Sigy byl odmalička přátelským, spolehlivým a milým vlkem se silným ochranitelským pudem. Ochranářství zdědil stejně jako dobrosrdečnost po matce. A tyto vlastnosti v něm pořád zůstávají, jenom jsou ukryty v hlubších úrovních jeho psyché. Po zranění, které utrpěl tenhle poměrně dobře stavěný medvídek, má jednu tlapku chromou a na čele silnou jizvu. Od vlčkovského věku trpěl nemotorností a ta se díky zranění ještě zhoršila. Není proto nic zvláštního, když do vás narazí nebo zakopne. Tlapka mu navíc neumožňuje běhat, lovit nebo se účastnit jiných, pro vlky typických aktivit. Z tohoto důvodu tráví mnoho času s vlčaty nebo svými květinami. Vlčata a květiny, jsou dvě nepostradatelné součásti Sigyho života.
Mladým vlkům je učitelem. Je jedno jestli o jeho mentorování stojíte, nebo vás jenom někde zahlédl, jak nezkušeně lovíte ryby. Sigy se bude snažit pomoci každému, kdo je mladší než on sám. Jelikož se po kraji prochází už od svého narození, ví o něm mnohé. Také ví hodně o tom, jak fungují magie nebo na co si dát pozor. Díky svému věku si vybudoval jistou rezistenci vůči lákání magických bohů Gallireiského světa a jejich přítomnost proto aktivně nevyhledává.
Co se květin týče, k těm měl blízko už jako mladý tulák. Jeho schopnosti v práci s rostlinami dosáhli magického maxima. Květiny využívá převážně k léčení ostatních, ale i k léčení sebe sama. Chromá tlapka mu vystřeluje pulzující bolest až k páteři, což ho může uvrhnout do křečí. Aby se tomuto efektu vyhnul, používá omamných účinků květiny z Elysejských polí. Vůně květin mu otupuje ovšem nejen bolest, ale i ostatní smysly. Je proto mnohdy až moc „uvolněný“ a bezstarostný. Čichání k těmto vzácným květinám se stalo po delší době jeho závislostí a teď bez jejich vůně nepřežije delší dobu. Těžko říct, jestli jeho bolesti nejsou už jenom fyzickým příznakem závislosti.
Sigy není tulák, a proto ho nikdy nepotkáte jen tak daleko od území jeho smečky. Když na něj však narazíte hodně daleko od smečky, buďte si jistí, že to má nějaký závažný důvod. Mohlo by se zdát, že by byl dobrým ochranářem, ale bohužel tomu tak není. On totiž až přemrštěně vlkům důvěřuje a nepřipouští si, že by mu někdo mohl otevřeně lhát. Může se proto stát, že po území smečky provede úplně cizího vlka.
Sigy věří na lásku na první pohled, proto je jeho velkým snem mít velkou rodinu. Tedy… věřil na lásku na první pohled. Svou milovanou Lylwelin ztratil kvůli své závislosti a vlastní popudlivosti. Jediná dvě vlčata se vydala do světa a on neví, kde se nacházejí. Pro smečku založený vlk vystřídal za svůj život již pět smeček, což u něj způsobilo zanevření nad nějakou hierarchickou strukturou vlků. Podle jeho nové filozofie by vlci měli říct v otevřených svazcích jako vševlkovské společenství, a ne se stahovat do izolovaných smeček. Sám proto momentálně sní o místě, kam by mohli staří či nemocní vlci přicházet na dožití nebo tuláci na chvilku zakotvit a nabrat sílu.
Ovšem jako každý vlk, ani Sigy nemá jen tuto milou a přátelskou stránku. Hluboko uvnitř jeho srdce se skrývá vztek a smutek, který občas probublá na povrch v záchvatu agrese. Většinou je však tato agrese namířená proti němu samému, a ne proti ostatním. Sigy si totiž dává za vinu smrt matky, která ho jako malého opustila. Po zmizení bratrů a sestry sice našel cestu ke svému otci, kterého dlouho nenáviděl, ale pořád si připadá sám. Někdy ho tato samota zachvátí, a to se nevyhne černým myšlenkám. (viz příběh část Vlček v hnědém kožíšku)
Miluje sníh a zimu, což je asi jediná věc, která ho spojuje s otcem a kterou si je ochotný přiznat. Když je léto a parné vedro, ukrývá se v temných chladných zákoutích lesa. S věkem přišla ovšem i občasná obliba vyvalení se na jarním či podzimním sluníčku. Z jídla má nejradši ryby, ale nepohrdne něčím, co ho může aspoň trochu nasytit. Sem tam sní i nějakou tu bobuli, což mnohdy není úplně nejlepší nápad. (viz příběh část Otrava a potopa)
Pokud něco opravdu nesnáší, tak je to hmyz… přesněji cvrčci. Ano takové ty cvrlikající malé potvory, tak to je přesně to, co Sigy nesnáší a nenávidí. Když byl ještě malé vlče, matka mu o nich povídala, že jsou to zlé příšery, nejspíš to řekla jen pro to, aby nechodil z nory sám ven, ale v Sigym to zakořenilo. Dodnes této historce věří a cítí k cvrčkům odpor. Pokud potká cvrčka, začne na něj vrčet a snaží si všemožně zacpávat uši, aby to šílené cvrkání neslyšel, i když se mu to moc nedaří.
Poměrně turbulentní vztah má Sigy s vodou. Po nešťastné příhodě s tůňkou v Klímovém lese na ni zanevřel, ale pak se ji naučil zase mít v oblibě. Poté se mu stala příhoda s povodní v Maharském močálu a jeho strach se obnovil. V této době se nachází v jisté smířené a obezřetné fázi. Voda mu nevadí v malé míře, ale že by si šel sám zaplavat, to ani náhodou. Také se snaží k vodě přistupovat, jako k nebezpečnému živlu, takže se má na březích řek, jezer nebo moří na pozoru.

Vlček v hnědém kožíšku
Sigy se narodil v Klímovém lese, alfám Saviorovi a Sianě, dne 31. ledna 2012. Narodil se jako třetí vlče z pětičlenného vrhu. Když poprvé prozkoumával stěny nory, přišlo mu, že místo je velice malé a hodně stísněné, proto když konečně dostal možnost jít ven, nenechal si jí sebrat a začal pobíhat po lese. Většina vlků si ho oblíbila. Sigy pobíhal po Klímovém lese jako nezastavitelná střela, ale když se hodně bál šel se schovat k mámě do nory, která mu poskytovala bezpečné útočiště. Jednou když bylo Sigymu nějaký ten půl rok, šel se projít k tůňkám. Nevšiml si však, že tůňky se přes noc naplnily vodou až po okraj a omylem do jedné spadl. Začal se topit a nemohl se dostat ven. Naštěstí se zachytil malé větve a s její pomocí se dostal bezpečně ke břehu. Tato nerozvážnost je však minulostí a Sigy se stal velice předvídavým vlčkem.
Během svého dětství zažil spoustu velkých dobrodružství. Za velké povodně společně s šedivou vlčicí Elisou a svými sourozenci, cestoval na sever. Vlčice se je tam rozhodla nechat, a kdyby je nenalezl otec, asi by se všechna vlčátka utopila.
Jindy se šel naučit novým kouskům s vlkem jménem Kessel. Kessel ho naučil rozpoznávat, kde se nachází voda a kde zase může najít suché přístřeší. Sigy se od něj naučil rozpoznávat pachy jiných zvířat než jen zajíců, a taky že fyzická kondice je hodně důležitá v životě každého vlka. Sigyho dětství bylo opravdu dokonalé, dokud ho nepostihla těžká rána. Jeho rodná smečka se znenadání rozpadla a matka s otcem se rozešli.
Tulácký život není pro mě
Kessel se stal Sigymu rádcem i v následujících měsících po rozpadu Klímové smečky. Pro mladého vlka to byla rána, kterou nečekal. Nejen že ztratil domov, ale i rodinu, která se rozhádala a každý z členů zamířil někam úplně jinam. I když párkrát narazil během svého putování na některé ze svých sourozenců, jeho informace o nich se pomalu začaly zužovat až úplně zmizely. Problémy měl Sigy především s otcem, kterého obvinil z toho, že se smečka rozpadla a že je Siana, Sigyho matka, všechny opustila.
Po takto nehezky zakončeném vlčkovství se Sigy rozhodl toulat a prozkoumávat kraj, i když to nebyl úplně jeho povahový rys. Hledal nějaký nový domov a nové přátele. Největšího přítele objevil ve vlkovi, který se jmenoval Coeden. Společně procestovali několik míst v kraji, a dokonce narazili i na několik smeček. Některé byly přátelské jiné méně. Jejich přátelství a putování trvalo poměrně dlouho, než se jejich cesty rozešly.
Dalších pár měsíců se Sigy potuloval sám. Navštívil místa, která znal jako malý a zjistil, že rodný les v nenávratnu zmizel. Do teď neví, zda za to mohl požár, vichřice nebo magie, ale rozhodl se vinu za zničení lesa připsat otci.
Nalezení Lylwelin
Jeho další putování ho zavedlo k močálům, ve kterých uvízl. Už to vypadalo, že nedožije dalšího dne, ale nakonec byl zachráněn podivuhodnou vlčicí Lylwelin, která vypadala dosti nepřátelsky, ale Sigyho si oblíbila. Lyl, jak jí Sigy říká, byla jeho společnicí v následujících dobrodružstvích. Společně prozkoumali poměrně velkou část Gallirei. Lylwelin se stala Sigyho nejlepší přítelkyní a jakousi hezčí náhradou za Coedena. Sigy začal k Lylwelin pociťovat i něco více než přátelství, ale nebyl ochotný si to připouštět. Vlčice očividně neměla zájem o partnerství ani o lásku. Sigy, který nechtěl přítelkyni ztratit, proto své pocity potlačoval, i když mu to moc nešlo. Navíc jejich povahy byly opravdu hodně rozdílné. Lylwelin byla tulačkou do morku kostí, ale Sigyho toulání přestávalo bavit.
Usmíření s otcem a Narvinijská smečka
Problém v jinak bezstarostném putování nastal ve chvíli, kdy Sigy našel svého otce. Zprvu byl na něj naštvaný a obviňoval ho ze všeho, co se stalo jemu i celé rodině a smečce. Nakonec se ale usmířili a Sigy pochopil, že nemůže být na otce naštvaný navždy. Přesto všechno ale Sigyho hlodala myšlenka, že tomu mohl otec nějak zabránit.
Savior vzal svého syna do své vlastní smečky, kde Sigy potkal Scaritu, partnerku Kessela, svého bývalého mentora. Okamžitě se začal zajímat o osud svého učitele, kterého neviděl už pěknou řádku měsíců. Scarita mu pověděla, že Kessel odešel, což byla pro Sigyho zdrcující zpráva. Vlčice mu ovšem také nabídla, aby se stal členem její smečky, což Sigy po krátkém rozjímaní přijal. V ten okamžik skončilo jeho putování s Lyl, která se rozhodla jeho příkladu nenásledovat a zůstala tulačkou. Sigyho to mrzelo, jelikož měl Lyl velice rád, ale tulákem již být nechtěl a nechat si utéct příležitost být ve smečce, kde aspoň někoho zná, to přece nemohl dopustit.
Lyl byla tedy Sigyho poslední tuláckou přítelkyní, kterou měl a kterou zanechal jejímu osudu, i když si slíbil, že kdyby změnila názor bude bojovat za to, aby mohla být členkou smečky, ve které se on právě nacházel.
Smečkový život byl přece to, v co Sigy doufal, ale co mu osud přinese po boku jeho otce v úplně novém prostředí s vlky, které ještě neznal? To nemohl vědět nikdo.
Olympijské dobrodružství
Nedlouho poté, co se Sigy rozhodl, že bude žít se svým otcem, je tlapky zavedly daleko od jejich lesa. Narvinijský les tedy nechali za zády a rozeběhli se směrem ke Středozemní pláni, která sice byla daleko, ale je dva něco k pláni táhlo. Když se ocitli na pláni, společně s několika dalšími vlky zjistili, že je čeká další dobrodružství. Podivná červená tečka označila Sigyho, jeho otce a dvě střelené, ale hlavně neznámé vlčice. Před vlky se otevřel nový a dosud nepoznaný prostor, který jako by se vynořil odnikud.
Sigy se rozhodl společně s ostatními onen nový prostor prozkoumat, což se jim podařilo velmi rychle. Společně si tu užili spoustu zábavy. Sigy se naučil, jak skákat do vody, jak se potápět, a dokonce si vyzkoušel pár cvičných zápasů. Potkal při této příležitosti vlčici jménem Tailla, která byla velmi nepříjemná, ale také Amayu, která byla velmi milá a vstřícná, a nakonec i vlka jménem Noktisiel. Během putování po této nové oblasti našel Sigy kamarádku v Luně, jedné z vlčic, která byla označena červenou tečkou, jako Sigy.
Po skončení jejich putování v novém místě se Savior rozhodl vrátit domů. Byl zraněný, což Sigyho velmi rmoutilo, ale nemohl s tím nic udělat. Luna se rozhodla vydat s vlky do jejich smečky a žádat o místo. Sigy doufal, že Scarita Lunu přijme, jelikož by nerad přišel o dalšího přítele, kterého během toulek potkal.
Starost ovšem Sigymu dělal i jeho otec, na kterém bylo vidět, že jej dlouhé pochody unavují. Žíhaný vlček proto doufal, že už dlouho nebudou muset s otcem smečku opustit. A že budou moci zůstat, co nejdéle to půjde, aby se otcova zranění zvládla vyléčit. Co ale osud Sigymu přinese do cesty dál, nemohl mladý vlk tušit. Přeci jenom nová smečka, která neoplývá vlky, by mohla dopadnout jako ta jeho stará. Jak tohle všechno dopadne…
Tulákem proti své vůli
Bylo to stejně náhlé jako poprvé. Sigy se vracel z jednoho menšího výletu. Doma však nikoho nenalezl. Otec byl pryč. Scarita byla pryč. Les byl naprosto prázdný. Jediné, co zůstalo byla šiška na jednom ze stromů, kterou si Sigy vzal a připnul na krk na památku.
Opět byl tulákem. Opět byl sám.
Naštěstí jeho samota netrvala dlouho neboť narazil na Lylwelin, která měla stále toulavé tlapky. Společně si užívali obnoveného přátelství. Sigyho ovšem tížily útrapy tuláctví více než Lyl. Jednoho dne se jí proto přiznal, že by rád vstoupil do další smečky. Naposledy. Smečka, kterou si vybral tentokrát se nacházela v močálech. Bylo to něco naprosto jiného, a tak doufal, že ji nepotká stejný osud jako jiné smečky, ve kterých byl.
Lylwelin se nakonec rozhodla, že zkusí smečkový život se Sigym, i když byla pořád stejně skeptická. Jejich novou alfou se stala Skylieth, která smečku v močálech založila. Oba byli přijati bez větších okolků a společně se začali přizpůsobovat smečkovému životu.
Otrava a potopa
Netrvalo to moc dlouho a Sigy se rozhodl, že nalezne svého otce. Musel se s ním podělit o novinky. Do smečky však přišla cizí vlčata, která potřebovala doprovod domů. Kesai byl vlček, který žil ve smečce na jihu a Sigy mu nabídl, že jej domů odvede. Lylwelin se rozhodla postarat o Biancu, malou vlčici, která nevěděla, kde žije.
Sigy navrátil vlče do smečky na jihu, a pak se rozhodl najít otce. Nalezl ho v Asgaarské smečce. Společně s otcem tam však byla podivná vlčice, která pravděpodobně byla otcovou novou partnerkou (Lennie). Otec se k tomu sice nepřiznal, ale Sigy to tušil. No nehodlal mu stát ve štěstí ani vyvolávat spory. Seznámil otce s tím, kde žije a vyrazil zpět domů.
Cestou objevil podivné bobule u řeky Midiam. Měl velký hlad, a tak jich několik ochutnal, což mu způsobilo podivné halucinace. Kolem něj bylo pár vlků, kteří se mu snažili pomoci, ale jejich jména neznal. Když se dostatečně vzpamatoval vyrazil domů.
Po kruté zimě ovšem následovala rychlá obleva. Voda se vylila z koryt a zaplavila močály. Sigy se snažil najít Lylwelin, ale nepodařilo se mu to. Naštěstí byla v bezpečí mimo močály. Nakonec Sigyho smetla velká vlna. Vzpomněl si na povodeň, kterou zažil jako malý. Pod vodou mu rychle docházel kyslík, a tak ztratil vědomí.
Když se probudil měl pochroumanou tlapku, bouli na hlavě a strach z vody.
Nová smečka, nový život
Maharská smečka v močálech začala opět ožívat. Mezi nové členy smečky přibyla spousta vlčat, která se pravděpodobně poztrácela, kdo ví komu. Po zážitcích z povodně se Sigy rozhodl, že není na co čekat. S menší magickou pomocí od Amorka se konečně vyjádřil. Bylo až záhadou, že Lylwelin jeho city opětovala.
No a když už byli tak hezky pohromadě, nebylo na co čekat. Lylwelin a Sigy se v momentálním magickém okouzlení rozhodli založit rodinu bez ohledu na následky. Bez ohledu na přeplnění smečky cizími vlčaty. Bez ohledu na to, co si o nich pomyslí jejich alfa. Sigy věděl, že chce s Lylwelin založit rodinu a vše ostatní mu bylo jedno. Konečně se začal cítit spokojeně a šťastně. S Lylwelin po boku věděl, že zvládne všechno, co před ně Osud položí.