Příspěvky uživatele

Vlci byli tak docela v koncích. Cíl byl jasný – zavést opeřence na sever, kam patří. Ale kam konkrétně, aby nezůstal dočista sám, to už byl oříšek. A tak se rozhodli pro to nejlogičtější a zeptali se na cestu tvora, který tu podle všeho přeci žil. Musel si pamatovat cestu, odkud se na jih doklouzal. Ale když se Islin černobílého zeptala, koukal na ni s úplně prázdným, nic neříkajícím pohledem. Jediný zvuk, co se ozýval, byl jen studený severský vítr. Shahirovi to ale nedalo, byl to přeci jeho miláček, a to by v tom byl čert, kdyby z něj odpověď nevylomil. Měli spolu přeci takové hezké pouto. A tak se ho zeptal, ale odpovědí bylo stejné ticho a ten úplně stejný prázdný, nechápavý pohled, který dostala Islin. Pomalu mrknul, i když jedno očko bylo trochu se zpožděním a bylo jasno. V hlavičce tohohle ptáčka je tak maximálně spořič obrazovky a než by se dočkali odpovědi, pravděpodobně by tu dřív umrzli. Nebyl kouzelný, nerozuměl jim ani slovo a k tomu všemu byl tak trošku hloupoučký. Byl zázrak, že tak dlouho vůbec přežil. A pokud jim nebyl osud tohohle hlupáčka lhostejný, museli to vymyslet jinak. A jak už to v přírodě bývá, neměli moc dalších možností než pokus omyl. Tentokrát jim do osudu žádná magická síla nevstupovala a nenaváděla je. Byli v tom dočista sami.

Možnosti:
a) Cestička na sever (Safírové jezero)
b) Cestička na východ (Tundra)
c) Cestička na západ (Gejzírové pole)

//To vám to tučnáček moc nepomohlo :D Možnosti zůstávají stejné jako minule. Máte možnost se rozdělit, nebo vybrat směr jako skupina. Na vybrané místo v tomto postu klidně hoďte přechod, další Osud už hodím na místo, kam jste vyrazili :)
Další post bude cca 9.4.

Roland i Jerry už nedaleký lesík, ve kterém lišky přebývaly, dobře znali, a tak se skupina jednoznačně shodla. S ostatními druhy jim bude přeci nejlépe, a tak se vlčci zvedli a vyrazili směrem, který Roland s Jerrym udali. I lišky je ochotně následovaly, přestože jim nerozuměly. Stačil jeden významný pohled Wolfganie a pochopily, že jim vlci pomohou.
Cesta to daleká nebyla, ale museli nakračovat pozvolně, aby jim raněná liška stačila. Na nějaké větší pomáhání ale nepřistupovala, jelikož vlkům úplně stoprocentně nevěřila. Bylo to přeci jen stále divoké zvíře, které bylo značně znevýhodněné a vystresované. Dobře si uvědomovala, že jsou vlci větší, silnější a v převaze. A ani moc dobře nerozuměla tomu, proč její rodině pomáhají. Zato liščátka byla rozverná a veselá, jako by z nich opadly veškeré starosti světa. Energicky kolem vlčků běhala, někdy se od skupiny trochu vzdálila, ale jen co na ně lištička zavřískala, aby je napomenula, valila zpět ke skupině. Vlci si povídali o tom, jak u příchodu s liškami postupovat, a tak na malé rošťáky nedávali tolik pozor. Když tu se ozval křik lišky, který zněl více poplašeně než ty předchozí. Vlci nastražili uši, rozhlédli se kolem a zahlédli trojici šakalů, kteří po dlouhé zimě chtěli zkusit štěstí. A zrovna pobíhající liščata, která se opět vzdálila od skupinky, se zdála jako ideální cíl.

Vaše možnosti:
a) Napadnout šakaly a zahnat je (síla)
b) Běžet odchytit a odnést do bezpečí mládě, které bylo ke skupině blíž (obratnost)
c) Běžet odchytit a odnést do bezpečí mládě, které bylo blíž k šakalům (rychlost)
d) Hlasitě štěkat a vrčet a šakaly vystrašit (taktika)
e) Libovolná reakce, jak by se váš vlk zachoval

//Výsledek významně rozhodne pořadí, v kterém se vlci zachovají. Důležité jsou i vaše vlastnosti a počet hvězdiček v nich. Čím více máte hvězdiček ve vlastnosti, která je u volby v závorce, tím pravděpodobnější bude vaše úspěšnost.
Čas dalšího postu cca 9.4.

Poslední článek, který měl k opeřenci rezervy, byl docela jednoduše přesvědčen s trochou lásky. Bylo to vlastně docela dojemné, jak se k tučňáčkovi Shahir měl a o to víc se k němu drobek upnul. A tak když bylo rozhodnuto, že se skupina vydává na sever, černobílý oválek se nemotorně motal Shahirovi kolem tlapek, až na něj nejednou skoro šlápl. Jen co se ale dostali do krajů, kde sněhová pokrývka celoročně panovala a okusili studený severský vítr, jistě vlčky napadlo, proč že se to sem vlastně plahočili. Nelétavý pták byl ale najednou ve svém živlu a radostně se začal vozit po sněhu, plácat šťastně křidýlky a breptat. Už jen kvůli tomuhle pohledu to určitě stálo za to. Ale tohle asi nemohl být konec, ne? Sice to nebylo úplně mrně, ze svého chmíří dávno vyrostl a pyšnil se svým lesklým kvádrem, ale moc rozumu asi neměl. Přece ho tu nenechají samotného, no ne? Ale kde začít? Široko daleko ani nohy. Ale šlápot tu bylo habaděj a velmi blízce připomínaly stopy toho našeho. Škoda jen, že jich tu bylo tolik.
Tři cestičky ale vypadaly slibně. Jedna přímo na sever, druhá směrem na východ a třetí na západ. Kam ale jít? Shodnou se vlčci na směru, nebo se rozdělí?

Možnosti:
a) Cestička na sever (Safírové jezero)
b) Cestička na východ (Tundra)
c) Cestička na západ (Gejzírové pole)
d) Zkusit odpověď zjistit od Tučňáka

Další post osuda:
Pondělí 31.3. (asi kolem 8 večer), do té doby máte čas :)

Ať už to byla náhoda či nikoliv, vlky ze Sarumenu mimo jejich domov spojovala i jedna magie – magie vody. A tu ovládali hned tři dobrovolníci, kteří vymýšleli, jak dospělou lišku vyprostit z té šlamastiky. Wolfi přišla s nápadem tento element využít a další nápady se jen na sebe skládaly, než dorazili k dokonalému plánu. Roland s Feline drželi malé nervózní kuličky bokem, zatímco zbytek jednal. Wolfi, Rue a Jerry začali okolí nory pokrývat vodou, která brzy vytvořila malé brouzdaliště, maximálně ale po kotníky. Do dokonalosti to pak dotáhl Vento, který s magií předmětů změnil skupenství vody na led a malým popošoupnutím kmene vodou se dal do pohybu. Maminka liška tak vybelhala ven z úkrytu, celá šťastná, že své ratolesti zase vidí. Vlci se tak mohli radovat, že společným úsilím pomohli rodince lišek.
Feline byla ale ze skupiny nejcitlivější a nemohla se zbavit pocitu, že to tímto končí. Když na lištičky koukala, jak se objímají, uvědomila si, že je liščí maminka raněná a s takovým úrazem nebude ve stavu, kdy by budovala novou noru. A tak skupině vlků navrhla, že by měli lištičkám najít nový domov, v nějakém jiném lese, kde nebudou samy. Nějaký les s liščím obyvatelstvem snad někde být musel, ne? Nějaké nápady?

Možnosti:
a) Velká houština
b) Liščí nory
c) Klimbavý les

//Vymyslete, kam lišky přesunete a pomalu k novému lesu vyražte. Dnešní post tak bude končit přechodem „Za osudem >>“ a já podle vaší volby hodím další osudový post na území, které směruje k vámi vybrané lokaci :)

Další post osuda:
Pondělí 31.3. (asi kolem 8 večer), do té doby máte čas

Jak se sem černobílý opeřenec dostal? Nu jednoduše. Po zamrzlé řece se to dobrodruhovi klouzalo snadno, ale teď, když přišla obleva a led na řece roztál, to šlo hůř. A co víc, nechyběla mu jen schopnost létat, ale i nějaká ta špetka orientačního smyslu. Sníh až na drobné hromádky roztál a tučňák tak zmateně stál a koukal na vlky, jako by doufal, že mu pomohou.
Pro jeho neštěstí s jeho druhem nebyli Sarumenští obeznámení, až na Kessela, který se zdál být jedinou nadějí. A přesně věděl, odkud sem doklouzal. Souhlasně na slova béžového zakvákal (nebo jaké že to zvuky tučňáci vydávají), jako by mu dával za pravdu. Jenže cesta na sever je pořádná štreka. Doprovodí ho vlci domů? Nebo budou mít pochybnosti, jako Shahir? Kdo ví, jestli mu opeřenec rozuměl, protože si to sebevědomě kolébavou chůzí namířil až k němu, se stejně nevinným pohledem, který měl celou dobu. K bílému se následně přitulil a ať už sebou vlk mohl kroutit jak jen chtěl, tučnák si ho jednoduše adoptoval a na krok se nehnul.

//Tučňák potřebuji vaši pomoc se dostat zpět domů, na sever. A tam přesně vyrážíme, tudíž přechod bude Ledová pláň (přes Kierb). Čas na reakci máte týden, tj. do 23.3. a na pořadí dlabeme :)

Vlče protestovalo, že není šampion. "Pokud nejsi šampion a nevěříš si, odejdi." odvětil strom. "Nic vás tu nedrží."
Stín nevypadal nadšeně z toho, že se ocitl na tomhle podle něho "bezpečném" místě. Strom se na něj podíval a odpověděl mu, byť to možná vypelichaný vlk myslel jen jako řečnickou otázku.
"Svět není v harmonii. Jak ste si asi všimli, všude je až nepřirozená zima. A to se odrazilo i tady. Kdysi dávno mne navštívila jedna vlčí princezna s vlčím princem. Oba potřbeovali bezpečný úkryt před svými rodiči, kteří se jim pokusili useknout hlavy. Proč to chtěli udělat není vůbec důležité, ale nutné je, abyste věděli, že tenhle princ s princeznou byli prokletí. Jejich povaha byla sobecká a chtěli pro sebe získat všechno co jen mohli.
V tomhle lese platí jen jedno pravidlo, které jsem jim také řekla. Můžete si brát cokoliv, co potřbeujete, ale ani o kousek navíc.
Princ a princezna toto pravidlo porušili a já je musela vyhnat. Teď hledám šampiony, kteří by tuhle bolest napravily. Je totiž potřeba opravit tento les tak, aby všechno bylo jako dřív.
Princezna se vzepřela pravidlům tím, že se rozhodla ochočit si jednu z veverek. Jenomže tenhle její proces se opakoval až si ochočila celkem pět veverek. Jenže teď když tu není, tak tihle broučci strádají. Nepamatují si jak si najít potravu a je potřeba, aby je to někdo zase naučil.
A princ přestal využívat přírodních věcí a začal být chamtivý. Začal lovit pro zábavu a tak zabil spoustu členů velkých zvířecích rodin, co tu žijí. Je potřeba, aby někdo uspořádal pohřeb pro velkého dvanácteráka, kterého princ zabil a nechal hnít na zemi. Ani dary jeho těla nezpracoval, prostě je jenom pohodil.

Pokud jste opravdu šampioni, tak se pokusíte všechny úkoly splnit!"

Máte před sebou dva úkoly. Je na vás zda je splníte dohromady nebo zda se rozdělíte. Jakmile budete míst splněno, vraťte se ke Gaie a nahlašte jí svá zjištění.

Hodnotí se originalita s jakou své posty napíšete. Můžete za zvířata se kterými se setkáte kominukovat, jako když píšete post u Života či Smrti.
Jeden post by měl být dlouhý alespoň na 30 řádků.

Rodina si dnešní klidný večer, nebo spíše noc užívala plnými doušky. Ve zdejších lázních to ani nešlo jinak. Meinere se ovšem zdržoval od hladiny horkého pramene kousek dál. Díky zdejšímu teplému klima tu už sníh neměl co dělat. Pomalu to tady připomínalo první jarní dny. Zdá se, že to přilákalo pozornost i jednoho nenápadného návštěvníka.
Vynořil se jako duch, vetší had vyplázl na Meinera svoje dlouhé jazyčisko, tiše zasyčel. Nevypadal ovšem nebezpečně, ale pozornost vlka dvou tváří určitě získal. Had se podíval po okolí a pak se zase ztratil v černé tmě. Nemuselo to znamenat nic, ovšem když se Meinere dlouze díval jeho směrem, něco pod hladinou se mu zalesklo. Bylo to u břehu, nejspíš zabořené na půl v blátě. Lesklo se to a stačilo se jenom natáhnout, aby zjistil co to je. Ona věc možná ještě hledala svůj tvar, ale zaseknutá, nebo možná zapomenutá v horkém prameni hledala svého nálezce. I přes nechuť, která v Meinerovi vůči vodám byla, zvědavost v něm tak či tak hlodala. Zjistí, co se tam ukrývá? Co mu možná ten had přišel ukázat? Horký pramen v té části začal více bublat. A záře, která se odrážela od měsíce na konkrétní předmět sílila.

Stačilo, aby se vlci přiblížili více k řece a na vlastní oči viděli, jak rozbouřená voda byla. Dokonce nebyla ani tak křiklavě rudá jako většinou. Sníh musel tát opravdu rychle, že řeku za tak krátký časový úsek takhle pozměnil. Že by právě řeka rozrušila liščata? Kdepak, ta se vehementně dožadovala pozornosti vlků, kteří se na ně přišli podívat. Jen co Feline a Jerry zmínili matku, malé sirény nabraly na intenzitě a rozhopsaly se ještě víc. Vypadalo to, že právě to je trápilo – nepřítomnost matky. Sarumenští tak museli překročit řeku, nebo spíše v tomto případě jedním pořádným odrazem přeskočit. Byla sice malá, ale pěkně nebezpečně hluboká.
Jen co se s trochou opatrnosti dostali vlčci do lesa, se dali do průzkumu okolí. Cíl byl jasný – najít jejich matku. Ale dřív, než se stihl kdo vydat po vlastních tlapách a po okolním lese se poohlédnout, už už je vlčata tahala za ocásky a vedla přímo k místu, kde matka byla. Neztratili se totiž, nýbrž malou liščí rodinku postihla nepříjemná věc. Noru jim totiž zatarasil spadlý strom a co hůř, poranil matce lišce levou přední tlapku. Vlci tak přišli k dospělé lišce, která se nemohla moc dobře dostat z nory ven. Země byla pořád dost tuhá na nějaké hrabání díry ven a strom byl obrovitý na to, aby se s ním dalo jednoduše pohnout. Liščata mezitím v panice nakukovala přes kmen na matku a kňourala. Poradí se vlčci?

//Aktuálně vás čeká kratičký přesun do Borovicové školky, kam vás liščata vedou.
V lese pak hoďte post, kde vybíráte jednu z možností, případně si vymyslete svou, kterou by se váš vlk držel :) Komu se nechce psát přesun, upraví si minulý post na přesun do Borovicové školky a hotovo :D

Možnosti:
a) Použít magii a zkusit se kmenu zbavit
b) Hlídat liščata, aby nepřišla k úrazu
c) Vymyslet, co s liškami dál a kam je přesunout za lepším
d) ... (váš nápad)

Další post bude 23.3. v Borovicové školce, ať máte čas na oba posty :D

Tři hrdinové šli dolů. Teda Tasa se snažila vyškrábat se zpátky napovrch, ale nějaká síla byla silnější. A i když se škrábala a plavala nahoru, šlo to spíše dolů. Meloun je k sobě volal, jako by to bylo to jediné, na čem v tomhle životě záleží.
Jako první se k melounu dostala Lia, která jakmile se ho dotkla, najednou voda kolem nich začala bláznit. Začali se točit a postupně je to začalo jako sopka vyplivávat na tvrdý povrch. Durch mokří, se začali klepat zimou. Právě teď cítili, jak krutá umí být zima. Jako tři zmoklé slépky vytvořili kruh, jehož středem byl právě onen meloun.
Zdá se, že nejstatečnější, nebo nejvíc chlap tu byl Corvus. Ten se chtě nechtě drkotal zimou, ale toužil získat ten poklad! A ten byl v melounu! Stačil jeden flákanec a meloun byl na několik kusů. A co v něm bylo? Byl to jednoduše obyčejný meloun.
Jakmile se vlci z toho šoku dokázali vzpamatovat, v jezírku začali vyplavávat těla. Mrtvá těla blbounů, ani jeden z nich nebyl živý. Ani jeden z nich nepřežil. Vlci mohli být vděční, že tentokrát si je osud nevybral, ovšem smetlo to celé hejno. Pro příště méně je někdy více a ne všechno stojí za to, aby se tam vlci hrnuli. Mají zde obyčejný, zmrzlý meloun, který i když vypadal krásně červeně nebude zcela úplně dobrý. Ovšem co je možná mohlo zajímat víc je maso, které se teď hemžilo v jezírku. Desítky mrtvých, pěkně tučných ptáků. Které si můžete pobrat, co Vám síly stačí, pokud ještě nějaké máte.

Druhou skupinu Sarumenských zase vyrušilo šustění v keřích. Nejeden vlk by přísahal, jako by ho něco pozorovalo. V koutku oka, jakoby ukryté přesně v periferním vidění. Stačilo jen natočit hlavu tímto směrem a – šup – s šelestem listí byl tvoreček zase pryč. A k tomu doprovázené takovým… podivným šoupavým zvukem? Jako by se něco klouzalo po namrzlé ledové krustě na sněhu. Když se to ale stalo jednou, pak podruhé a potřetí, vlkům to jednoduše nedalo. Museli zjistit, co to je za tvora, který je špehuje.
A tak vykročili za zvukem, který se valil rychle pryč. Pryč z dohledu a pryč od rizika jednoho dobře mířeného kousance do zadku, o který si tenhle prevít koledoval. Tvorečka ale dohnali až u řeky Tenebrae, kde se neměl kam schovat. Sarumenským tak stanul pohled na malého tučňáka, který se klouzal po ledové vrstvě pryč. Ale nešlo mu to moc. Bylo vidět, že sníh i led stále taje a co nevidět tu bude jaro. Co tu vlastně dělá tučňák, takhle daleko na jihu? To nemohlo být dobré.

//Každoroční osudovka Sarumenu je zde.
Prosím skupinku B (Islin, Kessel, Shahir, Nicos, Kiana) aby se na místo dostavili do příštího pondělí, tj. 10.3. V úterý už budu nahazovat post a budeme si dávat čekací dobu max týden. Pořadí se neřeší, každý píše, když má čas a chuť. Pokud do týdne nestihnou ostatní zareagovat, bude se pokračovat bez nich. Jestli vám skupina neuteče a budete mít motivaci se přidat s vynechaným kolem/koly, můžete. Odměna na konci se ale bude odvíjet od počtu odehraných kol.

Slunce zacházelo za obzor, všechno živé se ukládalo k spánku a příroda utichla. Sarumenští v klidu odpočívali na území smečky, v tichosti konverzovali, aby spící osazenstvo nebudili, když tu se po okolí rozezněl hlasitý zvuk. Jako malá siréna, nebo spíše hned několik, přes sebe něco křičelo, pískalo a kvičelo. Jako by tenhle tenoučký hlásek volal o pomoc, a to s pořádnou urgentností. Nejednoho vlka v okolí musel tenhle povyk vystrašit. Přeci jen se spustil prakticky z ničeho nic a co hůř, sílil. Nemohlo to být daleko, jen o území nebo dvě vedle.
A tak se stalo, že se pár Sarumenských vydalo těmto tvorečkům pomoci. Ať už je utišit, aby nikoho nebudili, nebo opravdu zjistit, co se jim to přihodilo tak hrozného. Nemuseli naštěstí ani chodit daleko. Stačilo popojít za hranice smečky a na druhé straně Plamínku přes sebe skákaly dvě malá liščata. Sotva zpozorovaly příchozí vlčky, začaly skákat snad ještě výš a na hlasitosti přidaly.


//Každoroční osudovka Sarumenu je zde.
Prosím skupinku A (Roland, Wolfi, Feline, Vento, Rue, Jerry) aby se na místo dostavili do příštího pondělí, tj. 10.3. V úterý už budu nahazovat post a budeme si dávat čekací dobu max týden. Pořadí se neřeší, každý píše, když má čas a chuť. Pokud do týdne nestihnou ostatní zareagovat, bude se pokračovat bez nich. Jestli vám skupina neuteče a budete mít motivaci se přidat s vynechaným kolem/koly, můžete. Odměna na konci se ale bude odvíjet od počtu odehraných kol.

Vlčátka působila odhodlaně a udatně. Yggdrasil tedy pouštěl na storm hrůzu, ale pokud by se Gaia měla zaleknout malého vlčete, to už by se muselo opravdu něco dít. Usmál se stromový obličej na malé bytosti pod sebou a pak se pustil do velkého vyprávění, které snad malá vlčata neuspalo.

"Tak tedy poslouchejte. Kdysi dávno mne navštívila jedna vlčí princezna s vlčím princem. Oba potřbeovali bezpečný úkryt před svými rodiči, kteří se jim pokusili useknout hlavy. Proč to chtěli udělat není vůbec důležité, ale nutné je, abyste věděli, že tenhle princ s princeznou byli prokletí. Jejich povaha byla sobecká a chtěli pro sebe získat všechno co jen mohli.
V tomhle lese platí jen jedno pravidlo, které jsem jim také řekla. Můžete si brát cokoliv, co potřbeujete, ale ani o kousek navíc.
Princ a princezna toto pravidlo porušili a já je musela vyhnat. Teď hledám šampiony, kteří by tuhle bolest napravily. Je totiž potřeba opravit tento les tak, aby všechno bylo jako dřív.
První věc, kterou princ udělal, když sem přišel je, že ukradl veverkám jejich oříšky a ty tak strádají. Než jejich malé tlapičky zase oříšky získají zpět, bude to trvat. Je potřeba jim oříšky nanosit. Jenomže kde taky najít oříšky? Je tu jeden veverčák a ten jich má dost, ale nechce se dělit. Nebo možná v jiném lesíku je najít....
Druhou věcí, kterou porušili pravidla bylo, že si támhle tím směrem postavili domek. Ale nebyla to jenom chajda, která by jim stačila. Ne. Domek měl zvonici a krásné místnosti ze dřeva, ozdobené větvičkami a květy. Krásnou zahradu a zápraží. Jenže ten domek teď stíní slunečnicím, které chřadnou a zmírají. Domek by se možná dal nějak pobořit, ale byla by to škoda materiálu, který byl na jeho stavbu použit.
A třetí tou nejzávažnější, že se obrátili nakonec proti sobě. Princezna a princ se jeden druhého pokusili zabít, což rozhodně odporuje nejen místním pravidlům, ale i tomu, že rodina je nejdůležitější. Vidělo to stádo srnek, které se tu pase nedaleko. Rovnováha byla narušena a zvířátka teď jedno druhému nevěří, je potřeba s tím něco udělat a přesvědčit je, aby si zase začala věřit mezi sebou.

Pokud jste opravdu šampioni, tak se pokusíte všechny úkoly splnit!"


Máte před sebou tři úkoly. Je na vás zda je splníte dohromady nebo zda se rozdělíte. Jakmile budete míst splněno, vraťte se ke Gaie a nahlašte jí svá zjištění.

Hodnotí se originalita s jakou své posty napíšete. Můžete za zvířata se kterými se setkáte kominukovat, jako když píšete post u Života či Smrti.
Jeden post by měl být dlouhý alespoň na 30 řádků.

V momentě, kdy se všichni dostali do vody, propukl chaos. Vlky překvapilo, že teplota vody tak úplně neodpovídala místu, kde se právě nacházeli. Blbouny, překvapivě, to vůbec nevzrušovalo. Zběsile sebou plácali a střemhlav se potápěli k místu, kde na dně seděl lákavě zelený meloun. Corvus měl ze všech našich hrdinů největší motivaci se za pokladem dostat. Lia byla zvědavá, zato Tasa by nejraději zmizela kamkoliv jinam. A právě tahle šance se jí naskytla. Jen co se potopil poslední blboun, rozvlněná voda se uklidnila a ona tak měla jedinečnou šanci se vysápat na pevný povrch.

Tasa:
1. Zatnout zuby a plout k melounu (a zvol si číslo mezi 1-10)
2. Vyškrábat se na povrch

Jenže co ostatní? Lia byla v dobré náladě, pod vlivem těch nejkvalitnějších pyschedelik, které si v budoucnu asi jen tak nedá. Možná právě to ji vedlo k tomu šílenému plánu, ke kterému došla. Bublina jí sice nedodala žádný boost nebo páku na to, jak se dostat dolů. Ale ani žádné negativa, nebo otazníky. Pokud si zvolí cestu k melounu, velice brzy pocítí, že je ledovcové jezero opravdu ledové a čím dál dopluje, tím více ji nebude tělo poslouchat. Vše se v ní bude příčit a volat, aby se na to vykašlala a rychle se vrátila nahoru. Pokud se přeci jen rozhodne za melounem potopit, více o svém efektu, který se při potopení projeví, se dočte u odstavce Corvuse.

Lia:
1. Držet se blbouna a potápět se dál za melounem (a zvol si číslo mezi 1-10)
2. Vzdát to a dostat se zpět na povrch

Corvus omylem vdechnul bublinu modrou. Sotva ponořil hlavu pod vodu a máchnul tlapkou, ucítil, že to jde podezřele snadno. Jako by mu něco pomáhalo při každém pohybu. A ono jo – Corvusovi mezi prsty narostly blanky, díky kterým byl pohyb ve vodě naprosto přirozený. Dostane se tak dolů sice rychleji, ale na rozdíl od Lii neucítí chlad, bolest, ani žádné další negativní efekty ledovcového jezera. Není to tak, že by na něj neměly vliv, to ne. Jen prostě necítí bolest nebo diskomfort. Asi tak jako by se pořezal. Necítil by bolest, ale tlapka by mu krvácela úplně stejně. Požene se za melounem, když má ze všech hrdinů největší šance? Nebo se otočí a popluje zpět na povrch?

Corvus:
1. Využít bonusu bublinky a potopit se za melounem (a zvol si číslo mezi 1-10)
2. Vzdát to a dostat se zpět na povrch