"Man, the air smells so nice here. It's full of fear."
Jaká to roztomilá vlčí slečna! Maličkatá, vzhledově taky taková zcela neškodné stvoření, které nemůže přeci nijak ublížit. Ty oči jsou zářivé jako svit slunce před západem. Pohledem očaruje každého. Jenže v nitru není vůbec žádný andílek. Už od narození si myslí, že její rodiče jsou ti nejvíce zlí vlci na světě a chce být jako oni. Tak trochu si žije v jiném světě, kde její rodina a smečka jsou ti nejlepší. Pro Beleth je dobrým vlkem ten, který je nepříjemný. Tedy spíše úplný opak toho, co dobrý vlk pro většinu společnosti znamená. Všichni ostatní jsou naprosto z jiné vrstvy, její blízcí jsou však něco mnohem lepšího. Sice tento vztah nemusí být nutně oboustranný, ale ona svou rodinu má velice ráda a je schopna pro ni udělat cokoliv. Na svém bratrovi ani rodičích nehledá chyby, žádné totiž v jejích očích nevidí. Ani ona žádné nemá, tedy spíš nechce vidět. Nevnímá je.
Její ego roste společně s jejím tělem. Přeci jen je potomkem těch nejvíce úžasných vlků, tak nemohlo dopadnout jablko daleko od stromu. A proto se nebojí použít své tělo vlastně k čemukoliv. Je schopná si hrát na ztracené vlče, aby dokázala získat pozornost nějakého potulného vlka a dostat ho na místo, kde se o něj může postarat někdo další. Sama však není schopná přímo ublížit. Bojí se toho, že by nemohla být tak skvělá jako zbytek její rodiny. Umí dokonale klamat, pohrávat si s city jiných, je-li to potřeba. Většinou to však není výhodné. Má velmi ostrý jazyk a na potkání je ihned až moc upřímná. Nechce-li pozornost někoho, kdo za to nestojí, umí ho velice nevhodně odehnat od sebe. Naopak, pokud to je někdo možným zdrojem nových a užitečných informací, velice ráda si ho po nutnou dobu drží u sebe. Nikdy však neprozradí úplně všechno, co ví. Není nijak hloupá a málokdy se někomu povede ji přelstít více než ona jeho.
Ráda si pohrává se strachem jiných, sice momentálně stále roste a zkoumá, čeho se všichni mohou bát, ale už nyní v tom objevila velkou zálibu. Fascinuje ji strach a emoce, které jej provází. Chce je pochopit a moci i lehce ovládat, minimálně třeba i nějak pozměnit k obrazu svému. Každý vlk se totiž strachu nedokáže postavit a bojuje s ním po svém. Ona strach v sobě necítí, ale chce cítit strach jiných. Přináší ji to určité potěšení. Ani nemusí vypadat strašidelně, některým opravdu stačí jen pár slov, aby se začali bát. A ji to baví, zjišťovat u každého dalšího vlka, co je jeho slabina a strach. Ať už to jsou jen slova nebo nějaké stvoření, tma…
A v čem je třeba slabá? Inu, velice jí záleží na její rodině. Je to její Achillova pata, je schopná se pro ně i obětovat, bylo by to potřeba. Také neunese, pokud slyší na svou osobu nepříjemná slova nebo špatné jednání. Naprosto to zničí její myšlenky na dokonalost a ona tak přijde o svůj dobrý pocit hrdosti. A když se necítí ona dobře, ví o tom celé okolí. A to by přeci nikdo nechtěl, ne?

„Oujou giwa no kiwakiwa de agaki mashou
Ogyougi no warui tsura mo misete yo“
Ještě, než se narodila, už své matce a otci vytvářela velké problémy. Ty vyústily k tomu, že se společně se svým bratrem narodila předčasně ve smečkovém úkrytu. Její příběh začíná jako nepopsaný list, ale už má něco předepsáno, čím by se řídit měla. To malé a nijak nevýrazné vlče prvních pár chvil strávilo nic neděláním. Dýchalo, pískalo a jedlo. Jako všechny tyto bytosti v tomto věku. Nemuselo řešit vlastně absolutně nic. Neb vše od svých rodičů získala a její problémy neexistovaly.
Když konečně otevřela očka a svými zlatými zrcadly pohlédla poprvé na svět, nevěděla, zda je na správném místě. Poprvé, kdy něco viděla, tak byla zrovna nesena svým otcem někudy lesem. Její mozek v tomhle věku ještě neměl šanci pochopit, co se děje. A měla za úkol se prvně okoupat. To se tomhle tvorovi vůbec nelíbilo. A nenapadlo ji nic lepšího než se zakousnout do nohy postávajícího a nejbližšího vlka. Nebyl to ani otec, ani matka… Byla to samotná alfa smečky, ale to neměla šanci ani poznat. Oslovila ho, že je její otec a on měl plno práce s tím, aby jí vysvětlil, že není. Zachary byl jiný. Do vody mu nevadilo jít dobrovolně a problém dělala jen ona. Život s ní prostě nikdy nebude jednoduchý.
Se Zacharym ji pojilo podivné pouto. Každý z nich byl jiný, ale dohromady tvořili zajímavou spolupráci. Nikdy spolu problém neměli. Naopak, jeden druhého se zastával a kryli si vždy záda. Beleth je jen taková větší dámička a herečka. Proto si občas nerada hrála první. Její bratr byl také rychlejší ve vývoji. Rychleji se naučil chodit a motivoval ji k tomu růst.
Sotva trochu vyrostla a přišla o svůj první zub, poprvé se setkala s podivným úkazem. S vlčí vílou Zuběnkou. Ta jí toho také plno naučila. Nejen trpělivosti, ale i to, že s každým zubem stárne a získává nové a nové zkušenosti. Jednoho dne však už nepřišla a ona pochopila, že nastala už velká změna. Byl to poslední zub. A o ten zájem neměla, do sbírky se jí nehodil. I tím, že to byla poslední vzpomínka, co jí u těla zůstalo po svém vlčecím já. Nyní už byla velká. Sama víla jí několikrát řekla, že se setkala i s její matkou a jinými vlky ze smečky. Ale, že ji nyní jako dospělí nepotřebují. A ona nyní také nepotřebuje ji.
Dalo by se říct, že svůj vlčecí život moc nic zajímavého nezažila. Vlastně ani pořádně neopustila ani rodný les. Rodiče jí předali plno rad ohledně magií a ona chtěla brzo už být také velkou vlčí slečnou. Chtěla umět ovládat vše, co prvně viděla. Magie? Ano, prosím! Lovení pro smečku? Ano, to chce taky zvládat! Byla stále takovým veselým sluníčkem pro všechny v její smečce. Ráda se od všech učila a sledovala, co dělají. Odkoukávala a vzdělávala se od kohokoliv, který se jí v cestě objevil. Kromě rodičů a bratra to byly také i alfy a ostatní členi smečky.
Podivné pouto si vytvořila k Arcanusovi. Ten ji ukázal nejen, jak se značkuje, ale také i to, že výchova vypadá i trochu jinak, než dosud znala. Měl jiný přístup k vlčatům, a přesto ona ani po jeho ovlivnění nijak špatně neviděla své rodiče. A k tomu se poprvé po jeho boku setkala s cizincem. Ukázala, jaké vlastnosti podělila po otci a jak vhodná je do budoucna jako ochránce. Jen tak někdo totiž přes její ochranu neprojde. Nedůvěřovala mu a možná to i chvíli vypadalo, že z ní měl strach. Beleth však cizákovi nic neudělala a jen díky jeho nenásilné povaze, tak se naučila komunikovat s cizími. A u toho jí Arcanus pomáhal skrze myšlenky.
Také zažila i smečkový lov, kde byla ještě více ohromená svým otcem. Ten dokázal zcela jednoduše ovládat s pomocí magie velké stádo zvířat. Žádné z nich tedy nevyplašil a pouze odvedl jeden potřebný kus. Šílené a neuvěřitelné to bylo. Během toho však někde přišla o svého bratra. Neví dosud, kde skončil. Každopádně chvíli před lovem ho viděla naposledy. Kde jen její stín skončil? Tak nerozlučná dvojice a nyní je sama…
Co však skvělého ještě udělala pro smečku je to, že dokázala za asistence několika vlků a rodičů z hranic smečky dostat podivného trola, který jim všem způsoboval problémy a nebezpečí. Ona se snažila parodovat, co dosud viděla. Takže velmi odvážně se snažila s tím tvorem komunikovat a odlákat pozornost na sebe. Poté se objevil na scéně její otec a vše velmi rychle a nenáročně dokončil. Kousek od ní padla hlava trola a otec prohlásil, že si ji někde vystaví jako varování. Beleth byla očarovaná jeho dalším skvělým výkonem a rozhodla, že chce být opravdu jako on.