Gallirea - Příspěvky uživatele

<--- Borovicová školka

Savior se rozhodl vinu hodit tak nějak na Faliona samotného, v čemž měl vlastně recht. Kdyby nebylo toho okřídleného ňoumy, rozhodně by nebyla Nym teď jen jeden malý problém. Mohla by fakt chcípnout, věci by to ulehčilo určitě.
"Sežrala bych ho, kdybych mohla," zavrčela, když zmiňoval alfu, o kterém by momentálně raději ani nemluvila. Vlastně by na něj vůbec nejraději nechtěla myslet. Příšerný vlk, fakt že jo. Kdyby mu na tom vlčeti záleželo, staral by se. Ale kde on vůbec je? Jestli bude něco později Lennie vyčítat, měl by si zamést před vlastním prahem, protože ji neměl do Ragaru vůbec tahat a očekávat, že se o to hodlá starat někdo cizí...
"Jak to mám sakra vědět?" odpověděla naštvaně na otázku ohledně toho, co asi tak bude chtít ulovit, když nikde nic není. To je dobrá otázka, ale vážně ji nemusel pokládat na hlas. Vlčice byla i bez toho viditelně ve stresu.
"Seženu jí cokoliv! I kdybych měla zabít jiného vlka! Závisí na tom můj život, pokud jí nedotáhnu domů živou!" zavrčela naštvaně a lezla sněhem dál. Bylo bláznovství táhnout vlče zpět do Ragaru. Lennie samozřejmě věděla, že pravděpodobně chcípne. Nym už pravděpodobně byla i po smrti a ti vlci u jezevců jí již dávno ohlodali. Ale vždycky chtěla být tak nezávislá a Lennie jí mohla velký kulový zakázat, neboť nebyla žádná její máma. Nebyla ani Falion, kterého by doopravdy poslouchala. Proč nemohla být ona ta dokonalá.
"A že já se vůbec snažím, teď když je Cynthia ve smečce, nemá smysl tam být, udělá ze mě tu špatnou a všichni mě budou nesnášet," nadávala hlasitě a pokračovala v cestě. Ani se neotáčela, pouze prskala slova a po dlouhé době se zlobila natolik, že vlastně nepociťovala ani zimu. "Debilní Falion, debilní Cynthia, debilní Nym, proč všechno musí být tak příšerně komplikované a vždy tak na nic!" zlobila se dál a ještě si něco mumlala pro sebe když pokračovala dál a razila si cestu tam, odkud vlastně přišli a měla pocit, že by se teď opravdu na to vlče mohla vykašlat, neboť se cítila natolik příšerně, až z toho začínala býti lehce sobecká.

---> Někam to vyber

<-- Zarostlý les (přes kopce Tary)

Proč se vlastně tak příšerně namáhá? Zdolávat kopečky v zimě rozhodně nebude něčím, co by jen tak z radosti někdy chtěla opakovat, ostatně se při tom málem přizabila, když si nedávala pozor, kam šlape. Teď ale byla ostražitá a neustále pokračovala sněhem. Proklínala za to Saviora samozřejmě na měsíc a zase zpět, ale nic jiného, než aby jej následovala, jí nezbylo. A právě proto jen vyfukovala páru před sebe a vrčela si občasně pod fousky.
Rozhodně z něj musí dostat, co se k sakru děje a proč jen tak zmizel, aniž by toho moc řekl. Stále si myslí, že ho Lennie sežere? Samozřejmě předpoklady na to měla, aby něco takového dokázala, ale proč by sakra chtěla sníst zrovna jeho? Těžké časy? To už by upřímně asi raději umrzla, než aby to takhle dopadlo.
Bylo jednoduché držet se jeho stopy, ostatně za sebou nechával tunel sněhem tak, že bylo snad nemožné nenajít ho později. Otázkou je, jaký v té době bude, třeba ho to ještě nepřešlo. Viděla jej už z dálky, když tam tak stál a civěl nahoru. Lennie vzhlédla, aby spatřila drobnou veverku, která byla sice mizernou kořistí, ale v tomto případě asi lepší než nic. Přistoupila tedy o trochu blíže a soustředila se na tu maličkou.
Halucinací přivodila veverce stav, kdy absolutně na větvi ztuhla a ani se nehnula, načež upadla do sněhu tak rychle, jako když kámen zmizí pod hladinou jezera.
Lennie se pro ní hopkavým stylem vydala. Cvíli čumákem hrabala ve sněhu, než našla tuhou veverku, co jen neustále šokem kopala zadní nožičkou. Vlčice ji vzala do tlamy a přinesla hnědému vlku před nos.
"Nemáš zač, idiote," pronesla mírně uraženě za to jeho předešlé nepochopitelné představení. "Jestli budeš dělat podobný debilní věci během zimy, věř, že ti ten kožich sežehnu ani nemrkneš," zavrčela a sledovala borovice, aby třeba postřehla jakýkoliv jiný život, který se mohl po lese ještě prohánět. Něco takového bylo ale nejspíše pouhým snem a vlčice si kvůli tomu starostlivě povzdechla.
"Měli bychom se vydat pro Nym a něco jí ulovit," řekla a ještě jednou prohlédla stromy nad sebou, aby se ujistila, že na míle daleko nejspíše není ani jedno bijící srdíčko, které by mohla roztrhat na kusy. Byla vyčerpaná, hladová, ale bude lepší, když i další sousto poputuje vlčeti, které už také muselo hladovět.

-> Nad kopci

Savior zmizel jako pára nad hrncem, když se mu jen maličko vyhrožovalo. Sledovala, jak se brodí závějemi pryč, aby nebyl snězen. Co jen to zase toho starého blázna napadlo? Netušila, jaké Gallirejské dílo hnědou kopu zase napadlo, ale bylo to rozhodně velmi podivné. A ačkoliv bylo tady v provizorním brlohu příjemně, není čas zabývat se tím, co se děje aniž by se dala sama do pohybu, aby jej následovala. A hned poté by měli sebrat Nym a jít domů, neboť to nevypadá, že by se zima jakkoliv umoudřila v následujících dnech. Raději tedy bude nejlepší v co nejkratší době dorazit do hor a úkrytu, kde by mohla být připraveno alespoň něco málo z podzimních zásob, které stejně nebyly přímo nejlepší. Ale to vlk mohl opakovat milionkrát do nekonečna a stejně nikdo neposlouchal.
Ne příliš nadšeně se vydala tou cestičkou, kterou před malou chvílí Savior vyšlapal, ale dala mu náskok, aby jej zase něco jen tak nepopadlo. Měla celé Gallirei plné zuby a ještě tohle chybělo. Jakmile ho to přejde, přísahala, že jej chytne za kožich a odtáhne daleko od vší té magie, kterou území neustále terorizovalo. Chtěla mít alespoň jeden měsíc v roce klid, má na to už krásný věk!
Byla jí zima a měla už také hlad, ale nezbývalo jí nic jiného než honit po lesích a pláních staré blázny. To je zase den. Hned poté musí jít ještě ke všemu čapnout Nym, která bůh ví, kde zase vězí. Lennie jí věřila, Nym byla velmi mentálně v těchto ohledech vyspělé vlče a už byla také skoro na hraně blízké vlčecí dospělosti, tudíž se moc neobávala, že by se jí něco mohlo stát, když jsou se Saviorem pryč.
Nejdříve odchytí jeho a pak můžou řešit další věci, snad jej ta jeho paranoidní nálada zase rychle přejde, jinak už se Lennie bude opravdu zlobit...

--> Borovicová školka

Jaksi jsem to odkládala a odkládala, neboť ani na Gallireu momentálně moc nechodím koukat, ale asi bych se pak zase rok vztekala, kdybych slota neměla teď...

Mám zájem o 2 herní slot. Kdysi jsem měla jednu dobu i tři. No v minulosti jsem měla několikrát chuť přestat hrát a dlouho jsem aktivní nebyla, dokud jsem se nerozhodla zkusit to ještě jednou, jsme lidi a stává se to, ne? Patřím do té skupiny spíše vytíženějších hráčů, co se soukromého života týče, ale přesto si myslím, že jsem na poslední rok měla opravdu excelentní aktivitu do konce předešlého roku. Účastnila jsem se většiny veřejných akcí a tak podobně.
Nemyslím si, že bych si jakýmkoliv způsobem nezasloužila mít dalšího vlka. Nehodlám se tu samozřejmě vymlouvat na momentální lednovou-únorovou situaci, která snad již příštím týdnem končí. V tomhle období opravdu nemám čas zabývat se virtuálním světem, když mám reálně za zadkem globální pandemii a moji prioritou number one je dostat se domů živá a zdravá. Štve mě, že něco takového potkalo zrovna mě, ale nic s tím nenadělám.
Mám do budoucna na letošní rok plány a hodlám to taky tak nechat. Nejsem si přímo jistá, co přesně bych s mým novým charakterem podnikla, ale něco se jistě najde.

Moc se omlouvám za letošní aktivitu a přeju všem hodně štěstí!

// v životě jsem se necítila tak nepřirozeně jako při skloňování jména ETNEY!

Pravda pravdoucí, dvě lemry teď nebyly zrovna hlavním problémem, který bylo nutno vyřešit, možná ani nebude co po kruté zimě řešit, jenže takové blbky vždycky přežijou jako švábi za polárním kruhem.
"Když tam budeš se mnou, možná mi ani jejich přítomnost vadit nebude," uznala a naznačila, že je stále velmi velkým předmětem diskuze, zda se tedy Savior přidá do Ragaru alespoň kvůli tomu, že je krutá zima... No a samozřejmě protože jej Lennie hezky poprosí a udělá roztomilá očíčka, či tak něco... Stále ho tam ostatně mohla dotáhnout paralyzovaného a usmaženého. Jenže tahle možnost se jí moc nezamlouvala.
"Jestli po Nym někdo půjde, žereme ho, já ho uškvařím a budeme mít teplé dobré maso," oznámila plán toho, jak by mohli tuhle zimu lovit. Nym by mohla být tou velmi "nevinnou" návnadou. Samozřejmě by pak měla taky velký podíl z kořisti. Možná to není špatný nápad, ještě je to nutné promyslet a hlavně počkat, až Savior přestane dělat ten bordel.
"No rozhodně jsi asi úplně zešílel," pronesla stále naprosto v klidu, jako by se nenechala naprosto ničím rozhodit. Ostatně co tohle vlastně má znamenat? Další jeho podivný vtípek, který se jí nezamlouval. A právě proto se rozhodla, že tedy ač nemá páru, proč se chová tak podivně, jednoduše si zahraje s ním.
"Slyšel jsi to?" vyhrkla najednou a vyskočila na všechny čtyři. Nechtěla ho sice původně děsit ještě víc, jenže chtěla vědět, jak daleko s tímto vtipem zajde. A kdo ví, třeba už mu vážně přeskočilo a je prostě takový.
"To mi kručí v břiše, možná máš pravdu, možná bych tě měla sežrat, uděláš to dobrovolně?" usmála se lehce zlověstně a prohlédla si jej od hlavy k patě, načež se musela lehce oblíznout. Kožich jí mírně zajiskřil, ale neudělala ani krok vpřed. Čekala, co Savior doopravdy udělá.

Byly to samé problémy. Už ani nepamatovala, jak bezproblémové dny vypadaly. A nejspíše ještě jen tak žádné bezproblémové dny nebudou.
"Nějak nespěchám, když se tam teď válí samý potrat..." zamumlala, když Savior nadhodil to, že by ztráta Flundry nemusel být jediným problémem. Ostatně bylo mnoho problémů právě po cestě domů. A právě proto se k tomu Lennie moc neměla. Konec konců se jí tam vlastně ani moc nechtělo. Celá ta její pohodová představa smečky byla pryč a teď už v tom neviděla víceméně nic jiného než jeden velký vopruz.
"Někdy bych se ale zachránit i nechala, kdyby ses pak cítil lépe," ušklíbla se nad tím, že by mohla čas od času svolit a zahrát si na bezbrannou vlčici, která potřebuje velkého silného vlka, který jí vytáhne z průšvihu. Že to na ty dva nesedělo? Ano správně! Ale pokud by to Saviorovi čas od času namastilo alespoň trochu ego, proč ne, udělá to i ráda.
"Dobře, v tom případě si vystačím s tebou," pronesla a nehodlala ho prosit dál. Ono stejně by asi nic moc nezmohla a není to zas tak důležité, aby se jeho prohlášení pokoušela nějakým způsobem změnit. Vidina toho, že se utáboří na nějaký čas v nějaké větší jeskyni... Co kdyby šli k Ohnivému jezeru? Tam by mohlo být dobře! Jenže v tu chvíli začal mluvit o tom, že bude z Nym žrádlo...
"Ničí potrava nebude..." odsekla jasně a zřetelně, aby Savior přestal placat nesmysly. Pokud si na ni nezkusí pochutnat vlci u jezevců, už se to nepodaří asi nikomu.
On si ale našel další cíl oné možné hostiny. Lennie se na něj udiveně podívala, protože nejdřív naprosto nechapala, proč jí zase odpírá tělesné teplo. Proč je zase támhle a ne tadyv? ptala se sama sebe otráveně, neboť jeho zmrzlou prdel potřebovala více než nikdy. Ale on si mlel to své...
"Opravdu na to vypadám," pronesla bez sebemenšího bližšího zájmu. Sice to chování bylo mírně podivné, ale ehm, někdy Savior byl prostě divný. Jednoduše se tedy něco takového dalo poměrně snadno přehlédnout a úspěšně ignorovat. Lennie zavřela obě oči a sem tam jedno trochu pootevřela, aby se podívala, co mu zase šplouchá na maják. To jednou prostě nemůže jít a být v klidu?
"Nebyl bys vůbec dobrý, takže děkuji, ale nechám si zajít chuť," odvětila po chvíli, neboť stále stal jako tvrdé Y a zamračeně na ní civěl, jako by si snad už brousila příbor.
"Kde si vůbec na takový blbosti zase přišel? Sežral jsi snad cestou vtipný houby? Děláš si že mě prostě prdel? Přijde ti to vtipný? Jak malej harant..." protočila nad tím oči a ulehla tak, aby se na něj nemusela dívat. Ono ho to treba přejde. Ostatně bylo jen otázkou času, než mu začne harašit.

<- Spáleniště přes Zubří Vysočinu

Přikývla na to, co říkal. Rozhodně se takhle s Nym nedostanou moc daleko, takže se nejspíše budou muset překonat a přežít někde v ústraní, než se počasí alespoň trochu uklidní.
"Jenže bez ní už se v Ragaru nemusím ani ukazovat," objasnila situaci toho, že pokud by Nym už domů nedorazila, asi by nemělo smysl tam taktéž chodit. To už by jí Falion stoprocentně vyhodil a měly by pindy pokoj. Možná by pak v Ragaru klid byl.
"Ach ano, jsi šíleně strašidelný vlk, celá se třesu," protočila nad tím pobaveně oči. Mohla si z celé situace dělat srandu. A ne protože by snad byla silnější nebo by záhadně věděla, že by bitku s ním vyhrála, jednoduše si z toho utahovala, protože zatím nebyla na seznamu a nejspíše by tam ještě nějaký čas být ani nemusela.
Uděláš prosím ty tvoje čáry máry, abychom si měli kam lehnout?," zeptala se jej milým tónem, aby bylo jednodušší jej k tomu přimět. Mezitím začala na vybraném místě, ktere bylo na hraně vysočiny a lesa, hrabat sníh na kopy, aby udělala místo pro oba vlky a mohli si tak lehnout na trávu.
Sama si pak na to místo kecla a ocasem důrazně naznačila, aby se Savior přidal. Ostatně lepší místo už kolem nebylo. Je dost možné, že tu umrznou, až budou na Nym čekat. Oj oj, snad jí to nebude trvat dlouho.
"Můžeme se schovat ve Východním úkrytu a nebo se zastavit v Narvinijském, není dobrý nápad vydat se do Ragaru, když je takhle, cestou bych něco ulovila za pomocí magie," oznámila mu, jak by se věci mohly mít později a trochu čekala jeho souhlas nebo námitky. Ostatně si začínala dost zvykat na to, že cestovali dva a ne jeden.
"Opravdu to nevezmeme přes Asgaar? Nym by si mohla alespoň chvíli užít společnosti jiného vlčete a ty bys mohl alespoň trochu pokecat se starými známými, já bych si užila pocit normální smečky..." podívala se na něj dychtivě, neboť by se jí něco takového líbilo. Nikdy jiné smečky nenavštívila, nikdy neměla koho navštěvovat, takže byla zvědavá, jak to vypadá, když si vlk přijde neutrálně popovídat s jinými vlky, aniž by se do smečky přidal.

Falion tě vydědí, až přitáhneš brebery a skončíš se Cynthiou

//Elypole

Hodlal být tím, kdo je neustále přitomen v realitě a v tom ho Lennie i nechávala. Tohle se vždy hodilo. Musela s ním navíc souhlasit.
"Je mi jasné, že už ted někde leží obě dvě a přemýšlejí nad tím, jak mě ze smečky dostat. Možná se modlí k bohům, abych nejlépe ztratila Flundru, což je dost pravděpodobné, protože už ted je sama, nejspíše má zase svou hlavu a dělá si, co chce..." povzdechla si Lennie.
"Je mi naprosto jasné, že se pokusí obě dvě o to, abych si moc neškrtla... Ale nepůjdou na to střetem, vědí, že bych je obě naráz srovnala se zemí, pokusí se to uhrát hlavou... Pokusí se mě vyhodit ze smečky, aby byla mladá nechráněná. Pak ji zabijou," interpretovala Lennie velmi rázně to, jak se věci v budoucnu budou mít. "Jsou dvě, a právě proto doufám, že se na tebe budu moci spolehnout jako na partnera v zločinu, ostatně co zmůžou pak?" ušklíbla se. Zákeřnost jí rozhodně nechyběla ani tentokrát. (Ach jáj, zase abych decentně upravovala povahu.)
Přivřela lehce nenávistně oči nad tím, že by se měla ve sněhu válet ona. To se jí nelíbilo. Rozhodně tedy nebyla vhodná doba na to, aby soupeřili o to, kdo koho dokáže uzemnit na delší dobu. To at si dělají v blízkosti vyhřátého úkrytu. A proto tedy dále nepokračovala.
"Vlastně jsem nad tím moc nepřemýšlela, byl jsi jen další idiot v mém životě, většinu dne jsem si na to nevzpomněla," řekla mu na rovinu a usmála se. Dětinské hádky nad naprosto irelevantními tématy byla vskutku jejich specialita.
"Kéž bych to mohla zažít," vydechla tiše nad představou jeho tehdější smečky. Rozhodně to znělo lépe, než smečka v nehostinných horách, kde jsou zimy opravdu tak kruté, že by se nedivila, kdyby se pak počty na jaře nerovnaly těm na začátku zimy. Ale ne všechny zimy byly takto kruté.
"Upřímně doufám, že našel skvělý život," dodala tiše ohledně Kessela. Pokud se ted neměl jako král, nejspíše by mu jeho odchod Lennie vyčítala. Ale nejspíše už se nikdy jen tak ani jeden z nich nedozví, kam ten vlk zmizel.
"Jsi tak k zulíbání, když nemáš náladu pod bodem mrazu," poznamenala tiše a rozhlédla se, aby se ujistila, že se stále drží správného kurzu. "Myslíš, že bude v pořádku?" zeptala se ho ohledně Nym a pohlédla na jezevčí les. Opravdu doufala, že ji jezevec vezme až k lesu, který zminovala Lennie.

// Zubří vysočina

<-- Houštiny

"Berme scénář toho, že mi opravdu pomohou. Falion bude mrtvý a co pak? To je pak taky budu muset zabít, protože to místo budou chtít všechny? Za to Ragar asi nestojí, nevím. Čím víc nad tím přemýšlím, tím pasivnější přístup začínám mít. Tedy jo, nejraději bych ho kuchla. A ty dve taky a klidně i další, ale k čemu by to vlastně bylo. Ragar by se rozpadl," povzdechla si a pokračovala dál. Tahle situace měla dvě řešení. Telerovat fakt toho, že je Falion neschopný a tak dále, přemýšlet nad lišárnama v duchu a nic víc. No a nebo tedy to, že příště odejde do jiné smečky nebo bude tulák. Zvládla by obojí. Tedy smečky jsou pohodlí a většinou klid, ale to asi Lennie I obětuje, když žádná nebude podle jejich představ.
"Asi nejsem, to máš pravdu, ale jsem kouzelná," poznamenala trefně a ušklíbla se. Netřeba komentovat to, že se snad nikdy staře ani necítila.
Ale pak se Savior najednou válel ve sněhu. Kdyby nebylo tak milion stupňů pod nulou, asi by to byla sranda.
"Promiň, nechtěla jsem, abyscdo toho sněhu zahučel," pípla omluvně a na moment se zatvářila i smutně, než se Savior sebral a vrátili se zpět ke konverzaci.
"Přezimuješ tam a budeš mu tam parazitovat, to je fér ne? A protože je blbeček, můžeme se mu smát z povzdálí, jakmile je zima pryč, můžeš odejít, já tě tam držet určitě nebudu. Sama tam nechci být," nabídla mu možnost toho, že by to mohl brát z jiného úhlu. Třeba jo nemá rád, ale rozhodně mu může svou přítomností dělat menší problémy během dnů tuhých mrazů. Konec konců třeba chcípne mrazy.
"Jednoho dne si ten les vezmu zpět, byla škoda, že z toho nic nezbylo než dva starouši neustále kňučící o tom, jak je dnešní život na houby," pousmála se nad představou, jaké by to mohla být pěkné zase les na ostrově uprostřed Kiërbu nazývat domovem. Změnilo by se tedy dost a dny nebyly tak růžové jako kdysi, ale domov je domov a to asi žádné místo nenahradí.
"Scaritu jsem poznala až ve chvíli, kdy mi ji Kessel představil jako partnerku. Znali jsme se dlouho, byl jeden z prvních vlků, které bych tu v zemi mohla nazývat přáteli. Se Scaritou jsme se spřátelily až na základě jeho předčasného odchodu. Ale kdo ví, třeba žije, Smrt mi nikdy neřekla, že je mrtvý..." řekla zamyšleně. Lennie veľmi často pri návštevách dostávala seznam mrtvých přátel, ale Kesselovo jméno nikdy nezmínila. Znamená to, že je na živu?
"Klímová smečka zněla jako dobré místo pro život. Takových už je teď méně a méně," řekla mu a přemýšlela nad tím, kde by možná opravdu mohla být spokojená tak, aby Měla skoro vše, co chce. Ještě se na malý moment otočila. Byla na známém místě.
"Heheh, čarodejnice," zasmála se při vzpomínce na podivnou událost a nebylo nejspíše třeba nic takového Saviorovi ani připomínat, však ono to tak dávno nebylo.

--> asi Spáleniště? (Nefunguje mi mapa)

<-- Tulipánová louka

Třeba je to dobrý nápad. Jenže ty dvě by okamžitě žalovaly. To chce páku. No třeba v tomhle pomůže nevědomky Nym. Ještě to promyslí. "To zní jako vyčerpávající věc," zabrblala nad tou možností, že by se nakonec všechny tři spojily. Navíc naprosto nereálná. Ale to taky muselo přijít v úvahu.
"Chceš tím říct, že až budu stará, nebudu jen zlá, ale i ke všemu naprosto odporně ošklivá? Jo, ak to si poznamenam," přikývla velmi spořádaně a snažila se nesmát. Toto bylo velmi důležité! Až budu stará, bude ošklivá! Jeho slova to naprosto potvrzují.
"A právě proto jsem si tě vzala já, co by s tebou taky Smrt pak dělala, zjistila by, jaká je to chyba.a že jsem vlastně naprostá hvězda, že mě baví s tebou trávit čas dobrovolně," drcla do něj lehce plecí, aby ztratil trochu rovnováhu. A kdo ví, třeba by i upadl, ale vysoký sníh jej jistil.
"Neuvěřím, že by ses přidal, dokud se tak nestane, což nehrozí, asi bych se ale tiše křenila tomu, jak komicky to vypadá, že zrovna ty hodlaš být na oko někomu podřadný," vyjádřila se k tomu v duchu, kterým kritizoval situaci on. Prostě řekl, že žádný Ragar nebude, proč teď zase mění rozhodnutí? "Není od tebe hezké, že mě lákáš na paralelní svět, kde bys svolil k něčemu takovému," vyčetla mu to hezky, neboť to opravdu nebylo pěkné, když o věcech takto žertuje.
"Bylo by fajn mít vlastní smečku. Ty všechny tady jsou ubohé, plné, nebo na pokraji zániku," zasmála se a rozhlédla se kolem. Nikde ani noha. Ono celkově je východ území poměrně prázdné místo. Možná je to nedostatkem vody. Možná je to tím, že se do těchto končin "za Narrskými kopci" jen tak někdo nevydával.
"Můžeme parazitovat v Ragaru a nechat dělat všichnu práci ty dvě blbky. Sice to tedy nevidím nadějně, pokud by měly něco lovit ony, ale já schopný lovec jsem a ty taky nestojíš za starou cetku," přemýšlela nad tím, jak náročné bude získat potravu v horách. Minulý rok musela lovit v údolích, takže nehrozí to, že se nejspíše bude potrava nacházet přímo v Ragaru. Škoda. To místo mělo i své nevýhody. Samozřejmě poslední dobou viděla jen ty.
"Chce to magii ohně do budoucna, asi půjdu tetku Smrt brzy otravovat," řekla mírně zamyšleně. Momentálně byla za své magie poměrně ráda, neboť se jednalo o poměrně vhodný balíček pro lov a útok, pokud ty dvě trubky něco zkusí, bude jednoduché je zpacifikovat.
"Chybí mi Narvinij, věci byly tehdy tak jednoduché a přímočaré," pronesla mírně sklesle, neboť jí trápilo, jak komplikované najednou vše bylo. Ráda by měla zase alespoň trochu klid a řešila pouze vlčí problémy a vztahy. Drama je zábava. Jenže teď? Řeší jak přežít léto, zimu, koho kuchnout nejdřív... Svět je vzhůru nohama...

--> Elysejská pole

"Většinou protože všichni nakonec ve smečce pochcípají nebo zdrhnou, to už je normální, začínám přemýšlet nad tím, že být tulákem není zas tak zlé, ostatně už nikoho nemám, takže proč se vlastně starám," poznamenala, že se její postoj možná změnil, co se týče její potřeby patřit ke smečce. Ke smečce, která funguje by i možná ráda přilnula, ale tohle, co spíše vypadá jako parodie na smečku? Je to jako příšerný vtip.
"Nejspíše taková chci i být, nepříjemná, nepřátelská, škodolibá a zákeřná... Kdysi jsem byla milá, hodná, v životě bych nepřemýšlela nad tím, že bych někomu záměrně ublížila... A stejně mě neměli rádi, takže jaký je v tom vlastně rozdíl... Tobě se navíc nová Lennie líbí víc," připomněla mu, že stará Lennie nebyla vlastně velký magnet na přátele, ač byla velmi společenská a přátelská. To že ji mlela držka už je vedlejší, no rozhodně kdysi byla lepší materiál na kamarády než teď.
"Čím starší jsem, tím více je mi to fuk, tedy myslím to tak, že mi to leze krkem, stačí mi, když budeš sem tam kolem ty a nějak dál to neřeším, je to zbytečné, stejně víc jak polovina chcípne. To si raději nechám někoho, koho Smrt nechce taky," vyplázla na něj jazyk a vyjádřila svůj postoj k tomu, že by si měla v následujících měsících najít více přátel. Zbytečné...
"Netuším, jak to ten d**** dělá, nikdy mi to neřekl, stejně jako jsem si musela zjistit sama, že je teď alfou Borůvkového lesa, třeba udělal mrtvolu že Storma..." zatvářila se nad tím tak nějak lhostejně. Drby jsou drby a tohle byl celkem jeden z těch starších. Jojo, ať si ten borůvkový les taky vychcípá, ostatně tak je to snad i nejlepší.
"To mi zní jako vydírání..." naznačila hravě, když oznámil, že může být morousem kdykoliv. Že by ho to alespoň trochu teď opouštělo? Bylo na čase... Spokojeně se pousmála.
"Nesnášíš představu Faliona jako alfy a máš takové nápady? Blázne, jeden se odtamd snaží zdrhnout a ty takhle..." protočila nad jeho nápadem oči, tak či onak si z ní stejně něj střílí. Hlupák.

--> Houstiny

Ušklíbla se. "Co bych pro tebe neudělala..." vydechla lehce ironicky s úsměvem a zadívala se letmo na Nym. Byl to už tak nějak instinkt. Sice moc dobře věděla, že se Nym sama o sebe nějakou dobu dokáže postarat, no raději byla stále v pozoru. Ještě neplánovala jít do plné potyčky s alfou, jen protože ztratila Nym.
"Nejlepší pro všechny asi bude, když po zimě Ragar opustím. Nebo už teď, ono je to jedno. Zimu dokážu přežít i bez smečky. Ulovíme něco a zimu přečkáme ve východním úkrytu, pak se uvidí. Očekávám, že Cynthia a Styx najdou společnou řeč. Obě jsou slabé no dohromady silnější, nikoho nepodceňuju... Možná je lepší nechat Ragar chaoticky chcípnout, teď se skládá z mírumilovných a magorů, takže se pak zbaví těch hodných a nakonec se pozabíjí navzájem, to raději půjdu pokecat o pšence se Smrtí," stěžovala si, ale čím víc o tom mluvila na hlas, tím víc bylo jasné, jak ji vlastně takový konflikt otravuje. Nelíbilo se jí, že je tam Cynthia, která nejednala vůbec dle své povahy a právě v tom Lennie cítila podraz. No a Styx? O té není asi třeba mluvit. Starling je pomalu silný asi jako Nym a Severka neublíží jen tak. "Je to zbytečné řešit, ostatně se jedná o poměrně přímočarou situaci," zamračila se nad tím a vydala se za ním. Ještě stihla ale kontaktovat Nym.
"Počkáme na tebe v Zarostlém lese, jen to řekni pak jezevci a on tě tam odvede," řekla v duchu Nym. Nepochybovala o tom, že se s tím malá vlčice popere. Sice mozek říkal nenechávat ji nikde, ale stále byla nalezenec a bylo jasné, že to nějakou dobu zvládne i sama.
"Jestli sis nevšiml, nejsem zrovna moc dobrá v navazování pozitivních vztahů, nejsem oblíbená a asi mi to ani nevadí, život je jednodušší, když se tě ostatní raději bojí a respektují než aby se s tebou chtěli kamarádíčkovat," řekla, jako by mluvila o počasí. Ostatně to takhle bylo pořád. Nepotřebovala to moc řešit, něco se prostě nikdy nezmění a ona to moc dobře věděla. A asi už to ani měnit nechtěla. Je ta nepříjemná, neurotická, zlá čarodějnice a tak dále... Nic negativního na tom neviděla. Každý je záporákem něčího příběhu, tak proč tak rovnou nefigurovat hned v několika?
"Spíše nevím, co bych si s nimi řekla, mrtvý mají být mrtvý, takže mi to přijde vhodné narušovat pouze v nějakých případech..." řekla ledabyle a pomyslně nad tím pokrčila rameny. Bylo to poměrně nepřirozené, ale někdy se hodilo prohodit slovo s těmi, kteří mohli mít užitečné informace a zároveň už nemohli v běžných případech mluvit.
"Můj bratr Blueberry je v tohle divný. Umí vyvolat mrtvé kdekoliv. Naprosto nepřirozené a mrtvoly jakožto fyzického rázu, odporné," ohrnula nos nad tím, co Blueberry uměl. Ale nikdy o tom příliš nediskutovali, oni se vlastně fakt dlouho neviděli. A asi jen dobře. Někteří vlci jednoduše nemají být sourozenci.
"Myslím, že se o ní Falion dobře postará, dá jí na krk Severce a za měsíc si nevzpomene, že existuju. Stejně jako všichni ostatní," promluvila ještě o průběžném rozhodnutí, že by nejspíše bylo nejlepší, kdyby se od Ragaru vzdálila. "Budeš se pak o mě starat," vyplázla na něj jazyk a rozhlédla se, kudy by vůbec mohli jít. "Řekla jsem jí, že se potkáme v Zarostlém lese, ostatně tam sníh nedopadl a když uděláš tvoje čáry máry, můžeme tam ležet v teple a suchu," řekla mu plán a vydala se na západ, neboť měla v plánu Jezevčí les obejít, než se Nym rozhoupe a skočí za rodinou.

--> Tulipánová louka (uděláme kruh a skončíme v Zarostlém lese (Tulipánová louka -> Houštiny -> Elypole -> Spáleniště -> Lučiny -> Zarostlý les))

Opravdu se nezdálo, že by chtěl. A tak už ho nechtěla štvát dál. Raději zavrtěla nad tím přístupem hlavou. Možná by mu to možná fakt ulehčilo, jenže to by bylo asi opravdu moc jednoduché.
"Tak se pojďme projít kolem," nevrhla mu, neboť tedy museli počkat jen na Nym, která se tu poflakovala, aniž by se plně rozhodla zajít k jezevci. A v tu chvíli si Savior začal stěžovat.
"Nám - jako těm, kteří s ní tráví čas, neboj, nikdo ti další děcko pod nohy nekope," ujistila jej a pokoušela se zabránit tomu, aby nad jeho trochu komickou reakcí neprotočila oči. Byl vtipný.
"Upřímná? A co jí jako mám říct? Sorry zlatíčko, ale musíme kuchnout Faliona protože je mamlas? Ostatně je úplně jasné, že by si vybrala jeho. Stejně jako to vždycky dělají všichni ostatní," usmála se lehce ironicky nad tím, co řekla a tím celá věta působila poměrně zahořkle. Nebyla to novinka, že nebyla nikdy ničí první volba, dost často ani druhou. Je to o zvyku. Je první volbou sama sebe a tak je to nejspíše nejlepší. Alespoň někdo, že?
"Tak to se asi moc s tou tvojí Elisou nekamarádíčkujete, ne?" zasmála se tlumeně tomu, že tedy asi nevěděl, že měla v předešlých letech děti. Je dost možné, že se na to prostě sem tam zapomene, ale u Saviora se zdálo, že vůbec netušil, která bije.
Vstala a začala ze sebe sklepávat sníh na zem. Pohlédla n jezevce a přemýšlela, co by vlastně opravdu viděla. Možná to měla zkusit už jen tak pro zodpovězení otázky.
"Nemám vazby k rodině, takže rodiče tam pravděpodobně neuvidím, nemám ani partnera, který by odešel předčasně, stejně tak žádná vlčata, která by měla nehodu..." přemýšlela tiše nahlas a pátrala po tom, kdo by mohl být ten, koho by u jezevce zahlédla. Možná nikdo?
"Scarita nebo Indil," zamumlala potichu, když si uvědomila, že vlčice asi byly nejbližší duše, které Lennie opustily bez rozloučení.
"Ale mluvit s mrtvými není můj šálek čaje," řekla nakonec a naznačila Saviorovi, aby jí vedl kamkoliv od ošklivého jezevce.