Gallirea - Příspěvky uživatele

Září 5/10 | Jerry

"No jasný! I Bohové se přeci musí bavit, ne? Bylo by to hroooozně smutné, kdyby museli jen pracovat, ty bys taky nechtěl pořád jenom pracovat, ne?" zastříhal Nickolas zvídavě oušky, protože si byl jistý, že uhodl hřebíček na hlavičku. On by tedy pořád jen pracovat nechtěl.
"Vím!" hlásil hned srdnatě. "Ohromná!" oznámil, jako by to byl ten nejpřesnější údaj a hrdě k tomu zdvihnul čumáček. "Ale, no, mohla by to být schovka sama se sebou. Smrt tě někam přemístí a ty se musíš najít!" vysvětlil Jerrymu, jak to šikovně vymyslel a neskrývaně se z toho radoval. Začal se pohybovat kolem. Nebylo to ani poskakování, ani běh, ani chůze, spíš to připomínalo, jako se opravdu transportoval z místa na místo. Tu se plížil tam a tu zas poskakoval tady. "A musel by ses dostat zpátky ke Smrti! Nebo do smečky! Nebo... nebo někam, abys tu hru vyhrál!" rozhlédl se po kraji, jako by někoho skutečně hledal, a pak se otočil na Jerryho, jestli už chápe, jak skvělé by to bylo.
"Hmm," zabručel Nickolas zklamaně, když o sobě znovu Jerry prohlásil, že není bůh. Nu což, musel poznávat i normální vlky, nemohli ho mít bohové jenom pro sebe! "Aha, aha," přikyvoval energicky na Jerryho vyprávění. "A už jsi nějaké hezká místa objevil?" vyzvídal, protože nikdy nevydržel držet jazyk za zuby příliš dlouho. Pak se ho ale zeptal na smečku a vlček znovu energicky vyskočil na nohy, protože on o své smečce mluvil hrozně rád a rozhodně by při tom nevydržel v klidu sedět. Jako při ničem, zjevně. "Já ano! Patřím do Sarumenské smečky!" oznámil hrdě. "Máme tam alfu Maple a taky mluvící vydru!" vyžvanil hned, protože co je nějaké smečkové tajemství?

Září 4/10 | Jerry

Nickolas vyžbleptnul něco o teleportaci a druhý vlk se toho překvapivě chytil. S tím Nick nepočítal, protože jeho myšlenky už si vesele utíkaly dál, ale vlk je vrátil tam, kde byly. Nechápavě se na něj zadíval. "Možná to dělá pro zábavu," napadlo vlčka mnohem přijatelnější vysvětlení, v němž Smrt vykreslolva v mnohem, MNOHEM lepším světle, než by ji nejspíš popsali ti, co s ní už měli tu čest. "Víš, přemisťování určitě je zábava! Taková hra na schovku, jen sám nevíš, kam ses vlastně schoval," rozzářil se Nickolasův výraz do široka, protože představa takové hry se mu vlastně dost líbila a doufal, že jeho nový modrý přítel bude souhlasit. Kdo by hrát nerad hry, že?
Tohle však byla chvilka pro víc zmatení, protože se ještě neoprostili od tématu barevných kožíšků a modrý kožíšek říkal něco o tom, že Život má spoustu způsobů, jak někoho změnit. "Proč by se chtěl někdo měnit," nechápal vlček, "tedy, jedině pro to, aby byl krásnější, že ano, to chápu, ale jinak, já bych se teda měnit nechtěl!" oznámil, protože uměl být oprávněně hrdý sám na sebe, a někdy i za věci, za nichž mu zásluhy úplně nepatřily, ale kdo by to těm stříbrným nevinným kukadlům čas od času neodpustil. Zapsal si za uši jejich dohodu o bozích, i když neexistovala záruka, že to nezapomene, než slunce zapadne. Nebo dřív.
"Jerry," zopakoval vlček jméno jeho společníka, jako by zkoušel, jakou má příchuť. "Hm, to nezní moc božsky," zhodnotil zamyšleně. Někdo by si to z úcty nechal pro sebe, ale Nickolas byl proslulý tím, že prostě říkal, co mu na jazyk přišlo. "Moc mě těší, Jerry! Co tady děláš?" zářil už zase jako sluníčko a ocáskem přátelsky mrskal sem a tam, jako by neznal stálou pozici.

září 3/10 | Jerry

Barevný vlk se sice rychle začal Nickolasově božské nálepce bránit, ale celou dobu, co mluvil, ho vlček nespouštěl ze svýh rozzářených oček, až by jeden pochyboval, jestli ho vůbec slyšel. Slyšel, ale chvilku trvalo, než takovou informaci jeho hlavička zpracovala obzvlášť, když jeho verze byla mnohem zajímavější. "Smrt tě prý umí přemístit z místa na místo. Jakože úúúúplně jinam," přihodil do řeči, když se jeho barevný společník o těch bozích tak rozpovídal. Bylo to úplně z cesty? Ano. Vadilo Nickolasovi, že někomu skáče do řeči a mele pátý přes devátý? Vůbec. "Takže říkáš, že když půjdu za Životem nebo Smrtí, tak taky zmodrám?" zopakoval, aby se ujistil, že rozuměl, ale zněl u toho celkem nedůvěřivě. Proč mu ze všech věcí přišlo podezřelé zrovna tohle, kdo ví...
Podezíravost mu ale nevydržel ani o vteřinku dýl, než bylo třeba a už zase přikyvoval jako poslušné vlčátko tomu, co vlk povídal. "Dobře, tak já se jich zeptám, až je potkám," rozhodl se vlček. "A pak ti to řeknu. A ty se jich taky zeptáš a řekneš to mě, domluveno?" navrhl rafinované řešení, jak rozluštit tu záhadu s pitím. A pak radostně div nevyskočil, když se ho Jerry zeptal na jméno. Jako by na tuhle příležitost měl připravenou show a čekal, až se ho někdo zeptá. Taky, že ano. Hrdě se narovnal a vypnul hruď. "Já jsem Nickolas, ale můžeš mi říkat Nicoli. Nora říká, to že zní vznešeně," představil se a ještě chvíli se mlčky šponoval, aby dopřál Jerrymu dost času na to si jej prohlédnout a obdivovat třeba jeho krásnou hebkou čistou lesklou srst.

září 2/10 | Jerry

Vlček si tlapkou ozkoušel, jestli se třeba neobarví, když na modrého vlka šáhne. Zaujatě si prohlížel svou tlapku ze všech stran, ale neměla na sobě jediný modrý flíček. Nickolas si nebyl jistý, jestli je z toho zklamaný, nebo ne, přeci jen by měl taky rád takový fešný kožíšek! Ale pokud by to špinilo, byla by to špína a tu by on na sobě nerad... měl z toho dost rozporuplné pocity, které se rychle rozplynuly, když začal vlk vykládat o tom, jak svou barvu získal.
"Aha, aha, takže od boha?" našpicoval černobílý ouška. "Počkat, takže to znamená, že jsi také bůh? Páni!" zavýskal a v očích mu zářily nadšené hvězdičky z toho objevu. Rozhodně nečekal, že se tu takhle po ránu potká u jezírka s bohem, ale... ale bohové asi také museli občas pít, ne? "Musí bohové pít?" vypadlo z něj naprosto náhodně, při čemž na barevného zamrkal, jako by pro něj teď představoval nějakou studnici moudrosti.

září 1/10 | Jerry

Sluníčko svítilo, ale to nebylo tak podstatné. Podstatnější bylo, že večer padal déšť a ten teď po sobě zanechal kouzelné kapky na stéblech trávy, které teď jeden zvídavý vlček pozoroval přikrčen až u nich. Opatrně, opatrně se přibližoval, šilhal u toho na kapičku držící se z posledních sil na stéblu, než do něj vlček zlehka strčil a kapka mu spadla na čumák, div to necinklo. "Vuch!" vyjuknul, jak se radostně vymrštil na všechny čtyři a celý se radostí zatetelil. Tedy otřásl, aby ze sebe všechnu tu vodu z trávy sklepal. Dělat něco krásného, ale neproduktivního byla jeho oblíbená činnost. Takže se teď bavil s kapičkami už od svítání.
"To je krásný, nemyslíš?" promluvil na vlka, co se zjevil opodál, jako by tu byl celou dobu a byli to snad nějací staří známí. Nickolas si se seznamováním nebral moc servítky. Těžko říct, jestli vlk věděl, o čem vůbec černobílý mluví. "Hi, hi," zachichotal se ještě, postrkujíc další kapičky tlapkami, aby se skutáleli po stéblech. Pak se jen tak mimoděk otočil, aby viděl toho, na koho vůbec mluví a v tu ránu mu byly nějaké kapičky vody jedno. "Páni!" vyhrknul a už byl u vlka. "Ty máš barevný kožich, víš to? To je hustý! Jak jsi k tomu přišel?" začal bez okolků vyzvídat a vlka si pozorně prohlížet ze všech stran. "Není to špína?" prohodil a bez zeptání svou tlapou vlkovi šáhnul na barevnou srst. Pak tlapu zase odtáhnul a prohlížel si jí, jestli se třeba při doteku neobarvila.

Vlček se energicky prodíral liliovým porostem, rozprašujíc pyl všude kolem. Tvářil se, že ví, kam jít, i když v tomhle všem necítil nic jiného, než vůni všudypřítomných květů. Popravdě se ani dost nesoustředil na to, aby vyčmuchal něco jiného. Soustředění nebyla jeho nejsilnější stránka, nebo vůbec nějaká stránka.
"Hmm..." zastavil se jen na okamžik, aby se zamyslel nad otázkou Makadi. "Myslím, že jo! Řekla přece něco ulovit, neřekla co!" ubezpečil Nickolas zvesela a už se zase jal vést jejich cestu, když poblíž něco zašustilo a od nich už uháněl zajít pryč, co mu síly stačili. Nickolas na něj jen překvapeně zíral, jak mizí v dálce mezi dalšími liliemi. "Jejda!" vyhrknul, "promiň!" ohlédnul se omluvně na Makadi. "Budu opatrnější!" oznámil a dál pokračoval se zbytečně přehnanou plíživostí, i se k tomu přikrčil, ale alespoň už našlapoval tak tiše, že by další potencionální úlovek vyplašit nemusel.

Vlček netrpělivě zamrkal, než se Makadi probralo ze svého zaskočení, ať už bylo tak vyvedené z míry čímkoliv. Nickolas trpělivě čekal, než se vykoktalo, načež se odtáhl zase do trochu pro většinu přijatelnější vzdálenosti od Makadi a už se vůbec vážně netvářil. "Tak to je dobře!" oznámil až skoro vítězně, jako by už něco uloveného měli a s tím i splněno. Ale neměli. "Tak to už jsi prakticky ve smečce," pochvaloval Nickolas, naprosto se nezajímajíc o to, že je právě něco v lese sežralo a vyplivlo tady. Měl prostě jen radost, že když Makadi umělo lovit, vůbec nevadilo, že jemu to tak úplně nešlo. "Už stačí jenom něco k tomu ulovení najít!" uculil se a konečně si všimnul, že není Makadi tak v pohodě. Vypadalo tak nějak... vyplašeně? Nickolas si jej zvídavě prohlédl, než se energickým poskokem objevil po jeho druhém boku. "Nemusíš se bát. Hele, já ti kdyžtak pomůžu, jo? Budu ti radit. Umím dobře radit! Tak pojď, tady určitě něco bude," šťouchl Makadi do křídla, aby jej povzbudil a sám vyrazil kupředu hledat jejich nebohou oběť, která dost možná nebude tak nebohá, protože utéct hlasitému Nickolasovi nebylo zas tak těžké.

// Tinderia express ze Sarumenu

A puflo ho to překvapivě ne zrovna daleko. I tak byl chudák šokovaný a celý dezorientovaný, takže nějakou dobu trvalo, než mu došlo, kde je a co stalo. Tedy, co se stalo mu vlastně vůbec nedošlo, ale tím se netrápil. Při zběžném značně zmateném rozhlížení totiž zjistil, že *PUF* vzalo Makadi s sebou.
"Makadi, Makadi!" rychle k onomu s voláním přiběhl blíž, jako by se snad jeho valící se černobílý kožich dal tak snadno přehlédnout. Zastavil se až úplně před Makadi a chvíli se mohlo zdát, že to dobrzdit nezvládne vůbec, ale zvládnul! Přesto se mohl pro mnohé nacházet až nepříjemně blízko čenichu Makadi. "Makadi!" vyslovil znovu a tvářil se u toho nejvíc nejvážněji, co uměl. "Umíš lovit?"

Černobílý překvapivě pustil ke slovu i někoho jiného, ale zatímco si mezi sebou Maple a Makadi vyměňovali slova, trpělivě sice postával jako zarostlý do země, ale zato oháňka mu kmitala, di v se s takovou rychlostí nevznesl do oblak. Bylo to zkrátka jeho jednoduché spokojené já, které čekalo, jak to tady hezky rychle sfouknou a on pak bude moct Makadi ukázat ten strom, co tak hezky ozdobili, i když už ozdobený nebyl a taky-
"Oba-...?" zarazil se a koukal na Maple, jako by nevěřil svým očím. Nebo spíš uším. Slyšel správně, že mají lovit? Totiž, že on má lovit? Tedy, samozřejmě, že on může lovit, ts, brnkačka! Ale... jeho oháňka už nepřipomínala vrtuli vrtulníku a on se ohlédl po Makadi, jako by se snažil tam najít nějaké záchranné... něco. Protože ve vší pravdě lovit zrovna nechtěl. Jo, to byl jediný důvod. Nechtělo se mu. Chtěl něco říct směrem k Makadi, ale najednou svět kolem něj udělal *PUF* a on byl fuč.

// Tinderia express na Liliový palouk (yet again)

Makadi zase brblalo nějaké protesty. Nickolasovi to jen přišlo jako andělská zdvořilost, protože andělé podle jeho představ takový přeci museli být. Skromní. Takže to Makadi už ani nevymlouval, protože co byl on, aby vzdoroval andělským zvykům? Třeba by mu pak Makadi mohlo nějaké další ukázat. Čím se baví andělé a tak. "Bude tu každou chvíli, uvidíš," zubil se, a dál Makadi ujišťoval, i když to nebylo nic, co by mohl zaručit.
Jenomže tenhle vlček měl víc štěstí, než rozumu a tak se k nim skutečně brzy připojila magická vlčice se vší krásou a elegancí a tím cinkrlátkem na krku. "Maple!" zvolal nadšeně a přiběhl s vrtícím ohonem k alfě. "Někoho ti musím představit!" sdělil jí tajemným polohlasem, načež ji nadšeně oběhl a postavil se tak, aby mohl představit svůj doprovod. "Tohle je Makadi! Makadi je-e-" zůstal s ploplnými plícemi mlčet uprostřed slova, protože si vzpomněl, že by neměl vykecávat všem na potkání, že ho doprovází anděl. Ale tohle byla Maple, té by to přeci říct mohl? Tázavě se ohlédl na Makadi, jestli může to tajemství prozradit, ale pak sám doplnil "Makadi je tu, protože by se rád přidal do smečky." Otočil se zase ke své alfě. "Říkal jsem mu, že máme tu nejskvělejší smečku a že by mezi nás úplně zapadnul a že ho tu rádi budeme mít. Že je to pravda, Maple? Můžeme si ho nechat? Může tu zůstat? Prosím?" chrlil ze sebe a kulil na vlčici prosebná očka jako když vlče prosí svojí maminku o prodloužení večerky.

// Liliový palouk

Jeho strategie vyšla na výbornou. Makadi si to nerozmyslelo a nehodilo zpátečku, protože na to nemělo čas, ha! Ale pořád mělo takové zvláštní otázky, které nutili Nickolase se sem tam zarazit. Možná pro to, že jeho práce byla nabírat nové duše, ne myslet na to, že na ně možná už nebude místo. "Jistě, že nebudeš navíc! Sarumenská smečka má místo pro každého dobrého vlka!" hlásal srdnatě a hrdě při tom vypínal hruď, jak byl rád, že byl taky dobrý vlk, který k této smečce mohl náležet.
A když byla řeč o smečce, byli tady! Opravdu, dorazili. Živí a zdraví, dokonce ještě ani nenapadnul první sníh. Nickolas byl se svým výkonem opravdu nad míru spokojený a jeho oháňka sebou nepřestala za celou dobu metat do stran.
"Tady máme stromy!" ukázal na jednu stranu, ze které už je obklopovali kmeny. "A tady máme taky stromy!" ukázal hned zase na druhou, kde stály zrovna tak. To bylo asi tak všechno, co z toho místa, kam došli, mohl ukázat, ale bylo vidět, že má neskutečnou radost, že může Makadi ukázat každou větvičku. "Maple, správně! Vidíš, jak ti to myslí, už jsi prakticky jeden z nás!" zazubil se, zjevu vší se náhle opět těsně vedle Makadi. Pak zvedl čumák k obloze a zavyl zpěvným melodickým hláskem, aby alfu přivolal.

Jsem se nakonec rozhodla to vyplnit za všechny, protože to je skvělý nástroj na poznávání vlastních postav

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
První hru s Norou, při které lovili snad bizona nebo co to bylo, než to začalo lovit je, mám stále v živé paměti, jak mě to bavilo. Ale s ním mě baví popravdě snad všechno. xD

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Že mu přesun do vlčích duší smazal většinu profilu :'( A že už nehraje Zorea, protože jejich kombo bylo postrach Gallirei.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
barvičkyyy

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Ideálně všechny, protože je to fun! A ségru, aby jí vrátil přívěšek xD

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Plést květinové věnečky se Životem

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Chce být prostě šťastný a zažívat to štěstí s ostatními!

7. Co je jeho hnacím pohonem?
nemám tušení, ten vlk funguje na solární pohon ale i za bouřky

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Všichni ze Sarumenu, protože domov a Wizku, protože sestřička!

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Když přišel o svou tuláckou rodinu.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Je z něj mnohem větší nekontrolovatelný torpédo, protože tu je hrozně moc věcí, nad kterýma může žasnout.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Když při rvačce přišel o nejlepšího přítele a druhý s ním od té doby nepromluvil.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Nejsem si jistá, že Nickolas je schopný takové emoce, jako je nenávist. Zatím ne.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
Jak by to seřadil on: Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen
Jak to vypadá po korektuře: Sarumen - Mech - Borůvka - Cedr - Asgaar - Vrba - Buk

// Ohnivé jezero

Nickolas se zatvářil děsně zamyšleně, když se Makadi zeptalo, kdo ve smečce vlastně je. Zeptalo se na Danie. Popravdě, Nick neměl tušení, jestli ji zná. Jméno mu nic neříkalo, ale jemu jména často nic neříkala, za to měl pro vlky spousty přezdívek. "Znám víl- Islin! Myslím Islin! Ta je um- to- mohli byste si rozumět!" snažil se přijít na to, jak nepropálit, že Islin je víla a tak by si mohli rozumět, protože víly a andělé by si mohli rozumět, ne? To dává naprostý smysl! Ale taky slíbil Islin, že nikomu o tom, že je víla, neřekne. Bylo to těžké. "A Jasnavu. Ta je moc milá, uvidíš! S Jasnavou a Wolfi jsme v zimě zdobili strom na mýtině! Škoda, že už je teplo a všechno to roztálo, protože to bylo fakt krásný! A pak je tam Ventík. A Nicos! To zní skoro jako Nickolas!" zasmál se vlastnímu vtípku o něco výrazněji, než se smál celou dobu. "A taky malý vlčátka, jakože fakt malinký!" zatetelil se, jak si na ty drobný kuličky vzpomněl. "A pak je tam Maple, ta je moc důležitá, ze všech nejdůležitější, ta to tam totiž celý vede. Ale je taky moc hodná, fakt," pokračoval v ujišťování, protože hrozně moc chtěl, aby všichni věděli, jak je jeho smečka hodná a že se tam nemusí bát. To už se pomalu blížili k lesu, co se před nimi rozléhal. "To je on! Pojď, můžeme si odpočinou třeba na té mýtině," navrhl a hrnul se do lesa, jako by se snad bál, že si to Makadi na poslední chváli rozmyslí a zařadí zpátečku.

// Sarumen!!!

Poznámku o domovu už tolik nevnímal. Možná to bylo dobře, jinak by Makadi čekal další nekonečný monolog počínající významem domova a končící u pohádky o třech zlatých prasátkách. Místo toho ale došli k jezeru a vlček využil příležitosti a svého náborového talentu, aby uprosil Makadi ke vstupu do jejich skvělé, úžasné, nejlepší smečky. A pak koukal dost nechápavě, když se Makadi snažilo vysvětlit, že by jej tam ne všichni mohli chtít mít, jako by významu těch slov prostě nerozuměl. A taky nerozuměl. Kdo by nechtěl být v přítomnosti anděla?
"Určitě budou!" zaprotestoval náhle s nadšením nepřipouštějícím jiný výsledek. "Všichni jsou tam moc skvělý! Nebude jim vadit mít ve smečce anděla, já jim to vysvětlím a uvidíš sám, neboj!" ubezpečil Makadi povzbudivým širokým úsměvem, který možná nebyl tak povzbudivý, jak si představoval, ale tím si hlavičku nezatěžoval. Protože už byli u toho jezera a on se potřeboval tvářit hrdě, že je tam dovedl. Než ho Makadi usměrnilo do reality.
Nickolas se ještě chvíli prostě jen usmíval, než dodal: "Já vím!" A hop, už byl zase hnedka u Makadi. "Jen jsem nám chtěl dopřát pauzu. Na odpočinek! A tohle je dobré místo na odpočinek. Ale jestli máš odpočinuto, tak můžeme dál," zavrtěl energicky oháňkou a popoběhnul trochu kupředu, aby určil směr. Pak se zařadil po boku Makadi, při čemž do něj i trochu drcnul, jak blízko šel, ale pod křídla už se nenutil, protože to vypadalo, že už je Makadi zvládá samo.

// Liliový palouk

// Plamínek

Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, hmyz bzučel a dvojice vlků mířila podél rudé říčky k ještě rudější vodní ploše, která už se rýsovala přímo před nimi, zatímco Nickolasovi se dostávalo nových zajímavých informací. "Cože?" vyhrknul nevěřícně, když mu Makadi na nějaké ty jeho otázky odpovědělo. "Takže vy nemáte tam nahoře, no, domov? A co tam tedy máte? To je divný, však nahoře by to měl být ráj, ne. Krásný místo, kde by chtěl žít každý! Ale místo bez domova moc jako ráj nezní," začal si Nickolas trochu brumlat pod čumák a poprvé bylo dost jasné, že minimálně polovinu slov ze sebe sype jen tak pro sebe, protože vnitřní monology pro něj nebyly možností.
"To ale znamená!" vyhrkl záhy a už zase zářil jako světluška, "že můžeš zůstat s námi! My máme domov! Chtěl bys? Prosím! Bylo by to skvělý!" vykulil na Makadi prosebná očka, kterým je mimochodem extrémně těžké říkat ne. Zároveň tak Makadi mohlo zjištit, že Nickolas příliš nevnímá, v jakém rodě o sobě mluví a stále je to pro něj ten anděl. Jestli bude chtít tohle změnit, bude potřeba to asi rozlítanému vlčkovi vysvětlit trochu víc po lopatě.
Vlček se ještě párkrát zavrtěl pod křídlem své andělské společnosti, a taky na žádost zpomalil, ale už to tolik nebylo třeba, protože došli k jezeru. Nickolas se po dlouhé době vymanil z pod peří, aby zaujal hrdý postoj před výhledem Makadi na rudou vodu. "Rudé jezero, jsme tu!" zahlásal a vypadalo to, že čekal na pochvalu, že je tak pěkně dovedl do cíle. Zjevně naprosto zapomněl, že tohle místo ještě jejich cíl nebyl.