Příspěvky uživatele

< návrat zpět

FM 4/5 | Tour de Gallirea 5/15

>>> Poušť

No, neřekl to přímo, ale asi úplně nehrozilo aby jí odvál vítr, takže si úlevně oddechla. PTSD na pár chvil zažehnáno. "No, na to bych si úplně nevsázela," okomentovala jeho poznámku o tom, že ona určitě ještě povyroste. Ale vadilo jí to vlastně? Asi moc ne. "Co je malý, to je hezký," doplnila hlavně pro vlastní dobro. Nemusela všechno pořád dělat jen pro ostatní, že jo?
Ulevilo se jí i s dalším jeho projevem. Asi bylo celkem normální přát si něčí smrt. Alespoň z toho nabyla ten dojem, heh. Nicméně jeho ztráta ji trápila, i když on s tím vypadal smířeně. "A co když jo? V týhle zemi uměj vlci čáry. Třeba někdo oživuje duchy?" Byla to jen domněnka, ale říká se, že naděje umírá poslední. Na druhou stranu. Bylo dobré živit falešnou naději? Motala se jí z toho přemýšlení hlava.
A horko na tom asi také mělo své zásluhy. I přes to by Cyrilovi možná i odpověděla, kdyby nebylo té příhody se štírem. Štíry! "Množí se toooo!" Zavřeštěla znechuceně a vletěla mezi další prstovité skály. Zastavila se, až když z písčité planiny neviděli ani fň. No. Byl tu aspoň stín. Když se ale dost vyfuněla, uvědomila si, že to tu duní takovým celkem děsivým zvukem. Zaujatě zvedla hlavu. "Wow, jsem ráda, že teď už se o duších nebavíme," poukázala na to, jak hrozivá atmosféra tu panuje a pak zase pro jednou ztuhla uprostřed pohybu s otevřenou tlamou. Z jedné díry na ni civěl další brouk. Tenkhle neměl žádné žihadlo, ale zato pořádná kusadla a byl... Velkej jako vlk? "Dooobře, teď se neohlížej," doporučila svému parťákovi. "A deme hezky pomalu pryč," dodala. Za prvé byla utahaná po tom úprku a za druhé jí z nějakého důvodu přišlo, že bude lepší, když nebudou dělat příliš prudké pohyby. Uf.

>>> Konec světa

Červenec 4/10 Nina | FM 3/5

"To nezní až tak jednoduše," poznamenala s poťouchlým úsměvem. Z vlastní zkušenosti věděla, že změnit něčí názor je... těžký jako prase. Takhle své myšlenky ale samozřejmě nahlas neformulovala a místo toho obrátila list. "A co když mají pravdu oni a my se nechceme nechat přesvědčit?" Zamotala je do celého problému až nešťastně. Přitom to vzniklo jen z jedné malé nevinné a dobře myšlené poznámky.
Nechala se však přesvědčit aspoň o tom, že má na světě své místo. O tom ostatně nebylo pochyb. A místo toho se začala rozpačitě ošívat pod dalšími slovy chvály. "Já ve skutečnosti nejsem až tak mladá. Jen jsem moc nevyrostla," vysvětlila s horkými tvářemi. Ještěže není u vlků vidět, jak se pod chlupy červenají. "Takže tebe by cákání se mnou nebavilo?" Nevzdávala se pořád naděje, že třeba vlčici do hry došťouchá, ale rozhodně nechtěla nikoho nutit k něčemu, co neměl rád. Sama by se už do ničeho nutit nenechala. Nedovedla si ale představit, že ji samotnou by tohle dovádění mělo někdy přestat bavit. Byla to bžunda!
Nicméně opravdu pro její dobro přestala a slušně čekala, až šedivá ukojí svou žízeň. "Není za co," broukla bez okolků, neb jí to přišlo jako naprostá samozřejmost. "Také cestuješ? Znáš nějaké zajímavé místo?" Chytila se tématu v tématu a pak rychle zamrkala, když došlo na jména. Tak hezky se jim povídalo, že si neuvědomila, že na tuhle formalitu ještě nedošlo. "Můžeš mi říkat Ivy," sdělila ochotně. Neřekla "jmenuji se", takže si Nina mohla domyslet, že to není její skutečné jméno. Ale záleželo na tom?

FM 2/5 | Tour de Gallirea 4/15

>>> Narrské kopce

"Zas tak hubená nejsem!" Vyhrkla odmítavě. "Nebo jo?" Zeptala se obratem poplašeně. Mohl by ji odvát vítr? Ještě nikdy se to nestalo, ale to on tu byl ten starej a zkušenej, že jo? A teď jí zasel semínko pro nové PTSD. Ani posednutí démonem ji tolik neděsilo, protože to neznělo tolik... reálně. Heh.
"Mi nepřijdeš tak zákeřnej. Ale jestli se tak chceš prezentovat, budu předstírat, že ti to věřím," zamrkala na něj jedním očkem, protože normální jednoduché mrknutí bylo nad její síly a tiše se zahihňala nad tím, k čemu ji přirovnal. Z nich dvou byl medvědovi rozhodně podobnější on.
"No ty kráso. Kdybych já potkala svojí ségru... zdrhla bych," přiznala bez okolků a jak se jí zkřivil obličej, bylo jasné že by to nebylo kvůli tomu, že by byla přízrak. "Ale moc mě to mrzí... Že je tvoje ségra duch," sklopila na okamžik hlavu. Zahanbená tím, že ona by ze smrti té své možná měla drobátko radost. Zatímco on ji měl z toho, že ji mohl vůbec zahlédnout. Museli si být asi hodně blízcí, když si připomněla z jakých podmínek Cyril pochází.
"Jo, je tu děsný horko. Netušila jsem, že je na jihu až tak moc teplo," zamudrovala s jazejčkem až na hrudi. Kopec nechali za sebou, ale problémy tím nemizely. Teď ji pálil písek do tlapiček a to bylo teprve ráno! "Co je zase tohle?" Vyjekla polekaně, když na nějakém kameni zahlédla divného velkého... brouka? S klepítky a dlouhým ocáskem. A... Vypadal děsivě. Zvlášť když se hned rozběhl jejich směrem. Iva sice měla pro strach uděláno, ale ta věc měla na tom ocásku nějakej ostrej trn a... chtělo jí to píchnout! "Zdrheeeeej," vykvíkla a zamířila radši zpět k horám, které měli po levici.

>>> Zpěvné věže

Červenec 3 - Nina | FM 1/5

Ivka se na šedivou podívala tak trochu s odstupem, jako by snad potřebovala prostor, aby jejím slovům porozuměla. A nakonec zformovala i nějakou odpověď. "Myslím, že mnozí by nesouhlasili," broukla pořád poněkud zaraženě. Ona a důležitá. Ona a potřebná. Znělo jí to absurdně. Ale hezky.
"Opravdu?" Dala se do dalších otázek, když se šedivka bez odmlouvání nedala do čeření vody s ní. "Já myslela, že zábava je prostě to, co nás baví. V dospělosti mne budou bavit jiné věci?" Nemyslela to jako rýpání, prostě tomu úplně nerozuměla. Celkově kopě věcí, kvůli zanedbání výchovy a nedostatku socializace, nerozuměla. A teď jí to museli všechny vysvětlovat náhodní kolemjdoucí.
"Tak já teda přestanu šplouchat, ať se můžeš napít a nevlítne ti to do nosu," pronesla zúčastněně a přátelsky se usmála. Úsměv jí ale záhy zamrzl, jako vždy když se začal někdo zajímat o její okolnosti. "Nezatoulala, prostě cestuju." Vysvětlila a o rodičích se nezmiňovala. Nechtěla vyloženě říct, že je tu sama samotinká a zranitelná. Ale ani nechtěla lhát, jako když tiskne, o tom, že jsou někde poblíž. Lhát se totiž nemá.

FM 5/5 | tour de Gallirea 3/15

>>> Prstové hory

Iva se jen ušklíbla. Z jejich předchozích konverzací tušila, že neměl úplně jednoduchý život, takže s okusováním kostí musel mít stejně bohaté zkušenosti, jako ona sama. Ani jeden z nich na to jistě nechtěl vzpomínat. Však teď měli bříška plná mladé daňčiny. Minulost se jí málokdy zdála tak vzdálená. "Pěkný! Tak mi je moc neukazuj, nebo ti je ukradnu," varovala jej dobrácky. Nemusel to být pořád jen on, kdo sype výhružkami do všech stran. "Proč bych nemohla být drsná i maličká? Ti nejmenší bývaj nejdivočejší," vypjala svou kostnatou hruď v marné sebeobraně. Byla si totiž vědoma toho, že její období růstu se chýlí ke konci, tudíž bude ráda, když ho doroste ještě aspoň o centimetr. I to byl možná jen přehnaný sen.
"Oh. OH! Ty seš taky nějakej hustej! To my musíš za každou cenu pořád jenom škodit?" Nejdřív si diktuje jakým způsobem ho má pohřbít, pak že jí bude strašit a teď rovnou posednutí démonem. "Já jsem přitom taková hodná a milá," zabrblala na oko uraženě. Ale pak pomaličku přeci kývla hlavou, když se jal sám sebe chválit. Nahlas by to neřekla, ale odkývat mu to mohla. Vážně byl kupodivu fajn. A to to mezi nimi na začátku nevypadalo vůbec růžově.
"Já popravdě ducha ještě nikdy neviděla. Ani v noci," šla s kůží na trh a vykulila na něj očka s jasnou nevyřčenou otázkou. Ty snad jo? Obří kostra vystupující ze skály ho ale moc neoslnila, a když ji upozornil na to dusivé ticho, uznala, že něco neni úplně v pořádku a rychle ho následovala o území dál. Raději se na nic moc nevyptávala a vzhlédla k vrcholku divného kopce, u kterého se právě ocitli.
"Obejdeme to, že jo?" Vrhla na něj štěněčí očka. Vážně se jí nechtělo v tom horku zdolávat nějaký vrchol. Určitě by to za ten výhled ani nestálo.

>>>> Poušť

Červenec 2 - Nina | FM 4/5

Ah. Hlas! Nejprve se lekla a naježila se. Protože doma, kdyby ji u tohohle někdo načapal, byla by v pěkném maléru. Ale jak vteřiny utíkaly, její mozek se vrátil do současnosti a ona hodně rychle splaskla a pro změnu zavrtěla oháňkou. Sháněla se přece po nějaké společnosti a ona za ní sama přišla! "Ahoj," pozdravila cizinku, jak se slušelo.
Strach z ní neměla. Už jen z toho, jak se držela zpět a dala o sobě vědět, bylo zřejmé, že jí nepřišla ublížit. Kdyby ano, určitě by využila momentu překvapení, Iviny nepozornosti a zápalu pro hru. Voda teď tedy přestala poletovat všemi směry, jen ten tenký proužek odkapával z její rozvrkočené oháňky. "Proč by mne byla škoda?" Jala se vyzvídat. Úplně nevěděla, co si pod tím představit. Proč vůbec řekla zrovna tohle. Ale bylo milé, že o ni měl někdo starost. Tady žilo tolik hodných vlků. Bylo to až k nevíře. "Taky sis přišla hrá... ehm, obstarat zábavu? Nebo pro jídlo? Vodu?" Ani nevěděla proč je dneska tak dotěrná. Asi jí ten pocit štěstí lezl na mozek.

Červenec 1 - Nina | FM 3/5

A zase byla u jezera. A zase hledala společnost. Té se dřív vyhýbala, takže nad tím sama žasla, ale... Nebylo se čemu divit. Dřív byla ve smečce, kde ji každý jen trápil. Dávalo smysl, že byla mnohem raději zalezlá někde v díře. Ale teď tady venku mohla potkávat úplně nové osoby. Dokonce i takové, co na ni byly hodné. Povídaly si s ní. Ba co, někdy došlo i na nějaké hry. A hraní přece patřilo k vlčecímu životu. A ona měla v tomhle ohledu co dohánět.
A tak si teď hrála i navzdory tomu, že její snahy o nalezení společnosti prozatím selhávaly. Hopsala na mělčině a se smíchem cvakala zuby po zčeřených kapkách. Zároveň s odhodláním v očích hledala způsob, jak gejzír vody vystříknout co nejvýše, pak zase co nejvíc do šíře. A prostě ty nesmysly, které k životu nikdo nepotřeboval, ale i tak se jim mohl věnovat. Prostě protože chtěl. Najednou nebylo přežívání přežíváním, nýbrž žitím. Většinu času si ani nevzpomněla na ten temný mrak, který se dříve roztahoval v její mysli. A dokonce žasla nad tím, jak mohla kdy uvažovat o tom, že by své trápení ukončila i jinak, než jen útěkem. To by bylo takové plýtvání! Život je bezva. A nejlepší na tom bylo, že teprve začínal.

FM 2/5 | tour de Gallirea 2/15

>>> Tmavé smrčiny

Ona si rýpala do jeho věku, on do její vychrtlosti, takže si neměli navzájem co zazlívat. A byla to celkem zábava. Mluvit o nesmyslech. Kdo by to byl řekl. "No dovol, kosti také mají nějakou výživovou hodnotu!" Jala se bránit svůj post nevyhovujícího cíle ke kanibalismu a pak se zaujatě zamyslela. "Nahrdelník. To jsou ty věci, co nosí někteří vlci na krku?" Ujistila se nejprve a vybavila si především Baghý s tím jejím pableskujícím čímsi. "To zní celkem drsně. Byla bych drsná," zazubila se náhle. Měla by zubatej krk. LoL.
"Takže dokud tě budu chtít mít u sebe, budu ti nosit kytky. A až mi začneš lézt krkem, tak je nosit přestanu," našla náhle řešení všech jeho výhružek a spokojeně si nad svou genialitou mlaskla. To už ale přidal do kroku, tak raději poskočila dopředu, aby na ni nedosáhl. Zase si na něco stěžoval. "Opravdu skvělí vlci si o takový věci nemusej říkat," uculila se nevinně. Pak ale museli zvolnit, protože se ocitli v jakýchsi horách a vlk najednou musel dávat bacha, kam šlape.
"Asi máš pravdu. Nejsou tu pořád, takže asi někde odpočívaj," odkývala mu to s naivitou vlčeti vlastní a pak vykulila oči na stěnu, co se zrovna skvěla za Cyrilem. "Ty kráso, to je hustý! Co to je? To je jako dračí kostra?" Obdivovala rozjařeně zkamenělinu, div že jí oči nevypadly z důlků. "A já myslela, že draci sou výmysl," hlesla a když se dost vynadívali, pokračovalo se zase dál.

>>> Narrské Vršky

FM 1/5 | přechody 1/15
>>> řeka Tenebrae

Cyrila svou otázkou asi celkem zaskočila. Asi to nebylo úplně k podivu. Kolik vlků za život se vás zeptá, jestli by vás nemohlo po vaší smrti sežrat? Ale on už věděl, že ona nepochází z úplně normálních poměrů a tím pádem může dělat dost divné věci, aniž by jí divné přišly. Z téhle jeho otázky si to však odvodila a poněkud rozpačitě se ošila. "Samosebou jen v případě, že bych neměla nic jinýho! Stejně budeš asi dost tuhej a žvejkavej," začala se smířlivým vysvětlováním a skončila u dalšího vtipu černého jak noc. No nic, snaha byla. "Ale kdyby náhodou, nechala bych aspoň zuby," poznamenala, jakože ty by poctivě zakopala. "Mám hrob označit a každý rok na něj nosit květiny?" Ujistila se ještě. Čistě proto, aby vše dopadlo dle jeho nejtajnějších přání.
"Však jsme si dali šlofíčka, ne?" Zakoulela očima, když se začal vymlouvat na plný žaludek, ale aby pravdu řekla, vlastně už ani nevěděla jestli vážně spali nebo rovnou vystřelili jak rakety. Tak moc se těšila do světa, že měla v paměti díry. Jeho výhružce se uculila a zamávala na něj zvesela a mírně provokativně ocáskem. Zatím měla slušný náskok, tak si to mohla dovolit.
"Každý společník lepší, než žádný společník," nechala se slyšet na druhém břehu řeky, zatímco se teď už vycházkovým tempem ploužili temným hvozdem, který zrovna jako ideální místo pro život nevypadal. A Cyril jí do toho vyhrožoval zbytekm živote bez chvilky klidu. "Myslíš, že duchové nespí?" Zeptala se zcela vážně, tentokrát jako prvotřídní nevzdělané vlče a... vedla je zase o dům dál. Tady se jí nelíbilo.

>>> Prstové hory

červen 10/10

Bylo to vlastně celkem legrační, že během svého pečlivě plánovaného útěku, který se samozřejmě absolutně nepodařil dle plánů, potkala oba své sourozence. Bratr si odvodil co se chystá z jejího podivného chování. Ji popravdě nikdy ani nenapadlo, že by ji mohl zajímat natolik, aby si něčeho divného všiml. Ale tak nějak ji to potěšilo. Včetně jeho omluvy a popřání hodně štěstí.
Setra ji načapala náhodou při vlastních záletech mimo území smečky. Díky tomu s ní měla alespoň o čem smlouvat. I pro Kristýnu bylo lepší, když Iva zmizela, protože ji nemohla naprášit, že se tahá s nějakým nicotným tulákem po venku. Jako to mimochodem udělal rok předtím její máti. Pochybný charakter se očividně taky dědí... Při té myšlence se Iva ale nespokojeně otřásla. Ona rozhodně neplánovala být běhna a mrcha po matce.

9/10

Abychom se ale vrátili k tomu, kde jsme ztratili niť. Hýbat se mohla. A to navíc v celém rozsahu. Bolení podlitin bylo trochu na obtíž, ale s tím se dalo žít. A tak se rozhodla do toho pustit. A po krátkém odpočinku po vydatné večeři, se vydala na cestu. Každý sebemenší krůček jí vlastně vnášel do duše špetku příjemného sebeuspokojení a určité hrdosti. Dneska to bylo špatné, ale nesesypala se jako obvykle! To si zasloužilo trochu té sebechvály, no ne? Ani se nedalo říct, že by to nějak zvlášť smrdělo! A den bez psychického zhroucení se musel brát jako dobrej den.
Šlo to pomalu, ale ona stejně nikam nespěchala. Nebylo moc pravděpodobné, že by ji někdo z rodného lesa pronásledoval, aby ji za flígr přitáhl zpátky. Jestli byla všem tak na obtíž, muselo se jim spíš ulevit, ne? Až na sestru, ta teď neměla koho ponižovat na každém kroku. Pokud se teda Kryšpín řídil Ivančinou radou a odešel taky. Jinak to teď mohl slušně schytávat místo ní.

červen 8/10

Naštěstí to nebylo tak, že by jí ty včerejší kroupy něco zlámaly, takže byla vlastně celkem provozuschopná. Navíc to nebylo poprvé v životě, co byla zbytá létajícími předměty. Její sestra uměla celkem slušně házet kameny, což bylo něco, co se naučila speciálně pro tento účel.
Když se nad tím Iva zamyslela, bylo vlastně celkem legrační, jak se životy ostatních kolem ní točily. Ačkoliv ji nikdo v rodině nechtěl a měli vlastně nakázáno její existenci ignorovat, ve výsledku si každý několikrát během dne udělal čas na to, aby jí alespoň vynadal do sobolích exkrementů. Pokud rovnou nedostala facku nebo dvě. Byl to vtipný paradox. Měla být bezvýznamná, ale ve skutečnosti všem prostě ležela v žaludku, nebo jim sloužila jako boxovací pytel. Ve výsledku dostávala vlastně víc pozornosti než většina členů smečky.

červen 7/10

Byli dost žvejkací a nechutnali moc dobře. Z toho slizu se mohl vlkovi i zvedat kufr, ale jedovatí nebyli, takže by bylo plýtvání, aby je ve svém neutěšeném stavu nevyužila, jak zákon káže. V kombinaci s vodnatými a sladkými jablíčky to vlastně celkem šlo. Vyhýbala se jen plesnivinám, protože nechtěla dosáhnout opačného efektu a jen si přihoršit nebo se, chraň bůh, otrávit. Bylo tu toho pro jednoho vlka celkem dost, takže opravdovému hnusu se mohla vyhnout, což byl v porovnání s předchozím životem, vlastně celkem luxus. A až zesílí, něco malého si uloví. A nikdo jí to nezabaví a nesežere! S představou čerstvého masa musela polknout pár nových slin, ale nakázala sama sobě potřebnou trpělivost. Na všechno časem dojde. Bude lépe!

6/10

Když se z tak hnusného zážitku mohla vzpamatovat ta malá květinka u jejích nohou, tak pro ni by to přeci neměl být žádný problém! Při pohledu na ty zlámané stromy ji napadl nápad. Celkem nadějný. Jestli tu byly krom jehličnanů u ovocné stromy, teď by měly být plody sházené na zem! Sice ošklivě oťukané, ale hladové vlčici zvyklé žrát odpadky jistě bez problémů poslouží. Jen se musela přestat válet a začít něco dělat. Dobrým začátkem rozhodně bylo, postavit se na nohy. Provedla to s hromadou bolavého supění, ale nakonec se jala i pomalu sunout kupředu směrem k uskupení stromů opodál. V tom prvním žádné listnáče nebyly, ale nemusela jít o moc dál a mohla začít sbírat oťukaná jablíčka z trávy. Ani je moc nepřebírala a když na některém zrovna hodoval nějaký slimejš, měl to také spočítané.

červen 5/10

Asi znovu usnula, protože když znovu otevřela oči, kožich měla úplně suchý a sluníčko bylo o dost západnímu horizontu. Pořád ale dost daleko na to, aby začala obloha měnit barvu. Pomalu zvedla hlavu, aby vyzkoušela, jak moc ji bolí podlitiny za krkem. Pak stejně opatrně rozhýbala i nohy a z pozice rozpláclé žáby nabrala celkem důstojnou polohu hrudní. Dokonce zavrtěla ocáskem.
Okolí bylo dost rozmlácené z toho, co se včera večer událo. Nejvíc to bylo vidět na stromech se zlámanými větvemi, ale tráva a květiny se už stíhaly ze všeho vzpamatovat. Nebyly ani zdaleka tak zválené jak by očekávala. S ledovými hrudkami si už poradilo to samé slunce, co ji vysušilo do sucha. Nebylo po nich nikde ani památky. Ani ve stínu.