Pokud při prvním pohledu na něj přehlédnete atraktivitu jeho barvy srsti a překonáte úžas z jeho rudě zbarvených očí značících jeho magii, tak to značí, že nejenže jste super dobří, nebo slepí, ale také že jste se rozhodli poznávat, co se pod tím krásným kožichem skrývá. Vidíte před sebou stát vlka na pohled vcelku pohodářského, ač s jakousi sebevědomou jiskrou v očích a jediné, co vás na něm zajisté může klamat je právě ta okatá pohoda. Sayap je totiž stejný jako živel, který vlastní a jak se říká, s ohněm není radno si zahrávat. Díky jeho smyslu pro dobrodružství a poznávání nových míst nevydrží dlouho na jednom místě, takže pokud bychom od něj žádali stálost, bylo by to pro něj hodně složité, ba dokonce téměř nesplnitelné. Kouř z ohně někdy může být dráždivý, a tak Sayap rád provokuje a dělá si srandu z ostatních, ovšem při sáhnutí do ohně se popálíte a tak to není jinak i u tohoto vlka, tudíž pokud mu chcete provokaci oplatit, rozhodně se na to nebude tvářit pěkně. Stejně jako je jeho živel útočný, i on takový je, ačkoliv se snaží svůj hněv do poslední kapky krotit. Dokáže použít svou magii, či zuby, ale většinou je spíše mrzutý, až odměřený. Takové nálady raději řeší o samotě, nebo lovem, pro který má slabost. Pokud jej v takové náladě vyrušíte, dost možná by se mohlo stát, že by byl protivný a kdybyste si nedali voraz, tak neváhá být i agresivní. V čem se opravdu vyžívá je chytání myší, dle něj je to zábavné. Když se pohybujeme okolo toho, co jej baví, můžeme k tomu přičíst i putování, jelikož rád poznává nové věci, a ačkoliv to může být u vlka s magií ohně nezvyklé, má rád vodu, tudíž ani neodolá tomu se jít jen tak vyčvachtat, má-li možnost. Mezi jeho slabosti určitě patří i nevinné hraní, může sice na oko vypadat jako vážný vlk, ale ve skutečnosti překypuje akčností a hravostí, ale nechává si to raději pro vlky, kterým věří, jelikož má za to, že by jej to mohlo pěkně shodit, z čehož vyplývá, že má vcelku vysoké ego, ačkoliv co se týče trpělivosti, nedá se říci, že by jí měl na rozdávání. Někdy si také rád hraje na něco, co není, tudíž využívá různých přetvářek, či se chová tak, jak by se obvykle nechoval, takže může být těžké se v něm vyznat, či dokonce odhadnout, jak se cítí, jelikož zvládne vše skrýt pod masku naprosto obráceného pocitu.
Když se vrátíme ještě k lovu, ryby loví pouze, když je nezadaný, nebo když se nechystá za nějakou vlčicí. Nemá totiž rád ten nepříjemný puch v tlamě a dle něj to nemají rády ani vlčice. Dává si pozor nejen na zápach v tlamě, ale taky na svou srst, vždy si pozorně překontroluje, zda není špinavá. Nesnese na ní žádnou špínu, proto se raději vyhýbá těm činnostem, při níž by si ji mohl zašpinit, což akorát značí, že je poměrně dost sebejistý a jeví se tak i před vlky, které nezná. Opak je pravdou, k takovým důvěřivý rozhodně není, ačkoliv se chová přátelsky, či si dokonce pokusí rypnout. Na blízké tak odtažitý není, stále by si hrál a něco prováděl, ale když ho přítel zradí, je mu dost za těžko odpustit, díky jeho nedůvěřivosti už dotyčnému nevěří a většinou si ho hned zařadí na listinu nenáviděných. Nedá se říci, že by byl úplný samotář, ve společnosti vlčic, či jeho přátel je naprosto spokojen a co se týče smečky, nijak zvlášť by se do nějaké určitě nehrnul, už jen kvůli tomu, že špatně nese, když mu někdo něco nařizuje, tudíž by nezvládal respektovat nadřazené členy smečky. Vždy bude svůj a bude mít svou hlavu, ale kdyby přeci jen někdo stál o to jej ve smečce mít, či by to bylo pro jeho dobro, zřejmě by na to přistoupil, ale nemohla by mu smečka odepřít celý podíl jeho volnosti.
No a co se vlčic týče…Má hluboce zakořeněný smysl pro romanci, chová se k nim zdvořile. Když se mu zalíbí, je ochoten vypustit nahlas i nějaké lichotky, začne mít nálady, kdy bude toužit po romanci a bude se tak taky chovat. Rád si s nimi povídá, tráví s nimi co nejdelší čas za účelem, aby nějakou získal. Nikdy by se ale určitě na vlčici nevrhl hned, ale snaží se poznat, jaká je, i když žije v domněnce, že se nikdy nezamiluje. Rád se s vlčicemi mazlí, nebo jim lichotí, miluje ten pohled na vlčici v rozpacích, má rád, když ji začíná okouzlovat a úplně nejlepší jackpot pro něj je, když si ji úplně získá. Potom ale už začíná období, kdy ho to většinou nebaví a tak toho nechá a jde si zase po svých. A kdyby se měl Sayap opravdu zamilovat, musela by se snažit taky sama vlčice, musela by ho zaujmout a ukázat mu, že je jiná, něčím vyjimečná, na rozdíl od těch ostatních. S takovou by si dokázal představit život. A kdyby se taková přece jen našla, stále by se v něm ta touha nezapřela a on bude muset vynaložit velké úsilí k tomu, aby se svou partnerkou vydržel.
Chladnou nocí jemně vítr pronášel svá proroctví o věcech budoucích. Hrál si s větvemi stromů, které tak působily, že žijí vlastním životem. A do toho všeho se lesem rozléhalo bolestné vytí. Patřilo vlčici Giuseppině, po jejímž boku právě seděl její druh Tasartir a snažil se ji upokojit. O chvíli později se do přirozených zvuků lesa vmísilo nenápadné kňučení čerstvě narozených vlčat. Jako první světlo světa spatřilo vlče, v jehož srsti se mísila hnědo-bílá s hnědo-červenou, zkrátka nevídané zbarvení. Giuseppina jej pojmenovala Sayap, jménem, při kterém se vám hned vybaví zvuk právě hozeného oštěpu. Po něm se ještě z matčina lůna vydrala tři další vlčata.
I přes své mládí byl Sayap neobyčejně nadaný, rychle se učil novým věcem. Jeho otec ho zasvětil do taktiky lovu, který si Sayap velice oblíbil. Stal se v něm natolik dobrý, že už si nepotřeboval brát jídlo od svých rodičů, ulovil si své vlastní.
Jednou si Sayap uvědomil, že si ho máma nějak oblíbila. Všiml si, že ho má raději než ostatní, což se mu nelíbilo, přišlo mu to vůči jeho sourozencům nefér. Proto se snažil trávit více času se svým otcem, aby se na něj máma tolik neupínala a svou pozornost věnovala i ostatním. Během doby, kterou Sayap trávil s otcem, mu otec vyprávěl příběhy ze svého mládí. Jeho minulost byla opravdu bláznivá, o to více však Sayapa bavilo naslouchat. Dozvěděl se, že jeho otec byl Casanova, který svedl mnoho krásných vlčic a spoustu si s nimi užil. Tehdy Sayap uvažoval o tom, zda by o takový život stál. Neměl v sobě však příliš jasno.
Jak Sayap rostl, nastal čas, kdy byl již připravený opustit svůj rodný Západní les a překročit Zubatou horu. Vstoupit do světa, který ještě neznal, ale už už se mu otevíral. Přešel tedy horu a vydal se do neznáma. Nevěděl, co ho tam čeká, ani co se mu přihodí, natož koho potká. Už nějakou dobu Sayap netrpělivě čekal, kdy konečně dostane svou magii. Když nastala ona chvíle, pocítil, jak v jeho žilách koluje ještě něco jiného než krev. Byla to žhavá energie, plná jisker a života, jeho magií se stal oheň.
Při svém putování Sayap narazil na les, jehož listí ladně šumělo ve větru. Tento les neobývala žádná smečka, přesto se však stalo, že zničehonic narazil na krémově zbarvenou vlčici. Její jméno znělo Harriet. Harrietin půvab již ovládl smysly nejednoho vlka, přesto však tato vlčice zůstávala skromná a milá. I Sayap si ji ihned oblíbil. Harriet však k němu pocítila něco více než kamarádství, což se ovšem nelíbilo jejímu otci, vzhledem k Sayapově povaze a původu. Otec se ve svém instinktu nezmýlil, neboť Sayapa mladá Harriet po delší chvíli omrzela a dával to okázale najevo. Tím Harrietina otce rozzuřil. Jelikož to byl však vlk moudrý a klidný, pouze Sayapa z lesa vyhnal. Ten to nebral nijak tragicky, uvědomoval si totiž, že se nachází teprve na začátku svého putování a to pravé dobrodružství má teprve přijít.
O několik dní později Sayap dorazil k jezeru, jehož svěží vodu cítil už zdálky. V tuto chvíli byl velmi žíznivý a unavený, proto v té na slunci se jiskřící vodě svlažil vyprahlé hrdlo a složil se do nedalekého stínu. Dříve než usnul jej však vyrušilo šustění listí. Ihned se ostražitě zaposlouchal do okolních zvuků, když tu se z křoví vynořila postava vlka. Tedy, přesněji řečeno, vlčice, jejíž šedý kožich oslnivě zářil v paprscích hřejícího slunce. Tato charismatická vlčice se představila jako Astriia a ukázalo se, že je Alfa samicí blízko sídlící smečky. Jelikož už Sayap nějakou dobu putoval sám, zlákala ho představa, že by se mohl do Astriiny smečky přidat. Po nemalém úsilí, které musel vynaložit, aby si získal jejich důvěru, se stal nakonec plnoprávným členem. Jakožto tajemný cizinec Sayap přitahoval téměř každou vlčici. Jeho oči ovšem viděly jen jedinou – Astriiu.
A ani Astriie nebyl Sayap naprosto lhostejný. Jakmile si oba svou náklonnost uvědomili, začali se potají setkávat. Tato setkání narůstala, vlci se stále více a více sbližovali. Astriin partner naštěstí zatím nic netušil, což páru krásně vyhovovalo. Po nějaké době se jeden obyčejný den proměnil v den neobyčejný. Všechno začalo obvyklou schůzkou v maličké jeskyni. Sayap a Astriia se k sobě nespoutaně tulili a navzájem si čistili své bohaté kožichy. Jejich romantická chvíle se stále prohlubovala, až došlo k jejich vzájemnému souznění. Krásné chvíle ale vždycky musí skončit a nejinak to bylo i s tímto párem, ať se měli rádi sebevíc.
Ráno oba čekalo nešťastné probuzení plné trápení a bolesti. Astriin partner jejich utajený románek objevil a při snaze udržet si svou hrdost Sayapa téměř zabil. To by však Astriia nedopustila, Sayapa se velice zastávala, přestože i ona sama byla u Alfa samce v nemilosti. Nakonec byl Sayap jenom vyhnán ze smečky s varováním, že jestli se tam opět ukáže, skončí to pro něj mnohem hůř. Tato událost Sayapa dovedla k rozhodnutí, které se v mysli převalovalo již delší dobu. Ano, vrátí se na Silmarion ke své rodné smečce a zjistí, co se tam za tu dobu, co se toulal, změnilo.
Možná že Sayapovi vyhnání již z druhé smečky nevadilo, někoho jiného to však tížilo na srdci. To Astriia se utápěla v hořkosti z právě prožité ztráty. A nejen že ji tížila duševní bolest v srdci, i pod srdcem ji něco začalo tížit, neboť právě tam se začal rodit nový život. Vlčice věděla, čí sémě ji právě zakořenilo v lůně a předpovídalo vznik něčeho krásného. Proto jednou v noci opustila smečku, pevně rozhodnutá, že najde Sayapa a oznámí mu tuto radostnou novinku.
Sayap už se blížil k Zubaté hoře, když zaslechl ten známý hlas, o kterém se domníval, že jeho uši už nikdy nepohladí. Astriia jej konečně dohnala a ihned mu zvěstovala svou zprávu. Sayap netušil, co na něco tak nečekaného odpovědět. Cítil se překvapený a zmatený. Nemohl říct, že ho novina potěšila, proto raději vykoktal, že Astriie ukáže nádherný výhled na Silmarion, který nabízí pohled z vrcholu Zubaté hory.
Sayap lezl první a za ním ztěžka šplhala dlouhou cestou zmožená Astriia. Stezka vedoucí na špičku Zubaté byla strmá a kluzká a na to vlčice doplatila. Smykla se jí přední tlapka o hladký kámen a začala se sesouvat z kopce. Nedařilo se jí nalézt nějaký pevný bod, kterého by se mohla zachytit. Křičela na Sayapa o pomoc, ale ten se ani neotočil. Ne že by ji neslyšel, on si jí pouze nevšímal. Došlo mu, že tohle je dokonalá příležitost, jak zajistit, aby nechtěná vlčata vůbec nepřišla na svět. To, že u toho přijde o život i jeho milá, jej ani za mák netrápilo, Sayap byl totiž vlk sobecký a prospěchářský, přestože si to doteď ani neuvědomil. Stoupal stále výš, už byl skoro na vrcholu, když k němu dolehl slabý zvuk, jak Astriino nebohé tělo dopadlo na tvrdou zem hluboké propasti. A tak skončil život jedné vlčice a jejích nenarozených mláďat.
Sayap přelezl Zubatou horu a spustil se dolů do lesů Silmarionu.
V Silmarionu strávil pár týdnů, kdy si hledal oběti svého proutnictví a provokací. Ovšem dostával poměrně přes čumák a tak nebylo k údivu, že se jednoho dne dotčeně sebral a vzdal to. Na chvíli si odepřel vlčice, ale jedné opravdu neodolal. Uviděl ji ležící u jezera, poměrně samotnou a v úmyslu neměl nic jiného, než rozveselit její smutný výraz, který tehdy měla. Ovšem nevěděl, že to dopadne tak, jak to dopadlo, s jistou šedou kráskou s pronikavě fialovýma očima a osobním kouzlem se začal seznamovat více, a tak z jednoho nevinného rozhovoru spolu následně strávili několik měsíců. Když už to vypadalo, že bude kamarádského vztahu konec, stal se pravý opak a při setkání po krátkém odloučení od Haruhi, mu vlčice vyznala city. Sayap, který si myslel, že jej nerozvinutý vztah omrzel, si náhle uvědomil tíhu jejích slov a probudil ospalé pocity v něm. A byla to opravdu láska, kterou jí opětoval, ačkoliv věděl, že bude mít sám se sebou dosti práce. Ubrání se Sayap své proutnické povaze a skončí tohle love story dobře?
