Gallirea - Příspěvky uživatele

Sigy se vzpamatoval celkem rychle, ačkoli zřejmě ani nepostřehl, že kolem už tolik nesněží a je tepleji. Ale co. Vypadal i trochu unaveně. I já bych si mohla odpočinout... chtělo by to se prospat, napadlo mě. Alespoň uvidí, kde máme úkryt. Stejně tam velké zásoby nemáme a zrovna takový vlk pochybuji, že by nás na nich nějak omezil, podívala jsem se na něj. Nechtěla jsem ho podceňovat, ale byl rád, že je rád. Tedy, vypadal tak.
Poděkoval za maso a pustil se bez váhání do něj. Stejně to nechápu, na co vlci pořizují vlčata, když se pak nedokážou o ně postarat, nebo je alespoň vychovat? Opravdu nepochopitelné. Jen jsem se na něj usmála a když dodal, že můžeme vyrazit, zvedla jsem se. Oklepala se a podívala se směrem k močálům. "Je to kousíček, jen přes malou část lesa a jsme tam. Zajdeme hned do úkrytu a prospíme se. A odpoledne ti ukážu území." Šla jsem pomalou chůzí, kdyby náhodou nestačil a aby se zase neztratil. Raději jsem se ohlížela a čekala.

>>> Zarostlý les

//Připsáno 6 safírů :)

//Hezké, škoda, že ne o něco delší :( Připsáno 6 ametystů :)

// Hezké, připsáno 7 safírů :)

// Připsáno 5 opálů :)

// Přidáno 6 safírů :)

// Připsáno 6 ametystů :)

// Vtipné :D 7 safírů :)

// Připsáno 5 opálů :)

// Přidáno 6 ametystů :)

<<< Nad kopci

Sigy byl v dohlednu, ale stále o něco napřed. Doklusala jsem k němu, vánici zmírnila a zahřála ho i teplým vzduchem.
Ležel v klubíčku, zřejmě čekal na zázrak. A rodiče ho v tom nechali. Jak? Proč ho nevychovali, když už chtěli vlčata, aby takovouhle obyčejnou zimu přežil a v pohodě? Nechápala jsem to. Chvilku jsem ho nechala být, a došla pro něco k snědku.
Opět magie vzduchu, magie ohně... sloučila jsem pár svých dovedností a obklíčila zajíce, který se nedaleko snažil dostat do nory. K tomu magie země, která mu svázala packy, pár mých skoků a kousanec do krku...
Kořist jsem nesla ke klubíčku neštěstí. Ukousla jsem si šťavnatý kus ze zadní části a zbytek mu hodila před něho. "Na," řekla jsem a olízla se. Maso mi dalo potřebnou energii.
"V klidu se najez, potom vyrazíme do močálů, dobře?" Dloubla jsem do něj packou, aby se trošku srovnal a sedla si. Magie vzduchu rozpustila veškerý okolní sníh a dopřála nám teplo. Rozhlédla jsem se a v klidu čekala.

<<< Narvinijský les

Pokračovali jsme po okolí. Chtěla jsem se už trochu stahovat k Močálům, ale začalo docela vydatně sněžit. Sigy mi prakticky zmizel z dohledu, proto jsem se jen zastavila a vzdychla. Ten by tu zimu nepřežil, ani kdyby chtěl, problesklo mi hlavou. Začala jsem se soustředit, když už mám všechny ty magie, proč to nevyužít?
Díky magii počasí jsem zastavila na tomto území a kousek vedle sněžení. Mračna se trošku roztáhla, takže bylo i vidět na cestu. A pomocí magie větru jsem si pach Sigyho přenesla ke mně. Dokonale jsem věděla, kde je. Přidala jsem do kroku, až jsem ho viděla. "Počkej, sim tě," houkla jsem zpětně po něm a zpomalila na jeho rychlost.
Aby se to trochu srovnalo, mračna se zase natáhla zpátky a spojila, načež začalo chumelit, jen o dost méně. Takže bylo vidět. Pod tlapkami mi ale sníh roztával, stejně jako u Sigyho, aby nám nebyla zima.

>>> kopce Tary

Přestávalo mě bavit se bavit s tím nevrlým starochem. Jen jsem protočila očima. "Alespoň vidíš, jaký to je, když musím poslouchat tvoje bezpředmětný kecy," dodala jsem z ostra a sklopila uši ke krku. Naštěstí jsem se rozumně sebrala a odešla jsem o kus dál. Docela se mi zalíbilo být zase tak ostrá a zlá, ale musela jsem se trochu hlídat. Přeci jen, stále jsem byla alfou a měla bych jít příkladem.
Mladý vlk se ke mně najednou přidal. Vypadal sklesle, přičemž starý protiva kamsi odešel. Jen jsem se zamračila a podívala se na Sigyho. "Neřeš ho." Neuměla jsem být podpora, ale chtěla jsem to aspoň zkusit. Bylo vidět, že se vlkovi moc nálada nezdvihla. "Musíš mít opravdu trpělivost, když máš za otce takového bručouna, tedy, nezlob se na mě, ale... je to tak," ušklíbla jsem se a mrkla na něj. "Ale nic si z toho nedělej. On se uklidní a dojde mu, že rodina je na prvním místě," řekla jsem mu a dloubla do něj packou. Zdvihla jsem se a podívala se směrem k Maharu. "Nemáš hlad?" Docela mi kručelo v břiše a i když jsem věděla, že by byl smečkový lov sakra potřebný, něco malého by nebylo na škodu si teď zakousnout.
Sigy mi poděkoval, že jsem s ním šla. "Nemáš za co. Zbytečné to nebylo," ujistila jsem ho a oklepala se. Podívala jsem se na šišku, co se mu houpala na krku a přejela pohledem na oči.
Najednou se začaly z nebe snášet sněhové vločky. Zima. Začalo mi docházet, že vlk, který tu přede mnou stojí, momentálně přišel o smečku a tím i o jeskyni a podobné věci, které smečka nabízela. Upřímně, trochu mi ho bylo líto. "Poslyš, přichází zima... jestli chceš, můžeš chvíli pobýt na našem území, když nebudeš moc vyvádět a pomůžeš lovit, co ty na to? Vypadá to, že zima bude krutá... ale jak chceš. Do ničeho tě nenutím, jestli chceš být tulák, tvoje volba. Jen vím, jak je to bez smečky těžké," mrkla jsem na něj. "V klidu se rozmysli, než najdeme něco k snědku, jo?" "No teda, ty jsi ukázková matka!" Ozvalo se mi s úšklebkem v hlavě. "Ale kuš, tobě by ho nebylo líto?" "To jo, taky bych to udělal stejně, jen očekávat to od tebe... asi si opravdu dospěla a nabrala rozum." Bez úšklebku. Myslel to vážně. "Díky. Ale ty srandičky si nech, pořád je zima a můžu tě nechat bez tepla ve sněhu!" "Už mlčím." "Torene Torene..."
Pomalu jsem se rozešla někam, kde by se dalo něco ulovit.

>>> Nad kopci

//Maharští, mrkněte prosím na nástěnku a všichni se k tomu nějak stručně vyjádřete :) Díky ♥