Drobná, křehká květinka. Taková jsou nejspíš první slova, která napadnou každého cizince, co na Ciri natrefí. Příroda ji nedala mohutnou postavu, zato to vynahradila světlým kožíškem, který je dost výrazný v barevné krajině. Oproti vlčecím létům její hlas „dospěl“. Takže už nepřiklapnete uši k hlavě, když začne mluvit nahlas. I tak jí zůstal o pár oktáv vyšší hlásek, než bývá obvyklé.
To, že by se měla chovat úměrně svému věku má někde vzadu v hlavě uloženo. Jenže ona je mnohem šťastnější, když se může chovat jako malé vlče, naivní a bezstarostné. Nic neřešit, hrát si a užívat si života. Dospělácké řeči ji nudí, ale když vycítí, že se jedná o důležité informace, tak se přemůže a vyposlechne si je. To podstatné si zapamatuje na někdy jindy a zase se vrátí k blbnutí. Má na to přeci ještě právo, rok života není zase tolik na to, aby se chovala jako správný dospělý.
Ciri je společenská vlčice, miluje být obklopena vlky nebo aspoň jedním. Samotu zvládá tedy o trochu líp, než když byla maličká, ale ani tak není šťastná, když je sama. Jelikož je dospělejší, tak jí pomáhá vnitřní i vnější monolog, ale to ji nezabaví na dlouho. Ale každý jednou za čas potřebuje být sám. Jenže kdyby to bylo na delší dobu? No, raději ani nedomýšlet, jak by to s ní dopadlo.
Nejlepší společnost je její nejbližší rodina. Tedy většina z ní. Není si stále jistá, jaké chová city ke svému bratrovi. S ním to bude ještě zajímavé. Ale ostatní členové, které zatím zná, jsou pro ni nejlepší. Nejmilejší ovšem jsou rodiče a Reonys s Vivianne. Miluje je a před nimi si na nic nehraje. Mluví s nimi na narovinu, dokáže se jim svěřit se svými strastmi a bolestmi. Nejvíce je závislá na tatínkovi, a i když si to neuvědomuje, je jím lehce ovlivnitelná. To, co řekne, je svaté a pravdivé. Věří mu totiž všechno, je pro ni největší hrdina. Maminku má také samozřejmě ráda, ale nikdy si k ní nevypěstovala takovou nezdravou závislost jako ke svému tatínkovi. Aby si však někdo nemyslel, že nepotřebuje fyzický kontakt i se svou matkou, tak samozřejmě že potřebuje. Je vlčí slečna a ty od maminky potřebují nějakou tu něhu, kterou dokážou jen ony. Ať je to úprava srsti, rady ohledně vztahů, jak správně odpálkovat dotěrné vlky a tak. Ale tatínek je přeci jen tatínek.
Lovecké dovednosti nějaké zdědila, ale nemá lov moc ráda. Přijde jí to jako ztráta času, nejraději by totiž jen žrala výsledek bez práce. Proto, když má příležitost se nějak z lovu vykecat nebo tuto povinnost hodit na někoho jiného, velice ráda se toho ujme. Pokud není zbytí nebo byla jmenovitě vybrána samotným lovcem, tak se tedy do lovu zapojí. Ale zase, snaží se, aby toho nemusela moc dělat, protože packy má přeci na skákání, běhání a dovádění, a ne na to, aby si je ušoupala nějakou zbytečností a prací. Celkově chce, aby její život byl jen samá legrácka a povinnosti se šly bodnout.
Chová lásku a respekt k přírodě. Je jí proti srsti, když kdokoliv ničí jakýmkoliv způsobem přírodu (pálí ji ohněm, trhá jen tak větve stromů, zabíjí pro potěšení, a ne pro jídlo, …). To se dokáže pěkně dopálit a výtržníkovi něco říct nebo se do něho hned pustit. Chybí jí zábrany nebo jakýsi pud sebezáchovy. Všechno vsází na to, že je roztomilá, takže se jí nemůže nic stát.

Končící zima přinesla do Asgaarské smečky plno radosti. Jednomu zdejšímu páru, Lucy a Etnymu, se narodila čtyři malá vlčátka. Dvě vlčí slečny a dva pánové. Ciri se narodila jako poslední z vrhu, ale to jí nezabránilo v tom, aby hned aktivně hledala matčiny struky a lezla přes všechny své sourozence, hlava nehlava.
Prvních pár týdnů bylo prakticky stejných. Jídlo, spánek, jídlo spánek objetí od maminky. Brzy se jí však přestaly plést nohy do sebe a mohla se rozběhnout po jeskyni. A že to byla paráda! Na prvních pár dní od zjištění, k čemu nohy slouží to stačilo, ale postupně to chtělo něco víc. Sice se bála překročit kraj jeskyně, ale když se tak stalo, tak zjistila, jak je venku krásně. Viděla svůj rodný les a začínala se dozvídat nové informace. O vlcích, o přírodě a poprvé ochutnala maso, které jejich tatínek dotáhl do lesa. Bylo zábavné bojovat s mrtvou kořistí a masíčko chutnalo líp než mlíčko. Její první krůčky vedly k Medvědí řece, kde zkusila ochutnat další z nabízených pochoutek, a to rybu. Děvčatům chutnala, chlapci jsou ohledně ryb zdrženlivější. Cestou se učila spoustu novinek, které se jí budou hodit v běžném životě. Není žádné ořezávátko, aby plácala hlouposti, pokud ji tedy tu hloupost někdo neřekne v rámci jejího učení. Výlet k řece byl pro ni také důležitý v rozvoji její slovní zásoby a prohloubení vztahu se sourozenci. Jenže ne se všemi. Už zde se Crowley od nich odpojil a čím delší byla jeho absence, tím horší se stávaly jejich vztahy. Aspoň ze strany Ciri.
Jenže tato malá slečna nestihla prozkoumat celý les. Nejprve všechno vypadalo absolutně v pořádku. Potkala svého strýčka Nemesise a dědečka Arcanuse. Od strýčka se dozvěděla, že je možné se někdy skamarádit s jinými živočišnými druhy, se kterými potom můžete mluvit. To bylo naprosto zajímavé, ale než zjistila více informací, jak se to povedlo jemu, začali být dospělí nervózní z faktu, že nějaký kopec může bouchat a být nebezpečný. To, že se jednalo o sopku jí zůstalo utajeno, ale stejně neměla čas to zjišťovat. Poznala totiž dalšího strýčka, tentokrát z maminčiny strany a to Sigyho. Mezi dospělými se seběhla slovní šarvátka, padla ošklivá slova, jenže ona měla oči jen pro nově příchozího, protože co je nové, to je zajímavé, Ten nabídl jí a Reonysovi (Vivi byla někde už od nich vzdálená), že je vezme na mini procházku a na zkoušku lovu. Jelikož do této chvíle nelovila, tak si to chtěla vyzkoušet.
Toto kratičké dobrodružství s jejich strýčkem jim přineslo mnoho nových zážitků ale hlavně zkušeností. Sigy je naučil základ lovu, jako bylo nalezení stop, vyčmuchání pachu a identifikování zvířete. Mezitím je poučoval o přírodě, o bylinkách a různých kytičkách. Bylo to velice přínosné, i když ona by byla asi raději, kdyby si víc hráli. Nakonec se společně s Reonysem mohli těšit z uloveného zajíce. Tady poprvé zjistila, že lov nebude přesně to, co jí bude dělat radost. Bylo to totiž strašně namáhavé a zdlouhavé. Mnohem lepší pro ni bylo, když ji jídlo někdo donesl až k čumáčku.
Po této první lekci v srdci rodného lesa je našli rodiče, kteří svým ratolestem sdělili, že už nebudou v Asgaaru žít. Že jim rodiče najdou nový domov, pokud ovšem budou chtít jít s nimi. Pro Ciri to bylo první z mnoha nejdůležitějších rozhodnutí (která určitě ještě přijdou) v životě. Mohla zůstat v rodném lese, protože by ho aspoň mohla prozkoumat a tak. Ale pro ni byli nejdůležitější rodiče, takže kam jdou oni, jde taky.
Jenže nic nebylo tak jednoduché, jak si její vlčecí mysl představovala. Rodiče totiž museli najít vhodné místo na nový domov a bez dětí byli rychlejší. Proto zůstala s Reonysem ještě s jejich strýčkem Sigym. Ten jim prozradil něco ze svého života, že má také nějaká vlčata, ale už dospělá. Kdo ví, jestli je někdy Ciri potká. Sigy je vzal do jeho úkrytu, kde má bylinkovou zahrádku. Pro vstup je zapotřebí rozevřít vodopád, jinak budete mít mokrý kožich. To bylo pořádné představení magie vody a Ciri z toho byla velice překvapená a hlavně uchvácená. Chtěla toho o magiích vědět o mnoho víc, ale jejich výuka měla být o bylinkách a kytičkách. Dostali i slušnou sprchu v tom, že by v zimě klidně mohli nastydnout a zemřít. Strýček se zkrátka s ničím nepáral a říkal jim to narovinu. Těžká slova pro křehkou Ciri. Brzy na to jim Sigy ukázal velice omamnou květinu, která ji zbavila všech starostí. Jenže vůně rostliny jí přivodila silnou bolest hlavy, kterou musela jít rozdýchat ven. A tam nalezla nebo spíš byla nalezena motýlkem Emanuelem, který s ní mluvil a vzal ji na výpravu. Cestou naštěstí nalezla i tatínka, takže mohli podstoupit dobrodružství spolu. To bylo pro ni naprosto úžasné. Byla ve společnosti jednoho ze dvou nejoblíbenějších dospěláků a dostali se až k moři! Cestou jí kouzelný motýlek našeptával různé lotrovinky, ale k tomu ji nemusel dlouho pobízet. Mezi takové patřilo třeba lezení po stromech, taková hloupost! Od táty se dozvěděla, že ovládá magii příkazu, která byla podle jeho slov vzácná. Společně se dovtípili toho, že broučkové chodí na podzim spát. Poté jí táta vyprávěl o vlku Životu a vlčici Smrti. Když se po trochu strastech dostali až k moři, kde si slíbili, že se tam vrátí i se zbytkem rodiny, vzal ji táta do nového lesa, nového domova. Jenže cestou jí ještě prozradil, že v novém domově s nimi nebude bydlet její bratr Crowley. Byla lehce ovlivnitelná, takže velice rychle přebrala zlobu a zášť svého otce. Prozatím má tedy na bratra zlost, ale taky dost let na to se usmířit. Pokud bude ona chtít, že jo.
Nakonec dorazili do Cedrového lesa, který byl jejich nový domov. Obří stromy Ciri učarovaly, byly krásné, staré a jakýmsi způsobem moudré. A její první seznámení s tímto lesem? Přilepila se jazykem k rubínu, hezkému lesklému červenému kamínku. Bolelo to, ale nakonec ho dostali s rodiči z jazyka. Po této krátké patálii se dostali k tomu, že se půjde hledat její bratr Reonys a sestra Vivi. Ciri si o ně dělala starosti, takže se do hledání chtěla zapojit. Tentokrát se vydala na cestu s maminkou, se kterou se dlouho neviděla. Vyprávěla jí, co všechno od jejich posledního vidění se zažila. Seznamovala se se sněhem, vysokými kopci a také se pustila do dalšího lovu. Ten byl úspěšný, ale stále neoblíbený. A ještě navíc na ně z nebe spadl holub! Ciri takového ptáka zblízka zatím neviděla, takže než ho maminka oškubala, musela ho zkontrolovat. Nakonec ho zblajzla sama na posezení, protože jí moc zachutnal.
Jelikož se jim nevedlo ani jednoho jejího sourozence najít, tak si chtěly zlepšit náladu klouzáním po zamrzlém povrchu Velkého vlčího jezera. A že to byla panečku zábava. Nejprve ji však maminka upozornila, jak poznat pevný led a že si na to musí dávat pozor, aby neskončila pod vodou. Další cenná informace. Pro jejich radost je tam našel táta a Reonys a mohli se vydat zpátky do lesa, kde vymyslí plán na najití jejich sestřičky. Ta se však dostavila do lesa nakonec sama, takže jejich rodinná idylka mohla pokračovat. Nebo teprve začít? Uvidíme v dalších letech.

Zajímavosti:
- Nejmladší vlče Lucy a Etneyho
- Je mazaná jako liška (hlavně co se týče shánění potravy), ale navenek se tváří velice naivně
- Nesnáší samotu
- Potřebuje mít neustálý kontakt se svou rodinou (hlavně s tatínkem)