Gallirea - Příspěvky uživatele

//Připsáno 7 drahokamů

//Připsáno 9 mušlí a 1 křišťál

//Připsáno 5 drahokamů a 1 křišťál

//Ježčí plácek přes Červenou řeku

"No... minimálně v mý předešlý smečce to tak bylo taky," zmírnila jsem své předchozí nadsazené tvrzení, ale věřila jsem, že stejně moc daleko od pravdy nebylo. "To ne," zavrtěla jsem hlavou. "Už jsem se delší dobu toulala, moje bejvalá smečka se tak nějak rozpadla." Mohla jsem říct, že se Smrt rozhodla, že ji štveme a prostě nás donutila se rozejít, ale zaprvé to znělo šíleně a zadruhé to upřímně už byla pro Ragar spíš taková poslední kapka. Pomalé umírání už trvalo delší dobu, než Smrt zatloukla finální hřebíček do rakve.
Zastavila jsem a s natočenou hlavou sledovala Kayu, která máchala tlapami ve vzduchu ve zvláštní pantomimě. Vypadalo to chaoticky, ale já naprosto chápala, jak to myslí. "Jo," soucitně jsem přikývla. Tohle byl příběh celé mojí smečkové kariéry, pokud ne rovnou celého mého života. Všechno se vždycky nějak, a než jste se nadáli, už jste zase lítali v průšvihu nebo hasili cizí požáry. Počkala jsem, až se ke mně druhá vlčice zase připojí a vykročila znovu dopředu. Pozorně jsem poslouchala, co povídá o členech smečky. Mohlo se to hodit. "To je celkově problém vlků tady mi přijde. Dali by ti svou poslední kožešinu a pak, když toho někdo zneužije, tvářej se děsně překvapeně. Snad aspoň Erlend a Awarak by dokázali zapojit ty svoje svaly, kdyby šlo do tuhýho," zadoufala jsem - ti dva medvědi se v případě krize mohli hodit, ale jenom, pokud nebyli úplní pacifisti. Věděla jsem, že Awarak je schopný, nebo aspoň býval, když jsme se před lety poprvé potkali. U Erlenda to bylo diskutabilní. "To by chtělo si ty vlčata vzít někdy do parády," poušklíbla jsem se a žertovala jen napůl. "Udělat jim lepší školu."
Moc, moc mě zajímalo, co měla Kaya za spor s Varjou. Podle toho, jak jiskřila, jsem tušila, že to bude stát za to a tak jsem byla jedno velké ucho, sotva začala mluvit. Jakmile spustila, už jsem neměla příležitost cokoliv dodat. Asi jsem vážně píchla do citlivého místa. No, ale ten vlk vážně zněl, jako že rozumu moc nepobral. Jeden kopanec vedle druhýho. Dokonalost, zakoulela jsem očima a stěží potlačovala škleb, který se mi snažil roztáhnout po tváři, když jsem poslouchala, jak si Kaya krásně stěžuje. "Super, takový blbce fakt miluju," ozvala jsem se, sotva jsem měla trochu prostor. "Ví o tom houby, ale musí se drát do vedení a pak to vypadá, jak to vypadá, žejo. To abych si na něj dala bacha," potřásla jsem hlavou.

//Medvědí jezírka

//Eucalyptový les

Sice tvrdila, že ji podobná věc ani nenapadla, ale co já jsem mohla vědět, co se jí honilo v hlavě? Střelila jsem po ní pohledem, když k tomu přidala ještě ten dovětek. "Abych tě neodvedla někam do háje místo do Borůvky," pronesla jsem varovně, vážně jsem se v tomhle tématu nechtěla dál rejpat. Obezřetně jsem Kayu pozorovala, ale vypadalo to, že i ona to konečně nechala plavat. Díky bohům.
Ačkoliv jsem ale byla ráda, že se nám povedlo změnit téma, Kayina odpověď už mě tolik nepotěšila. "No bezva, to jsem si přesně přála," zakoulela jsem očima. "Všude to je stejný," zahučela jsem si pod vousy, upřímně jsem doufala, že to v Borůvce bude jinak. No... třeba jo. Třeba Kaya přeháněla. Radši jsem na to ale moc nesázela, protože jsem se chtěla ušetřit ještě většího zklamání. Ovšem i má společnice si mrmlala cosi pro sebe a zachytila jsem z toho docela dost, aby to povzbudilo mou zvědavost. "Ale ale? Co ti provedl?" vyzvídala jsem okamžitě. No a co, že mi po tom nic nebylo. Chtěla jsem taky nějaký drby! S těma cesta bude aspoň utíkat líp.

//Středozemní pláň přes Červenou řeku

//Připsáno 25 květin

//Připsáno 5 drahokamů

//Připsáno 10 oblázků a 2 křišťály

//Připsáno 14 mušliček

//Připsáno 7 drahokamů

//Připsáno 7 drahokamů a 2 křišťály

//Připsáno 25 květin

//Prosím o pozorné pročtení pravidel území, minimální délka postu je 12 řádků, tvůj jich má 11 s odřenýma ušima - nemůžu ti ho tedy uznat.

//Konec světa

Kaya vypadala, že moc neví, co si má z mého předchozího počínání vybrat. Štvalo mě, že to vůbec viděla. "Eh," máchla jsem nad tím tlapou v naději, že to nebude dál rozmazávat, která byla ovšem marná. "No tak už znáš jednoho," škubla jsem rameny, no bože, to je toho, tak jsem si strčila za ucho kytku, tak jsem se procházela po pláži, to je přece úplně normální, je nenormální si myslet, že to není normální.
Byl prostě už nejvyšší čas vyrazit domů a začít zapomínat na celou tuhle věc - na kytku i na moře, zejména pak na příšeru, která se teď možná proháněla volně oceánem a hltala všechno, co jí přijde pod chapadla. Lehce jsem se otřásla a začala nás vést směrem k domovu. "Tak fajn," oplatila jsem Kaye úšklebek a vzala to směrem k tomu divně smrdícímu lesu, přes který vedla pokud ne nejkratší, tak aspoň nejméně křivolaká cesta. Jenže Kaya tu záležitost s kytkou furt odmítala pustit. Zhluboka jsem si povzdechla. "Nepotřebuju žádnou novou kytku, jo? Většinou takovýhle věci nedělám, aby bylo jasno. Nejsem nějaká praštěná romantička, co fňuká při měsíčku." Fakt jsem nechtěla, aby si o mně tvořila obrázek na základě něčeho, co vůbec neměla vidět. Co neměl nikdo vidět. "Radši mi řekni, jestli si myslíš, že najdeme Borůvku v absolutním rozkladu, až tam dojdem," pokusila jsem se změnit téma, možná i trochu víc oťuknout, kam že jsem se to rozhodla složit svoje kosti. V Ragaru by nepochybně šlo všechno do háje, kdybych byla pryč tak dlouho. Doufala jsem, že Baghý to má ošéfovaný líp, než Falion. Nebo aspoň ten její... bratranec nebo co to bylo.

//Ježčí plácek