Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Taky jsem se v pokecu nehlásila, nenašla by se pro mě prosím skulinka? O:)

//Jistě. Ale jen na vlastní nebezpečí! :D
Fal

Za risk to stojí! Děkuju :D

<< Kamenná pláž

Pomalu jsem rozlepila oči, ohrnula čumákem a pokusila se nasát pach kolem sebe. Kde to jsem? Co tu dělám? Je někdo poblíž? Těžko, nikoho tady necítím. Nemohla jsem se rozvzpomenout, jak jsem se sem dostala. Neměla jsem ale čas to řešit. Hlava mě bolela a žaludek se naštvaně ozýval. Byla jsem taky dost unavená, natož že jsem se právě probrala. Musela jsem se tu pěkně dlouho válet. Jakmile jsem vylezla z toho podivného houští, ve kterém jsem byla, pokusila jsem se trochu zorientovat. Hned přede mnou se nacházela nějaká kamenná plošina. Asi pláž, soudě podle toho, že to bylo podél řeky. Nebyla jsem tu už? Matně jsem si vzpomněla na to, jak mi podjely nohy. Jasně, jen když tu byl ten hloupý sníh. Teď tu po něm nebylo ani památky. Jaro udeřilo ve vší síle, jen tu byla všude pěkně promočená půda. Probudila jsem se navíc při západu slunce, což bylo docela ironické. Teď budu muset hledat cestu po tmě. Povzdechla jsem si nad svým načasováním a rozhodla se vydat se tam, kde mi smysly radily, že to znám. Můj vnitřní kompas mě přece nepodrazí.

Středozemní pláň (přes náhorní plošinu) >>

Hlasuji za #3 ^^

Já bych u Amayi řekla, že to je Wolfganie s Aviliem a vzadu zuří jeho nejmilovanější Irkalla ^^

Jinak asi už se neustále opakuji, ale všichni to máte naprosto perfektní a kdybych měla čas, u každého bych vám sepsala slohovku o tom, jak úžasný to je :D Máte můj velký obdiv a chtěla bych vaše skilly :c :D

Všechny výtvory jsou úchvatné! :o Každý je naprosto jedinečný, kouzelný a naprosto perfektní :)

Když už jsem to tu tak nadhodila tak se i přidám i já se svým obrázkem :D
http://nd02.jxs.cz/395/628/e9e5f49317_104778037_o2.png
Myslím, že by to někdo určitě uhodl ^^ :D

Amnesia: aww, to bylo neskutečně sladký! Běhá mi z toho mráz po zádech, nekecám :D super práce :)) ❤

Darkie: ta je fakt roztomilá a vtipná zároveň, hrozně se mi líbí :D ❤
Izar: naprostý mástrpís, fakt úžasný :DD můj tip je Launee a Fiér :D

Padl tu nápad, že bychom se mohli o své výtvory podělit. A mě se ten nápad hrozně líbí, takže bych zúčastněné chtěla poprosit, jestli by sem do odpovědi nehodili svůj obrázek/text. ^^

Ostatní by třeba mohli hádat, o které vlky jde, nebo jednoduše práci ostatních pochválit :) Trochu pozitivního ducha ^^

Pokud se někdo najde, tak předem moc děkuji ❤

Oky, díky moc c:

Díky moc za akci, bylo to super ^^
O lístečky moc stojím a za cenu děkuji c:

Je tu možnost si prohlédnout tvorbu ostatních? :D

<< Náhorní plošina

Můj názor a nadšení na nové místo mě hodně rychle přešel, jakmile jsem ucítila ten otřesný pach. „Co to proboha je…?“ zeptala jsem se zmateně nahlas. Směsice rybiny a kdo ví čeho hnusného. Jistě, stále jsem k místu určení došla, abych místu dala šanci, ale bylo to opravdu hnusné. Z dálky jsem neměla ponětí, co se pod vrstvou sněhu skrývá. Až pak když jsem vešla se mi noha propadla mezi kamení. Naštěstí ne úplně, stihla jsem nohu zavčasu vytáhnout. Rozhodně bych si tu měla dávat větší pozor. Bylo to tu vůbec bezpečné? Možná jsem věděla, proč jsem sem nikdy nezavítala. A musel to být dost dobrý důvod. Který sebevrah by sem taky dobrovolně lezl?
Neměla jsem nervy na tento hazard s kamením. Díky mé magii jsem ohřála vzduch kolem mých tlap natolik, aby se pode mnou sníh začal rozpouštět. Tak jsem vždy věděla, kam šlapu, než jsem udělala další krok. Ale i tak to tu nestálo za nic. Žádný magický poklad. Jen sem tam pár hezkých kamínků. Ale i má taktika se úplně nevyplatila. Kameny byly pěkně hnusně slizké a klouzavé. Měla jsem toho už tak akorát. Zalezla jsem zpět na pevnou zem a obešla tuhle hloupou past k dalšímu území, kde to snad nebude stejná katastrofa.

Velké houští >>

//lot 5

Zdálo se, že se v okolí někdo objevil. Ale jak rychle přišel, tak i odešel. Nebylo důvodu se o něj zajímat. Svého zajíce jsem proto v klidu spořádala, poté se usadila a řádně si očistila kožich. A ne jen kvůli tomu, že jsem se od zajíce zasvinila. Dlouho jsem svému kožíšku nevěnovala řádnou pozornost, neustále jsem měla myšlenky někde jinde a má srst na to doplácela. Po řádné očistě jsem se opět zvedla a vydala se dál. Ve vzduchu jsem znatelně cítila rozdíl. Už nebylo takové chladno, vlastně už bylo oproti minulým teplotám přijatelně. Alespoň něco dobrého.
Vydala jsem se tedy směrem k řece, kde jsem již opakovaně byla. Zdálo se, že se neustále k tomuto místu vracím. Ale jak jsem tak procházela a rozhlížela se po okolí, zahlédla jsem v dáli místo, kterému jsem se naopak vždy statečně vyhýbala. Jaktože jsem nikdy nezahnula doleva a neprohlédla si to tam? Působilo to skoro, jako by se mi to místo skrývalo. Otočila jsem tedy na místě přímo k místu. Vlastně jsem teď z mého „objevu“ měla velkou radost. Už jsem se nemohla dočkat, až si to tam pořádně prohlédnu. Třeba se tam skrývá nějaký poklad!

Kamenná pláž >>

//lot 4

<< Údolí morény

Byla jsem tu už někdy? Zdálo se mi, že ano. Ale jistá jsem si opravdu nebyla. Tedy, byla noc a já byla pořád trochu díky tomu všemu sněhu pořádně dezorientovaná. Tohle místo bylo ale pořádně rozsáhlé, bylo mi jasné, že minutka na průchod nebude stačit. Spíš celá věčnost. Že bych se dokopala si tu něco ulovit? Chce to se nahecovat. Pokud neulovím prvního tvora, co se tu mihne, jsem bačkora. A mám to. Přece ze sebe neudělám vola. Teď už si jídlo najít musím.
Jenže ono tu nic nebylo? Nevzdávala jsem to ale, pořád jsem pokračovala kupředu doufaje, že se přeci jen něco najde. Nebo že se dostanu na jiné území a má výzva končí. Vlastně jsem spíš doufala v tu druhou možnost, opravdu se mi teď nic dělat nechtělo. Možná tak si najít úkryt, kde bych si zdřímla a tu šílenou zimu přečkala. A pak našla Suerta, to především. Ale přeci jen se mé přání nevyplnilo, do čenichu mě udeřil pach jídla. Zatím jsem to ještě neviděla, pokud se otočí, pořád se to nepočítá, pomyslela jsem si a pak se jen v duchu napomenula. Má lenost dnes byla neuvěřitelná.
Neotočila jsem se, ba naopak. Přikrčila jsem se a pomalu se blížila za pachem. Ani jsem to nemusela vidět, abych mohla zaútočit. Měla jsem výhodu, vítr vál od jídla. Sice slabý, ale stačilo to. Čenich přeci ví, není blbec. Jakmile jsem byla opravdu ale opravdu blízko, až jsem si říkala že ten ušák musí být snad sebevrah, vyběhla jsem přes vrstvu sněhu a zajíce chytla. Víte, jak je namáhavé v tom běžet? Neustále se mi tlapy ponořovaly až po trup, takže to spíš byl závod ve skoku ve sněhu. A já vyhrála nad zajícem sebevrahem. Svůj úlovek jsem si okamžitě zakousla a začala na něm hodovat. Nebyl velký, vypasený, ani moc dobrý. Byl to nějaký starý králík, který by stejně asi zimu nepřežil. Byl zakrslý a špatně živený. Ale já měla hlad a bylo mi to úplně jedno. Nebyla jsem bačkora.

<< Zlatavý les

Tak jsem tedy došla na nové území. Tedy, nebylo pro mne nové, už jsem tu přeci jen byla. Jen už to bylo poměrně dávno, co jsem tudy procházela. I cesta sem trvala dlouho, za tu dobu už slunce opravdu zapadlo úplně a teplota šla do hodně pod bod mrazu. Nebýt mého kožichu, nevím, co bych si počala. A to ho mám pořádně hustý! Co by pak dělali nebožáci s kožichem řídkým? Ti už by tu snad dávno leželi zamrzlí. Dokonce i vítr se uklidnil, jen tu pomalu padaly vločky. Vše působilo jakoby zpomaleně. Byla jsem tu sama a když jsem se zastavila a porozhlédla se kolem, viděla jsem jen jak se vločky líně snáší k zemi. Jako by je nic netlačilo k rychlosti. Měly čas, žádný stres. Sněhu bylo všude spousty, tak proč taky spěchat, že? Takhle by vše napadlo hned a celá zima by byla za den hotová. Co by se stalo, kdyby všechny vločky spadly z oblohy naráz? To by byla příšerná lavina z nebe. Určitě by to každého zabilo.
Nikde v okolí jako by nebyl žádný strom, křoví jak by smet. Stejně tak ani zvěře tu moc nebylo. Všude byla jen vysoká pokrývka sněhu. Ach jo, povzdychla jsem si. V dálce asi proběhl zajíc, ale za celou tu dobu, co jsem tady stála to bylo to jediné, co se tu pohnulo o něco rychleji. Ta lenivost sněhu byla nakažlivá. I když jsem měla hlad, nechtělo se mi za zajíci běhat. Nemělo to smysl. Nikde tu nebylo kde se schovat, všude byl jen sníh. Povzdychla jsem si a rozhodla se tedy pomalu údolí projít. Stejně jsem nespěchala a plýtvat energií v zimě byl opravdu špatný nápad. Už před chvilkou jsem si přece zahrála na honěnou s nějakým zvukem po lese, já myslím že blbostí stačilo. A to na dlouhou dobu.

Náhorní plošina >>

<< Ronherská skála

Ach ano, jak hloupý to byl nápad. Hnala jsem se za zvukem jak smyslů zbavená. Jako bych snad byla přesvědčená o tom, že to, za čím se ženu je poklad. Nebo celoživotní štěstí. Naivní, že? To jsem celá já. Kličkovala jsem mezi stromy, obíhala je, motala se. Jednou jsem běžela doprava, jindy doleva. Pak zase kus zpět. Jako by mi tu něco motalo hlavu. A to nejhorší? Ze vteřinu na vteřinu zvuk přestal. Zastavila jsem se a zmateně se rozhlížela, špicovala ouška a hledala i ten nejslabší náznak té věci. Nic. Bylo tu naprosté ticho, jen vítr skučel mezi stromy.
Nastal tu ale jiný problém. Když jsem se nažila najít cestu zpět, viděla jsem jen moje bludiště stop, jak jsem po lese běhala sem a tam jako hlupák. Ach ne… Jistě, mohla jsem tu běhal po své trase a snažit se najít cestu podle směru tlap, ale nemohla jsem si nevšimnout toho, jak mi zlomyslně vítr kazí mé plány a mé stopy pomaloučku zahlazuje. Stáhla jsem uši a jen si v duchu začala nadávat. To byl zase jednou nápad, to jsem ale blbec!
Co mi ale zbývalo teď, že? Cestu zpátky najdu jen velice těžko. Pokoušela jsem se už normálně dojít někam jedním směrem, nikoli kličkováním, ale už z dálky jsem rozeznávala to údolí, přes které jsem se sem na začátku dostala. Začínala jsem mít hlad, proč svou chybu nevyužít k něčemu užitečnému, že? Mám teď možnost zkusit něco ulovit. Teď už jsem se cítila mnohem lépe, stačila chvilka v tom úkrytu. Třeba až pak vítr přejde a sníh trochu roztaje, cestu zpět najdu.

Údolí morény >>