Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosím o:
16 vlčích máků (10 b)
24 mušlí (3 b)

Celkem bylo 13 bodů.
A Lylwelin také vždy poctivě zdravila :( :D

Ani Sigy nevěděl, jestli je to nějaká magická věc. Lylwelin po chvilce pozorování a manipulace s ozdůbkou uznala, že se nejspíš o nic takového nejedná a pokusila se nasadit si ji na nohu. Původně tím chtěla překrýt své jizvy. To se úplně nepovedlo, ale uznala, že to teď bude cizí oči přitahovat více, než právě to, co ji zohyžďuje nohu. Ale její přítel navrhl, aby se zeptala Života. Zaujatě střihla uchem a zamyslela se. To by nebylo špatné. Navíc bych ho rovnou mohla požádat o nějakou novou dovednost. Ale nevím, jestli bych raději nezašla za jeho sestrou. Ale ono to asi vyjde na stejno, ne? Jen si u Smrti ušetřím nervy. Od Života se nějak vykopu, když už jsem to párkrát zvládla, uznala. Rozmyslím se, ukončila své myšlenkové pochody. "Jo, to bych mohla. Uvidím," odpověděla.
Znovu se ohlédla za ozdobou na noze, když tu jí řekl Sigy, že jí to sluší. Zaraženě se na něj podívala. Tentokrát asi šok a smíšené pocity v jinak chladných očích nezakryla. Ale rychle nasadila svůj běžný výraz, jen co dvakrát po sobě rychle zamrkala. "Myslíš?" Zeptala se tiše. Samozřejmě, že ti to sluší. Slušelo ti to i bez toho! Nadával její hrdý hlas vtěrně. "Uhm... No tak já si to nechám," dodala už o něco pevnějším hlasem. Nechápala, proč je tak rozhozená z nějaké lichotky. Vlci by jí přeci měli lichotit pořád!

První obhlédla sama sebe, jak se zašpinila od bahna. Zhnuseně s zašklebila a koukla směrem k Sigymu. Nad tím se pobaveně ušklíbla. Byla záškodnice, to bylo jasné. Být na jeho místě, už by spustila nespočet sprostých slov, ale věděla, že Sigy není žádná slečinka, aby se rozčiloval. Navíc měli teď oba suprovou šanci se očistit ve sněhu. Což první udělala s tou neznámou věcičkou, aby zjistila, co to vlastně je. On to totiž nebyl jen kamínek, ale on na něčem držel. "Hele, není to něco magickýho?" Ujišťovala se hned. Přeci jen byla známá svou nelibostí vůči magiím a nechtěla by s tím mít nic společného, jestliže by tomu tak bylo. Ale ať to zkoumala, jak to zkoumala, nic takového to nebylo. Spíše jí to připadalo jako jedna z těch ozdob, co zdejší vlci nosili. Dokonce i Sigy jednu takovou měl. Ještě jednou se na něj podívala, aby se ujistila. Jenže tohle nevypadalo, že by se jí to vešlo kolem krku.
Mohlo by mi to zakrýt ty škaredý jizvy na zadní noze! Napadlo ji. Vstala a natočila se tak, aby tím následně mohla prostrčit nohu. Tlamou to potom zkusila naaranžovat tak, aby to překrylo jizvy. Ale když to ze zubů pustila, spadlo to zpět na zem. Zkusila to tedy na vyšší místo. To už sice nešlo tak lehce, ale povedlo se. Náhle zjistila, že už to nejde ani nahoru, ale ani dolů. Trošku v ní hrklo. Narovnala se a zkusila zakopat nohou. Nic, drželo to stále na stejném místě. Zamrkala a dlouze zafuněla. "Tak to vypadá, že z toho už se nedostanu," zabručela. Nebyla z toho nadšená. Ten kamínek se jí líbil, ale jen kvůli vizi nějakého bohatství. To, že musela nosit nějakou serepetičku, to už ji tolik nelákalo. No ale myslím, že kdybych s ním chtěla zaplatit Smrti, ona si už najde nějaký způsob, jak ho získat, napadlo ji.

Souhlasně přikývla. „Také mi přišel život jako vlčeti zábavnější, než přešlo pár událostí,“ pověděla. Ve smečce je stále někdo něco učil, pořád se tam něco dělo, o zábavu bylo postaráno. A i když ji pak zasáhla ta tragická událost, stále ji do dění smečky zapojovali. Nenudila se. Rozhodně ne tak, jak tady. „Nerada to říkám, ale chybí tu nějaká mladá krev. Má rodná smečka se neustále točila kolem vlčat a odrostlíků. Věnoval se jim téměř každý, aby jim dali do života všechno,“ pověděla a ohledně lovu si povzdechla. „Jak to tak vypadá, jen tak to nebude. Navíc… Zima je tu,“ pověděla a zašilhala na krásnou velkou vločku, co jí dopadla na čumák.
To už se ale věnovala tomu, jak ten drahý kámen dostat z onoho nepříjemného místa. Prohlédla si snad každý centimetr, který jej od něj dělil. Poté věčně koukla na svého přítele, když ji varoval. „Nic co bych nevěděla,“ odsekla a mávla ocasem. „Ale podívej se na něj,“ vzdychla si a zkusila si bažinku obejít z jiné strany. Snažila se k tomu aspoň trochu přiblížit. Vypadalo to ovšem, že nemá šanci. Ale potom jako kdyby jí střelilo, rozklusala se opodál. Do tlamy sebrala jeden ze spadených klacků, vzala jej do tlamy a vrátila se zpátky. Pomocí toho klacku se snažila kamínek aspoň trochu přisunout k sobě. Zjistila ovšem, že na něčem drží. Překvapeně zamrkala a zabrala. Vypadalo to, že ven to půjde jen horko těžko. A najednou… To povolilo, Lyl si kecla na zadek, klacek pustila a jen sledovala, jak neznámá věc letím přímo na ni. Trefilo ji to do hrudníku a spadlo k nohám. Vlčice si podivnou věc od bahna zmateně prohlédla a tázavě koukla na Sigyho.

Já teda za akci moc děkuji. Plnila jsem jen úkoly, které mi byly příjemné a nebyly mi na obtíž a jen když jsem na to měla čas. Dokonce mě to drželo při nějaké aktivitě na Gall, jelikož jsem teď měla období, kdy jsem skoro vůbec nepsala. Tak aspoň něco jsem občas udělala. Při prvním úkolu jsem Vlčíškovi psala, že doufám, že nebudou úkoly moc složité a ten mě ujišťoval, že nebudou. A nebyly. :) Ačkoliv na některé z nich jsem prostě neměla sílu nebo náladu. Já osobně už jsem prostě vyrostla z toho, abych splnila všechno za každou cenu. Proto se výjimečně zúčastním jen toho, co mi je příjemné. Někteří z nás by tuto taktiku také měli asi zavést, než se zúčastnit za každou cenu a pak zbytečně popichovat, protože jim to prostě nevyšlo.

Dlouze vydechla, ne naštvaně, ale spíše tak nějak smířlivě. Sigy v tomhle měl pravdu. Když se tehdy porvala s Ergem a ten jí málem prokousl hrdlo, jen těžko by přežila, kdyby ji tenkrát nenašel Chichiri a nepomohl jí. Teď toho krapet litovala hlavně z důvodu, že se mu cítila zavázaná a nechala se umluvit do partnerství, na které se necítila. Dobře pro ni, že ten vlk po pár měsících zmizel. Však také dělala všechno pro to, aby to jako partnerství nevypadalo. Krátce pohlédla na Sigyho. Proč mám pocit, že s ním by mi to vůbec nevadilo? Známe se už tak dlouho a… Cítím k němu úplně něco jiného, než tehdy k Yrielovi, nebo Ghostovi, kteří mi byli přáteli. Pouto k Sigymu je opravdu silné a jiné, uvažovala, krapet zmatená sama sebou.
„A jak jsi spokojený tady? Přijde mi, že je to tady fakt zabitý. Čekala jsem ve smečce krapet ruchu,“ svěřila se poklidným tónem. Jí to samozřejmě nevadilo. Měla ráda svůj klid. Takže pro Lyl byl očividně výběr smečky v tomhle ohledu dobrý, ale co společenský Sigy? Nestrádal zde? Pozastavila se nad tím, jak byl překvapený z toho, co řekla. Opětovala mu dlouhý pohled, dokud jej její společník nepřerušil zakašláním. Poušklíbla se nad jeho větou a nadechovala se, že něco řekne, když v tom zahlédla opodál, jak se z bažiny něco zalesklo. Zaujatě našpicovala uši. „Co je to?“ zeptala se, jako kdyby měl snad Sigy větší přehled a rozešla se blíže. Zastavila se ovšem na kraji pofiderního místa, kde se obávala, že by se mohla zabořit do bažiny. Ale přesně v ní to cosi lesknoucího bylo. „Vypadá to jako drahý kámen, co má ráda Smrt. Ale ještě jsem neviděla tak tmavý,“ pověděla zamyšleně a zvažovala své možnosti. Je krásný. Chci ho.

Zavrtěla hlavou. "Ne, jen tu nádheru," pověděla trochu zhnuseně. "Ani nevím, jestli to přežila," ušklíbla se trochu. Byla pravda, že Ilenie vypadala opravdu špatně, když ji Lylwelin vyhnala. Ale šanci dostala. Nevím, proč jsem si její smrt rozmyslela i podruhé. Nějak měknu, loupla okem po Sigym. Určitě za to může on. Poslední dobou... Je to divný, napadlo ji. "Občas mi připadne, jako kdyby se všichni zdejchli, nebo všichni seběhli do smeček. Na toulkách jen těžko někoho potkáš. Nepřijde ti?" zeptala se spíše, aby bylo o čem mluvit. Jí osobně to vůbec nevadilo. Ale všimla si toho i ona, to byl fakt. Byla to taková věc, co nešla přehlédnout.
Poslechla si, co povídá o členech smečky. Rozhodla se, že když jí předává informace, i ona mu nějaké poskytne. "Se Skylieth byl takovej modrookej podivín. Taky se trochu choval jako vlče. Nevylezlo z něj ani píp a byl nervózní jak kdyby týdny hladověl. No a pak je tady Zrzek. Ten furt divně čumí. Koleduje si o problém," popsala co nejvíce stručně to šlo. Lothiel jí lezl zpočátku krkem, ale teď už ho dlouho neviděla. "Ale možná pro jeho štěstí opustil smečku," dodala ještě a mávla ocasem. "Každopádně je to tady dost mrtvý, ještě že tu mám... Tebe," trochu se zarazila před posledním slovem, které nakonec vyřkla tišeji.

Zdá se, že nějací dobrovolníci budou. Líně se vzdalovala od ostatních, když za sebou uslyšela kroky. Střihla uchem za sebe, ale byla si téměř jistá, o koho jde. Houpla po něm očkem, když se objevil po jejím boku, ale jinak pokračovala v pomalé chůzi. Kam šla, to přesně nevěděla, ale jelikož byla tvor poměrně aktivní, nechtělo se jí někde se rozvalovat. "Předpokládám, že nás alfa svolá, jak se vrátí zpět," odpověděla krátce. Sama netušila, na jak dlouho to s tím podivínem má. Vzhledem k tomu, že se tak trochu tvářil, že neumí mluvit, tak uznala, že to asi bude na dýl, než z něj vůbec něco Skylieth kloudného vytáhne. Nebo třeba mluví jen na ni. Nebo prostě na blízké. Ty toho taky moc nenakecáš, když se nejedná zrovna o Sigyho, pomyslela si. Poté se zamyslela, jak odpoví na zbytek jeho otázek. Zajímal se, měl plno energie a... Byl tak jistým způsobem roztomilý, ač by mu jindy za tohle chování nejraději zakroutila krkem. Chyběla jsem mu, nebo ho chudáka tak znudili? Zeptala se sama sebe. Kdo ví, v jakou doufala odpověď, kterou si stejně na tichou otázku nevyslechne.
"Vlastně jsem byla vcelku nedaleko, spíše jen tak v okolí. Narazila jsem na nějakou sketu, která se jala mi vysmívat, tak jsme se do sebe pustili," řekla klidným tónem, jako kdyby se jednalo o běžnou věc, že se s někým potrhala. "No a pak jsem šla severněji a tam se děly nějaké podivné magické věci, tak jsem se odtud raději hned zdejchla zpátky," pokrčila by rameny, kdyby mohla, ale udělala nějaké obdobné vlčí gesto. Doufala, že se Skylieth vrátí brzy, aby mohli jít na ten lov. Měla obavy, že se zde bude zase nudit. Zatím měla aspoň společnost Sigyho, ale kdyby se náhodou zase chtěl jít seznamovat s ostatními, netušila, co by dělala.

Alfa ji ihned zdravila zpět a i když tomu druhému nevěnovala pozornost, všimla si, jak couvnul nenápadně za Skylieth. Sledovala je oba stejně chladným pohledem, avšak v její hlavě se míjelo všelicos. Co je to, její vlče? Nebo co mu je? Pomyslela si. Neřekla by do Skylieth, že to je zrovna mateřský typ, proto svou první myšlenku zavrhla. Je divnej. A má strach. Jen se boj, koloušku, o otravu méně. Kdyby tady nebyla alfa, pravděpodobně by všemi způsoby usilovala o to, aby to všechno v tom podivínovi ještě podpořila. Pohrála by si s ním jako s chycenou myškou. Každopádně slova alfy ji od zlounských myšlenek odvedly. Nečekala, že bude Skylieth tak "nadšená" jejím doporučením. A také na rovinu nečekala, že ji pověří tím, aby to zařídila. Bez okolků na to reagovala protočením zlatých očí, ale souhlasně přikývla. Dále už nic neříkala. Pokud ten lov chtěla pro někoho zařídit, tak hlavně kvůli tomu, aby se najedla ona. A Sigy.
Ti dva se rozešli na procházku. Lylwelin se rozešla první, jak jinak, za Sigym. Hodlala informace předat jemu a doufala, že on to už zařídí s ostatními. Nebo jí s tím aspoň nějak pomůže. A nebo to prostě zvládne sama a když se bude někdo cukat, tak mu pocuchá kožich, protože co se týkalo žrádla, uměla být nepříčetná, zvlášť hladová. Ne že by si chtěla přidělávat nějaké nové jizvy, stačily jí ty čerstvé od Ilenie, ale necítila tu v nikom nějaké extra ohrožení. Asi ještě neviděla ani všechny. Cítila se být ohrožená maximálně alfou a s tou se snažila v rámci jejích možností vycházet. Nebyla úplně hloupá.
Dorazila ke skupince, kde se Sigy nacházel. Bohužel, jak to pro nespolečenskou vlčici vypadalo, nacházel se kolem něj snad celý zbytek smečky. A pokud by Sigymu řekla o lovu, stejně by to zbytek slyšel, takže se rozhodla, že to prostě rovnou sdělí všem. Pohlédla na svého přítele, připadalo jí, že ho neviděla dlouho. Pocit, jakoby jí poskočilo srdce, zahnala silným stisknutím zubů k sobě a raději chladným pohledem sjela všechny okolo, už jen kvůli tomu, aby tak zakryla stranu, na které měla zraněné oko, kdyby se jí náhodou chtěl zbytečně před ostatními vyptávat. „Poslouchejte," utrhla na sebe pozornost pevným tónem. „Mluvila jsem se Skylieth a mám zjistit, kdo by šel na lov před zimou," sdělila krátce. „Takže kdo chce, ať je ready, šla se projít a pak chce jít," zakončila své informační sdělení, věnovala ještě koutkem oka rychlý pohled Sigymu a rozešla se směrem k úkrytu. Ale co si pamatovala, tam nic k jídlu nebylo. A pokud ano, Sigy to možná vyplavil. Takže se spíše někam separovala dál od skupinky, jelikož zamítla možnost, že by v úkrytu něco mohlo být.

//<- Řeka Kierb

Jak se zdálo, nějaký pohyb ve smečce byl. Někdo na území stále přebýval. No aspoň že tak, ne že bych je potřebovala k životu, ale to mrtvo je taky děsný, pomyslela si a zhluboka se nadechla. Málem spustila vytí, aby dala najevo, že je zpět, ale poté uznala, že je to stejně všem fuk, takže jen pouze na prázdno vydechla. Myslím, že by neuškodilo, kdyby se šlo zase lovit. Zima je za dveřmi a hodily by se zásoby, napadlo ji. O ostatní jí ani tolik nešlo, ale ona si rozhodně nacpat pupek chtěla. Nehodlala být vyhublá na kost jen kvůli tomu, že zbytek smečky se rozhodlo být neproduktivní a nic nedělat. Vydala se tedy naprosto sebevědomě za Skylieth, kterou zavětřila někde opodál. Déšť se mírnil a díky tomu nějaký pach zvládla zachytit. Ale nešla za svou alfou střemhlav. Šla chvíli po hranicích, aby na nich mohla zanechat svou pachovou stopu. Když už sem patřila, musela dát jasně najevo, že je tady jejich území a ničí jiný!
„Skylieth," oslovila následně alfu, když se k ní přibližovala. Kývla hlavou na pozdrav, každopádně to bylo věnováno spíše jen jí, než tomu druhému, co byl s ní. Ani si nebyla jistá, jestli ho tady někde viděla. Netroufala si odhadovat, vzhledem k tomu, že buď na území smečky netrávila moc času, nebo trávila, ale rozhodně nechodila žvatlat s ostatními. „Napadlo mě, že by bylo vhodné něco před zimou ulovit," sdělila pouze stroze. Co víc okolo toho žvatlat? Každý rozumný vlk věděl, že je dobrý se před zimou nacpat. V zimě už nebyl lov jednoduchý a tudíž byla velká rizika hladu. Pokud se nenajedí teď, tak pak už mají jen mizerné šance.

//<- Neprobádaný les

Jakoby toho všeho špatného nebylo málo, dostala uvědomila si, že má hlad. Protočila nad sebou očima.Asi těžko dneska něco ulovím, pokud bude stále takhle mizerně. Na hovno. Tak. Humus. Nadávala si za pochodu ve své hlavě. Neměla ani výjimečně chuť nadávat nahlas. A že si tak byla schopná ulevovat často. Akorát občas nahlas zavrčela, to jí nikdo vzít nemohl. Připadalo jí, že upadá do stále větších podrážděných stavů. Asi to bylo tím, jak stárla, což si samozřejmě nepřiznávala. Vlci jako já jsou mladí na vždy. To je snad úplně jasné. Pořád nejlepší, nejhezčí a nejpotřebnější, vychvalovala si po cestě. By mě zajímalo, k čemu tak ty můžeš být potřebná... Potřeboval tě snad někdy někdo? Kromě Sigyho, který potřeboval zachránit život? Vlastně prokázal službu on mě, ne já jemu, když si to tak vezmu. Bleh, to je jedno přece.

//-> Mahar

Ani netušila, co se tu vlastně stalo. Proběhlo cosik dívného, ale než to stihla postřehnout, nejspíše někde v zákoutí usnula. Probudila se, ani nevěděla za jak dlouho. Pršelo a to dost. Sama pro sebe si zavrčela a následně stiskla zuby pevně k sobě. Byla z toho podrážděná. Sice její hustý kožich propouštěl málo co, ale na tyhle silné deště nebyl stavěný snad nikdo. Pomalu se vydala zpět ke smečce. Sice byla dost snížená viditelnost, ale když se dívala jen na vzdálenost jednoho metru před sebou, dalo se to zvládnout. Cestu zpět si také naštěstí pamatovalo, protože sever a zrovna tyhle části měla prochozené jako snad ještě nikdo jiný. Byla zvědavá, jestli se to už ve smečce dalo nějak do pohybu, nebo to tam bylo stále stejně nudné.

//-> Řeka Kierb

// Nejdu nikam už! :D

//<- řeka Kierb
//sakra, až teď jsem si všimla, že je tu i Ilenie :D

Zaslechla z dálky nějaké zvuky. Střihla natrhnutým uchem směrem, odkud vycházely. Netušila, co by je mohlo vydávat, v životě nic takového neslyšela. A vzhledem k tomu, že to byla ostřílená tulačka, která narazila na všelicos, vcelku ji lákalo zjistit, co nebo kdo je původcem těchto podivných zvuků. Musela si přeci rozšířit přehled a také jí nemohlo nic uniknout. Vydala se tedy bezostyšně zjistit, o co se jedná. Proplétala se mezi stromy tohoto podivně vyhlížejícího lesa. Strach jí nic neříkal, spíše ji ještě oslovoval "madam", ale dobrý pocit tu úplně neměla. Zvlášť po tom, co ucítila, že je tu i vcelku dost vlků. Jako že by tyhle zvuky vydával nějaký hlupák? Mentálně zaost... V tu chvíli ucítila i pach, který jí byl znám. Jasně že! Mentálně zaostalá trubka! Musela se křápnout do hlavy a stoprocentně tu teď chodí po lese a vydává takové směšné zvuky! Netušila, jestli ještě vůbec má náladu pokračovat dál.
Nakonec jí to přeci jen nedalo. Tohle nejsou moc vlčí zvuky. To by ze sebe nevyloudila ani ta potvora si myslim. Uznala nakonec a pokračovala tedy dál. Už ne tolik ochotně, když věděla, kolik se tu potuluje vlků, ale šla. Za nedlouho spatřila něco podivně světélkujícího. Netušila, co to je, jelikož to běžně nikdy nerostlo a už vůbec nechápala, proč to tak problikává. Vypadalo to jako její první pokus o použití magie. A taky poslední. Pevně sevřela zuby k sobě a mávla nespokojeně ocasem. Jak se zdálo, zvuky vycházely od toho. Otráveně protočila očima a vydala se na odchod, pokračujíc někam směrem k Východnímu úkrytu, aby se nedejbože musela s někým zahazovat.

//<- Mahar

Plna nové energie, kterou si dodala spánkem, kráčela územím, které již párkrát navštívila. Tady to znala. A tím pádem ji to tady nebavilo. Vydala se podél nehezké řeky směrem, který ji zaujal jako první. Měla v plánu prozkoumat nějaké jí neznámé území. Ale hlavně v téhle ošklivé řece hledala místo, kde by ze sebe mohla umýt zaschlou krev a sliny z rvačky. Byla čistotná a tohle jí drásalo nervy. Vždyť to vůbec nelichotilo jejímu krásnému kožíšku! Což ty rány rozhodně také ne. Ale mohou se jistě schovat pod čerstvě umytou srst. Naštěstí pro ni na poměrně přívětivé místo ke koupání narazila. Bez váhání a přemýšlení nad okolní teplotou či teplotou vody do ní vešla. Úlevně vydechla. Využila rovnou toho, že se namočila a řeku přeplavala na druhou stranu. Musela i navzdory svému nepohodlí ponořit hlavu pod vodu, jelikož měla zakrvácenou hlavně hlavu. Natrhlé ucho a škrábance kolem oka udělaly své. Z řeky již vylezla čistá. Rychle se oklepala a pro zahřátí se vydala dále na cestu. Zahlédla poměrně zajímavý les, takže namířila bez váhání tam.

//-> Neprobádaný les