Jako prví věc, kterou je nutné zdůraznit je její drzost. Občas je její drzost způsobena neustále hravou náladou. Jediný kdo si ví rady s touhle vlčicí je její otec Savior, ke kterému přechovává náklonnost a respekt. Svého otce nepovažuje za toho "zlého " vlka. Naopak svého otce bere do jisté míry jako kamaráda, čím se liší od postoje ostatních sourozenců k otci. Jelikož mu Lucy vše zlé z minulosti odpustila a dokázala se s ním opět sblížit.
Lucy je vlčicí s velkou osobností a tak si v mnoha věcech věří. Má své cíle, které se ostatním mohou zdát nedosažitelné. U Lucy převažuje vůdčí typ. To dostala do vínku po svém otci. Ona sama chce jednou mířit na to nejvyšší postavení, tedy postavení alfy. Jako malá si před svými sourozenci často hrávala na alfu. Někteří jí dokonce opravdu poslechli, ale jen na velmi krátkou dobu. Poté si chtěli dělat své úkony a ne aby je sestra neustále komandovala. Ale nikdo nemůže předvídat, co se může stát. Třeba se bude muset smířit s tím nejnižším postavením. Takové postavené by velmi těžce nesla.
Lucy je velmi inteligentní a odvážná vlčice. Pokud se jedná o vážnou věc, převládá u ní rozvážné vystupování než dětinské myšlení.
I když si Lucy hlídá „svůj kožíšek“, pro své blízké a hlavně pro ty nejbližší by dala i packu do ohně. Její empatie vůči rodině je velmi silná. V oblibě má vlčata, která bere jako roztomilá stvoření a vidí v nich naději života.
Ta skrytá tichá stránka téhle vlčí slečny je citlivější, jelikož ona umí být pěkně háklivá. Nemá ráda vlky, kteří mají potřebu ubližovat ostatním. Lucy má poněkud zvláštní zlozvyk, když se zlobí nebo urazí. Obvykle se v těchto chvílích zdržuje jenom u nějaké vodní plochy, přičemž nad událostmi přemýšlí a často dotyčnému neodpustí. Pokud chce vlk pochopit tuhle vlčici, musí se připravit na neustále komandování. Protože její panovačnost ovládá její dominantní osobnost.
Tato mladá vlčice miluje vodu a to v jakékoliv podobě. V zimě tráví celé hodiny klouzáním se na ledě a pády jí vůbec nepřekážejí, pokud se nezraní. Když dojde na zranění, vlčice se stáhne a na hry okamžitě zapomene. Během léta a velmi horkých dní je lenivá a mrzutá. Není to přeci nic moc nosit na sobě hrubý kožich vlčka narozeného v zimě.
A jako poslední věc co stojí za zmínku je její vzhled. Je nejmenší ze všech mláďat vrhu. Tudíž příliš nevyniká v síle, ale za to v rychlosti, obratnosti a překvapivě si nepočíná nejhůř ve výdrži a houževnatosti. Sílu ducha zdědila po otci tedy té ráznější stránce rodičů. Vlčice je sice menší postavy, ale zbožňuje adrenalin. Samozřejmě jen do určité míry. Například skoky ze skal a podobné kousky přenechá s radostí na jiné vlky. Přeci jen i tato vlčice má poměrně silný pud sebezáchovy.

I. Zrození
Lucy je společně s dalšími čtyřmi vlčaty potomky alfa páru Saviora a Siany. Narodila se jedné velmi chladné zimní noci. Lucy je dost často přezdívaná jako Lu nebo také jako Ly. Již po narození si její rodiče mohli všimnout, že Lu bude nejspíše velmi droboučké postavy. A opravdu tomu tak bylo. Po pár měsících života byla Lu stále droboučká a menší než její bratři. Ale Lu měla za ušima. Byla vždy panovačná a pevně si stála za svým rozhodnutím. Jelikož jejich matka nedovolovala vlčatům moc odcházet z nory, Lucy téměř svého otce neznala. Byla však hrdá na svého otce. Vždy si ho představovala jako silného a nezlomného vlka s pevným slovem. Respektovala veškerá jeho rozhodnutí. Málo kdy se jí ho podařilo zahlédnout, protože mněl spoustu práce s vedením smečky.
Také nedovolený odchod z nory v Lucy probouzel touhu zjistit co je tam venku. Několikrát porušila zákaz matky a vydala se ven prozkoumávat okolní svět. Vždy se ji zdál tak velký a z nory tak vzdálený. Doplatila ale na svou zvědavost, když jí matka načapala, jak se Lucy krade zpět do nory. Matka jí potrestala zatím pro Lucy nejhorším trestem a to zůstat několik dní v noře.
Klímový Les byl spíše prostorný a smíšený. V jeho srdci se nacházela mýtina se skupinou vodních tůněk. Právě na tomhle místě se teprve začala vlčata pořádně seznamovat se zbytkem rodiny a také s jejich otcem.
Jejich matka i otec vedli smečku vlků o počtu 20-ti hlav.

II. Výchova
Jak vlčata dospívala, jejich matka se o ně starala čím dál tím méně. Proto se výchovy o vlčata ujala jejich skvělá opatrovatelka Meadow. Byla pro ni skvělým vzorem. Lu jí považovala jako za svou blízkou tetičku, která se o ně dočasně stará.
Další kdo měl ve výchově Lu velký podíl a byl považován za učitele byl vlk Mico. Lu v něm viděla další vzor hodného vlka a tak se stal dalším oblíbeným vlkem ve smečce.
Lu sice lákala svoboda a tulácký život jak o něm slyšela od ostatních vlků. Ale zůstala i nadále ve smečce a žila si svůj život ve snech.
Lucy často lezli na nervy její bratři. Věčné rvačky mezi Sigym a Allasseonem a taky šílenost Ainessona, který pořád vymýšlel hlouposti plné adrenalinu. Lucy byla ta, která mu rozmluvila nápad ohledně skoku z vodopádu. Mladá vlčice často komandovala své sourozence. Díky síle její osobnosti jí sourozenci museli poslouchat.
Vlčata rostla a každé z nich se začalo jinak projevovat. Lucy vyhledávala opuštěné místa v lese, aby si mohla pročistit mysl zabranou řevem bratrů a také křiku Meadow, když se naštvala a pomocí magie vlčata za trest věznila v úkrytu.
U Ainessona se dál projevovala jeho šílenost uskutečňovat hrozivé nápady, které se mu rodily v hlavě. Za to Amelis byla spíše poslušnější vlče. Rvačky mezi Sigym a Allaseonem neustávaly a tak si Lucy připadala, jako by k nim snad ani nepatřila.

III. Učení = mučení
Nastal čas, kdy se měla vlčata začít učit lovit. Vlčata neučili rodiče, jak již bylo zvykem. Ale na starost je měli členové smečky. Jak šel čas tak i nemotorná a hravá vlčata se postupně začala konečně zapojovat do pořádného lovu. Ulovit si zajíce byl pro Lu velkým vítězstvím. Členové smečky je učili jak se ke kořisti potichu připlížit. Jak zkoumat kudy fouká vítr, aby nebyli jen tak prozrazeni. Učili je, jak se před kořisti skrýt a jak dělat že jste trávou či půdou. A to hlavní, učili je jak kořist zabít bez toho, aby dlouze trpěla. Protože i nezdary doprovází lov, ani Lucy se nic takového nevyhnulo. Lucy sice vše provedla dobře, až na usmrcení zajíce. Špatně se zakousla a zajíc začal silně pištět. Hlasitý projev bránícího se zvířete Lucy natolik vyděsil, že ho upustila a stáhla se zpět k vlkům, kteří jí napomáhali v lovu. Po této zkušenosti se držela dál od lovu, protože to nechtěla podruhé zažít. Nechtěla znovu slyšet pisklavý řev zvěře. Smečka jí však podržela a ona zvládla i bravurní usmrcení. Tím v sobě odbourala blok a přiložila tlapku k dílu.

IV. Hrozné nástrahy přírody
Nastaly špatné časy pro celou smečku, která obývala Klímový les. Museli opustit svůj milovaný domov, svou rodnou zem. Což u nich vyvolalo velmi negativní emoce. A co tohle všechno způsobilo? Jedna velká potopa zasáhla tohle území. Veškeré vzpomínky a zážitky byly smyty společně s vodou. Protože se smečka musela přestěhovat, našla útočiště na Zubaté hoře. Všichni vlci byli otřesení z událostí. Vlčata dostala jako opatrovnici vlčici Elisu. Elisa byla zlá vlčice, která se k vlčatům nijak zvlášť pěkně nechovala. Neměla v oblibě otravná vlčata, kterým bylo zapotřebí se věnovat. Když však nastaly ty nejhorší časy s Elisou, doslova je vysvobodil jejich otec.
A jak je u vody známo i ta jednou musí opadnout. Celá smečka se vrátila do svého rodného lesa. Návrat zpět do lesa již nebyl tak triumfální, jak se zdálo. Les byl poničený a zdevastovaný. I nálada se zde změnila. Něco bylo jinak. Něco, co ovládalo celou smečkou. Bylo to chování alfa páru. Neshody páru dovršily kalichu. Obě alfy byly natolik nervózní a zdeptané, že začal boj. Strhla se hrozná rvačka. Nakonec vše dopadlo v neúspěchu a smečka se rozpadla.
Někteří jedinci se snažili zbytek smečky udržet při sobě, to se jim však nepodařilo. Každý si šel svou cestou. A tak ani Lucy nic jiného nezbylo, než se otočit k lesu zády a vykročit svou cestou. Cestu, kterou chtěla vždy okusit. Byla plná napětí a vzrušení.

V. Ach ta samota aneb hledání nové rodiny
Po rozpadu smečky se Lu rozhodla odejít a prozkoumat svět sama. Opustila Klímový les a pátrala po nové rodině. Po takové rodině, kde by rodiče byli rodiči a vlčata vlčaty. Dlouho se trmácela sama po světě. Potkala pár tuláků, se kterými strávila pár dní. Tito tuláci byli vždy přívětiví a dokonce ji pomohli s lovem. Lucy ale něco táhlo dál a tak s vlky nezůstala dlouho. Chtěla se zase stát členkou smečky. A měla štěstí. Natrefila na smečku, která se jmenovala Borůvková. Lucy dlouho váhala, jestli se do smečky přidat nebo ne. Sice měla radost, že zase může mít ochranu smečky, ale obavy z předchozího rozpadu stále zůstávaly. Vlčici přijali s otevřenou náručí a ta byla za své dovednosti často oceněna pochvalou. V Borůvkovém lese se hned zabydlela. Nebyl to pro ni až takový problém, jak si prvně myslela. Ale jistý rozdíl zde byl. Lucy nebyla ničím mazánkem, jako tomu byla v její rodné smečce. Ona sama si to moc dobře uvědomovala. Také věděla, že zde nemá až tak jisté své postavení. Kdykoliv by se chtěla na chvíli ulít, mohlo by jí to přijít draho. Ale aby toho nebylo málo, i tady se malá vlčice dlouho neohřála. Leč jí přijali s otevřenou náručí, nastala další životní facka, která byla jako časovaná bomba. Smečka, která ji poskytla ochranu a blahobyt, byla na pokraji sil. Bohužel i tady nic nevyřešilo problémy smečky a ta se dočista rozpadla. Lu přestávala mít chuť žít životem smečky. Zažila dva rozpady z čehož jeden, byl tak kritický. Celá její rodina se rozpadla. Těžce nesla rozpad i druhé smečky a tak se rozhodla žít životem tuláka, jak o něm vždy snila z báchorek starších vlků.

VI. Tulákem… sny versus realita
Po krutých chvílích se vlčice vydala napříč světem prozkoumat to, co si vždy představovala. Ale ani tulácký život nebylo to pravé, co Lucy očekávala. V jejich snech byl tulácký život plný klidu, míru, spokojenosti a blaha. Dostatkem potravy a dostatkem vody. Na jednu věc ale zapomněla. Jak by mohl tulák žít nadále společenským životem? Chyběli ji přátelé, chyběl jí kontakt s vlky. A tak se plahočila jako tělo bez duše z jednoho území na druhé, často o hladu, často bez vody a vůbec bez žádné ochrany. Teprve tehdy si uvědomovala tu ochranou tlapku smečky a teplý pelíšek v jeskyni.
Na mysl ji znovu přišla rodina. Tak dlouho neviděla svého otce, že přímo prahla po setkání s ním. Kudy ale jít a najít tu správnou cestu domů? A kde je její domov? Přeci se rodná smečka rozpadla a Lucy nevěděla, kam otec nebo její bratři či sestra odešli. Byla ale odhodlaná je najít. Prošla opravdu světa kraj, ale na rodnou zem ne a ne narazit.
Potkala ale jednoho vlka. Jmenoval se Speak. Konečně zase okusila něco jiného a pro ní neznámého. Vlk jí poskytoval ochranu a také pomocnou tlapku při lovu. Zprvu se zdálo, že se do sebe oba dva zakoukali. Strávili spolu mnoho dlouhých večerů a mnoho dní. S postupem času začala Lucy zjišťovat jaký Speak doopravdy je a její poblázněné zamilování se do vlka postupně opadalo. Ale Speak jí miloval z celého srdce. Byl to sice starší vlk, ale měl rozhodně více rozumu než Lucy. S vlkem procestovala mnoho míst, ale když přišlo na řešení problému týkající se usazení, Lucy si nebyla až tak jistá. Přeci jen stále chtěla najít zem, v které se narodila. Zase jednou viděl své sourozence a otce. Proto na Lucy stálo velmi hořké rozhodnutí. Zůstat se Speakem a usadit se nebo si najít další smečku, nebo jít hledat, přitom nevědět kam jít?
Lu se rozhodla a ona to vždy považovala za správné rozhodnutí. Rozhodla se vrátit. Rozloučila se s Speakem a vydala se na další cestu plnou hledání. Je možné, že od té doby jí vlk nenávidí, ale nemůže ji mít přeci za zlé, že chce vědět, kde je její rodina, pokud ještě nějaká je.

VII. Návrat
Lucy se po svých zkušenostech tuláka vrátila zpět na rodnou půdu, Gallireu. Sama si nebyla jistá jak dlouho tomu je, co znovu cestovala tentokrát bez Speaka. Je toho mnoho co zažila. Snad bude život lepší, než byl a najde opět někoho ze své rodiny. Dlouho neslyšela o svém otci, o sourozencích a už vůbec nic o rodném lese. Jak dlouho tomu je, co se rodná smečka rozpadla? Poměrně dlouho. Lucy se vrací zpět s nadějí, že je vše jako dřív, ale mnohem více se obává, co se po tak dlouhé době dozví. V hloubi duše doufá, že jednou překoná strach a nedůvěru, kterou v ní vyvolal rozpad smečky. Doufá, že zde najde život plný klidu a míru. Jak si ale osud pohraje s paprsky života vlčice?

Zajímavosti:
• Je velmi všímavá, dokáže rozeznat minimální změny v jejím prostředí
• Miluje vodu a vše s ní spojené
• Má velmi dobře vyvinutý čich, zrak a sluch
•Je velmi drobné postavy