Gallirea - Příspěvky uživatele

4/10 - Nicos

Mordecai se zatvářil zmateně, tentokrát to ale bylo upřímné. "Co?" Jakmile to dořekl, dolehlo na něj uvědomění. Oh. Jasně. To, co jsem řek, vyznělo nešikovně. V mysli se tlapou chytil za hlavu. Ještě víc ho zmátl Nicův smích. Přesto se zasmál spolu s ním. "Dostal jsi mě." Zněl pobaveně a dokázal se zachovat přiměřeně situaci, jelikož mu došlo, že jde o vtip z Nicovy strany, nicméně podstatu nechápal a jemu samotnému to vtipné nepřišlo. Místo toho, aby se ale věnoval humoru, se radši soustředil na těch pár informací, které mu vlk konečně poskytl. Starý známý, nadšený,... Slova mu letěla hlavou. "Kdo jsem, abych soudil, sám si na moc nedokážu vzpomenout. Kdyby ano, vlastně bysme tu teď spolu už dávno nebyli," odpověděl s hraným rozpačitým smíchem. Zároveň mu věnoval omluvný pohled, přesně takový, jaký za léta pozorování okoukal od ostatních. Ze zkušeností věděl, že to ve vlcích často vyvolává pocit viny.
Takže k němu má blízký vztah... Mordecai moc dobře věděl, že nejlepší způsob, jak se k někomu dostat, je skrze blízké. Alespoň ve většině případů. A přestože po vlkovi zatím nic nepotřeboval, bezpochyby se to mohlo hodit pro příští setkání, jestli nějaké bude. "Asi jste dobří přátelé, viď? To vaše setkání zní hezky, když jsi měl takovou radost," nadhodil ledabyle.
I přes veškerou vlkovu snahu si udržet neutrální výraz, Mordecai poznal moc dobře, že je Nicos pohledem šokovaný. Analyzoval každý sebemenší pohyb. "Ne, to ne. Rozhodně nechci nikoho obtěžovat. Vaši Sarumenští léčitelé mají jistě jiné priority, než je pár mých strupů, které nestojí za řeč." Věnoval vlkovi milý úsměv. "Určitě to dá spoustu práce udržet celou smečku zdravou, natož se ještě zaobývat cizinci."

3/10 - Nicos

Ačkoliv na venek nedal Mordecai nic znát, a dokonce opět zavrtěl oháňkou s milým: "Děkuju," uvnitř se cítil... Značně nespokojeně. Očividně bude muset z vlka informace táhnout jako z chlupaté deky. "Vlk s fialovými odznaky..." Naoko se zarazil. "Moment. Jak mám vědět, že s ním máš dobrý úmysly?" zeptal se s podezřívavým pohledem a našpicovanýma ušima. "Tomu bych napomáhat nechtěl," dodal rezolutně. Ve skutečnosti mu bylo fuk, co bude s ostatními, ale doufal, že to vlkovi třeba pomůže se víc rozmluvit. Jestli ne, poradí si jinak a při nejhorším holt bude muset Cai zariskovat a zkoušet náhodně.
Naklonil hlavu s nechápavým výrazem, než mu došlo, na co byl tázán. "Oh! Jasně, cítíš krev," ke svým slovům opět dodal rozpačitý smích. "Je moje, nejsem žádný rváč, co by měl v plánu tě potrhat nebo tak něco." Na důkaz svých slov se v sedě trochu pootočil, aby tak vlovi ukázal svůj rozdrásaný bok. "Vidíš? Mám s tím problémy..." Kajícně stáhl uši a jemně zamrskal oháňkou. Mordecai nechtěl, aby před ním vlk byl na pozoru. Potřeboval, aby se víc otevřel, a dal mu tak přístup k více informacím, jež by byly využitelné. Po vlkově představení uši opět našpicoval. "Jasně! Kde jsou mé způsoby, jsem Mordecai. Říkal jsi Sarumen?" Jemně naklonil hlavu.

2/10 - Nicos

Z rozjímání nad vším a zároveň nad ničím ho vytrhl něčí hlas. Mordecai se přestal drbat a se zavrtěním ocasem a milým: "Ahoj," se postavil a otočil směrem, odkud hlas přicházel. Nejprve pozdravil, aby nenastalo podezřelé ticho z jeho strany, ale teď už se plně věnoval skenování situace a příchozího vlka samotného. V pouhých pár vteřinách si udělal obrázek do začátku. Zdvořilý, nejspíš přátelský, ale přesto ostražitý. Drží si odstup. Znejistěl. Moje krev. Cítí ji a dává si pozor. Někoho hledá - měl v plánu jen projít. Proč ho hledá? Zatímco mu v hlavě letěly stovky myšlenek, dokázal vnímat i vlkovo chování a slova v průběhu situace.
Na základě všech poznatků se to rozhodl hrát na zdvořilost. Zároveň si ale chtěl udržet vlka tady, aby měl o zábavu postaráno a zjistil o něm víc. "Ten popis mi něco říká. Přece jen tu takových nechodí moc," pronesl medovým hláskem a s přátelským úsměvem. Lži mu nikdy nedělaly nejmenší problém. "Pokud má paměť slouží dobře, někoho takového jsem tu kdysi potkal," pokračoval. "Možná by mi pár informací pomohlo si utřídit myšlenky. Vlků jsem potkal hodně a občas se mi to všechno motá dohromady," předvedl prvotřídní ztrapněný a rozpačitý smích a u toho se posadil, aby působil jako menší hrozba. Chtěl vlkovi dát záminku, aby zůstal déle, ale zároveň musel postupovat opatrně a neříkat víc informací, než ty, jimiž si byl jistý.

1/10 - Nicos

Mordecai se po nějaké době chůze usadil na břehu jezera. Voda byla téměř čirá a okamžitě spolkla kousek jeho předních tlapek. Zůstal na kraji, kde mu mělká voda jemně omývala polštářky na předních tlapkách a zahleděl se na hladinu lesknoucí se díky měsíci, který se občas dostal zpod mraku. Jako obvykle mohl jen pozorovat a snažit se nepropadnout šílenství kvůli nudě, jež se ho opět zmocnila. Ani netušil, jak a kdy se sem dostal. Nebyl náhodou ještě před chvílí se sourozenci? Nakonec mu na tom ale stejně nezáleželo. Beztak musela být cesta sem tak nudná, že si ji ani nepamatoval.
Jak už měl ve zvyku, začal si z dlouhé chvíle škrábat bok, na němž se jeho srst rozestupovala kvůli poměrně velkému množství strupů. Ty samozřejmě zadní tlapou při drbání rozškrábal a na jeho kožichu se začaly objevovat kapky krve. Pak přišla známa štiplavá bolest. Pro jiné otrava, pro Caie slast. Dávalo mu to totiž možnost se soustředit na něco jiného, než byla chronická prázdnota, která se ho držela po celý život.

Bez jakékoliv emoce sledoval, jak jeho sestra vyvrhla veškerý obsah svého žaludku. "Děkuju za milé přivítání," konstatoval pobaveně. V jeho hlase nebylo znát žádného opovržení. Vlastně necítil ani pobavení, s nímž Ghaně děkoval. Cítil... něco, ale nedokázal to pojmenovat. Možná byl rád, že se shledal se sourozenci, možná byl rád za společnost a možnost zahnat nudu. Žádné pozitivní pocity v něm ale nikdy nezahnaly chronický pocit prázdnoty, jenž ho doprovázel celým životem.
Morghana, jak se dalo očekávat, byla nadšením celá bez sebe ze shledání a z Morgotha také vycítil radost, přestože to jeho bratr nedával tak očividně najevo. "Bohům asi bylo jasný, že by bylo lepší, kdybych na vás dohlédl," odpověděl na údiv obou vlků s navenek vřelým úsměvem a pohledem na moment sklouzl k hromádce, jež byla ještě před chvílí obsahem Ghanina žaludku. Morghana by asi dozor opravdu potřebovala. K tomu tu ale on rozhodně nebyl.
Zabručel v souhlasu, když jeho sestra poukázala na podobnost se třemi bratry, o nichž bezpochyby slyšel snad každý z Bratrstva. Alespoň tam, odkud pocházeli, ano. Pohledem sklouzl k hrušce, jakmile ho oba sourozenci pobídli. Moc se mu do zkvašeného ovoce nechtělo, ale zároveň měl pocit, že by měl. Ne proto, aby držel krok se sourozenci, ale proto, že mu přišlo, jako by to bylo přesně to, co mu pomůže od prázdnoty, jež cítil. Na jednu stranu chtěl nad sebou i nad svým okolím naprostou kontrolu, na tu druhou bylo pokušení příliš velké. Proto se přiblížil ke kusu ovoce a celkem rychle ho do sebe nasoukal. Šťáva se mu rozlila po celé tlamě a on cítil, jak mu postupně teče až do žaludku. Teď už zbývalo jen čekat na onu úlevu. "Vážně jsme jako oni. Takže koho obětujem?" zeptal se s šibalským ušklíbnutím, než si sedl a začal si opět škrábat bok. Štiplavá bolest z otevřených ranek ho nijak netrápila. Ba naopak, někdy měl pocit, že ho udržuje při smyslech a ujišťuje ho, že není jen prázdnou schránkou vlčího těla.

//Ronherský potok

Jakmile se Cai jen přiblížil k sadu, praštil ho do čenichu pach zkvašeného ovoce. S nezaujatým výrazem vkročil mezi stromy, pod nimiž se válela spousta hrušek. Jednu z nich z nudy odkopl, když se mu k němu dostal známý pach. Ghana? I s Gothem? Našponoval uši a ocas, než jím v očekávání jemně zamrskal ze strany na stranu. Vydal se po stopě a zanedlouho už před sebou skutečně viděl své dva sourozence. Váleli se pod jednou z hrušní mezi spadeným zkvašeným ovocem. "Heh, jen vystrčím čenich z domova a koho tu nevidím," začal poněkud pobaveně, zatímco vykročil blíže k nim. "Ghana a Goth, spolu, v sadu mezi zkvašenýma hruškama, kterých už mají beztak plný břicha. Že mě to nepřekvapuje." Zněl pobaveně, ale kdoví, jak se to uvnitř vlka celé mělo. On sám to nejspíš nedokázal říct. Buď ho těšilo to, že už má konečně možnost zahnat nudu, nebo to, že ze všech vlků tu našel právě je. Záleželo na tom? Kecnul si na zadek pár kroků od nich a ze zvyku se podrbal na boku, kvůli čemuž se v jeho srsti opět zalesklo pár kapiček krve.

//Esíčka

Krajina se neustále měnila a jistě by se našli tací, pro něž bylo prostředí přímo strhující. Mezi ně však Mordecai nepatřil. Zatím nenarazil na nic, co by ho nějakým způsobem zaujalo natolik, aby ho to vytrhlo z neutuchající nudy. Chtěl někoho potkat, kohokoliv. Pak už by se mohl zaobírat tím, jak se vlkovi dostat do hlavy. Mohl by si s někým pohrávat. Mohl by ho využít ke zkrácení vlastní dlouhé chvíle. Jenže nikde ani noha. Cai se tak musel prozatím spokojit s pouhým pozorováním krajiny. Mohl jen doufat, že dřív, než zblázní nudou, se mu někdo připlete do cesty.

//Hrušňový sad

//Kierb

Chronická nuda ho ubíjela. Nebylo to pro něj nic nového, a přesto se na otravný pocit nikdy nedalo zvyknout. Na boku cítil štipkání způsobené nově rozdrásanými strupy. Nedokázal říct, jestli ho to víc štvalo, nebo to bylo vlastně vítané, protože to byl ten jediný stimul, který jako by ho držel od unudění se k smrti. Mordecai teď potřeboval společnost. Avšak pouze k zahnání nudy. Neměl zájem o tvorbu jakýchkoliv vztahů. Ty se sice hodily, ale právě netoužil po ničem jiném než po odvedení jeho pozornosti od ubíjející nudy.

//Ronherský potok (Středozemka)

//Švitořivý les

Prošel lesem, v němž se ptáci snad nikdy nechystali ztichnout. Hned na to následoval les další, než Mordecai v dálce zaslechl tekoucí vodu. Šel po zvuku, dokud se před ním neobjevila řeka. Pomalým krokem a se znuděným výrazem se přiloudal k jejímu břehu, kde sklonil hlavu, aby se napil.
Znuděním si odfrkl, než si na místě kecnul na zadek, rozhlížejíc se kolem. Nezáživné. Úplně všechno. Cai rozhodně nebyl jedním z těch, kteří se spokojili s výhledem na krásnou krajinu. Pro něj tu zatím vypadalo všechno stejně. Řeka? Není první ani poslední, jakou viděl. Stromy a lesy? Ty měli i doma. Pláně, nad nimiž se tyčily hory? Nic nového. Jak tak znuděně skenoval okolí, neubránil se svému zlozvyku a začal se škrábat. To zapříčinilo roztrhnutí mnoha strupů, jež mu téměř vždy zdobily bok. Ucítil štipkavou bolest, ale bylo mu to fuk. Beztak to bylo to jediné, co ho teď drželo od unudění se k smrti. Po notné chvíli, kdy se jen drbal, se zvedl a opět se vydal na cestu.

//Esíčka (Travnatý oceán)

//mimo Gall

Mordecai opět propadal neutuchající nudě. Přece jen už šel nějakou tu dobu a nenarazil na nic, co by ho zaujalo. Nijak ho netrápilo, že ještě před nedávnem opustil rodné místo. Nic se tam nedělo, všechno podle zajetých kolejí. Ano, sice tam nechal sestru Morticiu, k níž jakýsi vztah choval, ale ani to ho netrápilo. Jeden by si myslel, že poté, co je za sebou nechali Morghana s Morgothem, se jejich pouto zpevní, ale Mordecai to tak jednoduše necítil. Nebyli na sebe vázaní, oba si mohli dělat, co chtěli, a tak teď vlk procházel lesíkem, v němž švitořili ptáci. Melodie se měnily spolu s jeho polohou, až nakonec ustaly úplně.

//Kierb (Skvělé místo pro život)