Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ageron

Možná jsem se s šetřením Krásy tak trochu unáhlila, protože sotva jsem se vyškrábala po pár pitomě strmých šutrácích, začala mě hnedka okřikovat, což samozřejmě neuniklo Cynthii. Na její chechtání jsem tiše zavrčela. Si mě s sebou tahaj jako nějakýho šaška či co? "Fakt hlavička, Sheyo," zabrblala jsem a naposledy protočila oči. Je fakt děsná. Proboha. Bydlet s ní v horách, tak prostě letí. "Jestli byste dámy chtěly slyšet můj názor," začala jsem svou nesmělou větou dost nahlas na to, aby jim neušlo, že mémo názoru neuniknou, "Tak si myslim, že všechno je lepší, než-" Sklouzla jsem pohledem ke své černé společnici. Nemohla jsem na ni být dál... taková. Jsem fakt měkkouška. Báječný. "Nemůžu být s vaším alfákem! Šmarja! Jestli on je úchylák a já mám takovej sex-appeal..." zavrtěla jsem prudce hlavou, jako kdybych byla největší strašpytelka. Jestli jejich alfa bude stát za hřích, tak vlastně proč ne, že jo. Pokud už nechodí se Starlingem. A Cynthie by z toho čubrněla, heh. "Ten rámus, co by tu byl, si nedovedete představit," uzvařela jsem svou cenzurovanou verzi našeho žížalkování s Falionem a vítězoslavně se na Cynthii ušklebila. "A tobě by puklo tvé křehoučké srdíčko," dodala jsem ještě a se soucitným výrazem pokývala hlavou. Co to mezi sebou jakože vůbec máme? Prostě tu děláme, že jsme partnerky? Jako že to má být vtipný? To je spíš k pláči.
Každopádně jsem byla se svým řešením situace dost spokojená na to, abych se nevzdávala v tom příšerně prudkém kopci, a po chvíli jsem konečně dopadla vyčerpáním přímo vedle Legendy, která tu mávala tlapou, jako kdyby na místním výhledu měla jakoukoliv zásluhu. "Dech-ber-oucí," dostala jsem ze sebe a líně se převalila na záda, jako kdyby mi to snad mohlo zaručit lepší přísun vzduchu.

// VVJ (přes Galtavar)

Minimálně jsem si myslela, že mi bude ukradená. Jenže to, co mi Cynthia odpověděla, bylo... "Ó, peprné!" zazubila jsem se a nenápadně namířila svou chůzi tak, abych slyšela každé Legendino slovo, i kdyby ho šeptala. "Pověz mi o těch individuích, Legendo," požádala jsem a nemohla se dočkat nějakých zajímavých drbů o někom, koho znám. Třeba o Starlingovi. Nechtěla jsem to úplně přiznávat, ale opravdu by mi udělalo radost, kdyby Cynthie zařadila mezi individua i jeho. "Nikomu to neřeknu," dodala jsem ještě rychle a jednu tlapu si přiložila přes tlamu, jako že jsem vůči své nejdražší společnici zavázána mlčenlivostí. Jako myška, drahoušku. Doopravdy jsem doufala, že budu znít dostatečně přesvědčivě na to, abych se dozvěděla alespoň jednu pidimalilinkatou pomluvičku. Kterou bysem pak třeba mohla použít proti ní. Hehe. To by mohlo být pěkný. Natrefit na toho namakance, se kterým si to jednou nevyříkala do očí, a prásknout ji.
Jenže odpovědí od Cynthie to nekončilo. Nebyla by to naše trojka, kdyby se s nějakou pitomostí neozvala Krása. "Fakt, jo?" udiveně jsem na Sheyu vypoulila oči, když prohlásila, že cestování je hrozná zábava, a nevěřícně pootevřela tlamu. To bysem fakt neřekla. Nekecej, ty jo. Už už jsem se chystala si Sheyu pořádně dobírat, ale pak mi došlo, že je to vlastně vlče, které jsem traumatizovala už minimálně třikrát. "To je pěkný," zabručela jsem místo jakýchkoliv dalších keců a pokusila se přátelsky uculit.
A taky mi to docela vycházelo, dokud se před námi neobjevil fakt zvrácený kopec, do kterého se Cynthia vydala, jako kdyby se nechumelilo. A nahoře se rozhodně chumelilo. "Nemůžu se dočkat, drahoušku!" vykřikla jsem a s co nejšťastnějším výrazem se pustila do lezení. Doufám, že mě představíš tomu vašemu úchylákovi. "Snad ti nebudu dělat ostudu," prohlásila jsem s rádoby obavami a stydlivě se zahihňala, čímž se mi vlastně povedlo zakrýt i první vyčerpané zafunění. Fakt pěkný.

// Ragar

// Řeka Mahtaë (sever)

Sheya se samozřejmě hnedka mého podezření, že Falion je úchyl, chytila. Jako kdyby to snad bylo něco zajímavého. Už už jsem se chystala všechno vysvětlit jak pro nějakého ichtyla, ale nejprve jsem vyslechla miláčka svého. Jo, jasně, neslušné věci. Pod tím si Sheya rozhodně představí něco normálního, pochybovala jsem nad Cynthiinými kecy. Byly špatně z hlediska morálního. "Víš, takovej úchylák, to se má tak," začala jsem a doufala v pochopení, "Mohl by to být klidně ten váš pták. Každej druhej vlk je úchylák v přestrojení." Znalecky jsem hlavou pokývala. Sheya mi mohla děkovat. Jenže má drahá Cynthie se na mě zadívala, jako že bych měla svůj proslov překovat. "Jo, no jo, s nadsázkou, jasně, jo," zabručela jsem patřičně dotčeně. "Vůbec jsem to tak nemyslela." Ničemo. Nevinně jsem se usmála na ni a malé ničemě.
Že s nimi můžu jít až do hor, byla jsem štěstím bez sebe. Je tam Starling, no není to krása? Vděkem jsem zářila až do nebe. Úplně jsem cítila, jak mi srdce jásá. Takhle bych tam mohla bydlet s nimi. To by se jim líbilo, no fakt. Jen já, Cynthia a její retardované mimi. Možná bych i s jejich smečkou uzavřela pakt... V odmítnutí jsem hlavou zavrtěla. Nemohla jsem si slibovat, že v horách domov najdu. Radši na jiné věci jsem myslet měla. Radši než být ve smečce, tak prostě pojdu. Nemělo to cenu, nepatřila jsem tam. Ať už byla Cynthia jakkoliv velký drahoušek. A Starling měl taky radši zůstat sám. Zachoval se jak největší blboušek. "A jak jsi v té tvé smečce spokojená?" zeptala jsem se a šla spokojeně dál. Cynthiina odpověď mi byla vlastně ukradená. Ale toho úchyláka by se fakt jeden bál.

// Ageron

// Ústí (přes řeku Mahtaë - jih)

Samozřejmě, že mi Krása musela vecpat další otázku. "Jo, bydlí v horách. Teda, když to říká Legenda, tak tomu tak musí být, že jo," zabručela jsem a otráveně si odfrkla. Jasně, proč ne, pojďme si povídat, jak to Starling někam dotáhl, páč má magii, partnerku a smečku. Boží. A skvělý postavení by neměl? Nebo největší oblíbenost na světě? Co? Blbeček. "Jmenuje se Starling," vysvětlila jsem, tentokrát už trochu méně jízlivým hlasem. Vlastně jsem ani nechápala, proč jsem odsouhlasila táhnutí se až do nějaké pitomé smečky v horách, ve které je můj pitomý bratr, ale už to nejspíš nešlo vzít zpátky, protože Cynthia mi slíbila, že budou mé průvodkyně. "Paráda," zabrblala jsem a zoufale se snažila předstírat nadšení, když se Sheya pustila do vyprávění, co všechno je na její smečce špatně. "Má křídla, jo? Jako že je pták? Nějakej holub? Bažant? A je to z matčiny, nebo z otcovy strany? Musí být z rodiny úchyláků," s upřímným překvapením jsem zavrtěla hlavou a nechala Sheyu, ať se dál činí. Rozhodně se mohla přidat i Cynthie, protože to působilo dojmem, že obě se vyžívají v mluvení o naprostých kravinách. A ohnivý kamarád zní taky fakt skvěle. Jako kdyby už oheň nebyl na prd. Fakt bych si přála, abych z něj měla kamaráda, co by mě neustále pronásledoval. To musí být báječný, ty jo. Z těch keců kolem jsem byla docela zmatená, ale nesměla jsem to dát najevo. Budu tvůj ohnivej kamarád, Cynthie.

// VVJ

// Rozhodně jsem pro! ^^

Vlastně mě i docela překvapilo, že Sheyin další neúspěch vůbec legrační nebyl. Ani maličko jsem se nezasmála a omylem trochu soucítila s její začátečnickou neschopností. Na jejím místě bych se na to taky vybodla. Dělat nám tu šaška za to nestojí. "Půjde to," pokusila jsem se o povzbuzení, které spíš znělo jako další otrávené zabručení, a přidala k tomu pravý a velmi špatně vypadající úsměv. Třeba by to šlo líp v jezeře? Možná, že by se tam cítila bezpečněji, takhle musí dávat pozor na to, aby ji neodnesla řeka a... Utnula jsem své myšlenky, protože mi tadyhle do Cynthie juniorky nic nebylo.
A pak se konečně začaly objevovat odpovědi na mé otázky. Legenda mě docela odbyla, ale Sheya... "Delta," zopakovala jsem po ní a sladce se na Cynthii usmála. To znamená, že je jen o něco méně trapná, než jsou běžní vlci, co? "Tipovala bych tě na alfu," zavrtěla jsem překvapeně hlavou a tázavě se na Legendu podívala. Jak vůbec mohlo být něco jako její nealfáctví možné? Kdo jiný by měl vést svět? Nic nedávalo smysl. Jenže jsem si ji nemohla moc dobírat, protože se pustila do odpovídání na Sheyiny otázky, s čímž si z nějakého nepochopitelného důvodu dala mnohem více záležet. Ah, takže je vlastně matroš na betu. Když jsou jen dvě delty, tak... no. Tak teda beta matroš. Přimhouřila jsem oči a občas chápavě přikývla, aby si Cynthie nemyslela, že jsem se opovážila její líbezný hlas ignorovat, dokud nedošlo na Starlinga. To už mhouření nepřipadalo v úvahu a mé oči málem nevypadly z... toho. Hlavy. Povídali si o mě? Jak ví o Starlingovi? Jak ví, že je to můj brácha? "To musí být teda báječná smečka," poznamenala jsem a líně se rozešla za svou černou svůdnicí. "Prosím, vezmi mě k vám domů," zažadonila jsem, aniž bych se obtěžovala jakkoliv předstírat, že se má jednat o zažadonění, a taktéž se vydala podél řeky.

// Řeka Mahtaë sever (přes jih)

"Hele, to nebylo špatný" pro mě byla dostatečná pochvala na to, abych hrdě vytasila hruď a s pocitem zadostiučinění se zakousla do své ryby. Byla vynikající. Naprosto nejvynikajícnější. Rozhodně chutnala lépe, než by kdy mohla ta Legendy. Nebo ta Krásy, která... prostě nebyla. Soucitně jsem na vlče zavrtěla hlavou. Uplavala. Naprosto jsem chápala její zklamání, ale zároveň... to bylo opravdu směšné, takže jsem se nemohla ubránit uchechtnutí. Koneckonců, stejně se zachovala i Sheyina matka, i když s trochu větším množstvím pouček. "Ještě jednou!" vykřikla jsem povzbudivě a šťastně se znovu zakousla do ryby. Ale teď si ztrácet čas dovolit můžou, jo? Když se mě Cynthia chtěla zbavit, spěchala jak o život, a teď je čas na blbou sardinku. Už na ně čekaj u nich v horách. Jasně. "A co v těch horách vůbec máte? Smečku? Vedeš to tam?" Ty otázky ze mě prostě nějak vypluly. Rozhodně jsem nechtěla Legendě dělat tu radost a dát najevo, že mě cokoliv z jejího života byť jen malilinkato zajímá, ale... Ale co? Nechtěla bych být sama? Fakt? Půjdu a přidám se ke smečce? To je plán? Kvůli blbýmu vlčeti a vlčici, co mě pravidelně nenávidí? Super. A neříkal Starling, že je v nějaký smečce v horách? Kolik blbých smeček v horách asi tak je? Nejsou většinou na normálních místech? Jako třeba... v lese? Proč by někdo chtěl bydlet v horách. A prej, že by se mi tam líbilo. Jasně. Hlavně, jestli tam je tady Legenda. To bysme fakt byly kouzelná rodinka. Úplně vysněná. Ježiši. Mírně jsem zavrtěla hlavou a snažila se sama před sebou předstírat, že jsem tou představou znechucená. Že bych mnohem radši byla sama. Že bych nechtěla někam patřit. Nechci, páč... jsem normální. A nikoho nepotřebuju. A ostatní jsou k ničemu. A smečkám... se nedá věřit. A Starlingovi taky ne. Už se na mě snad tucetkrát vykašlal, takže já na jeho smečku házím bobek. Stále jsem sledovala Krásu ve vodě a ani na moment z ní nehodlala spustit oči. Ne že by mi snad nějak záleželo na tom, jestli se jí náhodou něco nestane, jen jsem nechtěla přijít o další vtipný neúspěch.

Vůbec se mi nelíbilo, jak se Krása s Legendou pouští do mého vyjádření. "Věř mi, že jsem ji našla. Ale Život mi ji na přání sebral, takže už jsem v poho," zabručela jsem na nepříjemně naivní nápad Sheyi. Ještě abysem ji chtěla znovu najít, fakt. Cynthia se vytasila s trochu sofistikovanějším dotazem, ale taky to nebyla žádná sláva. Vadí mi, že v naší smečce to způsobilo strašně moc průšvihů. Vadí mi, že kvůli tomu Argo umřel. Že nás kvůli tomu všichni nenáviděli. Že tady to každý nosí, jako kdyby to bylo super. Jako kdyby to bylo naprosto v pořádku a požehnání. Magie pro každýho. To mi vadí. "Není to přirozený," uzavřela jsem a i když jsem chtěla působit drsně, jen jsem sklouzla pohledem ke svým tlapkám. Nebavili se se mnou Starling s Argem proto, že si mysleli, že jsou tou jejich magií výjimeční?
Naštěstí jsme se začaly věnovat blahodárnému lovu ryb, který mě vůbec nezajímal. Je Starling na magii hrdý? Je hrdý na to, co mu sebrala? Myslí si, že je dobrá? Že nám nezničila domov? Zničila nám... všechno. Nikdo se s námi pak nebavil. Nenáviděli nás. Smáli se. Proč bychom si ji měli chtít nechat? Zírala jsem nevědomky na vodní hladinu a nechávala ryby, ať proplouvají dál. Někdy se mi musel nějak namočit kožich, ale vůbec na tom nezáleželo. Je máma mrtvá kvůli magii? Kvůli naší magii? Zničili jsme ji. Auron byl ten dobrý a my... my to zničili. Všechno. A Starling... s tou svou magií šel dál. Nechal mě tam. Jen tak. Ale je to v pohodě, protože magie přece vůbec špatná není. Kdybychom byli normální, tak... "Cože?" vyhrkla jsem a jen pomalu si uvědomovala, co se děje. Cynthia měla svůj úlovek už dávno nehybný v tlamě a řada byla zřejmě na mně. Taky s tak blbým komentářem? "S radostí," uculila jsem se sladce na svou skoromilenku a ze všech sil se začala soustředit na vodní dno. "Kráso, poslouchej. Čas je drahej, ale tady se prostě vyplatí stát jak retard a čekat. Může to být otravný, hlavně když ti po několika hodinách dojde, že jseš někde, kde ryby nejsou, ale... jinak se to vyplatí," začala jsem svou lekci, která byla o dost pestřejší, než byla ta Cynthie. "Po nějaký době pro ryby budou tvý nohy úplně neviditelný. Ony jsou trochu... no... blbý, takže... když se nebudeš hýbat, nenajdou tě," uculila jsem se a přiblížila hlavu níž k hladině. "A pak je dobrý se trochu naklonit, blíž k vodě. Když jseš k rybě blíž, nemusíš tolik spěchat," zazubila jsem se a nadšeně ponořila hlavu pod hladinu, jakmile jsem spatřila první rybí siluetu. Škubala sebou, ale měla smůlu. Během okamžiku jsem se znovu vynořila, tentokrát vítězoslavně a se z posledních sil škubající rybou v tlamě. "Twadwá," poklonila jsem se Kráse a spokojeně se se svou rybou posadila na břeh.

// Divoká pláž (přes Kamenný mys)
// Píšu v polospánku, ale snad je to ogaj :c Pardon za zpoždění T-T

Připadalo mi úplně nejmoudřejší se na Legendu naprosto absolutně vybodnout. Neposlouchat její kecy a nevnímat to, jak se na mě ksichtí. Jenže ono to nešlo. "Oh, v tom případě ti odpouštím," povzdechla jsem a napodobila její dramatické gesto, až na to, že mé bylo dramatičtější a všestranně mnohem lepší. Ale jak jako že by se měly brzy vrátit? Kam sakra? Ony... jsou z nějaký smečky? Cynthii někdo vzal do smečky? Snažila jsem se na svou společnost příliš nezírat, byť všechny okolnosti byly naprosto šokující. Třeba na ně prostě jen někdo někde čeká. Někde... daleko. Někdo... blbej. To bylo uspokojující vysvětlení. Jenže jak mohl být vlk spokojený, když ho Sheya neustále otravovala s novými dotazy.
Prudce jsem zavrtěla hlavou. Tahle otázka byla obzvlášť nepříjemná. "Já... kouzla nevedu. Je to nemoc," odpověděla jsem stroze a pokusila se i o úsměv, abych náhodou Krásu zase netraumatizovala, ale moc to nešlo, když přišlo na řeč o magii. Ani se nedivim, že tyhle dvě nějakou m- tentononc mají. To sedí. Všichni postižáci ji maj. Cynthia vlastně musí mít tu stejnou, co mám já. Co jsem měla já. Život mi ji sebral. Jo. Jsem naprosto bez magií. Zdravá. Neprokletá. A tak vůbec. Namísto vlastní nemagičnosti jsem se teda pustila do rozebírání té jejich Smrti, o které se Sheya zmínila, nebo spíš, Sheya se pustila do jejího rozebírání a já slušně poslouchala. "Magie se dá naučit?" překvapeně jsem si vlče prohlížela. Když ale Cynthia její slova odsouhlasila, musela jsem se s tím prostě smířit. Kterej retard by se chtěl něco takového naučit? Dobrovolně. A ještě za to platit. Znechuceně jsem svůj křišťál pustila z tlamy a nechala ho jeho vlastnímu osudu. Ať si ho vezme někdo jinej. Já o něco takovýho rozhodně zájem nemám.
A pak jsme pod Cynthiiným vedením konečně došly k řece. Sice to nevypadalo, že by to zrovna plánovala, ale kdo by se na někoho tak sladkého mohl zlobit? Vešla jsem do řeky na stejném místě jako ona, hezky po klidné mělčině, a stoupla si jen nedaleko, abych mohla stát v záři, kterou vydával Legendin talent. A taky, abych si mohla chytit vlastní rybu, protože má společnice nebyla zrovna nejštědřejší.

Trocha vděku by normálnímu vlkovi určitě neuškodila, ale Legenda, ta mi málem pošla před očima. "Nemáš vůbec zač," zavrčela jsem, když se rozhodla, že nejlepší bude být na mě hnusná. Se na to vybodnu, fakt. Takhle pěkný gesto a vona takhle. Se nikdy nezavděčim. "Pěknej úlovek. Vlastně krásnej! Vidíš? Říkáme ti tak naprosto správně! Jsi Krása a máš krásný úlovky!" pokusila jsem se na moment obrátit na Sheyu a dokonce na ni nebýt krutá, takže jsem jí věnovala pořádně široký a poněkud trapný úsměv, i když ona měla hubu samé peří a působila sama jako racek. Jenže kochání plážovým ptactvem nemohlo trvat věčně.
Zamračila jsem se na Cynthii, která si všechna má gesta musela vykládat nějak špatně, protože tady mluvila o tom, jak se mi všechno nelíbí a kdesi cosi. "Ale vždyť já si vůbec nestěžuju!" zaprotestovala jsem a rychle zavrtěla hlavou. "Kde je to povídání o tom, že jsme trojka, co? Smečka o třech? Lámeš mi srdce, drahá." Konec věty už jsem kňučela, aby Cynthia pochopila, že je mé srdce opravdu téměř zlomené, a utřela si slzičku, která měla každou chvílí začít téct z mého pravého oka. Fakt by mě zajímalo, co jí vadí na mně. Jako fakt. Co dělám? Ha? Co jsem jí sakra udělala. Jako beru tu žížalku a tak, ale teď? Jsem na Sheyu naprosto hodná tetička Ilenie. Tak o co jí sakra jde. Chvilku bylo ve vzduchu kromě slané vody cítit i napětí. To mám jako odejít? To by se jí líbilo? Nelíbila se mi ta představa, že bych šla znovu sama. Že by mě někdo znovu odkopl. Děsila mě. Legenda se nejspíš snažila přijít na to, jak se mě zbavit, a pravděpodobně na to i přišla, protože se začala podezřele starat o to, abychom se spolu nažraly. Chce mě utopit v řece. Pěkný. "To je mi brilantní nápad," uculila jsem se na ni a zvedla se z písku. Jednotlivá zrnka se stále potácela v mém kožichu, ale nebyla jsem zrovna ten typ, co by je mohl zastavit.
Jenže Cynthiina štědrost neznala mezí. "Děkuji ti! Rozhodně ho na nic budu používat!" spokojeně jsem se zazubila vlastnímu vtípku a popadla křišťál do tlamy. "A kdo je vůbec ta Smrt?" zeptala jsem se ještě jen tak mimochodem do vzduchu, aby Sheya nepukla radostí z toho, že se jí na něco ptám, a poslušně se vydala za Cynthií.

// Ústí (přes Kamenný mys)

// Děkujeme! ^^

Jsou těžce přiteplený. Sheya je sice vlče a Cynthia je její máma, ale stejně mezi sebou maj něco... lesbickýho. A vo to já teda zájem nemám. Vůbec ne. Já jsem... jsem vlk samotář. Jo. Samostatná jednotka. Nikdo jinej mě nezají- Zbystřila jsem, když se jedna z vln přede mnou zatřpytila více než její předchůdci. Blouznim samotou. Super. Ale hlavně, že ony maj idylku. To jsem si fakt vždycky přála. Vlna dorazila na břeh a pěna se pomalu vsakovala do písku, ale něco, cosi, tam stále zůstávalo. Je to nějakej... šutr? Mhouřila jsem oči a snažila se odhalit onu záhadu, aniž bych se musela obtěžovat vstát, ale to už přišla má milovaná psycholožka Cynthie, připravená nimrat se v mém svědomí. Je to šutr. Blejskavej šutříček. Možná dva. Na její rádoby starostlivý dotaz jsem jen prudce zavrtěla hlavou a rozešla se vstříc vyplavenému tentononcu.
Fakt to jsou šutry, ušklebila jsem se na ty téměř průhledné lesklé věci. Nechám si je? Ale co s tim. Ale měla bysem něco říct Cynthii se Sheyou? Ne. K čemu by takovej šutr byl jim. Ale ukázalo by to mou štědrost! Cynthie by se z toho mohla poto- to. A Krása taky. "Koukejte," zavolala jsem s pocitem podivného donucení a odstoupila od svého pokladu stranou, aby se mohly podívat i ty dvě. "Myslim, že byste si je měly nechat. Jsou na nic jako vy," poučila jsem je a s přátelským úsměvem posunula všechny tři šutry k Legendě s Krásou. "A co žere tebe, drahá Legendo?" oplatila jsem s úšklebkem zcela zbytečnou otázku, aby si má skoropolovička nemyslela, že má co dočinění s nezdvořačkou.

"Aha," zamumlala jsem zcela nezaujatě, když mi Sheya odpověděla jak jinak než velmi obsáhle. Bla bla bla, Cynthia je nejlepší. Jo, to jsem taky mohla čekat, že jo. Překvap mě, ty jo. Samozřejmě, že je báječná a fantastická a strč si ji- Překvapeně jsem na řečnící Sheyu vypoulila oči a následně zamrkala. "Počkat, cože?" Byla jsem v upřímném šoku a cítila se... chtěně. Nebo je to jen léčka. Jasně, že jo. Chtěj mi zlomit srdce, hnusačky. Netušila jsem, co říct. Jak se na něco takového tvářit. Někdo mě možná chce! Ale spíš ne. Ne, asi ne. "To by teda čuměli, to jo," odsouhlasila jsem jí a spiklenecky se na ni ušklebila. Ale vaše trojka se může jít bodnout, páč mě v ní stejně nechcete. Takže si ji třeba sežerte. Já se nikde vnucovat nebudu. Nikdy.
Cítila jsem se téměř uraženě, když mi Cynthie s jejím frackem oplatily můj nezájem tím, že si vlče Legenda zavolala k sobě a já na pláži s takhle romantickým výhledem zůstala trčet sama. Joo, jak jsem říkala. Jsou mi ukradený. Děsně. Sledovala jsem vlny a ani na moment nezabloudila pohledem k Cynthii se Sheyou. Možná. Maličko. Napodobila jsem jejich veselý smích, který ke mně přivál vítr, a všechno mi bylo ukradené. Naprosto. Blbky. Můžou se jít... a vůbec. Já zůstanu tady. Si myslej, že k nim budu pobíhat jak nějakej poslušnej... tentononc. To teda ne. Se pěkně pletou. Já budu tady a... tak. Znechuceně jsem přikrčila čumák a prohrábla tlapou mokrý písek. Stejně se k sobě nějak maj. To není pro mě. Ne-e. Nic takovýho bysem nikdy ani nechtěla. Eh. Hnus. Kdo by něco takovýho chtěl. Pff.

"Báječný," zabručela jsem, aniž bych doopravdy tušila, na kterou část mého dne to byla reakce. Jestli na to, že ani přezdívka Krasavice mi neprošla, nebo na to, že mě Cynthie právě označila za její cílovou skupinu. "Oh!" vydechla jsem a zakroutila se na zemi, když odmrkala mou výzvu. To je v háji. Jakože jo, určitě si dělá srandu. Že jo? Dělá si ze mě srandu. Ale nedávno se na mě lepila Ayshi a teď... tohle. Co když jsem magnet na lesby? Mám fakt nějakej děsnej sex-appeal, který láká jen vlčice. Nedej bože, až dospěje tadyhle Krása. Jednou mě všichni uhoní. "Už tě nikdy neopustím, cukrouši," zašvitořila jsem a máchla ocasem co nejladněji, aby si Legenda uvědomila, že její pohyby vypadají jako srnec v posledním tažení. Bez nohy.
S duší povznesenou nad zemský povrch díky Cynthiiné lásce jsem došla až na okraj pláže. Moře, které by jistojistě jindy bylo dokonalé pro naši milostnou schůzku, se nyní agresivně bouřilo. Už se těšim na ty ryby. To bude fakt pohodička. Ten zajíc zněl líp. Vo dost. Naštěstí jsme s sebou měly vlče, co bylo ještě více pobuřující, než bylo moře před námi. Krása, fakt. Protočila jsem očima, když se Sheya zase pustila do nějakého inteligentního dotazování. A protože byla po Cynthii, má milá skoropolovička jí věnovala dokonale inteligentní odpověď. Sama jsem se na ty připitomělé tečky zahleděla. "S tím svítěním se mohly teda snažit víc," zabrblala jsem a věnovala odsuzovačný pohled speciálně těm, co vypadaly, že každou chvílí vyhasnou.
Jenže jsem hvězdám byla ukradená. A stejně tak Cynthii, která mi hodila na krk její vlče a vydala se na procházku. Daleko stejně neutečeš, zamračila jsem se na ni a pohledem sklouzla k vlčeti, která svou vypatlaností přímo zářilo. "Jaký to je chodit všude se Cynthií, Kráso?" zeptala jsem se, aby řeč nestála, a doufala, že se dozvím nějaké žhavé drby.

// Kamenný mys

Přezdívka pro Sheyu. Super, zamračila jsem se na béžové vlče a snažila se přijít na to, jak jí asi tak říkat. Nebylo to úplně ono, když mě přímo prosila o to, abych něco vymyslela. "Co třeba... třeba... Klapačka? To je takový pěkný!" S takovým návrhem jsem byla doopravdy spokojená, ale něco mi říkalo, že Cynthia s tím zrovna spokojená nebude. A od kdy mně záleží na tom, co si Cynthia myslí, pff. "Klapačka ne. Může se jít bodnout. Co kdybys byla... Krasavice! Ha! To zní tak... tak..." nenápadně jsem zkontrolovala, jak se Cynthia tváří, "Tak bojovně!" Zní to jako kopa hnoje. Jestli se tak bude představovat ostatním, nikdo ji nebude mít rád. Sklouzla jsem pohledem zpátky k vlčeti a uvažovala, jak se k němu mé nové dílo hodí. Stejně ji nikdo nemá rád.
Spokojeně jsem se vydala vstříc pláži, jenže bez pár poznámek by to nešlo. Od začátku gentleman, jo? "Jo, tak to pardon," udiveně jsem se Cynthii připoklonila jako správná dáma, aby se mým nevychováním náhodou nepicla, když mě teda podle všeho balila. "Tak to je od tebe tak sladké!" uculila jsem se na ni a samým dojmutím si začala za chůze utírat slzy, které by byly velmi realistické, jen kdyby tekly. "Uděláme si vlastní smečku hned tady na pláži, co ty na to? Už nikdy nikoho nebudem potřebovat. Budeme všude jen my dvě. Spolu. Legendo, stačí jen říct a mé srdce pro tebe vykrvácí!" Se vším tím větrem, co mě šlehal do obličeje, můj proslov musel vypadat dost dramaticky. A možná taky s tím válením přímo u nohou Legendy. "Mrkni dvakrát a jsem tvoje," zašeptala jsem a nepřestávala na ni zírat.

// Kamenné pole (Ostrá skaliska)

Pro nějaký speciální důvod otázky Sheyi nikdy neutichaly. Báječný, uculila jsem se na ni samým vděkem, že mi věnovala další promyšlenou otázku. "Řikám jí Legenda, páč je legenda. Chápeš? Legendární. To je něco jako slavná, ale víc. Je to hrdinka," vysvětlila jsem a nějak zapomněla dát dostatečně najevo své pohrdání, takže to v nejhorším případě mohla malá vlčice pochopit i dobře. A když je po ní taková frajerka, asi bysme jí taky měli říkat nějak retardovaně.
Upřímně se mě dotklo, že když se tak hezky rozmluvilo o zajících, nikoho nezajímal ten můj sněžný, i když doopravdy existoval. Ale to ne. Místo toho jsme se bavili o nějakém postižáckém vodním, kterého si milá Sheya musela splést s husou. To je tak vtipné! Rádoby pobaveně jsem se zachichotala nad Sheyinou blbostí a snažila se netvářit příliš naštvaně. Od Cynthie bylo opravdu hezké, že se obtěžovala všimnout si mé urážky jejího majestátu, co víc, že na ni i reagovala. "Prosim tě, takovej zajíček ušáček neškodnej," zavrtěla jsem nad její výhružkou hlavou a líbezně se na ni usmála, "Je k zulíbání."
Stejně jako u vlčic, i mně se do těla opíral silný poryv větru, který nepříjemně mával se vší srstí, jako kdyby snad byla zábava mi cpát chlupy do obličeje. Tuto skvělou chvilku dovršila Sheya, samozřejmě s další otázkou. Jak asi, tiše jsem zavrčela a zírala na temný podchod, jehož objevení si během několika dalších chvil přivlastnila Legenda. "Propáníčka!" vyjekla jsem s hraným polichocením, když mi učinila tu skvostnou nabídku, že bych měla jít první, "To snad nemohu přijmout. Legendo, z tebe se nám klube gentleman! Že ty mě chceš sbalit." Udiveně jsem zavrtěla hlavou a vydala se vstříc té připitomělé díře na pláž.

// Divoká pláž

Děláš si ze mě srandu? zamračila jsem se na Sheyu, když se zeptala, proč ke mně byla Ayshi přivázaná. Vypadám jako někdo, kdo si to vybral dobrovolně? Viděla jsem ji a nákazala jí, ať se ke mně přiváže. Cítila jsem se moc sama a Ayshi mi pomohla tím, že nacpala svůj ksicht do toho mého. Co je to za debilní otázku. Hluboce jsem si povzdechla. Ale to vlče bylo před chvilkou totálně zničený. Takže... budu hodná. To mi jde, ne? "Sama nevim," zabručela jsem nakonec a pokusila se o zmatené zavrtění hlavou. A další pitomý otázky už si nech pro sebe. Prosim. Pěkně.
Naštěstí tu ještě byla Cynthie, která jako novopečená matka musela zodpovědět všechny Sheyiny dotazy, které... pořád byly na nic, ale jisté zlepšení šlo postřehnout. Kam zmizeli? Holka, kdybyste nevycházely ty schody pomaleji než slimák, mohly jste je vidět v plné kráse. To mně se týhle cti dostalo. Ale to bude asi tím, že nejsem líné prase a nefuním do schodů jak lokomotiva. Jaká to krása, když došlo na mluvení o lovu. Všechny až na Sheyu jsme se shodly na lovení ryb, ona jediná trvala na zajících. Si myslí, že budem skákat, jak ona píská? Sama nic neuloví, ale chtěla by zajíce. Jo, jasně. Zatvářila jsem se co nejdůležitěji, když matka roku přehodila otázku na ni mířenou na mě. Druhy zajíců. Fajn. Pokývala jsem znalecky hlavou a snažila se tak aspoň trochu získat čas. "Ještě je takovej bílej, ale ten je hodně na severu. Potápí se ve sněhu a žere sněžný mrkve," zamrmlala jsem a doufala, že to aspoň na moment zastaví Sheyin proud otravných otázek. "A vlastně!" vyhrkla jsem a s naprostým nadšením začala zírat na Legendu, "Znám ještě jeden druh! Je takovej spíš černější a tělem moc na zajíce nevypadá, ale rozhodně na to má ušiska!" Jednou přední tlapou jsem naznačila na vlastní hlavě pořádné uši, aby se to takové primitivce, jako je Sheya, dobře chápalo. "Taky má fialový oči a je tak trochu vodrbanec. Neslyšelas vo něm někdy, Legendo?" nevině jsem se na ni usmála a tvářila se jako zvědavost sama.

// Kamenný mys (přes Ostrá skaliska)