Již na první pohled vám jistě neunikne, že Thyra není jen tak obyčejné vlče. Z jejích očí čiší něco u vlčat nevídaného, co vás donutí se nad ní pozastavit a přemýšlet, co že to vlastně je. Nemusíte dlouho čekat a brzy zjistíte, že máte pocit, jako byste se dívali do očí dospělého vlka. V jejích očích se opravdu zračí moudrost a rozvážnost. Bude vám tedy už od první chvíle jasné, že jste potkali vlče, které je na svůj věk neuvěřitelně vyspělé a svým způsobem chytré.

Thyra totiž veškerý svůj volný čas místo her raději věnuje zkoumání a pozorování svého okolí. Mezi její obdivuhodné vlastnosti patří právě to, že umí z dálky vše sledovat a tiše analyzovat, takže pokud před ní něco provádíte, pravděpodobně vás během chvíle překvapí tím, že stejnou věc za nedlouho vyzkouší také. Nesnáší, když ji někdo něco dlouze a nuceně vysvětluje, vše se touží naučit sama. Jestliže vás tedy bude sledovat u lovu, dost pravděpodobně si zapamatuje techniku, kterou dřív nebo později použije také. Bohužel občas u úplně jiných situací, takže se často může stát, že selže právě v myšlence, že udělala vše správně. Tím se projevuje její paličatost a zarytost. Jestliže se ji bude někdo snažit přesvědčit, že udělala něco špatně, pravděpodobně nebude chtít tuto skutečnost úplně dobře přijmout, a to i navzdory tomu, že se vše ráda učí do naprosté dokonalosti, což u ní prozrazuje, že je to neuvěřitelný dříč. Bude opravdu dlouze a únavně pracovat na tom, co se zrovna chce naučit a je schopná zacházet až za limity jejího těla i mysli, což vede k nepřiměřenému vyčerpání. Proto je dost možné, že tohle vlče uvidíte často a tvrdě spát.

Náturu její povahy, jak se chová k ostatním vlkům, není možné přesně definovat. Thyra je stvoření, které vám nastavuje zrcadlo. Bude se k vám tedy chovat nejspíš tak, jak se chováte vy k ní. Vrátí se k vám přesně to, co k ní vyšlete. Není zrovna jedna z neupovídanějších, ale můžete si být jisti, že pokud narazíte na téma, které ji zrovna baví, dost pravděpodobně do ní vjede vlna nadšení, kterou rázem vypustí ven. V tuto chvíli se projeví skutečně její vlčecí věk a vypustí ze sebe salvu slov, kterou jste od ní dost možná doposud neslyšeli. Jinak se mezi vlčaty řadí spíše mezi ty klidnější a ostražitější. Každou situaci si musí řádně zrentgenovat a uznat, zda se do jistých situací přidá, či nikoliv. Nemůže tedy od ní někdo čekat, že se rázem pustí do nějaké sranda akce bez toho, aniž by váhala, nebo musela být přemlouvána. Jestliže se jí situace nelíbí, dá svou nelibost značně najevo.

K cizím se ve většině času bude chovat ostražitě, nebo stydlivě. První kontakt s cizím vlkem je pro ni tak trochu stres, který z počátku zpracovává velmi těžko, proto je potřeba jí dát dostatek času na to, aby se před vámi otevřela a začala s vámi trochu lépe komunikovat. Pokud jí nebudete na první pohled sympatický, rozhodně to nebude jedno z těch vlčat, které za vámi nadšeně přiběhne a bude vás lákat ke hře. Spíše budete pod podezřívavým dohledem, který vás může zlehka znervózňovat.

Jestliže se vám podaří si získat její důvěru, můžete si gratulovat, jelikož jste získali opravdu věrnou přítelkyni. Po získání jejích sympatií totiž na vás už jen těžko změní názor, a to i když ji opravdu zraníte. Bude v tu chvíli mít totiž něco jako růžové brýle a nejspíš nebude chtít vidět to, jak moc jste jí ublížili. Thyra tuto skutečnost bude cítit hluboko uvnitř sebe a bude ji to tam tiše užírat, ale nebude schopna vám to v tuto chvíli vrátit stejnou mincí, jelikož má strach ze ztráty své spřízněné duše a občas nedokáže uznat, že by ji bez dané osoby bylo možná i lépe.

Platí to ovšem i naopak, pokud se vám nepovede zavrtat se pod její kožich, připustí si vás k tělu už jen horko těžko a zcela jistě narazíte na její tvrdost a možná až přehnanou odměřenost. V tuto chvíli nejspíš její tvrdohlavost nepřekoná ani spousta času. Ale kdo ví, jakou změnou si projde ve svém dospívání a cestou životem, takže pokud byste svou šanci u ní nechtěli zahodit, můžete to s ní zkusit o pár měsíců později. Jistě své názory během dospívání bude často měnit na základě získaných zkušeností.

Jednoho dne se její otec, Etney, setkal s vlčicí, která jej uchvátila natolik, že i přes to, že měl partnerku Lucy, se kterou vedl svou Cedrovou smečku, jí neodolal. Zalíbení rychle přešlo v lásku, a tak to dlouho neprotahovali a propadli vášni. Nina byla obšťastněna a za nedlouho se narodili tři malí uzlíčci, mezi nimiž vykoukla na svět i Thyra. Princezna, narozena královskému páru, přišla na svět v zimě. První měsíc byl klasický, v teple úkrytu, zahřívána tělem maminky a sourozenců.
Ale pak! Pak přišla ta pravá zábava. Konečně se vlčata mohla podívat, jak vypadá skutečný svět, ne jen ten v temné noře. A víte co? Bylo to znepokojující. Všude bílo, mokro a zima. Rozhodně si to malé vlče představovalo úplně jinak. S rodiči se bavili o spoustě věcech. Netrvalo dlouho a vlčata se seznámila i se svými staršími sourozenci, o kterých za nedlouho ale zjistili, že mají jinou maminku! Pochopit tuhle věc pro ty malé mozečky nebylo nejjednodušší, stejně jako překonat pocit, že nejsou pro tatínka jen jedni jediní. Už v útlém věku se naučili dokonce něco o magiích, které jim byly hezky ukázány.
Nechyběly také první výlety mimo smečkové území a to k jezeru, které s Cedrovou smečkou sousedilo. Tam poprvé podnikla dobrodružství se svým bráškou, který se pokusil ulovit havrana. To se bohužel nepovedlo, ale povedlo se mu ukořistit velké pero, které daroval své sestře. Ta jej do dnes nosí hrdě za uchem jako svou oblíbenou ozdůbku. Ale na jaké setkání u tohoto jezera nemůže ráčkující vlčka zapomenout, bylo setkání s Cornicem. Zvláštní týpek, bez jednoho oka, první si myslela, že mu vypadlo, ale nakonec se ukázalo, že ho má, jen na něj asi nevidí. Prý ho pokousal tygr, nějaký obří vlk s velkými drápy.
S Cornicem si na ledě užili spoustu legrace, když se spolu klouzali po ledě. Jenže obě vlčata nějak minulo, jak hrozně se zdramatizovalo počasí a oni zůstali uvíznutí na místě, protože sněhu napadlo tolik, že nebyli schopni se v něm pohybovat! V tom ale přišla záchrana v podobě zlatavé vlčice Lylwelin, která se starala o jejího nového kamaráda. Ale prý to nebyla jeho máma. Ta jim vyšlapávala cestičku někam do bezpečí, nedalekého lesa, ve kterém prý sídlí samotná Smrt. Pěkně děsivá vlčice, co se tak dozvěděla. Jakmile dramatická situace aspoň trochu opadla, dovedla ji dospělá vlčice domů a oba se pak sebrali do Mechové smečky.
Po tom, co si odpočala v úkrytu, zahřívána krásným kožíškem starší sestry Ciri, se vydala ven, kde poznala Deltu, členku jejich smečky. Ta chudina ani nevěděla, kde ve smečce úkryt je, takže po tom, co jí ho malá princeznička ukázala, se obě vlčata rozhodla, že půjdou k tomu jezeru, kde si předtím užila tolik legrace. Jenže zima kvapem končila a vlče, které se narodilo v zimě, jen horko těžko tušilo, že led na vodě není celoročně. Ono vlastně ani nevědělo, jak vypadá normální vodní hladina, ani to, co se skrývá pod sněhem. Netušila, že na jaře stromy zezelenají, jiné rozkvetou, že bude na loukách plno zeleně a krásných pestrobarevných rostlin.
Takže když u jezera, po tom, co Deltě trochu utekla, potkala cizího vlka, který ji vyprovokoval ke klouzání na ledě, najednou zahučela pod led do chladné vody. Málem už ztratila vědomí a myslela si, že je s ní konec. Naštěstí přišla včas Delta k onomu podlému cizinci a donutila jej, ať vlče vytáhne ven. Následně společně nebezpečnému šílenci utekly.
Ve smečce se sešla téměř celá rodina a také někdo nový – tetička Sesi. A když bylo Thyrce půl roku, vyráželo se na první smečkový lov. Thyra, Vera a Ezekiel mohli lovu jen přihlížet a na ně dohlížela právě šedivá vlčice. Všechna vlčata si dost stěžovala, že lov nechtějí jen sledovat, ale chtějí se i zapojit, ale to jim samozřejmě dovoleno nebylo. Ale po lovu se stalo něco velice zajímavého! Thyra zahlédla cizince a rozhodla se, že se s ním půjde seznámit. Byl to zajímavý mládenec jménem Ikran, který přišel kdesi z pouště, nebo nějak tak to říkal. Po krátkém pobavení a vzájemném pošťuchování vzala malá vlčka cizince k její rodině, které se nakonec zamlouval a tak se stal dalším členem Cedrového království. Ten den se k nim dokonce přitoulala malá Thea a obohatila Cedr hned o další hladový krk navíc. Tam také mamince poprvé přiznala, že byla málem utopena cizím vlkem, čímž nevědomky vyhlásila válku.
Po návratu do smečky začala Thyra už po několikáté, za svůj krátký život, pociťovat, že je neustále odstrkována. Její sourozenci byli neustále někde na výletech, byli s mámou na výpravě už v zimě, po lovu si je vzal starší bratr Reonys na učení stopování, mamka raději odešla na výlet sama, než aby vzala vlčí princeznu sebou… A tak to bylo v podstatě pořád. Po lovu se chtěla seznámit s Theou, ta ji ale úspěšně přehlédla a ihned jí sebrala pozornost Ikrana, takže opět zůstala sama.
Vydala se tedy k jezeru, kde potkala tu nejdokonalejší vlčici. Juniper. Tahle vlčice jí dala spoustu pochopení a brala šedou vlčku takovou, jaká byla. Nic jí nevyvracela, nenutila ji se chovat nějak, jak sama nechtěla, dokonce propadla do jejích her. Nikdy jí nezapomene, s jakým respektem se k ní chovala a ukázala jí, že se vlci mohou chovat i normálně. Juni byla prý princeznou, ale tajnou, což se vlčátku líbilo, protože to aspoň nedávala na obdiv celému světu, jako na to byla zvyklá u své rodiny. Hrdě tuhle vlčici pokřtila jako Lady Juniper Stínolapka a s touto vlčicí se pak ještě potkala několikrát a byla za to velmi vděčná.
Poté strávila šedá princeznička celé léto v podstatě sama, ale zažila spoustu dobrodružství. Pasovala se na lesní královnu, našla poklad, dělala obětiny sluníčku a jednoduše si užívala ve svém krásném imanigárním světě. Nakonec vyrazila zase na výlet k jezeru, kde potkala vlčici se jménem Seilah. Ta prý kdysi dávno patřila do Cedru, ale momentálně tam dlouho nebyla a bála se vrátit. Thyra tuhle vlčici podpořila a vzala ji zpátky do smečky, ve které šla každá svou vlastní cestou.
Nadešel podzim, Thyra vyrostla. Vytáhla se do výšky, nohy dlouhé jak záchodový pavouk a začala s ní pěkně šít puberta. A přišel čas lovu, aby byla smečka dobře zazásobena na zimu. Jenže ona nechtěla tentokrát jen přihlížet. Připadala si už dostatečně velká a sebevědomá na to, aby se do lovu mohla zapojit. Máma dala vlčatům přísný pokyn, vystopovat zvěř, ale… Pubertální vlčici to bylo málo. A když se dal lov do pohybu, nenapadlo ji nic jiného, než se rozehnat za losím mládětem. Tomu se ale připletla akorát tak pod nohy a vznikl nehezký karambol, po kterém Thyra zůstala ležet potlučená na zemi.
To, co přišlo následně, mladou vlčici poznamenalo hodně. Tatínek za ní přispěchal a okamžitě starostlivě kontroloval, jestli je v pořádku. Princeznička, otřesená zážitkem a bolestí, začala vzlykat, že to nezvládla. Jenže v tu chvíli přišla Nina, chladná jako ledovec a pořádně ji seřvala. Zase. Thyra měla pocit, že její matka po většinu jejího života nedělá nic jiného. Pořádnou výchovu od ní nedostávala od malička, viděly se minimálně, ale ve chvílích, kdy se viděly, bylo to jen samé napomínání a drilování. Pubeťákovi ruply nervy, začala na Ninu řvát a poté od lovecké skupiny utekla. A celá její rodina? Nikdo se nezajímal… Nikdo se nestaral. Tohle zjištění ji zasáhlo hluboce.
Zůstala plakat na vedlejším území, naprosto sama, když tu najednou dorazila ona. Jako anděl. Lady Juniper Stínolapka. Po tom, co se jí vybrečela na kožíšek a postěžovala si, požádala vlčici, aby se stala její učitelkou a průvodkyní. Byl jí skoro rok a nikdy nebyla více, jak jedno území od Cedru. Chtěla od života více a vrátit se do rodné smečky jako zkušená a dospělá vlčice. A buď se vrátí s tím, že ze smečky odchází, nebo ji konečně uznají jako právoplatnou princeznu a přijmou zpátky mezi sebe, aniž by ji stále někdo přehlížel, nebo okřikoval.
A tak začalo její putování a získávání zkušeností, aby se jednou mohla vrátit jako silnější vlčice hodná respektu...