Příspěvky uživatele

< návrat zpět

SUNČA

A tak šel dál. No, než mu trochu došlo, že se vlastně vrací a jde úplně špatnou cestou, tak to nějakou dobu opravdu trvalo. Ale chtěl se hlavně ujistit, zda je na správném místě a nic jiného se neudálo. Prošel očima každý kout zdi, podlahy i stropu. Musel se opravdu ujistit. Něco se stát mohlo tím, když to rozluštil. Či snad znovu zafungovalo jeho dokonalé štěstí? Hraje si na úplného hlupáka? Určitě. Když stál na té křižovatce, kde Sunstorm před nějakou dobou zpátky vedla do cesty, odkud přišel. Žádná změna. To trní se zde nedostalo, to je alespoň jediný pozitivní zpráva z této cesty. Přesto se chtěl trochu ještě přesvědčit, zda jsou jen ti dva spolu. "Je tu někdo?" Zeptal se do křižovatky. No, místo nějaké odpovědi se mu dostalo jen ozvěny jeho hlasu. Oddechnul si tedy a svižnou chůzí se rychle otočil a mířil zpět za ní. Snad se do té doby neztratila! Bál se o ni, přeci jen ji nechal samotnou a on by nerad musel řešit ještě další její zranění kromě toho poškrábání od zakopnutí. "Sunstorm, jste stále zde?" Zavolal tu. Už aby tam byl a mohl ji opětovně hlídat jako své oko v hlavě. Ona má přeci více štěstí než rozumu a on je přímým opakem.

C. jdu zpět k růžím

SUNČA

A tak četl, luštil a snažil se vzpomenout na to, co jako mladší dokázal již někdy přečíst. Prvních pár písmen poznal a potom mu to chvíli trvalo než zjistil, co se v nápisu ukrývá. "Růžové šlahouny," začal. Tato písmena byla asi nejhorší i tím, že to byla dlouhá slova. Ohlédl se po Sunstorm, zda je v okolí a slyší ho. "Sunstrom, slyšíte mě? Tohle bude určitě nápověda!" Zavolal. Nyní se jen nadechnul a zopakoval zbytek nápisu."Jsou krutý vrah, z ohně mají však strach." Dodal. Jistě, zajímavý to fakt, škoda. On totiž nevládne ohni, nebo o tom nic neví. "Zkuste ty růžové zapálit." Poradil jí. Štvalo jej, že nemohl sám ty šlahouny nějak přetrhat, ale nechce se velice zranit a nechce poranit ani ji, proto nebude riskovat. Hezky se tedy vrátil za Sunstorm, která jej už nedočkavě vyhlížela a volala. Také se nechci ztratit... Prohodil si jen tak pro sebe. Ztratit se nechce v něčem takto komplexním, obřím a plného všeho možného. Štěstí však stálo při něm, zatím nemusel nikdy překonat vodu! "Neumíte náhodou nějak ovládat oheň?" Položil jí otázku, třeba by mohla s nimi něco udělat ona.

C. vrátím se

SUNČA

Jistě, že ji jen následoval trochu zaslepen. Sunstorm trochu zrychlovala proti jeho tempu, prostě musel hodně rychle přidat na rychlosti. Přivíral trochu oči, jelikož se trochu bál, co na tu vlčici může za rohem přiběhnout. Je trochu nebezpečná sobě i svému okolí. Opravdu ji musí hlídat lépe než oko ve své hlavě. Měla trochu jiné myšlení než on. Trochu silně odlišní od sebe, ale spolupracovat spolu snad dokáží. Šli takto nějakou dobu, on v myšlenkách přemýšlel, co by ji ještě mohlo ohrozit kromě jejímu rychlému jednání. Když se před nimi objevila nějaká zábrana, prohlédl si, jak moc nebezpečná může pro ni být. Nějaké šlahouny a prorostlé rostliny už kdysi překonával, tohle nevypadalo nějak více odlišné. Když vlčice řekla, že by bylo fajn se dostat přes ni, souhlasil. Hledají cestu ven, která nevede zpáteční cestou. Jedině se dostat na jinou odbočku, než kterou před tím ona vybrala. Sunstorm se vrhla k tomu podlézání, byla malá, mrštná... Jistě to zvládne... Nepochyboval o jejích vlastnostech, ale ty jeho... To je něco úplně jiného. Sledoval každý kousíček rostliny, okolí. Jeho zrak se upjal na cosi v zemi. Takové znaky již někde viděl - doma. Jeho místo narození tím bylo dosti popsáno, ale nikdy se je nenaučil pořádně číst. Jak se tu jen něco takového mohlo objevit? Přemýšlel a snažil se vzpomenout, kdo je dokázal rozluštit a zda by to taky dokázal. "Zkusím zjistit, co se tu píše." Řekl jí, i když fandil zároveň, aby se bezpečně dostala za zábranu.

B. Pokusím se rozluštit nápis na tyčce (taktika lovu 11)

SUNČA

Jistě, že se bál o ni. Bylo by to na jeho krk, kdyby se jí cokoliv stalo. A nerad by měl něčí zranění na svém účtu. On chce tolik rozdávat radost, ale všudepřítomná smůla je něco, co nelze překonat. "Nepotřebuji Vaši pomoc, naopak, Vy jste nyní více zraněná než-li já." Prohlásil. Takovou nabídku prostě musel odmítnout, nemůže ji využívat. Pousmál se, když pochválila jeho jméno, ale nic neřekl. Nechtěl se více vtírat do její přítomnosti. Přeci jen je stále jen cizí vlčice a něco takového by si nemohl dovolit. Stejně by to podělal jako všechno doteď. "Hra?" Zopakoval to slovo. Moc to neznal, ale toto nevypadalo jako zábava, kterou prožíval při prozkoumávání starých a opuštěných domů v jeho domovině. Ale má už zkušenosti, jen tak jednoduše ho nic nerozhodí. Fascinovala ho ta létající koule, která začala mluvit k oběma vlkům. Jak to funguje, visí za něco? Mnoho otázek, ale nechtěl se ptát té věci. Ale byl by rád i za nějaké zodpovězení na jednu z nich, jelikož mu zaplňovaly hlavu. Nevěděl, jak moc velké štěstí na společnici má, když už se ta vlčice hnala hnedka dále. Rychlejší chůzí jí následoval. "Musíte opatrněji," zavolal k ní. Může si ještě více ublížit. Už nyní mu přišlo, že ta vlčice nebude úplně klidnou povahou. Bude muset myslet i za ni. Ať žijí zkušenosti z mládí... Za nic to nevyměnil, ale vyměnil by ten přístup rodiny za jakoukoliv jinou rodinu a smečku. "Za rohem může být cokoliv schovaného, opatrně musíte chodit." Řekl a vydechnul trochu hlasitěji.

SUNČA

Samice vypadala mile a odpověděla mu, že se nic nestalo. Přesto si ji ještě prohlédl, zda si něco jen nenalhává. Přeci by ji měl správně gentlemansky ošetřit, v případě potřeby. "Opravdu se Vám nic nestalo?" Zopakoval otázku, i jen pouhé potlučení může být dosti vážný, nemůže se svým zdravím si zahrávat. "Nevypadalo to bezpečně, když jste narazila." Zodpověděl na její dotaz. Opravdu se strachuje o všechny v jeho okolí, trpí občas až přílišnou empatií. "Dobrá, ale kdybyste potřebovala, rád Vám pomohu, co bude v mých silách." Promluvil k tomu. Nemusí se zbytečně přetahovat fyzicky a on rád pomůže, když to bude z jeho strany možné. Hlavní je, že nyní jí nehrozí žádné další nebezpečí a ochrání ji.
Uvnitř to nevypadalo zrovna nejvíce bezpečně, takže ji bokem oka sledoval a kontroloval, zda jí nějaké další nebezpečí nehrozí. Už nyní byla zraněná, nepřeje si, aby byla ještě více potlučená při setkání s ním. Když se představila, rychle si v hlavě znovu připomněl její jméno. Sunstorm... Znělo mu chvílí a vypnulo mu to jakékoliv úplně jiné myšlenky. Nyní byl ten nejlepší čas se také představit. "Jmenuji se Shahir," dodal by k tomu ještě nějakou frázi, zda ji to vůbec zajímá. Ale nic takového z něj nevypadlo. Jen v hloubi duše sám sebe nenáviděl. Následoval ji jako ocásek, musel přeci dohlížet, nad možným nebezpečím, které by mohlo přijít neočekávaně do zad. Trochu zpomalila, všimnul si toho a zastavil kousek od ní. Musel si držet nějaký ten respekt a odstup od ní. Cosi podobného barvě jako byly její oči stálo kousek před nimi. "Nemám zdání, ale doporučil bych Vám to raději obejít. Pro bezpečí," poradil. "Mohla by se to třeba pohnout." Nebylo tu dostatek místa se tomu vyhnout, kdyby se to spustilo přímo na tyto dva vlky.

DUBEN 1/10 | NINA

Opětovně se tudy procházel. Nevěděl, co pořád jej přitahuje k tomuto místu. Je tu jen voda, nic zvláštního... Proč tedy se tady přimotá? Vody se chce, co nejvíce štítit, proč tedy toto místo ho tolik přitahuje jako magnet. Procházel se po cestičce vyšlapané okolo jezera. Velice ladně se vyhýbal možnosti do něj vkročit. Nic takového tu nebude. Jeho oči narazily na nějakého vlka sedící u břehu. Snad je v pořádku... Proskočilo mu, zrychlil, kdyby musel jít zachraňovat. Žádné skákání do vody nebude probíhat, jeli on na příjmu. "Jste v pořádku?" Zavolal k šedé vlčici. Snažil se držet v pohodě a nijak nepanikařit, jen aby vypadal přátelsky. Nesmí nijak pokazit první dojem... V hlavě mu poskakovaly myšlenky z místa A na místo B, kde se do sebe jen splétaly a kombinovaly. Navíc k tomu v uších slyšet tlukot srdce, které mu hrálo šokovanou notu.

<<< Ranský les

A tak šel. Prozkoumat to, co by mohl přinést. Vběhnul na louku, hned mu do čumáku padl pach několika vlků. Cizích, všichni byli cizí, ale nebyl jednotný. Hádal, že tedy není na žádném smečkovém území, ale je tedy tady jen nějaká mimořádná sešlost. Jaká to škoda, že on jen prochází a jde tu zkusit něco ulovit. Vůně okolí, pach několika nových vlků mu vše zcela zkreslilo jeho původní plán a chtěl se ze zvědavosti podívat, co se tu vlastně děje. Kousek od něj se mihla nějaká vlčice v bílé barvě. Inu, nebyl by to on a jeho touha po poznání, kdyby ji pomalu nenásledoval. Kráčela trochu divně, přemýšlel, zda přeci jen nemá nějaké zranění a nepotřebuje pomoci. Nakonec se však o cosi opřela a stála. Shahir se zastavil kousek za ní. Podíval se na ni ještě jednou a zkontroloval situaci. Nevypadala agresivně, takže věděl, že mu nic strašného nehrozí. Štěstí bylo na jeho straně. Ta věc, o kterou se opírala byla podivná stavba. Trochu jiná než znal z vlčecích let, nevypadala tak staře, ale nově. Kdo ji tady postavil? Snad ne nějaký nový Hati? Zatřepal hlavou. Musel nyní zkotrolovat, zda té vlčí slečně nejde o život, nějak dobře se jen zeptat... "Zdravíčko, jste v pořádku?" Zeptal se, než se pár kroky přiblížil. Ta věc i ona jej obzvláště zajímaly. Přemýšlel, jak se tu oprostřed nějaké louky něco takového zjeví. Šel bych to prozkoumat... Řekl si a přišel opatrně v vlčici. Musel i jí projevit respekt a také se jí poklanil. "Nebojte se, jen Vám chci pomoci. Bude-li to v mých silách."

<<< Velká houština (přes Mahtaë (jih))

Cesta vedla nějak neopatrně přes les. A za lesem mu v cestě stála voda. Jeho doživotní trauma. Jen už při spatření toho, že za řekou pokračuje nějaký les, kde by mohl lovit, se začal klepat strachy a snažil se nějak sebrat. Jeho psychika však byla na bodu mrazu a přehrávali se mu znovu útržky toho, jak přišel o svou milovanou sestřičku... Takovou náhodou, možností, jak tomu zabránit bylo spousty a říct jen, že za to může Hati bylo velice egoistické od zbytku kultu... Zacvaknul zuby a vyhecoval se, že přes řeku nepřejde, ale přeskáče ji. Štěstí stálo na jeho straně a ani jednou neuzklouznul a nenamočil se. Pokračoval tedy dále v exkurzi a prohlídce možných lovišť. Byl už dosti daleko, ale stále nenašel nic. A nebylo přijatelný pro něj se vrátit s prázdnou. Musí bojovat jako správný kus gentlemana. Les, kterým nyní šel byl takový jemný, porostlý mechem. Nikdy nešel po tolika mechových ložích. Jak příjemné zde může být jen ležet a odpočívat, kdyby jen mohl. Nakouknul za pár stromů a uviděl cosi zajímavého pro jeho oči a mysl.
Copak to tam jen je za tím lesem? Pomyslel si a s udiveným výrazem se podíval. Za lesem byla taková zajímavá louka, která mu přišla, že by mohla ukrývat nějaký hodnotný úkaz, který by vzal se sebou jako dar. Čekají na mě vůbec? Nejdu už moc daleko? Ale čert to vem, on najde něco opravdu hodnotného a cenného, ještě mu budou všichni a hlavně Tomáš závidět!

>>> Márylouka

<<< Šakalí mýtina (přes Středozemní pláň)

Když jeho nohy prošly jeden les, kde nedokázala najít cokoliv vhodného jejich kráse, pokračoval tedy dále po nějaké louce. Ta louka mu snad přišla nekonečná, neb žádnou větší dosud neviděl. Procházel se po ní, ale nic tu nebylo. Jen pár zajíců, kteří nestáli ani za započnutí lovu, protože by rád zvýšil svůj talent na lov tím, že uloví něco pořádného. A ne nějakého zajíce... Ať šel daleko sebevíc, nic kromě zajíců a kytek v trávě tu nebylo. Lámal si docela hlavu nad tím, jak dokáže fungovat takto velká louka bez nějakého pořádného zvířete... Uviděl les a tak šel až tedy k němu. Vybral si velice výbornou cestičku, která byla velice hustě prorostlá trním a on se jím pokoušel probrodit. "Nemám to rád," prohlásil. Nechtěl se ještě více zranit a o to více nezapůsobit ani na jednu z nich. Žaneta... Jiskra a Iluze... Řekl si jejich jména ještě jednou, inu měly zvláštní jména, to musel uznat. Ale to by mohl říct i někdo o něm, takové cizí a neznámé jméno. Hned od poslechu jeho jména, kdoví co si někdo jiný může myslet o něm. Ale kým je, aby šel cizí vlky? Snad on sám je nějakým bohem... Vůbec! Nic takového. A tak se ještě více psychicky nakopnul v tom, že půjde ještě dál a najde něco lepšího, výživnějšího a dokonalejšího. Donesu vám něco neobyčejného! Pousmál se a proplížil se opatrně pod nízce rostoucím stromem neznámého druhu.

>>> Ranský les (přes Mahtaë (jih))

Byla to nezdrožilost, nebo se to tak počítat a i nedalo? Ale řekl si, že by bylo lepší, kdyby se podíval po okolí a nenašel něco pěkného pro tu třetí. Nemusely by se tedy potom všechny ty vlčice mezi sebou dohadovat. A žádná z nich nebude smutná. Pouze se bál, že ulovit rybu nedokáže, ale nějaký lepší úlovek by snad dokázal. Lovit mu moc nikdy nešlo, ale posnaží se velice moc pro ně. Snad to tedy poté i ocení. Nezvedl pohled ani o kousek výš, sledoval stále zem. Poslechl si jména všech obdarovaných a nějak asi čekal na povel, kdy bude moci se opět narovnat. Hřálo ho na srdci i jen fráze, že je těší jejich setkání. "Nyní, pokud mě dámy omluvíte, rád bych Vám sehnal ještě jeden dar." Prohlásil. Couvnul a teprve nyní zvedl hlavu. Nemohl však tak dlouho nečinně postávat. Proto se rozhodnul vyběhnout směrem, kde to nezná, ale doufat v to, že něco ještě lepšího najde. Jelen... Los... Cokoliv... Oba dva se s Tomášem trochu přepočítali a snad neměl Tomáš opravdu v plánu najít zrovna tři vlčice, když mají jen dvě ryby. Nyní si musí pospíšit, aby do té doby tyto, od pohledu nádherné vlčice, nezmizely jako pára nad hrncem. A nejlépe, aby poté dokázal ještě najít svého kolegu.

>>> Velká houština (přes Středozemní pláň)

<<< Řeka Kiërb (přes Travnatý oceán)

Sladká výhra a radost z ní ho dlouho naplňovala a ještě bude. Nyní se ještě o tu radost bude dělit. On měl v tlamě jednu z ryb, Tomáš zase tu druhou. Shahir měl tu výhodu, že nebude muset začínat mluvit, takže bude moci déle a pevněji držet rybu, aby mu neutekla. Bílý následoval vedoucího vláčku rozdávající dárky pro nějaké vlčice a držel se ho docela blízko jako ocásek. Nechal se jí vést a viděl, že vede ten vlk docela normální, bezpečnou a snad i správnou cestou. Cíl se jistě blížil, jelikož jemu samotnému do čumáku vpadl pach několika vlčic. Narozdíl od svého společníka rybu jen tak jednoduše nepouštěl na zem, takže moc nemluvil. Že se před nimi objevilo hned několik vlčic, nečekal. Trochu se ulekl, ale štěstí měl, že nemusel hnedka mluvit a jeho introvertní já se tolik nezaleklo. Byla však slušnost pozdravit při příchodu, takže opatrně položil rybičku na zem před sebe. "Buďte pozdraveny." Poklonil hlavu k zemi. Jistě musel nyní vykat a držet se nějaké velké slušnosti vůči jim. Věděl, že je správně se první pozdravit vlčici a teprve poté vyčkat, zda se vůbec ona jim představí. "Jak Tomáš již řekl, jsem Shahir." Představil se a stále se držel v pokloně před nimi. Držel k nim respekt, úctu a to všechno, co jim jen může udělat v rámci správných etických pravidel. "Velice a hluboce se omlouváme, že máme jen dvě ryby pro Vás tři." Tak trochu zopakoval po něm jen smutnějším tonem v hlase. "Prosím, nabídněte si."

Že to nestojí za řeč? To vůbec, nic takového! Nemůže jen využívat tolik jeho dobrosti, aniž by mu něco namítnul na oplátku, nechce mu nijak nic dlužit. Rád odměňuje za dobré činy, hlavně pokud byly udělány pro něj. Tomáš si u něj udělat dobrý obrázek svým umem lovu. Pak už zase sledoval šneky, kteří si zuřivě hnali kupředu. Tedy o rychlosti šlo silně pochybovat, ale tomu svému velice fandí, aby nemusel oslovovat cizí vlčice. Vše by totiž pokazil. Už nyní svou trochou neopatrností poničil si ho. Snad nebude mít trvalé následky, chudáček... Že vyhrál ho docela šokovalo. Ale doufal v něj a jeho šnečí přítel ho nezklamal. Usmál se chvíli z radosti nad vítězstvím. Přeci jen to byla skoro celodenní záležitost, než oba závodníci doběhli. A nyní už půjdou zase obdarovávat ostatní. Lepší to bude právě pro Shahira, jelikož nebude nyní muset mluvit. Vybral strategicky prostě správného a šťastného. Co Tomáš našel si ani nevšiml, jelikož než se podíval na něj, už tam nic kromě Tomáše nebylo. "Tak fajn, pojďme!" Prohlásil a následoval ho na cestě za dobrodružstvím, které obsahuje právě něco s úlovkem, co ulovili navíc. "Rozdáme radost!"

>>> Šakalí mýtina (přes travnatý oceán)

3/10 březen|Wylan

Sledoval ho. Chtěl vidět, co dokáže. "To jde mít tedy více magií, říkáš?" Je to zvláštní, ale určitě se mu to bude hodit. Rád by totiž věděl, zda může mít taky nějaké takové štěstí, aby jednu z nich i objevil on. "Ty tvé zní zajímavě, já asi žádnou nemám..." Nebyl si jistý, zda nějakou v sobě nemá, ale stále se neprobudila. Může teda bezpečně říct raději ne, než něco potom vymýšlet a lhát. Sledoval klacík, jak se posunul a pousmál se na Wylana, když přistál kousek od nich. "Vidíš to, jaký jsi šikovný!" Prohlásil hrdě na něj. Kdoví, zda jej ještě někdo vůbec někdy za toto pochválí. I kdyby byl první vlkem právě Shahir, nikdy nebude posledním. Když začal hádat jeho magii a řekl první tip, trochu zneklidnil. Mohu ovládat něco, čeho se bojím? Projelo mu hlavou. Určitě, že nemůže, to by se naprosto vylučovalo používání magie, kterou si tolik přeje. Zavrtěl hlavou. Měl ale radost, že je Wylan na svou dovednost pyšný. Chce se naučit něco takového taky. "Jak jsi objevil svou magii?" Položil mu otázku. Už aby ji měl taky. Pohybovat věcmi zní strašně zajímavě.

Když prohlásil, že mu bude stačit jenom jedna, Tomáš už hnedka měl nápad, co s ní udělá. Sice chtělo jeho dobré srdce, aby se více najedl tento zkušený lovec, který dokázal ulovit bez jakékoliv pomoci. Ale nějaký plán, že by ji mohli někomu darovat taky neznělo špatně. Přeci jen by tím mohl někoho oslovit a získat více přátel. A také by ulehčil trochu svému srdci, které bylo nyní zraněno tím, že odmítnul jeho dar. "Moc si cením toho, že jsi je zvládl chytit." Zopakoval ještě jednou. Měl prostě dobrou náladu, když nemusel do té vody jít on sám a mohl se jí vyhnout. Hlavně nyní nebude mít takový hlad, který měl od doby, co sem přišel. Měl opravdu štěstí na někoho, na kterého narazil hnedka. "Máš dobrý nápad, ovšem, kam půjdeme? Nevím, kde by tady mohly být nějaké vlčice." Jistě, neznal to tu a nechtěl tu nějak bloudit, zatímco se jim zkazí ryba v tlamě, kterou ponesou. Chtělo by to najít nějakou hnedka kousek odsud. Ale nevypadalo to, že by tu nějaká měla cestu. Rozhlížel se a trochu ho ignoroval, co Tomáš mluví. Ale všimnul si, že mluví o nějakém zvířeti. Hledal ho tedy, že bude někde v dálce. Ale ono to stálo kousek od něj a přímo pod ním. Sklopil hlavu a sledoval dál. Přitakával k tomu, co mluvil. Zajímavé zvíře... To asi nepůjde sníst? Viděl ho opravdu poprvé, takže ho velice zajímalo, co s ním může udělat. Na jídlo byl malý, tak se ani nepokoušel to udělat. Tomášův plán zněl zábavně, proč to tedy taky nezkusí. Pár dalších šneků tu našel a vybral si jednoho trochu tmavšího oproti jeho. Aby ho přeci poznal. Když začal mluvit, kde ho má dát, chytil ho za ulitu svými zuby a přenesl ho poskoky na místo určení. Položil ho, ale v tlamě mu zůstal nějaký podivný kus něčeho. Bylo to tvrdší, nepříjemné na jeho dáseň. A tak vyplivnul kousek ulity, který nějak omylem ukousnul. Naštěstí zbytek šneka vypadal docela dobře a šnek byl i docela akční. Vyhraj! Doufal. Nyní s tímto znamením alespoň stále pozná, že je to jeho šnek. Umístil ho, trochu otočil nyní už opatrněji a čumákem. Usadil se a začal počítat. "Jedna, dva..." Ohlédl se na Tomáše a jeho závodníka. "Tři!" Dopočítal a bylo odstartováno. Šup, šup, to zvládneš, šnekuuu! Fandil potichu.

2/10 březen|Wylan

Jistě, že si ho nevšimnul. Přichází a odchází tiše jako jarní vánek. Nediví se tomu, že mu byl vítr tak trochu souzen. Když však začal se omlouvat, vše pochopil a přikývnul. "V pořádku, vždyť se nic vážného nestalo." Promluvil s absolutním klidem, kterým je vždy obklopen. Jeho důvod omluvy jej zaujal. Magie... To je něco, co jej fascinuje stejně jako vše, co tento svět bez hranic plně nabízí. Váhal, zda se má zeptat, ale stejně to udělal. "Máš tedy nějakou magii?" Zeptal se. Zajímal se o to, zda může taky nějakou pořádnou získat. Navíc, pokud ano, tak ho může nyní sledovat při výcviku a něco nového se přiučí. "Jmenuji se Shahir, Wylane." Odpověděl mu a hezky se i představil. "Ukázal bys mi ještě jednou, jak umíš s tou věcí pohnout?" Byl zaujat, úplně strašně. Ignoroval to jezero kousek od nich, protože věděl, že při pouhém sledování mu nemůže hrozit spadnout do něj. A dobrovolně sledovat něco ve vodě nebude. By musel projít velice silnou terapií a změnou osobnosti.