vydat se domů poté zamířila mladá vlčice na sever, ale místo domů dorazila k řece Mahtaë, u které znovu potkala svého bratra. Tentokrát ovšem byl s cizí vlčicí neznámého jména a chystali se sjet zmiňovanou řeku na voru. Co dodat. Iskierka nemohla nechat všechny blbosti jen pro ně samé, takže se po hlavě vrhla na kmen stromu spolu s nimi.
Přesně v tom složení potom podnikli ještě několik dobrodružství, včetně výletu za moře a lovu. Shireen ovšem ony momenty prožívala v podivném a nešťastném rozpoložení. Bylo to až zvláštní, neboť si přišla podivně osamocená a nechtěná, navzdory faktu že nikdy tak docela sama nebyla. A to ani nevěděla, že ta nejhorší rána osudu má teprve přijít. Když ovšem konečně znovu našla Kessela, uvítali se s radostí. Neměla důvod si myslet, že je něco v nepořádku. Zjistila, že nebohý vlk ji celé léto hledal, ale teď byl připravený se spolu s ní vrátit domů. A možná dokonce i v Asgaaru zůstat, což bylo velmi pozitivní! Shireen si hnědého staříka oblíbila opravdu moc. Jenže po příchodu do rodného lesa dvojici čekala šokující novinka. Elisa, Shireen matka, zemřela při souboji s vlčicí jménem Styx. Pravda mladou dospělou ochromila a vykolejila. A ponechala ji zcela bezmocnou a zranitelnou, zahloubanou hluboko do svých vzpomínek.

Zajímavosti:
※ Iskierky pravé jméno je Shireen, po smrti matky ho ovšem přestala používat.
※ Má dlouhé nohy a líbeznou tvář, vystupuje nenuceně a přátelsky.
※ Ve skutečnosti je to jedovatá potvora, která chce prakticky každému ublížit.
※ Patří mezi nadprůměrně vysoké vlky, ale pod hustou srstí se ukrývají silné svaly.
※ Není překvapivě moc rychlá.