Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 2/5

Goth byl rád, že se Siku jeho nápadu hned tak vesele chytil. Bylo to trochu zvláštní, ale asi ho to nemělo tak překvapovat. Ostatně na tom nápadu nebylo nic tak špatného. "Přesně tak, tady není důvod pro nějakou přísnost. Udržel bych jen to pravidlo, že se nikdo nebude zabíjet," poznamenal a hádal, že s tím bude Siku dokonale souhlasit. "Myslím, že společně dokážeme něco vymyslet, ne? Víš, co chceš, a tak to nebude nic těžkého," ujišťoval Sikua, protože hádal, že to jediné, co potřebuje byla trocha odhodlání. "A přesně proto bys měl tuhle vizi nabídnout i ostatním. Taková smečka by pro tebe byla dobrým začátkem. Věř si trochu. Se správnými vlky kolem sebe můžeš vybudovat přesně to, co si od tohohle místa slibuješ. Může to být místo úniku pro všechny," ujišťoval ho.

Loterie 1/5

Morgoth nevěděl, proč jeho sourozenci odešli z domova, ale musel se Sikuem souhlasit. Pravděpodobně hledali něco jiného - dost možná něco jiného hledal i on sám a celá ta věc s Morghanou byl jen důvod k tomu, aby odešel. Nikdy nad tím nepřemýšlel, ale tak jako tak, Morghana byla jedním z důvodů, proč smečku opustil - tak to bylo. "Asi jo. A co ty, ty jsi odešel proč?" zeptal se ho, protože Siku nevypadal jako někdo, kdo by si budoval své vlastní cesty a zaměřoval se na dobrou budoucnost. Dost možná nad tím ani nepřemýšlel - a možná ze smečky nikdy ani neodešel. "Třeba ano. Třeba to z něj dostanu. Je pravda, že u Morghany jsem vždy tušil, že chce odejít. I smečka o stovkách členů jí byla malá," uchechtl se. Na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách, ale Ghana byla daleko a on se soustředil na přítomnost. Nic jiného mu nezbylo.

Loterie 5/5

"Ne, že bych neuznával smečky, to ne. Nikdy jsem v žádné klasické smečce nebyl a asi se mi příčí přísnost a nějaké svázání pomocí pravidel, ale možná by nebylo na škodu to tady trochu změnit, ne?" ptal se Sikua, protože si říkal, že i pro něho byla ta pravidla, která znal, příliš.
"Právě. Myslím, že bychom z toho mohli vykřesat něco dobrého," kývl - nechtěl Sikua manipulovat, ale tak trochu to dělat, přicházelo to k němu prostě přirozeně. "Myslím, že to k tobě perfektně sedí," ujistil svého přítele pobaveně a následoval ho dál v jeho prohlídce. Byl zvědavý, co mu může ještě v tomhle zajímavém lese ukázat. Mohl to být domov? Morgoth nevěděl, jestli nad něčím takovým vůbec chtěl přemýšlet, ne, když neměl ani trochu povědomí o tom, jaké měla plány Morghana - jenže Morghana nikdy žádné plány neměla. Možná nebylo na škodu, aby jim ten plán tak trochu vytvořil on tím, že se zaplete se Sikuem a dá s ním dohromady smečku. Jistě, Siku měl partnera, ale byl tady snad Ivan někde? Ne, nebyl. Byl tu Morgoth - a to nikdy nevěstilo nic dobrého.

Loterie 3/5

Morgoth překvapeně přihlížel tomu, jak se Siku proměnil. Byl náhle sebevědomější. Morgoth si říkal, že by to mohlo vést k tomu, že by z něho skutečně vykřesal alespoň trochu toho alfa materiálu - a nebo také ne. Alfička k němu přeci jen seděla více.
Morgoth zavrtěl hlavou, když se ho Siku ptal, jestli se se sourozenci domlouval. Vážně to tak nebylo, i jemu to právě proto připadalo tak neuvěřitelné. Prostě se tu všichni tři společně sešli. "Ne, vážně ne. Je to vlastně docela zábavné. Já tedy hledal Morghanu, jen jsem vážně nemohl ani trochu tušit, že bude tady. A co hledal Mordecai? O tom se mohu jen dohadovat," vysvětlil Sikuovi, protože neměl potřebu před ním takové věci tajit. Ostatně o mladším bratrovi nic netušil až dokud se tady nepotkali. Morghanu na druhou stranu hledal cíleně - pochopitelně. To už Siku musel chápat.

Morgoth svého nového přítele následoval na prohlídku jeho domova. Byl velice zvědavý - nevěděl ani tak proč, ale kdo ví? Třeba tu bude trávit dlouhé dny, třeba tu nakonec bude příjemně.
"V tomhle ti budu muset věřit, ale je pravda, že jsem tady své sourozence spíše nacházel," pokýval zamyšleně hlavou. "Což bylo i pro mě překvapením, minimálně u mého bratra. Bohové mají bezpochyby své vlastní cesty," řekl mu a následoval Sikua do hlubin jeho lesa.
"Třeba s mou pomocí? To by se ti líbilo?" ptal se ho Morgoth nevinně. Nebyl tedy obeznámený s tím, jak fungovaly jiné smečky, ale tohle by mohla být jeho, ehm, tedy samozřejmě jejich vize smečky. Proč by to nešlo? Smečky přeci měli více než jednu alfu. Jistě, opomíjel Ivana, ale kdo by také Ivana neopomíjel. A ostatně, byl tady snad? Ne. Byl tady on a Siku. To byla Morghotova výhra.
"Ale myslím, že se s tím určitě dá něco dělat. Nemusíš být nutně diktátor, ale taková roztomilá alfa," navrhl mu. "Alfička?" dodal pobaveně.

Loterie 1/5

„Kdyby to ale byla tvoje smečka, byly to tvoje pravidla,“ připomněl mu. „Vše by tu bylo podle tebe, není to zábava?“ ptal se ho, protože to bylo přesně to, co chtěl od života on. Někomu vládnout. Možná by si měl založit smečku!
„Nemáš na to úplně povahu,“ zhodnotil Morgoth. „Ale s trochou pomoci? Myslím, že by to šlo,“ řekl mu neurčitě.
„To hledám, ale dost možná se budu muset přizpůsobit tomu, co mi Gallirea nabízí. A zima je jen část roku, možná se to bude dát přežít. V létě by to tu mohlo být příjemné. A děkuji za tvé pozvání,“ ujistil ho Morgoth. Inu, bylo dobré mít kam jít, ne?

Loterie 1/5

Morgoth si les zamyšleně prohlížel. Docela to tam ušlo. Byla tam zima, to jo, ale popravdě, kde tady v tomhle ledovém pekle zima nebyla? Siku si asi vybral dobrý domov. Morgoth nevěděl, jestli by to pro něj bylo ideální, ale kdyby tu mohl sem tam přebývat, asi by mu to nevadilo. Skoro čekal, že mu to Siku nabídne – což se vlastně nakonec i stalo.
„Tak to mi to tady musíš ukázat, chtěl bych vidět nějaký kout, kde je tepleji,“ prohlásil, ale tvářil se u toho tak pobaveně, že to ani Siku nemohl brát jako výtku. „Rozhodně je to zajímavé,“ pokýval hlavou. Hvízdání ve větvích se rozléhalo celým lesem a byl to zvuk, který se Morgothovi vlastně celkem líbil. Znělo to o to děsivěji.
„To chápu, každý chce někde přebývat, ne? Já tady vlastně žádné místo nemám. Chtěli jsme se ubytovat na jihu, někde v poušti, ale to se moji drazí sourozenci ztratili a jsem to já, kdo je musí najít,“ povzdechl si, jako by to byla nějaká hrozná tragédie. „Ale tohle zní jako ideální domov,“ poznamenal, a ještě jednou se rozhlédl, musel však vidět více, aby to mohl zhodnotit.

Loterie 4/5

Morgoth zamyšleně pokýval hlavou a rozhlédl se, promýšlel, jak moc se mu tenhle les vlastně líbil, nebo ne. A nakonec na Sikua mrknul. "Ale jo, celkem to jde," řekl mu a blýskl po něm vcelku veselým úsměvem. "Není to sice poušť, ale vlastně se mi celkem líbí, jak je ten les tajemný, věřím tomu, že tady bude hodně míst k objevování," přitakal. Ale tak trochu mu tohle místo vůbec nesedělo k Sikuovi, ač... si nebyl jistý, jestli místo vůbec nějak mohlo sedět k jakémukoliv vlkovi. "Páni, zpívající les!" Morgoth vzhlédl do větví stromů a překvapeně zamrkal. Opravdu to slyšel - nebo se mu to zdálo? "Rozhodně sis vybral zajímavé místo k životu, to se ti musí nechat," uchechtl se Morgoth a protáhl se. Byl teď návštěvou, tak se musel chovat slušněji.
"To mi zní celkem jako smečka, ne? Budeš tady alfa a budeš tu vládnout tou svou jemnou pacičkou," řekl mu a usmál se. Siku vážně moc jako alfa nepůsobil, ale Morgoth si říkal, že to z něho vykřeše - ač se nezdálo, že mu to Siku nějak ulehčí.

//Ranský les přes Rozdrásané údolí
Loterie 2/5

Morgoth následoval Sikua tak rychle, jak jen mohl a jak rychle uměl. Utekl mu tedy pořádně, nezdálo se mu, že by byl Šedivec takový běžec, ale zjevně se v něm pletl - a nebo to prostě bylo tím, že se tolik těšil do míst, kterým říkal domov. Morgoth tomu rozuměl, té tiché touze po domově. On žádný domov už neměl, uvědomil si palčivě a sklonil hlavu, když se zastavil na okraji lesa, kam mířily Sikuovi stopy. Mohl vstoupit, dostal pozvání, přesto se trochu zdráhal - nakonec tak však učinil a obezřetně se rozhlížel, když opatrně postupoval do lesa.
Siku se mu ztratil, ale objevil se velmi záhy. Vypadal nadšeně a to by do něho neřekl. Znali se sice jen chvíli, ale už pochopil, že Siku nebyl vlk na kterého by takhle působilo jedno místo. Ale byla pravda, že se neznali tak dlouho a možná ho neodhadl úplně správně. Les to byl ale vlastně docela... pěkný. Bylo zajímavé, že se mu tu vlastně líbilo.
"Je to upřímně lepší, než jsem čekal," řekl, což mohla být pochvala - a nebo také vůbec. "Plánuješ tu zůstat? Mít tady smečku?" zajímal se Morgoth, protože přesně tak to vypadalo, v tomhle ale Sikua znal. Že by zrovna on byl alfou se říct rozhodně nedalo.

//Velká houština přes Mathae
Loterie 1/5

Morgoth zamyšleně pokýval hlavou. "No, to teprve posoudím a řeknu ti," ujistil přítele, protože Siku to ze zcela pochopitelných důvodů posoudit nemohl. Byl to zimní vlk, nakonec tak možná ocení jeho přítomnost, až bude výběr jeho domova zkušeně hodnotit, ač co mohl Morgoth hodnotit? Nikdy v lese nebydlel, jediné, co znal byla poušť a ta mu perfektně vyhovovala. "Ale neboj, zůstanu u tebe. Třeba tam nakonec objevím i Morghanu," říkal si Morgoth, ale pochyboval o tom. Co by jeho sestra dělala v Sikuově lese? Byl to samozřejmě holý nesmysl.
"To ví jen Bohové," poznamenal Morgoth. "Samozřejmě bych byl rád, kdybychom se tu setkali i s Tišou, ale neumím si představit, co by jí stálo za to, aby opustila náš domov. Ani já bych neodcházel, kdyby nebylo Morghany. Navíc jsem dlouho doufal, že se nakonec vrátí. Ona totiž byla vždy odhodlaná šířit naši víru i mezi jiné vlky, proto jsme nakonec oba skončili tady," vysvětloval Sikuovi, který byl náhle velmi mlčenlivý a Morgoth nechápal proč.
Siku přidal do kroku tolik, že mu Morgoth nakonec sotva stačil.

//Les Ztracených duší přes Rozdrásané údolí

//Ronherský potok přes Roh hojnosti
Loterie 5/5

"No, to nezní tak hrozně," poznamenal Goth zamyšleně, když mu Siku popisoval místo, kde žil, nebo alespoň předpokládal, že tam žil. Připadalo mu přinejmenším zvláštní, a pokud tam alespoň trochu bude moci přežít, možná tam nakonec nějakou chvíli vydrží. Neznělo to tak hrozně."Samozřejmě, že to nebude tak příjemné jako jižní oblasti, ale jsem ochotný to tolerovat," dodal nakonec a pokýval si sám pro sebe hlavou, přestože šel se Sikuem naprosto dobrovolně, stejně přemýšlel nad tím, že tady je prostě hrozná zima a nechápal, jak to vůbec někdo mohl snést. Přesto byl jeho společník naprosto klidný a dokonce vypadal, že si to snad užívá. Nechápal to.
Zasmál se. "To asi zní," přisvědčil. "Ještě máme sestru Morticiu, ale ta tady není, nebo o ní tedy alespoň nevím, ale kdo ví? Třeba se tu i ona nakonec objeví," poznamenal zamyšleně. "No, myslím, že bys je poznal. Jsou trochu tmavší než já a Morghana je rozhodně nezaměnitelně dokonalá. Má červené oči a je velmi výrazně zbarvená, můj bratr má zase oči fialové," říkal mu. "A ano, jsou cítit krví," přisvědčil.

//Ranský les přes Mathae

//Eukalyptový les přes Staré meandry
Loterie 4/5

Morgoth se uchechtl. "No, to je asi pochopitelné. Tak jestli spolu strávíme více času, třeba ulovím ještě něco, abys poznal ten rozdíl," řekl mu. Bylo skoro zvláštní, že usuzoval, že pro něho bude lovit - bylo to však dané jen tím, že Morgoth doufal v úctu, které měl k němu Siku spoustu. A to mu vyhovovalo, samozřejmě. O nic jiného nešlo. To, že ho nechá žrát prvního pro něho nebylo důležité, stejně jako spoustu dalších věcí, které mu byly zcela lhostejné a pro Sikua měli neskutečně velký význam.
"A je tam i nějaké místo, kde se dá schovat před chladem?" zajímal se Morgoth. Jemu ostatně horké léto nevadilo, to, co pro něho byl skutečný problém byla zima, která se mu znovu pomalu vloudila do kožichu. Bylo to nepříjemné, ale co se dalo dělat?
"Kdo ví, kde je jim konec," povzdechl si Morgoth. "Věřím však, že jsou blízko, a pokud ne, Bohové je ke mě přivedou," pronesl neochvějně. "Jmenují se Morghana a Mordecai," řekl svému příteli. Neměl mu za zlé, že si ta jména nepamatuje.

//Velká houština přes Roh hojnosti

Loterie 3/5

Morgothův pohled byl pevný, když se mu Siku rozhodl vzdorovat, ale chápal jeho nejistotu, přesto na něho pohlédl a pokynul mu, aby jedl. Jemu to nevadilo, ještě neměl tak hrozný hlad a měl pocit, že Siku si nikdy nemohl z kořisti příliš vybírat. Bylo mu to na jednu stranu líto, na tu druhou si říkal, že musel Sikua trochu zocelit. Silní vlci jedli první a Siku... no, Siku byl rozhodně vlk. Musel ho trochu naučit nějakým způsobům.
"Jen jez," pobídl ho a sám se rozhlížel, než se upřímně zasmál, protože Siku vypadal v šoku z toho, jak dobré maso bylo.
"A chutná lépe?" ptal se ho pobaveně a nastražil uši, když Siku začal o nějakém lese.
"No, vyslal jsem Bohům své přání, a tak mohu doufat, že ho vyslyší... nakonec, proč se nevydat do toho tvého lesa. Veď mě," pobídl ho. Říkal si, že zimu už přežije, zvykl si. Věděl ,že to bude ze začátku trochu problém, ale nakonec to přežije. Bude muset. Wizku měla pravdu v tom, že se nemohl věčně schovávat na jihu. A tak šel.

//Ronherský potok přes Staré meandry

Loterie 1/5

Pro Morgotha to celé bylo velice důležité. Dalo se to vyčíst z jeho pohybů, z jeho pohledů, ze zvuku jeho hlasů - i jeho oči jako by byly náhle tmavší. Byl celý jinačí, když prokazoval úctu svým Bohům, tkeří dleli někde tam nahoře a dohlíželi na každý jeho pohyb. Bylo na tom cosi uklidňujícího.
Když Morgoth skončil, nezbylo nic než pár kapek krve na dně důlku - jeho srst byla zbarvena čerstvou krví a maso uprostřed kruhu pomalu chladlo. Morgoth se narovnal a zadíval se na svého nového přítele, který se tvářil nesmírně dojatě a spokojeně.
"Tomu bych věřil," pronesl - jeho hlas byl klidnější jako by se mu právě dostalo pohlazení od matky, nebo jako by se vzbudil z velmi dobrého spánku. "Většina vlků asi nevzdává hold svým Bohům," dodal a zatěkal pohledem ke kořisti.
"Tak pojď, dáme si něco k snědku," pobídl ho ke kořisti. A nechal ho, aby se nacpal jako první.

Loterie 4/5

"Nechtěl jsem to prodlužovat. Tohle není žádný kamzík, tohle je prostě jen taková jednoduchá svačinka," prohlásil skoro vesele, když sledoval, jak krev pomalu teče, až jí bylo dost na to, aby mohl provést rituál. Dal si pozor, aby krev byla všechna. Teprve tehdy promluvil zvučným, skoro hypnotickým hlasem:
"Bohové, vyslyšte volání vašeho věrného Morphea," pronášel, očima se díval na hutnou, rudou krev. "Přijměte tuto obětinu a vyslyšte mé přání. Přiveďte ke mě mou Morghanu a Mordecaie. Věřím ve vaše moudré kroky a jsem rád, že jste mi do cesty přivedli Sikua, chci se však znovu shledat se svými sourozenci," žádal Bohy. A na důkaz své prosby smočil pacičky v krvi a opatrně jí roznášel po své srsti.