Každý jako první soudí vlka dle jeho kožichu a až poté dle jeho povahy, i když tvrdí opak. Vlče vypadá jako typické malé nedochůdče, které je samá noha a jemný vypelichaný kožich. Její oči svítí ale jasnou žlutou a kdyby to šlo, střílely by z nich rachejtle. Skoro jako kdyby na vás koukal bubák zpod postele.
Ačkoliv měl tenhle prd těžký začátek života, drží se každého kousku svého žití všemi svými silami a snaží se z každého dne vytřískat co nejvíce. Poskakuje, běhá, hryže, kvílí, ječí, otravuje, působí problémy a je jí všude plno. Najít ji někde v klidu je nemožný úkol, neustálý pohyb je pro ni přirozený a nehybnou ji najdete snad jen mrtvou. I ve spaní se převaluje, chrápe, kope a skřípe zubama, jako kdyby si její tělo nedokázalo nikdy odpočinout. Ke spánku u ní dochází taky až na poslední síly, protože jede až na úplné vybití baterky, kdy to s ní následně šlehne a usne na místě a uprostřed slova.
Stejně tak je ona povrchní a bez ohledu říká vše, co se jí zrovna zachce. Nedbá na pocity ostatních a jestliže není řádně potrestána, rozhodně si svou chybu neuvědomí. Její svět se točí jenom kolem ní a nedbá na pocity druhých, či na jejich potřeby a přání. I přesto je to ale přátelská duše, která dokáže být laskavá nezištně a ke svým kamarádům se bude chovat mile a upřímně. Nebo alespoň lépe než k ostatním.
Nezná strach nebo je natolik hloupá, že si nebezpečí neuvědomuje. Statečně/Tupě se vydá vstříc každému nebezpečí, vyzkouší každou prkotinu a nezalekne se žádné výzvy, i když její jasný neúspěch. Špatně snáší prohru a nedělá ji problém lhát, pomlouvat a podvádět, jestliže to přinese ovoce. Závistivě sleduje všechny, co se mají lépe než ona nebo dovedou věci, o kterých si může nechat jenom zdát.
Není úplně nejbystřejší a některé věci jí trvá déle pochopit, ale o to je vynalézavější a problémy řeší nevšedními způsoby. Učení stylem pokus omyl je jí znám až příliš blízce. S vytrvalostí a trpělivostí čelí novým překážkám, ale jen velikost odměny ji motivuje k vyřešení problému. Jak se říká, ani kuře zadarmo nehrabe.
Sama si je moc dobře vědoma toho, kým je a co dovede. Ačkoliv její egocentrismus dosahuje nemalých mezí, není opravdovým narcisem. Ví, kdy je chyba na její straně a nebojí se ji přiznat. Opravit ale, to je jiná. Nemá o sobě moc valné mínění a urážky a pomluvy s ní ani nehnou.

Co chcete slyšet? Že jsem se narodila milujícím rodičům a protože jsem byla jedináček, tak mne rozmazlovali a měla jsem se jako prase v hnoji? Že jsme hráli hry a užívali si každý den, učili mě lovit a kouzlit a povídali jsme si do dlouhých nocí, dokud jsem neusnula a poté, když jsem upadla do říše snů, mne oba rodiče políbili na čelíčko a projevili mi tak svou neskonalou lásku? Pche! Narozdíl od vás všech (i od těch, kteří to tak neměli) můj život je naprosto příšerný. Hotové peklo.
Na týhle prašivý zemi existuju jenom proto, že jsem se matce vyškrábala z dělohy, kde se mě pokusila zavraždit jedovatýma bobulema. Jo, hned jak poznala, že má kocoura v troubě, tak se rozhodla nás zbavit. V tý její šišatý makovici nebyla ani jedna jediná myšlenka, která by se zabývala blahem a možnými životy vlčat, která jí rostla v břiše. Všichni mí sourozenci chcípli, ale já to dala a přežila jsem. Byla jsem odhodlaná přežít, ať to stojí, co to stojí a toho se držím doteď. Existuju jenom proto, že bojuju za každý nádech, že se každý den probudím a existuju. To je moje motto, moje pravá podstata, moje gró. Moje vůle je z železobetonu a potřebovali byste fakt silnou mašinu, abyste mě sprovodil ze světa, protože když už jsem toho přežila tolik, rozhodně se nenechám vymazat nějakým hloupým omylem nebo nehodou. Jestli skapu, tak to bude proto, že můj konec byl neodvratitelný, nevyhnutelný a předurčený.
Nejste první, kdo se mi posmívá. Haha, ty se jmenuješ Vlče? A až vyrosteš, budeš si furt říkat Vlče nebo Vlčice? Tvoji rodiče mají teda fantazii! Ha, ha. Ha.
Jo, vaše jména něco znamenají, mají hlubší význam nebo jsou dědictvím vaší rodiny, ale moji rodičové byli tak sprostí, že mi jméno ani nedali. Říkají mi Vlče. Vlče s velkým V, a protože mi nikdo nikdy neřekl jinak (krom Pinčua, ten mi řekl Klyso, ale to je nadávka a nadávka není jméno), tak se to stalo mojim jménem. Už jsem dospělá a co, že se jmenuju Vlče, přestaňte se blbě chechtat a radši si hleďte svýho.
Ze začátku to tak hrozný nebylo, máma si se mnou i hrála, když byla zima. Hráli jsme si na honěnou ve sněhu a na zamrzlý řece, dokud jsem se neschovala do sněhové hromady. Mohla jsi ji i okusovat a to bylo asi naposledy, co jsem se cítila tak bezstarostná a veselá. Dokonce i Stín se mnou mluvil a společně jsme ulovili srnku, když jsem jí skočila na hlavu. Takovou strategii byste nečekali co, vod blbýho Vlčete. Pak se k nám přidal Pinču a ono to bylo vlastně docela fajn, dokud nevzal roha. Pinču byl první můj kamarád, ačkoliv náš vztah byl spíš plný nadávek, přetahování se o žrádlo a kousání se do obličejů. I Kašpar Corvus nakonec odešel z té naší “smečky”. Kdo ví proč, stejně jsme ho nikdo neměl rád, jenom nám dejchal vzduch.
Nesnáším svou rodinu a ona nesnáší mě. Je to taková symbióza a nemyslím si, že se to změní. Proč je nesnáším? To je jednoduché; moje máma se mě pokusila sežrat a zabít, teda v opačným pořadí, ale na tom koneckonců nesejde. Byla jsem poprvý venku z lesa a ona začala mluvit o magičích a o tom, jak nemám proti nim šanci. Tse, vůbec nevěděla o čem kecá! Když jsem magiče pak potkala, byly to úplný bačkory. Každopádně se rozhodla, že mi ukáže, zač je toho loket a pak jí přeplo a už to nebyla moje máma. Byla z ní vlkožravá příšera. Několikrát jsem zakopla a tak tak jsem jí utekla, jinak by už bylo po mně. Jak máte mít svou mámu rádi, když se vás snaží sežrat? Stín se mi to její chování snažil vysvětlit, ale moc mi toho teda nevysvětlil.
Stín mě prostě nenávidí jen proto, že dejchám. Pěkně jsem se s ním poštěkala, když jsem ho viděla naposled. Copak já za to můžu, že je protivnej jak klacek v prdeli a není s nim vůbec žádná sranda? Stejně o mě nestojí, ani moje máma o mě nestojí. Nikdo o mě nestojí! Snažila jsem se udělat si kamarády na opuštěným ostrově. Byli to magiči a čekala jsem, že mě rozmetají v prach jak máma tvrdila, ale pěkně se sekla. Neuměly vůbec nic, jen udělat koule z vody a zafoukat větrem. Bylo to tak slabý a nudný, že bych umřela spíš na to, jak trapný to bylo. Nejen, že byly neschopný, ale byly na mě i hnusný, jen tak pro nic za nic. Wizku i ta druhá. Ale ta Agape nakonec tak hrozná nebyla, byla jsem s ní v jeskyni a povídaly jsme si. To bylo asi poprvé, co jsem vedla jakš takš srozumitelnou konverzaci s někým jiným, než s mojí pošahanou rodinou. Jenže pak přišla příšerná zima a uzamknula mě v jeskyni. Agape vzala roha, když jsem spala a pak se už nevrátila. Asi tolik k té její nápomocné nátuře. Jasně že se o sebe umím postarat, umím lovit a všecko, ale mám na prd kožich, takže jsem zimu raději zůstala na tom ostrově, kam jsem se vrátila, když mě Agape opustila. Co by taky ne, je tam teplo a když se jeden vyhejbá těm hlučným opicím, tak i klid.

Zajímavosti:
Narozena předčasně.
Zbytek jejího vrhu zabit nebo zemřel poté, co matka požila bobule jalovce.
Po matce zdědila neschopnost ovládat magie.
Často opakuje fráze a slovní spojení.