Už na první pohled je patrné, že Thyra není vlčice, která by zapadla do šedého průměru smečky. V jejích očích se mísí bystrá pozornost s něčím zvláštním, co jí dodává takovou neposednout jiskru, takže si u ní jeden nemůže být jistý, jestli se potkal s někým velmi rozumným, nebo naopak od ní může očekávat nějakou levárnu. Je to takový styl pohledu, který vás bude nutit být stále na pozoru, ačkoliv si budete říkat, zda je to vůbec nutné. Působí sice většinou poměrně klidně, zpočátku může až odměřeně, ale pod povrchem v ní pracuje silná potřeba pochopit, kam vůbec patří a jakou má ve všem roli. Pozorovatelská povaha, kterou měla jako mladší, se docela změnila. Sice stále raději sleduje, naslouchá a v tichosti vyhodnocuje, než aby se bezhlavě vrhala do dění, neznamená to ale, že by byla pasivní... jen si vybírá chvíle, kdy stojí za to udělat krok vpřed. Nesnáší autoritativní poučování a příkazy bez vysvětlení. Nejlépe se učí vlastní zkušeností, často metodou pokus–omyl a i když ví, že se může splést, jen těžko přijímá, když jí někdo její vlastní chyby omlátí o hlavu. Je tvrdohlavá, cílevědomá a schopná jít až na hranici svých sil, což z ní dělá vytrvalou a schopnou vlčici, ale také někoho, kdo se snadno vyčerpá, pokud nemá kde v klidu složit hlavu.
Náturu její povahy, jak se chová k ostatním vlkům, není možné přesně definovat. Thyra je stvoření, které vám nastavuje zrcadlo. Bude se k vám tedy chovat nejspíš tak, jak se chováte vy k ní. Vrátí se k vám přesně to, co k ní vyšlete. Není zrovna jedna z neupovídanějších, ale můžete si být jisti, že pokud narazíte na téma, které ji zrovna baví, dost pravděpodobně do ní vjede vlna nadšení, kterou rázem vypustí ven. V tuto chvíli vám nejspíš bude připadat naopak jako ta nejhlučnější vlčice pod sluncem.
K cizím se ve většině času bude chovat ostražitě, nebo stydlivě. První kontakt s cizím vlkem je pro ni tak trochu stres, který z počátku zpracovává velmi těžko, proto je potřeba jí dát dostatek času na to, aby se před vámi otevřela a začala s vámi trochu lépe komunikovat. Pokud jí nebudete na první pohled sympatický, rozhodně se nebude vrhat do toho, že by s vámi načala nadšeně konverzaci, nebo něco chtěla podniknout ve vaší přítomnosti. Spíše budete pod podezřívavým dohledem, který vás může zlehka znervózňovat. Jestliže se vám ale podaří si získat její důvěru, můžete si gratulovat, jelikož jste získali opravdu věrnou přítelkyni, se kterou si užijete spoustu legrace. Nepřejte si ji ale zradit! Dokáže se pekelně naštvat a hodně, opravdu hodně dlouho trucovat. Jen těžko vám odpustí, budete se muset snažit. Jako vlče zažila spoustu zklamání a rozhodně si to už tak snadno nenechá líbit. Pokud jí ublížíte, připustí si vás k tělu už jen horko těžko a zcela jistě narazíte na její tvrdost a možná až přehnanou odměřenost. V tuto chvíli nejspíš její tvrdohlavost nepřekoná ani spousta času.

Jednoho dne se její otec, Etney, setkal s vlčicí, která jej uchvátila natolik, že i přes to, že měl partnerku Lucy, se kterou vedl svou Cedrovou smečku, jí neodolal. Zalíbení rychle přešlo v lásku, a tak to dlouho neprotahovali a propadli vášni. Nina byla obšťastněna a za nedlouho se narodili tři malí uzlíčci, mezi nimiž vykoukla na svět i Thyra. Princezna, narozena královskému páru, přišla na svět v zimě. První měsíc byl klasický, v teple úkrytu, zahřívána tělem maminky a sourozenců.
Ale pak! Pak přišla ta pravá zábava. Konečně se vlčata mohla podívat, jak vypadá skutečný svět, ne jen ten v temné noře. A víte co? Bylo to znepokojující. Všude bílo, mokro a zima. Rozhodně si to malé vlče představovalo úplně jinak. S rodiči se bavili o spoustě věcech. Netrvalo dlouho a vlčata se seznámila i se svými staršími sourozenci, o kterých za nedlouho ale zjistili, že mají jinou maminku! Pochopit tuhle věc pro ty malé mozečky nebylo nejjednodušší, stejně jako překonat pocit, že nejsou pro tatínka jen jedni jediní. Už v útlém věku se naučili dokonce něco o magiích, které jim byly hezky ukázány.
Nechyběly také první výlety mimo smečkové území a to k jezeru, které s Cedrovou smečkou sousedilo. Tam poprvé podnikla dobrodružství se svým bráškou, který se pokusil ulovit havrana. To se bohužel nepovedlo, ale povedlo se mu ukořistit velké pero, které daroval své sestře. Ta jej do dnes nosí hrdě za uchem jako svou oblíbenou ozdůbku. Ale na jaké setkání u tohoto jezera nemůže ráčkující vlčka zapomenout, bylo setkání s Cornicem. Zvláštní týpek, bez jednoho oka, první si myslela, že mu vypadlo, ale nakonec se ukázalo, že ho má, jen na něj asi nevidí. Prý ho pokousal tygr, nějaký obří vlk s velkými drápy.
S Cornicem si na ledě užili spoustu legrace, když se spolu klouzali po ledě. Jenže obě vlčata nějak minulo, jak hrozně se zdramatizovalo počasí a oni zůstali uvíznutí na místě, protože sněhu napadlo tolik, že nebyli schopni se v něm pohybovat! V tom ale přišla záchrana v podobě zlatavé vlčice Lylwelin, která se starala o jejího nového kamaráda. Ale prý to nebyla jeho máma. Ta jim vyšlapávala cestičku někam do bezpečí, nedalekého lesa, ve kterém prý sídlí samotná Smrt. Pěkně děsivá vlčice, co se tak dozvěděla. Jakmile dramatická situace aspoň trochu opadla, dovedla ji dospělá vlčice domů a oba se pak sebrali do Mechové smečky.
Po tom, co si odpočala v úkrytu, zahřívána krásným kožíškem starší sestry Ciri, se vydala ven, kde poznala Deltu, členku jejich smečky. Ta chudina ani nevěděla, kde ve smečce úkryt je, takže po tom, co jí ho malá princeznička ukázala, se obě vlčata rozhodla, že půjdou k tomu jezeru, kde si předtím užila tolik legrace. Jenže zima kvapem končila a vlče, které se narodilo v zimě, jen horko těžko tušilo, že led na vodě není celoročně. Ono vlastně ani nevědělo, jak vypadá normální vodní hladina, ani to, co se skrývá pod sněhem. Netušila, že na jaře stromy zezelenají, jiné rozkvetou, že bude na loukách plno zeleně a krásných pestrobarevných rostlin.
Takže když u jezera, po tom, co Deltě trochu utekla, potkala cizího vlka, který ji vyprovokoval ke klouzání na ledě, najednou zahučela pod led do chladné vody. Málem už ztratila vědomí a myslela si, že je s ní konec. Naštěstí přišla včas Delta k onomu podlému cizinci a donutila jej, ať vlče vytáhne ven. Následně společně nebezpečnému šílenci utekly.
Ve smečce se sešla téměř celá rodina a také někdo nový – tetička Sesi. A když bylo Thyrce půl roku, vyráželo se na první smečkový lov. Thyra, Vera a Ezekiel mohli lovu jen přihlížet a na ně dohlížela právě šedivá vlčice. Všechna vlčata si dost stěžovala, že lov nechtějí jen sledovat, ale chtějí se i zapojit, ale to jim samozřejmě dovoleno nebylo. Ale po lovu se stalo něco velice zajímavého! Thyra zahlédla cizince a rozhodla se, že se s ním půjde seznámit. Byl to zajímavý mládenec jménem Ikran, který přišel kdesi z pouště, nebo nějak tak to říkal. Po krátkém pobavení a vzájemném pošťuchování vzala malá vlčka cizince k její rodině, které se nakonec zamlouval a tak se stal dalším členem Cedrového království. Ten den se k nim dokonce přitoulala malá Thea a obohatila Cedr hned o další hladový krk navíc. Tam také mamince poprvé přiznala, že byla málem utopena cizím vlkem, čímž nevědomky vyhlásila válku.
Po návratu do smečky začala Thyra už po několikáté, za svůj krátký život, pociťovat, že je neustále odstrkována. Její sourozenci byli neustále někde na výletech, byli s mámou na výpravě už v zimě, po lovu si je vzal starší bratr Reonys na učení stopování, mamka raději odešla na výlet sama, než aby vzala vlčí princeznu sebou… A tak to bylo v podstatě pořád. Po lovu se chtěla seznámit s Theou, ta ji ale úspěšně přehlédla a ihned jí sebrala pozornost Ikrana, takže opět zůstala sama.
Vydala se tedy k jezeru, kde potkala tu nejdokonalejší vlčici. Juniper. Tahle vlčice jí dala spoustu pochopení a brala šedou vlčku takovou, jaká byla. Nic jí nevyvracela, nenutila ji se chovat nějak, jak sama nechtěla, dokonce propadla do jejích her. Nikdy jí nezapomene, s jakým respektem se k ní chovala a ukázala jí, že se vlci mohou chovat i normálně. Juni byla prý princeznou, ale tajnou, což se vlčátku líbilo, protože to aspoň nedávala na obdiv celému světu, jako na to byla zvyklá u své rodiny. Hrdě tuhle vlčici pokřtila jako Lady Juniper Stínolapka a s touto vlčicí se pak ještě potkala několikrát a byla za to velmi vděčná.
Poté strávila šedá princeznička celé léto v podstatě sama, ale zažila spoustu dobrodružství. Pasovala se na lesní královnu, našla poklad, dělala obětiny sluníčku a jednoduše si užívala ve svém krásném imanigárním světě. Nakonec vyrazila zase na výlet k jezeru, kde potkala vlčici se jménem Seilah. Ta prý kdysi dávno patřila do Cedru, ale momentálně tam dlouho nebyla a bála se vrátit. Thyra tuhle vlčici podpořila a vzala ji zpátky do smečky, ve které šla každá svou vlastní cestou.
Nadešel podzim, Thyra vyrostla. Vytáhla se do výšky, nohy dlouhé jak záchodový pavouk a začala s ní pěkně šít puberta. A přišel čas lovu, aby byla smečka dobře zazásobena na zimu. Jenže ona nechtěla tentokrát jen přihlížet. Připadala si už dostatečně velká a sebevědomá na to, aby se do lovu mohla zapojit. Máma dala vlčatům přísný pokyn, vystopovat zvěř, ale… Pubertální vlčici to bylo málo. A když se dal lov do pohybu, nenapadlo ji nic jiného, než se rozehnat za losím mládětem. Tomu se ale připletla akorát tak pod nohy a vznikl nehezký karambol, po kterém Thyra zůstala ležet potlučená na zemi.
To, co přišlo následně, mladou vlčici poznamenalo hodně. Tatínek za ní přispěchal a okamžitě starostlivě kontroloval, jestli je v pořádku. Princeznička, otřesená zážitkem a bolestí, začala vzlykat, že to nezvládla. Jenže v tu chvíli přišla Nina, chladná jako ledovec a pořádně ji seřvala. Zase. Thyra měla pocit, že její matka po většinu jejího života nedělá nic jiného. Pořádnou výchovu od ní nedostávala od malička, viděly se minimálně, ale ve chvílích, kdy se viděly, bylo to jen samé napomínání a drilování. Pubeťákovi ruply nervy, začala na Ninu řvát a poté od lovecké skupiny utekla. A celá její rodina? Nikdo se nezajímal… Nikdo se nestaral. Tohle zjištění ji zasáhlo hluboce.
Zůstala plakat na vedlejším území, naprosto sama, když tu najednou dorazila ona. Jako anděl. Lady Juniper Stínolapka. Po tom, co se jí vybrečela na kožíšek a postěžovala si, požádala vlčici, aby se stala její učitelkou a průvodkyní. Byl jí skoro rok a nikdy nebyla více, jak jedno území od Cedru. Chtěla od života více a vrátit se do rodné smečky jako zkušená a dospělá vlčice. A buď se vrátí s tím, že ze smečky odchází, nebo ji konečně uznají jako právoplatnou princeznu a přijmou zpátky mezi sebe, aniž by ji stále někdo přehlížel, nebo okřikoval.
A tak začalo její putování a získávání zkušeností, aby se jednou mohla vrátit jako silnější vlčice hodná respektu...