2 Liščí ouška putují pro Darkii a další 2 pro Kasiuse, přímo do hrudníku. Ouška se od hrudi vlků odrazí a padnou jim přímo k tlapám. Malá svačinka na zdravé zuby ♥
1 Sobí paroh posílá přes Maple Starling jeho milované Severce, jemňoulince nad hvězdičku, aby z ní byl roztomilý jednorožec ♥
Zbylá 2 parohy Maple posílá Duncanovi, každé hned vedle ouška, aby byl ještě větší frajer a sbalil každou vlčici, na kterou narazí :D
2 bobky Starling posílá přes Maple na oplátku Ilenii, aby se jí pomstil. A oba hezky na její puntíky, aby ji ten sex-appeal přešel :D
1 Pozlacený vepř putuje Evelyn, přímo pod čumák, aby s Dipsi měly na zimu pořádnou hostinu ♥
A ano, zapomněla jsem napsat k Ilenii, že se jedná o ni, ale to asi každý pozná :D
Než Wolfi stihla cokoliv říct, přiřítil se Nokt a ve hvozdě se objevila i Amny. „Jako na zavolanou,“ pousmála jsem se, ale přistihla se u toho, že to dělám jakoby z donucení. Snažila jsem se chovat normálně, abych pohodovou náladu ve smečce nerozhodila. Ne pro ostatní. Wolfi se začala věnovat Noktovi a jen co mi dopadla první sněhová vločka na čumák, s vytřeštěnýma očima jsem koukla po Darkii. „Možná by ses měla schovat do úkrytu a přesunout tam asi i Kase. Zima se vážně velmi rychle blíží,“ navrhla jsem s prosebným pohledem.
Když ke mně promluvila Wolfi, souhlasně jsem kývla na souhlas a jen co zavyla, přidala jsem se k ní, až se naše vytí neslo celým hvozdem a ještě dál. „Snad ano. Zima se nebezpečně blíží,“ kývla jsem s nervózním úsměvem. "Ale určitě to stihneme. Je skvělé, že myslíš do budoucna. Bez tebe by měla smečka v zimě hlad," pochválila jsem ji a mile se pousmála. A tak jsem vykročila ve stopách mé dobré kamarádky a naposledy se ohlédla za svou partnerkou, kterou jsem tak nerada opouštěla. Brzy budu zpět, slibuji.
Tmavé smrčiny (přes řeku) >>
//Těžká slabota mezi hodinami, ale jinak nestíhám :D Pardoon :(
Jen co jsme se u Wolfi objevily, její milý úsměv se pomalu ale jistě přeměnil na křečovitý a nepříjemný. Trápilo ji něco? Je to náma? Nebo za náma někdo jde? zamrkala jsem překvapeně a pro jistotu se ohlédla, jestli to není tím. Nikde nikdo, tak bůh ví. Hovořila s námi ale úplně normálně. Sice byla přešlá, že se ještě nikdo nepřihlásil, ale už měla plány, koho sehnat. A tak nějak automaticky zahrnula i mě. Nebýt v její společnosti, povzdychla bych si. Ale dalo se to čekat, zatím jsem byla snad na každém lovu, až na jeden a navíc jsem měla poměrně vysoké postavení. Jednou to byla má povinnost a utíkat před ní nemůžu. „Dobrá,“ kývla jsem a mrkla po Darkii, jak to bere ona. Ještě zima nepřišla, pokud to stihneme rychle, nebudu se od ní muset vzdálit na krok. Darkie mezitím sdělila, co bude mít v plánu, zatímco budeme pryč. Pořád jsem se z té situace necítila dvakrát nadšená a úzkostlivý pocit zaplavil celé mé tělo. Snad to bude rychlý, pomyslela jsem si. „Souhlas, určitě by nám moc pomohli,“ odkývala jsem. „Tak co, svoláme je?“ nadhodila jsem a v případě kdyby začala výt, zavyla bych také, aby bylo naše volání lépe slyšet. Přeci jen ona byla šéf lovu, nehodlala jsem jí to brát.
V tom mě ale začalo kouset celé tělo. Co to? Nakrčila jsem obočí nechápavě. Wolfi nám vše velmi rychle objasnila a já se musela pobaveně pousmát. „Ty jsem neměla ani nepamatuju.“ Nebyla jsem si jistá, jak Mari s nějakým Alfiem pomůžou zastavit bleší invazi, ale pravděpodobně to byla jejich hra. Jen ten cizí vlk se mi v tom úplně nezdál, ale Wolfi musí vědět, co dělá. I Mari je už velká. „No, snad nás rychle zachrání,“ povzdychla jsem si s jemným úsměvem.
<< Mýtina
Byla jsem ráda, že alespoň Darkie to brala celkem s nadhledem. Obdivovala jsem, jak silná na rozdíl ode mě právě je. V nitru musí být k smrti vyděšená, že se opět dostala tak blízko svému konci. Bála jsem se, jak bude snášet zimu, ale slíbila jsem si, že se od ní během toho nehnu na krok. Budu jí pomocí magie zahřívat, zajišťovat dostatek jídla a dohlížet na ni, aby pravidelně odpočívala a nepřepínala se. Protože jsem se nesmířila s myšlenkou, že bych o ni mohla přijít. Udělám vše proto, abych tomu zabránila. Její poznámce o tom, že by se nezvládla ani rozeběhnout jsem se jen pobaveně pousmála. „Smečka má spoustu skvělých lovců. Wolfi, Newlin, Amny, mladý Kenai i tvůj otec byli minulý lov nepostradatelní. Určitě se bez nás dvou bez problémů obejdou,“ dala jsem jí tak nenápadně najevo, že co se zimy týče, jsem mimo hru. Leda by s ní zůstal Morfeus a zajistil, že je v pořádku. Pomalu ale jistě mě začínal ovládat strach.
Než jsem se stihla nadát, v dáli jsem zahlédla Wolfi, jak od ní její dcerka prchá s nějakým dalším vlkem, kterého jsem nikdy neviděla. „Také bych se ráda nabídla. Už se našli nějací dobrovolníci?“ optala jsem se.
// Nováčky vítám, na nový úkryt se těším a i já bych za Starlinga poprosila o připsání převisu, jelikož má pro mě v srdíčku speciální místečko a chyběl by mi :( :D Děkuji!
Ještě jednou moc moc děkuji za akci, byla fakt naprosto boží a všechny dotazníky jsou skvělý, některý mě fakt pobavily :DD
Maple:
- 20 oblázků
- 5 mušlí (za obrázek)
Starling:
- 15 drahokamů
- 5 mušlí (za obrázek)
Lilac:
- 15 drahokamů
- 1 křišťál za bonus
- 5 mušlí (za obrázek)
Dipsi:
- 20 oblázků
- 5 mušlí (za obrázek)
PŘIDÁNO - Lilac - vyber si buď drahokamy nebo oblázky
Edit: Jsem úplný debil a blbě jsem si to přečetla, pardon :( :D Tak jen drahokamy, prosím prosím O:)
PŘIDÁNO vše
Vždy budu s tebou, znělo mi pořád a pořád v hlavě dokola. Vždy jsem v to doufala, ale posledních pár týdnů jsem měla strach, že tomu tak nebude. Obzvláště teď, kdy jsem uvěřila tomu, že ji ztratím. Ale neztratila. Pořád tu se mnou byla. A když to vyslovila nahlas, věřila jsem jí. Věřila jsem tomu, že to tak bude. Navždy. Nebyla jsem však schopna říct cokoliv jiného, jen jsem dál plakala a tiskla se k ní víc a víc. Když se ale oddálila, mé oči instinktivně vyhledaly ty její. Na její oči nebudu schopna nikdy zapomenout. Viděla jsem v nich naši budoucnost. Budoucnost, kdy jsme pořád spolu. Budoucnost, kdy nás nic nedokáže rozdělit. A jak jsem se tak topila v jejích očích, na povrch vyplavala jedna myšlenka. Nikdy mě neopusť, prosím. Byla bych schopna ustát cokoliv, ale ztrátu Darkie bych nezvládla.
Darkie se pokoušela ujistit Kase, že už bude lépe a věnovala mu láskyplné olíznutí a otření. Bez obou bych si nedokázala život představit. Už nikdy. Bez nich bych byla prázdná skořápka. Darkie se z ničeho nic začala stavět na nohy se slovy, že bychom měli jít Wolfi pomoci. „H-hej, pomalu!“ vykulila jsem oči, vyhoupla se rychle na nohy a už stála po jejím boku, abych ji jistila. Když jsem se ale otočila za Kasem, ten stále ještě ležel. Musel být naprosto vyčerpaný. „Půjdeš s námi, Kasi?“ optala jsem se, pohled celou dobu starostlivě upřený na něm. „Tak si odpočiň a až ti bude lépe, najdeš nás v lese, ano?“ pousmála jsem se k vlčkovi a když ani teď se mi nedostalo odpovědi, pomalou chůzí jsem vykročila do hvozdu, držíc tempo s mou partnerkou. "Neměla by ses přepínat, ano? Jsem si jistá, že to Wolfi zvládne levou zadní," ujistila jsem ji s milým úsměvem. Stále jsem měla ale ten prázdný uslzený pohled. Přestože se celé mé tělo smálo, mé oči jako by ztratily tu jiskru života.
Sarumen >>
// Já bych Dips vecpala k Evelyn :) Na slzu můžu nabídnout Maple, ale Dips by musela počkat mimo území smečky, aby se nepotkaly :D
Bylo po všem. Tahle noční můra se pomalu chýlila ke konci, no to nejhorší stále přetrvávalo. To že byl krtek v čudu a smečka se pomalu rozutekla za svým mi bylo celkem jedno. Darkie byla stále v bezvědomí a zůstala jsem tu na to s Kasem sama. „Určitě se probudí, už není napojená na ten strom. To muselo být to, co to způsobila,“ řekla jsem jen polohlasem směrem k synu. Byla jsem stále vyplá, jako tělo bez duše. Následovala jsem Kase, lehla si po boku Darkie a doufala, že jí přetrhnutí napojení na ten strom pomohlo a brzy se probudí. Přitiskla jsem hlavu k jejímu tělu a zabořila čumák do jejího kožichu, do kterého jsem vydechla. Probuď se, prosím, žádala jsem ji v duchu a při té myšlence jsem opět začala plakat. I Kasius byl naprosto zničený a prosil Darkii, aby se probrala. Sliboval jí, jak si dají borůvky a všechno bude dobré. Lámalo mi to srdce. Představa, že se nemusí vzbudit a zůstaneme tu sami. Že příjdu o lásku svého života, nejlepšího přítele… A že Kasius opět příjde o rodiče. Tohle bylo až moc kruté, nemohla to být pravda. Slzy nabíraly na síle a já opět začínala přes všechny ty slzy lapat po dechu. Přitulila jsem se k mému synu, abych ho psychicky podpořila a necítil se tak sám.
V tom k nám přišla Wolfganie a nabízela pomoc. Jediné, na co jsem se však zmohla, bylo zavrtění hlavou na nesouhlas. Já neměla sebemenší ponětí, co dělat, nebo jestli vůbec něco možné bylo. „Děkuji, že jsi tady,“ vyloudila jsem přes všechny ty slzy. Najednou se Darkie prudce pohla, začala lapat po dechu a kašlat. Úlevou jsem zachraptila a vytryskly mi další slzy, tentokrát štěstí. Probrala se, je v pořádku, usmívala jsem se vděčně a okamžitě se k ní vrhla, abych ji „objala“. Jen co jsem byla zabořená v jejím kožichu, začala jsem se samým štěstím a úlevou smát. „Tohle nám nedělej. Myslela jsem, že o tebe příjdu.“ Ale nepřišla. Pořád ji mám. Je tady, živá a zdravá.
// Já hlásím Dispi ^^
Všechny vlčice i Kas se dostali v bezpečí pod strom, dokonce i Wolfi přišla k smyslům. Vděčně se mi na moment přitiskla k boku a já jen zavrtěla s úsměvem hlavou: „To nic.“ Co ale dál řekla, mě naprosto vyšokovalo. Jak jako nefungují? Zmateně jsem zamrkala a rozhodla se to otestovat, ale vážně, nic. Ani vzduch jsem kolem sebe nezvládla ohřát, a to to bylo něco, co jsem využívala nejčastěji. Neubíralo to nikdy ani moc energie, ale nezvládla jsem pohnout teplotou ani o píď. „To je šilený,“ vydechla jsem. Pohledem jsem sjela k Darkii. Alespoň na ten strom už nemůže být napojená, ulevilo se mi. Přistoupila jsem k ní blíž a jemně ji olízla od čumáku až mezi ouška. „Všechno bude dobré,“ slíbila jsem jí. Wolfi se mezitím pokoušela dostat něco z vlčat, ale přestože už konečně reagovaly, moc nám se situací nepomohly. „Nějaký kus kořenu, nebo něčeho,“ houkla jsem do díry.
Mezitím sem musel stihnout doběhnout i Duncan, kterého jsem si všimla až v momentě, kdy jsem uslyšela své jméno. V tom všem adrenalinu jsem si vzpomněla i na jeho jméno, přestože jsem si to sama neuvědomila. „Duncane,“ koukla jsem na něj vděčně, až se mi do očí nahrnuly slzy. Třeba on bude vědět, co dělat, protože já byla na pokraji sil a zoufalá. „D-darkie omdlela, vlčata uvízla pod stromem a všechno je úplně v hájí,“ pokusila jsem se mu vysvětlit situaci, ale to už byl na cestě do díry. „P-počkej,“ vyjekla jsem, ale to už bylo pozdě. Já zapomněla zmínit to monstrum, došlo mi. „Duncane, vylezte, je tam nějaká příšera,“ ječela jsem skoro až hystericky. Všichni tam umřou a bude to moje chyba. Proč se všechno muselo takhle naráz s*át? Tohle byla noční můra, jen opravdová. Přestávala jsem se držet.
Nastalo hrobové ticho, mimo vrzání stromů a hrůzu nahánějící dunění pod zemí nebylo slyšet nic. Jako by se po vlčatech, černé a Duncanovi slehla zem. Až nakonec začala země dunět víc a vylezlo na povrch to monstrum. Které nakonec byl velikánský starý krtek, který všechny z podzemí vynesl a vysvětlil, co že to provedl. Spadl mi kámen ze srdce. Nebyla jsem sice schopna na krtkovu otázku reagovat, ale byla jsem vděčná, že nám tak pomohl. Udělala jsem pár rozklepaných kroků k vlčatům a zkoumavě si je prohlédla. „Jste v pořádku? Žádné chybící končetiny?“ optala jsem se, kdyby náhodou se jim tam dole něco stalo. „Jste fakt stateční, máte můj velký obdiv, bando,“ pokusila jsem se o milý úsměv a pohled přesunula na Duncana. „Díky, žes na ně dohlédnul a pomohl,“ usmála jsem se na něj vděčně.
// Starling zítra napíše, takže na něj počkej, prosím prosím
Chaos, naprostý chaos panoval všude kolem. Nemít tam Kase, rozhodně bych nenašla sílu se pokoušet nějak pomoci, ale s ním se to zdálo být o něco snazší. Nedělala jsem to jen pro mou umírající partnerku, strom, nebo vlče, které uvízlo v díře. Musela jsem být silná i pro něj. Pokusila jsem se zavolat na vlče v jámě, to ale nijak nereagovalo a tak jsem se začínala strachovat, že se třeba udeřila do hlavy a je teď v bezvědomí. Přece ta díra nemohla být tak hluboká, aby mě neslyšela, ne? Popošla jsem tedy kus za zbytkem smečky, abych se optala, jestli někdo neovládá nějakou použitelnou magii. To už se ale do díry cpala nová vlčice a těsně za ní i druhé vlče. Zbláznili se? byla má první myšlenka. Díra se rozšířila a oba do díry propadli. „Snad ano,“ vysoukala jsem ze sebe stále zaskočená jejich chováním. Jediná Aseti mi odpověděla na mou otázku, bohužel ale ani ona neměla magii, co by nám pomohla. Zoufale jsem si vzdychla a svěsila hlavu. Vlčice ale neztrácela na ději a pokoušela se vymyslet řešení. Jelikož do teď vlastně několik dnů pršelo, pochybovala jsem, že by zrovna voda něco ovlivnila, ale pořád je to blíž pomoci, než můj oheň. Wolfganie ale přestala absolutně reagovat. „Wolfi?“ oslovila jsem ji opatrně a lehce do ní šťouchla čumákem. Že by upadla do nějakého tranzu z šoku? To tu vážně chybělo. Nic jsem jí ale nezazlívala.
Otočila jsem se na patě a vyrazila zpět ke kmenu, abych zkontrolovala situaci a nechala vlčice za sebou. Muselo to teď počkat. Jen co jsem se ale dostala k otvoru, ozvalo se za mnou ohromné zadunění, celá země se zachvěla a já škubnutím hlavy otočila celé tělo za zvukem. Vedle Aseti se vynořil obrovitý dráp, který ji o fous minul. „Honem, všichni sem!“ zařvala jsem co nejhlasitěji jsem svedla. Otočila jsem se k díře, strčila do ní hlavu a pokusila se vyhledat 3 vlky, kteří v podzemí s tou věcí byli. „Musíte okamžitě ven, v podzemí je nějaká obří bytost, která rozhodně není přátelská. Dokážete se vyškrábat nahoru?“ zavolala jsem do díry v naději, že se tentokrát někdo vážně ozve. Na to jsem vyběhla na pomoc Wolfganie, která byla v tranzu a pokusila se jí celým svým tělem došťouchat a dotlačit ke stromu, kde snad nebezpečí nehrozilo. Byla jsem ale hrozně zesláblá a srdce mi v panice bušilo tak, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. „Kasi, drž se u mě,“ houkla jsem na synka, jen co jsem vlčici dopravila ke kmenu. Nerada bych, aby se mu něco stalo. „Všichni zachovejme klid, vše bude v pohodě,“ přejela jsem pohledem všechny na povrchu a pohled stočila i na Darkii, která opět upadla do bezvědomí. Drž se, teď to vzdát nesmíš.
//Maple žádnou odpověď od Pippy neslyšela, vydala se proto k ostatním vlčicím řešit, kdo má jakou magii. Mezitím se stihla Shadow s Alfiem narvat do díry a proto je šla Maple zkontrolovat. Jen co došla zpět ke stromu, obří drápy se objevily u Aseti, zavolala proto na vlky na povrchu, aby se šli schovat pod strom, kde by mohlo být nebezpečí menší. O situaci informovala i vlky v podzemí a šla pomoct Wolfi v kómatu se dostat do bezpečí. Snad jsem vše pochopila správně :D
//Whoa, povýšeno jsem vůbec nečekala :D Velké díky!!! A všem moc gratuluji ❤️