Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Beleth vysela na každém slovu Beliala, jako by to byl nějakej bůh pravdy. Jen jsem se nad tím ušklíbla. Možná mne i trochu bodl v srdci podivný pocit... žárlivost? Na co? Že má tohle prtě lepší vztah se svým otcem než se mnou? Ale já přece nechtěla být v jejich životě nějak extra nepostradatelná. Necítila jsem se na to slovo na m, na které jsem ani nechtěla pomyslet. Tím slovem jsem nikdy nechtěla být a taky nebudu. Jenže pocit zůstával a já se tady mohla jenom nimrat v sebelítosti nebo jsem se mohla sebrat a jít něco dělat. Zvolila jsem to druhé. "No vidím, že tu máte celkem příjemný posezení... Ono taky aby ne, když jsem vám nalovila pořádný jídlo, že jo... Jdu se projít," zabručela jsem spíš pro sebe, protože Beleth mě ignorovala a Belial kromě malého slova "ovšem" nevěnoval mé přítomnosti skoro žádnou pozornost. Jejich smůla!
Rozhodla jsem se vykouknout ven z lesa... Možná obejít hranice nebo zjistit, jestli náhodou někde není někdo, komu bych mohla svůj vztek a hněv ukázat v plné kráse. Pomalu jsem se začala sunout k východu.

//přechod přidám pokud mě nezastavíte

Ahoj,

super akce. Zároveň se mi líbí promakaná tabulka na zápis lístků.
Prosím o odměny takto:

Jesaiah 100 mušlí
Islin 45 oblázků a 47 drahokamů
Rowena 32 perel
Waristood bonus štěstí
Adiram bonus štěstí

O speciální magii mám hádám napsat Skylieht?

Maple: Přesně tak, o schválení spešl magie prosím piště Skyl. Odměny připsány.

Ti dva vypadali naprosto spokojeni sami se sebou. Zachary se mezitím pustil do žrádla a evidentně toho měl dost, protože poté co sežral kus libového divočáka se rozhodl zalomit to na kožešinách kus od nás. Nedivila jsem se mu, musel být po tom všem co prožil utahaný. A kdo věděl, jestli je nechala Hyetta prospat nebo je tahala po všech čertech. Z mého přemýšlení mne vytrhl Belial dotazem, jaké magie jsem jim ukazovala. "Elektřinu," odvětila jsem suše. "Ale kdo si to má pamatovat, mám tolik magií, že mi to splývá," dodala jsem. Byla to pravda, měla jsem magií tolik, že vědět přesně kterou používám a co je magie ta a co ona se prostě nedalo úplně rozlišovat. Jediné, co se dalo poznat bylo, pokud to byl nějaký element nebo to byla magie, která měla způsobit změnu vnímání. Ale rozdíl mezi magií elektřiny a počasí byl tak titěrný, že jsem to nevnímala.
Beleth mezitím škemrala Beliala, aby ji vzal do borůvkového lesa a pak si něco špitkali o Arcanusovi. Nevnímala jsem to, tohle byla parketa Beliala. Všechny ty jeho plány s Borůvkovou smečkou mne nechávaly chladnou.

Spala jsem kus od divočáka a byla celkem spokojená. Náhle se ovšem do jeskyně prodral ostrý vítr z venku a to mne vzbudilo. Venku to asi nebude vůbec příjemné, snad jsou vlčata v pořádku. Jako na zavolanou strčila do úkrytu hlavu Hyetta následována Belialem a vlčaty. Zůstala jsem ležet a jenom se na ně usmála. "Jídlo máte támhle," prohodila jsem směrem k vlčatům a čenichem ukázala na divočáka. Ráda bych se s nimi přivítala, ale mou pozornost si pro sebe začínala krást Hyetta, která se mne začala vyptávat na odpočinek. "Rozhodně, ale možná bych tomu ještě pár hodin dala," odvětila jsem úsečně a možná trochu drze k něomu, kdo se mi staral o vlčata posledních pár dní.
Hyetta se naštěstí za chvilku ocitla v obětí nějakého vlčete. Podle pachu jsem poznala, že je to její dcera a popravdě jsem nehodlala rušit. Zvedla jsem se a postupně se přesunula k Beleth a Belialovi, nechtěla jsem je ovšem vyrušovat a tak jsem si sedla opodál a sledovala je.

//loterie 3/5

Belial působil neuvěřitelně. Jeho snaha mi nevěřit mne dosahovala, ale neřekla jsem nic. Nakonec ovšem kývl a já cítila, že moje pislední moudro si vzal k srdci. Pak navrhl, že se podívá po dětech. "Vem je sem ať se nají. Prosim," poprosila jsem ho. Navíc jsem jim chtěla vysvětlit jak fungují magie blíž a taky jak se mají chovat, aby měl Belial volnou cestu k betě a nemusel řešit nevychovanost vlastního potomstva, které by mu to snad kazilo.
Když odešel, položila jsem si hlavu na tlapky a po chvilce přejímání usnula tvrdým spánkem. Už jsem to potřebovala.

//loterie 2/5

Belial mi nevěřil. Cítila jsem z něj nedůvěru a ostražitost k mým slovům. Neměla jsem potřebu ho magicky přesvdčovat, pokud mi nevěřil. "Věř mi že to vím," odvětila jsem suše. Nebyla jsem vůbec zvyklá na to, že bych někomu měla něco vysvětlovat nějak podrobněji nebo víc. Prostě to tak bylo a on mi to měl odkývat, ne mi dělat takovéhle podivné povzdechy a obličeje. Trochu mě to naštvalo, ale snažila jsem se to nedat na sobě znát. Hééérečka.
Moje menší pošťouchnutí ocenil nejen slovně, ale i trochou toho přitulení se. Nechala jsem se políbit, ale hodlala jsem mu naznačit, že pokud je slaboch, já se s ním zahazovat dlouhodobě nebudu. Věděla jsem, že ztratil paměť a že to možná bylo dobře, protože dřív byl vyloženě hajzl, ale podpantofláka jsem taky úplně po svém boku nechtěla. "Neměl by ses nechat odradit Sionnem a prostě se ucházet o místo bety. Říct, co všechno teď pro smečku děláš. Strýc by na to jistě slyšel víc, než bratranec," dodala jsem ještě. Byla jsem učiněný mozek na pletichy. Bavilo mne to.

//loterie 2/5

Ležela jsem v klidu a pohodě na kožešinách a užívala si pocit klidu. Belial vedle mě byl ovšem ukázkou nervního kluka. Když promluvil, vyslechla jsem ho, ale neodpustila si uklidňující smích. "Sionn tě nikkdy nevyloučí ze smečky a než se zeptáš proč, hned ti odpovím. Všiml sis té krásně rudé sochy z rubínů, které má teta nad svým hrobem? Elisa byla šílená, dle mého názoru postrádala empatii, byla agresivní a bojovná. Ano, obdivuju ji, ale i já chápu, že nebyla světicí... A teď má ten nejhezčí hrob, jaký jsem kdy viděla a nikdo o ní nesmí říct ani slůvko špatného... Protože je rodina," sdělila jsem mu se zájmem. Byla jsem hrdá na své znalosti a na to, že vím to, co on ne a mohla si dát věci dohromady. "Sionn by tě nikdy nevyhodil, dokud jsi můj partner. Bylo by to proti všemu, za co jeho rodina stojí. A kdyby na to jen pomyslel, Arcanus by mu to rozmluvil. Z téhle rodiny, můžeš odejít, ale nikdo tě nevyhodí, to je to kouzlo a proto se vubec nemusíš bát. "
Jeho plány mi přišly dobré. Lepší než před tím. Víc se ztotožňovaly s mými osobními plány. Kývla jsem hlavou. "Pokud přestaneš obletovat Sionna a začneš se prezentovat u opravdové Alfy, dostaneš se tu celkem daleko. Já už zjistila, že smečka nemá betu. Dobrá pozice, náročná,
ale ne tak ohrožující jako Alfa. Na tvem místě bych vyrazila za Arcanusem. Ja se přimlouvat nebudu, vypadal bys jako slaboch," podpořila jsem jeho nové plány.

//loterie 2/5

"Co já vím..." pronesla jsem neurčitě. Nechtěla jsem se hrabat v tom, co dělalo z bratránka bratránka. "Proč je to důležité?" zeptala jsem se, portože mi vůbec nedocházelo, kam Belial touhle konverzací míří. Mohl taky hezky mluvit o tom, že se mu něco nezdá na stromech v tomhle lese, když takhle zpochybňoval Alfu ne? Jenže ne, on se v tom prostě musel šťourat. Pak zhodnotil svůj vztah s Alfou tak, jak bych nečekala. Ušklíbla jsem se na něj, vypočítavě a trochu vysměvačně. "Že by odhalil to, že se mu snažíš namontovat do zadku víc, než by bylo komukoli milý? Prokouknul tvůj velkolepý plán si to tu podmanit?" konečně jsem ožila a můj hlas dostal trochu té energie, která před chvilkou nebyla vůbec k poznání.
Přemýšlala jsem o tom, jestli někoho v borůvkovém lese znám nebo ne. "Všichni koho jsem znala budou už asi stejně mrtví nebo pryč." Pamatovala jsem si ze svého pobytu v jejich lese jenom málo. Tenkrát mě tam někdo vzal, ale jestli to byla Awnay, Nym nebo máma, to jsem netušila.

//loterie 3/5

Pohlédla jsem na Beliala, který mi pomohl dotáhnout ten kus masa do úkrytu. Byla jsem z toho mírně celá uondaná, ale tak to se dalo čekat. Navíc jsem mohla tuhle svou lenost i hodit na to, že lov takového kusu masa byl poměrně náročný. Ležela jsem spokojeně stočená na kožešině, přikrytá ocasy a bylo mi teplo. No nádhera. Mohla bych se tu tak válet, jako rozmazlená princezna, klidně celý zbytek svého života.
Belial nic nenamítal na novou hlídačku vlčat a pak se pustil do mluvení o tom, co dělal on... Nebo spíše, co dělal "pro smečku", jak to nazval. Nevěřila jsem mu, že by to dělal nezjištně jen z dobroty srdéčka. "Sionn je divnej, vždycky byl a vždycky bude... hádám, že je to tím, že se narodil ve vrhu sám..." pronesla jsem úplně stejně, jako bych hodnotila krásu nějakého květu. Nijak mne nezajímalo, že je Sionn Alfa, pro mne byl vždycky jenom malej zaprděnej bratranec. Nic víc, nic míň. "Je taky trochu sebestředný a natvrdlý, nevím jestli sis toho taky všimnul," dodala jsem, zatím co se Belial cpal kusem divočáka. Nakonec se přišoural ke mně a já přes něj líně hodila jeden ze svých ocasů, aby se pod prachovkou mohl taky schovat.

//les
//loterie 2/5

Dotáhla jsem maso do úkrytu a protáhla ho vchodem, který byl nebezpečný i bez další zátěže, kterou bylo maso, které jsem teď táhla. Belial mi naštěstí pomáhal, takže se nám podařilo dotáhnout maso pěkně hezky sněhem do útrob jeskně. Konečně! Byla jsem celkem ready na to se někde zašít a nevylejzat, dokud to nebude přímo nutné. Belial měl možná jiné plány se smečkou, ale pro mě to bylo no... řekněme, že jsem se nehodlala zapojovat víc, než bylo nutné. "Vlčata hlídá Hayetta a jestli ne tak dostane, co zasouží, protože jsem ji o to poprosila," řekla jsem a v mém hlasu bylo jasně cítit, že tohle není jenom nějaké zvolání do větru a že moje poprosila rozhodně nebylo slušné a doprošovací se. Vlčici jsem věřila, že se o vlčata postará, pokud budou mít hlad věděla, kde nás hledat.
Sedla jsem si na zadek a pohodlně se zatočila na jedné z kožešin, než jsem sebou plácla na zem. "Koukám, že ses činil, když tu vyhazuješ vlky od hranic a táák," protáhla jsem, protože jsem úplně nechápala, jak to jednoho může bavit. K tělu jsem si přitáhla tři ocasy a přikryla se jimi jako nějakou příjemnou dečkou. "Život ta sprotsté slovo si vyložil moje slova po svém a přičaroval mi tuhle obludnost, ale zatím si na ně zvykám," zavrčela jsem ještě k tomu, když jsem si uvědomila, co na mne huhňal přes maso.

Prosím koupit následující lístky:

3 lístky z inventáře Roweny za 15 perel
6 lístků z inventáře Waristooda za 30 perel
2 lístky z inventáře Parsfiala za 10 perel
3 lístky z inventáře Jesaiah za 15 perel
2 lístky z inventáře Adirama za 10 perel

Celkem tedy kupuji: 16 lístků

Juniper byla podle Beliala bezpečnostní riziko. "Hej to je moje kamarádka, není žádný riziko a když tu bude chtít být tak tu bude," houkla jsem zase nesmlouvavě já. Možná to bylo i tím, že jsem Juniper chtěla dokázat, že správná vlčice za sebe nenechá rozhodovat nějakýho blbýho samce. Prostě silná a nezávislá vlčice. Juniper ovšem dostala asi z Beliala strach, taky aby ne, vypadal celkem majestátně. Rychle se rozloučila a zamířila hledat svého partnera. "Držím palce ať ho najdeš a pak se tu zastav, třeba tu na zimu budeme mít místo," pronesla jsem kamarádsky a zamávala jí ocasem na cestu. Sice jsem se neuměla chovat k vlčicím, ale to neznamenalo, že jsem nehledala nějakou kamarádku.
Obrátila jsem se na Beliala. "No výborně, tohle byla šance na první kamarádku a ty to takhle zhatíš," zabručela jsem na oko naštvaně a našpulila tlamičku, jako nafouknuté vlče. Sedla jsem si na zem. "Kde jsou vlastně mrňata, mám tu pro ně výborného divočáka," proneslaj sem a ukázala tlapkou na maso, které ještě kouřilo teplem. Bylo to perfektní, moct takhle Belialovi ukázat, že i já něco dokážu opatřit.
Jenže ten se rozmluvil o bratrech. "Co mi je do nich, rvali se už jako malý smradi, takže nepřepdokládám, že by se něco změnilo. Jen se mezi ně nepleť nech je ať si rozbijou čenich a pak jim můžeš vynadat, pokud budeš chtít," řekla jsem jednodudšše. To, že se bráchové porvali mne nechávalo klidnou, protože jsem netušila, jak závažné to bylo. Belial mi navíc neřekl nic o tom, že by jeden nebo druhý byl zraněný nebo umřel, takže jsem to brala jen jako sourozeneckou šarvátku. Popadla jsem divočáka a táhla ho směrem k úkrytu. Ohledně ocasů jsem nehodlala Beliala připravit o žádné vysvětlování, ale nejprve jsem se chtěla dostat do tepla a uskladnit maso. "Fou taf afolát," zahuhňala jsem jenom.

//úkryt

Juniper vypadala jako to zlatý prase, ale dle všeho se jí to moc zamlouvalo. Jen jsem si na to odfrkla a otočila od ní pohled, aby neviděla, že obracím oči v sloup. Bože, do čehos to rozum vložil... to už dneska nemají vlčice žádnou úroveň, že se jim líbí napatlat si jakoukoli barvu na sebe? Pohledem jsem přeletěla okolí a pak pohled zase vrátila k Juniper. "No když myslíš," podotkla jsem suše a pak si utrhla kus masa z divočáka. Juniper neodcházela, ale do smečky se hned taky nehrnula, takže jsem si kecla kus od ní a spořádaně jedla. Malá sousta, hezky rozmělnit v tlamě a pak tiše polknout. Jedla jsem vždycky takhle elegentně, nebo se to stalo až s věkem? Nemohla jsem si vzpomenout, jak jsem jedla jako malé vlče...
Divočák byl opravdu výborný a bylo ho celkem dost, takže jsem měla v plánu ho pak dotáhnout do úkrytu a nabídnout vlčatům i jiným členům smečky. Juniper jsem nenabídla nic a kdyby se chtěla do divočáka pustit, byla jsem připravena ho bránit. Byl to můj úlovek a pokud, jak sama řekla, do smečky teď nechce, nemohla si dělat nároky na naše jídlo. Navíc ne v zimě. "Probrat s partnerem... pf.. no když musíš, tak musíš... Ale jeden by řekl, že umíš myslet i za sebe a nepotřebuješ, aby ti tvoje rozhodnutí posvětil nějakej moula," odvětila jsem a trochu tím poukázala na svůj vlastní pohled na věc. Můj světonázor byl prostě takový, že vlčice nemusí být jenom domácí putku, ale že můžou taky sami něco dokázat bez toho, aby jejich partner musel rozhodovat o nich samotných a navíc kdo by partnera i potřeboval, že.
V ten moment se kousek od nás zjevil Belial. Pohodila jsem nejdelším ze svých ocasů a dojedla poslední sousto, ze svého jídla. Byl tenhle ocas ten původní nebo ne? Těžko říct. "Beliale," pronesla jsem s úsměvem a opětovala mu upřímný pozdrav. "Tohle je Juniper a myslím, že ten její momentálně svítiví kožich je nějaké kouzlo... před tím vypadala normálně," pošeptala jsem mu poslední větu, aby ji slyšel jen on.

//Esíčka

Táhly jsme divočáka směrem do lesa. Nebylo to naštěstí moc daleko. Ne, že bych se nějak nadřela, většinu tahání jsemn nechala na Juniper, které najednou začal svítit zlatě kožich. Tiše jsem si odfrkla. "Vypadáš jako bys dělala někde děvku zlato, měla bys to umýt pokud to půjde," proesla jsem s hodnocením, které jasně prozrazovalo, že tahle měna jejího kožichu se mi nelíbí. Nebyla to závist. Takhle svítit jako koule na diskotéce bych nechtěla ani náhodou. Pokud jí to dalo to prase, tak to snad brzo přejde.
Odtáhly jsme maso na hranice lesa. "Auuuuuuu," oznámila jsem okolí, že jsem se vrátila a že sebou mám jídlo. Pak jsem se obrátila na Juniper. Tohle byl smečkový les a já neměla v plánu ji tahat někam víc do nitra, dokud nebudu vědět, co by tu mohla chtít. "Tohle je smečkový les a jako tulačku tě nemůžu brát sebou do úkrytu. Tedy pokud se neplánuješ do nějaké smečky přidat, a to bych mohla potom tě vzít k nám, ale jen pokud se rozhodneš zůsta tady," pronesla jsem s klidem a pak se podívala na maso. Měla jsem hlad,a ale raději ych dokrmila vlčata než nějakou tulačku.

Ahoj prosím si o odměny níže + na konci jsem napsala hodnocení akce

Rowena
(vyměnila jsem magii smrti a 2 hvězdy do magie za komodity, protože Rowena by jinak měla více magií než je povoleno a nemám prázdné hvězdy)
15 perel
35 křišťálů
75 drahokamů
135 kytiček
280 oblázků
80 mušlí
2 bonusy štěstí
2 teleportační lístky
lektvar Mírumilovnosti
lektvar Nedotknutelnosti
magie od Života bez hvězd -> předměty
vymaxování 1 magie -> předměty
2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl -> mimik
2 hvězdičky do vlastností -> jednu hvězdu a 1 % do obratnosti pokud se to takhle nedá, tak jen tu jednu hvězdu
5 % nad rámec do jedné vlastnosti -> taktika
25% sleva na speciální magii
za celkové splnění prosím 5 hvězd do Vlčíškovi magie

Jesaiah
(hvězdy do výjmečné magie převedeny na komodity, Jess nemá výjmečnou magii)
15 perel
15 křišťálů
175 drahokamů
175 kytiček
80 oblázků
80 mušlí
2 bonusy štěstí
2 teleportační lístky
lektvar Mírumilovnosti
lektvar Nedotknutelnosti
magie od Života bez hvězd -> voda
magie od Smrti bez hvězd -> neviditelnost
2 hvězdičky do magie -> voda
vymaxování 1 magie -> neviditelnost
vymaxování 1 vlastnosti -> rychlost
2 hvězdičky do vlastností -> síla
25% sleva na speciální magii
za celkové splnění kalendáře prosím 75 % slevu

Waristood
(hvězdy do výjmečné magie převedeny na komodity, Wari nemá výjmečnou magii)
15 perel
15 křišťálů
175 drahokamů
175 kytiček
80 oblázků
80 mušlí
2 bonusy štěstí
2 teleportační lístky
lektvar Mírumilovnosti
lektvar Nedotknutelnosti
vymaxování 1 magie -> neviditelnost
magie od Života bez hvězd -> vzduch
magie od Smrti bez hvězd -> bolest
2 hvězdičky do magie -> bolest
vymaxování 1 vlastnosti ->vytrvalost
2 hvězdičky do vlastností -> taktika lovu
25% sleva na speciální magii
za celkové splnění kalendáře prosím 75 % slevu

P.S. Akce byla fajn, líbilo se mi, že si každý mohl vybrat, co chce plnit a co plnit nechce. Taky se mi líbilo, že bylo možné vybírat z neherních úkolů, takže pokud se čekalo na spoluhráče mohl se ten den nasbírat v neherních úkolech. Taky byl kalendář krásně graficky zpracovaný.
Co bych do příště možná zvážila/vylepšila je zadávání úkolů a i návaznost na počasí. Já osobně jsem Maple otravovla skoro furt s tím, jestli něco chápu správně nebo ne, protože jsem si třeba "6. Uteč před zimou do teplejších krajů" vyložila chybně tak, že se máme prostě přesunout z místa kde momentálně jsme více na jih, než na místo které je nějak barevné na mapě. Nebo tím, že jeden úkol byl přímo tady omezen časově, tak jsem nezkoumala pak zadání, že i jiné jsou časově omezené, to by bylo fajn pro příště sjednotit. A co mě trochu naštvalo, že během prvního týdne kalendáře nesněžilo, ale někteří vesele chytali vločky, ale já jsem prostě na počasí vysazená, protože ho ráda čtu a sama se ho snažím dodržovat i během obyč hry, tak v kalendáři mě to pak zarazilo.
Souhlasím i s Kessem v tom, že by se tyhle herní akce nemuseli povolovat v rozcestníku (jmenovitě les a jezero). Já je tam taky sice úkoly plnila, ale chápu její pohled na věc, který nastínila na discordu, že když je to herní akce, měla by být ve hře.
Jinak ovšem povedená akce! Jsem ráda, že se kalendář povedl a podle ohlasů se všem líbil. Proto neberte moje hodnocení jako kritiku, ale spíše jako nápady do budoucna, samozřejmě není nutné je brát v potaz, protože to jsou jen moje osobní postřehy
Pěkné svátky a pevné nervy při zadávání odměn.

Přidáno.