Saelind je na první pohled tichá, přesto zvídavá mladá dáma, asi jako každé vlče v tomto věku touží poznat svět a své místo v něm. Saelind se rozhodně řadí mezi chytré, ale submisivní jedincem, jejím velkým darem je málomluvnost, aspoň zpočátku před cizími vlky. Přesto si můžete být jistí, že základy slušného chování má v hlavě vštěpené už od malička. Drze se chová opravdu jen málokdy a k cizincům, ač je příliš nemusí, chová určitou úctu. Od vlčete se často očekává, že nezavře pusu, Saelind je na tom jinak, velice ráda poslouchá a rozhovory doplňuje jen pár zvídavými slovy. Nikde ovšem není psáno, že se nikdy dostatečně nerozmluví. Když potřebuje tak se ozve, pokud se tak nestane, určitě si tahle mladá dáma poradí sama. Je velice vynalézavá a tudíž když se jí nikdo nevěnuje, dělá si věci po svém, hledá jednoduché řešení pro složité věci. Snaží se být zodpovědná a dělat tak dobré jméno vlastní rodině.
Saelind má rozhodně rodinu na prvním místě, celkově se dá říct, že tahle mladá dáma má srdce na správném místě. Je ochotna komukoliv pomoci, když vidí, že je někdo v úzkých a nemusí se jednat jen o její známé, ale může jít i o naprosto cizího kolemjdoucího. Je to dobrota sama, velmi empatická. Jen velmi nerada se dívá, když je někomu ubližováno, probouzí se v ní ochranářské pudy, bez ohledu na situaci, Saelind má ve zvyku pomáhat slabším. Vidí v ostatních to dobré a snaží se to z nich vytáhnout, je občas tak hodná, až je naivní a lehce tak někomu může naletět na špek. Rozhodně podporuje svou rodinu a kamarády, má vnitřní touhu jim pomáhat. Saelind se neřadí mezi typické vůdce, ale spíše se ráda drží v pozadí. Často jí proto najdete ve stínu své mnohem sebevědomější sestry. Nevyhledává moc velké skupiny vlků, raději dá na jistotu. Cítí se nepříjemně, když je středem pozornosti. Mnohem raději tuhle roli někomu předá a bude se držet opodál. Není příliš sebevědomá, celkově se zbytečně podceňuje, před novými věcmi je opatrná, přistupuje k nim s respektem a pokorou.
U Saelind se nedá říct, že by měla kdo ví jak toulavé tlapky. Ráda se zdržuje doma, tam má své kořeny. Odchází jen ve zvláštních případech a málokdy chodí sama. Opravdu je ráda ve společnosti svých přátel a rodiny, je velice zodpovědná, pokud jí někdo zadá úkol, může si být jistý, že ho Saelind splní do posledního puntíku. A možná ještě něco navíc, jak už bylo zmíněno, Saelind má ve zvyku zjednodušovat si život, tudíž pokud vidí v něčem jednodušší řešení, ihned se pro něj rozhodne. Tahle mladá dáma je moc ráda v pohybu, vyniká svou rychlostí a obratností, pokulhává tu však díky její stavbě těla síla a vytrvalost, to jí ale rozhodně nebere na pozitivní energii a aktivitě. Saelind má zálibu i v lovu, i když silově moc nevyniká, velice ráda prohání zvěř jen tak, přesto jí ovšem jen nerada zabijí. Je jí líto každého života, který pro její potravu musí umřít. Vždy po ukončení něčího života pošle omluvnou myšlenku tvorovi do nebe, je to od ní milé gesto na ukázku pokory, kterou k přírodě tahle mladá dáma má. Velice ráda se stará i o samotnou přírodu, fascinuje jí, kolik plodů je schopna příroda během teplého období vytvořit, Saelind je rozhodně vlčicí, která chce přírodu hlavně chránit, je proti tomu jí ničit pro nic za nic. Rozdala by se pro všechno a všechny, jen aby viděla, že to má smysl. Pokud její činy pomůžou být trávě zelenější, nebo to vykouzlí úsměv kolemjdoucímu vlku, Saelind bude nadmíru spokojená.
Může se zdát, že Saelind se neumí sama bránit, alespoň na první pohled, přesto zavrčet umí pěkně, ovšem zřídka. Velmi ráda si hraje s vlčaty svého věku a tyto hry rozhodně nevypadají tak, jak se u dam patří. Nechat se unést je jedna z věcí, které i to nejmilejší srdce má. Vyhýbá se hlučnějším typům vlků. Saelind mluví velmi tiše a snaží se na sebe neupozorňovat, nevyhledává konflikty. A kdyby jí šlo o samotný krk doopravdy?
Pravděpodobně by se snažila útoku vyhnout, ale kdyby nebylo úniku, necouvne. I když jí nebylo do vínku dáno, rozhodně vám ukáže to, co v ní je, tohle je malý dar, který zdědila po své milované mamince, vnitřní bojovnici. Přesto by ale dokázala odpustit i svému nejhoršímu nepříteli, tak dobrosrdečná Saelind je. Dokáže zopakovat své chyby i několikrát, ale stále je přesvědčena, že dokáže vlky dělat lepšími. A jak je na tom se seznamováním a přátelstvím? Chce to trpělivost a čas, aby si na ostatní Saelind zvykla, do ničeho se po hlavě nevrhá a dává si načas. Je ovšem jisté, že pokud jí padnete do oka, získáte výjimečnou přítelkyni, takovou, která by byla ochotná přejít i přes lávové pole jen, aby vás mohla pozdravit. Saelind bude za svou rodinou, i přáteli stát ve dne v noci, podporovat je a udělá všechno proto, aby byli ostatní šťastní.
Saelind se narodila jako opravdu malé, možná i trochu nevýrazné vlče, její velké srdce ale rozhodně převyšuje její velikost. Je výškově velmi malá a drobná. Její srst je hustá a lesklá, už na první pohled zaujme svým netradičním vzhledem. Je jasné, že pokud se se Saelind setkáte, možná si tohle setkání budete pamatovat už navždy. Neboť ve vás dokáže vyvolat radost, i kdyby jste nechtěli.
Tento den se jisto jistě zapíše do historie Mechové smečky. Drahá a milovaná alfa Saturnus, společně se svou partnerkou přivítali na svět své prvorozené potomky. Mladým rodičům se dvě roztomilé kuličky narodili v půlce března a zcela změní jejich život. Jedním z potomků je i Saelind, malá a drobná vlčí dáma. O které také bude psán tento příběh.
Ač se maminka ani tatínek na roli rodičů úplně necítili, chopili se toho s lehkostí a láskou. První cesta ven byla spojena s krásným jarním dnem. Mohlo se to zdát jako obyčejný den, takový ovšem nebyl. Saelind zrovna zkoumala zelený mech, na kterém se usadila beruška. V tom její sestřička Proxima z nenadání zmizela. Saliend popadla panika, tak se mladá vlčice začala dozvídat o tom, že se nenarodila do jen tak obyčejného světa. Tatínek i maminka jí ujistili, že je všechno v pořádku a všechny cesty nakonec vedou domů. Rodiče chtěli, ať se Saelind trochu rozptýlí, a proto vymysleli výlet. A to bylo poprvé, co se Saelind podívala za hranice rodné smečky, k Velkému Vlčímu jezeru. Saelind se necítila zcela komfortně, přece jenom doma je doma. U jezera však opravdu na někoho narazili, byla to právě Proxima, která si našla o něco starší kamarádku Háti. A tak začala společná lekce v plavání, která však u Saelind rozhodně neměla úspěch. Jakmile si namočila tlapku, spustilo to v ní paniku a začala brečet. I přes rady, že se nic neděje toho však nenechala a se staženým ocáskem se rozběhla zpátky domů, do bezpečí.
Jakmile se Saelind vrátila zpátky do lesa, zjistila že je tam sama. Což jí nevadilo, měla spoustu času k prozkoumávání zákoutí a všelijakých záhad. Léto proto uteklo tak rychle, že ani nevěděla jak. Využívala chvíle k chytání motýlů a starání se o zajímavé a voňavé bylinky. V nich už v tak útlém věku přilnula, ta okouzlující vůně s ní dělala divy. Jednou se však do lesa zatoulalo cizí vlče. Saelind ho neznala a jak později zjistila, jednalo se o nalezence. Vlče se představilo jako Dyor, který se rozhodl jít hledat svou cestu na vlastní pěst. Saelind mu proto nabídla, že může zůstat s ní, Dyor souhlasil. Mladá dáma věděla, že jen tak nemůže nabídnout útočiště kdekomu, proto bylo nutné vyhledat tatínka. Vlčí dáma posbírala veškeré své síly, aby se vydala zase ven a opustila tak bezpečí své domoviny. Naštěstí tu teď k sobě měla parťáka, u kterého nechtěla, aby pocítil její strach z vnějšího světa.
Zrovna se odehrával smečkový lov, na kterém byl tatínek, maminka a člen smečky, jak se Saelind později dozvěděla, jménem Mitsurugi. Saelind společně s Dyorem počkali, až bude lov u konce. Saelind v té chvíli cítila velkou úzkost a lítost, vůči zvířeti, které bylo uloveno. Přišlo jí smutné, že aby smečka mohla žít, musí někdo umřít, ale takový už byl koloběh života. Když mířili ke skupině na Dyora byla seslána magie. Dyor se totiž rozdvojil a Saelind tak měla co dělat, aby nezpanikařila a neutekla. Utekla, za otcem. Horlivě mu začala vysvětlovat, co se všechno stalo, hezky od začátku až po samotný naprosto zmatený konec. Jakmile se k nim ale přidal Dyor, byl už zase jeden. Saelind si v tu chvíli o sobě myslela, že blázní. Otec Saturnus ovšem souhlasil, že Dyor může zůstat ve smečce, čímž Saelind získala nového přítele.
Slova se v té chvíli ujala maminka a navrhla, že vlci odnesou kořist do úkrytu a Saelind vezme na výlet. Čímž začalo zcela nové dobrodružství, neboť právě na téhle výpravě se Saelind setkala se svou babičkou, Cynthií. Moudrá stříbrná vlčice, která si ovšem post babičky moc dlouho neužila. Všechny tři totiž spadli přímo do magické pasti, kdy se jim ztratili vzpomínky. Saelind se probudila vedle stříbrného vlka se zeleným ocasem, o kterém si automaticky myslela, že je jejím tatínkem. Přilnula k němu, ač se moc otcovsky nechoval. Ona však za ním chodila jako věrný ocásek. Čtyřčlennou skupinu to nakonec zavedlo až do Ragarského pohoří, kde celá výprava nabrala konec. Museli projít přes pavučinu, na které byl zavěšený obrovský pavouk, pokud chtěli získat zpátky svoje vzpomínky. Saelind se bála a krčila se tak u nohou stříbrného vlka se zeleným ocasem a odmítala přes pavučinu přejít. Ten se poprvé zachoval jako správný otec a přímo jí do pavučiny hodil. Saelind se tak rozpomněla, kdo vlastně je, záhadou však bylo, kdo je stříbrný vlk, kterému se vzpomínky nevrátili. Saelind měla silnou touhu mu pomoci a přemlouvala tak babičku, i maminku, aby mu pomohli. Babička Cynthia však odmítla, a to dost razantně. Vlka znala a snažila se všechny přesvědčit k tomu, že tenhle vlk za to rozhodně nestojí. Stříbrný vlk slíbil, že se se Saelind ještě uvidí a že si z toho nemá nic dělat. Se slzičkami v očích se mladá vlčice loučila se stříbrným vlkem a pokračovala dál se svou rodinou, zpátky domů.
Započala zima, zrovna když dorazili do lesa, kde se Sealind znova setkává s tatínkem a sestřičkou. Sheya navrhla další výlet, ke gejzírům na ohřátí a jako stmelení rodiny, tudíž se všichni vydávají k nedalekým horkým pramenům. Saelind znova zažívá obrovský strach a respekt vůči dané oblasti. Saturnus se rozhodl věnovat smečkovým povinnostem a Sheya, Cynthia a Proxima se vrhají na další dobrodružství. Saelind byla na vážkách, jít s nimi? Nebo se vrátit zpátky do lesa? Zdá se, že toho na mladou vlčici bylo hodně, proto utíká zpátky vstříc svému domovu, proklouzne do lesa a schovává se v úkrytu. Les byl plný cizích vlků, proto bude na nějakou chvíli lepší se tam schovat, i díky kruté zimě.
V úkrytu se setkává se svou tetičkou Ismou, se kterou si ihned padnou do noty. Mají společnou řeč, která rozhodně nestojí. Saelind se v tuhle chvíli dozvídá spoustu užitečných informací, jako například jak to chodí ve smečce, co všechno je třeba dělat. V tento okamžik se Saelind rozhodla, čím chce jednou být. Vybrala si ojedinělou funkci, přesně takovou, ke které má její srdce nejblíž. Chce se stát léčitelkou a pomáhat tak ostatním. S tetičkou Ismou Saelind nabírá nové zkušenosti a jde do nových výzev, jako například seznamovat se s cizími vlky. Právě u hranic se Isma a Saelind setkávají s novou vlčicí, jménem Phantasia. Ta právě promarnila šanci přidat se do smečky a Saelind si vzala do hlavy, že jí zkrátka musí za každou cenu pomoci!
Zajímavosti:
- Saelind je malá a drobná vlčice.
- Mluví velmi potichu a nerada je středem pozornosti.
- Miluje netradiční zábavu, která není pro vlky typická.
- Ráda skáče po stromech, pomáhá přírodě.
- Má přehnanou tendenci pomáhat a napravovat zlé vlky.
- Nerada a zřídka opouští svůj rodný domov.
- Bojí se vody.
