Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ilenia se nakonec zvedla a trochu tu změnu nadmořské výšky rozdýchala. Mezitím ale celou oblohu pokryla tma, takže se nic ze scenérií nekonalo. Bylo vidět jen černo. Navíc se k nám ani nikdo nehrnul, jak jsem tak trochu čekala. Fala jsem sice cítila, ale byl někde v čoudu. A navíc od něj vanul pach nějaké vlčice. Našel si mezitím jinou? Ale ne, Ilenia jako druhá alfa by byla cool, to je dobrý plán. Rozrušeně jsem mrskala ocasem ze strany na stranu. Navíc měli oba spoustu skvrn sex-appealu. Hodili se k sobě.
Obešli jsme kousek po hranicích, ale brzy mě to přestávalo bavit. Jak to, že nikdo nepřišel? Kde všichni jsou?! Bylo to divné. A nudné. A obcházení hranic nebyla vůbec zábava. Asi nebylo zase tak super být delta, nebo gamma nebo tak něco. Vlastně jsem se jako kappa měla dobře. Ne že ne. Asi by mě to tak neštvalo, kdyby tu někdo byl, ale takhle? K čemu to vůbec bylo dobré? Zpruzeně jsem si sedla na zadek. "Já už dál nejdu, bolí mě nohy. Nepůjdeme na výlet, prosím? Nějaký vzrůšo?" žadonila jsem.

//Smrkáč

//Ageron

Jsem hlavička, chichí, zopakovala jsem si v duchu a vesele se křenila. Byla jsem na svůj plán opravdu hrdá. Neměl chybu. Sice se Ilenia malinko zdráhala, ale to nebylo nic, co by se ještě nedalo překonat. Falo byl taky fešák. A měl na sobě taky takové divné fleky, co jsem si pamatovala. To by se určitě taky dalo považovat za skvrny sex-appealu. "Falo nemá jen tečky sex-appealu, on má i čárky!" vychvalovala jsem svou alfu a zubila se na naši novou společnici. Kdyby tu bydlela s náma, už nikdy by si na nás žádnej úchylák netroufl. A jestli je Falo úchylák, můžeme ho svrhnout. Původně nevinný plán se začal malinko zvrhávat. Ale představa, že by Falo musel jít pryč, se mi moc nezamlouvala. Měla jsem ho ráda. Snad není úchylák.
Celá uťapkaná jsem se zastavila na kraji hor, ale překvapivě jsem moc zadýchaná nebyla. To je určitě z toho, jak s Thiou trénujeme, zhodnotila jsem a vskutku na tom něco být mohlo. Taky vyběhnout a seběhnout párkrát Ragar nebylo jen tak. Napřímila jsem se a pokusila se zavýt na přivítanou. Tentokrát už to znělo mnohem lépe. Lepšila jsem se. A pak mě napadl ještě jeden dobrý nápad. "Co takhle očurat hranice, než přijde Falo nebo její brácha?" navrhla jsem. Chtěla jsem si u Fala šplhnout. A taky jsem se tak mohla dobře zabavit.

//Starling by se hodil na úkol, just saying :D

//VVJ (přes Galtavar)

Měla jsem hroznou radost, když jsme vkročily do lesa se svítícím mechem. A to i když bylo právě světlo. Měla jsem vzpomínku na tohle místo vrytou silně do paměti. Ten mech se mi tolik líbil! Navíc to pro mě bylo tak jiné po všem tom bílém sněhu. Vesele jsem švihla ocasem, pak jsem se ale propnula a vypjala, abych vypadala co k čemu. Blížily jsme se domů a tam na nás čekal Falo a ostatní. Doufala jsem, že tam bude Ouško a Nym, abych jim mohla všecka ty nová dobrodružství povyprávět. A hlavně se pořádně vytáhnout před Nym. Ta bude koukat a T- zarazila jsem se a očkem hodila do strany po černé vlčici, mamka bude hrdá. Natřem jim to.
"Narovnej se," napomenula jsem bílou, aby se tak nehrbila, "musíš udělat dojem. Musíš se Falovi líbit! Prý nemá ženu a tak bys ho mohla sbalit a zůstat s náma v horách, to zní dobře, ne?" vypálila jsem na ni a pak se se šibalským úsměvem podívala na Thiu, co na to říká. "To by bylo dobrý, že jo, Thio? A Falo už by nebyl sám a nemyslel by na tu vlčici, co mu dala dárek a pak pláchla. To se nedělá!"

//Ragar

//Mahtae

Ten Starling mi přeci jenom nic neříkal. Fleky? Tak to bych si určitě pamatovala. Však semi taky na Ilenii líbily! A teď už i vím proč. Spokojeně jsem švihla ocasem. Ale zdálo se, že bych ho měla znát. Že byl v jeskyni, ve které jsme teda taky pořádně dlouho nebyly. Jen jsem nejistě zavrtěla hlavou. Starling? Nah.
Pomalu jsem si začala dávat dohromady, co to teda ten úchylák znamená, i když to každá vlčice vysvětlovala trochu jinak. Je Falion úchylák? napadlo mě, musím se ho zeptat! Šibalsky jsem se usmála a zařadila jsem si to jako další položku na svůj todo seznam.
Bílá se začala zajímat, jestli se Thie v naší smečce líbí. Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu a zaposlouchala se do toho, co říkala. "Mně se tam líbí, ale cestování je taky hrozná zábava. A dobrodrůžo," prohlásila jsem znalecky, ačkoli se mě nikdo neptal. Ale to už jsme se opravdu blížily k domovu a já už i ten les začínala poznávat. "Svítící mech, juchů!"

//Ageron

//Ústí (přes řeku)

Naštěstí se zdálo, že kappy moc povinností nemají. Takže jsem toho příliš nezanedbávala. Ale stejně, když teď ve smečce pomůžu Thie, můžu si u Fala šplhnout! To znělo jako dobrý plán. Třeba bych se pak jednou mohla stát taky deltou jako Thia a mohly bychom plnit povinnosti společně! To znělo opravdu dobře. Spokojeně jsem usmála a obě následovala. Cesta mi přišla trochu povědomá, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud jsem si ji pamatovala. S Meiným jsme přeci šli jinudy. Ale nejspíš existovalo více cest na sever. Zamyšleně jsem se rozhlédla, ale to už bílá začala mluvit o svém bráchovi a to mě zajímalo. "To neznám," zhodnotila jsem, protože jsem si nikoho takového nepamatovala. "Taky mám sourozence, ale ještě jsem je nenašla. Ale Život říkal, že tu někde jsou! Takže je najdu," zazubila jsem se na ni odhodlaně. Vlastně jsem si na ni začínala docela zvykat. Byla zábava cestovat ve třech. "Má křídla. Je to vlkopták. Ale je to hrozně super, z hor jsou krásné výhledy a on to může vidět kdykoli s emu zachce. Mimochodem co je úchyláků?" Malinko jsem naklonila hlavu na stranu.

//VVJ

Taak akce je vyhodnocena! Za každou správnou odpověď u území, získáváte drahý kamínek a za každý správný bonus dvě květiny. Tímto děkuji za účast a tu je vaše skóre. Dole připojuji řešení :)

Cynthia 10/10 a 3/3
Starling 8/10 a 2/3
Severka 10/10 a 3/3
Rowena 10/10 a 2/3

1. Mušličková pláž
2. Ragarské pohoří
3. Velké vlčí jezero
4. Východní hvozd
5. Sněžné hory
6. Poušť Ararat
7. Zlatavý les
8. Náhorní plošina
9. Tmavé smrčiny
10. Les pod horizontem

Bonus :
1. Savior
2. Falion
3. Nym

Oklepávala jsem ze sebe poslední kapičky vody. Chtěla jsem být co nejdřív úplně suchá, abych na tu řeku už nemusela myslet. A taky na své dva neúspěchy. Pff. Začaly jsme se bavit o Ragaru. Ilenia prohlásila, že by Thiu očekávala na alfě. "To je dobře, že není alfa. Neměla by na mě čas," vmísila jsem se do hovoru. Švihla jsem ocasem a vydala se po stopách těch dvou směrem, kde se řeky zužovala. Přitom jsem poslouchala, jak Thia povídá a smečce. "Jsem kappa?" zopakovala jsem překvapeně. "A co má kappa na starosti?" Tohle bylo důležité. Co když zanedbávám nějaké povinnosti a Falo bude smutný? To jsem nemohla dopustit.
Překvapilo mě zjištění, že bílá měla u nás ve smečce bratra. "Tvůj brácha bydlí v horách? A kterej to je?" vyzvídala jsem a přitom zvědavě zastříhala ouškama. Oh, bylo by super, kdyby se mnou moji sourozenci bydleli v horách! Horší však bylo, že se mi pomalu začínalo vytrácet, jak vypadali. Doufala jsem však, že bych je poznala podle vůně. Musím je objevit co nejdřív!
Měla jsem najednou takovou podivnou radost z toho, že jdeme domů, ale další dobrodružství by taky neznělo špatně. "Uvidíš tam Fala, který má kžídla. A Riv umí udělat ohnivýho kamaráda," chrlila jsem ze sebe a doufala jsem, že tak bílá pochopí, že některé magie jsou prostě a jednoduše cool.

//Řeka Mahtae

Zklamaně jsem vydechla a zůstala stát po kolena ve vodě. Pěkně mě to štvalo a moc mi nepomohlo ani, že mě Thia chlácholila. Ale její rady jsem poslouchala, to zase jo. Dokonce i Ilenia mě povzbuzovala, abych to zkusila ještě jednou. A tak jsem se odhodlaně pustila do vody ještě jednou. Tak jo. A vskutku. Tentokrát byl můj pokus o něco úspěšnější, ale nakonec se mi rybka stejně vyklouzla. "Ach jo." Zamračila jsem a už vyskočila z vody. Začínala mi být zima. Navíc mě tak divně táhlo v břiše. "Už ne," vyhrkla jsem na Thiu, ale aby nebyl zklamaná, jsem dodala, "zkusím to pžíště." Oklepala jsem se od vody a vzdálila se od ní zase do dostatečné vzdálenosti. Fuj voda.
Naštěstí to zachránila Ilenia a začala mluvit o tom, co v těch horách máme. "Jo, smečku. A Thia je delta. To je vlk, co se stará o ostatní, že?" otočila jsem se na Thiu pro konfirmaci. "A Falo je tam alfa, ten nás má všechny na starost. A kdo tam vlastně je ještě? To jsou ve smečce jenom alfy a delty? Ale já nejsem delta, no ne?" zajímala jsem se. O smečkách jsem toho zatím vlastně až tolik nevěděla na to, že jsem byla součástí jedné.

//Zkusíme splnit nějaké úkoly? :D

Ilenia namítala, že magie jsou nepřirozené. Na tom něco bylo. "Ale jsou hustý," rozporovala jsem to však hned. Mně se magie líbily. Připadaly mi super. Navíc mohly vlku usnadnit život. Magický kamarád byl super. A borůvky ještě lepší!
To už mi ale vlčice ukazovaly, jak se loví ryby. Se zájmem jsem sledovala Thiu, která chytala jako první. Vypadalo to vlastně i docela jednoduše, protože po chvilce držela v tlamě už svůj úlovek. To je jednoduchý, prolétlo mi hlavou mi, ale to už jsem sledovala svůj druhý role model. To, jak hluboko stála ve vodě, se mi ale úplně nepozdávalo. Co když jí ta voda strhne? Začala jsem mít docela obavy, ale to už i bílá držela svou rybu.
"Zkusím to," prohlásila jsme odhodlaně. Nechtěla jsem se zahanbit a být jediná, komu se to nepovede. Váhavě jsem vklouzla na kraj do vody. Hned jsem cítila, jak do mě tlak vody narazil. Byla pořádně ledová. Brr. Měla jsem strach. Hrozný. Ale chtěla jsem to zvládnout. Pomořila jsem si špičku tlamy do vody a pak zůstala nehybně stát přesně, jak mi Ilenia radila. Ryby jsou blbý. Bušilo mi srdce, ale přesto jsem čekala.
Najednou se kolem mé nohy mihla ryba. Poplašeně jsem sebou trhla a honem máchla tlapou a vyhodila rybu nad vodu. Začala jsem máchat tlapami, abych ji zachytila, ale ryba mi proklouzla mezi tlapami. Zklamaně jsem vydechla a s našpulenou tlamou se otočila na Thiu. "Blbá lyba mi utekla," oznámila jsem ji protáhlým hlasem.

//Divoká pláž (přes Kamenný mys)
//Následující týden tu budu nejspíš max po večerech, tak kdybyste na mě musely čekat, klidně manipulujte, někde malou ztraťte, nebo dělejte, že spí :D

Následovala jsem obě vlčice a ťapala přímo za nima. Cestou jsem si dávala dobrý pozor na zářivý kamínek, který jsem považovala za velký poklad. Musím si ho pak uložit k ostatním, poznamenala jsem si a jen tiše doufala, že to místo poznám. Ale v nejhorším tu byla Thia, která slíbila, že na tu schovku bude myslet společně se mnou. A to to jistilo.
Byla jsem překvapená, když mi Ilenie sdělila, že ona žádnou magii neumí. Pečlivě jsem nastražila ouška a nepatrně se narovnala. "Vůbec žádná?" ujistila jsem se jen tak pro jistotu. To bylo zvláštní. Takže se někdy můžu stát, že vlk žádnou magii nemá? Uff, doufám, že to nebudu já. Zamyšleně jsem se podívala bílé vlčici do zlatavých očí, byly dočista stejné jako ty moje. "A co když jsi ji ještě nenašla?" navrhla jsem jednu z možností, která mi připadala nejpravděpodobnější. Sice už Ilenie byla velká jako dospělí, ale taky mohla být třeba nějak zpožděná, co já vím. Na její další otázku jsem jen rychle přikývla. "Můžeš umět hýbat s přírodou, to se mi líbí. Nebo třeba vytvořit vodu a to už není tak super," zhodnotila jsem. Na nějaké podrobnější vysvětlování, jak celý mechanismus kupování magií, musela odpovědět Thia. Já jen věděla, že se musí sbírat zářivé kamínky, ale nebyla jsem si úplně jistá co dál. A za Smrtí se mi úplně jít nechtělo. Bála jsem se, že si tam opravdu schovává dušičky do hrníčků.
Obě vlčice zastavily u řeky. "Chci," vyhrkla jsem na Thiinu nabídku, avšak jen velmi neoochotně jsem se přibližovala k řece. Sice už byla mnohem klidnější než posledně, ale stále ve mně nebudila důvěru. Nahlas jsem polkla a cítila, jak se mi stáhnul žaludek. Tentokrát to bylo horší, než ta velká voda na druhé strany. Tadyta byla divoká a já věděla, že dokáže vlka strhnout a ten pak nemůže vůbec nic dělat. To nic, to zvládnu. Oni to taky zvládnou, opakovala jsem si v duchu a těkala očima z jedné vlčice na druhou, abych okoukala, jak se liší jejich techniky chytání ryb. Co by na to asi řekl Meiný, heh? Stále jsem však zůstávala nakloněná co nejdál od řeky. Jen tak, abych vlčicím viděla na tlapy.

Měla jsem radost, když bílá pochválila můj úlovek. Spokojeně jsem zamávala ocasem. Jsem Krása. Nejmladší z klamu tří. Krása, Nádhera a Legenda. Znělo to cool. Vlastně tak moc cool, až jsem se zatetelila. Bude to dobrý příběh! To jsem zvědavá, s čím přijde Nym. Nás netrumfne, pomyslela jsem si povýšenecky a trochu nakrčila pysky. Začala jsem si ji v hlavě postupně portrétovat jako někoho, koho musím trumfnout. Ideálně ve všem. Ale aspoň v magii se to asi povedlo. Ta myšlenka mě uspokojila, ale zároveň mě donutila zvědavě těknout na Ilenii. "A ty taky umíš nějaký kouzla?" zeptala jsem se jí jen tak mimochodem. Thia uměla dělat věci, co nejsou reálnými, Meinere hýbat kameny a Ouško zase dělat ty dobré modré bobulky. Copak mohla umět ona?
Mezitím, co si vlčice povídaly, jsem se pustila do své kořisti. Nejdřív jsem musela otrhat peří, aby se k masu vůbec dalo dostat. Ptáci vlastně nebyli až tak super svačina, ale byl to první čistě můj úlovek. Než jsem se dostala k masu, už jsem se hladově olizovala. Potom, co jsem s opeřencem, nebo teď už spíš bezpeřencem skončila, jsem se trochu očistila. Ale pouze tak, abych se nemusela příliš namočit. Končí ta voda někdy? Seshora se mi zdálo, že žádný konec ani mít nemůže. Popadla jsem svůj zářivý kamínek a vyběhla za vlčicemi.
Opravdovou radost mi udělalo, když se mě Ilenie zeptala na Smrt. Hrdě jsem se napřímila, protože jsem se mohla podělit o něco, co jsem sama už dobře věděla. "Je to taková vlčice, co bydlí v lese pod našima horama. Prý si tam schovává duše mrtvých. A taky umí spooousty magií a něco naučí za tyhlety zářivé kamínky," vysvětlila jsem a ukázala na kamínek, co bílá nesla. Potom jsem se koutkem oka podívala na Thiu, jenom abych se ujistila, že to říkám správně.

//Ústí (přes Kamenný mys)

Spokojeně jsem zamávala ocasem, když mě Thia pochválila. Noc se pomalu začala přelívat v den a hvězdy zmizely stejně tak rychle, jako se objevily. Zdálo se mi to, až neuvěřitelné. Na Thiiono vyzvání jsem popadla opeřence a se značně hranou elegancí si s tím kráčela po pláži. Cítila jsem se jako největší boss. Sice to byl jen pitomý polomrtvý racek, ale pro mě tohle byl velký pokrok. Ulovila jsem ho sama. Poprvé. Váhavě jsem se lehce ocákla od krve, ale příliš jsem to nehrotila, protože bylo jasné, že se při jídle ještě zmastím. Přeskákala jsem kameny a vydala se po boku Thiy za Ilenií.
Ta stála na podobném místě, jako jsem ji nechala a vejrala na moře. Přišla mi taková trochu... smutná? Ale nebyla jsem si jistá. "Pofífej, ulovila sem ho sama!" vykrhla jsem na ni energicky přes plnou tlamu peří. Pak jsem si ptáka položila na zem a vesele se zasmála. "Chceš ho ochutnat?" zeptala jsem se a malinko váhavě se posunula o něco blíž. Pořád jsem si ale udržovala notnou vzdálenost, protože bílá stála až nepěkně blízko moři.
Jenže Ilenie mezitím objevila něco jiného. "Páni, poklad!" vydechla jsem a nevěřícně zírala na kamínky, které k nám přistrčila. "To jsou ty kamínky, co sbírá Smrt. Že jo?" S očekáváním jsem se podívala na Thiu.

//Pardon, pidipost, dávají pána prstenů a potřebuju to stihnout za oba chary :D

//Moc děkuji za milou odměnu

Měla jsem radost, když Ilenie odsouhlasila, že to by teda ostatní vlci čuměli. Naneštěstí jsem pak už neměla moc času se tím zabývat, takže jsem si nevšimla, jak se bílá odpojila a smutně šla koukat na moře. Pustila jsem se do racka s ještě větším elánem, když mě Thia začala povzbuzovat. Musím to zvládnout, můj úplně první vlastní úlovek, těšila jsem se a díky tomu se mi do těla dostávalo čím dál tím víc adrenalinu.
Racek okolo sebe všude plácal křídly, ale už neměl dostatek síly na to, aby mě ze sebe povalil. Podle Thiiné rady jsem se ještě jednou zakousla do jeho krku a tentokrát pevněji. Tím jsem ale přestala dávat tak úplně pozor a racek mě stačil štípnout zobákem. "JAUFAJS," vyjekla jsem bolestivě. Místo na boku mi nepříjemně pulsovalo, ale neměla jsem čas to dál řešit. Naštvaně jsem zpevnila zuby a držela tak dlouho, dokud sebou racek nepřestal hýbat úplně. Pak jsem jej pustila a celá zakrvácená zvedla hlavu k Thie. Na tlamě mi hrál široký úsměv. "Mám ho," vypadlo ze mě, ale bylo jasně viditelné, jak jsem sebou byla hrdá. Taky ještě aby ne. Poprvé jsem to zvládla sama! Úplně jsem na to štípnutí zapomněla.
Jednou ke mně vlna donesla trochu vody. Jakmile jsem ucítila mokro na tlapkách, jsem poplašeně uskočila. Zamračeně jsem se na vodu podívala. Nelíbilo se mi, když se najednou takhle přibližovala.

//Necháme Ileniu najít křišťálky? Ať nemá takovou depku :D

Thia přišla s inovací mé přezdívky. "Krása?" zopakovala jsem váhavě, "To by šlo." Představa, že bychom si spolu my tři založily smečku zněla sice zábavně, ale měla jsem trochu obavy, co by na to řekl Falo. Navíc by taky na tomhle místě muselo přestat foukat, protože takhle by se tu nedalo vydržet.
Obrátila jsem svou hlavu zpátky o obloze. Hvězdy začaly čím dál tím víc vystrkovat růžky a přišlo mi, že jsou čím dál tím hezčí. Navíc se rozpadly i poslední mráčky bránící ve výhledu. Bylo to jednoduše krásné. Kdyby tu tolik nefoukalo, bylo by to vlastně docela pěkné místo na založení si smečky.
Thia se po chvíli odtrhla a já tu zůstala jen s bílou. Držela jsem si s respektem dostatečnou vzdálenost od bouřícího moře. Ani náhodou jsem se v něm v nejbližším momentě nechystala koupat. Ještě by mě to strhlo. Když to zvládla ta hloupá řeka, tady by to bylo jak nic. Za to mi ani ochutnání ryb nestálo. Navíc jsem vždycky mohla najít Meiného, aby mi ukázal, jak na to. Však sám říkal, že je na to expert. Ne že bych Thie nevěřila, ale když ten vlk nejedl skoro nic jiného? Musel mít praxi. Obrátila jsem se na Ilenii a usmála se na ni, když mě oslovila mou novou přezdívkou. Chvilku jsem zamyšleně ťapkala sem a tam a tvářila se důležitě, než ze mě vypadlo: "Je to dobrodružství! Požád se něco děje, to bys nevěřila. Být pořád ve smečce by byla nuda a takhle to je mnohem lepší. Navíc ona toho tolik umí! Umí to tak všichni dospělí?" zeptala jsem se a zvědavě zastříhala ouškem. "Říkaly jsme, že budeme první vlčice, co prošmejdí celý kraj! Viděla jsem ho z úkrytu v horách a je obrovský. A prý to ještě asi ani není vidět všechno, to je, co? Chceš se přidat? Mohly bysme být tři vlčice a všichni ostatní by jen čubrněli. Hlavně vlci!" Tak nějak jsem si začínala zvykat, že ve většině akcí měly navrch vlčice. Však taky při záchraně Slunce tam byl jen strejda Nori a ještě toho moc nevymyslel! A pak ještě Poblión. Ale to taky nebyl ideální materiál. Ale Saturn byl roztomilej. Taky bych chtěla mít tolik flíčků. Kde je asi vzal? Já mám jen jeden. Navíc Bianca žádné neměla. Oh, jsou to flíčky sex-appealu? Je určitě v nebezpečí! uvědomila jsem si, i když jsem si to neuměla úplně moc představit. Vlci přeci neměli dírky, nebo ne?
Raději jsem to pustila z hlavy a na Thiino zavolání za ní přiběhla. Všimla jsem si, že se kousek pod námi něco bílého plácalo. instinktivně jsem se přikrčila a tázavě se na černou vlčici podívala, ale podle jejího výrazu jsem měla jasno. Nepatrně jsem přikývla a pak už bez zaváhání skočila na tu plácající se slepici a až s překvapivou dravostí se pustila po jejím krku. Na krku to jde nejlépe, zopakovala jsem si radu, kterou jsem předtím dostala a snažila se vyhýbat se zobáku. Abych nedopadla jako Kao.

//Kamenný mys

Ťapkala jsem jeskyní dolů za Ilenií a dávala si dost pozor na to, kam šlapu. Provizorní schody tu byly dost kluzké a já nechtěla skončit bílé na zadku. Nebo hůř, v zadku. Navíc se mi trošku motala hlava z toho všeho větru tam venku a i tady bylo slyšet lehce strašidelné fičení. Duchové? Co když jsou to ty dušičky, co ukládá Smrt do hrníčků a teď jí utekly? Ta představa byla dost hrozná. Kousla jsem se do tlamy a celá se otřásla.
"Klapačka je hnusný," zhodnotila jsem celou snahu Ilenie vymyslet mi nějakou přezdívku. Sice se opravdu snažila, ale... Klapačka si říkat nebudu! A ani mi tak nikdo říkat nebude, pff. Krasavice už znělo o něco lépe. Ohlédla jsem se na Thiu, co si o tom myslí.
Postupně jsme sešly až úplně dolů na pláž. A co čert nechtěl, zase tu foukalo. Přikrčila jsem se na zem, aby se do mě vítr opíral co nejmíň a přivírala u toho oči, aby se mi do nich nedostal písek. Lovit ryby je teda pěkně náročný. A to jsme se nedostaly ještě ani k hlavnímu bodu. Koukala jsem na vodu přede mnou. Přišlo mi, že se tak nějak zvláštně kroutila. "To je normální?" zeptala jsem se a tlapkou ukázala před sebe na rozbouřené moře. Jedna věc byla ale přeci jenom příjemná, na obličej mi dopadala jemňoučká vodní tříšť a to se mi líbilo. Přesto jsem však od všechné té vody udržovala bezpečnou vzdálenost stejně jako když jsme s motýlkem doběhli k oceánu. Je jí tak moc.
Zvedla jsem hlavu k obloze a tam uviděla, jak se přes jemné mráčky postupně derou na nebe hvězdy. Pousmála jsem se, ale jedna věc mi vrtala hlavou. "Proč nám ti vlci tam nahoře každý večer svítí?"