Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dny se mu celkem míchaly do sebe. Po tom dokonalém rozhovoru s Tasou odnesl králíka do úkrytu a pak se šel projít trochu po území. Nikdy příliš bukový les neprozkoumal a možná by se hodilo tu znát co nejvíc detailů pro případných mnoho situací. Teda ptačí bobky mu byly třeba zrovna k ničemu, ale tak věděl dost dobře, co myslel těmi detaily. Při průzkumu zaregistroval i čerstvý pach Stína a Corvus už očekával vykopnutí. No i když na sebe přímo neviděli, zdálo se, že ho nijak nezajímal. Budiž. Zaregistroval i následný cizí pach, no podle hlasů v dálce soudil, že tu cizí vlk dlouho nevydrží. No a nevydržel, protože pach zase začal pomalu odeznívat. Ten už se tu neobjeví, lol. Spíš by neočekával, že by se tu vůbec někdo objevil. On sám se tu teda taky objevil, ne že ne, takže teoreticky, nezabloudí sem někdo naposled. Zavrtěl hlavou, záleželo na tom? Každý pozná místní vlky a hned se radši stáhne, neradil by se komukoli být drzý, i když za případné následky by si mohl cizinec sám. Jediný, kdo snad zatím zůstal, byl on sám. Byl fakt brutální blázen? I ten malej Pinču se nakonec vypařil. Jenže někdy šlo těžko o to určit, co bylo správné a co ne. Grr, šel aspoň najít nějaké listí a mech jako podestýlku do úkrytu. Zima se blížila a tyhle suroviny budou ve sněhu nedostupné zboží. A když vnitřek toho úkrytu viděl...no nezahřála by se tam ani myš. Možná by taky mohl stáhnout kůži z toho králíka...

Zalitoval, že vůbec začal mluvit o tom, o čem začal. Neměl a teď už to dost dobře věděl. No bylo pozdě, že jo, avšak ani šedivá, ani ten její zatracenej brouk, už nic dalšího k tomu neříkali, čímž se mu i ulevilo. Jestli si bude myslet, že je někdo napadne, klidně, nějak mu na tom nezáleželo. Jenže neměl kdo, mrtví se nevraceli. Teda aspoň tomu věřil. Fakt nepotřeboval, aby ho strašili duchové otce a bratra. Vlastně i kdyby, duch smečku taky nijak neohrozí, haha. „Nikam se nechystám,“ pronesl už tak do éteru, protože Tasa už zmizela mezi stromy. Nedávno se vrátil z fakt dlouhé cesty a pokud ho nevykopne následně Stín, usoudil, že tu nějaký čas stráví. Hezky sám, v tichu a pustu na konci světa. Tady je snad nikdy nikdo neotravoval a to Corvus fakt vítal. A zbytek asi taky, když založili smečku tady. Nechtěl se s nimi nutně sbližovat, ono možná nikdy neporozumí jemu a on jim, to byla pravda, jenže ať se mu to líbilo nebo ne, svým způsobem tohle bylo snad jediné místo, kam aspoň trochu zapadal. Však by nedokázal žít v normální smečce! A kdo ví, zda by ho kdekoli chtěli.

Září 3/10, Říjen 1/10 | Cynthia

„Hmm, byla to spíš ironie, ale když myslíš, že budu závidět, klidně si to mysli,“ ušklíbl se. Ano, on možná momentálně píchal (nic dvojsmyslného, zvrhlíci) jako ježek, no nebyl to on, kdo šťouchal do vosího hnízda ještě víc. Neměl ani tušení, o co jí šlo a těžko říci, zda ho to vůbec mělo zajímat. Možná mělo, co kdyby se na něj náhle vrhla a chtěla ho zakousnout? „Ale ty se se mnou dál vybavuješ, i když jsem dal jasně najevo, že zájem nemám,“ máchl ocasem podrážděně. Ne, tohle cenu nemělo. Její další slova mu šly jedním uchem dovnitř a druhým ven, zatímco se vydal pryč. Avšak její konečná slova ho zarazila. Otočil se k ní zpět. „Kde nás kytky co?“ přivřel oči. Samozřejmě, že jí to nevěřil, však vůbec neměl ponětí, o čem mluvila! Anebo ho ty kytky fakt zblbly dostatečně, aniž by si na to následně pamatoval. Spíš měl obavy, co dělal pod tzv. vlivem?

Vážně se tu dohadoval s broukem? Šlo dosáhnout ještě většinou dna? Nebyl si jistý, jak moc šedé vlčici na tom broukovi záleželo, avšak nemít ji při sobě, skončil by už vážně rozmáznutý na zemi, následky nenásledky. No teď by se k němu musel probojovat a to mu vážně připadalo jako větší dno - bojovat s někým jen proto, aby mu zabil mazlíčka. No usoudil z toho, že jemu snad nic takového otravného Gallirea nenadělí, asi by zešílel úplně. „Není se v čem pídit,“ utrousil pouze, i když jí vlastně mohl poděkovat, že zastavila tuhle nesmyslnou... věc. Jenže to v jeho schopnostech nebylo, no v jejích určitě taky ne, co si tím pádem vyčítat? Taky pochyboval, že se Stín bude hrabat zrovna v jeho minulosti, narozdíl od toho brouka. Každý měl nějakou minulost, a ne každý se jí rád chlubil. Tihle vlci museli za sebou taky už něco mít a neřekli by to. Proč by měl tedy on? Radši by byl, kdyby ho strčili ze srázu, než aby jim cokoli řekl. Žil u nich ve smečce, avšak nebyl ochotný tohle téma rozebírat. S nikým, ani s nimi ne. Zatím nenašel vlka, s kterým by se natolik sblížil. A ty naděje už zhasly před nějakou dobou.

Září 3/10 | Cynthia

Už už měl na jazyku, že bylo jedno, jakou tlapou vstával, že se každý den cítil jak živý mrtvý, no rozmyslel si to. Nemuselo to nikoho zajímat, ani ji, ani jeho vlastně. Prostě se už dávno smířil s jeho pesimistickým myšlením a pesimistickými dny. Ale i tak se ušklíbl. „Mám ti snad závidět tvé vstávání pravou tlapou?“ podzvedl jedno obočí. Chtěla provokovat, tak do toho. Uvidíme, jaké všechny poznámky a urážky si na jeho účet přinesla. Pak začala mluvit o zdvořilosti. U všech vlků, jeho žádná zdvořilost nezajímala! Jo, měla by, ale stejně neměl zájem se s někým moc bavit, tak k čemu mu byla? To se vlčice vážně tak nudila, že chtěla někoho poučovat nebo s ním mluvit a zrovna on musel padnout do rány! Ach jaj. Zívl a nahlas si oddechl. „Ale nikdo neřekl, že budu mít zájem kecat a nechávat se oslovovat od ostatních,“ odpověděl a nasadil menší poker face, avšak na vlčici se přímo nepodíval. Jasný, nemohla to vědět, že nebude mít zájem, no teď jí asi už došlo, že se moc s vlky nebavil a její píchání do vosího hnízda nabere na obrátek. Asi by měl vypadnout dřív, než na to dojde. No to už si ho prohlížela a přemýšlela, zda už se nepotkali. Vim já? proběhlo mu hlavou, no taky se na ni podíval. Šedý kožich, fialové znaky a oči, náhrdelník... těžko říci, pokud ale jo, asi to nebylo moc dlouhé. „Hmm, pokud narážíš na černého vlka s bílým kruhem okolo oka, může jich tu být klidně víc, co já vím. Ale možné to je, co by ne? Jen rád zahodím z hlavy setkání, co nikomu nic nedají,“ pokrčil rameny, možná mu něco připomínala, ale přímo si nedokázal vybavit, kdy a kde.

Září 2/10 | Cynthia

Ano, vzhledem k tomu, že své okolí kontroloval, mu neunikl čerstvý pach vlka vlčice a následně i šedý kožich u břehu jezera. Nemyslel si, že projde bez povšimnutí jako kdyby byl neviditelný, spíš si myslel, že si ho nebude ani vlčice všímat? Omyl. Ohlédla se o něm a oslovila ho. Ach, měl pokecat nebo ji nějak odseknout a kašlat na to? Nikdy nevěděl... a asi proto tak jednal jak jednal. „Přímo nádhernej,“ ušklíbl se nad těmi slovy i nad tím ironickým hlasem, co z něj vylezl. Na blbou otázku blbá odpověď. To poslední, co chtěl, bylo bavit se o počasí. „Schovávají se tyto zdvořilostní kecy za něco důležitějšího, nebo jsi jen něco řekla, aby nestála řeč? Říkat jsi vlastně nemusela nic, víš jak,“ olízl si pysky, to, že kolem někoho někdo projde, hned neznamenalo nový kamarád. Anebo třeba chtěla ještě něco jiného, jen si dávala na čas. Eh, Corvus šel radši hned na věc.

Přišlo mu jakoby vtipné, že tu z nich dvou byl ten brouk, kdo dál vyzvídal a podezíral. Kdyby mohl, jedním máchnutím by ho rozmazal po trávě. No a jeho by Tasa srazila ze srázu. Ono toho zvířete si asi dost vážila. Avšak, jaký mělo smysl si takhle držet zvíře jako mazlíčka... no těžko říci, ovšem nějak mu na tom nezáleželo, ať si tu každý dělal co chtěl. Konec konců, sám by brouky nežral, když měl možnost sníst něco pořádného. A vlastně by je nežral, i kdyby tu možnost sníst něco pořádného neměl. „Před mojí minulostí vážně není třeba dělat jakékoli opatření. Jsem to jen já, kdo si s ní má poradit. Na místní to žádný vliv nemá. Stačí?“ podotkl s mírným zavrčením, spíše pro sebe, než aby to mířil na tu dvojici před ním. Myslím, že tím dost jasně objasnil, že o žádný globální problém nešlo. Nad jeho dalšími slovy jen mírně podzvedl obočí, no další reakce si nechal pro sebe. I když mu tato urážka na vlastní majitelku přišla dost vtipná. Ovšem, vlků, co hned zapomínali, bylo víc, i přesto, že většina byli již staroušci s nějakou demencí. Uh, snad mi aspoň nečtou myšlenky, pomyslel si, už tak měl v hlavě borčus.

Působilo to, že neměla vlčice už co říct, no slova se ujal nějaký brouk, který Tase vylezl z kožichu na hlavu. „Hmpf,“ zamumlal si pro sebe, snažíc se ujistit, že tato situace byla real. Mluvící brouk jako mazlíček jí. Od ní by spíš čekal, že ho zblajzne při prvním pohledu. Avšak dobře, neptal se a ani se na to nechystal. Asi si pořád ještě pořádně nezvykl, že tady na Galliree se děly různé věci. „To, před čím jsem vždy utíkal, neohrožuje ani Bukovou smečku, ani mě nebo jakéhokoli vlka a vlastně ani sebemenší kousek Gallirei,“ odpověděl neutrálně. Minulost sice uměla pěkně pronásledovat anebo potrápit mysl přijímacího, avšak jinak nijak většinou neubližovala. Aspoň jemu ne. No silně pochyboval, že ji nebo toho brouka zajímalo, co tím myslel. Nezajímalo, zas tak blbej nebyl. Na druhou stranu, třeba i jo, což by ho překvapilo. Avšak to poslední, co chtěl, bylo mluvit o své minulosti, haha. A co, ona by taky nemluvila. Tak proč on by musel?

Na svůj úlovek už moc nepohlížel, takže kam padaly její sliny, toho si moc nevšímal. A konec konců, jedna slina tomu mrtvému králíkovi fakt neublíží. No celkově jiné chování, především od Tasy, nečekal, takže se ani nemračil, neměl k tomu důvod. Svůj verdikt stejně udělá až Stín. „Utíkání od problémů bylo dost. Pokud mě budete chtít vykopnout, aspoň budu mít dnes jistotu. A ne, abych se už snad bál po té době vrátit,“ odpověděl jí a mlaskl. Znělo to logicky, ne? Od té doby, co jako puboš sejmul své dva rodinné příslušníky a poté se vypařil, už od ničeho utíkat nechtěl. Už takový nebyl, už nebyl tak slabý. Avšak ano, občas to muselo být těžké, neutéct. No tohle mu těžké nepřišlo. Buď bude tuláčit anebo bude mrtvý. Nic jiného se stát nemohlo, Corvus se smrti nebál. A tuláctví taky ne. „Kdo řekl, že je to dojemný? Já ne, já jen sdělil informaci, brečet kvůli tomu fakt nebudu,“ odfrkl si. Brečet kvůli tomuto? Eh, kvůli takovým věcem mu nebylo do breku ani v soukromí. I když jemu celkově nebylo nikdy do breku. Jakoby tato emoce z něj vymizela. A vůbec, co jí přelétlo přes čumák? Co je moc, to je moc! Snad rodinné drama se tu zatím stalo?

Nemusel čekat dlouho, odněkud z lesa se vynořila šedivá vlčice Tasa a hned pozornost ulpěla na něm. Taky aby ne, on dost dobře věděl, že mu tu nepřítomnost dají sežrat. Jestli to nebylo ještě slabý slovo, haha. Odložil králíka na zem a střihl uchem. „Taky zdravím,“ utrousil pozdrav na její zavrčení. Nic jiného vlastně ani nečekal, tak více nenamítal. Jak už naznačil, s otevřenou náručí ho nikdy vítat nebudou. Ono mu to možná tak vyhovovalo. Na nějaké omáčky a objímání při znovuobjevení stejně moc nebyl. Spíš vůbec, nesnášel by to každou buňkou svého těla. „Zcela upřímně mi není taková zima, aby mě kousala do zadku. Přišel jsem, protože jsem chtěl a protože jsem uznal, že je na čase se vrátit,“ odpověděl jí jednodueše. A chtěl? Nejspíše ano. Ať to tak nevypadalo (protože má tato postava línou hráčku, haha), za svůj domov to tu i považoval a hodlal i něco udělat, aby to dokázal, jestli teda nepoletí rychlosti blesku. Aspoň tím pádem doufal, že ne ze srázu. Nebo? „Nebudu lhát, s normálními vlky netrávím čas moc rád,“ mírně se ušklíbl, přemýšlející, zda ji tím urazí nebo ne. Ovšem, definice normálnosti moc neexistovala a kdo ví, na co narážel. Možná na toho vlka, co mu chtěl skoro ucpat tlamu magií anebo na toho milouše s veselou v močálech. Pořád mu nešlo do hlavy, co ho přinutilo mu vůbec pomoci. Však co mohl chtít od takové kostry na oplátku?

Září 1/10 | Cynthia

Corvus si tak procházel okolím, hlavu jako vždy plnou myšlenek, avšak pořád dokázal své okolí vnímat natolik, aby nevrazil třeba do nejbližšího stromu nebo ho tu někdo hned nezamordoval. Přece jen, nečekaný útok poskytoval pro útočníka fakt skvělou výhodu a jestli chtěl černý vlk nějak zemřít, určitě ne tak hloupě. Ne, necítil se jako hloupý a tak se tak chovat prostě nebude. Cítil se jen... no prázdný, jako skoro vždy. U něho nešlo o nic nového, že? Existovalo ještě něco, co by mu dodalo aspoň trochu naděje? Nebo by se prostě cítil lépe? Těžko, avšak někde v hloubi své duše mohl pořád doufat. Škoda, že to v jeho nitru zůstane bez odezvy...

<< Mahtaë jih

Hm, po tom, co se přebrodil proudem řeky, který v té oblasti byl prostě menší, se ocitl v bukovém lese sousedícího se srázem a teď nastal čas jen najít území a podívat se po nějakých živých duších. Teda, ono jich tu moc nežilo, až na tříčlennou rodinku. Hm, mohl jim dělat nevlastního strýčka, haha. Na druhou stranu nikdy nevypadali, že by o děti stáli, byť jen o jediné, těžko říci. Avšak omyly se taky stávaly, ne? Ještě tedy, než přišel na území, ulovil u břehu řeky ještě jednoho králíka, který zrovna popíjel a Corvuse si v podstatě nevšiml, aby se nevrátil úplně jen tak. No a pak po nějaké době zahlédl území, do nějž vstoupil a začínal se rozhlížet okolo, jestli někoho z rodinky nezahlédne. No jejich pachy rozhodně nebyly slabé, spíše naopak, i když na území se asi nikdo nenacházel. Hm, prvně půjde asi odložit to žrádlo a pak udělá nějaké další kroky.

<< středozemní pláň (přes velkou houštinu)

Vydal se směrem na území přes rozlehlou planinu, kudy mu cesta možná i chvíli potrvá. Nedokázal nikdy uhádnout, jak velká tahle louka byla. No nejspíš hodně, haha. Ne, nebylo to důležité, aspoň pro něj ne. Hm, na chvíli se schoval v nějakém lesíku, fakt hustém, no prodírat se jím se mu fakt dlouho nechtělo a tak zůstal spíš při kraji, než by se někde ve středu zamotal a pořezal o křoviny. Jeho cesta vedla i přes jednu větší řeku, no dostal aspoň možnost se napít a případně zkontrolovat, zda někde neměl od křoviny nějaké oděrky nebo tak. Hm, zdálo se, že pokud se tak stalo, škody byly minimální. Výborně. No nic, u vody se jinak dále nezdržoval a vyrazil přímo do lesa naproti, kde se nacházelo území smečky, kde zatím žil. No zatím, nikdo nevěděl, co se mohlo stát, že?

>> Bukový sráz

<< Ronherský potok

Uběhlo hodně času od toho, co klusal a klusal a klusal, čímž se snažil zbavit aspoň na chvíli těch všelijakých myšlenek. No napořád to nikdy nepomůže a toho si byl plně vědomej. Prostě asi navždy ho budou v hlavě pronásledovat... eh kraviny i nekraviny. Záleželo na úhlu pohledu, co kdo požadoval za kravinu. No na této rozlehlé pláni si ulovil nějakého králíka se zraněnou tlapou, protože jen něco takového by dokázal po té cestě ulovit (takže měl štěstí) a hezky ho spořádal až do kostí. No pak se šel uložit na hranici pláně a nějakého lesíka, aby se vyspal, odpočinul si. Avšak ani nevěděl, jak dlouho se povaloval, jako na tu totiž strávil věčnost. No teď už byl vzhůru a byl pozdní večer, na nebi se bouřilo ostošest a i když by to mohla být hezká podívaná, tak nejen, že odněkud z úkrytu, no taky ne pro Corvuse. Toho tyhle jevy nějak nehicovaly. No tak či tak, vydal se na noční cestu zpět na území Bukové smečky. Třeba tam zrovna někdo bude (a snad neskončí pod srázem za svou dlouhou nepřítomnost, haha).

>> Mahtaë jih (přes velkou houštinu)

Nový díl brzy ve vašich kinech...



Měna libovolná, beru cokoli

Přidáno 5 drahokamů a 8 oblázků.