Gallirea - Příspěvky uživatele

// Pokud koukám dobře odsud se do Jezevčího lesa nedostanete. Prosím o přepsání místa přechodu nebo o info ohledně toho kudy jde jít rovnou do Jezevčího, neb to nikde nevidím, ale je možné že jsem to jen přehlédla

//Opakování je krutá věc no :D 5 opálů

//Vyhlídka

Prošla jsem lesem a zamířila rovnou do úkrytu. Bylo to blízko a já se nechtěla už víc mrazit na sněhu venku. Nemo měl trochu jiný názor a tak odběhl někam do lesa. Pravděpodobně běžel za Fiérem, kterého si nevím proč oblíbil. Pomalu jsem vlezla do jeskyně, která nelibě páchla zatuchlým vzduchem. Zima byla nepříjemná i tady. Došla jsem do zadní části jeskyně a pak vlezla do přístěnku pro Alfy a Bety. Momentálně tu nikdo nebyl, takže Arcanus i Laura něco někde řeší. Lehla jsem si na kožešiny. Zaplálila jsem tu torchu dřeva, co jsme tu měly, abych se zahřála a osvětlila si to tu. Konečně mi začínalo být teplo, když jsem ležela blízko ohně na kožešinách a ne na ošklivé studené zemi. Nějak jsem si odvykla na spaní po venku. Proč by taky někdo pospával venku, když má svůj vlastní úkryt, kde se může prospat. Položila jsem si hlavu na tlapky a nechala jsem se ukolébat světlem, které běhalo po jeskyni. Bylo to tu příjemné. Tlumené světlo, teplo, kožešiny... Olízla jsem si tlamu a zavřela oči. Byl čas na spánek, který mne přemohl a já odplula do nekonečné temnoty.

Začínala by mít větší zima. Navíc už byla noc. "Co kdybychom se přesunuli domů do lesa. Asi si půjdu odpočinout do úkrytu, tak můžeš jít se mnou nebo můžeš něco vyvádět v lese," řekla jsem Nemovi a pomalu jsem se začala zvedat."Rozhodně to tam bude teplejší a pohodlnější, než tady a nerada bych, abys nastydnul," broukla jsem. A taky bych nerada sama nastydla, což se může klidně stát. Jeho posmutnění, že magie mít ještě dlouho nebude mě donutilo k úsměvu. "Sice můžeš jenom chtít, ale až magii dostaneš bude to parádní, uvidíš," povzbudila jsem ho a šťouchla do něj čumákem. Opatrně jsem se zvedla, abych do něj moc nestrkala a oprášila jsem si kožich od sněhu.
Pomalu jsem zahájila sestup zpět do lesa. Nechtěla jsem pospíchat, protože mi pořád nebylo nejlépe a obávala jsem se, že se mi zamotá hlava a spadnu dolů ze stráně. "Sunflower je divný typ vlčete. Většinou tu dřív nebylo tolik vlčat, protože se rodila jenom tady na Gallirei. Ale minulou zimu, začala přicházet vlčata, která tu vlci nechali. Tuláci nebo přivadnrovalci, co se o ně nezvládali v zimě starat... Sunflower by si měla uvědomit, že si ji smečka vzala pod sebe a tím jí zachárnila život, takže by měla poslouchat. Jenomže to nedělá. Tvůj otec by ji nevyhodil, dokud bude vlčetem, ale já silně uvažuji o tom, že pokud mi dá ještě jednu zámiňku, tak v okamžiku, kdy bude větší poletí," řekla jsem věcně a stručně a zamířila jsem lesem přímo do úkrytu.

//Asgaarský úkryt přes hvozd

// 6 safírů pro Gee, snad jí bude brzo lépe
mimochodem... hádám že "Můj ty vlku, to stane ne" mělo být snad.

// 7 ametystů za nikdy nekončící ságu o Rollovi A asi už ti nebudu dávat Rolla neb nejsou hezký Gify + nechci působit, že ti nadržuju :D

Sunflower zmizela. Ještě že tak... Moje pozornost zůstala plně u Nemesise. "Ta hnědá jsou předměty," řekla jsem mu a cítila se hrdě a vzdělaně. Tuhle magii jsem zažila jen jednou jedinkrát velice dávno. Popravdě jsem si ani nepamatovala, kdo ji na mě tenkrát použil. "Je to poměrně silná magie, pokud je v ní vlk zběhlý může měnit různé druhy věcí nebo je házet na dlouhé vzdálenosti vzduchem... Ale já nikdy nepotkala nikoho, kdo by to uměl ovládat bez chyb. Popravdě jsem potkala jen jednoho vlka, který předměty tak nějak zvládal, ale to už je hodně dlouho," broukla jsem a pohladila Nemesise čenichem po hlavě. Obtočila jsem kolem něj tělo, abych ho víc zahřála. Nemohla jsem zapálit oheň a křoví kolem nás už spíše doutnalo než hořelo.
"Budeš ji mít až bdudeš starší," řekla jsem o trochu vážnějším hlasem. "Některým vlkům se jejich magie zjeví kolem prvního roku, začne se jim totiž měnit barva očí na barvu jejich magie, ale není to pravidlem. Některým to trvá déle, než svou magii vůbec objeví. A někteří ji neobjeví vůbec," snažila jsem se mu to nějak vysvětlit. "Většinou to chce zkoušení když je vlk dost velký a pak se ukáže, že něco prostě umí magicky ovládat," dodala jsem ještě, aby si nemyslel, že je nutné jenom čekat až ho praští magie do čenichu.
Jeho další dotaz nedotaz byl celkem zajímavý. Popravdě jsem netušila, jak k takovým změnám srst dochází. "Hmm... Nevím jak se jim změní srst... Vlkům jako je Gee... Ale většinou to má spojistost s jejich magií. Pokud ji ovládají hodně dobře mohou se jim na kožichu objevit různá barevná znamení, která odpovídají jejich magii... Třeba zelenou mají vlci magie země a tak," shrnula jsem to. Víc jsem mu toho povědět nemohla. Neměla jsem potřebné znalosti, co se těch podivných barev v kožichu týkalo. Věděla jsem jen to, že se mi moc nelíbí.
Chvíli jsem zůstala potichu, protože jsem plně nechápala poslední položenou otázku. Pak mi došlo, že mluví o té divné pitomé vlčici, co si to chtěla nakráčet k nám do smečky. "Možná... Možná se nad ní někdo slituje a do smečky ji vezme... Ale vlci jejího typu nevydrží v tomhle světě dlouho," mlaskla jsem.

Sledovala jsem vlčata. Suny působila trochu divně, ale to mi moc starosti nedělalo. Byla přeci jen divná už před tím, takže jsem v tom byla se svým magickým zásahem nevinně... možná. Vlčice odmítla zahřání a já jsem ji nenutila. "Awnay je dole v Asgaaru pokud za ní chceš jít, tak běž, ale jenom do lesa jasné! Žádné utíkání," varovala jsem malou vlčici. Byla jsem přesvědčená, že teď nemá k útekům za rodinou důvod, když si ji nepamatuje, ale mohla jsem se i mýlit, že? Kdo mohl vědět, co nutí malé vlče k neustálým útěkům mimo domov. Jestli nezabere ani tohle, jednodušše ji vyženeme ať si hledá domov jinde. Přestala jsem řešit Suny a obrátila se zpět k Nemesisovi, který se přitáhl blíž k mému kožichu.
"Existuje spousta magií víš. Určitě znáš ty základní ohně myšlenek... Pak jsou tu ale magie navíc jako třeba emoce, které ovládám trochu já. Nebo neviditelnost, elektřina, příkaz, halucinace... Je jich spousta. No a navíc tu jsou speciální magie daných vlků, ale to už jsem ti přeci říkala... Takže, co by tě z magií zajímalo? Třeba bych ti to mohla vysvětlit," navrhla jsem vlčeti, které ovšem bylo mírně odvedeno pozorností jinam. Ze vzduchu se začaly snášet první sněhové vločky. Zima přišla. První zima... Snad nebude tak krutá jako loni. "Tohle je sníh, je to zmrzlá voda. Dokud bude tepleji na zemi roztaje, ale jakmile se ochladí bude ho všude hodně. Není nebezpečný, ale odhání potravu a pak může přijít období, kdy nebudeme mít co lovit a budeme mít hlad. Proto je důležité být ve smečce, protože je větší šance, že něco uloví smečka než tuláci," vysvětlila jsem mu s klidem.

//7 opálků a budu se těšit na pokračování

Nemesis se ujišťoval, že jsem v pořádku a pak se přikradl blíž. Přitáhla jsem si ho k sobě tlapkou a zabořila si do něj na chvíli čumák. Příjemně voněl. "Neboj jsem v pořádku," broukla jsem mu do čenichu. Bylo zajímavé, že zrovna on se o mě bojí. Většina mých vlčat, se o mě nebála. "Jenom jsem zkoušela trochu vlastní magie a malinko se mi to vymklo z rukou," prohodila jsem potichu a podívala se na Suny. Nehodlala jsem jim sdělovat jakou magii ovládám. Tohle nevěděl nikdo. Tedy skoro nikdo. Že tohle umím jsem řekla jedině Arcanusovi, ale u toho mi bylo jasné, že si informace vezme ohledně mě vezme do hrobu. "Chtěla jsem Suny uklidnit, abychom si mohli promluvit, ale nějak jsem neodhadla vlastní zásoby energie. Pravděpodobně jsem byla po lovu víc unavená než jsem čekala a jen tenhle malinkatý zásah s magiemi mě vyčerpal," řekla jsem jim na vysvětlenou. Nebyla to lež, ale zároveň to nebyla ani úplná pravda.
Sunny vypadala v pořádku. Trochu mě to uklidnilo, protože jsem nemusela řešit problém vlčete, kterému jsem usmažila mozek. Třeba jí to pomůže. Nebude hledat rodinu, nebude utíkat, nebude divná... Ať už se jí stalo cokoliv, bude teď moc růst nezatížená problémy minulosti. Natáhla jsem k Sunny tlapku, zda se chce tak přitulit ke mně a zahřát se. Ráno nepřineslo moc tepla, takže jsem nechtěla, aby umrzla. Navíc jsem trochu cítila výčitky, že jsem jí okradla o ty prvotní vzpomínky, které měla.

Upadla jsem do magického bezvědomí. Moje vlastní magie mě celkem vyčerpala. Neuměla jsem ji pořádně ovládat, takže bylo jenom normální, že se občas "přehmátnu". Pomalu jsem zastříhala ušima, když mě za jedno z nich Nemesis začal tahat. Slyšela jsem Suny, která se omlouvala. Aspoň už teď nebude utíkat, nebude mít důvod k tomu utíkat a hledat rodinu, protože kromě nás si nikoho nepamatuje. Opatrně jsem zamrkala a podívala se na Nemesise, který stál kousek ode mě a vypadal trochu vyděšeně. "To nic, jenom se mi zatočila hlava," prohodila jsem slabým hlasem, pořád jsem nebyla dostatečně při vědomí, abych dokázala mluvit silněji. Opatrně jsem se přetočila na břicho. Byla jsem na ztrátu energie zvyklá, ale nikdy se to nestalo tak rychle. Pravděpodobně to bylo tím, že jsem nevěděla jak zastavit, jak přerušit spojení mojí magie se vzpomínkami Sunflower. Musím na tom zapracovat.
Zakaleným pohledem jsem přejížděla okolí. Nebylo to tu moc příjemné ani chráněné, abych tu teď zůstávala v tomhle stavu se dvěma vlčaty. Musela jsem rychle nasbírat síly na sestup domů a pak eskortovat vlčata do hvozdu, kde budou víc v bezpečí. "Jste v pořádku?" zeptala jsem se vlčat, protože jsem netušila na jak dlouho jsem odpadla. Navíc jsem chtěla zjistit, zda jsem Sunflower neusmažila mozek nebo tak něco.

// 7 safírů

//7 opálů