Blueberry. Složitá existenční složka této země, jenž se časem vyvinula v něco, co protiřečí tomu, jaký byl kdysi. Ať je teď jakýkoliv, nikdy nezapomeňte na to, kým byl kdysi.
Každý jedinec na světě má potřebu k něčemu směřovat. Někdo k tomu dojde dříve, někdo později. Blueberryho životní cíl potkal již v jeho mládí. Odlišnost. Nestát uprostřed davu. Nehledět, ale konat. Chtěl, aby jej ostatní viděli takového, jaký je a ne takového, jakého by jej vidět chtěli. Byl ve svých emocích otevřený, stejně jako ve svých názorech a nebal se je dát najevo.
Touha po odlišnosti mu zůstala až do dnes, no již se naučil držet jazyk za zuby. Naučila ho to tahle doba, ostatní vlci. Nenávist a zášť. Naučil se, že nemůže každému věřit a že dávat silný průchod svým emocím je slabost. I on však tuhle svou část umí porušit, protože má názory, které nerad mění. Je ochoten stát za tím, co si myslí, že je správné. Pokud se někomu nelíbí nějaký jeho názor, co bere vážně, tak se umí pořádně naštvat. V poslední době je ho naštvat daleko těžší než dříve. Po událostech z minulosti je jeho psychika narušená a rozhodit jej dokáže spousta věcí, nad kterými by dříve jen pohodil ocasem.
Blueberry jednoho dne ztratil vše a silně se to na něm poznamenalo. Od té doby nerad plánuje své činy daleko dopředu. Poučil se, že když si něco vysní, tak to nemá sklony vyjít. Z toho důvodu si promýšlí jen krátkodobé činy, ale nějaká dlouhodobá budoucnost u něj už neexistuje. Když je před něj postavena nějaká dlouhodobá otázka, začíná dost panikařit a dělá mu problém se rozhodnout. Bojí se totiž všech rozhodnutí, které mohou ovlivnit dlouhodobou budoucnost. Co se však týče přítomnosti, tak si nevidí do huby. Plácá, co ho napadne a je mu jedno, že třeba někoho urazí. Blueberry rád žije ve sladké lži, že se mají všichni rádi, nenávist neexistuje a jednou dostane křídla a bude žít v mracích. Tohle ve spojení s dalšími věcmi, jako třeba že se nestará o budoucnost a má často deprese, vyvolává jeden velký problém. Blueberry nemá strach z toho, že zemře, nebo že si ublíží. Dalo by se to shrnout jako ztráta pudu sebezáchovy.
Jeho psychická pevnost je již pod drnem, a to se dá říct i o jeho sebevědomí. Něco se mu postavilo do cesty, co? On sám. Když mu bylo nejhůře a byl sám, uviděl jaký svět doopravdy je. Uviděl, jak on je v něm malinký. To mu snížilo sebevědomí rychlostí blesku. Na venek to však pozná málo kdo. Stále se tváří stejně sebejistě, jako kdysi. Je to forma obrany před světem a před ostatními.
Přes to, že ostatním nevěří, nemá je ani tolik rád a nejraději by utekl na nějaký prázdný kout světa a žil tam jen s ještěrkami, přes to potřebuje pozornost. Když je sám, cítí se méněcenně. Díky tomu neustále vyžaduje pozornost ostatních. Je mu jedno, jak toho dosáhne. Jestli bude mít pozornost vlků, kteří ho mají rádi, nebo těch, kteří ho rádi nemají. Klidně ze sebe udělá hlupáka, nebo poruší pravidla společnosti.

Narození
Bylo léto, podle lidského kalendáře 27.6.2009. V tu dobu bylo ještě v létě teplo a v zimě zima. Tak, že se to dalo i snést. Žádné teplotní rekordy. Slunce v tuhle chvíli již vystřídal měsíc. Byl kulatý jako pomeranč, ale nebyl tak oranžový. Kolem něj svítila spousta hvězd, žádný světelný smog. Bylo docela ticho, až na vytí vlka, jenž se zamiloval do měsíce.
Nic z toho však nebylo důležité, protože kus odtud vlčice rodila tři malá vlčata a u toho neměla čas koukat na hvězdy. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec se na obličejích rodičů objevily úlevné výrazy a u nohou jí ležely tři malé chlupaté koule. Zrovna byly na začátku svého života. Dalo se jen přemýšlet, kam je osud zavede.
První se narodil Ernest. Byl šedý a bílý po otci a zatím měl zlaté oči. Byl to sameček. Další se narodila Lennie. Zbarvení měla spíše po matce. Černobílá s hnědými fleky. No a nakonec byl Blueberry. Nepodobal se ani jednomu rodičů, ale sousedů nebyl. Takže se jej rozhodli alespoň po sobě pojmenovat, aby s nimi měl něco společného.

Smečka
Tam kde Blue vyrůstal, to místo, ta smečka, vše se to stalo důležitou součástí jeho života. Byla to malá smečka a všichni k sobě měli blízko. Žili spolu spíše v rodinném kruhu, věřili si. Kdo dělal nepokoje, ten odešel. S nikým se nemazali a díky tomu zde byli jen ti, kterých myšlenky byly čisté. Možná díky tomu teď stále hledá něco, co by tohle dokázalo nahradit.
Měl vše, co mohl chtít. Vše na co si prstem ukázal. Tedy až na to, že neměl ty prsty. Dostával jídlo, vodu a ani přísun vzduchu mu nikdo neomezoval. Přes to že měl rodiče, silnější pouto cítil k jeho vychovateli. Jmenoval se Maxis. Černý vlk se zelenýma očima. Měl klidnou povahu, kterou k práci s Blueberrym potřeboval. Byl mladší než většina vlků ve smečce a pro Blueberryho byl jako vzor. Časem se na něj absolutně upnul. To ale nikdy není dobré, být na někom tak závislý.
Blueberry byl tedy spokojený, ale byla tu věc, po které toužil ze všeho nejvíce. Byl to lov. Vždy sledoval svého otce, jak odchází pryč. Jak na něj všichni hledí, jako by to mělo být naposledy. Jak na něj všichni hledí, když se vrací s kořistí. Byl pro ně jako hrdina. Taky to chtěl. Chtěl být hrdinou, chtěl být obdivován. Díky tomu byl ještě otravnější než obvykle, až to jednoho dne jeho otec nevydržel a vzal ho sebou na lov. Tedy, nakecal mu, že to je lov. Vlastně měl jen ulovit zajíce. Pro něj to byl však první vlastní pokus o zakousnutí potravy. Jeho otec svolal skupinu, se kterou většinou chodil, a šli spolu na louku. To všechno jenom aby svého syna umlčel.
Blueberry byl tedy spokojený, ale byla tu věc, po které toužil ze všeho nejvíce. Byl to lov. Vždy sledoval svého otce, jak odchází pryč. Jak na něj všichni hledí, jako by to mělo být naposledy. Jak na něj všichni hledí, když se vrací s kořistí. Byl pro ně jako hrdina. Taky to chtěl. Chtěl být hrdinou, chtěl být obdivován. Díky tomu byl ještě otravnější než obvykle, až to jednoho dne jeho otec nevydržel a vzal ho sebou na lov. Tedy, nakecal mu, že to je lov. Vlastně měl jen ulovit zajíce. Pro něj to byl však první vlastní pokus o zakousnutí potravy. Jeho otec svolal skupinu, se kterou většinou chodil, a šli spolu na louku. To všechno jenom aby svého syna umlčel.
Blueberry byl jako utržený ze řetězu. Nedočkavý, nadšený. Poskakoval okolo, takže dopředu všechnu kořist dost dobře zapudil. Až když na něj začal jeho otec křičet, tak se uklidnil. Zbyl tu jen jeden malý, nejspíše nemocný, zajíc za stromem. Třepal se jako moderní zpěvačka. Blueberrymu stačilo pár pohybů a skončil mu v zubech. Ta radost co v tu chvíli cítil. Byl hrdý jako nikdy dřív. Když se vrátili domů, ostatní ho chválili. Zde nejspíše začala jeho touha po pozornosti.
Již od mala byl Blueberry vlče, jenž milovalo nebezpečí a hlavně oheň. Jeho rodiče z toho nebyli nadšení. Mít doma malého pyromana, to nebyla zrovna výhra. Každou chvíli Blueberry došel s kouskem upáleného ocasu. To předtím běhal po lese jako světluška. K smůle rodičů si to užíval. Oheň ho fascinoval. Jeho rudá barva. Jeho moc. Jeho kruté plameny. Nebylo tedy pochybnosti o tom, jakou musel mít radost, když uviděl v klidné hladině jezera rudou barvu svých očí. Trénoval každý den, a i když dlouho nepoznával změnu, vytrval. Oheň miluje dodnes.
Čas plynul pořád stejně, no Blueberrymu se to zdálo čím dál rychlejší. Pomalu vyrostl. Přes to že už nepotřeboval vychovatele, stále se jej držel jako klíště. Znáte to, kam šel on, šel s ním. Skočíš, skočím taky. Nebyl pro něj jen kamarád, znamenal pro něj mnohem více. Byla to ta fáze citu, kdy k tomu jedinci máte absolutní důvěru. Svěříte mu svůj život. Milujete ho. Bezmezně a nekriticky. Většina ani tenhle druh citu nepozná. Osud si však tenhle vztah nepřál. Zamíchal karty a jednoho dne se Maxis už z lovu nevrátil. Co se stane, když někoho tolik milujete a zmizí? Přijdou fáze, které jsou před smířením. Stejné fáze má spousta stavů, například umírání. Negace, agrese, smlouvání, deprese, smíření.
První přišla negace. Blueberry si to nechtěl přiznat. Dal by v tu chvíli všechno na to, že je to omyl. Že se prostě jen ztratil, že se vrátí. Že je to jen jeho hloupý vtip.
Agrese. Blueberry se vydal na to místo, kde ho viděli naposled. Nebyla tam po něm žádná stopa. Všude prázdno. Ani závan jeho pachu, ani nic co by naznačovalo, kam mohl jít. Jaká může být reakce? Naštval se. Byl naštvaný na všechny okolo. Že zrovna Maxis. Že ho oni nezvládli uhlídat.
Smlouvání. Chtěl se všemi vyjít, přemluvit je aby s ním šli hledat. Chtěl jej najít. Z pusy mu šli samé velké sliby, jenž dokazovaly, že je jen zničený. Nikdo jej však nebyl ochoten poslouchat. Blueberry viděl jen ty starostlivé tváře. Mysleli si, že se zbláznil.
Deprese. Začal se pomalu smiřovat s tím, že není naděje. Skryl se před ostatními a dlouhé dny se skoro neukázal na světle. Jen se najíst.
Smíření. Vždy přijde. Čas rány zahojí. Trvalo to dlouho, ale nakonec se Blueberry dokázal zase usmívat. Zůstalo mu spoustu vzpomínek, na které rád myslí doposud.
Ta nejkrásnější je, když spolu byli v jeskyni. Byli tam jen oni dva. Blueberry již měl svou magii a často mluvil jen o ní. Déšť vytrvale bičoval zemi, pro ně to bylo ale tak daleko. Maxis hleděl ven, Blueberry jen a jen na něj. Věděl, co cítí, sám v sobě si to uvědomoval, jak to má však říci nahlas? Vždyť pocity nelze slovy popsat. Každý cítí jinak. Navíc, bál se odmítnutí. Byl o tolik mladší. Byl pro něj stále jen malé vlče? Měl v hlavě spoustu otázek. Tolikrát se snažil překonat tu propast, jenž mezi nimi byla. To se mu však nedařilo. Navíc, tohle byla jiná láska, než kterou vídal všude kolem. Systém vlk a vlčice, to bylo tak prosté. Tak proč byl on jiný?
„Maxi?“ Zašeptal hlasem, v němž bylo znát tolik nejistoty. Zelené oči ho však uklidnili. Vždy byl tak klidný. Blueberrymu to lezlo na nervy. „Zamiloval jsem se,“ řekl tiše a narovinu. Nebyl důvod to protahovat. Když jdete na popravu, taky vám hlavu neřežou nožem.
„Do koho?“ Zeptal se starší vlk s náznakem emocí v hlase. On je však vždy uměl tak dobře skrýt.
Blue zvedl hlavu a zlatýma očima na něj zůstal koukat. Propaloval jej. Cítil tolik, ale nedokázal to vyslovit. Jeho společník jej však pochopil. Usmál se na něj, lehl si k němu. Blueberry toho večera měl spoustu otázek, zda náhodou není jiný než ostatní. Neseděl do tabulek, jenž mu jeho dosavadní život v hlavě stihl poskládat. Maxis mu však na všechny otázky odpověděl s trpělivostí a tak, jak chtěl Blueberry slyšet. Sdělil mu, že je správné něco cítit, ať je to jakýmkoliv možným směrem. Od té doby byli téměř stále spolu, dokud je nerozdělil temný stín.
Ve své rodné smečce žil tři léta. To třetí mu otec oznámil, že si přeje, aby s bratrem smečku opustil. Prý aby mohl přijat jiné členy. Někoho, kdo to potřebuje více. Že si mají udělat vlastní rodinu, vlastní smečku. Jediný, kdo měl právo zůstat, byla Lennie. Blueberry nechtěl odejít, ale taky si nedovolil zůstat. Jeho otec ho vyhodil. Tohle mu nikdy nezapomněl.

Putování
Jeho životní cesta začala na místě, kde jedna skončila. Na místě, kde ztratil toho nejbližšího. Vrátil se na to místo, kde kdysi zmizel. Ne aby hledal, ne aby křičel a naříkal. Teď tu stál, smířený a zlomený. Měl jsem jeden cíl, rozloučit se. Tiše pronesl svá slova tichým stromům a pak se rozešel daleko od toho místa, kde ztratil. Kde miloval.
Blueberry putoval od léta do zimy. Je to dlouhá doba, půl roku. Za tu dobu stihl prochodit dost míst. Nestalo se mu však moc zajímavých věcí. Chodil spíš od jídla k jídlu, poznal pár tváří, které však zase hned zmizeli. Stačí tedy uvést věc, jenž ho donutila se konečně usadit.
Za pár dní se měla končit zima. Sníh pomalu tál a on zrovna procházel temným lesem. Všude okolo byly stromy, které svými korunami zabraňovaly průchod světlu. Nebylo lehké tímhle místem projít, zdálo se tak zvláštní. Jako by snad bylo něco většího nad ním, co na něj shlíželo.
Uslyšel zvuk. Byl tak tichý, že si jej snad mohl i pouze vymyslet. Znělo to jako zapraskání větviček někde za jeho zády. Ozvalo se to znovu, blíž a blíž. Bál se otočit, ale nezbylo mu nic jiného. Když otočil hlavou, uviděl něco, co jej děsí dodnes. Pavouk. Velký, černý a chlupatý. Byl velký jako sám Blueberry. Nebylo pochyb o tom, že tohle nestvořila příroda. Hleděl na něj velkýma očima. Bylo jich snad tisícero. Hýbal obřími kusadly, jako by snad chtěl něco říct. To on už však jen střádal síly k útoku. Větší strach Blueberry nikdy nepocítil. Cítil se tak sám. Měl jen jednu šanci, utéct. Otočil se a začal utíkat, jak nejrychleji mohl. Za sebou slyšel křupání větví, klapání kusadel. Při úprku ztratil nějakou část svého kožichu. Zůstal otrhaný na různých částech větví, keřů, stromů. Tím tomu tvorovi jen ulehčoval cestu. Brzo uviděl světlo, východ z lesa. Když vběhl na světlo, tvor zůstal skryt ve stínech. Hleděl na něj, cvakal kusadly, ale nedovolil si jít dál.
Po tomhle incidentu si uvědomil několik věcí. Zaprvé, má fobii z pavouků. Za druhé, je čas si najít někoho, kdo mu bude chránit zadek. Někde se usadit.

Silmarion
Svět skrytý v mlze. Zdálo se, že za ní je tráva zelenější. Jako by ten svět žil jen pro sebe. V míru a klidu.
Když sem Blueberry přišel, nezačal zrovna s nejlepší pověstí. Hledal místo, jenž by se pro něj stalo novým domovem. Byl dost vybíravý. Díky tomu obešel několik smeček.
Jako první zabloudil do Zlatavého lesa. Nebína a Scarita mu předaly zprávu, že Neon, zdejší alfa, se nenachází doma a že to má zkusit později. Krapet zklamaně nedočkavý Blueberry odešel hledat štěstí jinam.
Odtud šel úplně dolů na jih. Na zážitek v Temné smečce asi jen tak nezapomene. Elwen, alfa této smečky, není vlčice, která by šla přehlédnout. Temný nebyl jen les, ale i její mysl. Nebyla zrovna milá, to slovo nejspíše nebylo ani v jejím slovníku. Po zvážení toho, jestli chce žít na takovém místě, se rozhodl, že tohle není pro něj a chce raději něco, kde ho nejspíše za první prohřešek neupálí.
Vydal se opět směrem na sever. U jezera potkal černého vlka Arcanuse, jenž ho zavedl do své smečky. Elisa, zdejší ochranář, ho však s úsměvem dostala zase rychle pryč. Blueberry se až tak neusmíval a raději zmizel.

Stavil se i ve Smrkové smečce, kde jej Radnayden, syn zdejší alfy, dost nemile vyhodil. Vrčení a vyhrožování si vzal Blueberry dost k srdci.
Díky tomu, jak si obešel tolik smeček, se znelíbil jedné z vlčic ve smečce. Její jméno bylo Tailla a s ní zažil spoustu nepokojů. Vyvrcholilo to chvílí, kdy mu Tailla dolomila jeho zraněnou nohu. Díky tomu se ale zase sblížil se Stormem. Stal se jeho osobním nosičem a nejlepším přítelem. Byl to vlk béžové barvy, o něco málo starší než on sám.
Blueberry byl dobrodruh. Podnikal spoustu výprav, potkal spoustu vlků. Podíval se i úplně na sever Silmarionu a zde poprvé poznal i smrt. Tedy, ne že by zemřel. Potkal tu vlčici, jenž žila v zřícenině uprostřed lesa. Vyprosil si od ní rudé znaky na svém těle a svou milovanou magii ohně dostal na nejvyšší příčku. Také získal svoji magii Black and White.
Milostná stránka života Blueberryho na tomhle místě byla docela bohatá. Jako první poznal Neyteri. Byla to pro něj vlčice snů. Doslova. Viděl někoho jí podobného ve snu a poté potkal ji. Stali se přátelé a Blueberry tak zažil i poznání, jak krutá je věta „budeme jen kamarádni.“ On se o ni snažil, ona ho však vytrvale odmítala. Přestalo to až ve chvíli, kdy Blueberry díky náměsíčnosti zavítal na Středozemní pláň. Zde potkal Megan. Byla to černá kráska. Téměř opak Neyteri jak ve vzhledu, tak i v povaze. Vydržel s ní docela dlouho, ale Megan byla nestálá vlčice. Skončilo to hádkou, od které neviděl ani ji, ani svého kamaráda Malobora.
Další v jeho milostném životě měla velkou roli Kaien. Zde se podruhé opravdu zamiloval, ovšem tenhle vztah skončil ještě hůř, než ten první. Tak dlouho skřípal, až se rozpadl. Když se Blueberry dostal po tomhle incidentu domů, když byl zničený z rozpadu vztahu, stalo se něco, co jej dorazilo úplně. Rozpadla se Borůvková smečka. Blueberry zůstal sám, trápil se, ztratil rodinu, přátele a vlastně i sám sebe.

Ggallirea
Blueberry byl tak dlouho sám, že se stihl změnit i název země. Nejen ten. Kde byl před chvílí kopec, bylo najednou jezero. Nikdo tomu nerozuměl. Trvalo to nějakou dobu a pak to najednou ustalo. I země se zvládla změnit. Blueberry si tedy řekl, že by se měl změnit také. Přestat fňukat nad minulostí a znovu se usadit. Řekl si, že začne od začátku a to doslova. Vrátil se na místo, kde to všechno začalo. Zlatavý les.

Přijímací proces si Neon udělal zajímavým. Hlavně pro sebe. Úkol bylo ho nakrmit. Dostal k tomu na pomoc Noxe. Měli mu v zmrzlé vodě lovit kapry. Nebyla to zrovna zábava, ale s velkou dávkou štěstí se jim to nakonec podařilo. Neon se najedl a Blueberry byl přijat.
Poznal zde spoustu nových vlků. Cora, beta smečky. Jennu poznal, když byla potlučená. Co ho mrzelo, bylo to, že si jej nepamatovala. Yakiru poznal, když si myslel, že je to bílý koberec. Nebína se sem jednou přihnala jako stíhačka. Cattan se stal jeho postrachem. Byl to malý ulízaný šílenec. Winter neměl zrovna k oblibě, jelikož ji podezíral kvůli Suzumemu. A Suzume? Toho poznal, když se přidal do smečky.
Poznal zde spoustu nových vlků. Cora, beta smečky. Jennu poznal, když byla potlučená. Co ho mrzelo, bylo to, že si jej nepamatovala. Yakiru poznal, když si myslel, že je to bílý koberec. Nebína se sem jednou přihnala jako stíhačka. Cattan se stal jeho postrachem. Byl to malý ulízaný šílenec. Winter neměl zrovna k oblibě, jelikož ji podezíral kvůli Suzumemu. A Suzume? Toho poznal, když se přidal do smečky.
Poznal zde spoustu nových vlků. Cora, beta smečky. Jennu poznal, když byla potlučená. Co ho mrzelo, bylo to, že si jej nepamatovala. Yakiru poznal, když si myslel, že je to bílý koberec. Nebína se sem jednou přihnala jako stíhačka. Cattan se stal jeho postrachem. Byl to malý ulízaný šílenec. Winter neměl zrovna k oblibě, jelikož ji podezíral kvůli Suzumemu. A Suzume? Toho poznal, když se přidal do smečky.
Jeho první lov v téhle smečce vedla Cora. Byl kvůli tomu, že se měl stát přijímacím řízením pro vlčici, jenž měla zájem o to vstoupit do smečky. Uprostřed lovu se však na ně vykašlala a tím jim lov podstatně ztížila. Srnu nakonec ulovily, ale Blueberry měl těžká zranění. Když se tedy vrátili do lesa, odpadl na Yakiru. Právě proto si ji spletl s kobercem.
Když se Blueberry probral, les byl jako po vymření. Nikdo zde nebyl. Všichni členové byli najednou pryč. Tenhle stav trval dlouho. Možná měsíc? Blueberry trávil své dny o samotě. Brzo si začal povídat s kamením, hrát si na schovávanou s vlastním stínem a podezíral lasičky, že jej chtějí sníst. Přes to si za celou dobu nedovolil opustit území. Bránil ho čestně a poté, co se smečka vrátila, ho Neon jmenoval ochranářem.
Brzo na to se zde objevilo najednou několik zájemců o přijetí. Mezi nimi byl i Suzume. Drobný hnědý vlk s tyrkysovýma očima. Blueberry se s ním spřátelil a společně se vydali na jeho druhou cestu ke smrti. U ní si přál magii příkazu a doplnění schopností u magie země a u magie myšlenek.
Cesta se Suzumem jej poznamenala. Důvod byl nejspíše ten, že byl až moc dlouho sám. Začal totiž k Suzumemu něco cítit. První to zkoušel popírat, no časem si tím byl jistý. Nebyla to však láska, bylo to spíše krátké pobláznění a hezká vzpomínka.
Když spolu putovali zpět do Zatavého lesa, potkali u jezera Taillu. První byl rád, že ji vidí, no vydrželo mu to asi tak pět minut. Poté mu totiž řekla, že je Borůvková smečka obnovená. Jeho první reakce byl vztek. Jak si ji mohl někdo dovolit obnovit? A ještě pod stejným názvem? S Tailli vylezlo to, že ji obnovila ona se Stormem. Dokonce i to, že od Storma odešla. To v Blueberrym vyvolalo ještě větší averzi vůči ní. Tailla opět začala hrozit svou magií, no pak se omluvila a utekla. Ještě jej v myšlenkách poprosila, ať za Stormem zajde a pozdraví ho. Blueberry váhal, ale nakonec na to kývl, nechal Suzumeho a rozešel se do Borůvkové smečky.
Zde opravdu potkal Storma, což jej až tak nepřekvapilo. Spíše to, že zde byl sám a žádný jiný vlk se dlouho neobjevil. Přes to věřil v to, že nějaká smečka opravdu existuje.
Se Stormem si sedl perfektně, jako by ani žádné odloučení nebylo. Byli si stále blízcí. Blueberry byl šťastný, že by mohl vídat opět svého přítele a rozhodl se, že v Borůvkové smečce zůstane, což mu Storm s radostí odkýval.
Po chvíli se zde objevila Lexiett. První jej svou přítomností potěšila, pak ale oznámila svůj odchod z Gallirei. Blueberrymu to dost ublížilo, ale nemohl s tím nic dělat.
Po chvíli zde se objevila další vlčice. Tailla. Blueberry na ni byl neskutečně naštvaný a pohádali se více, jak kdy dřív. Tailla vyhrožovala smrtí svou i jeho. Nutila Storma, aby si vybral mezi ní a Blueberrym. Nakonec to Storm díky své magii nějak vyřešil, no Taillu nevyhnal. Blueberry se cítil ublíženě.
Po nějaké době, když už se to mezi Stormem a Blueberrym urovnalo, se rozhodl, že by měl zajít do Zlatavé smečky a podat oficiální rozhodnutí o svém odchodu. Když tam přišel, byl přítomen jen Suzume a Haiku - vlčice jenž byla cizinkou. Blueberry se naposledy zhostil role ochranáře a podařilo se mu ji vyhnat. Poté sdělil svůj odchod Suzumemu, opatrně mu sdělil i své city. Ukázalo se, že Suzume je opětuje. Blueberry ho přemluvil, aby se s ním Suzume vydal do Borůvkové smečky. Že tam budou žít spolu na krásném místě a budou šťastní. Suzume se k jeho radosti nechal přemluvit. Když už byli na odchodu, objevila se zde Winter – sněhobílá vlčice, kamarádka Suzumeho. Nelíbilo se jí, že Suzume odchází. Blueberrymu se zase nelíbilo, že si spolu tak rozuměli. Pohádali se spolu, tak nějak všichni tři. Poté Suzume s Blueberrym odešli do Borůvkové smečky, kde mohli žít spolu s naivní myšlenkou, že to bude navždy. Storm Suzumeho přijal bez nějakých větších potíží, takže se zdálo, že mezi nimi nestojí žádná překážka. Teprve se však ukáže, co přijde dál.


Zajímavosti
Vysoký a celkem mohutný vlk. Srst je, díky místu odkud pochází krátká, přes to ale docela hustá. Dlouhé štíhlé nohy jsou zakončeny kulatými tlapkami. Z těch trčí černé drápy. Blueberryho tlapy nesou barvu stejnou, jakou mají jeho oči. Vršky uší jsou o něco tmavší a jeho spirála pod okem také.
Na přední a zadní tlapě má uvázané šátky. Logicky by měli být špinavé, ale kromě nějakých kousků větviček, které do nich sem tam pochytá, jako by veškerou špínu pohlcovaly. Nabízí se tedy otázka, kde je vlastně vzal?
Blueberry má panický strach z pavouků. Vznikl díky příhodě s obří tarantulí.
Jedna jeho tlapa byla zlomená. Díky péči vlků, zvládla zase srůst, ale když se jí dotknete, jde cítit, že je na ní malý hrbolek.
Blueberry je pansexuál.