„Tichá voda břehy mele.“
Elegantní vlčice s atletickou postavou. Její chůze je ladná a její způsob projevu je vážný a klidný. Ačkoli už je Viv dospělá, stále je to ta drobná postava, která je vždy od všeho o kousek dál a jen tiše přihlíží. Nehrne se do konverzace pokud nutně nemusí, spíše jen sleduje a poslouchá, co si kdo říká a přemýšlí. Pokud se nachází ve větší skupině vlků, necítí se dobře a je nesvá. Má ráda skromnou společnost, nejraději je však sama. Je velmi dobrým posluchačem, zapamatuje si hodně věcí z konverzace. I když ví, že by se to nemělo, ráda poslouchá i cizí konverzace. Některé informace si zapamatuje a nemá problém je poté použít, nebo využít, či nakládat s nimi tak, aby z toho měla co největší výtěžek. Je velmi zvědavá, zejména co se týče drbů, proto ráda poslouchá, o čem se ostatní baví. A pokud to ještě později může použít v rozhovoru s někým dalším jen proto, aby byla důležitá a přinesla tak zvaný moment překvapení, pak se cítí úplně nejlépe.
Způsob, jakým věci říká a podává ji osvětluje v důvěryhodném světle. Není proto divu, že na ní každý druhý dá. Nemá však ráda, když jí někdo mluví do jejích věcí. Je přeci dospělá a dokáže se rozhodovat sama, no ne? Dokáže vám to i zcela upřímně vpálit do obličeje. Její drzost se nedá přehlédnout. Možná je tvrdohlavá, pokud však přijdete s velmi dobrým a přesvědčujícím argumentem, dokáže se nad tím zamyslet. Jen tak se však zmanipulovat nedá.
Asi nejvíc nepraktickou vlastností je to, že po chvíli u nějaké činnosti ztrácí zájem. Jednoduše jí to přestane bavit a chce dělat něco jiného, nebo naopak nedělat nic. Protáčí oči, má negativní připomínky a komentáře jen proto, aby se mohla vykroutit ze situace a odejít. Jednoduše se rozptýlí, pozornost jí zaujmou věci pro ní zajímavé a užitečné. Takže je dost možné, že i uprostřed nějaké konverzace vám jednoduše naznačí, že je velmi znuděná, anebo to prachsprostě řekne a jde si po svým.
Našla zálibu v přírodě. Ať už zkoumání nových druhů květin a rostlin, po sledování zvířat v jejich přirozeném prostředí. A samozřejmě i jejich lovení, to však pro zábavu tolik nedělá, je s přírodou spjatá. Lovkyně z ní vyrostla, je velmi nadaná a díky dlouhým nohám je i rychlá a obratná, takže pokud je potřeba, potravu bez problému obstará. Její chůze je tak tichá, že vás to až překvapí. Pokud chce, nemusíte o ní vůbec vědět, dokáže našlapovat opatrně a pomalu přesně do míst, ze kterých se neozve ani zvouček. To jí taktéž pomáhá pro úspěšný lov.
Upřímnost jí stále zůstala, ale na slova, kterým určité své názory a informace podává si dává pozor. Jde jí o to, aby byla vždy viděna v tom nejlepším světle, i když tomu tak ne vždy je. Někdy vám řekne informace nebo drby jen proto, abyste v ní viděli přítele. Ona to však tak nebere. A proč by chtěla, aby někdo v ní viděl přítele, ale ona ho tak nebrala? No přeci z důvodu, kdyby něco potřebovala. Poskytne vám informace, na oplátku chce něco za to – ať už službu, nebo nějakou jinou informaci, se kterou může znovu nakládat. Opravdové přátele si vybírá a to velmi důkladně, na prvním místě má rodinu a poté hrstičku přátel, kterým věří a v jejižch blízkosti je Viv naprostý opak. Usměvavá, celkem energická a šťastná, nemá problém projevit emoce. Takovou ji však zná jen málokdo. Většinou je to ta s tím kamenným výrazem stojící opodál.
Je-li třeba, s její celkem prořízlou tlamou se ze souboje nebo rvačky spíše vykecá, než aby se do nich hrnula. Fyzický kontakt jí je nepříjemný, zejména od cizích vlků. Raději si drží od všeho a všech odstup a úplně nejštastnější je, když může jen tiše přihlížet a poslouchat.

Psal se druhý měsíc v roce, kdy se mladá vlčice pomalu odebírala do svého smečkového úkrytu v lese. Její partner, Etney, zrovna řešil nějaké rodinné záležitosti, ale ve chvíli, kdy si všiml, že jeho partnerce Lucy pravděpodobně není dobře, se ihned odebírá za ní do úkrytu.
Byla to náročná noc, zejména pro matku, ale vzhledem k tomu, že měla po celou dobu porodu po svém boku svého partnera to zvládla bravurně. Ačkoli to trvalo celou noc, oběma to přišlo jako chvilka, kdy na ně vykoukla čtyři krásná klubíčka chlupů. Každé jinak barevné a neznatelně velké, ale byla to překrásná chvilka. Lucy byla hrdá a Etney šťastný.
A my si zde popíšeme život toho jednoho malého, žíhaného vlčátka, které bylo o trochu drobnější a tmavší, ale průbojnější!
Vivianne byla velmi drobná, avšak její končetiny byly o trošku delší, takže byla i znatelně vyšší než její sourozenci. Její dětství se vyvíjelo klidně ve smečce, která plně fungovala a nebyly žádné problémy. Jak rostla, zjišťovala, že obyčejné seznamování s členy rodiny a zbytkem smečky na ní není. Stejně tak si i všimla, že mazaný brácha Crowley vzal osud do svých tlap a zdejchnul se. Udělala tomu tedy stejně, což považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí, i když věděla, že po návratu a postavení se před rodiče už tak šťastná nebude.
Ale vydala se přímo za nosem. A narazila právě na bráchu, který s dospěláckou vlčicí vymýšlel nějaké nekalosti. To se jí zamlouvalo, bylo to přeci jen více zajímavější než jen stát a zdravit zbytek smečky, stále dokola se představovat a usmívat, jako by to byla ta jediná činnost, kterou chce malé vlče celé dny dělat. Dala se dokupy s bráchou a Sineád, tetou Sid, kterou si velmi oblíbila. Byli na cestě ještě za jednou dospělou tetou, kde nemohla chybět, proto se ihned přidala. Jakmile našli i ztracenou tetu Iskierku, Išku, do které se na první pohled Viv zamilovala, pocítila závist v bratrově očích. Všimla si, jak žárlivě sleduje tety, které teď rozdělovaly pozornost mezi ně. Učili Viv i Crowlyho jak plavat, jak něco malého ulovit a další spoustu zajímavých věcí a činností. Byla to opravdu zábava! Z Viv se stala malá rebelka. Brácha byl pěkně nabručenej, proto ho později nechala s tetičkama a chtěla se vrátit za rodiči, nicméně ti měli jiný plán.
Když přišla zpátky do Asgaarského lesa, probíhalo tam něco, čemu moc nechápala. Byla ještě maličká, ale v momentě, kdy si před ní rodiče stoupli a řekli, že si musí vybrat mezi nimi a smečkou (pro ní to byly jen tety), zastavil se jí dech. Nechtěla si vybírat! Proč to sakra musí udělat? Kdo se má takhle rozhodovat? Chtěla zůstat s tetama a trávit s nimi více času, cítila se s nimi svá a braly jí stejně dospěle, jako byly ony samy. Rodiče z ní dělaly stále malé vlčátko a stejně se více zajímaly o druhého bráchu se sestrou. Ti byli dle jejich obrázku tak, jak si to rodiče přáli. A i přesto, jak moc chtěla Viv zůstat v Asgaaru, rozhodla se pro rodiče. Do lesa se může vrátit kdykoli, ale rodiče má jen jedny. A věděla, že Crowly zůstane a táta ho tím prakticky vydědí, což nechtěla dopustit. Kdyby mohla, rozpůlila by se.
A tak se rozhodla pro rodiče. S podmínkou, že se ještě rozloučí s tetama, jenomže čas ubíhal a ona se ztratila na louce. Naštěstí teta Iška jí našla a dovedla do lesa, kde strávila pár chvil s dědou Arcanusem. Byl na ní hodný a vysvětlil jí spoustu věcí, navíc zjistila, že má oporu v případném návratu do smečky. Měla radost, že tomu tak je, protože měla strach, že smečka na ní zanevře stejně jako rodiče na Crowlyho. Tušila však, že se musí vydat za rodiči a zjistit, kde se usídlili, proto tak učinila.
Po chvilce bloudění po okolí doběhla do Cedrového lesa. Zjistila, že rodiče vytvořili smečku tam společně s jejími sourozenci. Byla opravdu ráda, že má nějaké zázemí a zároveň i možnost se ukázat v Asgaaru, kde je vítána. Cítila, že má za zády rodinu a vlky, na které se může spolehnout.
Neuběhlo ani pár dní, když jejich nově vytvořenou smečku navštívili dva cizinci. Jeden z nich byl dospělý a druhý bylo ještě malé vlče. Viv očekávala, že táta, jakožto alfa samec, se vydá na zjištění a ochranu území, proto se nabídla, že půjde taky. Ale místo toho se za cizinci odebrala celá rodina, což jí nepřišlo moc korektní, ale nic nenamítala. Stála tedy opodál a sledovala, jakým způsobem její rodiče zvládnou chod smečky. Mamka byla samozřejmě klidnější a rozvážnější, ale táta nezavřel tlamu. Dalo se chápat, že je nadšený ze založení nové smečky a vybudování něčeho, na co nedosáhne každý druhý vlk, ale vyklopit to na prvním setkání s cizinci se Viv úplně nezamlouvalo. A viditelně ani mamce, která taťku krotila a snažila se mu vysvětlit, že by neměl vše, co má v hlavě, říkat. Ačkoli Dráz, vlče, které přišlo s Adiramem, se rozhodlo zahrát si hru s Ciri, Viv jen tiše sledovala celou situaci. Netušila, kde ségra bere tolik nadšení a radosti, ona chtěla řešit dospělácké věci, ne si hrát s malým vlčetem. Stejně tak činil i brácha, se kterým bohužel ještě neměla tolik času na pokec.
Netrvalo dlouho a oba dva se odebrali zpět do jejich smečky. Viv to brala spíše jako šmejdění z jejich strany, snažili se získat informace z nějakého důvodu a táta jim je dal na zlatém podnose. Nechápavě zavrtěla hlavou, ale chápala, že se jednalo o první návštěvníky, proto doufala, že ty další už taťka zvládne chladněji. Dala mu ale šanci v momentě, kdy pobídl všechna vlčata s nabídkou výletu. Chtěla zůstat v lese, projít si ho a zjistit, jak vlastně jejich nový domov vypadá, ale nemohla si nechat ujít výlet. A tak se vydali neznámo kam.