Nelly je vlčice s nesmírně citlivou, empatickou a starostlivou povahou. Je to tvor, který se vždy postará nejen o ty, které má ráda (ať už jde o jejího partnera, děti nebo přátele), ale i o ty, kteří jsou jí naprosto cizí. Vztahy a rodina jsou pro ni tím nejdůležitějším v životě. Hluboce si cení přítomnosti svých blízkých, jejich lásky a podpory, a právě silná emoční vazba na ostatní je tím, co ji drží při síle. Zároveň ji však tato závislost na vztazích činí zranitelnou. Bez podpory svých nejdražších se totiž snadno cítí ztracená a narůstá v ní frustrace.
Ačkoliv už dávno není vlče, veselost a hravost jí zůstaly stejně jako v dětství. Ráda se nadchne pro nové věci, objevuje svět s očima plnýma zvědavosti, přestože se snadno rozruší a úzkostlivé situace ji dovedou pořádně vykolejit. Miluje stabilitu, klid a bezpečné prostředí, především teplo svého domova. Má ráda, když je vše čisté, upravené a harmonické, protože právě v takovém prostředí nachází vnitřní klid. Nelly doslova září spokojeností, když může být obklopena pohodlím a známými vůněmi, zvuky a místy.

Její srdce je spjaté s přírodou a její duše je neodmyslitelně vodní. Voda ji uklidňuje, nabíjí a přitahuje. Miluje plavání, koupání v potocích, jezerech i tůních, a každá chvíle strávená ve vodě je pro ni jako návrat domů. Lov ji také baví. Je to pro ni nejen způsob obživy, ale i forma pohybu a propojení s přírodou.
Nelly se snaží na všem najít to pěkné. Miluje všechna roční období, v každém z nich totiž vidí něco jedinečného a kouzelného. Na jaře ji těší nový život a svěží vzduch, podzim ji okouzluje svými barvami a klidem, zimu má ráda pro její ticho a čerstvě napadený hebký sníh… Ale nejvíc ze všeho miluje léto. Teplé sluneční paprsky, voňavé louky a dlouhé dny jí dávají pocit naprostého štěstí a naplnění.

Nesnáší samotu. Ačkoli dokáže ocenit chvíle ticha a klidu, pokud v nich chybí blízkost druhých, rychle se cítí osamělá a bezradná. Samota v ní probouzí nejistotu, zmatek a pochybnosti. Potřebuje cítit, že někam patří, že je součástí rodiny. Společnost a fyzická blízkost jsou pro ni tedy stejně důležité jako vzduch a voda. Dávají jejímu životu smysl a stabilitu.
Vyhýbá se konfliktům, často se přizpůsobuje těm, kteří působí silněji, a ráda se nechává vést vlky, které považuje za autority, především svým partnerem. Sama si jen zřídka dovolí rozhodovat a málokdy vzdoruje. Její důvěřivost, vřelost a potřeba být vedená ji činí snadno ovlivnitelnou, aniž by si to uvědomovala. To u ní může vést k vnitřnímu zmatku, obzvlášť když její vlastní potřeby a přání zůstávají potlačeny.
Její empatie je její silou i slabinou. Vnímá pocity ostatních velmi intenzivně, často na sebe přejímá jejich bolest a starosti a zapomíná přitom na sebe. Vyčerpává ji to, ale nikdy ji to neodradí od toho, aby znovu a znovu pomáhala těm, kteří ji potřebují.

Nelly zůstane vždy věrná své rodině a přátelům. Její srdce je otevřené těm, kdo jí dají lásku a porozumění. V jejich přítomnosti září a rozkvétá, protože právě skrze druhé nachází samu sebe.

Život s maminkou
Minulost této malé hvězdičky by se dala popsat opravdu různě, nicméně určitě by její příběh neměl obsahovat slova jako „krásný“ či „pohádkový“. Nelly totiž zažívala poměrně smutné a náročné dětství. Ač si ona sama připadala šťastná a spokojená, v očích její mámy tomu tak nebylo.
Nelly nevzešla do spokojeného, láskou naplněného vztahu. Její život vznikl pod náporem stresu, za pomoci násilí a absolutní bezohlednosti. Inu, ať už to bylo tak, jak to bylo a její máma zažila to, co zažila, je nutné podotknout, že to byla velmi silná, obětavá a milující vlčice. Svoji dcerku rozhodně nebrala jako přítěžek či věčnou připomínku své bolesti a hrůzných zážitků, právě naopak. Milovala ji z celého srdce a při jejím narození se zapřísáhla, že ji bude chránit až do konce svých dnů. Přála si strávit se svojí malou holčičkou každičkou minutku z času, který jí byl vyšší mocí přidělen. Netušila, kdy nastane chvíle loučení a konce, doufala však, že to bude až za hodně dlouho, aby mohla svoji zářící hvězdu ve svém jinak temném a nudném životě, naučit co nejvíce věcí. Chtěla, aby se Nelly stala samostatnou, pyšnou vlčicí, která se sebou nenechá nikým zametat.
Byla zima, když se bezbranná šedulka začala drát z matčina lůna na svobodu. Zřejmě se „tam ven“ pořádně těšila, neb porod proběhl rychle a bez všemožných obtíží. Svět obšťastnila svým příchodem krásná zdravá a poměrně macatá holčička. Jedináček.
Azurová obloha a štěbetající sýkorky jasně naznačovaly, že je pěkně tuhý mráz a nemá v plánu jen tak polevit. Sněhu bylo všude plno, na některých místech bílá lesknoucí se pokrývka dosahovala až metru a půl. Sluníčko sice svítilo, ale paprsky byly moc slabé a čerstvě narozené holčičce nedopřály žádné teplo. Naštěstí tu ale měla svoji mámu, která se ihned chopila svých povinností a začala dceru zahřívat. Neměla zkušenosti, byla to mladinká prvorodička, nicméně cosi uvnitř jí napovídalo, co a jak musí udělat, aby Nelly zimu přežila. Před porodem si zaopatřila nějaké menší zásoby jídla a samozřejmě i noru, ve které se drželo díky menšímu prostoru alespoň nějaké teplo. Nora samozřejmě nebyla její, nevyhrabala ji. Byla ale dle jejího úsudku, který byla schopná vytvořit díky delšímu a ustavičnému sledování, opuštěná a nikým neobývaná. Bříško rostlo a rostlo, neměla čas a ani energii se zabývat hledáním nějakého většího a příjemnějšího místa, takže v noře nakonec zůstala. Pouze její vchod zatarasila natahanými větvičkami a různými přírodními věcmi, které našla po okolí.
První dny na světě probíhaly bez obtíží. Nelly byla svojí matkou plně kojena a vlčice Aisha díky svým zásobám tak nějak přežívala. Jenže natahané zásoby logicky pomrzly, maso bylo zatuhlé a ztrácelo takovou výživovou hodnotu, kterou mladá vlčice pro úspěšné odkojení svého vlčete potřebovala. Zanedlouho ji začal pronásledovat hlad a vyčerpání, které mohla vyřešit jedině lovem. Jenže byla zima, zvěře okolo moc nebylo a Aisha navíc měla strach nechat maličkatou Nelly o samotě v chladné a opuštěné noře. Nezbývalo jí tedy nic jiného než dceru chňapnout, noru opustit a protloukat se světem křížem krážem za účelem zahnání hladu. Občas dceru s matkou při jejich toulkách doprovázelo sluníčko, jindy zase naopak chladný bodavý vítr či divoce poletující sněhové vločky. Nebyl to jednoduchý život, Nelly se nenarodila do smečky a ani ke dvěma vlkům, mamince a tatínkovi. Měla pouze matku, mladou nezkušenou tulačku. Byla zima, roční období jí do života tedy zrovna moc nepřálo a její matce Aishe nijak nepomáhalo, musela se s tím nějak poprat. Jenže slábla. Strava, kterou dokázala ulovit, nebyla dostatečně výživná a její zaopatření ji stálo dost energie. Navíc Nelly rostla, sílila a uspokojení fyzických potřeb bylo pro matku tedy čím dál tím náročnější. I přesto ale byla malá hvězdička rozzářená a plná energie. Šťastná, že jsou s mámou na tak dlouhém výletě.
Jenže všechno jednou končí a Aishin příběh se pomalu chýlil ke konci. Vlčice cítila, že už se o malou nedokáže plně postarat a že pokud něco neudělá, zemře hlady nejen ona, ale i její dcera. Což ani za nic nemohla dopustit, zapřísáhla se přeci, že se o Nelly postará. Zoufale se snažila něco vymyslet. Doufala, že najde pomoc pro ni i malou, ale v zimní krajině nenacházela nikoho živého, kromě ptáčků, veverek a podobných drobotin. Dál a dál se toulala, hubla a ztrácela životní síly. Při narození macatá Nelly taky zhubla, nyní byla spíše drobnější a šlachovitější, nicméně to neubíralo na její energii a dobré náladě.
Byla náhoda, když dorazily spolu s matkou na hranice Gallirei. Aisha samozřejmě o existenci této země neměla ani tušení, jen už prostě nemohla dál. Uložila své zesláblé tělo k menšímu křoví a s nešťastným výrazem ve tváři pozorovala hopkající, o smrti zatím nic netušící dcerku. Nelly zaujal zamrzlý potůček, který protékal lesíkem, ve kterém švitořili různí ptáčci, a protože její maminka nechtěla, aby Nelly měla zkažený zbytek života tím, že na vlastní oči uvidí umírat svoji jedinou rodinu, poslala ji podél potůčku hlouběji do lesa. Měla štěstí, že Nellka byla bezproblémovým vlčetem, které udělalo cokoliv, co mu bylo někým přikázáno. Nevyptávala se proč, její jedinou starostí bylo, jestli za ní maminka posléze přijde. Jestli ji vyhledá a jestli zase budou spolu. Unavené vlčici celá situace lámala srdce, ale dceři slíbila cokoliv jen proto, aby se ztratila v hlubinách lesa a neviděla ji umírat. Když sledovala její mizející šedivý kožíšek, pod náporem velkých žalostných slz se s ní ve své mysli loučila a doufala, že brzy najde někoho, kdo se o ni postará. Chtěla, aby Nelly dál žila.
Při posledním usínání přemýšlela nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby se tak skvělé vlčátko, kterým Nelly je, narodilo do jiné rodiny. Do spokojeného partnerského vztahu, který oplývá láskou a vzájemným pochopením. S vyřknutím upřímné omluvy naposledy vydechla, zatímco její bolavá dušička začala pomalu opouštět tento svět. Čerstvý zimní vánek ji doprovodil za duhový most, odkud bude mít možnost svoji dceru i nadále pozorovat a strážit.

Život bez maminky
Malá Nelly se nad rozhodnutím své mámy nijak zvlášť nepozastavovala, nepřipadalo jí divné a navíc ten potůček, který lesíkem protékal, stejně chtěla prozkoumat, takže mámin pokyn splnila s radostí. Byla ještě moc malinká na to, aby nad tím vším mohla nějak víc přemýšlet, prostě jen dělala to, co jí řekla maminka – stačilo jí ujištění, že se spolu znovu shledají.
Jenže namísto její drahocenné maminky našli malou vlčici dva cizí vlci, byla náhoda, že přišli zrovna do Švitořivého lesa, kde byla Nelly zanechána, ale díky tomuto setkání malá vlčice přežila zimu a také získala novou tetu a strýčka. Vlčice Wizku s vlkem Aithérem se o Nelly laskavě postarali a nevědomky ji doprovodili do jejího nového domova, kde nalezla nejen přátele, ale především novou rodinu.
Ve Zrádcově remízku, kde se seznámila ze všeho nejdříve s Alkairanem, který jí byl sympatický především z důvodu vzájemného nízkého věkového rozdílu, našla nový domov. Místní alfa Rowena, která se o smečku starala, Nelly přijala a díky ní tak malá vlčice mohla růst, sílit a žít svůj život tak, jak si přála její matka. Nelly neměla moc dobré povědomí o světě okolo sebe, hodně věcí neznala, chyběly jí zkušenosti, a kdyby někde měla žít sama, jistojistě by do několika dní, možná týdnu pošla, avšak doprovázelo ji štěstí v podobě nejen Alkairana, ale i Nageshe, Roweniného syna, se kterým se velice rychle spřátelila a jejich pouto se díky obřadu, kterým oba dva společně prošli, velice posílilo. Jelikož Rowena tíhla ke Smrti, mocné, avšak nebezpečné bohyni tohoto vlčího světa, hledala pro ni vhodné následovníky, kterými se stali právě Nagesh s Nelly. Obřad v ohnivém kruhu, který podstoupili, z nich udělal právoplatné členy Kultu Smrti, k jehož následování se oba zapřísáhli a přislíbili tak své služby paní Smrti. Nelly sice dost dobře nerozuměla tomu, co se zrovna děje a k čemu se to právě zavázala, ale když se tak rozhodl Nagesh, musela se samozřejmě stejně rozhodnout i ona. V Nagim viděla svého vůdce, někoho, kdo se o ni vždy postará. Kdo ví, proč ji zrovna on tak očaroval, ale v jeho blízkosti byla spokojená a cítila se v bezpečí.
Rowenino přijetí těchto dvou vlčat do Kultu Smrti zapříčinilo jejich rychlejší dospívání, tedy alespoň tak jim to jejich alfa sdělila – „Vítejte mezi dospělé!“. A protože se Nelly snažila plnit mámino přání být hodnou poslušnou vlčicí, vždy vynakládala veškeré své síly a schopnosti k tomu, aby úspěšně dosáhla toho, co jí kdo nakázal. Spolu s Nageshem tedy nabývali nové, pro život tolik potřebné zkušenosti, kupříkladu v oblasti lovu. Jejich první lov kance, který jim jejich alfa ukázala a který si díky ní mohli vyzkoušet, proběhl hladce. Nelly z něj sice o moc vzdělanější nevzešla, ale určitě si z Roweniné ukázky něco málo vzala k srdci, jenže prozatím stále neměla natolik rozvinuté myšlení, aby z tohoto zážitku mohla vše prospěšné vstřebat. Svůj život prozatím pořád brala jako jednu velkou hru, ač se v mysli cítila děsně dospělá a veliká, jak ji nabádala teta Rowena při obřadu, byla pořád jen pouhopouhým vlčetem.
Další velikou zkušeností, kterou Nelly mohla ve svém životě nabýt, byla lekce plavání. Náhodou při klasických dětských lumpárnách u jezera, narazila na vlčici Sinéad, se kterou zažila nejen kopec zábavy a hodně pozitivních emocí, ale především si poprvé vyzkoušela, co dělat s nožkama pod vodou a jak se správně udržet na hladině, což bylo pro již odrostlé vlče velice důležité. Nikdy předtím s plaváním nepřišla do styku – když žila s matkou, byla na plavání moc malinká, a potom ji to už neměl kdo naučit, takže měla celkem štěstí, že se jí Sineád ujala a pomohla jí, si v této tolik potřebné dovednosti alespoň osvojit základy.
Čas běžel, a Nelly dospívala. Dál trávila čas se svými nejlepšími přáteli, Alkairanem a Nageshem, žila ve Zrádcově remízku, čerpala nové zkušenosti, a především zažívala další zábavná dobrodružství. Žila poměrně spokojeným životem, jediný, kdo jí stále chyběl, byla její maminka, na kterou nikdy nepřestala myslet a také nepřestala doufat, že se někdy v budoucnu opět společně setkají.