Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 134

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 136

Notice: Undefined variable: vanoce in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 148

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 160

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 162

Notice: Undefined variable: zdravi in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1172

Notice: Undefined variable: energie in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1174

Notice: Undefined variable: stesti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1176

Notice: Undefined variable: kaminky in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1178
Gallirea - Profil

Světluška



Tento vlk je čtvrtým charakterem uživatele Baghý.
avatar

Poznámka


▬▬▬
A question that sometimes drives me hazy: am I or are the others crazy?
Sane is boring.


aktivita: dle profilu Baghs
»vzkazy na Baghý«
Theme song
▬▬▬
Průměrná vlčice.
Nadprůměrné množství pozdravů.
Voní jako lípa, mokrá zem, posekaná tráva a smůla stromu.
▬▬▬

Agape: I have class, I do not eat snowflakes.
Světluška: I am a snowflake.


playlist
|...|
▬▬▬
Co si Světluška opravdu pamatuje?
☁︎ Její domov je na jihu a voní jako jehličí.
☁︎ Světlušky v kožíšku Maple svítí, když má Maple radost.
☁︎ V jezeře na jihu je nevoda, ve které se létá.
☁︎ Jinske a Náramky.


Šedivák (Jinks) a Náramky ☁︎ Maple a Pírko ☁︎ Šisák (Sigy) a Šiška ☁︎ Černobílý (Meinere) a Zelené tentononc ☁︎ Bíločerná (Bianca) a Pomněnka ☁︎ Lilith a Šutříček ☁︎ Cynthia ☁︎ Tayne ☁︎ Zlatý FlrryLyn ☁︎ Sheya ☁︎ Maloboro ☁︎ Obloha (Nina) ☁︎ Medvěd s Pařezem na hlavě (Tonres) ☁︎ Džery ☁︎ Jednooký Jednouchý Roland ☁︎ Monokl (Corvus) ☁︎ Jasná s Věnečkem ☁︎ Mráček ☁︎ Hrášek ☁︎
▬▬▬



Informace

Zobrazované jménoSvětluška
Skupina Vlci
Zaregistrován od 24.1.2022 12:24
Naposledy aktivní 2.7.2025 11:38
Discord:bee:
Příspěvků 145, zobrazit >
Pohlaví vlka:Samice
Postavení ve smečce:Omega
Partner:... nemá partnera
Smečka:Sarumenská smečka
Datum narození:17. 08. 2017
Matka/Otec:Ronya /Taenaran
Sourozenci:Agape
Potomci:Reeve, Taena †, Taenaran, Rayster, Sheya
Úkryt:Sarumenské skalisko
Lesní strážce:

Povaha

Je léto – horký, zlatý podvečer plný slunce. Jeho paprsky něžně hladí každého, kdo se v tu hodinu rozhodne navštívit zlatavou lučinu a její blízké okolí. Se stébly si na louce hraje vlahý vánek, načež znovu odbíhá, aby poškádlil i osamělé koruny nedalekých stromů. Ptáci švitoří vůkol a dávají tak světu znát, že jsou to dobré časy. Časy plné bujarého veselí a radosti ze života samého. Nekonečná krása, která má díky slunci zlatavý nádech. Copak znáte příjemnější čas? Přesně tohle je chvíle, kdy máte největší šanci Světlušku zkrátka potkat. Zahlédnete ji, jak sedí v trávě a pozorně se rozhlíží. Tajuplná vlčice, která pozorně sleduje koruny jednotlivých stromů, které zde za ty roky vyrostly. Sem tam se rozpustile podrbe za uchem, ale je uvolněná a lehce se usmívá. Když vás uvidí přicházet, obdaruje vás laskavým úsměvem a zastříhá ušima, zatímco její chvost tluče o zem v nedbalém rytmu neznámé melodie. Těžko vám ovšem dojde, že v hlavě má ona cizinka zcela vymetýno. Její první slova totiž dost pravděpodobně budou úplně z cesty. Nesmyslné bláboly, nemístné poznámky. Zarazíte se a zůstanete koukat, zatímco bytost proti Vám bude tupě zírat zpět. Náhle se otočí, chňapne po motýlovi a když se znovu setkáte s jejím pohledem, uvidí vás znovu poprvé.
Udělit nějakou ustálenou formu tak chaotické bytosti, jakou Světluška je, není zcela jednoduchým údělem. Přesto zkusme zapojit veškerou fantazii a nějak… improvizujme. Na první pohled se totiž Světluška může zdát zcela normální. Vykračuje si to po kraji, možná si brouká pěkně falešný popěvek a radostně si prohlíží okolí. Její pohled září, oči se zdravě lesknou a srší z nich zvědavost. Jak již ovšem padlo, její mysl je povětšinou zcela prázdná. Sem tam sebou poplašeně cukne, to jak se lekne vlastního stínu, ale nakonec zase pokračuje v cestě dál, třebaže její cesta nemá cíl. Nebo na něj alespoň z valné části zapomenula. K cizím vlkům se hlásí – koho zajímá že třeba pětkrát v jedno odpoledne je to pro ni poprvé. Má problém si pamatovat nové tváře a jména, ač to není úplně nemožné. Přesto má ve svém okolí nepřeberný zmatek, který jen těžko třídit. Třeba to nějak zvládá sama, ale jestli tomu tak skutečně je, to není možné zjistit nějak obratem. Nezbývá Vám než setrvat. Či se o to alespoň pokusit. Pravděpodobně ji ale raději necháte, než abyste se s takovou koulí na noze museli vláčet dál.
Světluška sama je prakticky neškodná. Žere pouze zdechliny a povětšinou nad sebou potřebuje dozor, protože je neustále zmatená a tak trochu mimo. Ráda bych se tomu slovu vyhnula, ale asi to jinak nepůjde: je prostě tak blbá, že by narvala hlavu do včelího úlu, kdyby dostala šanci. Stresové situace moc nezvládá, většinou hystericky utíká, načež obratem zapomíná před čím a proč vlastně. Dost možná se proto znovu vrátí, aby se spálila znovu. Samozřejmě ne zcela úmyslně, neboť stihla vytěsnit o co jde. Jestli si však myslíte, že jí paměť neslouží, jste mírně na omylu. Ona by si i asi byla schopná něco málo pamatovat, kdyby nebyla tak zatraceně roztěkaná. Její pozornost nemá moc velké hranice, takže prostě skáče od podnětu k podnětu, aniž by se nějak stara o již vytěsněné informace. Navíc by stálo za zmínku, že Světluška není zlá. Nejlépe by ji popsala slova „chaotické dobro“. Je to asi z onoho důvodu, že jí výsostně šplouchá na maják a že na nějaké zlé činy už nepozbyla kapacitu. Všechna ta stará temnota, která jí jednou dostala na kolena, byla potlačena. Zůstala jen prostá schránka, ve které teď žije někdo trochu jiný. Někdo, koho netrápí ty běžné věci. Je vlastně k podivu, že ještě nezemřela někde hlady. Občas totiž zapomíná, že má hlad a musí taky jíst.
Aby toho k její šílenosti nebylo málo, existují chvíle, kdy přepne do defaultního nastavení. V takový okamžik není moc schopná reagovat a co se děje v její mysli, to zatím nikdo nezjistil. Možná si rozvzpomíná na zážitky ze svých minulých životů, možná ji znovu nohy objímá ta stará temnota? Těžko soudit. Jendo je však jisté: v onen moment se Světluška stává zcela bezbrannou bytostí, která teskní po něčí blízkosti. Může se vám dokonce stát, že se přitiskne k vašemu boku a bude hledat útočiště ve vaší srsti. Bohužel to je jeden ze způsobů, jakým Světluška přichází k dalším šrámům, které skrývá její hustý kožíšek. Pro svou zmatenost totiž zrovna neví, jestli se tulí k příteli, či někomu, kdo ji před minutou toužil konečně vykostit.
V závěru tedy: Světluška je zmatená bytost, která si pamatuje pramálo o tom, kým dřívě byla. Jestli má šanci se vrátit k normálu, to zůstává prozatím záhadou a stěžejní asi bude její případné setkání se ztracenou rodinou. Pravděpodobně však zůstane poznamenaná do konce svých dnů. Její srdce je ovšem dobré a třebaže si světem pluje na svém primitivním duhovém mráčku, snaží se nikomu nepřidělávat starosti. Alespoň ne naschvál a více, než je třeba, ačkoliv se to tak může sem tam zdát přesně naopak. Její přehnaný optimismus ovšem může některým vyčarovat úsměv na tváři, když se časy zrovna nezdají nejlehčí.

Příběh a zajímavosti

Svět je kruté místo a život v něm není snadný. Všudypřítomné stíny se plazí kolem našich nohou a snaží se nás polapit. Vyčkávají na vhodnou chvíli a lepí a lepí a lepí. A my se jim snažíme uniknout – jako moucha v síti pavouka. Jenže čím víc se bráníme, tím pevněji nás objímají, dokud nevzdáme svůj boj. Ti silnější ovšem setrvají. Ti silnější se z lepkavé pavučiny vytrhnout a ukážou té bestii, která se za stíny skrývá, svá záda. Jenže Světluška není silná. Nikdy nebyla. Její křehká duše se jednou roztříštila na tisíce kousků, které už nikdy nikdo nedokázal poskládat zpět. A třebaže její příběh již z části byl vyprávěn, vyslechněte ho znovu. Neboť není celý a zdaleka její jméno neočerňuje tolik, jak by možná měl. Nebo snad ne? Neb podle čeho soudíme, zdali je jedinec dobrý, či snad zlý? To už v závěru nechám na vás, stačí se jen pohodlně usadit a zdolat následujících pár řádků, co Vás dělí od vaší vlastní pravdy.
Antheia se narodila ke konci horkého léta, které jejich malé smečce přineslo mnoho dobrého. V té době byl ve vzduchu cítit déšť, neboť večer před tím se údolím prohnala bouřka, která přinesla vodu po dlouhém období sucha. Tichá říčka na dně údolí se proměnila v bujarou, divokou řeku, kterou se valila voda z hor a hučela jako smyslů zbavená. K uším sotva narozeného vlčete se ovšem ten zvuk nedonesl. Temná a malá nora, ve které Antheia přišla na svět byla hluboko pod zemí, takže byla ušetřena okolního povyku. A že ho bylo všude kolem dosti! Jako by se i okolní svět radoval a celé údolí zpívalo spolu s rozbouřenou řekou. Na svět totiž přišla budoucí družka jediného syna alf – budoucí alfa! Jenže tou neměla být světlá dáma, kdeže. To její starší sestra se jménem Agape byla vyznamenána takovou poctou v okamžiku, kdy spatřila světlo světa. Na mladší sestru žádná podobná čest nečekala. Ale víte vy co? Jako by na tom drobotině vůbec záleželo.
Antheia byla od úplného začátku veselá kopa. Trochu rozpačitá, ale nebála se ušpinit si tlapky kdejakou neplechou, když zrovna nebyla pod drobnohledem Ronyi, vlastní matky. Lákal ji svět tam venku, ovšem zase ne tolik, aby se osmělila a vydala se jej prozkoumávat na vlastní pěst. Raději se držela v pozadí a nechala sestru, aby směřovala jejich kroky. Sestru, kterou z celého srdce milovala. Dvě kuličky chlupů byly nerozdělitelné. Od samého začátku byly spolu a Antheia si přála, aby tomu tak bylo na věky věků. Poprvé spolu rozlepily víčka, spolu vykoukly na denní světlo a právě spolu tehdy ulovily tu první myš, kterou pak hrdě donesly rodičům. A rodiče na dcery byli patřičně pyšní, ačkoliv na tu prvorozenou možná o malý kousek víc. Antheia ale velmi záhy pochopila, proč tomu tak je a právě ona se stala Agape největší fanynkou. Podporovala sestru v každém malém úkonu a skromně ji pomáhala růst, neboť její štěstí bylo s tím sestřiným propleteno v jeden zlatý pramen. Právě Agape se měla stál partnerkou Cinease, novou paní zdejších luhů a hájí. A Antheia jí to z celého srdce přála. S radostí sestře dávala lepší kožešiny, lepší kusy masa, lepší místa ke spánku. Sama dobře věděla, že takový život zkrátka nebyl pro ni, proto ho bez špetky závisti v srdci přála své sestře – protože ona tak byla šťastná.
Mládí vlčicím utíkalo rychle. Jejich dětství bylo bezstarostné a Agape se na svou vůdčí roli připravovala vskutku zodpovědně. Antheia se zatím mohla zdržovat v ústraní a pomáhat ostatním s každodenní prací, nebo mohla obdivovat krásy horských strání a světla, které zalévalo okolní svět. Nemusela si dělat vrásky se svým životem, protože třebaže nebyl perfektní, jako ten Agape, dařilo se jí dobře. A mělo se jí dařit dobře i nadále – až se její sestra stane novou alfou. Cineasovi rodiče se na onen den chystali a radostí, neboť černobílý byl přátelský a milý, pomáhal svým druhům a Agape se taktně a galantně dvořil. Jen Antheie v jeho blízkosti nabíhala husí kůže. Světlá vlčice neměla přítomnost tohoto vlka v lásce. Něco na něm bylo – něco nedobrého, možná trochu slizkého. Copak byla jediná, kdo to viděl? Nebo to snad bylo jí? Choval se k ní jinak, než k ostatním? Vlčice se mu snažila vyhýbat jak jen to šlo. Ale to nebylo možné neustále. A hlavně si pro ni život přichystal velmi nepříjemnou zkušenost, která měla mladou vlčici poznamenat až do konce jejích dnů.
Toho večera, kdy Agape stanula před Cineasem a měla se stát jeho družkou, byla pyšná sestra kousek za ní. Očekávala tento den dlouhé roky. Pomáhala sestře se na něj připravit a s upřímnou radostí sledovala vlčici, jak podle starých tradic stojí po boku jejího budoucího druha. Jenže co se stalo pak, to vyrazilo dech zcela všem. Cineas přijmul svůj nový post po svých rodičích, ale odmítl Agape jako svou družku. Takový zvrat nikdo neviděl přicházet. Zničená a zostuzená vlčice toho večera prchla do údolí, kam ji sestra následovala. Nalezla ji ukrytou na travnatém palouku, kde tiše plakala. Starší ze sester černobílého vlka z celého srdce milovala. Byl to její úděl a úkon, který přijala s otevřenou myslí i srdcem. Proč teď byla odmítnuta, to nevěděla ani ona sama. Jediný Cineas měl odpovědi na sestřiny otázky. A hlavně pro dobro Agape se jej Antheia rozhodla toho večera vyhledat. Třeba se jí z černobílé alfy podaří dostat odpovědi! Třeba bude mít vysvětlení a ospravedlní své vlastní činy, které tolik ublížily milované Agape. Bohužel Antheina nikdy neměla dostat tolik vytoužené odpovědi. Místo nich se stala obětí hrůzného násilí, které nikdy víc nezažila. Alespoň ne na svém těle. Když totiž dorazila k místu, kde se všichni vlci shromažďovali, donesla se k jejím uším zajímavá novinka. Cineas právě Antheiu sháněl – tu mladší sestru. Tu nedokonalou, trochu oškubanou a vždy trochu divnou. Její odhodlání bylo rázem ta tam. Váhala, zdráhala se. Ale nakonec se naivní a důvěřivá odhodlala vstoupit to přítmí onoho úkrytu.
Co se té noci stalo vlčice nikdy nezapomenula, třebaže se snažila. Znechucená sama sebou se prala se svým svědomím, když druhého rána znovu vyhledala sestru. Nenesla žádné novinky, nezjistila nic. Snad jen, že Cineas byl v hloubi duše podlý hrubián, který si bral co chtěl nehledě na tužby druhých. Pokaždé při vzpomínce na ten večer se Antheia rozechvěla jako osika. Tolik si přála, aby se nic z těch věcí nestalo. Přála si zapomenout a jít dál. Žít poklidně v téže smečce a stále tu být pro svou sestru, která byla zlomená po těžkém odmítnutí. Smečka v těch dnech utichla a život šel dál v podivném, mlhavém duchu. Vlci si nehleděli do očí a jeden druhému se vyhýbali. A třebaže to bylo těžké, stalo se to štěstím v obrovském neštěstí. Možná, že Antheia by nepřežila, kdyby si někdo všiml, že té osudné noci neodešla z úkrytu sama. To uvědomění vlčici málem stálo zdravý rozum. Několik dlouhých dnů odmítala fakt, že možná může být březí, aby nakonec musela dát životu za pravdu. A jakmile se tak stalo, neotálela ani vteřinu. Byla půlka zimy, ale zdržovat se mezi rozmrzelými vlky by pro ni byla jasná smrt. Pro ni, i pro její nenarozené ratolesti.
Světlá vlčice se hnala podél řeky tak dlouho, dokud neztratila pojem o čase, nedošel jí dech a nemohla dál. Byla moc daleko. Pryč ze známých svahů, téměř i pryč z hor. Dost daleko na to, aby ji už nikdy nikdo nehledal. Ne tady. Zoufalá se před světem i jeho krutým rozsudkem ukryla při horském úbočí. Útočiště jí poskytla malá jeskyně, která byla vlhká a studená, ale která musela posloužit. Antheia nemohla vlčata přivést na svět uprostřed ledové pláně. Z čirého zoufalství proto zůstala tady. V místech, kde potrava téměř nebyla a kde se celý den držel chlad. Žila velmi zoufale – prakticky nežrala a velmi rychle chřadnula a slábla. Sotva dokázala jedné noci pět uzlíčků přivést na tento svět. Pět vlčat. Dost hladových krků i pro početnou smečku s dostatkem zdrojů. Zoufalé číslo pro nebohou vlčici, která droboť musela živit i zahřívat sama. Vycházela ze svého úkrytu ve středu drobného lesíka pramálo. Jen aby utišila žízeň v řece, nebo aby se pokusila sehnat něco k snědku. Dvakrát nebo třikrát ulovila zajíce, ale rostoucí vlčata ho zpucla během několika chvil. Dařilo se jim. Na rozdíl od strádající matky. Antheia byla hladová, nohy ji sotva nesly a každý den byla slabší a slabší. A navíc nebyla silná. Temné myšlenky začaly velmi záhy nahlodávat její mysl. Stíny se prodlužovaly a když vlčata v noci spala, hlasy v temnotě nabádaly unavenou vlčici k hrozným činům. A netrvalo to dlouho, než konečně zubožená vlčice podlehla té hříšné touze tohle všechno ukončit. Na své potomky již nekoukala s láskou, jako když poprvé přišli na tento svět. Štěbetající droboť ji pila krev. Nenáviděla každou z těch chlupatých kuliček. Ale neměla na to je zabít svou vlastní tlapou. Rozhodla se proto nechat přírodu, aby se o kuličky postarala sama.
Toho rána Antheia odvedla pět vlčat k řece a dlouze na ně hleděla. Jak si hrají. Jak se smějí a jsou šťastná. A v tu chvíli je nenáviděla ještě víc. Byli tu Taenaran a Rayster. Dva černobílí vlčci, kteří jí ze všeho nejvíc připomínali jejich otce. Tolik nenáviděného Cinease. A pak Reeve, Sheya a Taena. Tři vlčice, které zase měly kožíšky po matce. Jenže hněv a šílenství, které Antheie zamlžilo zrak, již nemohlo nic zastavit. Dvě vlčata pevně uchopila mezi zuby a vhodila je do rozbouřené řeky. Moment za nimi i zbytek. Na krátký okamžik zůstala do divokých peřejí zírat. Brala si všechny její starosti, brala si to zlo, které všude kolem ní bylo. Tak proč ta temnota neodcházela? Proč se vlčici sápala po hrdle a víc a víc a víc ničila už tak chatrné zdraví? V tu chvíli jako by se Antheie rozjasnilo. Bože? Co to provedla? Zalila ji hrůza z vlastních činů a hrdlo se jí stáhlo, že sotva mohla dýchat. Vyrazila po proudu za svými ratolestmi. Zoufalá strachy a vyděšená k smrti. Bála se o ně, bála se o sebe, bála se sebe. Co to provedla? Proč se nechala ovládnout tou temnotou? Když nemohla běžet dál, skočila do peřejí za nimi. A voda ji doopravdy ochotně nesla se svým proudem dál. Její tělo bylo tak slabé a kostnaté, že ho proud nesl bez sebemenších obtíží. A nesl je dlouho. Dávno si vlčice myslela, že vydechla naposledy. Svět byl temný a ona byla zničená. I ji nakonec řeka vyplavila na sněhem zakrytém břehu, ale ani jedno z vlčat již nebylo k nalezení. Vlčice teskně vyla, zatímco se z posledních sil pokoušela nalézt ta malá, drobná tělíčka. Znovu nalézt svá vlčata, zahřát je, znovu vzít zpátky to, co provedla. Teskný nářek se nesl nad krajinou tak dlouho, dokud neochraptěla. A nohama pletla tak dlouho, dokud nemohla stát.
Když znovu nabyla vědomí, byla v teple. Nějaká dobrá duše vlčici v tu nejhorší chvíli pomohla. Jenže Antheia v ten okamžik již nebyla sama sebou. Temnota jí zahalila zrak i mysl, takže když se jí dotyčný ptal na jméno, nedokázala odpovědět. Nedokázala si vzpomenout, co uprostřed vánice dělala tam venku a proč byla vyzáblá a sama. Jedinou vzpomínkou na všechny ty hnusné události byla pětice jmen, která ustavičně opakovala. Šeptala je dokola a dokola, až mnohá zkomolila, nebo sloučila v jedno slovo. Základ byl ale vždy stejný: Taenaran, Rayster, Reeve, Taena a Sheya. Dokonce i jméno jejího zachránce vlčici neutkvělo v mysli. Dobromyslný, starý vlk jménem Kessel poskytl vlčici útočiště i jídlo, ale ji toulavé tlapky velmi záhy nesly dál. A chorá mysl jeho existenci zcela vytěsnila ze své hloubi. Poděkovala starému vlku svým prazvláštním způsobem, který už ani trochu nepřipomínal tu bystrou, mladou dámu loňského léta. Zapomenula své jméno, zapomenula kým byla a vzdala se veškerého rozumu. Nechala se vést pouhou náhodou a chorou myslí, která chřadla s každým dnem. Řídila se jen světlem a žila ze zdechlin a zbytků, které sem tam nalezla. Proplétala se stíny a paběrkovala, kde se jen dalo. A vše jen pro to, aby odhalila vlastníky těch tajemných jmen, která se stala její alfou a omegou. Jedinou věcí, kterou si byla schopna pamatovat. Tedy – jedinou, krom nového jména, které jí daroval některý z pocestných, které na svých cestách za ta léta potkala. A tak se Antheia stala Světluškou. Vždy zmatenou a věčně poznamenanou. Nicotným článkem existence..

Zajímavosti:
• Světluška je absolutně průměrná vlčice. Až na své zbarvení není nijak výrazná. V ničem nevyniká a je poněkud prostějšího ražení.
• Vlčice je velmi vyzáblá, vzhledem ke svému způsobu života.
• Pro svůj původ není téměř schopná ovládat živelné magie

Ocenění, questy a výpravy


Květen 2022; Zúčastnila se akce Tinder


Léto 2022; Zúčastnil se akce Na Život a na Smrt


Říjen 2022; Návštěva Spoonriverského hrady


Listopad 2022; Zúčastnila se hledání sklíček – zelený tým

Vlastnosti

Síla 10%
Vrozená síla: 10% / Bonusy: 0%
Rychlost 20%
Vrozená rychlost: 40% / Bonusy: 0%
Vytrvalost 20%
Vrozená vytrvalost: 40% / Bonusy: 0%
Obratnost 50%
Vrozená obratnost: 100% / Bonusy: 0%
Taktika lovu 10%
Vrozená taktika lovu: 10% / Bonusy: 0%

Doplňující vlastnost


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Magie

Vrozená magie


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
Bonusy: //

Doplňující magie

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Speciální magie

...
...
...
...
...

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.