Příspěvky uživatele

<--- VVJ

Rozhodně nebylo v plánu, aby se takhle matlala v blátě na Galtavaru. Z nějakého důvodu jí to připomnělo její dávný sen, kdy chtěla jít honit losy právě sem a právě v takovém počasí. Asi by to poměrně klouzalo a všichni by vypadali jako Duncan od hlavy až k patě... Ale něco na tom jednoduše bylo. Nejspíše by to bylo vysoce nebezpečné a zároveň zábavné. U Lennie je stejně mezi těmito věcmi poměrně tenká hranice a většinou platilo že to, co je zábavnější, je zároveň i extrémně nebezpečné a na životě ohrožující. A zastavilo jí to někdy? Ani ne.
"Tady je to fakt fujtajksl," přiznala vlčatům a byla ráda, že se s nimi teď nemusí plahočit holem jen tak. Přes ten désť cítila známé pachy, které přiřadila Lauře a vlčatům z Asgaaru. Nejspíše se taky někdy v blízké době byli projít. To je nejspíše smolík, že je zastihl déšť. Lennie si ale všimla, že začíná opět poprchávat a díky tomu začala ještě kromě bláta nadávat ještě i počasí. Den jako stvořený na závody v bahně, což?
"Až se narodíte a budete trochu starší, budete se sem chodit učit plavat. Nejspíše vás tam prostě hodíme a přežije jen ten, kdo začne plavat... Né, dělám si z vás jen srandu, ale bude určitě v té době již pěkné letní počasí, tak toho můžeme využít. Bude tak fajn, že už budete velicí Satani až bude zase zima," oddechla si Lennie. Bylo by příšerné, kdyby byla opět taková zima jako letos a mláďata by byla opravdu ještě malinká. Za rok touhle dobou již budou skoro dospělými jedinci. Jistě to zase uteče jako vždycky. Nic netrvá věčně a Lennie se vždy zdá, že vše trvá snad jen titěrný zlomek sekundy.
"Jakou asi budete mít magii? Vsadím se, že by táta chtěl, aby jste byli zemáci, jenže těch už má dost, takže můžete mít prosím nějaké ty blesky a tak? Maminka by měla veeeelikánskou radost za další bleskovou myšku, prosím prosím," začala prosit bčicho, aby se jí narodila vlčátka s magíí po mamince. Nejspíše by neměl Savior radost, kdyby se ukázalo, že by jej teď nešikanoval elektřinou jen jeden, nýbrž snad úplně všichni z rodiny. Smutné. "Můžeme se na to zeptat Smrti," navrhla sama sobě Lennie a pokračovala do Jedlového pásu.

---> Jedlový pás

<--- Neprobádaný les

Tak a jsou tu. Nebylo to tak dlouho, co se tu kochala Nym. V noci bylo jezero dnes klidné. Žáby ještě pravděpodobně spaly v bahně a stejně tak všichni další živočichové, kteří by mohli dělat hluk. Obešla tady rákosy a šla podél jezera. Dneska to nevypadalo ani na návštěvu příšery, takže nemusela ani vyhledávat palmu na objímání.
Jaksi jí to stále táhlo blíž a blíž k zřícenině. Věděla, že Savior nechtěl, aby tam chodila. Vždyť si ho tam Smrt již minule chtěla nechat. Jenže Lennie si tam nikdy nechávat nechtěla. Vždycky jí vyhazovala jako se vyhazují trapní příbuzní ze sešlostí celé rodiny. To je tak nefér. Lennie bavilo mít jakési privilegium toho, že jí jaksi z divných důvodů tolerovala i ve chvílích, kdy už by byl asi díky drzosti jiný vlk dávno mrtvý.
"Možná bychom jí mohli jít navštívit. Omrkneme to teď jen jako průzkumníci a později se vrátíme. Řekneme tátovi, že se utáboříme na noc v Jedláku a zajdeme se jí ukázat. Možná bude mít radost, zeptám se jí, jak se má a zda jí něco netrápí. Přeci musí být nějaký důvod, proč je vlastně vždycky tak nevrlá," přemýšlela Lennie nahlas a rozhlédla se, kde to vlastně je. Celou dobu se držela kolem břehů, aby se nezatoulala někam, kam se zatoulat nechtěla. Nechtěla na jih. To by se dostala k Borůvkovému lesu a ten naštěstí neměla důvod navštěvovat. Místo toho se posadila chvíli k břehu a pozorovala vlny. Vítr si s nimi velmi pohrával a budilo to velice uklidňující dojem. Neměla více méně nad čím přemýšlet, byla jednoduše přesvědčená, že má jen jedinou možnost. Co taky jiného? Bandu neschopných vlků, vlčici, která tomu dopomůže a vlka, který pak řekne, že nemá křišťálovou kouli, aby viděl, jak vše posral. Mohla se vzpomenout na sebe a na Saviora. Ale zase nechtěla, aby se něco stala jemu.
Zvedla se a přistoupila k tmavému jezeru, aby se napila a zahnala tak alarmující žízeň. Voda byla studená, ale na druhou stranu se jednalo o jednu z těch nejlepších jezerních vod. Neměla navíc žádné negativní účinky, které by jí nutily dělat usměvavé věci.
Hned na to se zvedla a řekla si, že se tedy nic nestane, pokud půjde prohlédnout Jedlový pás a později se vrátí k Saviorovi a půjdou spolu. Takový je teď plán.

---> Západní Galtavar

<--- Východní úkryt

"Čumte na ty stromy, jo? ... Jo, hah, vy vlastně ještě nemůžete. No to je fuk, je to jen pár stupidně vysokých stromů. Na tohle místo bacha, prý sem chodí zmije... Tedy plazí se. Ačkoliv případě Cynthie zmije umí i chodit," potácela se lesem dál a dál od Narvinijského lesa s myšlenkou, že by bylo nejvhodnější vrátit se, aby Savior pak nevyskočil div z kůže, kdyby zjistil, že byla pryč vlastně tak dlouho. Dokonce už zapadlo i slunce a začala být poměrně zima. Zvedal se vítr a zdálo se, že už zase bude pršet. No dobrá tak se tedy vrátí. Stejně to bude určitě chtít ještě zapíchnout i v tom velikém úkrytu, který právě objevila. Tedy ona o něm věděla již dlouho, jen na jeho existenci poměrně zapomněla. Ale tak kdo by se jí divil, Dlouho žádný úkryt mimo území smečky nepotřebovala. Spala v jeskynních Narvinije, pak spala v té Života na vrcholu Narrských kopců a teď má ty špatné, studene a věčně vlhké jeskyně v Ragaru. Plíseň je tam určitě taky. Možná i pijavice ve vodě a divné sinice. Bleh... Nechutné. Možná by nebylo od věci zkusit najít jinou jeskyni. Jenže se Lennie obávala, že v tu dobu už bude velice imobilní a po horách nebude možno se s takovým břichem pohybovat.
"Mám celkem žízeň! Nebo máte žízeň vy? Je to celkem dobrá tůra, měli bychom se podívat k řece!" navrhla a jak řekla, tak to taky udělala. Vydala se směrem kudy tekla řeka, kterou mohli všichni společně navštívit a poté se pravděpodobně vrátit zpět k Saviorovi, který bude alespoň trochu odpočatý. Lennie spát teď nemohla. Byla roztěkaná a musela stále myslet na jedinou věc. Jaký asi bude přímý rozhovor se Smrtí po tom všem, co se za posledních několik měsíců událo. Minule to bylo pořádně na nože, jenže teď se nejspíše karty obrátily a Lennie byla připravená dělat kompromisy pro přežití všech, které tak milovala. A to ještě nejsou ani na světě.
"A nebo víte co! Aina je fakt nudná řeka, jdeme rovnou k jezeru! Přísahám vám, že tam někde žije příšera. Možná tam žije ta Saviorova Lochneská příšera, ale kdo ví. Třeba je to opravdu jen kus palmy... Měl by pít z Tenebrae častěji," zasmála se nad vzpomínkou toho, jak se Savior snaží nepanikařit v tváří tvář velké příšeře. Ať už to vlastně vypadá jakkoliv.

---> VVJ

<--- Východní hvozd

WOW, tohle místo by se Saviorovi mohlo zajímat. Byl teď lenoch poměrně expert na úkryty, takže Lennie tušila, že by se mu mohl tenhle zamlouvat. Lennie nakoukla dovnitř. Pamatovala si jej velmi mlhavě ze vzpomínek, které se tradují někdy na začátku její Gallireiské kariéry.
"Je tu hezky ne? Tak takhle přesně vaše rodiště vypadat nebude. Jaká to smůla což?" zažertovala, když si celý prostor prohlédla.
"Ale jak jsem řekla, ukradneme neexistujícím betám smečky místo v jeskyni a taky vezmeme kožichy. A když to nebude stačit, budeme buzerovat Saviora do té doby, než se opravdu přemluví, že zajde něco ulovit. Něco velkého, z čeho bychom mohli strhnout kůži... A pokud bude zvěřina nedostatkem, může to samé udělat se Cynthiou. Ta vlčice je pořádná lhářka, dávejte si na ní pozor. Díky ní se na území pohybovala Styx s otevřenou náručí. Příšerné..." mlaskla nespokojeně nad tou vzpomínkou, kdy se cítila tak trapně, neboť Falion naprosto přehlížel fakta. Sice zpětně uznal chybu, ale už dávno mohlo být pozdě...
"Váš táta mě asi musí mít hodně rád, když je ochoten tohle všechno trpět," konstatovala, když si kecla na prdel před úkrytem. Stále nepršelo, takže nebyl ani důvod zalézat nikam složitě. Neměla moc času. A pokud chtěla projít o samotě jen s vlčaty v bachoru co nejvíce území, musela pohnout svým zadkem... "Ale já ho mám taky hodně ráda, jen někdy nevím, jak mu to dát najevo, jsem zabijákem veškeré romantiky. To asi taky zdědíte po mně," povzdechla si nad tím, jak chladná někdy byla a díky tomu nejspíše někdy Savior o jejich vzájemné lásce pochyboval.
"Naštěstí bude ještě dlouhá doba na to, aby si to vše ujasnili a žili šťastně až navěky. Teď přemýšlela nad tím, co udělá s tím, aby Ragar nenapadla Styx. Procházela území, kdo ví... Třeba navštívila i jejich úkryt. To místo je fakt katastrofálně nezabezpečené. Hned jak dorazí domů, dostane Falion verbální sekec mazec, aby šel něco málo pochcat. Stejně nemá celé dny co na práci. Akorát teď bude zase vymývat mozek Nym těmi jeho srajdami o tom, jak musí být hodná na všechny motýlky i dementy. Takový krávoviny...
Naštěstí ale věděla, že má Nym svou vlastní hlavu a pokud nechce nějaké názory přijmout, vyhodnotí je jako nepotřebné. Pokud bude chtít, bude jej poslouchat. Jenže Lennie věděla, že jsou si v názorech poměrně podobné. Obě se radikálně držely toho, že je třeba mít nějaká pravidla. Hlavně se ani jedna nebála ozvat kdykoliv. To se ale u Faliona nevyplácelo.

---> Neprobádaný les

<--- Narvinijský les

Měla tenhle les taktéž ráda. Krásně to tu teď po dešti vonělo. samozřejmě zatočila na sever, aby se pak při cestě na západ vyhnula pohledu na Středozemní propadlinu. To místo nenáviděla.
"Takže děčka, má se to takhle. Chodí tu kolem takový smeták. Říká se jí Styx. A tahle vlčice je zlá. A taky žere vlčata. Fotřík říkal, že vás ochrání, jenže ona se paktuje se Životem. Co s tím, říkáte si?" promlouvala k vlčatům a procházela se přitom Východním hvozdem.
"Víte já mám takový nápad. Uděláme ze Smrti vaší kmotru. Ostatně asi v sobě máte nějaký její zlelený drogy, takže asi budete nějakým způsobem švihlí. Ale to nevadí, budu vás mít ráda i tak. A ten bručoun taky. Já vás vlastně budu mít ještě raději, když budete pořádně zlobivý. Hlavně když budete ohrožovat na životě proradnou netetu Cynthiu a jejího pravděpodobně spratka. Kdo vlastně ví, jaké to vlče je. Ale paktují se spolu, tak to klidně taky zterorizujte k smrti," dávala nenarozencům hned první tipy na nejlepší život v Ragaru. Samozřejmě to obsahovalo zlomyslnosti alfě tak, aby to Falion sváděl neustále na vlčecí hrátky, zlobení Cynthii, klidně by jí ale mohli hodit ze srázu. Nějaký sráz jim Lennie klidně pořídí... Mohli by mít rádi Nym.
"Nym je vaše sestra. Nebojte, já vám nikdy neřeknu, že to vaše sestra vlastně není, narodíte se do světa, kdy nebude existovat jiná realita než tak, kdy je vaše pravá sestřička. Určitě se bude zlobit, že jsem jí chtěla pořídit sourozence, ale nakonec bude ještě ráda, že vás bude moci provádět neplechou," pousmála se nad tou představou Lennie. Vrásky jí ale dělal Savior a jeho odmítavý postoj. Byl v tom zatvrzelý mezek a vlčice toto na něm úplně nesnášela. Ale to už se Lennie vydala na průzkum dalšího místa.
"Pojďte... Jo počkat, já jdu!" povzbudila sama sebe pro průzkum dalších území. Myslela na to, že by se pravděpodobně Savior zlobil, kdyby zjistil, kam to zase šla, jenže ten si teď dával dvacet a neměl šajna, kde zase Lennie trajdá. A možná je to tak lépe. Jí ostatně teď chytila vejletová. A musela se snažit, když stále nepršelo a mohla se volně pohybovat a alespoň trochu si oddechnout od dešťových přeháněk a slejváků.

---> Měsíční rašeliniště (přes Kierb)

<--- Kierb

Extra 5

Savior se zašil taktéž v lese a Lennie se mohla i s vlčaty projít. Měla na tento les tolik krásných vzpomínek.
"Budu vám zatím říkat Satani, stejně jsme ještě nepřemýšleli nad jmény. Vlastně ani nevím, zda jste holčičky, kluci, nebo mix..." Dumala samozřejmě nad pohlavím vlčat již nějakou dobu, jenže teď jí to hlodalo ještě více. Kdo ví, ona bude za všechno. Pokud to nebude vetřelec, který jí rozpáře břicho, nejspíše se spokojí s čímkoliv. Ačkoliv asi hy jí ani ten vetřelec nevadil, splnilo by to její přání zabijáckého prcka, no ne?
"Nikdy bych neřekla, že budu někdy mluvit s vlastním pupkem," pronesla nevěřícně, jako by se právě snížila na horší úroveň.
"Furt vypadá, jako by si myslel, jaká neopatrná jsem, jenže já moc dobře vím, na co stačím a na co ne!" zlobila se Lennie dál, ale tím, že se nacházela na místě, kde měla již skončit na celý život a poměrně se jí tu i dařilo, trápilo jí zpětně celé to téma odhledně faktu, že již Savior nechce být alfa.
"Kdyby váš otec nebyl srab, byly by jste potomky alf tohoto lesa, jenže fotřík už byl alfa dvakrát a dvakrát je očividně až moc," postěžovala si Lennie. "On byl vždy někdo a nikdy nezažil tu situaci, kdy byl přehlížen a nikdo nedocenil jeho schopnosti. Ale věřte, že jednoho dne prozřou a uvidí, že bylo špatné o mně někdy pochybovat, doufám, že alespoň vy mě budete milovat a uznávat to, kým jsem, že nejsem jen pouhá kappa, pouhé nic. Samozřejmě bych mohla být ještě omega, ale nejspíše by bylo něco takového až moc skandální," promlouvala Lennie více otevřeně svému břichu během procházky po domovském lese. Chybělo jí to tady. I za deště, který se tedy alespoň teď uklidnil. Nejspíše se jen střídala dešťová mračna a zanedlouho začne pršet znovu, ale alespoň na tento hezký skok do lesa, je přijatelné počasí. Les krásně po lese voněl a dokonce se k životu začínaly probouzet světlušky.
"Vlastně proč bych vám to tady trochu neukázala?" řekla dětem, která tu s ní samozřejmě ještě nebyla a vydala se směrem na jih, aby jim představila taky Východní hvozd, se kterým Narvinijský les sousedil.
"Tady v tomhle lese jsem mimochodem potkala vašeho tatínka, nenáviděli jsme se. Taky se tomu nedá divit. V té době jsme byli střelená individua... To jsme doteď, jenže se ukázalo, že jsme celkem kompatibilní individua..." vyprávěla dál a vydala se směrem do jižní části hvozdu.

---> Východní hvozd

<--- Nad kopci

EXTRA 6

Pokračovali dál podél Kierbu a Lennie stale upírala zrak směrem k jejím opravdovému domovů, který vlastně nikdy duší neopustila.
"Uděláme si svůj koutek v převisu, aby se tam hezky žilo. Ukradnu klidné místo pro bety. Vlastně je to dobrý nápad, až dorazíme domů, nátahem všechny kožichy do mist pro bety. Stejně se tam ještě dlouho Cynthia valet nebude," poznamenala suše a rozhodla, že rodit rozhodně hodlá na místě, které by minimálně mělo být její. Samozřejmě nebylo by to to nejvhodnější, ale co se dá dělat. Ještě si o tom mohou promluvit dodatečně.
"To je v pořádku, uspořádáme nějaký ochranný satanistický rituál, který ochrání naše vlčata před kanibalismem. Ať už z venčí či mezi nimi, kdo ví..." řekla Saviorovi a naznačila to ale humorně, aby to nebral tak vážně. Ještě potřebovala poslouchat, že černá magie nikomu nepomůže. Když rituálně obětuje dvacet srnek, třeba se něco stane. Tedy kromě toho, že se nechá tlít tolik tel, se určitě něco musí stát.
"Ale nemysli si, že bych ti nevěřila. Jsi jediný, komu v tomhle mohu důvěřovat. Jen si nejsem jistá, zda něco zmužeme proti něčemu, co si naklonilo i Život. Bude nesmrtelná, nezabiješ to, nezraníš to, jak s něčím takovým chceš bojovat?" zeptala se jej Lennie zvědavě a zároveň se snažila neznít tak zoufale. Měla opravdu strach a začínala být velmi paranoidní, co se týče ochrany vlčat. Kdo ví, kolik jich přežilo zimu a takové vlky jako Styx. Třeba tu není sama. Třeba mají celou smečku! Žádnou smečku, mají kult! Velký kult šílenců a pojídačů vlčat.
"Jak chceš, to taky můžeme, ale já bych se tam i tak velmi ráda podívala a trochu zavzpomínala,, můžeš na mne počkat někde v tom úkrytu, dojdu tak za půl hodinky, miluju tě," oblízla jeho čumák a vyrazila radostně přes kameny, které přešla za život tolikrát, na ostrov, který býval jejím domovem.

---> Narvinijský les.

<--- výšiny

Extra 5

"Fajn, tak si uzmeme všechny kožešiny zvěře v Ragarských horách!" řekla rozhodně a podívala se na něj, zda bude souhlasit s konfiskací všech hřejivých zdrojů. Respektive se samozřejmě jednalo pouze o předměty, které teplo udržovaly. Ale to taky stačilo.
"Tak hele ZLATO, já to zvládnu! O to se neboj!" oponovala Saviorovi v problému ohledně neschopnosti vůbec někam dojít, když byla hezký kulatá a baculatá. Co mají dělat tlustí vlci? Viděla vůbec někdy nějakého tlustého vlka, který se tu pohyboval? Nejspíše vsi hni pošli, protože nedokázali projít několik sedel a kopců do úkrytu... Kdo ví, třeba tu někde jsou. Ale zní to spíše jako záhada a mytologie. Možná je větší šance vidět jednorožce než tlusté vlky.
"Možná proto pak tak smrdíš, když hodláš nad každou koupelí nadávat," pronesla ledabyle, aby se toho chytil a začal oponovat v tomto pochybně pravdivém tvrzení. Samozřejmě že nesmrdí, ale Lennie měla ráda jakoukoliv příležitost, kdy si z něj může dělat haló.
Jenže pak se Savior vytratil a Lennie se zmateně rozhlédla, kde vlastně zase je. To jo urazila natolik, že se šel ptát veverek na pravdivost toho lživého tvrzení? Po chvíli jej konečně zahlédla. Vlastně si nevšimla předtím toho, že potkal Savior jiného vlka. Byl to ten samý, kterého velmi malou chvilku viděla mezi vrbami na jihu. To oběhl Gallireu opačné a zde se střetávají?
"Proč se bavíš s tak divnými vlky?" zeptala se jej, když se vrátil. Lennie se nehodlala nijak zajímat o nějakého podivína s bublinou a raději si hleděla cesty, než se vrátili zpět k předešlé konverzaci.
"To je sice hezké, jenže jak dlouho asi tak zůstane mrtvá? Myslíš, že to bude trvat dlouho, než přispěchá Život a oživí ji stejně jako Cynthiu? Protože nechávat takovýhle dě*** je naprosto normální i za cenu několika mrtvých nevinných vlčat, nechápu to. A jestli to udělá, najdu způsob, jak se mu pomstim, i kdybych měla Smrt vystřídat v jejím postu ... No Smrti," řekla zlověstně a bylo jasné, že pro pomstu takového kalibru by byla schopná zajít i takto daleko. Kdo ví. Třeba by to pak byl úplný souboj titánů.
"Budeš se chtít zastavit v Narvinijském?" zeptala se jen krátce Saviora, když se dostali na místo, kde již začínala cítit velikou nostalgii. Kdyby nebyl všudypřítomný déšť tak otravný, chtěla by se v oblasti déle zdržet, jenže takhle to vlastně asi vůbec nejde. Museli pohnout zadkem, byli oba mokří jako slepice a už se za nimi dělala pomalu nová říčka.

---> Kierb

<--- les nad Horizontem

Extra 5
Les konečně opustili, takže se na ně zase pořádně rozpršelo. Savior se špitál někde vzadu a asi přemýšlel nad životem brouka. Lennie kvůli tomu počasí v duchu už neskutečně soptila, ale nedalo se nic dělat, tohle všechno byl její dokonalý nápad a naprosto se za to nenáviděla. Mohli teď být někde v suchu a těle, no ona si řekla, že je čas na putování století a pořádně si to tu užili. Kdy zase budou mít tolik času někam takhle putovat? Nejspíše už nikdy nic takového nepřijde. Budou muset živit vlčata a poslouchat otravný krákání Cynthii. Na tohle se celý život těšila, až ji bude nějaká idiotka buzerovat. Vůbec nechápala, co se sakra stalo, že vůbec něco takového dopustila. Měla ji nechat chcípnout dokud mohla a nezajímat se o to. Bylo by to tak lepší a nejspíše by nikomu nechyběla. Neměla žádné přátele a nikdo ji nějak extra neměl rád, proč tu stále ta vlčice je a proč dostala druhou šanci? Aby byla delta? Tfuj na celý hierarchní systém. Kdyby bylo po jejím, vypadalo by to úplně jinak. Jenže protože je Savior suchar a už si užil vše a vše zažil, nebude mít zase Lennie nic. Vlastně ano, bude mít vlčata, která ji Život vezme a Styx sežere. Teď už byla návštěva Smrti nevyhnutelná. Co musí udělat pro to, aby mohla v noci klidně spát bez strachu o to, aby se neprobudila a nezjistila, že jsou vlčata mrtvá. Nejspíše teď věděla, co udělá. Jenže Savior by s něčím takovým určitě nesouhlasil. Naštěstí co oči nevidí, to srdce nebolí. Jednoduše mu to neřekne a bude dělat, že nic neprovedla. "Všechno bude v pořádku, Satani. Jednoho dne budete trýznit ty životně nedůležité kretény tak, že potěšíte i samotnou Smrt, to vám slibují!" řekla odhodlaně směrem ke svému břichu a ušklíbla se.
Byla si jistá, že to bude ještě velmi zajímavý rok pro všechny zúčastněné. Nejhůře z toho pravděpodobně vyjde Savior, který bude proklínat den, kdy se rozhodl Lennie ubytovat Lennie před deštěm kdesi na náhorní plošině. Jenže teď je moc pozdě a bude to muset zvládnout. Ostatně na to není sám. Má Lennie a taky neurčitý počet malých antikristů, kteří se již velmi těší na svět.
Konečně ji doběhl i Savior a mohli pokračovat spolu. Kdo ví, nad čím tolik dumá on.
---> Nad kopci

<--- Seveeni hvozd

Extra 6

"I tak by to bylo chladné. Hory jsou "překvapivě" chladné," utrousila poznámku o tom, že žádný úkryt v Ragarz by nejspíše nebyl dostatečně dobrý, aby si nestěžovali.
"Dost o Falionovi, všichni víme, jaký je to blázen, že mu to vůbec nevadí. Navíc je to i volba Haruhi a Sayapa, že tam zůstávají," řekla tiše neboť měla pravdu. Vlci tam zůstávají dobrovolně. To oni si vybrali hory kdo ví proč. Nejspíše kvůli horskému vzduchu, který dělal dobře jejích plicím.
"To co je zas za romantické pohnutky? Chceš mě obskočit znovu? Co přijde příště? "Oh drahá, líbí se ti tyto úchvatné rozkošné sedmikrásky? Rajcuje tě vůně borovic? Mám tě namazat olejem z vojtěšky?" Ptactvo, on se ptá na ptactvo... Jestli se mi líbí zvuky ptactva..." smála se Lennie té jeho vtipné otazce
"Ty chceš vědět, co se mi líbí? No dobrá. Rozhodně ne zvuky ptáků, seru na ptáky. Mám ráda bouřky, velice nečekaně že? Mám ráda vůni jahod, mám ráda ten letní den, kdy je zataženo a chystá se vydatný déšť. Mám ráda ametysty a nerada je vždy dávám Smrti, mám ráda Narvinijský les, lepší místo na zemi nejspíše není... Mám ráda tebe, více méně asi nic víc," shrnula tak nějak její oblíbené věci, na které si teď vzpomněla. Taky měla ráda takové ty kytičky modré barvy, které rostly občas v Mechovém lesíku v trávě mezi stromy. To území kdysi patřilo Nervinijské smečce.
"Tobě se ty jejich zvuky líbí? zeptala se zpět Saviora na jeho oblíbené věci a místa. Touhle konverzací čas utíkal tak rychle, že si ani nevšimli, jak daleko už vlastně zase jsou. Už poznávala, kde se nachází. Nejsou zas tak daleko od Narviňáku. Takže to znamená, že za velice krátkou dobu oběhli tak velkou část území. A Lennie je ještě mezitím těhotná!
"Bát tebe. Chmm. Však víš, že je blázen. Šla jsem proti ní já a Elisa a stejně nestáhla ocas mezi nohy a zahanbeně neutekla, myslíš si, že ji můžeš jakkoliv zastrašit? Ta vlčice už je vlastně mrtvá," řekla Lennie mírně podrážděně. Nálada samozřejmě zůstává dobrá, ale jakmile přijde řeč na tu vlčici, není nikomu do zpěvu. Takové magory je těžké odehnat, nepřestane dokud nechcípne.
"Ale věř, že až někoho jen tak zabiješ, přijdu ti radostně naproti, ty moje zrůdo," zasmála se Lennie a znělo to, jako by to celé myslela vážně. Jen ať si zabíjí koho chce, Lennie by jej vždy v něčem takovém taky podpořila. Byli v tomto ohledu podobná kreatura.

---> Nad kopci

<--- Studánky
Extra 6

Procházeli nějakým lesem, který Lennie nepoznámala. Respektive tudy nejspíše někdy šla a Lennie vlastně nedávala jen pozor a věnovala se všemu ostatnímu jen ne lesu. Všechny lesy tady v okolí vypadaly stejně, takže ani nevěděla, který z těch je tento. Všechny tak nějak splývají do jednoho, takže kdo ví, kde se zase vynoří, až lesy opustí. Ale šli dál bez toho, aniž by to jeden z nich řešil nahlas.
"Měl jsi to vidět, objímal jsi palmu a pokřikoval na to. Vážně kopec srandy," zasmála se, neboť se jí zpětně vybavilo, jak to doopravdy vypadalo. V jeho hlavě to asi muselo být opravdu nepříjemné.
Věnovala mu taktéž několik doteků, aby se necítil zanedbaný. Tohle jí asi také vyčítal často. No Lennie povahově nepatřila k těm, kteří se umí velmi dobře vyjadřovat fyzicky. Savior na to dost často zapomínal, či mu to nejspíše jednoduše nedocházelo, že má Lennie jakýsi blok. Doufala, že se to třeba jednou změní. Snažila se to změnit, ale zdálo se velmi těžké jít proti své nátuře. Někdy si přála být jako normální vlčice a dávat Saviorovi znatelně najevo, jak moc si ho
"To by asi dopadlo podobně, pokud by nebyl někde kolem horký horský pramen, který by celou tu oblast zateplila, jinak je to asi úplně jedno," přemýšlela nad tím, zda není v horách někde nějaký pramen, který by mohl kdesi ohřívat nějaký úkryt, který by pro jejich případnou rodinku stačil. Kdo ví, třeba se po něčem doopravdy mohou zkusit podívat. Ani jeden z nich totiž nedisponoval magií, která by se hodila k tomu, aby udržovali jeskyni teplou. To by mohl být problém. Možná by mohli vlčata vychovávat v bývalém úkrytu Ageronské, to od Ragaru není daleko a možná by Falion mohl rozšířit hranice... Ale co to povídá, Ragar žádné hranice nemá...
"Nebojíš se o ně, když se tu kolem potuluje Styx, která by mohla být potencionálním nebezpečím?" zeptala se jej vážným hlasem. Vypadala najednou ustaraně, neboť pokud pekla s Životem, mohlo to její mladé stát život. Pokud si sám velký Život řekne, že ta mladá chcípnou, příjde Styx a všechny je vezme. Pak aby zase mohla Lennie jít prosit a upisovat duši Smrti, aby jí vrátila vlčata v jakémkoliv alespoň trochu použitelném stavu. V hloubi duše si přála, aby to byli mladí terminátoři, kteří by se nenechali. Malé zrůdy, které by byly obávány mezi většinou.

---> Les pod horizontem?

<--- Kaňon řeky

Extra 5

Dostala se se Saviorem k houštinám, jenže jaksi nejevila zájem o brodění křoví. Počkala na Saviora, aby s ním srovnala krok a nabídla možnost obejít křoví kolem, aby se mohli vyhnout nepříjemnostem. Nikdo nechtěl schytat trnem do tlapky či mít větvičky a listy v srsti. Lennie už si pomalu začínala zvykat na to, že prší a vlastně už to ignorovala. Zlobila by se samozřejmě na počasí pořád, jenže to by k ničemu nevedlo.
Konečně se dostali ke studánkám, kde se mohli osvěžit.
"Ta voda tady napomáhá léčit rány! Ale nezdržuj se tu dlouho, kdysi jsme tu byli a pak se nám šíleně motala hlava z té páry, raději se jen napijeme a zase půjdeme," navrhla Lennie a ještě jednou se ze studánky napila, aby uhasila žízeň, kterou dostala v poušti. Pila dostatečně, jenže poušť z vás vodu vysosá poměrně dost. Počkala, až se osvěží i Savior a mohli opět vyrazit. Lennie navrhla cestu mezi listnatými s že Romy na sever. Původní plán bylo zastavit se na Elypolích, ale to se jaksi nějak nestalo. Nevadí, ještě bude mít několik příležitostí se tam podívat. Navíc by tam nebylo teď nic k vidění. Květiny stále ještě rostou minimálně a teď vydatně prší.
"Kdybych neříkala, že jsem v jináči, ještě by si pak mysleli, že jsem tlustá!" argumentovala Lennie zpět ohledně toho, jak se poslední dobou chlubila vlčaty. No což, Darkie a Maple jsou vlčice, které takové věci těší. Tak proč by se nepochlubila. Navíc to vlk cítí a hlavně vidí.
"Upřímně... Kdybys ho zabil, asi by mě to rajcovalo," zasmála se Lennie ohledně možné vraždy Duncana. Asi to byly hormony, ale představy toho, jak Savior trhá hnědého bláto vlka na kusy, se jí velice líbila. Možná až velmi nepatřičně líbila. Raději tedy pokračovala v trochu jiné konverzaci, aby na podobně divné a kontroverznější myšlení zapomněla co nejdříve.
"Mi povídej, pokud nebudu ležet u ohně, mohli bychom tam nastydnout," povzdechla si Lennie ohledně chladného úkrytu. Byla to ta nejnegativnější v ex hor jako takových, nikde se tam neohřejou bez pomoci magie. Bude muset sehnat někoho, kdo roztopí celé místo, aby si Lennie uchovala dobrou tělesnou teplotu pro zahřívání vlčat. Nechtěla aby se jim něco stalo jen kvůli taktický špatně vybranému místu.

---> Severní hvozd přes Švitořivý (přechod tam není, ale na mapě je čip lesa, co ty dva spojuje)

<--- Tekutý písek

Extra 6 (Označím přímou řeč až se vzbudím)

Dostali se až ke kaňonu, který byl velmi blízko práhu pouště. Savior myslel, že se někde utáboří v jeskyni a přečkají noc. Lennie měla trochu jiné plány a spíše to viděla na rychlejší tempo. Ještě aby se mladá narodila někde v náhodné jeskyni mimo Ragar. Samozřejmě nejspíše by bylo pohodlnější raději zůstat na noc někde uvnitř, jenže Lennie byla hrr a chtěla být už v Ragaru. Kdo by to byl řekl, že si někdy něco takového taky bude přát. Většinou by nejraději skočila z útesu, než aby se na to území dobrovolně vracela. Raději se ohlédla na Saviora, zda jej nenechala někde v dálce za sebou a oddechla si, když jej tam opravdu za svým ohonem našla.
Byla zase o trochu rychlejší a Savior s sebou stále nosil teď již bezpečně uchovávaný suvenýr v podobě písku z pouště. Kdo by si kdy vzal z pouště něco takového? Stále nechápala přesný Saviorův zájem o to, aby někam donesl takovou zbytečnost. Ale kdo ví, ať si vlastně v tomhle ohledu dělá co chce. Jen to bylo jednoduše zvláštní. Nejspíše s ním opravdu ještě stále cloumala ta voda z řeky. Nejdříve ta příšera a teď tohle, zlobila se v duchu na situaci. On má být ten vážný a tak! Takove chování je u něj nepřípustné, vztekala se neustále, když se vydala kolem kaňonu. Nebylo asi moudré jej zkoušet zdolávat v tom dešti. Takže to vzala kolem a přemýšlela, jak si později poradí s řekou. Říční eso bylo nejspíše velmi vhodným místem, kde se mohou vydat na druhou stranu. A je to také velmi blízko. Gestem naznačila Saviorovi, aby přidal. Nechtěla se máčet v řece po západu slunce. Chtěla být tou dobou již alespoň na Elypolích a tam se mohou možná někde kolem na noc usadit, pokud počasí bude třeba ještě horší a veverky začnou létat vzduchem. Jenže jak tak mířila k tomu esu, zjistila, že mohou vlastně sejít do kaňonu a alespoň to přebrodit tam. Je to velmi mělký úsek plný krmení. Nakonec jednoduše půjdou po proudu tak dlouho, dokud nenajdou vhodné místo, které by bylo možno zdolat nahoru na Elipole. Někde tam cesta vedla, to Lennie bezpečně věděla.
U břehu řeky si Lennie prohlédla, jak moc je to vlastně vysoké a zjistila, že byla hladina skoro stále stejná a po těch nejvýše položených kamenech v řece přejdou bez problémů na nejvýše po lokty zmáčení.
"Už mi řekneš, k čemu to někam doopravdy táhneš? To sis jednoduše řekl, že v Ragaru chybí písek?" ptala se jej, když šli po proudu řeky, dokud nenarazili na místo, kde se dalo velmi lehce vyjít kopeček nahoru.

---> Studánky

<--- poušť

Extra 6

Tohle území velmi dobře znala. Kdysi tu byla se Severkou a Matali. Taky tu byl Nox a další vlci, které přílišně Lennie neznala. Vlastně to byla ta doba, kdy se do smečky přidala znovu. Jaká to chyba... Já tu chybu udělala dokonce dvakrát. Jsem opravdu naprostá kráva. Vyčítala si mnohé, ale přidání se do Ragaru asi nejvíce. A to to na začátku vypadalo jako dobrý nápad.
"Beru to zpět, když to teď říkáš, asi to byl dobrý nápad, promiň," přiznala, že už jí po tomhle tolik nevadí, že jsou právě na poušti a nikde nebylo ani živáčka.
"Jsem ráda, že to tak dobře chápeš," zažertovala zpět Saviorovi ohledně jeho charakteru. "Bude to skvělá vlčice, skoro stejně dobrá jako já. Jen je škoda, že nebude TAK dobrá!" začala se mírně chvástat, ale vše to podávala tak s humorem, že nebylo jisté, zda si dělá sama ze sebe srandu, či to vlastně myslí vážně.
Jenže Savior zase běhal kolem a něco dělal. Lennie jen přihlížela z dálky a ptala se sama sebe, zda stále ještě ta voda Tenebrae působí. Kdo ví, třeba teď už bude takový pořád. Pak se vrátil s pískem v tlamě a začal cosi mektat o tom, co bude dělat s tím vším pískem. Ale Lennie mu to vůbec nerozuměla.
"Cože? Říkáš, že s tím uvolníš Doktora?" zeptala se nevěřícně. Nebylo mu moc rozumět a těžko se odhadovalo, proč má písek v hubě. "Proč máš ten písek v tlamě, nebuď takový dement a vyflusni to, přeci to nebudeš tahat s sebou... Leda že bys... To třeba hodil Duncanovi do krku!" navrhla naprosto nový revoluční nápad.
"Třeba by bahenní lázeň prospěla mladým?" pomyslně pokrčila rameny a pokračovala dál nekonečnou pouští. Byla otrávená už nějakou dobu tím, jak nebylo vlastně na co koukat. Všude byl písek a modrá obloha. Alespoň té by si měla užívat, protože zase bude v kaňonu pršet jak z konve. Na to se opravdu netěšila. Kdyby deště pronásledovaly bouřky, nejspíše by jí to tak nevadilo, jenže deště s deštěm jsou nic moc. Konečně ale zahlédla zeleň kdesi v dálce. První náznaky křovíček a trávy! A taky se začaly tvořit mraky a teplo už bylo taky ty tam.

---> Kaňon řeky