Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Uhelný hvozd
V noci pozorovat zimní oblohu

No, vypadalo to, že lov bude muset chvíli počkat. Odin zamířil jižně, ale neměl štěstí na území, jen co vylezl z lesa na pláň, viděl v dálce hory. No co už, pomyslel si a rozhodl se směr neměnit. Když vyleze do hor, alespoň se bude moct rozhlédnout po okolí a podle toho vybrat kam jít. Vlčice mu mezitím věnovala několik slov a dokonce i s vysvětlením. Odin povytáhl obočí, “dobrej přístup, ale zase docela nudnej,” zhodnotil, jakej na to měl názor. Pro její dobro bylo chytrý jen držet hubu a krok, ale jeho to ošizovalo o zábavu. “Seš taková nijaká. Mám radši vlky co mě bavěj,” ušklíbl se na ni ještě. “Na duhou stranu, odpovídáš na všechno na co se ostatní ptaj? To by ses mohla hodit.” Mohl z ní vymámit nějaké informace.
I když záhy mu vlčice sdělila své jméno spolu s faktem, že se tu nezdržuje dlouho. Odin povytáhl obočí, když řekla že je jí jedno jak ji ostatní oslovují. “I kdyby to bylo urážlivý? Je ti všechno jedno?” Zajímavý. Ale stejně furt trochu nudný. Když už nic, vlčice alespoň nebyla otravná jako ti dva který nechal v lese. Speciálně ten Nickolas mu lezl krkem.
Lacrima tvrdila, že tu nežije, ale zase taky řekla že je tu už od léta. “Docela dlouhá doba na někoho, kdo je tu jen na návštěvě,” rýpnul si s úšklebkem. “A kde teda žiješ, když ne tady?” Třeba vlčice věděla o nějaký mnohem lepší zemi než byla Gallirea. I když to asi nebylo pravděpodobný, když už tam půl roku nebyla. “A proč ses tady vyloupla?” dodal ještě zvědavě. Odpovídala, když se ostatní ptali, takže jestli chtěl něco vědět, stačilo se zeptat. A Odin se rád ptal i bez vyzvání.
Výšlap na kopce se konal víceméně bez mluvení. Občas si tedy zanadával, když mu třeba podklouzla noha nebo když musel obcházet obzvlášť obtížný terén, ale jinak neměl náladu na mluvení. Vždycky když se koukl jakej výšlap ho ještě čeká, nějak ho přešel smích. Navíc taky šetřil energii, když mlčel, žejo. Hory byly ale celkem chudý a na to jak byly vysoký tak i sněhu bylo málo. Odin si to zamířil na ten nejvyšší vrcholek, kde se nějaký poprašek udržoval asi furt. Odtamtud bude nejlepší rozhled, pomyslel si. I když byla noc tak byla dobrá viditelnost. Na obloze nebyl ani mráček, zato byla posetá spoustou hvězd. Ne, že by to seveřana nějak uchvátilo, tam kde se narodil byl zvyklý vídat mnohem hezčí oblohy. Polární záři a tak. I tenhle výhled ale nebyl k zahození a alespoň se mu přitom hezky šlo.
Když se konečně vyškrábal nahoru, kecnul si na zadek a zhluboka se nadechl. Měl rád výhledy a dokázal si je náležitě vychutnat. “Asi bude lepší počkat do rána a pak se rozhodnout, kam dál,” zapřemýšlel nahlas.

Napsat post o tom, jak je můj kožich připravený na zimu

Odin se ptal a vlčice mlčela. Proto na ni chvíli zíral, než zase spustil. "Ukousli ti jazyk nebo co?" Věděl, že mluvit umí, ale lezlo to z ní jak z chlupatý deky. Měl sice spoustu času a nic akutního mu u zadku nehořelo, ale že by chtěl své volné chvíle trávit čekáním až se někdo vymáčkne, to se říct nedalo. Nakonec se mu teda dostalo další strohé odpovědi. Vlčice vůbec nebyla zábavná, spíš jako by měl a paralýzu ksichtu a bála se říct byť jedno slovo. "Jo, je to vidět," mlaskl nespokojeně, když mu potvrdila, že je tulačka. Nebyl s jejím stavem zrovna dvakrát spokojen, ale neměl po ruce nikoho jiného, takže ji musel akceptovat. Lepší něco, než nic.
"No tak jdem. Snad budeš co k čemu," rozhodl za oba. Světlá na jeho pozvání nijak neprotestovala, takže to bral jako tichej souhlas.
Odin se tedy rozešel lesem nějakým směrem, který se mu zrovna zalíbil. Neznal to tady a netušil, kde by mohl najít nějakou zvěř, takže prostě sázel na náhodu. Kdyby bylo nejhůř, furt můžou zamířit na sever, kde by dokázal odhadnout, co za zvířata se kde pohybuje. Tohle území pro něj ale bylo nový. Konečně je zase zima, prolétlo mu hlavou, zatímco šlapal. Konečně se nemusel vařit ve vlastním kožichu. Na rozdíl od jizvačky, která neměla srsti na rozdání, Odinovi bylo v tomhle počasí docela fajn. Jeho kožich byl huňatý vždycky, proto na léto i dost pelichal. Jediné mínus bylo, že ve sněhu byl se svou barvou dobře viditelný. I tak by ale neměnil, měl svůj kožich velmi rád a taky se o něj dobře staral. Proto si teď nemohl stěžovat.
Aby mu chvíle nebyla dlouhá, tak mluvil. Mluvil rád a byl ještě radši, když mu okolí odpovídalo. S nemluvkama nebylo moc srandy, protože většinou nereagovali na jeho rýpání, ale společnost byla společnost. Asi lepší, než kdyby někde tvrdnul sám. "Hej ty! Jak se vubec jmenuješ?" krátce se otočil na vlčici. Nevadilo mu jí volat jizvačko, nebo hej ty, ale jméno taky nebylo na škodu. Třeba bylo mnohem trapnější než tyhlety přezdívky, to by bylo něco! "Já jsem Odin," zabručel ještě svoje jméno, protože říct ho téhle vlčici mu nevadilo. Mlčela jako hrob, asi o něm nebude vytrubovat na potkání. "Jak dlouho jsi ve zdejším kraji? Žiješ tady už dlouho?" vyptával se dál, protože informace byly užitečný. Písková teda nevypadala, že by byla zdejší. Všichni místňáci, který Odin potkal byli trotlové a kašpaři. Nemluvka mu do této kategorie neseděla.

>>Konec světa (přes Savanu)

// Děkuji za akci a prosím do obratnosti :)

Napsat post o rozjímání nad tím, co bych za tento rok udělal jinak, kdybych mohl

Odin byl z pokaženého závodu docela naštvaný. Poslední dobou se mu zdálo, že se mu moc v životě nedaří. Většinu času se nudil nebo nic nedělal, jako by byl úplně někdo jiný než ten, co sem před rokem přišel. Chvíli přemýšlel, jestli se jeho názory nezměnily, ale nakonec došel k tomu, že prostě jen... zlenivěl? Nechtěl si to teda moc přiznávat, protože ho to štvalo, ale co mohl dělat. Důkazy měl přímo před sebou. Krom spřádání plánů s Lindasou vlastně nedělal vůbec nic zábavného, protože předtím akorát trajdal s Lennie nebo trochu šikanoval kolemjdoucí, ale to se nedalo počítat. Všichni buď zdrhli při první příležitosti nebo byli prapodivně imunní a snášeli ho tak dlouho, až Odina přestalo to rýpání bavit. Měl dokonce několik příležitostí s někým zápasit a všechny je hloupě promarnil! To je strašný! zhrozil se nad sebou samým. Tolik věcí a příležitostí, které mohly ten jednolitý život opepřit a on jich nevyužil! Měl bych se pořádně naučit o svých magiích. A zesílit, nalovit si něco na zimu, najít si úkryt, vyjmenovával věci, které ještě měl šanci napravit. I když o magiích přemejšlel už dlouhou dobu, nikdy se k tréninku a pořádnému objevování nedostal. A ten zbytek? No, to už byla jen taková formalitka. Pojistka na zimu se vždycky hodila. První sníh už mu nějakou dobu padal na hlavu, takže ‘přípravu’ v pravém slova smyslu sice prošvih, ale alespoň pořádně nažrat se chtěl. Na to aby ulovil něco pořádného sám bohužel neměl, to si dobře uvědomoval.
Asi se na něj začalo usmívat štěstí, protože v lese narazila na pískovou vlčici, kterou neznal. Těžko by se šel bavit s Nickolasem nebo Coffee, když na ně tak chytrácky vyjel. Jen ať si to sežerou, stejně byli neschopný až hanba. S lovením by mu nepomohli, nedokázali najít ani blbý sklo. A když už byl Odin u toho skla, zkusil se vlčice zeptat, jestli ho někde neviděla. Mohl závod dokončit sám a dostat největší odměnu, že? Nepotřeboval ostatní. Bohužel jizvačka nebyla moc výmluvná a stejnak nic nevěděla. "Hm, to je mi k ničemu," odfrkl si lehce naštvaně. "Lovit aspoň umíš? Seš taky tulák, co? Mohli bychom se trochu zaopatřit na zimu, co řikáš?" navrhl a tlamu roztáhl do širokého zubatého úsměvu. Nebuď tak k ničemu jako ostatní! Vzhledově vlčice vypadala, jako že se o sebe dokáže postarat, co se rvaní týkalo. Byla ale docela vychrtlá, to jo. Ovšem když se jeden uměl prát, lovení už nebylo tak obtížné jako pro ty chcípáky co na nikoho nevztáhli tlapu.

// Děkuji za fajn oddechovou akci :)
Poprosím o 12x2 květiny, 5x1 křišťál a 9x3 oblázky

Po chvíli se k němu dohnal Nickolas s nějakým trapným vítězným zvoláním. Chm, jako bys mě dokázal chytit, kdybych ti to nedovolil, pomyslel si, ale nahlas to nakonec neřekl. I když chtěl. Hledání sklíčka se mu zdálo důležitější. Jenže ani po chvíli se nedařilo. Odin si byl jistý, že v tomhle lese je správně, ale sklo nikde. Do toho si všiml, že špička jeho ocasu bledne a do toho se přihnala Coffee se stejně tupou otázkou, jako měl Nickolas. "Proč jste oba tak neschopný?!" obořil se na ně naštvaně. Závod nejspíš brzy skončí a oni byli tak pozadu, oproti tamtomu týmu, co měl skoro všechny skla. Odinovi se podařilo získat jen jedno, skoro všechnu práci odvedl sám a nejvíc riskoval. A nic z toho neměl! Byl naštvaný k bouchnutí, což se taky stalo. "Co já vim kde to je! Najděte si to sami!" zavrčel na své, teď už bývalé členy týmu, otočil se na patě a šel si po svých. Nehodlal se tady s těmi existencemi vůbec zahazovat. Stejně už tak přišel o spoustu drahocenného času, který mohl trávit nějakou inteligentní zábavou. Třeba mohl jít někoho šikanovat nebo tak. To už dlouho nedělal a očividně mu to chybělo. Všechna ta frustrace se ukládala vevnitř a zrovna před chvilkou bouchla.
Nečekal, že tu narazí i na jiné vlky, než ty dva tragédy. Ale stalo se, naproti němu se šourala světlá vlčice, taky bez oka a se spoustou jizev na předních nohách. Vypadala trochu jako by jí ulítly včely, což ho stejnak moc nezajímalo. Odin na ní chvíli koukal a rozhodl se naposled zkusit svoje štěstí se závodem. "Hej ty! Jizvačko! Nevidělas tady v lese nějakou blyštivou věc? Nějaký sklo?" zahulákal na ni z dálky a přiřítil se blíž. Furt byl trochu od rány z toho svého výbuchu, nejraději by někoho praštil. Tahle ale nevypadala, že by se jen tak nechala, takže zkusil mírumilovnější přístup.

<< Středozemka (přes Ohnivé jezero)

Odin z pláně vystřelil docela velkou rychlostí a zpomalovat začal až když se dostal do lesa. Cítil, že další sklíčko bude nejspíš někde blízko, jestli ne tady tak o území vedle, což bylo od orbu vlastně jen kousek. Prvně se museli hnát přes řeku a skrz nějaké křoví a teď... to měli defacto za rohem. Trochu si tedy mohl oddechnout, protože to znamenalo, že by tento úkol mohli mít splněný docela rychle.
Možná si ale fandil až moc, protože zbytek svého týmu ztratil někde v prachu daleko za sebou. V lese byl sám, po Coffee a Nickolasovi ani stopy. Odin se zamračil a zvažoval, jestli se pro ně vrátit a dotáhnout je sem za krk, jako matka neposlušná vlčata, ale nakonec... za takovou snahu mu to asi nestálo. Byl soutěživý, ale vocaď pocaď. A navíc alespoň měl na koho svádět vinu, jestli ho v tom nechali. Nebyla by to tak vůbec jeho chyba, že prohrál. Místo toho se raději zaměřil na pozorování lesa, ve kterém se ocitl a čekal, jestli tedy jeho společníci dorazí nebo ne. Mohl se klidně pokusit sklíčko získat i sám, kdyby na to došlo.

Odin se rychlým klusem přiblížil k zářící kouli a plivnul sklíčko na zem. Teď už ho nemohl nikdo ukrást, když tu byl jen jeho tým. Trochu zahýbal panty a tlamou, protože mu z toho držení docela ztuhla. Navíc měl v puse stále nepříjemnou pachuť písku, který na pláži i se sklíčkem nabral. Nedalo se ale nic dělat, přechodný diskomfort nebyl tak důležitý jako závod.
Když se ohlédl, spatřil i pajdající Coffee, která se vyloupla z houští. Tentokrát i bez ducha, takže se ho asi stačila někde zbavit. Nickolas furt postával vedle jako telo bez duše, na což se Odin jen zašklebil a obrátil se k orbu, který zase začal mluvit. Ale moc toho nenakecal, jen jim stroze poděkoval a zmínil očividný fakt, kterého si byl Odin vědom. Že jsou teprve na začátku a ještě mají dost práce před sebou. Hnědý se ale zhrozil, když uviděl obláček, kde už se sklíčka vznášela hned tři. Nějaký tým už měl skoro vyhráno! Najednou viděl rudě, párkrát naštvaně zadupal tlapami a otočil se na své společníky. "Co tu tak postáváte?!" rozkřikl se rozhořčeně. "Koukejte makat, támhleti už maj nasbíraný tři skla! Jestli to tak půjde dál tak ten závod projedem na plný čáře, a to já teda odmítám!" vylil si svoji frustraci a rovnou se rozeběhl novým směrem, který mu smysly našeptávaly. I když už možná nestihnou první tým porazit, chtěl alespoň co nejvíc vyrovnat skóre. Lepší být druhý než třetí, žejo. Navíc ho teď vpřed poháněla úplně nová vlna vzteku.

>> Uhelný hvozd (přes Ohnivé jezero)

Odinovi přišlo, že se křovím prodírá celou věčnost. Byl docela neforemný, pro takováhle území. Po celém těle měl naprosto rozcuchanou a poničenou srst a i pár škrábanců. A nebyl z toho dvakrát nadšen, proto se radši soustředil na důležitější věci, jako byl závod. Bohužel začínal mít pocit, že zaostávají. Už jen doběhnout pro jedno sklíčko jim trvalo tak dlouho, týmová práce naprosto neexistovala a vlastně netušil, jestli ještě nějaký tým má. Třeba ty dva ňoumy sežrali divnomroži? Ani by se nedivil, i když nebyli tak velcí a neměli ty dva velké zuby, když se probudili a začali sebou kolem plácat, sám měl problém se všem útokům vyhnout. Třeba mě přidělí do jinýho týmu, jako tenkrát, zamyslel se jak vlastně skončil svázaný s Lennie a pak s Lindasou.
Nejspíš se ale obával zbytečně, protože potom, co se očistil od větví spatřil o kus vedle i Nickolase. "Hej ty ziheš!" zahulákal na něj se sklíčkem v tlamě a pozdvihl obočí. Vlk sem dorazil dřív než on. Ten vzal pořádný nohy na ramena, odfrkl si Odin posměšně. Už při vymýšlení plánu jak získat sklíčko se tenhle vlk do ničeho nehrnul. Vlastně spíš do věcí hrnul Odina, což nebylo tak překvapivé, vzhledem k Odinovu chování. "Hnedá asi posla, nestůh tady a pod to phedat," pohodil hlavou směrem k zářící kouli a sám rovnou vykročil. Nehodlal tu postávat jako nějakej kůl v plotě a čekat na někoho, kdo ani nemusel přijít. Důležitější bylo předst první sklo a jít pro další. Čekal, že i poseroutka bude stejného názoru a bude ho následovat k orbu.

<<Ranský les (přes Mahtae jih)

Skrz les se dostal zase k řece. Odinovi se do vody moc nechtělo, ale vzhledem k tomu, že tam neviděl žádný most, bez okolků do proudu skočil. V tlamě stále pevně svíral sklíčko o které mu občas nepříjemně zaskřípaly zuby. Snad si je neobrousim, naštvaně protočil oko. Chudák tady úplně strádal a odváděl veškerou práci. A i když s tím vlastně i počítal, doufal že jeho tým bude alespoň nějak využitelný. Ale zatim nebyl. Kdo ví, jestli vůbec nějakej tým ještě měl.
Hned za řekou se oklepal a pokračoval dál. Zima mu moc nevadila, byl zvyklý. Co ho štvalo víc byly pitomý keře, o který se neustále zadrhával a ničil si tak svou svkostnou srst. Musim se dát zas do kupy, než půjdu za Lindasou, projelo mu hlavou, na což se zarazil. Proč se vůbec staral co si vlčice bude myslet? Mohl si chodit jako trhan, když chtěl a nepotřeboval k tomu svolení ostatních! Odin zaklepal hlavou, aby se zbavil divnejch myšlenek a pokračoval s prodíráním se.

>> Středozemka

<< Lachtaní pláž (přes Márylouku)

Odin zaplul do lesa přesně ve chvíli, kdy krupobití začalo ustávat. Nehezky se na mraky skrz stromy podíval a poněkud pomaleji začal cestovat skrz les. Chtěl si trochu odpočinout po tom zběsilém úprku a po tom, co dostal kroupami. Cítil, že má celé tělo namožené. Stále si ale zachovával vcelku svižné tempo. Byl účastník závodu, nemohl si jen tak někde lelkovat a zdržovat. Navíc! On byl ten, kdo zastával nejdůležitější část úkolu a získal sklíčko! Kde byl zbytek jeho týmu ho moc nezajímalo. Jen abych nebyl diskvalifikovanej, když se vrátim sám, napadlo ho, ale vracet se nehodlal. Třeba ti dva nebyli tak k ničemu a přežili to. Teď bylo na každém, aby se vrátili zpět ke kouli. Doufám že budu mít největší zásluhy. Ne, určitě mám největší zásluhy. Měl bych dostat velkou odměnu, zamýšlel se nad vlastním dobrem. Měl nějaké představy toho, co by chtěl. Co by mu mělo z téhle šarády kápnout. Ale samozřejmě se spokojí i s něčím obyčejnějším, když toho bude hodně.

>> Velké houští (přes mahtae jih)

Hnědá dělala na Odina nějakou chytrou. Dost o její inteligenci ale pochyboval, když se nedokázala ani zbavit vlastního ducha. Na její odpověď jen protočil očima. "Tak se zbav tý viny ne?" odpověděl, jako by to bylo jasné. A taky že se mu to tak i zdálo a tohle byla asi poslední dobrácká rada, kterou hodlal pro Coffee obětovat. Někteří musej myslet ocasem nebo nevim, nesouhlasně zavrtěl hlavou.
Raději začal přemýšlet nad tím, jak dostat sklíčko, které se tu mělo nacházet. Ke své smůle si všiml, že se něco leskne přímo uprostřed stáda divnejch mrožů. Mohlo to být klidně i něco naprosto bezcenného, ale přesto měl Odin pocit, že je to to, pro co sem přišli. Teď jen zbývalo vymyslet jak se k tomu dostat. Nejlepší by nejspíš bylo pro to někoho poslat. Malého a mrštného. Jenže nikdo takovej v týmu bohužel nebyl a Odin klasicky svým společníkům nevěřil a raději chtěl sázet sám na sebe. I když byl ze všech přítomných ten největší. "Klidně," zašklebil se na Nickolase, když slyšel jak ho tam vlk posílá. Pak se teda ještě zeptal ducha, ale to Odin moc nevnímal. Bylo mu jasné, že duch nic nezmůže, maximálně tak divnomrože vyplaší dopředu svou chladnou aurou nebo dotekem. To by jim moc nepomohlo. A Nickolasovi to ani nemusel vysvětlovat, protože prořízlá držka se ozvala sama.
"Tak jdem na to," přikývl a začal se ke zvířatům krást. Počasí mu ale nehrálo do karet, protože se spustil takovej slejvák, že ho z toho rozbolela hlava. A až po krátké chvilce mu došlo, že ta hlava bolí proto, že na ni padaj kroupy o velikosi jeho oka. No to je naprosto skvělý, tiše zavrčel. Divnomroži se hned začali probouzet, také zburcovaní tím, co se dělo. Nickolas a Coffee se v té chvíli dali do rámusu a otravování, takže Odin zatnul zuby a hnal se přímo ke sklíčku. Čapnul ho do tlamy i s pořádnou dávkou písku a krup popadaných po zemi, otočil se na patě a rychle prchal pryč. Věděl, jak rychlé tyhle potvory dokážou být, i když se na to nezdály. Na své společníky se moc neohlížel, každý v tomhle týmu byl víceméně za sebe. Oni si vybrali, že nebudou riskovat přímý útok a pošlou do chřtánu nebezpečí jeho. Jestli měli nějaký problémy, byly jejich. "Jhu naphed! Delejhe!" zahulákal po nich, na což se hned zakuckal tím pískem co nabral. Vyflusnul sklíčko, párkrát zakašlal a snažil se zahnat štiplavý pocit v krku. Neměl ale moc času tohle řešit. Pořád to byl závod, ne? V dalším mžiku zase sklo sebral a vydal se zase zpátky k té zářivé kouli. A do lesa. Hlavně se chtěl alespoň na chvilku schovat před počasím.

>> Ranský les (přes Márylouku)

Malá hnusná potvora se ho odvážila dotknout. Pravda, že už neměla co ztratit, když byla nějakej ten pátek pod drnem. Odin stiskl zuby bolestí a tiše sykl. Nebylo to nic příjemného, když se ho ta věc dotkla. Jako by ponořil tlapu do ledové vody. Naštěstí pro něj byl na tenhle typ bolesti docela zvyklý, protože vyrůstal na severu, kde se holt ledu a zimě nedalo vyhnout. Časem stráveným tady si na ten pocit docela odvykl, najednou spíš než bolest pocítil... nostalgii? Na své tváři ale své rozpoložení nedával znát. Jen vlče přejel opovržlivým pohledem a zaměřil se na hnědou. "Co já vim co ta tvoje věc chce? Se jí zeptej, ne?" zakoulel očima. Sám se bratra zbavil tím, že se napřímo zeptal. Copak neměla Coffee žádnej rozum? Bylo to jasný jako facka. "A jestli nebude chtít mluvit tak to z ní nějak vyklep. Seš její sestra ne? Očividně i ta houževnatější, i když nevim jak je to možný," zabručel si už spíš pro sebe. Zatim se zdálo, že ta pošlá měla bejt ta, kdo tu s nim teď dejchá, ale nějak se to obrátilo.
Mezitím dorazili na pláž. Byla jiná, než pláže, které znal Odin ze severu. Nebyl tady žádný sníh ani ledovec, jen písek a moře. Bylo to vlastně docela chudý území. Nebýt těch potvor, co se válely snad skoro všude. Odin něco takového ještě neviděl, ale setkal se s mroži, což byli asi ošklivější a tlustší příbuzní těchhle. Ke své smůle zaznamenal, že mezi horou zvířat se něco leskne. Bylo to sklíčko, o kterém mumlala Coffee? "Myslim, že náš cíl je tam," mávl tlapou směrem, kde záblesky viděl. Nikde jinde se nic neblýskalo, ostatně na to ani nebylo počasí. Docela se divil, že se tu ta zvířata takhle vyvalují a spí v takovém nečase. Ale nebyla to jeho starost, navíc jim tenhle fakt hrál do karet, pokud je opravdu sklo mezi nimi. "Nejlepší nejspíš bude, když se tam někdo z nás vydá," poznamenal a obrátil se na svůj 'tým'. Nickolas vypadal mimo, Coffee s sebou všude tahala ducha. Znamenalo to, že tohle bude jeho práce? Nějak s tím neměl problém, uměl být tichý a uměl i docela obstojně zdrhat. Přišel si ale docela mohutný na to, aby se prosmýkal mezi těly bezzubých mrožů. Na to byli mnohem lepší adepti ti zbylí dva. "Nějakej dobrovolník?" pozdvihl obočí. "Zbytek může zůstat tady a kdyby se něco dělo, pokusí se odpoutat pozornost nebo tak," pokračoval, aby to nevypadalo, že chce někoho posílat na smrt. To by klidně udělal, ale teď tyhle dva potřeboval k dokončení závodu.

<< Márylouka

Odin svými narážkami vlka odpálkoval dozadu. Trochu ho to zamrzelo, protože by si rád ještě rýpnul, byla to sranda. Když se s ním ale černobílej nehodlal bavit, budiž. Odin se nepotřeboval někoho doprošovat o pozornost nebo cokoli jiného. Jen ať se baví s tou hnědou, hlavně že on má pocit pomyslné výhry nad Nickolasem.
I když ho moc nezajímalo, co ti dva vzadu dělají, stejně jim věnoval alespoň kousek pozornosti. Přeci jen patřili do stejného týmu a Odin jako vůdčí osobnost jim teď musel velet. A to znamenalo, že je musí i kontrolovat, jestli třeba nezdržují nebo nedělají ptákoviny místo snažení se o výhru. Měl pocit, že se k cíli nepřibližují zrovna dvakrát rychle. Co když zbylé týmy mají náskok? Měli bychom si trochu pohnout, pro jistotu, pomyslel si a loupl okem za sebe. Coffee zrovna představovala svou zemřelou sestru a Odin si neodpustil poznámku, že by se jí měla rychle zbavit. "Bububu, proč bych si neměl dovolovat? Co mi ze záhrobí uděláš?" Vlče bylo na to, že pošlo krátce po narození docela drzé. "Očividně tě příroda vyselektovala už jako skrčka. Asi k tomu měla důvod," zle se zašklebil a pak se obrátil na hnědou, která vypadala dost šokovaně, že poznal ducha. "Přišel za mnou bratr. Chtěl po mně určitý věci, to tvoje asi bude mít stejnej důvod. Když jsem mu dal slib, zdejchnul se," ve zkratce vysvětlil jak se věci mají. Mezitím Nickolas začal nějak zaostávat, což se Odinovi nelíbilo. "Hej ty, přidej do kroku. Už jsme skoro na místě!" houknul na něj a rozhlédl se kolem. Měl nějaké tušení, že tohle je jejich destinace, i když ještě netušil, co by tady měli dělat. Hledáme nějaký sklo, žejo?

<< Mahtaë jih (přes Ranský les)

Nickolas se očividně rozhodl věřit Noře a ne Odinovi, což Odin považoval za naprostou pitomost, ale zase tolik ho to nežralo. Černobílý mu byl ukradený. Jestli chtěl chodit po světě s pitomou přezdívkou a pitomou 'kamarádkou' tak ať. "Fakt jo? Nevypadáš na to," rýpl si s úšklebkem, když se Nickolas dušoval že by poznal lež. Vlk vypadal, že sotva pozná svoje místo. Už jen tím, že se v přítomnosti Odina chtěl ujmout vedení? To sotva! Ha! něco takového si Odin nemohl nechat líbit.
Naštěstí měl Nickolas dost rozumu a šel se vybavovat s hnědou, co se táhla za nima. Odin měl tak volný prostor a bez problému se dostal do čela. Soustředil se na směr a cestu, ale na půl ucha poslouchal, jestli ho ti dva vzadu náhodou nepomlouvaj. Bohužel tomu tak nebylo, docela rád by se dozvěděl, co si o něm myslí, ale zatim se jen představovali. Pak ho ale zaujal Nickolasův komentář a za běhu krátce stočil pohled dozadu. S Coffee, jak se představila opravdu běžel ještě někdo. Nebo spíš něco, jak Odin po chvíli vycítil. Sám se takového zrovna před chvílí zbavil, takže mu bylo hned jasné, o co tu jde. "To je emoční zátěž," ušklíbl se na Nickolase. "Radim ti aby ses toho zbavila co nejdřív, nerad bych aby nás něco zdržovalo," probodl hnědou pohledem, který jasně říkal že tohle je rozkaz. Vlče vůbec nevnímal jako kdysi živou bytost. Po smrti už to byla jen pouhá věc co přišla otravovat, i když na to neměla ani právo. Mrtvá by si měli hledět svýho, stejně jako živí. Naštěstí Vé, který si přišel pro Odina byl vlk stejně přímý, nerad chodil kolem horké kaše. Zbavit se ho bylo snadné. Tahle věc se vlčice očividně hodlala držet o něco déle. Každopádně dokud jejich 'tým' nijak nezpomalovala, Odin byl ochotný ji milosrdně ignorovat.
Víc se začal věnovat počasí, které se začínalo horšit. Nevěstilo to nic dobrého, obzvlášť, když se zrovna účastnil důležitého závodu. Nejlepším řešením by bylo závod dokončit než se z nebe pustí nějaká smršť, ale vzhledem k tomu, že neměli ještě ani jedno sklíčko tak nad tím dost pochyboval. Tak šup, musíme trochu přidat, zatnul zuby a ještě o něco zrychlil.

>> Lachtaní pláž