Jaký to elegán, vlk na úrovni, no jen se podívejte, oči nestačí přecházet! Hledáte snad životního rádce, parťáka do nepohody, nejlepšího přítele? Finnick může být právě to a mnohem víc! Finnick totiž bude přesně tím, čím vy budete chtít, co vy budete potřebovat. Nemůžete tomu uvěřit? Zní to až moc krásně, než aby to byla pravda? Pak máte na vlky dobrý čich, ale už je příliš pozdě a vy jste natažení na špagátech, za které tenhle vypočítavý šedý vlk ze stínů tahá.
Finnick ve skutečnosti není nic víc, než vypočítavý šarlatán, který umí dobře číst v cizích povahách a lhát ještě o to lépe. Má přesně tolik tváří, kolik jich potřebuje k zajištění svých zájmů. Zdá se vám, že mu na vás přeci jen záleží, že jste jiní, než ti ostatní? Ach vy naivní, naivní dušičko, osud vás ochraňuj, ale nikdo vám to nemůže mít za zlé. Finnick je vlk s neodolatelným charismatem, takovým jedincům se těžko říká ne. Navíc, proč byste říkali ne někomu, u koho jste si jistí, že má na srdci jen vaše nejvyšší blaho? Ale popravdě, pokud se vaše cíle přímo s jeho úmysly nekříží, ani z toho nemusíte vyjít jako škodná. Někdy je obchod prostě jen obchod, kdo říká, že z toho nemůžou mít užitek obě strany?
Finnick je praktický vlk, který svůj život řídí na základě logiky, zatímco emoce pohřbil někde hluboko, hluboko pod povrchem. Jsou tam. Ví o nich. A také ví, že emoce jsou dobrým služebníkem, ale špatným pánem. A on rozhodně nebude jejich poddaným. Když tak přijde na vyložení karet, může se tento vlk jevit velmi chladně. Obecně mu nedělá potíž zachovat ledový klid takřka v jakékoliv situaci. Běžně však oplývá přátelským důvtipem, elegancí a přirozeným šarmem, protože na to ostatní vlci reagují nejlépe. Jde mu to s takovou ladností, až byste neuhodli, že to není jeho skutečné já. Někteří to nezjistí nikdy.
V neposlední řadě je však nutno zmínit, že Finnick není vyloženě špatný jedinec, přestože by se jím mohl velice snadno stát, kdyby chtěl. Nevyhledává schválně konflikty, pro svou vlastní zábavu nerozsévá chaos ve svém okolí a pravděpodobně vám nebude chtít způsobit záměrnou újmu, nebude-li to pro jeho plány nezbytně nutné. Jistě, se zmanipulovanými vlky se jedná mnohem snáz, dává mu to mnoho výhod, a proto to konec konců dělá, ale není vzácné, že vám všechna rizika a pravidla své hry vysvětlí před tím, než vás do ní úplně zatáhne. Finnick je poctivý obchodník, který dodržuje své strany dohody, ale totéž očekává i od vás a nebude se zdráhat použít jakékoliv metody vymáhání toho, co mu po právu náleží.

Finnick se narodil do smečky, od které měl všeho dostatek. Totiž o jídlo nebyla nouze, ani o bezpečný úkryt. O nějaké láskyplné péči, o té už by se dalo polemizovat. Spíš, než jaký jste měli den, se vás někdo pořád ptal na vaši magii. Když jste sotva malé vlčátko a už po vás chtějí jen výkon, něco to ve vás zanechá.
Finnick vlastně netušil, kdo je jeho matka. Nebo otec. Starala se o něj prostě smečka, nějaká ta vlčice pečovatelka. Bylo to zvláštní, ostatní vlčata své rodiče měli, ale jemu nebylo dovoleno se ptát. Ne, že by na to měl čas. Skutečně, jeho dětství se točilo čistě kolem toho, jak dobrý je ve své magii. Rád by vám asi prozradil, jak že na svou vrozenou schopnost přišel, ale bylo to v tak útlém věku, že si na to nepamatuje. Magie jako by byla odjakživa jeho součástí. I oči se mu zbarvily vcelku brzy. Nejspíš. Na vaše standardy, ne na ty jejich.
Vlček se trénoval a zažíval uspokojení v podobě moci, kterou mu magie propůjčovala. S každým dalším pokrokem se cítil významněji. Až si začínal všímat, že svůj talent možná až moc vydává pro dobro smečky, která mu toho nedává tolik nazpět. Své plány nikomu nesděloval, ale toužil si dokázat, že sám toho dokáže v divočině víc, než kdyby neustále skákal, jak smečka píská. A tak jednoho dne uzavřel dohodu s alfou a vydal se na průzkum. Měla to být nevinná expedice do bývalého teritoria zapřisáhlých nepřátel, Finnick musel trochu tahat za nitky a přesvědčit alfu, že jde o skvělou příležitost pro zdokonalení jeho magie, už nikdy se však zpět do smečky nevrátil.
Finnick byl rozený šejdíř a život tuláka pro něj nebyl tak náročný. Co si nedokázal zajistit vlastními silami, na to si vždy někoho sehnal. Začal přicházet na to, že práce se dělá mnohem snáz, když ji někdo odbude za vás. Někdy se stačilo usmát, někdy to chtělo trochu smlouvat, někteří vlci však uměli být pěkně naivní, ať už mu příliš snadno důvěřovali, nebo si až s přílišnou sebedůvěrou mysleli, že ho přelstí. Finnick ale nakonec vždy dostal to, co mu po právu náleželo a začal tak nejednomu vlkovi ležet v žaludku.
Finnick dlouhou dobu přebýval v jedné oblasti. Vlci se zde ukázali jako velmi užiteční a dostatečně ovlivnitelní, aby ho to nestálo moc námahy. Existovali však jedinci, se kterými by se vlček zaplétat neměl. Konec konců, stejně jako on měl své kontakty, jiní je měli zrovna tak.
„Nechápu, co je za problém. Dáš si kost?“ nabídl Finnick nonšalantně své rozzuřené návštěvě občerstvení.
„Jo tak ty nechápeš! Poslouchej, ty načenčanej panáčku, moje dcera-“
„Věděla, do čeho jde. Nebyla schopná dodržet svou část dohody, tak jsme vymysleli jiné… řešení,“ prohodil vlček, jako by vážně o nic nešlo. Jeho ledový klid návštěvníka zbarvil do ruda a z hrdla se mu vydralo vzteklé vrčení. „Hoši~“ zatrylkoval Finnick a po obou jeho stranách se zjevili dva mohutní vlci s vyceněnými tesáky. Jednomu nedalo hádat, co jim Finnick nabídnul výměnou za jejich služby. „Myslím, že náš rozhovor je u konce. Vyřiď prosím mé vřelé pozdravy.“ Nespokojený zákazník byl donucen se stáhnout s výčtem výhružek na jazyku, na které Fin nebral zřetel. Přeci jen takových, jako byl on, už potkal…
Můžete si být galantní, jak chcete, ale občas si naděláte nepřátele. Proto si Fin pořídil – ano, pořídil je to nejvhodnější slovo – dva vlčí bodyguardy, díky kterým se většina jeho problémových kontaktů držela stranou. Jenomže na co Finnick zapomněl, a takovou chybu již jistě nikdy nebude opakovat, že nepřátelé se mají držet u těla nejblíž. Nebo se vám začnou hromadit za plotem a spiknou se proti vám.
I vykračoval si takhle Finnick se svými dvěma společníky při měsíčku, když mu kdosi zkřížil cestu.
„Jaké to překvapení. Abych pravdu řekl, nečekal bych, že zrovna vy znovu vyhledáte mou pomoc.“
„O ano, mladíku, měl bych pro tebe jeden poslední úkol,“ mlaskal vlk nedočkavě. „Umři.“
Finnick chtěl vlka varovat, že to není dobrá nabídka, když měl po svém boku své ochránce, ale než to stihl, zpoza stromů je začali obkličovat další vlci. Bylo jich víc. Mnohem víc, než tři. „Sakra,“ syknul tiše Fin. Věděl, že tohle je špatné, hodně špatné.
A pak vypukl chaos.
Finnickovi se podařilo uniknout, i když sám pořádně nevěděl, jak. Kdyby byl dostatečně bláhový, klidně by to označil za zázrak, jenomže na ty nevěřil. Měl prostě kliku, ale vyhráno ještě určitě ne. Byl celý potrhaný, kulhal a vůbec se sotva vlekl sám zasněženou krajinou, kterou nepoznával…

Zajímavosti:
Přes svou docela robustní stavbu těla je jeho chůze neskutečně tichá, má tak tendenci se u ostatních zjevovat jako duch, protože ho slyší až tehdy, když promluví.