Etney je typ vlka, kterého si nelze nevšimnout, a podle něj je to naprosto v pořádku. Velké osobnosti přece nikdy nezůstávají bez povšimnutí, no ne? V jeho očích neexistuje nikdo krásnější, chytřejší a charismatičtější. On je prostě dokonalost zhmotněná ve vlčí srsti. Sebevědomí mu nechybí, ba právě naopak: Etney ví, že je nejlepší. A dá vám to velmi rychle najevo. Nejlépe hned při prvním setkání, kdy se obvykle představí jako „Etney I. svého jména, král Cedrového lesa, císař všeho živého a vlk předurčený osudem stát se legendou.“. Má talent na přibarvování příběhů, obzvlášť pokud jde o jeho původ, statečnost nebo krásu. A ano, s vlčicemi přehání ještě o chlup víc.
Je narcistický, egoistický a nekritický sám k sobě, zato vůči ostatním bývá překvapivě přísný. Nesnese, když někdo zpochybňuje jeho autoritu, vzhled, nebo neocení jeho božský smysl pro humor. Jiná pravidla ale platí pro jeho rodinu – své nejbližší by bránil do posledního dechu. Má hluboce zakořeněné ochranářské pudy a rodinné vazby jsou pro něj vším. V jejich přítomnosti dokáže být laskavý, vtipný, a dokonce i obětavý, jen se to samozřejmě nikdy neobejde bez připomínky, že právě on je důvod, proč mají tak skvělý život.
Etney je také silně majetnický, a to především ke své smečce, k vlkům v ní, k území i ke své pozici. Cedrový les je jeho pýcha a nedal by na něj dopustit. Je to místo, které pomáhal vybudovat. Domov, na který je neskutečně hrdý. Pokud by se někdo chtěl do smečky přidat, musí se připravit na to, že projde Etneyho osobním testem hodnotnosti, ve kterém se spíše než schopnosti testuje, kolik obdivu k němu zvládnete projevit.
Ačkoliv je ukecaný, vlezlý a častokrát únavně neodbytný, jeho povídání bývá natolik barvité a absurdní, že se s ním zkrátka nenudíte. Zvlášť když začne vyprávět o tom, jak sám zachránil celou smečku před medvědem nebo jak pod vodou zadržel dech na třicet minut. A jestli mu to nevěříte? No, tím hůř pro vás! Přijdete tak o možnost slyšet celou slavnou ságu znovu a ještě dramatičtěji.
Etney také potřebuje uznání. Ačkoli se navenek tváří, že mu jsou názory ostatních jedno, ve skutečnosti ho odmítnutí nebo nezájem dokáží hluboce ranit (obzvlášť, co se rodiny týče). Pokud zjistí, že pro někoho není tak důležitý, jak by si přál být, propadá melancholii, i když by to nikdy veřejně nepřiznal.

Mezi jeho „silné stránky“ (alespoň podle něj samotného) patří smysl pro krásu, styl a reprezentaci. Etney si potrpí na upravenou srst, ladný krok a celkovou eleganci, a to nejen u sebe, ale především u ostatních. Když někdo nevypadá dost reprezentativně, automaticky k němu začne cítit mírné opovržení. Miluje slavnosti, ceremoniály a všechny velké události. Vítání nových členů, jmenování mladých, oslavy úspěchů? Etney u toho prostě musí být, ideálně uprostřed dění a co nejhlasitější.
Přestože sám občas plave v dochvilnosti a pořádku, od ostatních vyžaduje přesnost a disciplínu. Pravidla jsou podle něj důležitá, hlavně když se dodržují jím určeným způsobem. A samozřejmě se na něj nevztahují. Jemu výjimky projdou. Však je přece výjimečný.
Jedna věc ale Etneyho dokáže opravdu rozčílit – neuctivost. Zvlášť od mladších vlků. Pokud někdo neprojeví dostatek respektu, neosloví ho dostatečně honosně, nebo si snad dovolí zpochybnit jeho slova, okamžitě přepíná do výchovného režimu. A to obsahuje především velmi důraznou přednášku o úctě ke starším, větším a významnějším.

Co se týče praktických dovedností, překvapivě i on má slabší stránky, jen by vám to samozřejmě nikdy nepřiznal. Lov nikdy nepatřil mezi jeho oblíbené činnosti Ne snad, že by byl úplně nešikovný. Sílu má, někdy dokonce překvapí i rychlostí, jenže jakmile dojde na trpělivost, ticho a soustředění, tam už selhává. Je spíš typ „stratég z pohodlí mechu“, který rozdává rozkazy, zatímco ostatní pracují. A když se přece jen rozhodne zapojit, většinou to skončí nějakým fiaskem.

Etney je zkrátka výstřední narcista s přehnaným smyslem pro vlastní důležitost, který však ve chvílích, kdy na tom skutečně záleží, dokáže překvapit svou loajalitou, vřelostí a odvahou.

Dětství
Etney se narodil spolu se sestrou Awnay a bratrem Castielem, který však krátce po porodu zemřel, na podzim roku 2014 Alfa páru Asgaarské smečky – vlčici Elise a vlkovi Arcanusovi.
Dětství měli oba sourozenci poklidné a hlavně bezpečné, neboť na ně dávali pozor nejen rodiče, ale i zbytek smečky. Hodně se na jejich výchově a péči, když byli ještě malí, podílela vlčice Laura a Meadow. Pomocnou tlapku pak velmi často přikládal i vlk Naxther. A tak Etney postupně rostl a učil se novým věcem, poznával nové vlky a rozvíjel vztahy v rodině. Nejlepší vztah si vybudoval k otci, byl jako maličký hodně takový „tatánek“. S matkou zase tolik času v dětství netrávil a možná právě tento fakt zapříčinil to, že mu naháněla hrůzu. No a se sestrou to měl už od samého začátku komplikované – oba dva chtěli všechnu pozornost jen a jen pro sebe. Nevycházel s ní dobře a vždy, když jí někdo věnoval více péče než jemu, naštval se a žárlil na ni. Navíc mezi nimi panovala výrazná soutěživost, Etney vždy chtěl být lepší ve všem jako Awnay a zase naopak.
Nějakou chvíli poté, co se naučil dobře chodit, běhat i mluvit a mírně vyrostl, s ním otec začal zdokonalovat všechny důležité a k životu potřebné vlastnosti. Budoval s ním sílu, trénoval rychlost a vytrvalost a nechyběla ani taktika lovu. Snažil se mu předat všechny své zkušenosti, ale Etney, kdykoliv mu něco nešlo, se zasekl, naštval a odmítal přijímat jakékoliv rady a danou aktivitu zcela zavrhl. Taktice lovu už se tedy vícekrát nijak blíže nevěnoval, a tím pádem se v ní už nikdy víc nezlepšil. Lov tedy nebyl, není a nejspíš ani nikdy nebude jeho oblíbená činnost, ve které by exceloval.
Postupem času se Etneyovi projevila i jeho vrozená magie. Stalo se to kdysi v Asgaarském lese, když do jeho domoviny přišel nezvaný host. Etney si ho všiml jako první ze všech, když byl na obhlídce území, a vyzýval ho, aby odešel. Vlk však odmítal a stále se chtěl dostat hlouběji do lesa. Etneye tehdy pohltil velký nával vzteku a byl silně rozrušený, přičemž na to konto (zatím stále nevědomky) poručil danému vlkovi, aby jejich smečku okamžitě opustil. Aniž by si byl vědom toho, že je to počátek jeho vrozené magie, šťastně to běžel oznámit otci, jak skvěle vyhnal toho zlého vlka a ochránil tak smečku. Pověděl mu tedy celý příběh, a následně se díky tomu dozvěděl, že se pravděpodobně projevila jeho vrozená magie. Otec mu poté začal sdělovat více informací o všech vrozených i získaných magiích a i o tom, že magie příkazu není jen tak ledajaká magie, nýbrž velmi mocná a jako vrozenou ji má jen málokdo. A tak se mohl v této oblasti začít postupně vzdělávat a trénovat, aby všemu více porozuměl a zdokonalil se. Velmi mu s tím pomáhal právě jeho otec. Významná pro něj byla situace, kdy společně vyrazili na Šakalí pahorkatinu bojovat proti šakalům za účelem tréninku, tehdy do magie více pronikl a osvojil si základy.
Když už byl Etney skoro dospělý, rozhodl se otec, že nastala vhodná doba na to, aby se dozvěděl o svém zesnulém bráškovi a poznal místo, kde je pohřbený. Zamířili tedy hluboko do Asgaarského lesa a zastavili se u jednoho z největších stromů, co tu stál. Byl mu sdělen krátký příběh o bratrovi, jeho jméno, zbarvení a veškeré detaily. Etneye však tohle zjištění nijak nepoznamenalo, protože si na bratra nevzpomínal a neměl k němu vytvořený žádný citový vztah.

První samostatná výprava za hranice Asgaaru
Rozčílený z hádky, kterou měl jednoho dne s rodiči, utekl daleko za smečku. Bylo to poprvé, co vytáhl sám bez doprovodu tlapy z rodiště. Brouzdal okolím a užíval si, že může s absolutní volností a bez jakéhokoliv hlídání a buzerování poznávat svět i mimo les.
Historicky první jeho známostí na této výpravě se stal vlk Scrooty, kterého potkal u Medvědího jezera. Čistě černý vlk se zajímavými fialovými odznaky, které Etneye naprosto fascinovaly. Scrooty byl mimochodem i prvním vlkem, který mu pověděl o Smrti a Životovi.
Na Kamenné pláži se poté setkal s Bellrayem, u kterého zase zjistil, že mít podivné papírky na tlapách je vlastně úplně normální. Bavilo ho, že mohl potkávat tolik zvláštních vlků. Rád by si ťapkal dál a užíval si nová dobrodružství, ale překvapila jej ne moc příjemná návštěva jeho matky, která ho hledala. Chtěla ho přemluvit, aby se vrátil domů, ale Etney samozřejmě nesouhlasil. Matku odmítal a chtěl dál sám putovat. Nakonec konflikt vyústil v prudkou hádku a následné použití magie příkazu z Etneyovy strany. Matka byla ale zkušenější, účinky magie zlomila a pod náporem vzteku se Etnymu zakousla do krku, aby jednou pro vždy tento spor ukončila. Tento rázný krok však zapříčinil to, že důvěra a zbytky obdivu v její maličkost v Etneyových očích velmi poklesly. Nicméně docílila toho, čeho chtěla. Vlček se s ní vrátil domů.

Calum, Casipa
Během svého pobytu na Gallirei už Etney zažil dost věcí a poznal spoustu vlků. Někteří ho nesnesli, jiní ho ignorovali, ale pak tam byli i tací, jako třeba Yeter (Calum), co se s ním poměrně rychle a snadno spřátelili. Hnědý vlk s nadýchaným kožíškem, na první pohled působil, že nemá absolutně žádný smysl pro humor. Setkali se na Náhorní plošině a vyrazili spolu na výpravu za Životem, kterého Yeter hledal. Postupně se poznávali, zažívali spolu různá dobrodružství a Etney učil Yetera, jak se upřímně od srdce smát. Nakonec pak Yetera začal považovat za svého nejlepšího (a v té době i jediného) přítele. Pozval ho i k nim do smečky, do které se Yeter milerád přidal, z toho měl Etney velikou radost. Tak mohli zůstat pospolu, i když jejich vztah postupem času výrazně opadl. Možná i z toho důvodu, že se Yeter začal hodně věnovat vlčici Ashe, která taktéž byla členkou jejich smečky, a už neměl na svého přítele Etneye tolik času. Etney ho však v hloubi duše bude mít vždycky rád a nikdy na něj nezapomene. Jak pak by taky mohl, vždyť to byl jeho první opravdový přítel!
Když Etney brouzdal po okolí, potkal u severních břehů řeky Mahtaë vlčici Casipu, svoji první životní lásku. Vlčice ho velmi okouzlila, obzvlášť pak její fialové něžné oči. Velmi rychle se do ní pobláznil a ona do něj. Začali spolu trávit hodně času, procházeli spolu velkou spoustu romantických a tichých míst, které společně poznávali, a nakonec se dali dohromady. Zažili spolu krásných několik měsíců upřímné lásky, dokud Casipa nezmizela. Nejdřív ji Etney sháněl a hledal, byl nešťastný, ale postupem času od všeho upustil. Ne, že by na Casipu zapomněl, ale spíš se smířil s tím, že už ji nikdy neuvidí. Pro Etneye to však byly cenné zkušenosti a nádherné zážitky, které se mu navždy zapsaly do paměti.

Den za dnem, měsíc za měsícem
Čas běžel a Etney pomalu, ale jistě dospíval. Začínal si uvědomovat, co je a co není v životě důležité. Seznamoval se s dalšími vlky mimo smečku i v ní, snažil se najít si více přátel a také utužoval vztah s rodinou. Ne vždy to šlo všechno hladce, například přímo s tím utužováním vztahů v rodině. Měl dost konfliktů s matkou, která mu příliš nerozuměla a podle jeho domněnek se o to ani nikdy nesnažila. Více blízký si byl ale koneckonců vždy s otcem. Sestra ze smečky nakonec odešla, takže s tou se přestal vídat a jejich vztah zcela opadl.
Sice Etneye více bavil život „tam venku“, ale musel uznat, že i ve smečce se děla velká spousta událostí, u kterých by prostě neměl chybět! Například jednou smečku napadli dva velcí medvědi. Etney se rozhodl pomoct ostatním a smečku bránit. Hrdě tedy vypjal hruď a začal po medvědech plivat zlá slova (rozhodně však neměl v plánu pouštět se do nich fyzicky), jenže jednoho z medvědů dost naštval a ten se po Etnym ohnal svojí mohutnou tlapou. Velké drápy se mu zaryly do kůže a způsobily mu tak ne zrovna malé zranění na zadním levém stehně. Etney si pak zalezl pod keřík a na zbytek akce nasadil režim „neviditelný“. Až se vše uklidnilo a medvědi byli zahnáni, vylezl, zkontroloval, že ho celou dobu nikdo neviděl a poté se začal chvástat, jak skvěle to zvládl a jak byl všem nápomocen. Po této akci mu zůstala na památku velká jizva, o které ale rád mluví, neboť všem popisuje, jak silný a statečný byl.
Další, pro Etneye dost důležitý, zážitek se mu stal mimo smečku, kdy na Náhorní plošině potkal dvě úžasné vlčice, které ho na první pohled okouzlily. Severka a Matali. Tyhle dvě vlčice pro něj za nějaký ten čas, který strávili pospolu, začaly znamenat něco víc. Začal je považovat za své moc dobré kamarádky, i když nikdy nevěděl, jestli ho tak berou i ony. Moc v to však doufal a také věřil. Matali se mu dokonce velmi líbila, měl na ni zálusk. Dříve než na ni ale mohl cokoliv zkusit, se jejich cesty rozdělily a pak už se dlouhou dobu znovu nespojily. Snad jednou. Je to jedna z věcí, po kterých Etney upřímně touží. Chtěl by je zase vidět, něco s nimi zažít a hlavně se přesvědčit, že jsou v pořádku. Rád by se také dozvěděl, jakou cestou se vydaly a jak se jejich život vyvinul.

Sionn
Doma v Asgaaru, když se vracel ze svých dalších toulek mimo smečku, se dozvěděl nemilou věc, která ho opravdu vůbec nepotěšila. Spíše ho rozzlobila a srazila na kolena. Elisa s Arcanusem mu oznámili, že bude mít dalšího bratra. Etney byl vzteky bez sebe. O malého sourozence nikdy nestál, navíc to s ním vůbec nikdo nekonzultoval! Tehdy, když byla ve smečce Awnay, se vždy musel o pozornost všech dělit spolu s ní. Pak odešla a on se konečně cítil šťastný a všemi opěvovaný. Jenže věděl, že teď, když přijde mládě, na něj nebude mít nikdo čas a ztratí i ty poslední záchvěvy uznání v očích ostatních. Tak mu to připadalo. Byl z toho nešťastný a ztrápený, cítil se podveden.
Když se mládě narodilo, stalo se přesně to, co předpokládal. Matka ho (měl takový pocit) přestala mít úplně ráda a přestal ji zajímat, vztah k otci také výrazně ochabl a členové smečky si pořád šuškali jen něco o vlčeti. Navíc už tehdy měl Etney obavu, že by mu Sionn mohl vzít Alfa trůn, o který Etney odjakživa tolik stál. Hned, co se ono malé stvoření narodilo, k němu Etney pociťoval velikou zášť a nesnášel ho. Řekl si, že nemá a nikdy nebude mít žádného bratra a sám v sobě ho prostě nepřijal.
Jak vlče rostlo, Etney se snažil trávit co nejvíce času mimo smečku, i když ho rodiče povýšili na Deltu a pověřili postem učitele, aby se o vlče staral. Jemu se však celý tento „skandál“ příčil, nesnesl toho malého zjeva a nechtěl se na něj ani podívat.
Jednou v zimě se vrátil ze své dlouhodobější procházky domů, zalezl si do jeskyně a doufal, že bude mít klid. V tom se ale do úkrytu nahrnula matka, otec i jeho nechtěný bratr. Bylo mu sděleno, aby bratra pohlídal, a to se mu tehdy rozsvítila žárovička u hlavy, jak by se mohl bratra zbavit. Souhlasil a řekl, že ho vezme „na procházku“. Vzal ho do tlamy, i když byl už větší a těžký, a začal se brodit někam pryč od smečky vysokými závějemi sněhu. Protože mu ale přišlo, že mají pomalé tempo, hodil si nebohého bratra na svůj hřbet a rozběhl se. Mířil daleko za smečku, běžel dlouho a skoro bez dechu. Zastavil se až v útrobách Armanských hor, kde na bratra použil svoji vrozenou magii, aby nemohl najít cestu domů. Zanechal ho v té velké zimě a sněhové vánici osamoceného a napospas osudu. Když se vrátil sám domů, samozřejmě na něj čekal už netrpělivý a rozzlobený otec. Skoro se poprali, ale Etneye to netrápilo. Byl vnitřně spokojený a hlavně nadšený, že nad všemi tak vyzrál a povedlo se mu toho hnusného mláděte zbavit. Otec Sionna ale po nějakém čase samozřejmě našel a dovedl ho zpátky domů. Etneyova mise, jak vymazat bratra z povrchu zemského, tedy byla neúspěšná.

Další roky života
Během dalších několika měsíců se nedělo v Etnyho životě nic zvláštního. Trávil čas stejně osamoceně jako předtím - bez přátel či milující vlčice, a jen tak si brouzdal po Gallirei, aby mohl poznávat nové vlky a třeba navázat právě nějaká ta nová přátelství.
Na jaře se jednoho dne vrátil domů, a čekalo tam na něj velké překvapení. Jeho rodný les navštívila sestra Awnay, jak rád ji on viděl! Pohltil ho pocit radosti a štěstí, byl neskutečně nadšen, že se znovu shledali. Tímto okamžikem zapomněl na jejich rivalitu v minulosti, doznal své sestře lásku, ukázal jí, že k ní chová náklonnost. Vše nejspíš pramenilo z faktu, že Sionna nikdy neměl nijak zvlášť rád a taky si připadal v životě dost osamocen. Jak Awnay viděl, došlo mu, že není sám a že si musí své pokrevní sestry vážit! S Awnay a Fiérem (kamarádem od Awnay) se následně vydali na túru mimo les daleko na sever. Etney totiž učinil rozhodnutí, že najde své kamarádky z minulosti – Severku s Matali, aby se přesvědčil, že jsou v pořádku a že si na něj stále pamatují. Awnay s Fiérem mu nabídli na tuhle velkou akci doprovod.
Výprava do Ragarských hor byla úspěšná. Etney se tedy znovu setkal s oběma vlčicemi a zároveň poznal i dva nové vlky - Faliona se Starlingem. Překvapilo ho však, jak málo radosti obě dvě vlčí slečny projevily. I tak si trojice ale přislíbila, že se znovu v budoucnu setkají.
Etney si pak šel na nějakou dobu zase po svých, se sestrou se společně odloučili, a tak ťapal sám. Dokud nepotkal Lucy. Drobnou vlčici se zelenkavýma očima. Setkali se na Ježčí mýtině, společně se hodili do řeči a začali spolu trávit čas. Například, právě Lucy byla ta, díky které Etney poprvé navštívil vlčího boha Života. Postupem času si sobě vzájemně padli do oka. Zjistili dokonce, že patří do stejné smečky! Etney jakoby za pomoci Lucy mírně dospěl. Usmířil se s rodinou a rozhodl se, že jim bude ve smečce od nynějška pořádně pomáhat. Následně, zhruba v polovině léta, vyznal Etney Lucy svou náklonnost a 12. srpna společně utvořili pár.