Popis vzhledu:
Lennie je na první pohled jeden z nejpestřeji zbarvených vlků, které můžete na území Gallirei potkat. Od hlavy až po špičku ocasu se jí přes hřbet táhne tmavá skoro až černá srst, kterou zdobí bílé ornamenty. Nejedná se o náhodu nýbrž o dar od Života samotného. Postupně blíže k břichu se z černé stává šedá, kterou ruší několik pískově zbarvených fleků. Jeden větší se jí táhne pod bradou až k zadním nohám a několik světle okrových fleků má i na nohách, kde se nachází na pravé zadní další tentokrát černý ornament od Života. Tím jsme ale s barvami ještě neskončili, neboť Lennie má i tmavé hnědé uši a srst nad čumákem. Jednoduše řečeno není přílišně dobře vybavena pro skrývání se v přírodě. Na krku se jí dlouhá léta houpe náhrdelník, který vylovila z Medvědího jezera během procházky prvních letních dnů. Cetka vlastně nemá tak velké využití, které mají přívěsky jiných vlků, přesto se jedná o něco, co je Lennie velmi drahocenné a nerada by o náhrdelník přišla. Kdysi stříbrné oči má dnes již jiné. Jak sama podotkla, její oči připomínají tu nejzelenější jarní trávu v kombinaci s blankytně modrou letní oblohou. Vše díky tomu, že se za ta léta její dominantní magií stala vláda nad elektřinou. Lennie si osobně magii opravdu oblíbila nad všemi ostatními, kterými vládne, tudíž není vlastně zvláštní, že se stala tato magie tou, která ji nadále bude charakterizovat. A ač má Lennie Tuto magii opravdu ráda, dělá jí někdy opravdové potíže. Pokud není Lennie klidná, ať už je smutná, naštvaná nebo pociťuje napětí, její srst začne lehce jiskřit. Sem tam se objeví i malý blesk či výboj. Čas od času to ovládá sama, ale většinou se jedná o reakci na její náladu.

Povaha:
Snažím se prodýchat fakt, že Lennie táhne na první kulatiny. Za ten čas, kdy žije, se nikdy moc nezměnila, byla usměvavá, lehce panovačná a chovala se vždy poměrně nedospěle, protože nikdy neměla pocit, že je stále dost stará a životem naučená. To samozřejmě nemůže platit celých devět let jejího působení, že? Jenže s každým rokem se zdálo, že už nikdy nenastane den, kdy by se něco razantně změnilo. Respektive si všichni mysleli, že již tuto vlčici nepoznají v její dospělé a rozumné podobě. Zachovala si svou opravdu přátelskou náturu, kterou hlavně ráda ukazuje známým a rodině. Těch už jí sice moc nezůstalo, ale ty, kteří stále ještě exitují, vítá opravdu s otevřenou náručí. Věřte, že se stalo nemožné a ona se opravdu naučila žít zodpovědně a spořádaně. Již to není pometlo, které se snad nikdy neunaví, má plnou hlavu šílených nápadů a nedělá jí problém je všechny uskutečnit.
Už na první pohled působí opravdu klidně a rozvážně, což by nejspíše její staré přátele mohlo nejdříve šokovat. Ptali by se, co kdo s tou bláznivou Lennie udělal. Pravda je taková, že až působení ve smečce jí ukázalo, jak moc by se měla změnit, pokud chce zůstat stejně ambiciózní a ctižádostivá. Ostatně tohle na ní zůstalo stejné, ba dokonce možná po těch všech letech ještě její chuť zanechat po své smrti světu něco, ještě zvýšila objem dvojnásobně. Nebudeme si lhát, Lennie má opravdu vůdčí hodnoty, které je těžké schovat a přehlížet. Už kdysi byla ta, která hodlala pomáhat a vést. Samozřejmě nemůžu tvrdit, že by věděla naprosto všechno, nikdo takový není kromě Života, ale podělí se o jakoukoliv životní radu je třeba. Konec konců to nejsou žádná tajemství. Ale kam se poděla její nutnost hrát si neustále na soběstačného jedince? Nuže to je další věc, kterou s věkem překvapivě ztratila. Již se nestydí a nebojí o pomoc požádat. Sama přeci laň nejspíše nezakousne a ve větším počtu se to lépe táhne. To jsou věci, které ji naučil život ve smečce. V tu chvíli to netušila a myslela si, jak špatné to vlastně pro ni je, ale po nějakém čase opět během života tuláka zjistila, jak nepříjemné to vlastně je a smečku začala postrádat.
Překvapivě po dvou partnerech na lásku zanevřela. Upřímně to vždy skončilo tragickým způsobem a už dávno si přestala v hlavě malovat obrázky své dokonale vysněné budoucnosti, kdy bude sledovat svá vlastní vlčata vyrůstat po boku svého dlouhodobého partnera, bude mít skvělé postavení ve smečce a bude jednoduše opravdu šťastná. Takové časy naivity byly pryč. Momentálně bere to, co přijde a z velkého snílka život jako takový udělal naprostého realistu. Pozitivní myšlení jí sem tam nechybí, ale díky všemu, čím si prošla již přemýšlí spíše nad tím, co je možné a velmi pravděpodobné.
Nedá se říct, že by zůstala tvrdohlavá, jako bývala kdysi. Sice si za svým názorem dokáže pevně stát, ale rozhodně se díky tomu nepouští do rvaček a vše se snaží vyřešit klidně a s přehledem. Stále má dny, kdy se chová jako princezna naprosto celého světa, ostatně tahle část její povahy by jí nejspíše chyběla. Na vychytralou mrchu si přeci jen hrála opravdu ráda, chybělo by jí, kdyby s tím jednoduše přestala.
Samozřejmě nesnáší, když o ní někdo vtipkuje. Právě díky nerespektování její osoby je často naštvaná a nepříjemná. Jednoduše si z ní nedělejte srandu a vše bude v pořádku.
Autority respektuje, ale často má pocit, že by mohla být na stejné pozici, a právě proto to často vypadá, že je absolutně drzá a vlastně celkově přesný opak toho, jaká je.
A i když není nejstarší, překypuje energií a dokáže být opravdu dobrým přítelem do nepohody. Ostatně to ona je - velmi dobrá kamarádka každého, kdo si to zaslouží.

Zajímavosti:
Má strašně ráda bouřky. Ten pocit, když začíná bouřka. V mžiku se zatáhne nebe a je tma. Poté už je vidět záblesk a za chvíli se ozve i hrom. Ráda pozoruje nebe a čeká, kdy konečně bude nějaký ten pořádný blesk. Když se ho dočká, zvolá „Jé.“ a kouká, kdy bude další.
Miluje procházky po lesích a loukách, kdy může pozorovat vše okolo sebe. Ráda si lehá do krásně zelené trávy a pozoruje nebe. V tu chvíli pokaždé začne přemýšlet nad světem. Proč existuje? Proč je zrovna v tomhle těle? Co se stane, až umře? Bude znovu žít jako jiný, ale nebude si pamatovat na minulý život? Takovéhle otázky se jí honí hlavou pokaždé, když je sama.
Roční období:
Miluje zimu, ale jen z jednoho důvodu. Sníh! Je to bílé, studí to a je to vlastně kouzelná voda. Když si do ní Lennie lehne je suchá, ale když se poté postaví na všechny čtyři, je mokrá. Pro ni je to prostě kouzlo. Baví jí běhat po nově napadlém sněhu a taky chytat vločky do tlamy. Zima je prima.
Nesnáší léto, protože je jí dost velké vedro. Začne se potit a nemá energii. Když je velký hic, mohla by být celý den v jezeře, nebo spát ve stínu.



Příběh:
Byl pozdní červen, když se jednomu vlčímu páru narodila tři krásná vlčátka, První vlče mělo kožíšek krásně šedý, jakoby se právě vyválel v prachu. Rodiče mu vybrali jméno Ernest. Další vlče bylo černobílé-Lennie. Poslední vlče mělo zajímavou barvu, byl šedý a černobílý zároveň. Jmenoval se Blueberry. Všechna byla dost neohrabaná a slepá. Kňučela a pila mléko od matky. Byla to šťastná rodina, protože co víc si přát, než zdravá vlčata a zázemí dobré smečky.
Když už byla vlčata o něco málo starší, mohla jít poprvé ven. Vždyť již viděla a běhat také dokázala. Lennie šla poprvé ven dost nerada, bála se, že se jí i bratrům něco stane, ale nakonec zjistila, že je to venku fajn. Sluníčko svítilo, tráva byla krásně zelená a ptáčci pěkně zpívali. Lennie objevovala krásy přírody. Hele kytka, list a kámen. Moc se jí to líbilo být volná. Postupem času poznala všechny ze smečky a ty jí pomáhali, stejně jako její milující rodiče.
Maxis byl moudrý vlk, který Nie pomáhal s objevením magie. Společně zjistili, že to nemůže být žádný živel a tak Lennie čekala, než jí její schopnost zaklepe na dveře. Trvalo to déle, než si myslela a tak si jí nejdříve ani nevšimla.
Jednoho dne za ní přišel Maxis. „Milá Lennie, mám takový pocit, že…“ Lennie ho nenechala domluvit. „Že je moje schopnost číst myšlenky?“ Zatvářila se šťastně. „Ano, to jak každému poslední dobou skáčeš do řeči, je buďto drzé anebo je to opravdu tvoje magie, vycítíš, co chce druhý říct.“ Lennie měla ohromnou radost. Konečně měla taky magii. Blueberry jí sice předběhl, ale jí to bylo momentálně jedno.
Jednou se Lennie na Bluryho pořádně naštvala. Otec ho vzal na lov a jí ne. Bylo to tak nespravedlivé. Vždyť jaký byl mezi nimi rozdíl? Pohlaví? Jistě určitě, protože ona by to určitě nezvládla. S nikým o tom nemluvila, a když se ostatní vrátili z lovu, utekla do lesa. Nechtěla je vidět a tak byla celý den v lese a přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby šla na lov ona. Nechala to plavat a vrátila se domů, kde na ni už všichni čekali. Na jejich otázky neodpověděla a šla si lehnout. Druhý den už jí bylo o něco lépe, tak to nechala být. Dováděla s bratry a byl šťastná, protože zanedlouho bude mít narozeniny.
Nastal den narozenin a všichni oslavovali naší dospělost, Blury se rozhodl opustit smečku. Rozloučil se a odešel. Lennie to tak nechtěla nechat a tak ještě ten samý večer utekla od rodiny. Běžel směrem, kudy cítila slabý pach svého bratra. Bylo pozdě a tak se uložila ke spánku v příjemném mechu a usnula. Byla to její první noc mimo smečku. Bála se, ale po chvíli usnula. Probudil jí zpěv ptáků a sluníčko, které se prodíralo skrze koruny stromů. Měla hlad, ale lovit neumí, tak si sehnala pár bobulí. Poté se zase vydala za už pomalu ztrácející se stopou.
Dorazila k řece, aby se mohla napít. Ponořila čumák do vody a osvěžila se pěkně studenou vodou. Byla docela příjemná. Najednou jí podklouzly přední tlapky a ona spadla přímo do řeky. Nic se jí bohudík nestalo, jen jí pouze dosti rychle odnášel proud. Nejdříve byla trochu zmatená a v očích měla vodu, ale snažila se rychle zorientovat. Už byla daleko od místa, kde spadla. Zkoušela plavat ke břehu, ale proud byl silný. Už jí skoro docházely síly, ale vyčnívající kámen jí zachránil. Vylezla si na něj a odpočívala. Poté přišla komplikace. Jak dál? Stála pouze na malém kameni, který vyčníval z vody. Měla na výběr. Buďto skočí zpět do vody, nebo tu zůstane, dokud neumře. Rozhodla se, že zkusí doplout až ke břehu. Vždyť umře tak i tak. Skočila do vody šipku a doufala, že se co nejvíce přiblíží břehu. Měla štěstí, teď je v polovině cesty. Snažila se doplavat až do pomyslného cíle, ale marně. Proud byl až moc silný.
O pár kilometrů jí proud vyplavil na břeh. Nie byla bez jakékoliv známky života. Najednou otevřela oči a začala vykašlávat vodu. Když se vzpamatovala, měla radost, protože přežila. Sice je to hrozná vzpomínka, ale na tom tolik nezáleží. Problém byl takový, že nedosáhla toho, co chtěla. Teď byla na druhém břehu řeky a netušila, jak se dostat zase zpět. Byla vysílená, a tak si lehla do stínu stromů, které rostly blízko řeky. Když se probudila, bylo pozdní odpoledne a Nie se musela vydat na cestu. Měla hlad, takže si po cestě dala nějaké bobule a šla dál. Věděla, že nejspíše bratra nenajde, ale i přes to se trmácela lesní cestou tam, kde spadla do vody. Potkala i kámen, který jí zachránil. Byla mu dost vděčná, že jí zachránil. Došla až k místu, kde se propadla. Bohužel na to místo koukala z druhého břehu. Zesmutněla a odešla do lesa. Už tu hnusnou řeku nechce ani vidět.
Dlouho se potácela ošklivým a temným lesem, až narazila na krásnou louku, kde svítilo sluníčko. Tráva byla krásně zelená a všude byly květy. Nie si hned začala poskakovat, jakoby to byl sen, kde se každou chvíli objeví duha a jednorožci. Když byla dost vyběhaná a rozesmátá, našla klacek. Lennie miluje klacky. Hned ho vzala do tlamy a odnesla si ho do stínu, kde si lehla a žužlala ho. Čas letěl jako voda a Nie se rozhodla, že půjde dál. Vešla do lesa, ve kterém jí bylo prostě dokonale. V tu chvíli jí něco napadlo, co když si půjde něco ulovit?
Vystopovala zajíce. Byl malý, ale i tak vhodný jako večeře. Slunce už zapadalo a zajíček se s radostí krmil čerstvou trávou. Ty budeš můj. Plížila se k němu blíž a blíž. Když už byla tak blízko, zajíc jí spatřil a dal se na útěk. Lennie se rozběhla za ním, ale nevedlo se jí ho chytit. Zajíc jí utekl. Byla hladová a unavená. Šla tedy ještě hlouběji do lesa a doufala, že najde něco k jídlu. Potloukala se lesem, sežrala, co se dalo a vydala se zase zpět. Po pár krocích se zastavila. Má opustit tenhle příjemný les? Něco jí říkalo, aby na tomhle místě zůstala. Může to být její nový domov? Rozhodla se, že půjde porozhlédnout po okolí. Stále doufala, že potká svého bratra, ale věděla, že už ho nejspíše nikdy nepotká. Kdo ví.

Gallirea:
Lennie se Jakýmsi způsobem dostala k Velkému vlčímu jezeru na severu Gallirei. V tu chvíli ještě nevěděla, že se nachází na rozlehlém vlčím ráji. Netušila, jestli se nemá otočit a jít hledat bratra jinam. Dlouho nad tím přemýšlela u jezera, když pozorovala klidnou hladinu. Bylo to ještě tenkrát v zimě, kdy poznala svého nejdivnějšího kamaráda a naprosto prvního Gallireiského vlka. Deuteniell - tak se jmenoval. Ach ano, lovili spolu rybu. V té době ještě Lennie v životě nic nechytila, takže když se jí konečně podařilo nějakou chytit, měla neskutečnou radost. Po těhle radovánkách ve vodě, potkali tihle dva ještě třetího do party. Indil se procházela okolo jezera a byla stejně zmatená a dezorientovaná jako já. Nejdříve byla odtažitá, nechtěla udělat špatný dojem na duo divnovlků. Po čase se z nich stali tři mušketýři, kteří putují do Křišťálového lesíka. Také začali Deutemu přezdívat Potápka, podle toho ptáka, který si pro jídlo namočí i hlavu.
V Křišťálovém lesíku zjistila Lennie, že není pro každou srandu. Co je moc to je moc. Ti dva by si stále chtěli hrát. V ten den si uvědomila, že není až tak nedospělá.
Po čase se takhle parta rozloučila. Indil a Deute šli zůstali spolu a NyNie (jak jí nazýval Potápka) je opustila. Chtěla najít bratra, který jí chyběl a kvůli němu vlastně byla zde.
Poté zamířila k Medvědímu jezeru, kde se střetla s Neyteri, která sebou měla další dva vlky, jejichž jména už si vybavuje jen letmě. V ten samý den se konečně setkala s bratrem.
Byl to známý pach, co dovedl Lennie k bratrovi Blueberrymu. Tenkrát si myslela, že všechno bude v pohodě, že zase potká svého staršího brášku, ale nakonec zjistila jak hodně se změnil. Nikdy jí nepověděl, proč, ale prostě to nebyl on. Zvážněl, nebyla s ním už sranda a více ho zajímaly povinnosti, než sestra. Takže se po pár dnech opět rozdělili se slovy, že se ještě jistě střetnou.
Dál putovala sama. S bratrem prošla Asgaarský hvozd, až do Křišťálového lesíka a odtud pokračovala na sever k Velkému Vlčímu jezeru, přímo tam, kde se poprvé seznámila s kamarády. U jezera bohužel nikoho nepotkala, takže zamířila do Cedrového háje.
Nutno podotknout, že skončila zima a započalo příjemné a teplé jaro.
Byl to netradičně teplý den, takže se Lennie rozhodla, že by se měla schovat pod jehličnany. Tam jí také potkalo nemilé překvapení v podobě útočného Judaye, který jí zkritizoval za to, že je to až moc hubatá a neposedná vlčice. Z toho si Lennie starosti nedělala, byl to jen zlý bručoun, kterého nemá nikdo rád a tráví většinu času tím, že otravuje ostatní, nadává jim, vyhrožuje a všemožné další hrozné věci.
Na Judaye se Nie po nějaké době vykašlala a prostě utekla přes Západní Galtavar do Neprobádaného lesíka, kde se střetla se svým budoucím partnerem Juliusem. Ihned si padli do oka a společně se rozhodli, že budou putovat za lstivou Smrtí, která prý za cenu drahých kamenů pomáhá s magií. Po pár dnech usilovného hledání, konečně spatřili zříceninu v dáli. Inu vydali se k ní s jasným cílem a plným nasazením, což Lennie přineslo pořádnou bouli na hlavě, díky tomu, že si nedávala pozor a nešikovně zakopla o hloupého zajíce. Netrvalo dlouho a Lennie se střetla tváří v tvář samotné Smrti. No probíhalo to dost netradičně a Nie se opět chovala jako arogantní a protivné vlče. Jejich rozhovor byl nezvyklý, někdy až moc. Mluvili spolu o všem možném, o adopci, nebo o tom jak si půjdou dát sváču a dvacet ke strýčkovi Osudu. Bylo to jistě zajímavé setkání a Lennie Smrti slíbila, že se ještě za ní někdy zastaví. Na toto Smrt reagovala odtažitě, jakoby chtěla říct: "Už nikdy!!! Nikdy se nevracej!!!" Jistě z nich tím pádem budou dobré kamarádky. O té doby umí Nie číst myšlenky a dokonce průměrně ovládat magii halucinací.
Poté se na zkoušku se Smrtí překonal i Julík, takže jsme se oba radovali a vydali se na Šakalí pahorkatinu, kde náš ohrožoval hloupý medvěd, kterého přelstila právě Lennie plán, který zahrnoval díru v zemi, medvěda v ní a jeho zahrabání do ní. Vše vyšlo dobře, takže nikdo nebyl zraněn. Pouze vystrašení a poslintáni. U medvěda jí pomáhala i Indil, kterou Nie ráda viděla znovu. Když se s Indil pozdravila, zmizela i s Julíkem v Asgaardu. Tam se spolu dali do hromady s přísahou "VŽDY A NAVŽDY."
Momentálně Lennie putuje společně se svým partnerem vstříc novým dobrodružstvím. Společně přemýšlí o smečce a o budoucnosti, ale s jejich povahou bude trvat, než se dostanou z mládí do věku dospělého. Ani jeden totiž nechce dělat velká rozhodnutí, takže není nic lepšího, než to všechno odložit na potom.