Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Řeka Mahtaë (sever)

Počáteční nadšení šedé, jak se zdálo, trochu opadlo, ale přesto se vyptávala dál. "To se říct nedá..." Chce abych mluvila, nebo se ptá ze zdvořilosti...vůbec netuším... "Zvlášť někdy to bývá k vzteku..." Když bude chtít, abych byla zticha, tak mě snad zarazí...vlk aby se vyznal v ostatních... "Vem si, že se tu najednou objevil kouř, ten nás zahnal na plovoucí dřevo, které nás zaneslo po moři někam do kytek a tam tě začnou chytat nějací šipkostřelci," po delší úvaze došla k názoru, že bude lepší mluvit, "A když už se konečně dostaneš zpátky, tak nemůžeš mluvit, takže ani nemůžeš zjistit, co to vlastně za kouř bylo." Přestalo pršet a celkově začalo být o trochu příjemněji, tedy pokud by jsme vynechali sopku, která stále soptila.

//Velké vlčí jezero

Konečně bylo rozhodnuto a tak se vydaly na cestu. Takže teď dojdeme k úkrytu Smrti...obydlí Smrti...tak něčemu...ovšem ona je v tom skrytém...a buď tam bude průchod...o čemž pochybuju, protože Smrt určitě nechce, aby jí ta někdo nakráčel...takže spíš se budeme muset pokusit si cestu vytvořit sami...máme velice příjemné vyhlídky...no, lepší, než se jen tak flákat a pozorovat Smrt, jak přivolává jednu katastrofu za druhou...
Po nějaké době však už nejspíš přišlo šedé mlčení až moc dlouhé, protože se začala vyptávat na Tayninu dvojí smrt. "Vypadá to tak...ale nejhorší byla ta první...takže možná si na to postupně zvykám..." Nebo jsem měla tentokrát víc štěstí než minule...no, v každém případě se nedá říct, že bych to chtěla znova zkoušet...i když asi nemám moc na výběr...

//Cedrový háj

Když šedá dokončila výslech, začala plánovat, jak si na Smrt došlápnou, což proplétala povzbudivými slovy, aby sobě a možná i Tay dodala odvahu. Takže se mi opravdu podařilo sehnat spojence...takže teď jen vyřešit ten problém, jak se tam dostat... "Dobře, myslím, že lepší plán vymyslet ani nemůžeme," přisvědčila, když šedá skončila svojí řeč a ještě dodala, "No, nejchytřejší asi nebyl...a sílu jsem posoudit nemohla...ale těmi se můžeme zabývat, až se nám podaří se k Smrti dostat." Jistě...nejsme přece zbabělci, co utečou nebo začnou rozvíjet co by kdyby... "Nejsložitější stejně bude se tam dostat." Tay začínala být z nějakého ne zrovna rozumného důvodu nedočkavá. Možná jí hřál pocit, že pokud se tentokrát do něčeho namočí, tak si za to bude moct výhradně sama, nebo se jí jen líbila ta představa dokázat Smrti, že přeci jen není všemocná. "Takže myslím, že nemá cenu dál tu moknout," prohlásila nakonec a zadívala se nedočkavě na společnici, aby určila směr, kterým se vydají. Jelikož ona ví, kde Smrt bydlí a já ne, tak bude lepší, když bude velet ona...

Šedá potvrdila její domněnku, že Život žije v písečných horách. Hned poté však začal výslech ohledně louky s lesem. To jí opravdu chce tolik zachraňovat?...No, aspoň máme částečně společný cíl...pokud opomeneme to, že hlavním problémem je Smrt a ona hledá Cyntii... "Mno..." snažila přijít na nějaké poznávací znamení, "Bohužel..." Zavrtěla po chvilce hlavou, "V té chvíli jsme měli moc práce s tím...ách jistě, bylo to divné místo, protože ani sám Život nevěděl, kde to vlastně je..." Pochybuju, že to nějak pomůže... "Taky se tam z ničeho nic objevovaly motýly a louže vody." Obávám se, že tahle stopa je k ničemu...
Jak se dalo očekávat, šedivá průchod vytvořit neuměla a zdála se z toho dosti rozmrzelá. Takže tenhle nápad je taky nanic...myslím, že pomalu začínáme být v koncích... Ovšem zmínka o tom, že jejich cílem byla Smrt, neznámou zase povzbudila, jelikož se začala chystat k odchodu. "Ty víš, kde Smrt bydlí?" snažila se Tay skrýt překvapení a začala se sbírat ze země. Jestli se nám podaří se k Smrti dosta, tak když už nic, budeme moci jí na chvíli zdržet, než se tam dostane Život...ovšem... "Jen jestli nás není málo...Smrt si sehnala ještě dva přisluhovače..." Dva proti třem...a ti tři jsou mnohem silnější...ale nejsme zbabělci...naším cílem je se dostat k Smrti a sehnat Cynthii...mám velice slibné vyhlídky na to, že se mi podaří potřetí umřít...

Šedá přestala žertovat a místo toho se dala do vyšetřování. Takže jsme se konečně někam pohly...problém je, že se k tomu dostáváme dost velkou oklikou...co se dá dělat... "No...aspoň si to myslím, že vím, kde es normálně vyskytuje...jsou to písečné hory nebo tak nějak...jenže to místo, kam jsme se od Smrti dostaly vypadalo úplně jinak..." Jo...bylo to silně podezřelý, zvlášť, když ani Život netušil, kde to vlastně jsme... "Bylo to něco jako louka s lesem..." upřesnila popis neznámého území. Teleportovat?...tak se asi říká tomu procházení průchody? V tom případě tyhle teleporty nesnáším...brr...jeden nikdy neví, kde ho to vyplivne... "É...tamten v smrcích bude nejspíš už pryč..." zkazila nejspíše šedivčinu naději, neboť při téhle otázce zněla jaksi zoufale, "Jedině, že bys uměla vytvářet průchody....tedy portály...ae stejně pochybuju, že bude tak jednoduché se tam dostat..." Na chvíli se zamyslela, "Než jsem odpadla, Život chtěl stavět portál k Smrti, aby jsme jí zastavili...říkal, že potřebuje dřevo, kámen a nějakou energii..." Bohužel...víc nevím...vypadá trochu zoufale...asi jsou si opravdu blízké...
Následně se jí šedá začala vyptávat na podrobnosti ohledně smrti-nesmrti, "Tak nějak...jen se cítíš strašně..." Jako by tě podupalo stádo zubrů...ten déšť nehodlá přestat, že ne? "Děkuju za přivítání," Stejně to bude jeden z jejích vtipů...pochybuju, že mě doopravdy vítá...

Šedá nejevila moc zájmu, dokud Tay nezmínila Cynthii. Pak naopak málem vyletěla z kůže a chtěla společnou známou zachraňovat. Mohly by to být sestry?...Nebo blízké přítelkyně...hromablesky, to je najednou zájmu... "Netuším, kde je Cynthie, s velkou pravděpodobností je u Života, pokud tedy už neumřela...takže, jo...nejspíš může umřít..." To jsem možná neměla říkat, teď se na mě vrhne, že si přeju její smrt... "Bohužel, kde je momentálně Život nevím...ale ten fialový průchod ke Smrti byl daleko na severu v smrkovém lese." Pochybuju, že chce navštěvovat zrovna Smrt...
Potěšitelné bylo možná jen to, že už Tay nebyla jediná, kdo měl z Života smíšené pocity. "Děkuju za starost," Tss....kdo by si kdy pomyslel, že budu přijímat blahopřání k své vlastní smrti... "Vlastně to není až tak hrozné..." rozhodla se šedivou uklidnit dřív, než na ní skočí, proč její kamarádku nezachránila, "Už se mi to stalo po druhý...prostě umřeš a když se probereš, tak si zase tady..." Že to doprovází zdravotní obtíže vynechám...opravdu se s ní nechci porvat....

Čím dál více se to zamotávalo. Místo aby šedá pochopila závažnost situace, raději si z její přednesu opět tropila posměšky. Tay se místo toho mohla sama před sebou hanbou propadnout, když jí tak ujely nervy. Ještě, že se o tomhle nikdo z mé smečky nedoví...takhle se rozčílit...ale tohle si můžu nechat na jindy,...mám tu důležitější problém... Neznámá zatím přešla do jaksi vážnějšího tónu a začala vyšetřovat Taynin zdravotní stav. Aha...a teď si myslí, že jsem blázen... "Ne, s lávou problém nemám," odpověděla zase o něco klidnějším hlasem, "Myslím, že si úplně nerozumíme." Nejlepší bude uvést situaci na pravou míru, aby z toho nevznikl ještě větší zmatek... "Takže...Smrt se z nějakého důvodu rafla s Životem. Aby měla početní převahu, nebo tak něco, pomocí divného fialového okna přenesla mě, Beliala, Cynthii a ještě jednoho zrzavého otrapu do své tajné skrýše." Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala s přednesem, ať už šedá poslouchala nebo ne, "Po té, co si s námi dost pohrála, chtěla, aby jsme jí pomohli se zničením Gallirey. Já a Cynthia jsme odmítly, a tak nás dalším divným průskokem poslala pryč. Naštěstí se jí kouzlo nepodařilo, takže jsme skončili pro změnu u Života, který si už taky sehnal pár pomocníků. Ukázalo se, že Život neví, jak se na to divné místo dostal a dostali jme za úkol postavit něco, co nazýval portál. Bohužel jak se situace dál vyvíjí nevím, jelikož se mi podařilo umřít a probrala jsem se tady poblíž." Domluvila a oddechla si. Už dlouho takhle dlouho nemluvila.

Jak se zdálo, šedá jí měla za hlupáka nebo vlče. Nazývala jí divnými zdrobnělinami a pak začala básnit, jak je Smrt úžasná. Avšak její slova byla tak divná, že Tay napadaly jen dvě vysvětlení, buď že je blázen, nebo že považuje ji za troubu. Jo, to určitě...mazlení...já ti dám mazlení...brr...víš, že z ní kape láva? Že tohle zlatíčko chce všechno zničit?...A podle tvých slov je to nějaká ťuťu ňuňu vlčice, která se ráda mazlí... V duchu se otřásla, i když zdánlivě ještě stále zachovávala klid. Takový žvásty mi netvrď...možná si ho spletla s Životem?...to určitě...lávovou vlčici s bílým vlkem...a drahá přítelkyně...tss...já ti dám drahou přítelkyni... "Tak abys věděla, drahá přítelkyně, tak to tvé zlatíčko nechalo vybuchnout sopku!" v hlase zaznívalo rozčilení, "Taky je zodpovědná za tenhle kyselej déšť!" Z očí jí téměř šlehaly blesky. Vztek, který v ní bublal už od šipkostřelců byl konečně propuštěn na svobodu, "Ty mi tvrdíš, že je to miloučká vlčice, ale doopravdy je to lávová bestie, která se momentálně někde hádá se svým ne o moc lepším bratrem!"

Jak se ukázalo, opravdu to byla ta druhá možnost, jelikož nyní už bylo zřejmé, že se jí snaží šedá vydráždit. Jestlipak není příbuzná s Alastorem...myslím, že by si v tomhle rozuměli, pomyslela si kysele a otázku raději přešla. Jsou tu mnohem důležitější věci...
Bohužel se ukázalo, že neznámá špatně pochopila otázku. Vyjádřila obdiv ohledně toho, že má něco v hlavě, ale také to mohlo být míněno jako urážka. To se chce mermomocí porvat?...má smůlu...mě jen tak nenaštveš...když to přežil Alastor...tak ty mě nerozčílíš... Následně jí vysvětlila, co je to smrt, přičemž do toho zase skryla pokus o to jí rozčílit. Ona si nedá pokoj?...Jen zbabělec se chová takhle... "Totiž...myslím, že jsi mě špatně pochopila...myslela jsem tu bohyni..." Prej bohyni...hádá se s bratrem a chce zničit Gallireu...tss, prej bohyně...a Život není o moc lepší...hraje si na schovávanou a neví, kde se to octl...a kdyby se hádali v ústraní, jenže oni do toho musí zatáhnout nevinné vlky....

Zatímco hledala nějaké přístřeší, vynořila se odkudsi šedivá vlčice a zamířila k ní. To je moc příjemný...pokud je jen trochu příjemný počasí, všichni jsou zalezlí, jak začne počasí vyvádět brikule, hned se někdo objeví... Tay nasadila neutrální výraz, zatímco šedivá se začala usmívat jako cukrkandl a začala vyprávět cosi o koupání. To má v tuhle chvíli chuť se koupat...ba ne, chová se až moc přeslazeně...buď je to další Cass...nebo to je finta...a v poslední době to vypadá, že se tu spíše vyskytuje ta druhá možnost... "Taky zdravím," zamumlala, "Pochybuju, že mám v tuhle chvíli chuť na koupání..." Měla bych využít situace...no, možná bude lepší nejdřív zjistit, jestli to není přívrženec Smrti...sice je to nepravděpodobné...ale pokud se můžou stát všechny ty věci...tak to není vyloučené... "Mimochodem..." Není času nazbyt...takže bude lepší na to nejít oklikou... "Jaký názor máš na Smrt?"

//Náhorní plošina (přes Řeka Mahtaë (jih))

Nezdálo se, že by déšť hodlal polevit, stejně tak nezmizela kyselá chuť. Naopak se zdálo, že bude pršet ještě víc, jelikož se dalo zaslechnout vzdálené hřmění. Tohle je votravnej déšť...doufám, že aspoň trochu přidusí tu sopku...i když....obávám se, že Smrt myslela i na tohle...a nejhorší je, že tohle není jen tak ledajaký déšť...svědí mě po něm srst...a vypadá to, že se nelíbí ani ostatním zvířatům...vůbec tu není nic cítit...začínám mít pocit, že tohle je nejmíň desetkrát horší než šipkostřelci...brr... Otřásla se a začala se rozhlížet po nějakém přístřeší, které se tu však nikde poblíž nenacházelo. Hromablesky...když to nepotřebuju, tak se prodírám pořád nějakým křovím a jak začne pršet, není v dohledu ani jeden strom...

Název: Svítící les

Lovná zvěř: hlodavci, vysoká, ptáci
Zajímavosti: obrovské stromy, množství svítícího hmyzu
Nebezpečí: medvědi, pád stromu, zabloudění

Popis: Za dne zde neuvidíte nic zvláštního, tedy kromě obrovských letitých stromů, jež jsou domovem mnoha tvorů. V jejich kmenech lze často nalézt natolik velkou dutinu, že by se sem spokojeně vešli dva vlci, mezi kořeny mívají nory různí hlodavci. V korunách se ukrývá mnoho ptačích a veverčích hnízd. Pokud se odvážíte do hlubin tohoto lesa, můžete někdy narazit i na medvědy, kteří se tu taktéž vyskytují. Na ty není radno útočit, neboť se velmi snadno rozdráždí a síly mají za tři vlky. Ovšem pokud je návštěvník opatrný, lze se těmto nepříjemným setkáním vyhnout. Pro lovce je tu ráj na zemi, jelikož tu žije mnoho jelenů i srn.
Po setmění se však z přívětivého lesa stává nepřehledné bludiště. Každý, kdo není s tímto místem řádně obeznámen, by se sem neměl v noci vydávat. Návštěvníkovi se zdá, jako by někdo zdejší les úplně překopal, známá cesta se může strašně protáhnout, či se dostanete úplně někam jinam, než kam jste měli namířeno. Ovšem to ještě odvážlivec dopadl dobře, mnozí se sem vydali a už nikdy se nedostali pryč. Přehlednosti nepřidává svítící hmyz, který se v noci nachází snad na každém listě, což sice je krásný pohled, ale v orientaci to moc nepomáhá.

//Velké houští

Začalo lít jako z konve a ten déšť rozhodně nevypadal přátelsky. Na jazyku chutnal kysele a celkově se Tay nelíbil. Zároveň se dostala z houští na jakousi planinu, takže bylo velmi pravděpodobné, že pořádně zmokne. Tohle je počasí nanic...takhle už nic neulovím...určitě všechna zvířata zalezla...nebo utekla pryč před tou sopkou...to je k vzteku...a přitom mám strašný hlad...pořád... Zdálky obešla místo, odkud i přes déšť byly cítit šakaly a znovu se přiblížila k řece, kterou předtím přeplavala. Možná bude chytřejší jít podél ní...alespoň budu vědět, že jdu na správnou stranu...neboli od moře...a že jdu k sopce...i když ta jde tak dobře vidět...ale stejně bude lepší mít něco, podél čeho se dá jít a ne jen tak nazdařbůh bloudit...

//Řeka Mahtae (sever) (přes Řeka Mahtae (jih))

//Řeka Mahtaë (jih)

I když byl proud celkem slabý, dalo Tay dost práce, než se dostala na druhý břeh. Tam se svalila a ztěžka oddechovala. Fuj, tohle už po druhé přeplavávat nechci...nebo spíš...musím se dát co nejrychleji do pořádku. I na tomto břehu bylo husté křoví a celkově se to tu od protějšího břehu moc nelišilo, jenom tu nebyl takový svah. Proč nikde není žádná pořádná kořist? Rozhlédla se kolem a zavětřila. Tentokrát měla štěstí a ucítila králíka, který se nezdál ani moc daleko. Vůně to byla lákavá, zvláště, když byl někdo tak vyhladovělý jako ona, a tak se co nejrychleji zvedla a vydala se po stopě.
Po chvilce opravdu spatřila králíka. Byl zamotaný v křoví, takže nemohl utéct a byl tudíž snadná kořist. To mám štěstí...až podezřelé štěstí...no nic...to neznamená, že ho nesním... S chutí se do králíka zakousla, ale brzy toho zalitovala, neboť jí žaludek udělal kotrmelec. Hromablesky, konečně mám něco k jídlu a stejně je to na nic... Avšak to jí nezastavilo a tak po chvilce králíka snědla, i když žaludek pořád protestoval a několikrát se vzbouřil, Teď je to lepší...o dost...ale chtělo by to ještě něco...však já ještě na něco narazím...

//Náhorní plošina

//Křovinatý svah

S velkými obtížemi se vyhladovělá Tay vymotala z křoví a vydala se dolů z kopce. Šla opatrně a pomalu, aby znovu nesklouzla, zároveň se rozhlížela po nějaké snadné kořisti. Ať už se děje cokoliv, zastavit se nenechám...sopka už soptí a kdo ví, co dalšího ještě Smrt chystá...musím se co nejdřív vzpamatovat a někoho najít...Jsou tu hraboši...ale dokážu je ulovit?...pochybuju...jsou moc rychlí a ještě ke všemu se při tom určitě zase někde zamotám...ale je tu řeka...budu se moc napít...ale je široká...už je odsud vidět...přeplavat jí už bude těžší....
Konečně došla až k břehu, zde se svalila a začala hltavě pít. To nebyl úplně dobrý nápad, jelikož žaludek vyjádřil značnou nelibost a následně se vzbouřil a otočil se naruby. Hromdotoho...tohle mi byla Smrt dlužna... Když se konečně vzpamatovala, znova se dala do pití, tentokrát už opatrněji, aby se malér nezopakoval. Opravdu by to chtělo něco ulovit...ale teď se musím dostat přes řeku... Pomalu se zvedla a s povzdechem se začala nořit do vody.

//Velké houští