Nina je královnou svého světa. Nedá si život jen tak diktovat a rozhodně je dost sobecká na to, aby bezohledně sledovala jen své vlastní zájmy a úspěch. Není ale zlá ani nepřátelská. Má pouze svá vlastní pravidla, která následovala již od malého vlčete a jde proti její víře, aby je zakopala. Navíc je pěkně vychytralá, takže ačkoliv je tento svět velmi odlišný od jejího, Nina nemá problém ohýbat si ho k obrázku svému.
To, co Ninu napadne, řekne. Může to být cokoliv, od urážek přes lichotky po vyznání lásky na první pohled. Bez ohledu na to, co říká, je stále pravdomluvná. Pokud pevně věří, že něco je pravda, nebojí se s tím jít ven. Nina nevěří tomu, že by jí lži a přikrášlování pravdy mohlo někam v životě dostat.
Již od malého vlčete byla Nina učena tomu, že i kdyby ji následoval jen jeden jediný vlk, musí vládnout dobře a spravedlivě. Ačkoliv o svou šanci na trůn již přišla, zůstala jí v srdci zarytá věrnost těm, kteří jsou ochotní ji vyslechnout a doprovázet na cestě životem. Získat její věrnost tak není složité, neboť bere téměř každého, koho potká, jako svého poddaného. Nemoc z povolání. To ovšem neznamená, že vám věří. Naopak, Nina je velmi nedůvěřivá.
Byla učena být vždy a za každých okolností rozvážná, a ačkoliv se na ní situace její rodiny nepodepsala tak moc, jako na ostatních sourozencích, rozhodně si své vlastní následky nese. Pořád dokáže rozumně kalkulovat, vás i situaci, ale už to není klidem protkaná vlčice. Drží své emoce uvnitř, ovšem pokud má špatný den, dokáže být i pořádně vznětlivá. Někomu by pak mohla přijít nevyvážená. Vždyť jeden den vypadá jako nejchytřejší vlčice na planetě, a druhý den si na někom vyřvává hlasivky kvůli nějaké malichernosti.
Až na tato malá zakopnutí je Nina více než spravedlivá. V jejím vlastním měřítku. Někomu by tak mohla přijít nemilosrdná, ale to je daleko od její pravdy. Jak už bylo zmíněno, to, čemu Nina pevně věří, je pravda. A pokud věří, že jste hlupák, s kterým je zbytečné ztrácet drahocenný čas, pak je to pro ni pravda a je spravedlivé se zvednout a odejít. Niny spravedlnost také zahrnuje fakt, že její život je nadevše, přesně tak, jak byla celý život učena. To znamená, že pokud vaše záchrana představuje risk pro její život, nepřiběhne na pomoc. Mohlo by se to zdát v rozporu s její věrností, ale každý král přeci vždy nejdříve raději pošle své pěšce.
Nina je hlavou královna a srdcem jen další zbloudilá duše, která ve světě hledá trochu štěstí a lásky. Není samotář, ba naopak. Miluje společnost, možná jako následek toho, že byla celý svůj život zachumlaná v bezpečí mezi svými sourozenci. Má své chyby a ostré hrany, ale přes to všechno je poměrně přátelská. Když najde toho správného vlka.

Izbraniyat. Vyvolená. Nebo také izbraniot, wybraniec, odabrani. Bylo spoustu jazyků, které se v její domovině používaly. Ale význam slov zůstaval stejný. Jedno slovo však vítězilo nade všemi. Svítilo vlkům z očí a tiše se plížilo ulicí, stejně nebezpečné, jako kterýkoliv zub či dráp. Nebezpečné, a stejně se poctiví nemuseli ničeho bát. Nebezpečné, a stejně se ho všichni drželi, šeptali ho, když se nikdo nedíval. Nadeyat'sya; naděje.

Kronos a Rheia

V jejím rodném domově to bylo jinak než tady. Území bylo možná tak dvakrát velké, jako Gallirea – ale smečka vládla jen jedna. Vládla skrze strach. Přesně tak vypadaly dny, týdny, měsíce, roky. Byly plné strachu, smrti a nepokojů. Cézar, starý vlk a vládce všeho a všech, podporoval cokoliv, co podle něj dělalo jeho koruně dobré jméno. Naopak, co se mu příliš nezamlouvalo, to nechal ihned zničit – a spolu s tím i jakoukoliv vzpomínku. Nejspíš si umíte představit, jak vláda takového vlka mohla vypadat.
Existovala ovšem i světlejší stránka věci. Narcisa. Vlčice, kterou si Cézar vybral z mnoha důvodů – jen ne z lásky. Vlčice nebyla svatá, nebyla dokonce ani hodná, ale oproti kruté vládě jejího partnera byla jako anděl. Nebylo divu, že ji vlci brali jako naději. Jenže tahle naděje byla rychle zadupána, když vlčice porodila pět nevinných vlčat – a na příkaz Cézara je utopila v řece.
Nebo ne? Cézar se jistě musel velice divit, proč se Nadeyat'sya neustále nesla vzduchem, když jeho nejmilejší by měla být v očích poddaných stejně podlá, jako on. Ovšem vlk, který měl všechno, si s něčím takovým nedělal velké starosti. Nechal své bety, aby se zbavily těch nejhlasitějších hlasů. Pro něj tím byla naděje mrtvá.
Kdyby Narcisa měla jen o kousek ledovější srdce, Nina by vážně nejspíš neexistovala. Jenže matka se svých vlčat jen těžce dobrovolně vzdá. Narcisa své potomky dobře ukryla před zraky zvědů, a především před zrakem jejího partnera. Kde přesně je tedy schovala? Kdo ví. Možná u nějakých prostých Kapp, kterým její osud drásal srdce. Možná u svých vlastních rodičů. Nebo v tom možná měla tlapky celá smečka. Možná vlčata putovala od jednoho úkrytu ke druhému, skrytá, nepoznaná. Zatímco Cézar zahříval svůj pomyslný trůn, jeho potomci vyrůstali pod příslibem pomsty.
A že to bylo kruté vyrůstání. Ačkoliv jim každý den, od rána do večera Narcisa vštěpovala do hlavy jejich tituly a správné královské vychování, jejich život se velmi lišil od života jejich otce. Žrádla měla vlčata málo – vždyť vůbec neměla existovat, a tak dostávala jen zbytky. Každý sourozenec musel jít sám za sebe, neboť ten, kdo by byl příliš slabý, neměl šanci přežít. I to je jejich matka učila. Jsi víc, než si myslíš. Stůj rovně. Nes se hrdě. Nikdy se před nikým neskloň. I kdyby tě následoval jen jeden jediný vlk, vládni dobře.
Sdílené spaní, sdílené žrádlo, sdílené všechno. Bylo těžké si uvědomit královský původ, když se váš život nápadně podobal životu Omeg. Ale Nina to dokázala. Ze sourozenců byla jednou z těch nejlepších, a ačkoliv jí Narcisa nikdy nedala najevo uznání, Nina ho nepotřebovala. Byla přece vyvolená. Nepotřebovala uznání, když už měla to své. Dokola a dokola z ní její matka vychovávala princeznu – až se jí Nina doopravdy stala. Nebojácná, chytrá, upřímná.

Ikarův pád

Ačkoliv měla Nina hlavu plnou snění o tom, jak jednou ovládne Cézarův trůn, ve skutečnosti ji nikdy nenapadlo se vrhnout do akce. Na to ještě nebyl čas. Samozřejmě, že hloupé, podřadné plemeno na to mělo jiný názor. Ivan, její bratr, který se rozhodl, že okamžitá revolta je všechny zachrání. A zčistajasna se všechno začalo hroutit.
Ten den, kdy Ivan zmizel, Nina ve vzduchu cítila kov. Po dobře zakončeném tréninku lovu to pro ni nebylo nic neobvyklého. Krev měla kovovou pachuť – a ona zrovna dojedla svou porci. Měla tušit, že se něco děje, ale osud měl s nyní již dospělými vlčaty jiné plány. Nina sledovala záda své matky, když se vydala hledat jejich ztraceného sourozence. Na rozdíl od ní Nina tak sentimentální nebyla. Strategicky to bylo o jednu konkurenci méně.
Mnohokrát po tom dni si tu situaci přehrávala v hravě a smála se vlastní naivitě. Co by dala za jednu konkurenci navíc oproti tomu, co je čekalo. Vypadalo to, že se jejich bratr vrací domů, v pořádku a neraněný. Jenže byl pronásledován. A jeho pronásledovatel nebyl nikdy jiný než Cézar. To byl konec Ivana – a Nina nepochybovala, že všichni ostatní jsou další. Roky trénování přišly vniveč kvůli někomu, kdo nedokázal chvíli počkat na svůj moment slávy.
Jenže sourozenci měli ještě jednu kartu na své straně. Narcisa. Ačkoliv nikdy svým potomkům nevěnovala lásku, byli pořád její. Nehodlala se jich jen tak vzdát. A tak se postavila Cézarovi do cesty. Niny sourozenci začali brát tlapky na ramena – jenže ona přimrzla k místu. Jestli uteče, jistě ji najdou a zabijí. Jestli tohle není její moment, tak kdy přijde? Je silná, vychytralá, v nejlepším věku. Nepochybovala o tom, že by svého otce dokázala porazit. Matka je slepě vychovávala k pýše a sebevědomí, a teď to měl být Niny konec. Už už se chystala bojovat po boku Narcisy, když se jí něčí zuby zaryly do zátylku a začaly ji tahat pryč.
Protestovala, ale nebylo jí to moc platné. Fedyor, další z jejích bratrů, byl silnější než ona a mohl si s ní házet jako s hadrovou panenkou. A na rozdíl od ní neměl Fedyor jakýkoliv zájem bojovat proti Cézarovi. Vrčela a kopala, a stejně ji dokázal zachránit. Co víc – byl ochotný ji zachránit. To si Nina po prvotním šoku dokázala uvědomit. A tak ho následovala, přes hory a lesy a řeky a pláně. Daleko, dokud nebyli mimo Cézarův dosah. Dokud nenechali ten den za jejich zády. No, a jak již bylo zmíněno, každý sourozenec musel jít sám za sebe. To respektovali oba.
Dokázali se spolu dostat pryč, přežít, ale to bylo to jediné, co je pojilo.
Fedyor na sever, Nina na jih. Taková byla dohoda.
A tak je Nina tady.