Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo jí jasné, že na to vlčice kývne. Vypadalo to, že je naprosto zoufalá. Oproti tomu Lylwelin byla v klidu. Sice nebyla obtloustlá, ale nějaké tukové zásoby její mohutné tělo mělo. A vše jí krásně prohřívala huňatá srst typické seveřanky. A jak tak zjišťovala, zima se umírňovala. Jen byla spousta sněhu, která všechno hrozně ztěžovala. Návrh přijat, pomyslela si, když na to modrooká kývla. Lyl se letmo ušklíbla a zavětřila. "Pochybuju, že něco najdem," pověděla nabroušeným tónem a někam se rozešla. Po očku si ji ale neustále hlídala. Nevěřila jí ani trochu. "Tak se ukaž," broukla chladně.

Lylwelin si odfrkla a znovu cukla koutkem v pohrdavém úšklebku. "Mě to dokazovat ale nemusíš, nezajímá mě to, není důvod aby mě to zajímalo," řekla jí odměřeně. Všimla si jejího pohrdavého výrazu a nehodlala ho tolerovat. Něco po mě chce a čumí na mě tímhle tónem? No to jo, ty sketo vyhublá! Pomyslela si a švihla nelibě ocasem. Když jí podala návrh, trochu zpozorněla. Ah, začala vyjednávat. Možná ji přeci jen hlad donutí k dobrému výsledku. Ale musím to vyladit, pomyslela si. "Fajn, mám návrh. Jestliže se nám povede chytit něco velkého, nažereš se, kolik zvládneš a zbytek si beru já. Přijmi, nebo jdu lovit sama, tečka." Navrhla pevným tónem. Její divadlo jí sice nežrala, ale udělala si pouze náhradní plán. Kdyby lov náhodou nevyšel, má tu jako svačinku na ohlodávání kostí tady neznámou.

Zlatavobílá ji sjela kritickým pohledem a pohrdavě se uchechtla. "Spolu?" zeptala se posměšně. "Myslíš, že bys mi jako stačila, jo?" Zeptala se ostře. Pak zavrtěla hlavou, chladným zrakem rychle zkontrolovala okolí a poté jej zase upřela na vlčici. "To bude snažší pro tebe možná tak, ty škaredá příživnice," zavrčela na ni nepřátelsky. To jo! Lyl si s ní odedře lov, aby nakonec musela dát půlku kořisti jí, ne? V žádném případě. Smrděla také smečkou, takže předpokládala, že řeší stejný problém jako ona.

Lylwelin se hrdě narovnala a znovu probodla neznámou upřeným pohledem. Vypadalo to, jako kdyby jí hleděla přímo do duše. Když ji pozdravila, sevřela zuby pevně k sobě a neubránila se otrávenému povzdechnutí. "Jsi snad slepá?" Odpověděla jí na otázku otázkou hrubě. Copak vypadám na to, že mám u sebe něco k jídlu? Táhnu snad srnu za nohu nebo co? Napadlo ji podrážděně. Když si tak prohlížela tu druhou, uznala, že nemá cenu se s ní pouštět do nějakých akcí. Bylo by jednodušší ji zakousnout, než s ní něco zkoušet lovit. "Jestli nemáš nic jinýho na srdci, tak zmiz. Nemám čas se tu s tebou zahazovat," zavrčela na ni podrážděně.

//<- Nad kopci

Pokračovala dále v cestě, ale po nějaké chvíli jí připadalo, že stále cítí pohled v zádech. Střihla uchem, jestli nezaslechne i kroky. No jasně. Ta troska mě pronásleduje? Napadlo ji a jemně se ušklíbla. Tak jak chceš. Ale nevím, jak se ve smečce budou tvářit, když jim donesu místo srny vlka, pomyslela si a nelibě švihla ocasem, aby dala najevo, že o její přítomnosti ví a nehodlá ji akceptovat. Po chvíli to ale nevydržela a zastavila se. Natočila ucho tak, aby pohyb cizinky registrovala, ale nevěnovala jí ani jeden pohled. Byla jen zvědavá, jestli jde o něco zajímavého, nebo bude moct pokračovat v cestě.

// <- Zarostlý les

Byla ráda, že se z otevřené louky konečně vrátila mezi stromy. Byla ovšem zadýchaná, proto dost polevila tempo. Stále vypadala elegantně, ale ne tolik co obvykle. Ucítila cizí pach. Přitiskla uši k hlavě a narovnala hrdě hlavu. Netušila, zda na cizince narazí, nebo ne. Ale napadlo ji, že by ho sama mohla zkusit vyhledat, aby zjistila, zda nenarazil na nějakou potravu. Nebo možná parťáka na případné hledání, či dokonce lov? Nesnášela spolupráci a ještě více nesnášela cizí vlky, ale hlad už byl opravdu silný. Musela zahnat stranou své ego a aspoň se zeptat. Třeba ten druhý bude podobnej hladovej žebrák jako ona a dobrovolně se připojí. Nebo ho prostě donutí donucovacími prostředky, že ano.
Zavětřila tedy, chytila se pachu a rozklusala se směrem, ze kterého vycházel. Zahlédla za nedlouho sedící postavu pod stromem. Bez naprostého ostýchání či nějakého pozastavení se k ní rozeběhla. Když od neznámé vlčice zastavila, dělil je od sebe kousek. Lylwelin probodávala cizinku ledovým pohledem, s ušima vzadu. Tak ta neviděla nic k jídlu už měsíce a v tomhle stavu mi bude k hovnu, pomyslela si a beze slova pokračovala dále. Pryč od neznámé.

//-> Výletové místo

//<- Maharské močály

Cesta sněhem nebyla úplně jednoduchá. Lyl se ježily chlupy zimou, naštěstí byla vybavená nádherným hustým kožichem, který si náležitě opečovávala. Ač byla poslední dobou zohyzděná novými jizvami, což jí hrozně vadilo, na druhou stranu to dodávalo jiskru, která se hodila k její povaze. Měla hrozný hlad, tudíž se po cestě dívala po každé stopě, na kterou by potřebovala narazit. Potřebovala něco ulovit! Pokud se vrátí Sigy s prázdnou, bude se to hodit. A pokud i jemu se podařilo něco ulovit, aspoň zbude něco pro ty budižničemi, uvažovala a při pomyšlení na jejich strašně "schopné" členy smečky musela stisknout zuby k sobě a naštvaně syknout.
Cesta nebyla vůbec příjemná a to dokonce i v lese, takže celou dobu po zbytek cesty uvažovala, jak to asi půjde na otevřené louce, kterou viděla v dálce a blížila se k ní. To za nedlouho ovšem zjistila, když na ni vběhla. Nohy jí ztěžkly, ale bojovala s tím tvrdohlavě dále. Chtěla zase co nejdříve vběhnout do lesa, ve kterém to přeci jen bylo o trochu lepší.

//->Nad kopci

//<- Úkryt

Rozespale vyšla z jeskyně a zastavila se před vchodem. Hrdě se narovnala a chladně vyhlížejícími zraky se zahleděla po okolí. Následně zavětřila, aby zjistila, kdo se ve smečce nachází. Jestli vůbec někdo, že ano. Tahle smečka je poloprázdná. Vlastně naprosto vyhovuje mým nárokům. Zastříhala ušima a následně je stáhla zase zpět k hlavě. Ale na druhou stranu je to nuda, odfrkla si a natočila hlavu do strany. Náhle jí zakručelo v žaludku, na což se zamračila více, než doposud zamračená byla.
Je čas něco dělat, pomyslela si. Sigy tady není. A je tu nějaký slabý pach, který vychází od Skylieth. Takže jdu na výpravu! Na to se dala do pohybu a rozeběhla se směrem k hranicím. Tak nějak po pachu Skylieth a neznámého pachu. Jde z cizincem ven ze smečky? Zajímavé... napadlo ji. Na to se ušklíbla, otřela se na hranicích o pár stromů a pokračovala dále.

//-> Zarostlý les

//<- Mahar

Líně dorazila do úkrytu a Sigyho nechala tam někde venku. Doufala, že nikde neumrzne. Proč o něj mám vlastně strach? Dokáže se o sebe postarat sám, ne? Tedy aspoň doufám, přemýšlela, zatímco pomalu ulehla do jednoho z koutů jeskyně. Měla zimu ráda, ale tohle už bylo trochu moc. Sice byla vybavená hustým krásným kožichem, ale co na plat. Všeho moc škodí. Schoulila se do klubíčka, položila si hlavu na tlapky a zavřela oči. V hlavě jí ještě vířila spousta myšlenek, ale za nedlouho usnula spokojeným a hlavně zaslouženým spánkem.
Když se za nedlouho probudila, cítila se čilá. Byl čas tedy zase vyrazit ven a něco podniknout. První ale přešla ke studánce uprostřed jeskyně a opatrně nahlédla na svůj odraz. Prohlédla si, jak se vůbec zahojily jizvy z bitky s Ilenií. Vypadalo to, že zahojené to už je, ale jizvy zůstaly. Naštvaně sykla a bouchla tlapkou do vodní hladiny. "Příště ji zabiju!" Zavrčela rozčíleně a vydala se rázným tempem ven.

//-> Mahar

Lylwelin se rozhlédla chladným pohledem po okolí. Její pohled byl snad ledovější, jak okolní zima, která nastala. Byla to milovnice zimy a měla všechny dispozice k tomu, aby kruté zimy zvládala, ale musela uznat, že je fakt mimořádná kosa. Otřásla se a souhlasně kývla na Sigyho, který navrhoval, že by se měli jít schovat. Ani nečekal a šel napřed. Doběhla jej. Byla poměrně unavená, takže se na sucho v úkrytu těšila. "Prospím se, pokud ti to nebude vadit," oznámila mu pouze. Sledovala po cestě, jak se krajina mění. Jak mrzne a všechno se zbarvuje do bíla. Ani ochrana lesa před takovou zimou už nepomáhala. "Budem o hladu," pověděla pevným tónem. Pocházela ze severských oblastí a věděla, jak to chodí. Tady takovou zimu nikdy nezažila. V její domovině běžně. O každé sousto jídla byl boj a stálo to neskutečnou námahu. "Alfa s tím lovem zameškala. Tohle nespolehlivé jednání mi nedělá dobře," sykla naštvaně. Skylieth si procházkovala s Podivínem a nechala zimu zajít tak daleko, že sotva něco najdou k snědku. Lylwelin s podrážděnou náladou zalezla do úkrytu.

//-> úkryt

Prosím o:
16 vlčích máků (10 b)
24 mušlí (3 b)

Celkem bylo 13 bodů.
A Lylwelin také vždy poctivě zdravila :( :D

Ani Sigy nevěděl, jestli je to nějaká magická věc. Lylwelin po chvilce pozorování a manipulace s ozdůbkou uznala, že se nejspíš o nic takového nejedná a pokusila se nasadit si ji na nohu. Původně tím chtěla překrýt své jizvy. To se úplně nepovedlo, ale uznala, že to teď bude cizí oči přitahovat více, než právě to, co ji zohyžďuje nohu. Ale její přítel navrhl, aby se zeptala Života. Zaujatě střihla uchem a zamyslela se. To by nebylo špatné. Navíc bych ho rovnou mohla požádat o nějakou novou dovednost. Ale nevím, jestli bych raději nezašla za jeho sestrou. Ale ono to asi vyjde na stejno, ne? Jen si u Smrti ušetřím nervy. Od Života se nějak vykopu, když už jsem to párkrát zvládla, uznala. Rozmyslím se, ukončila své myšlenkové pochody. "Jo, to bych mohla. Uvidím," odpověděla.
Znovu se ohlédla za ozdobou na noze, když tu jí řekl Sigy, že jí to sluší. Zaraženě se na něj podívala. Tentokrát asi šok a smíšené pocity v jinak chladných očích nezakryla. Ale rychle nasadila svůj běžný výraz, jen co dvakrát po sobě rychle zamrkala. "Myslíš?" Zeptala se tiše. Samozřejmě, že ti to sluší. Slušelo ti to i bez toho! Nadával její hrdý hlas vtěrně. "Uhm... No tak já si to nechám," dodala už o něco pevnějším hlasem. Nechápala, proč je tak rozhozená z nějaké lichotky. Vlci by jí přeci měli lichotit pořád!

První obhlédla sama sebe, jak se zašpinila od bahna. Zhnuseně s zašklebila a koukla směrem k Sigymu. Nad tím se pobaveně ušklíbla. Byla záškodnice, to bylo jasné. Být na jeho místě, už by spustila nespočet sprostých slov, ale věděla, že Sigy není žádná slečinka, aby se rozčiloval. Navíc měli teď oba suprovou šanci se očistit ve sněhu. Což první udělala s tou neznámou věcičkou, aby zjistila, co to vlastně je. On to totiž nebyl jen kamínek, ale on na něčem držel. "Hele, není to něco magickýho?" Ujišťovala se hned. Přeci jen byla známá svou nelibostí vůči magiím a nechtěla by s tím mít nic společného, jestliže by tomu tak bylo. Ale ať to zkoumala, jak to zkoumala, nic takového to nebylo. Spíše jí to připadalo jako jedna z těch ozdob, co zdejší vlci nosili. Dokonce i Sigy jednu takovou měl. Ještě jednou se na něj podívala, aby se ujistila. Jenže tohle nevypadalo, že by se jí to vešlo kolem krku.
Mohlo by mi to zakrýt ty škaredý jizvy na zadní noze! Napadlo ji. Vstala a natočila se tak, aby tím následně mohla prostrčit nohu. Tlamou to potom zkusila naaranžovat tak, aby to překrylo jizvy. Ale když to ze zubů pustila, spadlo to zpět na zem. Zkusila to tedy na vyšší místo. To už sice nešlo tak lehce, ale povedlo se. Náhle zjistila, že už to nejde ani nahoru, ale ani dolů. Trošku v ní hrklo. Narovnala se a zkusila zakopat nohou. Nic, drželo to stále na stejném místě. Zamrkala a dlouze zafuněla. "Tak to vypadá, že z toho už se nedostanu," zabručela. Nebyla z toho nadšená. Ten kamínek se jí líbil, ale jen kvůli vizi nějakého bohatství. To, že musela nosit nějakou serepetičku, to už ji tolik nelákalo. No ale myslím, že kdybych s ním chtěla zaplatit Smrti, ona si už najde nějaký způsob, jak ho získat, napadlo ji.

Souhlasně přikývla. „Také mi přišel život jako vlčeti zábavnější, než přešlo pár událostí,“ pověděla. Ve smečce je stále někdo něco učil, pořád se tam něco dělo, o zábavu bylo postaráno. A i když ji pak zasáhla ta tragická událost, stále ji do dění smečky zapojovali. Nenudila se. Rozhodně ne tak, jak tady. „Nerada to říkám, ale chybí tu nějaká mladá krev. Má rodná smečka se neustále točila kolem vlčat a odrostlíků. Věnoval se jim téměř každý, aby jim dali do života všechno,“ pověděla a ohledně lovu si povzdechla. „Jak to tak vypadá, jen tak to nebude. Navíc… Zima je tu,“ pověděla a zašilhala na krásnou velkou vločku, co jí dopadla na čumák.
To už se ale věnovala tomu, jak ten drahý kámen dostat z onoho nepříjemného místa. Prohlédla si snad každý centimetr, který jej od něj dělil. Poté věčně koukla na svého přítele, když ji varoval. „Nic co bych nevěděla,“ odsekla a mávla ocasem. „Ale podívej se na něj,“ vzdychla si a zkusila si bažinku obejít z jiné strany. Snažila se k tomu aspoň trochu přiblížit. Vypadalo to ovšem, že nemá šanci. Ale potom jako kdyby jí střelilo, rozklusala se opodál. Do tlamy sebrala jeden ze spadených klacků, vzala jej do tlamy a vrátila se zpátky. Pomocí toho klacku se snažila kamínek aspoň trochu přisunout k sobě. Zjistila ovšem, že na něčem drží. Překvapeně zamrkala a zabrala. Vypadalo to, že ven to půjde jen horko těžko. A najednou… To povolilo, Lyl si kecla na zadek, klacek pustila a jen sledovala, jak neznámá věc letím přímo na ni. Trefilo ji to do hrudníku a spadlo k nohám. Vlčice si podivnou věc od bahna zmateně prohlédla a tázavě koukla na Sigyho.

Já teda za akci moc děkuji. Plnila jsem jen úkoly, které mi byly příjemné a nebyly mi na obtíž a jen když jsem na to měla čas. Dokonce mě to drželo při nějaké aktivitě na Gall, jelikož jsem teď měla období, kdy jsem skoro vůbec nepsala. Tak aspoň něco jsem občas udělala. Při prvním úkolu jsem Vlčíškovi psala, že doufám, že nebudou úkoly moc složité a ten mě ujišťoval, že nebudou. A nebyly. :) Ačkoliv na některé z nich jsem prostě neměla sílu nebo náladu. Já osobně už jsem prostě vyrostla z toho, abych splnila všechno za každou cenu. Proto se výjimečně zúčastním jen toho, co mi je příjemné. Někteří z nás by tuto taktiku také měli asi zavést, než se zúčastnit za každou cenu a pak zbytečně popichovat, protože jim to prostě nevyšlo.