Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Krémový vlk byl jako vyměněný. Skoro ho nepoznával, ale to by mohl s čistým svědomím říct jenom, kdyby ho skutečně znal. Ale neznal. Proto raději chvíli našlapoval opatrně, skoro nejistě. Zvlášť nejistým se stal když ho Morgoth vyzval k převzetí žrádla. Měl se najíst jako první. Siku okamžitě zavrtěl hlavou. "N-ne! To nejde, ulovil jsi to, obětoval Bohům, ta kořist patří tobě, stejně jako ti náleží zásluha za její lov a zabití." Tohle nešlo, kdepak, ani náhodou nebude žrát jako první. Na tohle si nejspíš nikdy nezvykne - tuhle laskavou snahu o milé gesto. Tady vlci hlady nestrádali, tak by měl chápat, proč jim nevadí se o žrádlo dělit, ba dokonce jíst až po něm. Ale pro Sikua to bylo něco nepředstavitelného. První žere alfa. Hned vzápětí mláďata a lovci. Pak samice, níže postavení vlci a až úplně nakonec omegy. Siku neměl zásluhu při lovu, nemohl si maso vzít.
Jenže... Morgothův pohled byl pevný a neochvějný. Jistě byl zvyklý, že vše šlo podle něj, bylo pro něj normální rozhodovat, poroučet a velet. A Siku tuhle vlastnost nejen že ctil, ale dokonale ji poslouchal. Kníknul co nejtišeji to šlo - projev úzkosti a hřmotného boje sama se sebou - a se skloněnou hlavou se přiblížil k masu, které mu nepatřilo. "D-děkuji za jídlo." poděkoval uctivě a opatrně vzal nohu zvířete do tlamy. Pomalu skousnul. Maso bylo suché, ale zároveň křehké. Bylo překvapivě rychle chladné, dobře se oddělovalo a kosti najednou byly mnohem výraznější, než obvykle. Jak chyběla ta krvavá složka, najednou mnohem výrazněji vnímal dřeň. Překvapeně mlasknul. "To chutná... úplně jinak!" zvolal užasle. Byl tím naprosto uchvácený. Otočil se na Morgotha a došel k velkému prozření. Chtěl se s ním podělit o kousek své životní situace. Chtěl mu ukázat les. "Víš, vcelku poblíž je les, který je pro mě hodně důležitý. Nejsem si jistý, kudy tví sourozenci šli, ale je jisté, že z jihu už odešli. Smím ti... stál by jsi o návštěvu onoho lesa? Je tam ale chladněji, než tady dole." nabídl mu, ale nezapomněl ho upozornit na povahu Ztraceného lesa.
Po jídle a krátké domluvě se vydali na cestu, vedenou Sikuem.

//Ronherský potok přes Staré meandry

Loterie 2/5

Když byla krev připravená a žlábky zaplněné, Morgoth spustil. Sikua to kdo ví proč překvapilo a malinko leknutím nadskočil. Asi nečekal tak odměřený a zvučný hlas. Jako kdyby skutečně mluvil k někomu, kdo je velmi daleko. Byl soustředěný a odříkal cosi jako... modlitbu? To asi ne, ale vzdáleně to připomínalo modlitební rituál věřících. Až na to, že se nemodlil. On vzdával hold, věnoval jim obětinu a prosil o znovu setkání se sourozenci. Zvědavě natáhl uši, když zaslechl své jméno. Překvapeně si vyslechl poděkování bohům za jejich setkání. Prazvláštně ho to zahřálo u srdce. Usmál se přiblble jako spokojený puberťák. Najednou se cítil hrozně moc důležitě a milovaně. Bylo to příjemný pocit.
Siku mlčel až do chvíle, než Goth dokončil celý rituál, včetně barvení vlastní srsti. "je to poprvé, co jsem něčemu takovému přihlížel. Děkuji." usmál se.

Loterie 1/5

Morgoth byl rychlý a přesný, zatímco Siku jen tápal opodál. Přestože ho ujistil, že jeho nezúčastněnost ničemu nevadí, pociťoval Siku jistou dávku nekomfortu. Přeci jen nechal někoho jiného, aby to oddřel za ně za oba, nehledě na to, že to skutečně pro Gotha nebyla žádná skutečná dřina. Jen pár cílených a dobře propočítaných pohybů. Raději na to tedy nic neřekl, aby svého společníka nepopudil svou extrémní touhou se neustále omlouvat, a postavil se poblíž. Nechtěl překážet, nicméně nedalo mu to a neustále mu koukal přes rameno a měnil pozice. Chtěl vidět úplně všechno. Fascinovaně pozoroval, jak krev cíleně stéká do předpřipravených žlábků. Zcela jistě to nedělal poprvé. Taky si všiml, že se od krve skoro vůbec nezamazal. Chtěl se na to zeptat, ale nechtěl porušit posvátné ticho, které nastalo. I když nevěděl co se děje, pocítil tíhu a důležitost tohoto momentu.

Loterie 5/5

Bylo až k nevíře, jak perfektně se na sebe naladili. Na první pohled nemohli být odlišnější a přece... přece se stali přátelé. Sikua rázem napadlo, že společné cestování utužuje vztahy. A nebo je nenávratně ničí. Nicméně tohle byl naštěstí ten první případ a Siku nemohl být šťastnější. Nové přátelství mu rozhodně zvedlo náladu. A rozhodně věděl, co by mu ji zvedlo ještě víc. Jídlo. Už to opět byla nějaká chvíle, kdy jedl naposled. Dlouho hlad nepociťoval, protože byl špatný z toho, jak se s Ivarem rozloučili. Ale teď, když byla jeho mysl klidnější, začal opět cítit běžné pochody svého těla. A mezi nimi i kručící žaludek.
Rychlý pohyb vačice okamžitě zachytili oba vlci. Ale pouze Morgoth se měl k okamžité akci. V tu chvhíli Siku pochopil, co je vlastně zač. Co jeho sourozenci mohou být zač. A že jejich mezidruhové křížení mohlo dopadnout jen hodně špatně, nebo naprosto nadpozemsky dobře. Morgoth okamžitě zvíře přepadl a prokousl mu hrdlo. Siku jen překvapeně zíral na místo, kde ještě před chvílí stála vačice. Celá a živá. Místo ní bylo na místě jen pár kapek krve a nezaujatý Morgoth, který tvora držel v čelistech. Siku se nezmohl na slovo, jen zahanbeně sklonil hlavu a projevil před ním podřízenost jako znak úcty silnějšímu jedinci. "Nebyl jsem ti příliš nápomocen, omlouvám se." poznamenal zjizvenec pokorně.

Loterie 2/5

Teoretizování bylo nad Sikuovy síly a možnosti. Bylo obdivuhodné, že byl Ivar s tím tak v pohodě. Asi to mělo co dočinění s jeho Bohy, kterým věřil. Věděl, že nad ním někdo drží ochrannou tlapu. Jaké to asi je? Mít naprostou jistotu v každém svém kroku? Pomyslel si. To Siku neznal. Jen obavy a nejistotu. Krémový vlk k němu vlídně promlouval a snažil se mu dodat sebevědomí. Zjizvenec se lehce ušklíbl, když uslyšel větu "nejsi žádná omega". Byl to nejlegračnější oxymorón, jaký kdo dokázal vyslovit. Celkem paradox, vzhledem k tomu, že si stále pohrával s představou býti alfa. To je vlastně už podruhé, co někdo řekl o něm něco překvapivě optimistického. I Etney má za to, že alfou se vlci nerodí, ale stávají se jimi. A teď mu Morgoth tvrdí, že může jednoduše nebýt omegou, ba dokonce čímkoliv chce. Vehnalo mu to sílu do žil. Zvlášť, když ho Morgoth otevřeně pozval do Bratrstva. Chvíli na něj zůstal vyjeveně zírat, než se rozhoupal ke slovu. Podpořil to fakt, že ho vlk ujistil ve své náklonností a šťouchl do něj. Siku se vděčně usmál tím nejhřejivějším způsobem, jaký dokázal. Podvědomě nechal popustit uzdu své pravé nátuře, která je zvyklá na blízký kontakt milovaných vlků a smečky, a vřele se o Gotha otřel jako malé vlče. Malé přerostlé kostnaté vlče, které čouhá nad všemi vlky, ale přitom je nejmenší ze všech. "Vážím si toho, nechám si to projít hlavou. A jsem rád, že můžeme být přáteli nehledě na náš původ." zavrtěl nadšeně ocasem.
Jako na zavolanou ucítil vzdáleně známý pach zvířete, které žije jen ve zdejších končinách. Otočil prudce hlavu a všiml si rychlého pohybu. To byl nějaký vačnatec! Něco celkem malého, ale ne tak malého, aby se nedalo sežrat ve dvou. Loupl okem po Morgothovi a jasnou otázkou. Povedeš lov?

Loterie 1/5

//Miniaturní lesík

Siku jen pokýval nerozhodně hlavou. Nemohl zapřít, že mu rodiče nechyběli. Trochu žárlil, že ostatní vlčata mají své vlastní rodiče, kteří jsou jen jejich a starají se o ně a milují je nejvíc na světě. Ale lásky měl vždy dostatek, tak to asi vnímal trochu jinak. Navíc byl miláček smečky, stejně jako Sesi. Nic jim nechybělo. Kromě fyzických nedostatků byli opravdu šťastní. "Možná? Těžko říct, maminka v mém životě nikdy nebyla. A vlastně ani táta. Když něco nemáš, nevíš o co jsi přišel. Ale trochu jsem záviděl ostatním vlčatům. Lásky jsem měl vždycky dost, ale bylo vidět, že láska rodičů je trochu jiná než ta, kterou jsme od smečky dostávali." Tohle byly myšlenky, které se vznášely ve vzduchu snad odjakživa, ale nikdy nedostaly pořádný tvar ani podobu. Bylo to něco, co mu nebylo jasné a asi nikdy nebude. To je taky jeden z důvodů, proč by nebyl dobrým rodičem. Ne že by měl možnost.
Normální. Pro Morgotha bylo vše normální, běžné a co nebylo běžné, mělo potenciál být normální. Bylo to osvěžující, žádné předsudky ani tlak. Na vše měl svůj názor, který ale nepáchl odporem ani nejistotou. Bylo tak snadné s ním mluvit. O tolik snadnější, než s Ivarem. Kdo ví čím to bylo. Možná proto, že k Ivarovi cítí něco, co nikdy předtím nezažil? Bylo to tak složité. "Jo, co vlastně není normální?" zasmál se Siku měkce.

Loterie 5/5

Nakonec se i Goth otevřel a vyjevil mu, že ho sestra vyměnila. Přejel mu mráz po zádech. "Vy-vyměnila? T-to mě mrzí! Zní to strašně." pípnul tiše. To byla bolestivá informace i pro nezúčastněného posluchače. "Třeba tě nevyměnila! Třeba potřebuje čas. Třeba o ni Ivar neměl zájem a ona jen potřebuje... prostor? Uh, promiň, vůbec nevím jak vztahy fungují." zavrtěl hlavou a nechal se unášet příjemným pocitem možnosti, že Ivar stojí jen a pouze o něj. Problém byl, že tomu Siku nevěří.
Prohlášení, že Sikuův styl života zní hrozně, ho upřímně pobavilo. Rozesmál se a upřímně pokýval hlavou. "Vlastně to je hrozné, ale vzpomínky na hezké chvíle mi umožňují svůj původ milovat." Ano, miloval svůj starý domov a vlky v něm. A svůj hezký bezstarostný život omegy a sestru, která ho teď nenávidí a tetičky, které už nežijí. Miloval to a stále miluje, ale upřímně... vidina lepších zítřků bez těžkých okovů minulosti zněla hezky. Možná až moc hezky, utopisticky, ale pořád hezky.
"Přidat k tobě?" vztyčil uši zvědavě, neboť tak zcela nepochopil, co tím chtěl Morgoth říct.

//Eucalyptový les

Loterie 4/5

//Popelavá pláž přes Konec světa

Přátelské sdílení vzpomínek, dobrých i špatných. Dalo by se říci, že je to jakási obecná definice přátelství. A přesně to teď Siku a Morgoth sdíleli. Stávali se přáteli. Jen dynamika nebyla zrovna vyrovnaná, o rovnocennosti tu nemohla být vůbec řeč. Siku, i když si mnohokrát říkal, že by se měl trochu přinutit chovat jako někdo, kdo chce založit smečku a postarat se o ni, nebyl schopen opustit stín omegy, ve kterém se narodil, vyrůstal, žil, a kde nakonec jistě i zemře. Automaticky se podřizoval. A bylo to přesně to, čím on byl. Jenže nevěděl, zda se za to začal skutečně stydět a pokud ano, kdy k tomu došlo.
"Ano, asi tomu přeci jen rozumím." přiznal. "Ah, já maminku neznal. Zemřela při porodu, znal jsem jen tátu. Nebo teda... aspoň to, jak vypadal. Nikdy nemluvil, moc si nás nevšímal a moc se ani nehýbal. Většinu času prospal v jeskyni, jen výjimečně vylézal ven, většinou protože ho někdo k tomu donutil. Taky mám trochu nezvyklou rodinu." zasmál se odlehčeně. Jeho osud mu už dávno nečinil žádná příkoří. Dávno se s tím vyrovnal a upřímně... nebylo to ani tak těžké. Bral život tak, jak je. Jen byl oproti Morgothovi plachý a úzkostlivý.

Loterie 2/5

Morgothova omluva byla překvapivá a neskutečně dojemná. Ať už byla upřímná či nikoliv, Siku to nepoznal. Pro něj byla skutečná a světlý pouštní vlk si ho tím plnohodnotně získal. Vědomě či nevědomky, nezáleželo na tom. Siku na něj pohlédl jako na svatý obrázek a plaše sklonil hlavu. "Tvá výchova je tak odlišná... je to fascinující, ale taky nepochopitelné. Víš, my byli svázáni pravidly, které nám měly zajistit přežití. A co je bráno jako pravidlo, zákonitě se to stane kulturní součástí. Ale od doby, co jsem se ztratil a bloudil po světě, jsem o dost jiným vlkem, než jsem býval. Cením si toho, že se mnou tyhle informace sdílíš." Připadal si jako malé vlče, které se musí odnaučit hloupým zlozvykům a nechat si poradit od dospělých zkušených vlků jak se správně chovat. A přirozeně tyto rady přijímal otevřeně a nasával je jako houba na dešti. Především Morgothova slova byla moudrá a zařezávala se Sikuovi hluboko do duše. Musí ještě o mnohém přemýšlet.
"Jo... to máš asi pravdu." připustil nakonec. Skutečně by byl problém, kdyby oba chtěli ve vztahu něco úplně jiného. Ale zakopaný pes byl tak trochu jinde. Jenže jestli se rozdělíme, pukne mi srdce.

//Miniaturní lesík přes Konec světa

Loterie 1/5

//Palmový ostrov

Jízlivé poznámky očekával, ba přímo vítal. Připomnělo mu to, jak moc je patetický. Jistěže se očekávalo, že se budou partneři k sobě chovat intimně! Problém ale byl, že Siku nemá ponětí jak. Tuší jak to funguje mezi samcem a samicí, ale mezi dvěma samci? Vůbec. Není to o moc menší mysterie než intimita mezi samicemi. Očekává Ivar, že budeme... Ta myšlenka ho vyděsila. Co má dělat? Co když to nezvládne?! A kdo bude... Ne, ani nápad, nad tímhle rozhodně uvažovat nebude. Ale co když mě kvůli tomu opustí? Co když... co když je tohle ten důvod, proč se dvořil vlčici? Bylo mu předem jasné, že i kdyby nám to vyšlo, nemůže si se mnou být blízký... takhle. Rozesmutnilo ho to. Cítil se, jako kdyby neměl vůbec na výběr. Ale... to on neměl nikdy. Že? Osud nejde obelstít, to tetičky říkávaly často. Nešťastně se pousmál. Došlo mu, jak pokrytecký byl v ohledu jeho otců.
"Víš... vlastně naše světy nejsou zas až tak odlišné. Teda, jsou úplně jiné, ale máme pár shodných zvyků. Třeba tví otcové. Po smrti maminky se o nás se sestrou otec nedokázal postarat. A tak nás vychovaly tetičky. Starala se celá smečka, ale tety byly pro nás vším. Některé měly vlastní vlčata, jiné se o svou lásku dělily jen s námi. A opravdu jsem je miloval všechny stejně. Stejně hodně a bezpodmínečně." Na tváři se mu objevil malý úsměv, který záhy zmizel. Pohlédl Morgothovi zpříma do očí a zvážněl. "Ale představa, že se musím o Ivara dělit s někým jiným je nesnesitelná. Zvlášť s vlčicí, se kterou nemohu soupeřit absolutně v ničem." stáhl uši. Proti vlčici nemám nikdy šanci. Ať se na to dívám jak chci, samec a samice budou mít vždy přednost před jakýmkoliv jiným vztahem. Je to jediný vztah, který zajistí přežití smečky.

Loterie 4/5

//Konec světa

Byli partneři? Byli partneři! Až do teď to Sikuovi bylo taky jasné, ale najednou neví jak na tom vlastně jsou. Zvlášť poté, co Ivar utekl. Ale utekl do lesa, ne pryč z něj. Pomyslel si s maličkou nadějí. Ne že by to bylo k něčemu, pořád se cítil strašně. A celá tahle šílená situace se ještě zhoršila, když po něm Morgoth chtěl odpověď na něco, čemu pořádně ani nerozuměl. Fyzicky? Zamračil se, usilovně dumal nad tím, co měl s Ivarem fyzicky mít. A pak mu to došlo. "Ou... OH!" Překvapením se zalknul vlastní slinou a rozkašlal se. Chtěl mu odpovědět, vážně jo, ale místo slov odvrátil pohled. To bylo hlasitější a jasnější, než jakákoliv slovní odpověď. Ne, samozřejmě že ne. Blesklo mu hlavou. A pravda, proč by to mělo být divné? V blahobytu se smí družit i samci a samice mezi sebou. Jenže pro Sikuovu rodnou zemi to bylo nepředstavitelné. To bylo něco, co Morgoth nikdy nepochopí. Vlkovo strojené překvapení mělo hořkou pachuť. Siku se ušklíbl. I když Morgoth zněl velmi upřímně, Siku mu nemohl věřit, že se skutečně diví. "Nedělej to, dobře vím jak působím na ostatní vlky. A věř mi, že zdání může být ještě docela lichotivý klam." poznamenal s pořádnou dávkou odevzdanosti. Nic si nenalhával, chápal svůj fyzický i psychický stav, i předurčení k životnímu nezdaru prakticky ve všem, co zažije. Pesimistické a absurdně sebedestruktivní? Ano. Siku byl definicí melancholie.
Ať už sám sebe zjizvenec přesvědčoval sebevíc, přesto ho Morgothova slova zas a opět šokovala do té míry, že se mu málo zastavilo srdce. Všechny tyhle informace mu udělaly v hlavě takový bordel, že ze všech otázek, zvolání a nevěřícných výkřiků jeho zmatená tlama dokázala vyplivnout jedinou větu. "Víc partnerů?! Ale Ivar říkal že tím kvůli otci pohrdá!" vyjekl bezmyšlenkovitě a rázem mu vyschly všechny slzy. Došlo mu, že s nejvyšší pravděpodobností se vrací ke svým kořenům. Dávalo to smysl, vyrůstal v tom a nic jiného neznal. Mohl být na svůj život a své dětství naštvaný jak chtěl, ale většina vlků se nakonec stejně uchýlí k tomu, co je od narození pronásleduje. "T-to nezvládnu." zakňoural. Děsilo ho to. Ale upřímně... mezi tisící odmítavých myšlenek jedna svítila silněji, než kterákoliv jiná. "Třeba se s tím smířím a on mě za to bude mít dál rád.

//Popelavá pláž

//Stolová hora

Loterie 1/5

Maličko se zarazil. "No... asi... řekli? Nazval jsem ho partnerem a ona mě taky." Došlo mu to. Byli partneři, byli jimi i oficiálně, řekli si to, chovali se tak k sobě. Rozhodně byli spolu. Ale celé to pro něj bylo tak abstraktní, že si najednou nebyl jistý. Má udělat něco víc pro to, aby byli skutečnými partnery, nebo tak? Ale jedno nechápal. "Něco? Co něco?" naklonil hlavu na stranu. Co měli spolu mít? Moc nevěděl, co přesně tím myslí. Má se bát? I když, bál se tak či tak, co na tom sejde. Navíc i jeho společníkovi to znělo jako partnerství. "Jo! No že jo! Já-já ho mám vážně moc rád! Teda, i když je to divný, je... je důležitý." Ještě stále nevěděl, jak o tom otevřeně mluvit. Ale Morgoth vypadal zcela neotřeseně. Jako kdyby to bylo naprosto normální. Navíc mu i slovně potvrdil, že ho to nepřekvapuje, což Sikuovi dodalo odvahy. Bylo to zvláštní jak lehce se s tímhle cizincem dalo mluvit. Byl chápavý, milý, vřelý a neměl předsudky. Setkal se s mnoha vlky, ale někoho takového střetává prvně. A tak mu vyjevil vše, co měl na srdci. A že toho neměl málo.
"J-já nikdy nevěděl, že tohle můžu. Jsem omega, víš? Nejnižší ve smečce, žádné povinnosti, ale taky žádná práva. Nejsem dost silný, zdravý a výjimečný na to, abych měl vlčata. Tak nebyl nikdy důvod mít partnerku. Já nevěděl... nevěděl jsem, že i samci můžou být partneři. Ale Ivar to asi nemyslí tak, jako já." Odklonil hlavu, aby mohl v klidu nechat utéct pár slz. Ničilo ho to. Ale co ho ničilo ještě víc, byly šokující informace, kterými ho Morgoth dávkoval každou chvíli.
"Deset... otců." zopakoval omámeně a kymácel se.u toho jako kdyby do něj někdo ze všech stran hrubě strkal. "A... tys je... miloval?" zeptal se Siku opovážlivě. "Jak je to možné?" Pokud se Morgoth na Sikua pořádně podíval, mohl vidět čistý šok a nepochopení. Ne odpor, ne nevraživost, absolutně žádné odmítnutí. Jen čisté zmatení a jistou dávku strachu. Je snad možné, že Ivarovi imponovala filozofie těchhle vlků? Očekával, že bude mít více partnerů či partnerek? Z téhle myšlenky bylo Sikuovi nevolno.

//Palmový ostrov

Loterie 4/5

Samozřejmě ho hned poslechl a začal poctivě dýchat. Měl problém s bolestí a tlakem na hrudi, ale už se začínal uklidňovat a chovat jako průměrný vlk těsně před infarktem. Zvlášť smrtelné stavy zažíval ve chvíli, kdy Morgoth zmínil jejich vztah. To je to tak očividné?
Pomyslel si. Na chvíli ho to vystrašilo, stále si nezvykl. "Pa-partneři? Ne! Ne, to... není... teda, jo. Jsme partneři. Aspoň myslím." zakabonil se a zatvářil navýsost provinile. Jako kdyby mít partnera bylo něco nevýslovně špatného. Nechápal, co přesně mu Morgoth vysvětluje. Jak jako že venku běhá hodně vlků a vlčic? On nemá právo na lásku a partnerství a přece něco takového získal. Jistě že to nebylo jen tak a zadarmo. "Ř-řekl, že mě hledal. A že mě má rád." stáhl uši a zakňučel. Byl to pro něj šok, i když celou dobu měl divný pocit. Bylo to zjevně oprávněné. "Beztak nemám nárok na lásku. Nebyl jsem k ní předurčen." povzdechl si. Doufal, že svůj osud opkořil, ale byla to navýsost naivní myšlenka.
Překvapeně zamrkal a podivil se nad otázkou vícero partnerů. "Cože?" nechápal zprvu, ale Morgoth mu to velmi rád vysvětlil. Sikuovi spadla brada. Do slova. Zamotala se mu z téhle informace hlava. Jak jako více partnerů?! "D-deset?" zopakoval šokovaně a cítil, jak se o něj pokoušejí mrákoty.

//Konec světa přes Neprobádaný les

Loterie 3/5

Trvalo notnou chvíli, než se Siku alespoň trochu uklidnil. Ale jen do té úrovně, že byl schopen aspoň říct pár slov bez vzlyků a popotahování. Byl zdrcen zjištěním, že jeho nejdražší ho hodlal vyměnit. Byl druhá možnost? Poté, co ho Morgoth odehnal od své sestry, šel hledat náhradu? A Siku mu padl přímo do náruče. Něco mu ale na tom všem nesedělo. Jen nevěděl co. Nešťastně pohlédl Gothovi do světlých očí s jasnou otázkou. "Jsem tak snadno nahraditelný?" Byl z toho tak špatný, že se uchýlil k žadonění o dobré slovo od vlka, kterého prakticky nezná. "Nejsem nejmladší a nevím co znamená být partner, ale... ale snažím se. Myslíš, že... že jsem vhodný jenom jako náhrada za skutečně milovanou osobu?" Zkroutil tlamu do nešťastné grimasy. "Myslíš, že... že mě nemůže nikdo brát vážně jako partnera? Sklopil hlavu a nešťastně prohrábl suchou prašnou hlínu.
Zvedl se jako tělo bez duše a pomalu šel dál. Byl... zdrcený.

//Stolová hora

Loterie 2/5

Sikuův stav byl příšerný. Nevěděl kde mu hlava stojí a i kdyby to věděl, nechtěl by ji zpátky. V jeho hlavě se právě teď totiž odehrával takový masakr, že by o to nestál prakticky nikdo. Bolelo ho hýbat se, dýchat, existovat. Bolel ho život. A při téhle šílené bolesti ho tu viděl Morgoth, utěšoval ho a snažil se z něj dostat nějaké kloudné slovo. Ostuda jsi? Neschopný pablb! Největší ubožák, jakého kdy Země nesla, vzpamatuj se! Protivova slova byla krutá, ale nedá se říct, že by ničemu nepomohla. Siku se trhaně pootočil a odhalil tak zdrcenou tvář a uslzené oči. "Jmenuje se Ivar." popotáhl a utřel si oči packou. Neopravoval ho, jen to tak mimochodem poznamenal. Bohužel to jméno vyvolalo další vlnu vzlyků. "Dý-dýchám." potvrdil trhaně a pořádně se nadechl. Nedýchal jsem. Došlo mu.