Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Slunce se líně sunulo po obloze, zatímco se svými paprsky natahovalo po mokrých kožíšcích. Pippa seděla k ohnivému kotouči zády a nechávala se plně rozmazlovat. Byla by to idylka, nebýt nafoukané Heather a sebevražedného zážitku ve vodě. Nadšení z nové dovednosti ji však neopouštělo, zkoušet to znovu promočenou mafiánku však nyní úplně nelákalo. Konečně z ní vypadlo i něco chytrýho, pomyslela si, když Heather navrhla odpočinek.
„Souhlasím s Alfredem,“ opáčila s úsměvem. Souhlasila i s Heather, ale ublížené ego jí nedovolovalo dát něco takového najevo. To by si radši šla ještě jednou loknout slané vody. Odfrkla si, když jí Heather srdnatě oplatila mokrou spršku, protože jí pár kapiček vletělo přímo do čenichu. Zdálo se, že si žíhaná vlčice nenechá líbit jen tak něco, což Pippu donutilo zachovat si k ní alespoň špetku respektu. Pořád se jí však nelíbilo její chování. Jak se jen mohl její bratr zabouchnout do někoho takového? Co na ní bylo tak úžasného? Pippa byla buď slepá, nebo toho viděla až příliš.
Heather neváhala, přistoupila k Pippě a pevně se jí zadívala do očí. Mnohem blbější. Ta slova jí rezonovala v hlavě a odrážela se jako pingpongový míček. Neznámo proč, ale donutilo jí to k pobavenému úsměvu. Chtěla říct něco ve smyslu, že jablko nepadá daleko od stromu, ale včas se zarazila. Nechtěla Heather urážet, ačkoli se zprvu chovala jako kdyby jí Pippa nesahala ani po kotníky. Kdoví, třeba byla jen stydlivá.
„Tak to mě mrzí,“ řekla místo toho, „pak ale určitě víš, jaký to je.“ Nevěděla, zda je to nějakým způsobem sbližovalo, ale fakt, že se Heather rozhodla randit s jejím bratrem, to všechno tak trochu zase vyvracelo. Nebo ne? Další věta totiž záchranný člun utopila. „Cože?“ odtáhla se s nakrčeným čenichem. To se s Alfredem snad domluvili? protáhla kysele obličejík. „Proč bych ho měla milovat,“ naježila se hned a odmítavě zavrtěla hlavou. „Hai sentito, Alfredo?“ otočila se bleskově na svého bratra s nevírou v očích. Jenže ji čekala zrada.
Zrzkův pohled se zcela změnil. „Cosa stai facendo?“ pokrčila obočí a uraženě se stáhla uši k hlavě. Nevěděla, zda se ho tolik dotklo, že ho nazvala pitomým před Heather, ale tohle trochu přeháněl. Silný temperament, jenž rozdmýchával Pippy emoce, se z plamínku měnil v divoký oheň. Kdyby to šlo, temný dým by jí unikal rovnou z tlamy. Kromě rozčílení však Pippou lomcovalo i zostuzení. Opravdu jí její mladší bratr dával výchovnou promluvu před Heather? Písková vlčice pevně zatnula čelist až to zaskřípalo. Alfredova slova bolela a zároveň ji rozpalovala doběla.
„Va tutto bene! Prendi la tua Heather e potrete affogare insieme romanticamente nel mare!“ vyplivla jako jed, načež se naježila ještě víc. Ačkoli se s ní Alfredo snažil bavit v klidu, Pippou lomcovaly emoce. „Jedinej, kdo se chová odporně, jste vy dva,“ odsekla a znechuceně se zašklebila. „Perché non ha sposato Heather e non ha iniziato la sua Cosa Nostra con lei?“ dodala a se zavrčením vrhla pohledem po žíhané vlčici, která stála vedle Alfreda.
„Ani mě nehne, když jsem ti tak odporná, tak si spolu táhněte,“ zasyčela a prudce udělala krok vzad, když se k ní Alfredo přiblížil, aby se jí otřel o líčko. „Ciao!“ štěkla, zatímco viděla jenom rudě. Možná že by se jí chladná voda z moře nyní hodila, aby vychladla. Se zradou v očích sledovala, jak se dvojice otáčí na patě a mizí. Nemohla uvěřit, že ji Alfredo vyměnil za někoho jiného.

» Údolí morény (Zrádcův remízek)

Pippu objímala voda. Tiskla ji k sobě, laskala a šeptala svůdná slůvka do pískové srsti. Nečekané rande s mořem se brzy změnilo v dobrodružnou výpravu a jistá intimita, která se kolem ní společně s vodou ovinula, se rozprchla. Zbyla tak jen Pippa, její myšlenky a nepodstatné detaily kolem v podobě Alfreda s Heather.
Písková vlčice svírala mezi zuby kus klády, zatímco kopala nohama, aby se udržela nad vodou. Nakonec to nebylo zas tak těžké, jak si zprvu myslela. V hlavě se jí honila vítězoslavná slova na účet Duncana. Už se nemohla dočkat, až své nové dovednosti staršímu vlkovi ukáže. Bude čumět, prašivec jeden, uchechtla se pro sebe v duchu.
„Tu kládu táhneme kvůli tobě,“ procedila skrz zuby směrem k Heather. „Nemáš zač.“ Ale žíhaná kráska už byla ve vodě. A dokonce na rozdíl od nich, plavat uměla. Pippa si odfrkla a vyplivla mokré dřevo z tlamy. Pohledem zkontrolovala bratra, zda byl stále při životě a povzbudivě na něj vyplázla jazyk. Poté oba dva vlky napodobila a snažila se doplavat až ke břehu, ačkoli se jí hravě vlny občas snažily stáhnout zpět. Neustále odfrkovala, neb jí na chuťové pohárky neúnavně útočila armáda slané vody, která byla víc než nechutná. Kyselý úšklebek tak doprovázel celou Pippy výpravu napříč mořem.
Sytě zabarvené duhovky následovaly Alfreda s Heather a při troše snažení dokázala přimět i vlastní tělo ke spolupráci. Brzy tak byla schopná dotknout se tlapkami dna. Písek se jí bořil pod nohama, ale konečně pod sebou cítila pevnou půdu. Ze srdce jí tak spadl obrovský balvan a ačkoli měla z plavání radost, stále byla mnohem radši na souši.
Když se konečně vyškrábala z vody ven, dramaticky se oklepala. Slaná voda, která jí smáčela kožich, se rozprskla všude kolem. Možná, že se postavila blíž k Heather schválně, ale to jí už nikdo nedokáže. „Jo, je mi naprosto bezvadně,“ odvětila ironicky, zatímco jí mokré chlupy stály do všech stran. Víčka měla přivřené, neboť jí slané kapičky nalétaly i do očí, což nepříjemně pálilo. Cazzo, pomyslela si trpce. Musela se ušklíbnout, když se Alfredo ani neobtěžoval zeptat jí, zda byla v pořádku. Jeho nový, stříbrný pohled nyní směřoval jen k Heather.
Pippa dlouze vydechla. Celá výprava ji poněkud vyčerpala, byla proto vděčná, že alespoň počasí se umoudřilo a po písečné bouři nebylo pomalu ani památky. Ohnivý kotouč na nebi sálal horkem a mokrá srst tak začala brzy schnout.
„Tak to bychom měli. Všichni si, prosím, odškrtněte pokus o sebevraždu z vašich plánů,“ prohodila a vrhla významným pohledem po zrzkovi. Co ho to vůbec napadlo? Pak se otočila na Heather s pobaveným úsměvem. „Prej máš taky bráchu. Je stejně tak blbej?“ zeptala se, zatímco nechala slunko, aby se jí opíralo do zad.

« Ústí

Noční obloha světlala a Pippa si tak mohla prohlížet tu hrůzu pěkně zblízka a pořádně. Voda kolem nich se vířila, vlny narážely do kmene a kameny vyčuhující zpod hladiny se blížily nebezpečnou rychlostí. Pippa polkla. Svaly jí pod kůží hravě tančily, kdykoli se snažila zaujmout stabilnější pozici. Drápky pod sebou drásaly mokré dřevo a jediné, po čem mladá mafiánka toužila, byla pevná půda pod nohama. Jejich jediná naděje, břeh, byl však stále docela daleko, byť je řeka odnesla až k... Pippa se zamračila. Tady jsem byla, došlo jí po chvíli. Přesně tohle bylo to místo, kde se topila.
Pippa se pro sebe kysele ušklíbla. „No samozřejmě,“ zavrčela a měla sto chutí plácnout se tlapkou do čela. Jenže houpající se kmen, který dál rozrážel vlny před sebou, mladé vlčici krapet kazil plány. A zatímco řeka se pomalu měnila v moře a vzduch kolem byl najednou prosycen zcela novou vůní, Pippa s hrůzou sledovala vzdalující se břeh. Co by teď dala za to mít tlamu plnou písku! Nechutného, křupavého, otravného písku!
Poněkud podrážděně loupla pohledem po Heather, která se ptala na úplnou pitomost. Alespoň pro Pippu to byla pitomost. Nechtěla však před žíhanou vlčicí vypadat jako neschopný idiot, a tak se taktně zdržela odpovědi. Místo toho hodila pohledem po Alfredovi. Jestli se záhadně nenaučil plavat, když běhal po zdejším kraji, tak byl stejně neschopný jako ona. Ta myšlenka ji donutila k malému škodolibému úšklebku, ovšem nyní jim šlo o kejhák. A Pippa se znovu strachovala víc o svého bratříčka než o sebe. Proto, když jim oznámil svůj plán, zamračeně vycenila špičky zubů. „Seš pitomej?“ procedila a pohledem kmitla na moře. „Půjdu já,“ vypadlo z ní naprosto nečekaně. Jenže Alfredo ji předběhl.
„H-Hej!“ vyhrkla a v duchu se proklela. Musela se zhluboka nadechnout, než bez dalšího přemýšlení skočila rovnou za bratrem. Nemohla dál otálet. Co kdyby se začal taky topit?
Studená voda ji okamžitě objala ze všech stran. Panika se jí začala rozlézat po celém těle, jakmile pod sebou necítila žádnou oporu. Slaná voda, jež se jí podařilo omylem spolykat, chutnala naprosto odporně. Pippa se zašklebila, zatímco kolem sebe divoce kopala všema nohama. Tentokrát však bylo o něco jednodušší držet se více nad hladinou než pod ní. Nebyl tu totiž nikdo, kdo by ji mohl zachránit. Musela se spoléhat jen na sebe. A taky musela dávat pozor na Alfreda. A tak se neohrožená Pippa naučila plavat.
„A-Alfie!“ zvolala s jistou nevinností v hlase, jakoby se vrátila zpátky do vlčecích let. Měla ze své nově objevené dovedností vyloženě dětskou radost. Ani si nepamatovala, kdy se takhle cítila naposled. Možná že nikdy. Celé jejich dětství bylo nakonec vyloupené.
Pippa sebou konečně přestala zmítavě házet a o něco elegantněji se držela nad vodou. Stálo ji to sice energii, ale jakmile napodobila zrzka a čapla kus kmene mezi zuby, vše se zdálo být snadnější. Břeh jim byl téměř na dosah.

« Mahtaë (jih)

Vor je unášel dál, zatímco se kymácel po řece. Voda jim šplouchala na kožichy, zatímco se na ně snášel lehký deštík se slanými polibky. Pippa však neměla čas bědovat nad vlhkem, které se ji usazovalo v kožichu. Drápky drásaly dřevo kmenu, jak se mladou vlčici snažily udržet ve stabilní poloze. Navíc tma, která se rozprostírala všude kolem, jim cestu napříč řekou vůbec neulehčovala. Nebezpečí v podobě kamenů, které sem tam varovně drkly do kmene, nutilo Pippu zatnout čelist ještě víc. Její bratr se opravdu musel zbláznit.
Noční ticho prolamoval jen šum řeky a křik sladké Heather. Pippa se instinktivně přikrčila ke kmeni a pevně sevřela víčka k sobě. Bude tohle jejich konec? Chtěla něco zaklít, a to pěkně peprně, jenže jakmile otevřela tlamu, udeřila do nich vlna v plné parádě. Pippa se zalkla; voda jí vnikla až do plic. Prudce se rozkašlala, zatímco Alfredo něco blekotal.
„Co myslíš?“ dostala ze sebe, zatímco se snažila nezakuckat se. „Jo, stříbrný,“ prskla a konečně otevřela oči. Divila se, že kmen se pod nimi ještě nepotopil a že všichni vydrželi nad vodou. Jestli sjezd řekou bude pokračovat v podobném duchu i dál, rozhodně se utopí. Pippa se zhluboka nadechla; konečně se její kašel uklidnil. Stále však cítila v hrdle nepříjemné škrábání.
„Už toho mám plný zuby, končim!“ vyhrkla a začala se rozhlížet kolem. „Musíme se nějak dostat zpátky na břeh,“ řekla rozhodně, zatímco se nervózně kousala do tváře. Ale jak? Proud byl čím dál tím divočejší.

» Mušličková pláž

« Mahtaë (sever)

Pippa se snažila zaháknutými drápky držet na kmeni, zatímco proud řeky je unášel bůhví kam. Čelist pevně svírala k sobě, v očích smrt. Snad nikdy necítila něco podobného. Vždy byla neohrožená, připravená čelit celému světu, a teď je vyděšená z trochu vody? Pippa se nemohla rozhodnout, zda být naštvaná na sebe, nebo na Alfreda za takový pitomý nápad. Jenže jak mohla říct bratrovi ne? Písková vlčice si povzdychla a co nejnenápadněji se přisunula blíž k zrzkovi. Co kdyby mu to po mokrém dřevě podklouzlo? Pippa měla chuť ho zatahat zuby za ucho, neb ji zcela ignoroval, ale myšlenky teď měla zcela jinde.
„Jak se odtud vůbec dostaneme?“ zeptala se přiškrceným hlasem. Tohle bylo snad poprvé, kdy přemýšlela dopředu. Normálně byla horká hlava a do všeho skákala, aniž by se zamyslela nad následky. Nyní však nechtěla skončit jako tehdy s Duncanem.
Voda si s nimi dělala, co chtěla a Pippě nezbývalo nic jiného, než přijmout svůj osud. A zatímco stříbrné světlo měsíce se odráželo ve vodní hladině, kožichy jim zkrášloval lehký deštík. Pippa se zhluboka nadechla a modlila se, aby je kmen někde nevyklopil.
Alfredo se na ni konečně otočil s úšklebkem ve tváři. Pippa po něm loupla pohledem a ačkoli byla noc, mohla vidět, že jeho oči se skutečně leskly... jinak. „Tvoje oči jsou fakt stříbrný,“ ušklíbla se, zatímco se snažila napodobit hlas Heather. „Jestli spadnu, letíš dolů se mnou,“ ujistila jej a pro jistotu zaryla drápky do dřeva ještě pevněji.

» Ústí

Bohužel. Bohužel. Bohužel! Pippě se zablesklo v očích. „Dio santo, Alfredo!“ protočila panenky co nejvíc to šlo. „Chi crede di essere?“ procedila skrz zuby a hodila ošklivý pohled přímo na Heather. Hlavně, že má hezkej kožich, pomyslela si hořce. „Dove sei venuta da lei?“ zeptala se s těžkým přízvukem. Divoký taliánský temperament jí žhnul v hrudi jako rozdmýchaný oheň. Ať už se čertila jakkoli, překvapilo ji, že se Heather vrhla pomoct s kmenem. Blýskla po ní proto pohledem a s odfrknutím valila kmen.
Se zadýcháním se jim podařilo padlý strom dokutálet až k řece, Pippa na sobě však odmítala dávat znát jakoukoli únavu. Ne před Alfredem a už vůbec ne před Heather. Starosti jí však nyní dělal samotný proud řeky. Moc dobře si uvědomovala, že neumí plavat. A Duncan tu nebyl, aby ji znovu zachraňoval. Snažila se proto spolknout velký knedlík v krku, jenž se jí tam náhle usadil a dala si extra záležet, aby se drápy pořádně zahákla do kůry kmene.
S odmítavým vypláznutím jazyka ignorovala Alfredovu pomocnou tlapu a sama se vyškrábala nahoru. Seděla vzadu, před ní přeakční bratr a na přídi kmene Heather. Pippa mlaskla, snažila se na sobě nedát znát strach z vody. Svaly měla ztuhlé a jediné, co se jí teď honilo hlavou, bylo nespadnout do řeky.
„Jestli se utopíme, tak tě zabiju,“ dýchla Alfredovi do ucha smrtelným tónem. Škodolibě se však uchechtla, když si uvědomila, že veškeré nánosy vody, které budou stříkat kolem, odnese hlavně Heather, jelikož jí její idiotsky džentlmenský bratr posadil na samý začátek.

» Mahtaë - jih

Pippa si prohlížela tokající dvojici před sebou se značně kyselím výrazem. Ovšem, jakmile Heather zmínila Alfredovy oči, její výraz se změnil v údiv. Ukaž! vyhrkla v duchu a nakráčela si to před zrzka, pěkně vedle žíhané vlčice. „Hai ragione,“ řekla překvapeně. Alfredovy duhovky se stříbrně vyjímaly.
Netušila, co se odehrávalo v jeho hlavě, ale Heather musela být něčím výjimečná. Pippa si ji neohroženě prohlížela, od hlavy až k patě. Také měla divné oči. Nic tak dechberoucího na ní však neshledala, aby se musel Alfredo chovat jako zamilovaná školačka. Prudce trhla hlavou, když ji její koktající bratr představil jako... „Cos to řekl?“ zasyčela a podrážděně sklopila uši dozadu. Naježila se jako kočka. A aby toho nebylo málo, kolem Heather se vznášela podivná aura. Pippa jí oplatila zamračení a úkosem si hlasitě odfrkla. Jo, jsem úplně nadšená, dodala v duchu k Alfrédově poznámce.
„Heather neumí mluvit, nebo zná jenom slova jako „Jsou stříbrné“?“ zeptala se, když se druhá vlčice zmohla jen na přikývnutí. Nemohla bratrovi jen tak odpustit, že ji tu představoval cizákům jejím pravým jménem. A že ho pěkně dlouho neslyšela! Mladá mafiánka se oklepala a otráveně se ohlédla po ostatních vlcích, jichž bylo kolem řeky podezřele mnoho.
„Sei un idiota?“ odvětila trochu poplašeně, jakmile Alfredo navrhl, že sjedou řeku. Moc dobře si vzpomínala na své dobrodružství s Duncanem, kdy ji starší vlk musel zachraňovat z moře. Tehdy by se málem utopila. A od té doby se k vodě ani nepřiblížila. Chlupy, které ji nenápadně postávaly na týlu se zase o něco zvedly.
Jenže Alfredo si to už kráčel k nějakému kmeni. „Bejt tebou, tak si to ještě rozmyslim,“ ohlédla se na Heather s významným pohledem v očích, jenž naznačoval, že její bratr se právě zbláznil. Jenže kdo byla, aby ho v tom nechávala samotného? Pippa si odevzdaně povzdychla a věrně se přidala k zrzkovi. „A tohle s tebou dělá poblouznění,“ šťouchla do něj sestersky tlapkou, zatímco se opírala o kmen. Heather nevypadala jako někdo, kdo by si chtěl špinit tlapky, a tak ani nepočítala, že by se k nim žíhaná kráska přidala.

» Náhorní plošina (Mahtaë - jih)

Pippa následovala bratra, v očích jiskřičky. Byla zvyklá na jeho výkvěty z vlčicemi, ovšem tohle se zdálo i na jeho poměry docela troufalé. Zajímalo ji, čím byla tahle Heather tak výjimečná, že za ní byl Alfredo ochotný dojít půl světa. S úšklebkem, který jí pohrával ve tváři, se proto držela zrzkovi za zadkem a popichovačně si jej dobírala. „No to bude určitě nadšená,“ odvětila, jakmile se začal Alfredo obhajovat. Kytky si může natrhat sama, pomyslela si. Těmto projevům náklonosti mladá mafiánka nerozuměla.
Před nimi se rýsovala řeka. Zřejmě to k tomu slavnému lesu brali oklikou. Pippa se zadívala na nebe; ocelové moře mraků jí trpělivě oplácelo pohled. Slunce se schovávalo ve stínech a nechávalo tak zdejší kraj v pochmurné náladě.
Pippa obrátila oči v sloup, když po ní bratr hodil ne zrovna milým pohledem. Zřejmě se ho její dobírání dotklo. Písková vlčice si odfrkla. Co má za problém, pomyslela si a byla by nakopla nějaký kámen, který ji stál v cestě. „Sí, sí,“ zazubila se na zrzka a pobaveně švihla ocasem.
Řeka vedle nich hučela a proudila si svým tempem. Pippa přemýšlela, jak si svého mladšího bratříčka dál dobírat, když se k zemi snesl překvapivý záblesk paprsků. Sluníčko si statečně probojovalo cestu skrz zatažená mračna a polaskalo tak svým teplem jinak pochmurnou zem.
Byla by do bratra zezadu narazila, kdyby se včas nezastavila. „Hej,“ sykla a věnovala bratrovi pohled. Málem mu čenichem vrazila do kostnaté zádele. Alfredo zůstal stát jako opařený. Pippa se nejprve zamračila na vlka před sebou, než napodobila jeho postoj a pohled jí nesjel na... „Dio mio,“ utrousila nepříliš nadšeně. Snad tohle neni ta jeho slavná Heather, blesklo jí hlavou mimoděk. Sytě zbarvené duhovky si prohlížely žíhaný kožich vlčice, která stála před nimi.
S nepatrným znechucením sledovala přeslazenou interakci mezi svým bratrem a... „Ty musíš bejt Heather,“ vmísila se drze do konverzace. Nebyla si totiž ani jistá, zda si žíhaná vlčice uvědomovala i její přítomnost. Pippa měla pocit, že z toho pitomečka ani nesundala pohled. „Jaká to náhoda! Alfredo o tobě celou dobu jenom básnil,“ ušklíbla se a jako správná velká ségra dloubla zrzka tlapkou do boku. „Žejo?“ zazubila se na něj se škodolibými jiskřičkami v očích.

» Kopretinová louka (Středozemka)

Pippa hromotluckým klusem následovala zrzka. Na rozdíl od něj neměla tlamu plnou kytek. „To bude mít ta vlčice určitě radost, až jí hodíš ten oslintanej trs,“ ušklíbla se škodolibě, když s Alfredem vyrovnávala tempo. Louka s květinami jim mizela za zády a Pippa brzy našlapovala do měkkého koberce různých trav. „Leda ve snu!“ odbyla Alfreda a hrdě natočila bradičku ke slunci. Ať už byl bratr Heather jakýkoli krasavec, Pippa nehodlala hnout ani brvou. Ještě to tak! Aby běhala za nějakým samcem!
Pippa se držela po boku Alfreda a po očku zkoumala jeho tvář. V očích se mu usadil podivný stříbrný lesk. Třeba mu Život taky změnil oči? Pippa se olízla a rozhodla se bratrovy duhovky zkoumat blíž, až se konečně rozhodne zastavit. „A kde že je smečka tý tvojí slavný Heather?“ šťouchla jej čenichem ramene. Blízko nich se rýsovala řeka a v dáli malý lesík s jezerem, jehož hladina se třpytila. Alfredo začal náhle zpomalovat. Pippa si odfrkla. „Co chceš zase trhat? Nemáš těch kytek už dost?“ zkřivila čenich. Očka jí však zasvítila, když se zrzek začal náhle ošívat.
„Ale ale, co se stalo?“ ušklíbla se a pobaveně si bratra prohlédla. Tempo sice zvolnil, ale nezastavoval. „Snad se najednou nestydíš? Před láskou svýho života?“ dobírala si jej, zatímco se blížili k řece.

» Mahtaë sever (Mahtaë jih)

» Tenebrae

Slunce se opět škrábalo po obloze výš, schované za mračny. Pippa následovala svého bratra, v očích otázka a jemné rozčílení. Táhla se za Alfredem jako věčný stín a skenovala jej pohledem. Co se mu jenom honilo hlavou? Poslední dobou jí přišlo, že se jí bratr ztrácel, stejně jako pevná půda pod nohama. Nelíbilo se jí to. Vždy byli semknutý dohromady jako puzzle. Jako rodina.
„Hm,“ ohrnula horní pysk a pohledem přejela louku plnou květin. Zdálo se jí to, nebo se v bratrových očích odrážel zvláštní stříbřitý lesk?
„To určitě,“ odfrkla si nad Alfredovou poznámkou a výhružně cvakla zuby ve vzduchu. Koutek tlamy jí vyjel do hravého úšklebku, ovšem zmínka o nějakým bratrovi Heather ji akorát rozčílila. „Nejsem tak jednoduchá jako ty,“ podotkla jízlivě, „Nenabíhám každýmu vlkovi, kterýho potkám, na rozdíl od někoho,“ vyplázla na Alfreda jazyk. Zazubila se, když zrzek poskočil do strany. Po úprku z močálů ji však opustila i část energie. Hodila proto sebou do trávy a nechala Alfreda trhat kytky. S jiskřičkami v očích ho pronásledovala pohledem a sem tam mrkla na oblohu. Heather... Co je tahle Heather zač, mračila se na schované slunko. A proč jí tahle Heather kradla bratra?
Pippa trhla hlavou, když ji Alfredo vyrušil z myšlenek. „Kam zas spěcháš,“ mlaskla a vyskočila zpátky na nohy. Mladá vlčice se oklepala a líně se protáhla, než se rozeběhla za zrzkem.

» Náhorní plošina (Středozemní pláň)

» Maharské močály

Pippa uznale hvízdla. „Tak Život jo,“ naklonila mírně hlavu do strany. Zrovna co jsme toho podivína potkali... pomyslela si trpce. Stále se na vlastní oči nepřesvědčila, zda její duhovky byly opravdu barevné, nebo jestli Alfredo kecal. Jestli to byla ta druhá varianta, jeho osud byl zpečetěn. Pippa se na Alastora vševědoucně usmála. Zapomínala, že zdejší tvorečkové nemluvili jejich řečí. To ale vůbec nevadilo, protože Alastor byl vlastně docela adorabile.
S větrem v kožichu soupeřila s imaginárním rivalem, zatímco se snažila vyrovnat rychlé tempo, které mladý vlk nasadil. Pohledem hypnotizovala šedivou zádel Skoro Alfáka s pitomým jménem. Písečná zrníčka, která ji ulpěla ve sliznicích, ji ještě trochu trápila, ale s utichajícím větrem se jejich otravnost mírnila. Konečně viděla, kam šlape.
Po očku si hlídala bratra; nehodlala ho znovu ztratit. Snažila se proto své tempo vyrovnat s ním, zatímco jim oba dva vlci utíkali. Šedivou vlčici za sebou sotva vnímala. Ušima pohotově kmitla dozadu, jakmile ji zrzek okřikl a pozvolna zpomalovala. „Cože?!“ vypadlo z ní nechápavě, na čele hluboká vráska. Heather... Jaká Heath— A pak jí to docvaklo. Koutky tlamy jí sjely do škodolibého úšklebku. Už neběžela. S frknutím se zastavila a pár skoky se odloučila od skupiny. Věrně následovala Alfreda, jenž začal šmejdit na břehu řeky.
„Co to děláš?“ zamračila se posměšně. Jenže to už si to zrzek štrádoval neohroženě přímo přes řeku na druhý břeh. Pippa mlaskla a nedůvěřivě si proud prohlédla. Už zase mi utíká, blýskla po Alfredovi rozčíleným pohledem a s narůstajícím naštváním přeskákala kmeny po vzoru svého bratra.
„Ehi idiota!“ okřikla ho s plameny v očích. „Aspettami.“

» Kopretinová louka

Pippa si vlky pochybovačně prohlížela a přemýšlela, zda zrovna nevyrušili nějaký rituál, než jí došlo, že hnědou hromadu, která se držela při zemi, poznávala. „Alastor!“ vyhrkla překvapeně, jakmile se jí jméno mohutného chlupáče vybavilo. „Co to máš sakra na sobě?“ pokrčila zmateně obočí a mírně zaklonila hlavu. Pohledem přejížděla po zelenkavých světélkujících odznacích, které zdobily Alastorův kožich. Už to byla nějaká doba, kdy jej viděla naposledy, což ji přivádělo k otázce Kde je Rowena?
Pippa ignorovala svého bratra, který se do konverzace s vlky příliš nehrnul. „To je Alastor,“ sykla k němu nazpátek s významným pohledem, „Roweny brácha.“ Pippa pohlédla zpátky na Alastora s úsměvem. „Tohle je Alfredo, mio fratello,“ představila zrzka a lehce do něj šťouchla bokem.
Pippa loupla pohledem po šedivákovi, který se nějak lačně cpal do osobního prostoru Alastora. Nějakej kámoš? napadlo ji. Vlk se představil jako... Pippa se zamračila. „To je ale pěkně pitomý jméno,“ odvětila nahlas. Skoro alfák, hm? pomyslela si nedůvěřivě.
Než se stihla rozkoukat a spatřit vlčici, která se schovávala v křoví, Alastor se vyškrábal na nohy a cosi zakoktal. Pippa se užuž nadechovala k odpovědi, když se močály ozvalo zlověstné zapraskání. Překvapeně sebou škubla, když se přímo za Alastorem svezl k zemi strom. „Cazzo,“ sykla a na moment ztuhla, když se k ní hnědý vlk přimotal. „Počkej!“ vyštěkla, jakmile se s dalším zakoktáním rozeběhl pryč. Alastor tak spustil řetězovou reakci. Skoro Alfák se rozeběhl za ním a dokonce se kolem ní mihla i tajemná vlčice bez jména.
Pippa se otočila na Alfreda s mírně vykulenýma očima. „Stai bene?“ ujišťovala se okamžitě. „Poď, tady je to nebezpečný,“ pobídla zrzka a automaticky se rozeběhla za ostatními. Navíc ji něco táhlo za Alastorem.

» Tenebrae

« Říční eso

Pippa byla zvyklá na písek. Ovšem jakmile se jí v očích usadila otravná zrnka, nutilo ji to nadávat. Podrážděně prskla, písečná mračna se k nim hnala velkou rychlostí. Bez přemýšlení proto pobídla Alfreda a rozeběhla se pryč. Řeku tak s radostí nechala za sebou i s malým, černobílým pískletem. Vytáčelo ji. A nepřítomnost jeho rodičů ještě víc.
„Pohni zadkem,“ ohlédla se po bratrovi, v barevných očích výhrůžka. Na vlče se ráčila nemyslet, nebo by ji svědomí hnalo zpátky. Zatnula proto zuby a rozhodla se věřit, že si pískle najde vlastní úkryt. Koneckonců, jejich les nebyl od řeky tak daleko.
Pippa neměla tušení, kam je s bratrem vedla. Její nulový orientační smysl padl možná ještě níž, kamsi do mínusu. A otravná písečná zrnka v očích situaci vůbec nepomáhala. Nebylo proto vůbec divu, když je její toulavé nohy zatáhly až... sem. Jakmile se jí přední noha zabořila do jakési smrduté břečky, zhnuseně vyjekla.
„Co to do háje,“ zavrčela, když vytáhla mokrou tlapku ven a zblízka si ji nedůvěřivě prohlížela. „Alfredo,“ štěkla, „dávej bacha, kam šlapeš.“ Vypadalo to, že je křehká mafiánka zatáhla do nějakých močálů. Než však stihla nasadit zpátečku, do čenichu se jí dostalo pár neznámých pachů. „Neříkej mi, že tady někdo dobrovolně žije,“ sykla, zatímco se rozhlížela kolem. Vracet se však nebyl nejlepší nápad — vítr a písek je pronásledoval i sem. Pippa cvakla rozčíleně zuby a celá se naježila. Mechanickým robotickým krokem se proto vydala vpřed, rovnou mezi močály. „On tu fakt někdo je,“ otočila se ke svému bratrovi. Tak nějak instinktivně se k němu přitáhla. Co kdyby mu něco hrozilo?
Do zorného pole se jí brzy vecpala hnědá chlupatá hromada na zemi s další horou šedých chlupů. A pokud ji čenich plný písku nešálil, schovával se poblíž ještě někdo třetí. Pippa se zhluboka nadechla, krátce se zakuckala na písečných zrnech a s mlasknutím si to začala štrádovat rovnou ke skupince.
„Ciao!“ pozdravila poněkud neurvale, zatímco si vlky prohlížela.

Pippa věnovala Alfredovi uražený pohled. „Neměla by mě pozvat Rowena?“ zopakovala satiricky s odfrknutím. „Proč jako?“ švihla rozčíleně ocasem. Přijdu ti málo kompetentní? „A nejsme žádná sekta,“ zavrčela, zatímco se vzdalovali od mýtiny. Před vlky se začala klikatit řeka a nepříjemné řezání v očích ustupovalo.
Plamen, který v Pippě řádil, planul drtivou sílou. „Proč bych tě jako nemohla naverbovat já?“ zamračila se na Alfreda a tlapou do něj šťouchla. Zrzek se však záhy zarazil a cosi vyžbleptl. Pippa cukla ušima vzad a s přimhouřenýma očima si svého bratra prohlédla. „Che cosa?“ nakrčila zmateně čenich. Nic jsem nahlas neřekla, došlo ji. Tak na co přesně Alfredo narážel? Pippa nenáviděla zmatení. Mladá vlčice měla ve všem jasno a jakmile bylo něco mimo ni, nelíbilo se jí to. „Fajn!“ odsekla podobně jako mladší vlk a po očku po něm pošilhávala, zatímco rázným krokem vykračovala vpřed. „Přidej se k nám, ale pak nebreč,“ varovala jej, ačkoli moc dobře věděla, že by se postavila i samotné Smrti, kdyby něco ohrozilo jejího malého pitomého brášku.
Došli až k řece. Pippa Alfreda napodobila a posadila se na jejím okraji. Rozčarovanýma očima sledovala proud řeky a nenápadně se snažila v jejím odrazu zahlédnout barvu svých duhovek. Opravdu byly růžové? Prudce trhla hlavou, když z Alfreda se zahihňáním vypadlo cosi o slečinkách. „Jedinou slečinku široko daleko vidím tady před sebou,“ odvětila s pohledem upřeným na vlka. Koutky tlamy ji pohrávaly v provokativním úšklebku. Divoce pokrčila rameny, jakmile padla zmínka o Amnesii. Pippa se neudržela a musela při vzpomínce na zamlklou vlčici protočit panenky. Slunko cestovalo po obloze a s ním i náhlý, prudký vítr. Něco se blížilo. Pippa se zamračila a svůj nabručený pohled věnovala přímo obloze samotné. Její mysl však byla plně zaměstnaná něčím jiným. Alfredovy oči. Něco je jinak? naklonila mírně hlavinku do strany. Díky slunečním paprskům bylo těžké zkoumat detaily na vlastním bratrovi, ale něco na něm Pippě přeci jen nesedělo. Rozhovor o jejich matce však zazdil veškeré Pippy vnímání.
Mlaskla, téměř až otráveně. Věděla, že Alfredo už odmala lpěl na jejich matce a že její smrt jej zasáhla velmi hluboko; možná hlouběji než ji samotnou. „Ovviamente,“ skřípla znovu zuby. Něco na jeho vyprávění ji rozčilovalo. Opravdu mluvil pravdu? Silná vlna emocí, jež se přes ni bez varování přelila, dokázala vykouzlit téměř perfektní iluzi. Pradávná síla, která nyní kolovala jejími žilami, o sobě dávala konečně vědět. Jen pramálo však mladá mafiánka tušila, co se právě dělo.
Pippa ztratila veškerá slova. V sytě růžových očích se jí odrážela nepopsatelná změť pocitů. Než se stihla vzpamatovat, zčistajasna se k nim přiřítila jakási černobílá koule. Pippa překvapeně vyštěkla a automaticky cvakla zuby ve vzduchu. Chloupky na krku se jí zježily a její tvář zdobil zlý výraz.
Černobílá koule se však na oba sourozence přeslazeně usmívala. „Seš pitomej, nebo co?“ štěkla po vlčeti podrážděně. Její pohled se samovolně vracel k místu, kde před malou chvilkou spatřila až děsivou podobiznu ztracených sester. Kam zmizely?
Malá skvrna však začala cosi žvatlat a Pippa byla pro jednou ráda, že to byl rovna Alfredo, kdo otevřel tlamu a začal se s vlčetem vybavovat.
„Kde máš rodiče?“ zamračila se na vlče. Bolelo to. Jenže vlče se jako švihlá veverka začalo rozkmitávat kolem. A pořád cosi žvatlalo. Pippa zaskřípala zuby. Kde má sakra rodiče. To byla jediná myšlenka, jež jí duněla mozkem. A tak nechala Alfreda, aby se ten skrček pověsil na něj.
Její oči zahlédly cosi v dáli. Jakési mračna. Nelíbilo se jí to, do těla se jí opíral silný poryv větru a zvláštní úkaz, jež řádil krajinou, se k nim blížil nebezpečnou rychlostí. „Hej,“ dloubla poněkud hrubiánsky do Alfreda a čumákem kývla k mračnům. „Měli bychom vypadnout.“ Růžový pohled vrhla i na vlče, jež se stále ochomýtalo kolem.

» Mahar

« Ježčí mýtina

Pippa se ušklíbla. „Rituál,“ zopakovala nonšalantně a pohodila u toho tlapkou. „Abych mohla pokračovat v jejích stopách. A hádej co, Smrt se nám fakt zjevila!“ prozradila bratrovi s jistým nadšením. „Smrt je Roweny kmotra,“ vysvětlila. „Co myslíš? Přidáš se taky, nebo budeš posera?“ nahnula se k bratrovi a lišácky se na něj zazubila, zatímco se snažila ignorovat štípání v očích. Tvoje velká ségra tě ochrání.
Jakmile přišla řeč na bílého poloboha, Pippa se zamračila. „Pořád mektal něco o pomoci a magiích,“ utrousila a mimoděk si promnula oko. Chtěla se sama přesvědčit, ale nebylo jak. A Danda říkal, že svojí magii objevím sama. Proč by mi měl pomáhat zrovna Život, pomyslela si. Když už, tak by to měla bejt Smrt. Cítila lehkou zradu. Proč nenarazili na Smrt, místo na jejího bratra?
„Věděl si, že sou rodina?“ zeptala se Alfreda, zatímco zběsile frkala. Svědění sílilo. Museli se hnout pryč. „Co to vůbec znamená? Růžový duhovky,“ zabrblala spíš pro sebe. Necítila se jinak. Byla jen naštvaná na podivnou alergii, jež se jí rozhodla otravovat život. Rozhodně se necítila víc magicky. „Třeba to vážně je znak magie. Ale jaký?“ Třeba budu umět zapalovat věci jako Danda. Vzpomněla si na levitující ohnivou kouli, kterou vlk vyčaroval zčistajasna. To by bylo hustý.
Pippy šibalský úsměv ztuhl, jakmile Alfredo vybalil, že viděl jejich matku. „Che cosa?“ vyhrkla se zatajeným dechem. Dokonce se ani hořce neušklíbla, když zmínil incident s vyraženým zubem a blechami. Najednou se to celé zdálo jako sen; vzdálená minulost. S jistým zmatením poslouchala svého bratra, zatímco její srdce tančilo v chaotickém tanci. Nepřirozený rytmus nutil Pippu dýchat víc zhluboka. Dokonce na chvíli zapomněla na pálení v očích. Čím dál však byli od podivné louky, tím lepší se zdála její alergie být.
Nevěděla, zda si z ní dělal Alfredo pouze legraci, nebo to myslel vážně. „Jezevce...“ zopakovala s pochybami.
Pippou lomcovalo zmatení, naštvání a smutek. Všechny emoce se spojovaly dohromady v jeden chaotický celek a mladá vlčice nevěděla, jak reagovat. Zuby zatínala silně do sebe, až se ozývalo nepříjemné skřípání, zatímco drápy trhala půdu pod tlapkami. „Seš si jistej?“ hlesla zhrubělým tónem. „Nezdálo se ti to jenom?“ Pippa dlouze vydechla. Cítila podivnou energii, jež se jí rozpínala po těle. A zatímco se blížili k vodnímu toku, přímo před mladými mafiány se cosi zablýsklo. Bylo to zprvu nenápadné bliknutí. Nemělo to žádný obrys, ovšem čím déle Alfredo mluvil o své výpravě, tím větší energie se Pippy zmocňovala. Pippa sebou trhla, pohled upřený kamsi do dáli. „A-Alfredo,“ špitla vyděšeně. Před vlky se svíjelo klubko světlých chlupů. „Lo vedi anche tu?“ Pippa ztěžka polkla. Neznámá energie se v ní kumulovala jako elektrické napětí.
Jsou to ony? Lia, Chiara, Lacrima? Roztřesený obraz tří taliánských vlčat se zachvěl, načež zmizel.
Pippa se bez váhání rozeběhla vpřed. Čím blíž však byla, tím hůř vlčata viděla, dokud úplně nezmizela. Nic. Po sestrách ani památky. Pippa polkla a otočila se k bratrovi. „Co to sakra bylo?“