Příspěvky uživatele

<- Nad kopci přes Ještěří lučinu

Matko, kde jsi? chtěla jsem říct. Všechno bylo vysoké, tmavé, nebo zase úplně bílé, neviděla jsem skoro ani na krok a to, co jsem si všimla, nevypadalo tak, jak by mělo. Otevřela jsem tlamu, abych něco řekla, ale pak jsem ji zase zavřela. Slyšela jsem matčin hlas, který mě napomínal, že nemám mluvit, když je to zbytečné. A když tu nikdo nebyl, rozhodně to zbytečné bylo, že?
Sedla jsem si, nohy mě bolely. Podívala jsem se na ně, ale nevěděla jsem co dělat. Nikdo tu nebyl, nevěděla jsem, jaký směrem je domov. Odkud jsem přišla. A chtělo se mi spát. Byla jsem ale vznešené krve a takoví nemůžou spát jen tak někde, jako ubohý póvl.
Nic ale nebylo dobré, všechno bylo špatné, úplně špatné. Tiše jsem zakňučela a hned se kousla do jazyka. Vznešená krev nekňučí jako obyčejná špína! Nikdy nedává nic najevo! začala na mě matka křičet a já jsem ještě silněji zmáčkla jazyk, až jsem cítila krev. Třeba mě to zasytí! nadšeně mě něpadlo a začala jsem ho žmoulat ještě víc.
Nemohla jsem si odpočinout, ještě ne, ale třeba, když půjdu dál, najdu místo, které bude vhodné. Přikývla jsem hlavou, znova vstala a pomalu vyrazila dál. Ani jsem se neuvědomila, že jdu přes místa, kde je pach vlků obzvlášť silný.

← mimo Gallireu

Bolely mě nohy. Ne že bych to chtěla někomu říct. Z toho by matka zuřila, napadlo mě a nedobrovolně jsem se otřásla. Za to bych taky dostala. Zaťala jsem zuby, abych se konečně ovládla a přestala se klepat. Moc to nepomáhalo. Kde jste všichni? zakňučela jsem, zase jenom v duchu, kdyby tu náhodou někdo byl. Jenže jsem šla od rána a pořád nikdo. Pamatovala jsem si, že mě někdo odnesl. Otec s matkou to určitě nemohli být, ti nesení nesnáší, snažila jsem se vyřadit všechny logické možnosti. Protože tak se mělo přemýšlet. Poznat situaci, zjistit, co je nejlepší volba, a řídit se jí.
Koukla jsem se za sebe a skoro doufala, že uvidím nějakou postavu, jak se za mnou žene. Klidně nějaký podřadný vlk, kterého rodina vyslala. Vždyť ztráta jediné dcery Balthuse a Rodinie je důležitá událost, ne? Co si matka beze mně teď počne? Říkala, že už má vyhlédnutých pár vlků, kteří by mohli být mými partnery. Teď ale nebude mít nikoho, s kým by je mohla svázat a kdo pomůže rodině získat pozici nejlepších lovců? Matka musí být strachem bez sebe, toto je naprosto nepřípustné.
Teď jsem se podívala dopředu. Stála jsem mezi obrovskými stromy, takovými, jaké byly ošklivé i na pohled, vůbec ne rovné a přímé, jaké by správné stromy měly být. Viděla jsem jen na pár řad před sebou, když jsem se podívala nahoru, neviděla jsem zase skoro nic. Svíral se mi z toho žaludek a musela jsem polykat sliny, abych nezvracela. Věděla jsem, že zvracení bolí.
Na takovém místě by se ale žádný slušný vlk nezdržoval a tak jsem šla dál. Ještě jednou jsem se ohlédla. Nejde někdo za mnou? Ne. Nejde. Z tlamy mi uniklo tiché zakňučení a já radši zadržela dech.

→ Ještěří lučina