Elegantní chůze, nosánek nahoru a ďábelská jiskra v očích. Máte pocit, že to zní povědomě? Zjevně jste se s Nym už setkali. Na první pohled není těžké odhadnout, co se jí honí v hlavě. Touha vyniknout a zastínit ostatní je totiž nejdůležitějším rysem jejího smýšlení. Domnívá se, že pokud nebude ze všech nejlepší, nastane konec světa, a podle toho se i chová. Pokud jste tedy silnější, rychlejší nebo zběhlejší v magiích, nastávají dvě možnosti. Ta lepší je, že vás Nym bude vnímat jako svého mentora a následovat vás na každém kroku. Ano, opravdu je to ta příjemnější varianta, ať už bude sebevětší osinou v zadku. Tou horší možností je, že se stanete jejím úhlavním nepřítelem. Chcete vědět, co taková pozice obnáší? Inu, je toho hned několik. Být terčem urážek, výhružek a občasných útoků, snášení pomluv všeho druhu a především… Pevné nervy. Abych však byla upřímná, ty potřebuje téměř každý, kdo se s Nym kdy setká, takže není úplně fér zahrnout je do seznamu.
Pokud jste si prozatím z tohoto výčtu špatných vlastností řekli, že nemá smysl zkřížit Nym cestu, pravděpodobně máte pravdu. Přežít den s Nym není žádná procházka růžovým sadem a dost možná vám skutečně bude líp, když ji nikdy nepotkáte. Jelikož jste ale dočetli až sem, jsem povinna seznámit vás i s dobrými vlastnostmi, jimiž Nym oplývá. A že jich je víc, než byste čekali!
Nym je rozhodně jedním z odvážných kvítek. Pokud je libo přísloví, perfektně na ni sedí „kopec odvahy, ždibec rozvahy“. Tato vlčice vběhne do nebezpečí bez zaváhání, otázkou ovšem zůstává, zda je to vždy dobře. Dřív jedná, než myslí, a to by pro ni mohl být jednoho dne veliký problém. Je mi ale jasné, že každý z vás hledá rytíře na bílém koni, který se pro svou princeznu vrhne do plamenů a válek, takže nedostatek přemýšlení můžeme rovnou přeskočit. Nym bude ráda vaším rytířem v naleštěné zbroji, pokud ovšem uznáte, že je zároveň princezna a že je ze všech nejkrásnější. Já vím, já vím. Poněkud zvláštní rytíř.
Mezi další dobré vlastnosti patří radost ze všeho živého. Nym miluje svět a ráda ho poznává kousek po kousku, den za dnem. Jestliže jí tedy chcete učinit šťastnou, vypravte se s ní na dobrodružství po Gallirei. Zaručuji, že širší úsměv nikdy neuvidíte. Dříve hodně lhala o tom, čím vším si prošla, a nebylo by vůbec neobvyklé, kdybyste ji slyšeli, jak povídá o místech, která na vlastní oči nikdy neviděla. Skrz tuto fázi se postupem času dostala a dnes ji už moc lhát neuslyšíte, minimálně o svých zážitcích ne. A vidíte, máme tady už třetí dobrou vlastnost, upřímnost! Sice ne vždy a ne, pokud jde o pomluvy… Ale někde ty kladné body nasbírat zkrátka musím, chápejte!
Zřejmě si přejete, abych vám přestala Nym vychvalovat až do nebes a pověděla čirou pravdu. Ta však je, že nikdo nemůže předem vědět, jak se k němu Nym bude chovat. Je natolik náladová a nevyzpytatelná, že v jeden den dokáže seřvat vlčici milou jako květinku a v den druhý si oblíbí psychopata. Počkat, nesmějte se, vážně ne. Druhý případ je bohužel vskutku pravděpodobný. Nym si ze svého dětství totiž stále nese naivitu, které se nikdy nedokázala pořádně zbavit. Je dost možné, že by ji vrah přesvědčil o své nevině, ať už by byl opak sebevíc do očí bijící.
Abychom si to shrnuli, přeji vám v Nymině společnosti hodně štěstí. Doufám, že překonáte její otravnou stránku, že vás nebude pomlouvat na každém rohu a, jak zřejmě doufáte i vy, že vás kvůli ní nezabije sériový vrah. Adiós muchachos, bylo mi potěšením.

I. Nativitatis
Abychom správně pochopili Nymin příběh, musíme se podívat do dne několik měsíců před jejím narozením. Toho večera bylo neobvyklé horko a vzduch se zdál těžší než normálně. Nymini rodiče Aidero a Tala se zrovna vraceli ze smečkového lovu. Byli dobře naladěni, jelikož se jim podařilo ulovit dospělého srnce, a k jeskyni jim už zbývala jen chvilka cesty. Hned po lovu se oddělili od bet se záminkou být na chvíli sami, tudíž teď nikdo nekráčel po jejich boku a oni tak neměli žádnou ochranu.
Jakmile vkročili do Borovicového lesa, v jehož hloubi se nacházel jejich domov, uslyšeli podivný, nezvyklý šum. Tale bylo ve vteřině jasné, že je něco špatně, ale Aidero ji uklidnil s tím, že na smečkové území by si určitě nikdo netroufl přijít bez ohlášení. Rozhodli se tedy pokračovat beze strachu dál, když vtom z houští vyskočil obrovský šedivý vlk a povalil Aidera k zemi. Tala se svému druhovi snažila pomoct, ale marně. K jejímu překvapení byl vlk dostatečně silný, aby přemohl oba dva. Když už sípali zmožením a krčili se poraženě u země, vlk se uchechtl a konečně promluvil: „Páni, od velevážených alf bych takové fiasko nečekal. Vaše smečka mi nejspíš ještě poděkuje, když vás ve funkci nahradím, nemyslíte?“
Tala jen bolestně vydechla, ale v Aiderovi se objevil poslední zbytek síly. Nelíbilo se mu, že by měli jeho svěřenci poslouchat někoho, kdo byl očividně tak arogantní a agresivní. Varovně zavrčel a než stihl vlk jakkoli zareagovat, vrhl se na něj a zabodl tesáky do jeho břicha. S šedivým obrem to příliš nehnulo. Tlumeně zakňučel, ale znovu Aidera srazil k zemi, aniž by musel vynaložit velkou sílu.
„Dobrá, dobrá,“ procedil skrz zuby naštvaně. Nebyl zvyklý na odpor, jeho jméno, tedy Sorren, si vždy všichni špitali se zděšením v očích. „Můj nápad se vám očividně nezamlouvá – “ Zarazil se a zavětřil, jako by ucítil nějaký podivný pach. Jakmile mu došlo, co cítí, zase se uchechtl a zaměřil svůj zrak na Talu.
„Budete mít vlčata.“
Tala těžce polkla.
„Je tím úplně nasáklý vzduch, mělo mi to dojít,“ smál se dál. „No, tak to mám pro budoucí maminku skvělou nabídku. Přivedete mi to nejschopnější z vlčat přesně měsíc po jeho narození a já vás nechám být. Když to neuděláte…“ Znovu stočil pohled na Aidera a přejel mu drápy po krku, aby naznačil, co se v takovém případě stane. „Najdete mě v Šarlatovém hvozdu.“
Tala v breku přikývla a vlk stejně rychle, jako se objevil, také zmizel.
Čas běžel jako zběsilý a co nevidět nastalo září. Tala věděla, že se blíží porod, a snažila se vymyslet, jak situaci vyřeší. Nemohli se přece vzdát vlastního potomka, ne? Ale jaká jiná možnost jim zbývala? Oba tušili, že měl vlk nějaké následovatele, jelikož byl Šarlatový hvozd znám jako smečkové území. Sice nechápali, proč tamější vlci stáli i o jejich domov, ale rozhodně se s nimi nechtěli pouštět do žádného boje. Bylo to tedy jasné.
Museli se vzdát jednoho vlčete.

Přišlo 9. září a spolu s ním i dvě překrásné vlčí holčičky. Jako první se narodila Esme, jejíž srst byla celá černá až na přední tlapky, které zářily bílou barvou. Působila tak zdravě a silně, že si Aidero ihned uvědomil, že právě ona bude tou, kterou brzy ztratí. Jako druhá a zároveň poslední se narodila Nym. Byla mnohem menší než Esme a bílá i černá barva se na jejím kožichu rozprostíraly rovnoměrně. Rodiče však jejich zbarvení příliš nezkoumali. Tohle měl být jejich šťastný den. Místo toho se pro ně 9. září stalo jednou z nejhorších vzpomínek, které kdy získali.
Vlčata rostla jako z vody a brzy začala nemotorně pobíhat po jeskyni. Jak Aidero předpokládal, již v takto raném věku Esme vyzařovala mnohem lepší charakter i schopnosti než Nym. Poslouchala, nedělala problémy a na rozdíl od Nym vůbec nelhala. Také se rychleji naučila chodit a mluvila dvakrát tak srozumitelněji. Jenže to Nym vůbec nedělalo starosti. Jelikož netušila o dohodě, kterou její rodiče uzavřeli s neznámým vlkem, užívala si svého dětství naplno. Každým dnem škádlila Esme čím dál víc, a přitom jí žvatlala do ouška naprosté hlouposti. A i když byla Esme uvědomělejší a vzornější než její sestra, stále měla Nym velice ráda. Byly to nerozlučné parťačky. To ale mělo brzy skončit.
Den před tím, než od narození vlčat uplynul měsíc, svolali Tala a Aidero smečkovou schůzi. Sdělili Borovicové smečce, co se tehdy v lese stalo a k čemu byli donuceni. Doufali, že by možná jejich rodina dokázala přijít s nějakým řešením, které je nenapadlo, ale bohužel. Nenašel se nikdo.
V noci se Aidero rozhodl, že se pokusí vlka podvést. Místo Esme vzbudil Nym a ta za ním ťapkala do temného lesa, aniž by o tom její matka věděla.
„Kam to jdeme, tatí?“ ptala se Aidera každou uplynulou minutu, ale on jí nikdy neodpověděl. Připadal si hrozně. Sice se nevzdával svého lepšího vlčete, ale Nym byla stále jeho dcera a měl ji rád.
Když dorazili k hranicím území Šarlatového hvozdu, Aidero se zastavil a otočil se k Nym. „Zůstaň tady, ano?“ přikázal jí. „Jestli se vrátím a nenajdu tě tu, budeš mít moc velký průšvih.“
Nym na svého otce jen vyplazila jazyk a poslušně si sedla, zatímco Aidero vcházel do hvozdu a vyl, aby dal vědět o své přítomnosti. Uběhlo sotva několik vteřin a Nym už se nudila. Nemohlo se přece jednat o nic tak důležitého, ne? Navíc -
Jé, támhle je žížala! Nym se zvedla a vydala se za podivným růžovým živočichem. Nezůstala však u zkoumání pouhé žížaly. Její pozornost postupně upoutávalo čím dál víc věcí, až se dostala od Šarlatového hvozdu mnohem dál, než by kdo vůbec čekal.


II. Inventum

Sotva vstoupila do Gallirei, setkala se poprvé se sněhem. Nutno zmínit, že se nejednalo o zrovna příjemnou zkušenost. Vločky jí pokryly celé tělo a ona z nich byla nanejvýš nešťastná, jelikož se bála, že jí poničí kožíšek. To se však díky bohu nestalo, jak Nym koneckonců zjistila, když v Ageronském lese narazila na Faliona a Matali, kteří jí vysvětlili, co sníh vlastně je. Oba přítomnost vlčete v gallirejských krajinách překvapila, a tak se ihned vyptávali, kde jsou Nymini rodiče. Nym jim nejprve nechtěla říct, že neví, protože si přála zažít dobrodružství bez dohledu svého otce a matky, ale nakonec přiznala barvu. Falion navrhl, že by se je mohli pokusit najít, brzy mu však došlo, že Nym pochází ze země mimo Gallireu, tudíž by jejich hledání bylo marné.
Matali se od Faliona a Nym zanedlouho odpojila, takže dvojice zůstala osamocená. Skotačili ve sněhu, hráli si a rychle se sblížili. Pro malou vlčici hnědý okřídlenec začal opravdu hodně znamenat, a když se rozhodl nechat ji na dobu neurčitou pobýt s jeho smečkou, byla nadšená. Cestou do Ragarských hor, kde Falionova rodina sídlila, dostali hlad. Netopýr tedy neváhal a ihned se dal do akce. Bez sebemenších potíží ulovil velkého muflona a využil k tomu magii neviditelnosti. Nym naprosto ohromila kouzla, kterých právě byla svědkem, ale více ji zasáhl lov samotný. Vyděsilo ji, když v očích nevinného zvířete spatřila smrt, a přestože jí Falion později vysvětlil, že lovení je nutnost, kterou žádný vlk nedělá s potěšením, slíbila si, že ona zkrátka nikdy lovit nebude. Z muflona si ukousla jen ždibec a než se nadála, už letěli do Ragarských hor, a to doslova. Falion si svou přezdívku totiž nezasloužil jen tak, na zádech mu skutečně spočívala obrovská blanitá křídla, jež mu Nym silně záviděla.
Sotva černobílá nezbednice znovu dopadla nohama na zem, potkala hned čtyři vlky. První z nich byla Cynthia a ucházela se o místo ve smečce. Falion kvůli ní přestal věnovat Nym pozornost, což ji pořádně rozzlobilo. Věřila však, že si s Netopýrem zase brzy promluví, a tak jen Cynthie zabodla pohled do zad, když s ním odcházela do soukromí, a raději se soustředila na Severku, vlčici s bílou skvrnou na čele. Právě Severka se měla stát Nyminou pečovatelkou, to by se ovšem naše zlobidlo nesmělo rozhodnout jinak. Místo od pohledu milé vlčice si Nym vybrala za společnost Lennie, taktéž členku Ragarské smečky, a jejího přítele Saviora. Malá vlčí dáma se jim zdála nanejvýš otravná, a tak se rozhodli, že se jí zbaví. Lennie totiž nestála o přítěž ve smečce, obzvlášť ne přes zimu, jež v horách byla každým rokem krutější. Oklamali Nym milými slovy a odvedli ji ze smečkového území za údajným důvodem vzít ji na dobrodružství. Dokonce jí dali přezdívku Flundra a napovídali jí, že toto slovo vůbec neznačí ošklivou urážku, ale naopak znamená zimní princezna. Nym k nim zcela naivně chovala absolutní důvěru, a ta byla brzy zneužita. Savior se totiž doopravdy pokusil Nym zabít.
Skombinoval dvě magie, vodu a zemi, a spustil nad Nym déšť. Šli zrovna přes bahnité území, tudíž bylo jednoduché nechat pod drobným tělem propadnout zem. Nym se z magického vězení nedokázala dostat sama a příšerně se bála, volala o pomoc. A světe div se, ta přišla. Lennie se ukázala jako vlčice, která má přece jen nějaké srdce, a pomohla Nym z hory zablácené hlíny. Od té doby vlče chovalo k Lennie silný vděk a dalo by se říct, že i Lennie si ono otravné děvče oblíbila. Ptáte se proč? Inu, pravděpodobně si uvědomila, že dětská mysl je snadno ovlivnitelná, a tak by Nym mohla vytvarovat k obrazu svému a pořádně toho využít. Nebo… Nebo Lennie zkrátka nebyla tolik zlá, jak by se možná mohlo zdát. Ať už se rozhodla z jakéhokoli důvodu, netrvalo dlouho a zasadila černobílému vlčeti do hlavy semínko zášti. Lennie se z minulosti znala s Cynthiou a neměla ji ani trochu ráda, tudíž Nym namluvila, že požírá vlčata a jistojistě se pokusí Faliona přesvědčit, aby se Nym zbavil. Malou vlčí slečnu ono zjištění příšerně vyděsilo, a proto se v tento moment zařekla, že bude Cynthiu nesnášet do svého posledního vydechnutí. Nebylo pro ni těžké tomuto slibu dostát, jelikož se brzy objevil další vlk, který špatnými slovy o Cynthie, neboli Vochechuli, jak ji nazýval, nešetřil. Nejednalo se o nikoho jiného nežli o Zakara, pískového sympaťáka s bílýma očima. Nym si ho dokázala velice rychle oblíbit. Byl na ni milý a mladé slečně připadalo, že ji bere jako svého parťáka.
Pravděpodobně si říkáte, že Nymin život v Gallirei dosud postupoval lehce a bez problémů, viďte? Bohužel vás musím zklamat. Když se zrovna Nym ve společnosti Saviora, Zakara a Lennie rochnila v Dlouhé řece a cvičila své plavací schopnosti, řekl si Osud, že zakročí. U řeky se objevila duha, z níž seskočil podivný mužík a dožadoval se pomoci. Neuměl ale pořádně mluvit, takže mu skupinka nerozuměla jediné slovo. Nym se s ním pokoušela dorozumět, jenže Savior a Lennie dostali nápad chlapíka ulovit. Vrhli se na něj i se Zakarem a nezastavil je ani fakt, že se Nym hystericky rozbrečela. Neuběhlo příliš mnoho času od chvíle, kdy před ní Falion zavraždil muflona, a ona stále nezvládala hledět smrti přímo do tváře. Když viděla, jak z mužíka vlci trhají maso a krev teče proudem, byla na pokraji zhroucení. Co ji ovšem donutilo pochybovat o vlastním psychickém zdraví, se stalo až potom. Mužík se jakýmsi zázrakem vrátil do své původní formy a smál se, až se za břicho popadal. Jeho chichotání Nym natolik zaskočilo, že dokonce přestala plakat. Mužík na nic nečekal a vyskočil zpátky na duhu. Zřejmě už pomoc nepotřeboval, a tak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Skupince vlků nezbývalo nic jiného, než si vyměnit zmatené pohledy. Ačkoli Nym rozhodně nezapomněla na hrůzu, které právě byla svědkem, snažila se předstírat, že se nic nestalo. Dala se znovu do řeči s ostatními vlky a neprotestovala, když se zamířilo za Smrtí. Zatím netušila, čeho je tato bohyně schopná, a tak si místo hrůzostrašného úsměvu představovala spíše přátelská kukadla plná lásky a pochopení. Zřejmě všichni chápeme, jak moc se zmýlila.
Cestou se pokoušela Zakara přesvědčit, aby se přidal do Ragarské smečky a dělal jí společnost, jenže jemu se příliš nezamlouval fakt, že by musel trávit část svého času i s Cynthiou, tudíž odmítl. Když dorazili do Jedlového pásu, všimli si Nym se Zakarem, kteří byli doteď hluboce zabráni do konverzace, že se od nich Lennie a Savior odpojili. Zakar toužil získat mocné magie a schopnosti, takže přikázal Nym, aby na něj počkala, a vydal se do Staré zříceniny. Bohužel malou vlčici ještě neznal dost natolik, aby mu došlo, že nesplní žádný pokyn, který je jí dán. Počkala, až Zakar zmizí z dohledu, a pak následovala jeho kroky. Pravděpodobně stihl oškubat Smrt o magie velice rychle, protože když za onou pověstnou babiznou Nym došla, už po jejím novém příteli nebylo ani vidu, ani slechu.
Zprvu Smrt působila přívětivě. Mile návštěvnici přivítala a její hlas zněl jako sladká melodie. Nevydržela ovšem hrát divadýlko příliš dlouho. Odhalila svou skutečnou tvář a rozkřičela se, až Nym přeběhl mráz po zádech. Cítila, jak v ní roste nekontrolovatelný strach. Rozlézal se po celém jejím těle a nutil ji stát na místě bez jediného hnutí. Smrt však stále nebyla spokojená. Bažila po beznaději, po smutku, po chladu v dívčině srdci. A tak jí ukázala její rodinu.
Nym nejdříve nepochopila, co se děje. Sotva v čarovném kouřovém oblaku zahlédla svého otce, začala se radovat. Chtěla za ním doběhnout a slíbit mu, že už nikdy neuteče, jenže vůbec nemusela. Její podobizna se totiž ve chvíli objevila vedle Aidera. A tak znovu uslyšela ta slova.
„Zůstaň tady, ano? Jestli se vrátím a nenajdu tě tu, budeš mít moc velký průšvih.“ Polkla, ale v krku se jí udělal knedlík. Co se to jen dělo?
Za moment mlha zmizela a nahradila ji zcela jiná scenérie. Tentokrát se Aidero krčil na zemi před Nym neznámým vlkem, Sorrenem. „Byla tady, přísahám,“ vzlykal, sotva mu byla rozumět slova. „Řekl jsem jí, ať tady počká!“ Mluví o mně, došlo Nym. Ale proč?
„Já ti věřím, Aidero,“ odpověděl Sorren. „Opravdu. Stejně jako tys mi měl uvěřit, když jsem ti před měsícem slíbil, že pokud mi to blbý vlče nepřineseš, všichni umřete. No… Zdá se, že ti to budu muset dokázat, co?!“ Vzápětí se mohutný vlk na Aidera vrhl a rozsápal mu hrdlo. Nym pevně zavřela oči, aby utekla před realitou, ale nedokázala zahnat slzy. Pramínky slané vody jí stékaly po tvářích a nešly zastavit.
Smrt se samolibě usmála. Dosáhla svého cíle. „Tvoji rodiče se domluvili se Sorrenem, že mu přinesou jejich nejschopnější vlče výměnou za to, že nechá jejich smečku žít,“ začala úlisně vysvětlovat. „Tvůj papá se ale nakonec rozhodl, že tu lepší z vás, Esme, přece nemůže obětovat. Jak by taky mohl? Tolik ji miloval! Takže vzal tebe a chtěl Sorrena obelstít. A co se stalo? Jsi tak neschopná, že nedokážeš ani počkat u cesty!“
„To není pravda,“ fňukla Nym provinile.
„Ale je, je to pravda. Jsi zodpovědná za ně všechny! Za tátu, za mámu, za sestru, ale i za celou smečku! Všichni umřeli kvůli tobě, KVŮLI TOBĚ! Vypadni, než tě za nima pošlu. Věř mi, že by tě neviděli rádi! VYPADNI!“ ječela Smrt a Nym ji poslechla. Poprvé ve svém životě splnila rozkaz.


III. Dolorem

Běžela Jedlovým pásem a neohlížela se zpět. Slova Smrti jí rezonovala v hlavě a zcela tak přehlušovala všechny ostatní myšlenky. Nym byla schopná jít dál pouze díky jakémusi základnímu instinktu, pokládání tlapky za tlapkou se stalo monotónní záležitostí. Neslyšela zpěv ptáků, šum lesa, nic. Obklopovala ji jedině prázdnota.
Sesunula se do spadaného jehličí a doufala, že ji Jedlový pás pohltí. Navždy, navždycky. Aby už nemusela čelit té hrozivé pravdě, té neskutečné bolesti. Jejímu přání však Osud nehodlal vyhovět a seslal jí jako společnost vlčici, kterou Nym chtěla vidět ze všech nejméně. Cynthiu.
Jelikož vlčice s fialovýma očima nepatřila mezi zrovna dvakrát nevnímavé jedince, ihned si všimla, že je s Nym něco špatně. Snažila se z ní dostat, co se stalo, aby ji mohla uklidnit a nabídnout pomoc, jenže Lennie ve vlčeti dokázala zakořenit nenávist k Cynthie tak hluboko, že Nym raději předstírala, že je v naprostém pořádku, a dokonce začala svou společnost urážet. Pravděpodobně si tak chtěla alespoň na někom vylít vztek z toho, co se právě u Smrti dozvěděla.
Díky bohu nemusela s Cynthiou strávit o samotě příliš mnoho času, neboť se objevila Lennie. Skrz magii myšlenek brzy pochopila, z čeho je Nym tak špatná, bohužel ji ovšem nestačila uklidnit. V nedalekém křoví se totiž schovávala vlčice, která si pohrávala s nápadem na naši malou hrdinku skočit a zabít ji. Lennie vycítila nebezpečí a telepaticky Nym varovala, to však vyústilo ve zcela jiný závěr, než byste mohli čekat. Než se ona vlčice, tedy Styx, stihla vynořit z křoví, rozhodla se Nym jednat. Rozeběhla se směrem k ní a chytla se nedovyvinutými zoubky za Styxin hřbet, kde již předtím spočívala nedohojená rána. Styx se hodlala bránit, v tom se ale přiřítil Savior a odhodil Nym od Styx dřív, než se schýlilo ke katastrofě. Sám vypadal dosti zřízeně, protože šel za Smrtí, aby se přesvědčil, že se Nym nic nestane. Bohužel se minuli a Smrt Saviora připravila o mnoho sil. Zčásti se na děvče zlobil, zčásti se mu také ulevilo. Každopádně teď sípal vyčerpáním a dostal ze sebe pěknou salvu nadávek mířených právě na Nymin kožich. Ani Lennie nebyla z činů vlčete nadšená, na druhou stranu jí viděla přímo do hlavy a tušila, že vztek momentálně ničemu nepomůže. Vzala ji z oka bouře, myšleno ze společnosti doutnající hněvem, a vysvětlila jí, že na nic nebude sama, protože za ní vždy bude stát, když její rodiče ne. Tato rozmluva Nym sice pomohla, ale stále v ní rostl nepříjemný pocit, že za všechno, co se stalo, může ona. Vina se na ni vrhala jako nenasytný sup a trhala ji zevnitř.
Savior byl moc vysílený na to, aby se vydal do Ragarských hor, tudíž Lennie vyslala Nym na cestu se Zakarem, který se k nim znovu připojil, a naneštěstí i s Cynthiou a Styx. Jizvička, jak Nym od tohoto incidentu začala Styx říkat, si plánovala Ragarské pohoří pouze obhlédnout pro strategické účely, ale mazala Cynthie med kolem pusy a přesvědčila ji, že se možná přidá do zdejší smečky. Nym sice neměla tušení, z jakých poměrů Styx pochází a že nesnáší jakékoli vlky spojené s magií, zkrátka jí však nevěřila, a to v ničem.
Sotva dorazili domů, strhla se hádka. Nym se pokoušela Faliona přesvědčit, aby si na Styx dával pozor, jenže Cynthia alfě prozradila, že ve skutečnosti potyčku v Jedlovém páse odstartovala Nym. Falion nehodlal zacházet k ukvapeným závěrům a přistupoval k problému s klidem, což se Nym nelíbilo. Kvůli pocitům, které v sobě dusila, ji dokázala i takováto věc rozhodit a vyvolat v ní neskutečný tlak. Hystericky se rozkřičela, a když už neměla daleko k slzám, zaběhla do úkrytu. Myslela si, že jí na světě už nikdo nezbyl, ale to rozhodně nebyla pravda. Ve Stříbřitém převisu na ni totiž čekala Lennie. Nym v jejím náručí našla útěchu a obě vlčice společně upadly do spánku.
Nový den přinesl nové starosti. První z nich byla omluva, kterou Nym Saviorovi dlužila, a druhou výprava za magickým jezevcem. Možná by vás mohlo zajímat, čím je onen jezevec tak magický, a ptáte se správně. Lennie s cestou za ním přišla právě proto, že dokáže pomocí kouzel alespoň na několik minut přivolat vlky ze světa mrtvých. Chtěla, aby měla Nym šanci zjistit, zda jí Smrt nelhala, a popřípadě se mohla se svou zesnulou rodinou znovu shledat alespoň takto.
Trvalo dlouhou dobu, než trojice do Jezevčího lesa dorazila. Těsně před místem, kde se jezevec schovával, však Lennie a Savior nechali Nym o samotě. Věřili, že to tak pro mladou slečnu bude nejlepší, a Nym si navíc přála zvládnout tuto situaci sama, vyrovnat se se vším, co jí život přinesl. Během toho, co se odhodlávala ke vstupu na Jezevčí plácek, se však spustila ohromná sněhová bouře. Pravděpodobně jste se právě zalekli, jak by pouhé několikaměsíční vlče mohlo zvládnout sněhovou bouři o samotě, a znovu pokládáte skvělou otázku. Na stejném místě se zrovna nacházeli i Darkie a Therion, dlouholetí přátelé. Byli velmi přátelští, ačkoli Therion v jistých momentech působil trochu plaše, a Nym si je oba rychle oblíbila. Darkie jim pomocí magie země vytvořila bytelný úkryt, v němž se mohli před bouří schovat, jenže předtím dlouho nejedla, a tak ji kouzla nesmírně vyčerpala. Zdálo se, že Darkie každou minutou vydechne naposled, přišla o všechnu svou sílu. Aby nezemřela, připravil Therion o život rodinku jezevců, které zima donutila schovat se v jejich magickém úkrytu. Nym tak znovu viděla krveprolití a neštěstí v očích obětí. Měla taktéž strašný hlad, neukousla si ovšem ani sousto.
Přestože si ale Darkie naplnila žaludek, o nic lépe jí nebylo. Nakonec všechno jídlo vyzvracela. Nym napadlo, že by ji dokázal vyléčit právě kouzelný jezevec, za nímž měla v plánu jít, a proto se za ním vydala spolu s černobílou vlčicí. Chtěla po Therionovi, aby jí pomohl Darkie dotáhnout na Jezevčí plácek, když v tom se objevila Maple, která se představila jako Darkiina partnerka. Souhlasila s Nyminým plánem a podpírala Darkie směrem k jezevci místo Theriona. Kvůli jejímu špatnému stavu si k sobě jezevec vzal Darkie jako první. Dovedl ji za její zesnulou maminkou a ta ji uzdravila pomocí rudé růže, která jí vrostla do hrudi. Když se s touto květinou vrátila, moc dobře věděla, že její zdraví bude už navždy viset na vlásku, nic ale Nym neřekla. Nechtěla ji zatěžovat svými problémy.
Další na řadě byla Nym. Stále doufala, že jí Smrt neřekla pravdu, a tím pádem nebude mít za kým jít, ale nechtěné se stalo skutečností. Jezevec ji dovedl za Talou. „Mami? Ty jsi…“ Nedokázala to doříct. Její matka byla mrtvá. „Strašně se o-omlouvám, maminko,“ vzlykala Nym a snažila se uklidnit své rychle tlukoucí srdce. Přišlo jí, jako kdyby jí ho chtěl někdo vyrvat z těla. „Nech-nechtěla jsem, aby s-se v-vám to sta-stalo.“
Tala neodpověděla. Zpívala uklidňující píseň, se kterou své dcery kdysi uspávala, a přestala až v momentu, kdy se Nymin pláč ztišil. „Za nic nemůžeš, miláčku,“ pověděla vyrovnaným tónem. „To já a tatínek jsme všechno pokazili.“ Na chvíli se odmlčela a pouze Nym hleděla do očí. „Nemáme moc času, zlatíčko. Už za tebou míří tvá přítelkyně Lennie a má o tebe velký strach. Přeji si, abys s ní zůstala, dobře? Zůstaň s ní a s Falionem. Oni tě udrží v bezpečí.“ Nym zmateně přikývla. „Taky musíš přestat s tou hloupostí ohledně jídla. Jsi vlčice, Nym. A vlci potřebují maso. Nikdo si neužívá utrpení, které zvířatům způsobujeme, ale jinak to bohužel nejde. Tak mi slib, že budeš chytré děvče a začneš zase normálně jíst.“
„Dobře, mami,“ pípla Nym a popotáhla. „Kde… Kde jsou tatínek a Esme?“
Tala nemusela odpovídat, protože se za nimi vynořili Aidero i Esme. Nym se ihned vrhla na svou sestru a sevřela ji v obětí, jenže se pod ní Esme rozplynula a ona tak dopadla do ledového sněhu.
„Vypršel čas,“ zabručel jezevec a Nym nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět za Darkie a Maple.


IV. Orbis

Lennie a Savior na sebe nenechali dlouho čekat, a tak Nym vlčicím poděkovala a rozloučila se s nimi s příslibem, že je navštíví v Sarumenské smečce. Předpokládala, že v plánu je cesta zpět do Ragarských hor, jenže Lennie a Savior se rozhodli ukázat vlčeti poušť. Zároveň předpokládali, že během kruté zimy, která momentálně nad krajinou panovala, bude alespoň tam příjemné teplo.
Nym se v poušti líbilo, ale po čase se jí začalo stýskat po lesích, řekách a dalších částech běžné přírody. Horda písku zkrátka nebyla nic pro ni, a tak byla nadšená, když nastal konec zimy a oni se mohli vydat pryč. Pravděpodobně však měli vyrazit o den či dva později, jelikož na ně ve Zlatavém lese čekaly problémy.
Sice měli plná břicha ještě z lovu velbloudů v poušti, ale i tak Lennie usoudila, že by se měli pokusit ulovit daňky. Nebyla jediná, kdo s tímto nápadem přišel, tudíž se o ně strhl boj. Nym zůstávala přikrčená v křoví, jenže mezi cizími vlky se našel Duncan, kamarád Lennie. Hodlal si z ní vystřelit a ideálně pomoci své smečce k největšímu zisku, a tak Nym popadl a držel ji u sebe, zatímco kolem sebe a ní vytvořil kruh z plamenů. „Hlavně nevyšiluj,“ řekl jí, ale už nečekal, že ho vlče pokouše v rozkroku a proskočí ohněm, jako by se nechumelilo.
Nym nevnímala, co právě udělala, a utíkala jako o život směrem k Louce vlčích máků. Snažila se od vřavy lovu dostat co nejdále, protože se bála, že ji Duncan doběhne a tentokrát ji neušetří. Doufala, že se na louce schová naprosto přede všemi, jenže ji takřka ihned našel další cizinec. Jmenoval se Auron a čekal, až lov skončí, aby mohl přijít do Zlatavého lesa po hostině a sníst všechny zbytky. Byl celkem neškodný, přesto mu Nym raději pověděla, že si na ni nesmí nic zkusit, protože za chvíli přijdou vlci z její smečky. Pravděpodobně je tím přivolala, jelikož se jí přesně v ten moment objevila za zády Lennie. Odehnala Aurona, jako kdyby byl pouhým otravným hmyzem, a odvedla Nym z louky.
Během hodování na daňcích Lennie vyprávěla o Životu, což samozřejmě podnítilo dívčin zájem. Chtěla bratra Smrti navštívit co nejdřív, takže bylo jasné, co se stane jejich příští zastávkou. Zanedlouho Nym spatřila Narrské kopce v jejich plné kráse. Pravděpodobně by je ocenila víc, kdyby nebyly celé z písku stejně jako poušť, ale to nemusíme rozebírat. Vylezla až na vrchol, což byl kvůli jejím kratičkým nohám majestátní výkon, a Život se před ní zjevil doslova z ničeho. Jeho přítomnost působila příjemně, magicky, láskyplně. Nymino tělo naplnil dojem, že by ho nikdy neměla opustit. Chtěla si s ním donekonečna jen povídat, hrát a dělat hlouposti, měla však něco na srdci. „Bylo by v tvé… No, bylo by v tvé moci moji rodinu, ehm, oživit?“ zeptala se se zatajeným dechem.
Života její otázka nepřekvapila. Lítostivě se na ni podíval a řekl: „Mrzí mě to, holčičko, ale to bohužel nebude možné. Chápu, jak moc ti všichni chybí, opravdu. V přírodě ale existují zásadní pravidla. Život a Smrt fungují v rovnováze, dodržují jakýsi koloběh. A tak nemohu své sestře vzít, co jí náleží právem. Omlouvám se. Rád ti ale splním cokoli, cokoli jiného! Povídej, mé dítě, přeješ si ještě něco?“
Nym se pokusila zakrýt smutek novou prosbou. „Vlastně jo. nedávno se mě jeden vlk pokusil unést. Ráda bych… Ráda bych byla schopná ubránit se. Chtěla bych být silnější a… A rychlejší. Rozhodně,“ vysypala ze sebe a vzápětí s Životem dohodla obchod. Dala mu několik nasbíraných květin, které tolik zbožňoval, zatímco on vylepšil její schopnosti.
Nastal čas odchodu. Zapadalo slunce a Lennie kladla Nym na srdce, aby se přes setměním vrátila. Život se snažil vlče přemluvit, aby v kopcích zůstalo, a skoro se mu to podařilo. Nym však už věděla, že neplnit sliby a rozkazy se nevyplácí, a tak Život její společnost musel oželit.
Další zastávkou na cestě se stal Asgaarský hvozd. Nym toho o zdejších alfách a jejich synovi Sionnovi dost slyšela od Lennie a Saviora, takže měla velká očekávání. Z legrace však Sionna před Lennie nazývala žabí princ, aby si Lennie náhodou nemyslela, že by snad Nym mohla mít teoreticky zájem. Vždycky přece říkala, že vztahy jsou nechutné a uslintané, fuj! Tak proč by měl žabí princ být výjimkou?
První, na koho Nym v Asgaarském hvozdě narazila, byl Zakar. Sdělil Nym, že zabil Cynthiu, a ona tomu nejdříve nechtěla věřit. Později, když ji Zakar přesvědčoval, že skutečně nelže, Nym netušila, jak má reagovat. Netěšilo ji, že Cynthia zemřela, ale zároveň se nejednalo o nikoho jí blízkého, tudíž nad její smrtí nemohla truchlit. Z podivných pocitů ji nevysvobodil nikdo jiný než žabí princ. Mile se představil a měl vedle sebe ještě Lilac, o něco mladší vlče, než byla Nym. Jelikož naše nezbednice samozřejmě ihned začala žárlit, schválně Lilac dala přezdívku Lilek a sotva brala na vědomí její přítomnost. Sionn měl dost dobrou povahu na to, aby se snažil situaci zachránit, a tak dal přezdívku i sobě a Nym. Sionn se tak stal Patizónem, zatímco Nym hrdě nosila jméno Ostružina. Pozvala Sionna do Ragarských hor, aby ji navštívil, a pak musela to samé nabídnout i Lilac, protože před svým princem nechtěla vypadat špatně. Pustila se s vlčaty do hry hledání pokladu, bohužel je však vyrušil známý pach, který Asgaarem proplul.
„Styx,“ zašeptala Nym a snažila se příliš nepanikařit. Sionna jako malého Styx unesla, takže se začal celý třást a upadl do jakéhosi transu, ačkoli si nepamatoval, co se mu kdysi vlastně stalo. Starost o něj naprosto přehlušila starost o sebe samotnou, a tak Nym ve finále přítomnost nebezpečí ani tolik nevnímala. Když se dal Sionn do pořádku, Lennie a Elisa, Sionnova maminka, už vše vyřešily a vyhnaly Styx pryč. I tak se ovšem museli Ostružina, Patizón a Lilek rozloučit, jelikož se Lennie a Savior chystali vyrazit pryč z Asgaarského hvozdu.
Cestou ze Sionnova domova se Nym dozvěděla, že Savior dříve míval jinou vlčici, než je Lennie, a dokonce s ní měl vlčata. To Nym pobouřilo, protože její dětský mozek prozatím nechápal, že za život můžou vlci vystřídat více partnerů. Pravá zneklidňující zpráva měla však teprve přijít. Život se rozhodl Cynthiu oživit.
Nym ani nezajímalo, kde se to Lennie dozvěděla. Jediné, co jí přišlo na mysl, byla jeho omluvná slova. Nemohu své sestře vzít, co jí náleží právem. Přesně to říkal. Lhal. V Nym bublal vztek. Nedokázala s klidem přijmout fakt, že tak milý vlk, jako byl Život, je prohnilý lhář. Křičela a ječela, jenže nic nemohlo změnit, co se stalo. Cynthia přežila, její rodina ne. Nym přísahala bohu, že až Vochechuli znovu uvidí, vyškube jí všechny chlupy, co jí po přežití smrti zbyly.


V. Reversum

Plán s trháním chlupů Nym bohužel musela brzy přehodnotit. Když se totiž trojice vrátila do Ragarského pohoří, Falion se nechal slyšet, že Cynthiu povýšil na deltu. Navíc se do smečky přidalo další ztracené vlčí děvče a zdálo se, že jej má Falion velice rád. Nym se bála, že se Sheya stane oblíbenějším vlčetem, a tak musela sekat dobrotu. Aby dokázala, že je ve všem nejlepší a nejskvělejší, udělila sama sobě funkci obránce a jala se vyřešit nově příchozího na hranicích smečkového území. Naštěstí jím nebyl nikdo nebezpečný, ale naopak ten nejmírumilovnější vlk z celé Gallirei. Newlin.
Netřeba zmiňovat, jak moc si s ním Nym rozuměla. S Newlinem byla legrace, a dokonce Nym předvedl jednu ze svých speciálních magií, mistra Nafoukánka. Jednalo se o velkou bublinu, která Newlina doprovázela, a minimálně podle Nym byla naprosto boží. Zamilovala si Newlina a jeho podivnosti tak moc, že úplně zapomněla na funkci obránce a na to, že ho vlastně původně chtěla vyhostit. Newlin v Ragarských horách hledal svého alfu Morfeuse, a když zjistil, že nikdo takový se v horách nenachází, musel jít hledat zase jinam. Nym mrzelo, že odchází, ale jelikož pocházel ze Sarumenské smečky, odkud byly i Darkie a Maple, věděla, že ho určitě zase někdy uvidí.
Sotva Newlin zmizel, musela se Nym samozřejmě před Falionem vytahovat a chválit se, jak úžasně zvládla obranu území. Později mu vyprávěla, co všechno zažila na cestách s Lennie a Saviorem, a uvědomila si, že jí Falion opravdu chyběl. Nebyl však čas nad tím příliš přemýšlet, protože se k nim dobelhala Lennie a vypadala tak dvakrát těžší, než když ji Nym viděla naposled. Dívka předpokládala, že prostě jen ztloustla, skutečnost se ale měla tak, že Lennie otěhotněla. Chystala se to Nym povědět, jen před tím chtěla stihnout ještě jeden rozhovor.
Přišel ještě ten den, když ležely ve Stříbřitém převisu. Lennie nevěděla, jakou reakci má čekat, přesto se zeptala. Žádala Nym, zda bude její dcerou. Dala jí nabídku, která byla pro děvče velmi náročná na zpracování. Ačkoli s ní však zmítaly pochybnosti, nakonec přijala. Po několika měsících měla znovu maminku, nebyla sama. A v ten moment Lennie věděla, že je čas povědět jí onu velkou novinu.
„Sourozence?“ zeptala se Nym vykolejeně. Sourozence. Bude mít sourozence. „Já se pokusím, ale… Víš, nejsem si jistá, jestli je dokážu mít ráda stejně jako Esme,“ řekla nakonec pravdivě. Její sestra jí neskutečně chyběla, ačkoli od jejich společných chvil uplynula již dlouhá doba.
Lennie přikývla a Nym spadl kámen ze srdce. Věděla, že ji Lennie vždy pochopí, ale zároveň v ní začal klíčit stonek pochybností. Právě získala maminku. Co když ji kvůli vlčatům znovu ztratí?
Nedlouho poté potkala Nym v Ragarském pohoří Cynthiu. Skousla všechnu chuť zahryznout se jí do krku a omezila se na pouhé urážky. Nikde v blízkosti neviděla Sheyu, kterou měla mít Cynthia na starost, a tak si ji začala dobírat. Dokonce nadhodila možnost, jestli už Sheya kvůli Cynthiině neschopnosti neleží někde mrtvá, což Vochechuli poměrně zasáhlo. Nym si v té chvíli uvědomila, že ji má pravděpodobně doopravdy ráda.
Přerušilo je vytí. Nym poznala, o koho se jedná, a ve vzduchu cítila známý pach. Než tedy Elisa stačila dovýt, už se Nym řítila za Sionnem, aby ho překvapila. „Baf!“ vykřikla a skočila mu přímo na záda z hroudy sněhu. Sionn se pod ní zhroutil, takže oba měli během vteřiny úplně promoklé kožichy. Povídali si, smáli se a Nym mu ukázala, jak funguje ragarská smečková magie. Líbilo se jí, jak ji její žabí princ obdivuje, že se dokáže tak ladně pohybovat ve sněhu, zatímco on si počínal nanejvýš nemotorně. Strávili spolu celý den, a když se začalo stmívat, zavolala Elisa Nym do úkrytu.
Savior a Lennie leželi u sebe spolu s třemi kuličkami tmavých chlupů. Vlčata měla zalepená očka a vypadala spokojeně, ačkoli Nym na jejich srsti zahlédla krev. Sourozenci. Byli to její sourozenci. Jak se na ně tak dívala, absolutně nechápala, proč se obávala jejich narození. Působili natolik jemně a zranitelně, nevinně. Jistě by nebyli schopní připravit ji o maminčinu lásku.
„Jak se jmenují?“ zeptala se Nym tiše.
Rowena, Alastor, Sirius. Měla sourozence.

Rodinu.