"Man, the air smells so nice here. It's full of fear."
Jaké to roztomilé vlče! Maličkaté, vzhledově taky takové roztomilé stvoření, které nemůže přeci nijak ublížit. Ty oči jsou zářivé jako svit slunce před západem. Jenže v nitru není vůbec žádný andílek. Už od narození si myslí, že její rodiče jsou ti nejvíce zlí vlci na světě a až vyroste, chce být jako oni. Tak trochu si žije v jiném světě, kde její rodina jsou ti nejlepší. Pro Beleth je dobrým vlkem ten, který je nepříjemný až spíše úplný opak toho, co dobrý vlk pro většinu společnosti znamená. Všichni ostatní jsou naprosto z jiné vrstvy, její rodina je něco mnohem lepšího než jakékoliv jiné. Sice tento vztah nemusí být nutně oboustranný, ale ona svou rodinu má velice ráda a je schopna pro ni udělat cokoliv. Na svém bratrovi ani rodičích nehledá chyby, žádné totiž v jejích očích nevidí. Ani ona žádné nemá, tedy spíš nechce vidět. Nevnímá je.
Její ego roste společně s jejím tělem. Přeci jen je potomkem těch nejvíce úžasných vlků, tak nemohlo dopadnout jablko daleko od stromu. A proto se nebojí použít své tělo vlastně k čemukoliv. Je schopná si hrát na ztracené vlče, aby dokázala získat pozornost nějakého potulného vlka a dostat ho na místo, kde se o něj může postarat někdo další. Sama však není schopná přímo ublížit. Bojí se toho, že by nemohla být tak skvělá jako zbytek její rodiny. Umí dokonale klamat, pohrávat si s city jiných, je-li to potřeba. Většinou to však není výhodný. Má velmi ostrý jazyk a na potkání jen ihned až moc upřímná. Nechce-li pozornost někoho, kdo za to nestojí, umí ho velice nevhodně odehnat od sebe. Naopak, pokud to je někdo možným zdrojem nových a užitečných informací, velice ráda si ho po nutnou dobu drží u sebe. Nikdy však neprozradí úplně všechno, co ví. Není nijak hloupá a málokdy se někomu povede ji přelstít více než ona jeho.
Ráda si pohrává se strachem jiných, sice momentálně stále roste a zkoumá, čeho se všichni mohou bát, ale už nyní v tom objevila velkou zálibu. Fascinuje ji strach a emoce, které jej provází. Chce je pochopit a moci i lehce ovládat, minimálně třeba i nějak pozměnit k obrazu svému. Každý vlk se totiž strachu nedokáže postavit a bojuje s ním po svém. Ona strach v sobě necítí, ale chce cítit strach jiných. Přináší ji to určité potěšení. Ani nemusí vypadat strašidelně, některým opravdu stačí jen pár slov, aby se začali bát.
A v čem je třeba slabá? Inu, velice jí záleží na její rodině. Je to její Achillova pata, je schopná se pro ně i obětovat, bylo by to potřeba. Také neunese, pokud slyší na svou osobu nepříjemná slova nebo špatný jednání. Naprosto to zničí její myšlenky na dokonalost a ona tak přijde o svůj dobrý pocit hrdosti.

„Oujou giwa no kiwakiwa de agaki mashou
Ogyougi no warui tsura mo misete yo“
Ještě než se narodila, už své matce a otci vytvářela velké problémy. Ty vyústily k tomu, že se společně se svým bratrem narodila předčasně ve smečkovém úkrytu. Její příběh začíná jako nepopsaný list, ale už má něco předepsáno, čím by se řídit měla. Jak se to však vyvine? Nelze nyní určit, uvidíme to teprve časem, co se jí do cesty postaví.