Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Řeka Midiam

Awarak se dostal na kouzelné místo. No dobře, ono by bylo kouzelné, pokud by bylo méně vody. To by se krásně snášela k zemi v malých vodopádících, příjemně by do okolí zněla hudba padajících kapek. Teď to však znělo jako pořádné vodopády, které by vás smetly a nemilosrdně vyválely mezi kameny. Awarak se zarazil, protože si musel promyslet cestu. Tady se mohl stát každý krok osudný. Stačí jeden slizký kámen a už by ho nikdo nemusel najít. Jo, možná moje zbídačené tělo, bez známek života. Ne díky.
Pokládal opatrně jednu tlapku vedle druhé, vždy si pečlivě vyzkoušel, jestli se mu to neklouže a až teprve pak přenesl celou váhu na daný kámen. Aspoň se mi trochu uleví v noze. Než se tady přes to dostanu, nemusela by mě už bolet. Ani se nerozhlížel po nějaké zeleni. Tady by totiž asi nic nesehnal. A pokud ano, tak by to bylo dost nebezpečné. Proto se soustředil na přechod a jakmile se ocitl na kraji lesa, hned se do něho rozběhl.

>> Východní hvozd

<<Středozemní pláň

Znovu se dostal k řece. Jelikož byla plná vody i mimo koryto, tak mu připadalo, že se nijak neliší od předchozích řek, které potkal. Doufal, že se nemotá někde v kruhu, protože to by mu hledání nijak neusnadnilo. Co hledání léku, ale hlavně hledání kamaráda by bylo těžší. Díval se podél břehu, tedy toho, který ještě nebyl pod vodou, jestli tam náhodou něco neroste. Cokoliv, co by se dalo považovat za léčivou rostlinu. Jenže, jak bylo ještě brzo po zimě, tak toho moc nestihlo vyrůst. A teď to bylo navíc půl metru pod vodou. Dobře, to možná trochu zveličování, ale jemu to tak přišlo. Nikdy nebyl totiž dobrý ve vyměřování vzdáleností nebo s čímkoliv, co se týkalo nějakých délek, hloubek a tak.
Šmejdil dlouhou dobu po břehu, viděl další dvě vlčice, ale vypadalo to, že jsou uprostřed zajímavého rozhovoru, takže je nechtěl nějak rušit. Stejně si nebyl jistý, jestli by mu pomohli. Když prošel celkem velkou část břehu řeky, pokusil se napít. Voda unášela všelijaký bordel z okolí, takže to nebylo kdoví jaký pití, ale na zahnání žízně to stačilo. Vydal se proto proti proudu řeky, aby mohl zkusit najít další možné bylinky, které by mohly pomoci.

>> Kaskády

<< Medvědí jezero

Setkání s medvědem v něm zanechalo rozpolcené pocity. Na jednu stranu byl rád, že vyhrál, na tu druhou mu přišlo, že zvítězil až moc jednoduše. Zpomalil, protože se mu začala ozývat bolest v zadní noze. Adrenalin a strach o kamaráda mu zaměstnávaly hlavu jinak, než aby se zajímal o svoji bolest, ale už se začínala stávat tak nesnesitelnou, že se nedalo ji ignorovat.
V hlavě si rozebíral souboj, zatím co se plahočil rozblácenou půdou. V dálce viděl dva vlky, ale neměl čas si s nimi povídat. Měl svoje poslání, svůj jedinečný úkol, který musel splnit. Jediné v co doufal bylo to, že pak Aithéra najde. Že nezapomene, v jakém keři ho nechal sedět. Ne, musíš se soustředit. On na tebe spoléhá. Těmito motivačními myšlenkami se zabýval, aby si je pořádně vštípil pod kůži. Musel splnit slib a tento byl dost důležitý.

>> Řeka Midiam

<< Náhorní plošina (přes řeku)

Vlastní úkol č. 2 (1/1)

Možná si měl dobře rozmyslet, jestli se chce vydat k jezeru. Ono totiž už cestou byla půda skoro jako jezero, protože země nedokázala pojmout takový příval vody. Naštěstí však unikl z louky dřív, než se na ni vylila voda z řeky. Měl obrovské štěstí, že se odtamtud dokázal dostat, protože teď neměl čas na plavání. Hodně by ho to zdrželo a on potřeboval najít lék. Jezero však taky nebyla žádná výhra, protože voda se vylévala z břehů a postupně se rozlévala do okolí. Na chvilku se zamyslel, jestli je to stejná voda, kterou potkal na planině, ale nijak mu to nepomohlo v hledání pomoci. V dálce, skrz husté dešťové kapky viděl nějaké postavy vlků. Bohužel je nedokázal identifikovat ani podle vzhledu ani podle pachu. Podle velikosti si však všiml, že je mezi nimi jedno vlče. Doufal, že ho ochrání, aby ho nějaká vlna nesmetla. Neměl totiž představu, jak takové vlče může být silné.
Snažil se najít nějaký kousek břehu nebo aspoň jeho náznak. Uvažoval, jestli se půjde podívat k těm třem a poprosí je o nějakou radu nebo pomoc, ale než se k tomu dostal, uslyšel vrčení. Takové hluboké, hrdelní, jako kdyby někomu vlezl na území. Podíval se pomalu za sebe, ale tušil, koho tam najde. A nemýlil se. I když byl medvěd promáchaný, byl velmi dobře rozpoznatelný. Nebyl ale tak veliký, jako ten který je napadl doma. Awarak stál a díval se medvědovi do očí. Měl několik možností. Zbaběle utéct, nalákat medvěda na sebe, aby ho pronásledoval a nechal na pokoji ty tři vlky. Taky mohl běžet k nim, aby mu pomohli v boji, ale to rychle zavrhl. Nechtěl ohrozit to vlče. Kéž by tu byl Aithér, to bych na to nebyl sám. Zbývalo mu jediné. Zahnat medvěda.
Zavrčel zhluboka, aby ukázal, že na boj připraven. Medvěd na něho také zavrčel, ale zatím se nějak k útoku neměl. Možná se mu nechtělo víc máchat tlapy, kdo ví. Awarak se snažil naježit srst, ale to se mu vážně nepovedlo. Zatracená voda. Na nic víc nečekal a provedl nenadálý útok, aby medvěda překvapil a zastrašil. Skočil mu před tělo, zacvakal zuby před jeho tlamou a zase rychle uskočil. Ani nepomyslel na nebezpečí, tak nějak se chtěl pomstít za svou paměť a nohu. Nevzpomněl si ani na to, že by mohlo proběhnout kouzlo, kdy už mu nebude vypadávat paměť. Medvěd se teprve teď dal do pohybu, zařval a skočil k Awarakovi. Ten měl však výhodu, že byl lehčí, takže nezapadl hluboko do vody, ale medvěd tam zahučel až po krk. Trochu ho to překvapilo a to bylo to, co Awarak chtěl. Ohnal se mu tlapou po hlavě a skočil mu na záda. Zakousl se mu do krku zezadu, aby ho medvěd nemohl jen tak shodit. Ten byl z jeho útoku tak překvapený, že ze začátku vůbec nezareagoval. Pak sebou začal házet, aby černého vlka shodil ze zad, ale Awarak se nedal. Medvěd vylezl z vody na relativně pevnou půdu a začal sebou šít. To už se černý vlk pustil, skočil za medvěda a kousnul do pořádně do zadku. Měl sice plnou tlamu chlupů, ale velkému hnědému tvorovi to stačilo. Zařval bolestí a utekl někam pryč. Awarak se pyšně díval za ním a pak se rychle rozběhl na další území, aby našel konečně lék. To až budu vyprávět Aithérovi, ten se bude divit. Snad se na mě nebude zlobit, že jsem medvěda zahnal sám, bez něho. Za těmi třemi vlky se ani nevydal, protože byli od něho přeci jen daleko.

>> Středozemní pláň

<< Velké houští

Daný úkol č. 2 (2/2)

Z keřů se vymotal poměrně rychle a už si to mastil přes jednu z mnoha luk, které na Galli jsou. Hnal se ohromnou rychlostí, ale brzy zpomalil. Uvědomil si, že by nebyl moc použitelný, kdyby si někde zlomil nohu na kluzké trávě. Pak ho napadl úžasný nápad. Myšky taky nemůžou trpět slepotou, když jsou skoro pořád pod zemí. Musím být jako ony a třeba tam najdu správnou odpověď. Zastavil se zhruba uprostřed louky a dal se do práce. Moc mu to tedy ze začátku nešlo, protože půda byla promáčená. Při každém hrábnutí packou mu totiž do vytvořené díry natekla voda a okolní bahno. Awarak se ale nezdával, protože potřeboval zjistit, jak to, že myšky netrpí slepotou a stát se tak na chvilku jednou z nich. Navíc začínal být zvědavý, jak to, že se neutopí, když jim tam nateče voda.
Brzy přišel na způsob, jak vyhrabat aspoň lehce chráněnou díru. Veškerou vykopanou hlínu totiž dával kolem díry, ale trochu dál, aby mu tam nestekla jako bahno. Tím si udělal jakýsi val a čím víc se prokopával hlouběji, tím větší val byl. Ale musel pracovat rychle, protože déšť byl opravdu vytrvalý. Netrvalo dlouho a měl hotovou díru tak akorát pro čumák. Strčil ho do vyhloubené jamky a začichal. Do nosu se mu dostalo tolik hlíny, až zděšeně vytáhl čumák ven a začal frkat na všechny strany. Dupal a kroutil hlavou, až se mu podařilo hlínu z nosu vypudit. Ale jeho vykopaná jamka se už topila v dešťové vodě a bahně z valu. "Néééé," zakřičel a začal kopat o to usilovněji, až bláto lítalo všemi směry. Musím zjistit, jak to ty myši zvládají. Musím najít lék pro Aithéra. Musím být myší, abych pochopil, jak vidí v hlíně. Prostě musím. Kdo ví, kde se tohle musení vzalo, ale nové odhodlání mu dalo tolik síly, že se mu podařilo vyhrabat velkou jámu. Žádná malá myší skulinka, které se po loukách objevují. Sem by se vešel i jezevec. Ale Awarak nepřestával, kopal dál a dál, až by si do vytvořené jámy pohodlně lehl i on sám.
V tom se však zarazil. Došlu mu, že nikdy od myši neviděl takovou hromadu ani takovou jámu. Že dělají takové maličké, do kterých zapadne maximálně noha, když se nedá pozor. Smutně se na své dílo podíval. Nejsi žádná myš, jsi vlk. A asi se od nich nedovíš, jak to dělají, že jim v očích nevadí bláto. Musíš na to přijít někde jinde. Ještě se podíval na svoje vytvořené dílo a chvilku nerozhodně stál. Nevěděl jestli to má zakopat nebo nechat být. Jelikož však mu rozhodování trvalo dlouho, musel to nechat být, protože z navršené hlíny se zatím stala masa bahna, která se pomalu roztékala do okolí. Doufal, že to nebude přírodě vadit a zase si s tím nějak poradí. A taky, že do jeho vyhloubené jámy nikdo nespadne. Podíval se nerozhodně, kam by měl běžet hledat pomoc a pak se vydal nějakým směrem.

>> Medvědí jezero (přes řeku)

<< Kamenná pláž

Přes kameny se jim šlo sice pomalu, ale Awarak byl vytrvalý. Nechtěl nechat Aithéra ve štychu, proto občas udělal větší krok, aby se přesvědčil, že se ho pořád drží. Jak měl totiž plnou hlavu starostí, ani nepociťoval nějakou bolest. Začal si ale všímat změny pod nohama. Nejdřív to byly větší kameny, ty se ale postupně měnily na drobnější, až se z nich stal písek. Když černý vlk zvedl hlavu, viděl i přes provazy deště jakési houští. S nadějí se k němu vydal blíž a táhl na něm závislého Aithéra sebou. Naštěstí to přineslo ovoce, protože keře vypadaly, že jen tak vodu nepropustí. I když jí je takhle hodně. Položil kamínek na zem a otočil hlavu na svého kamaráda. Nechtěl se točit celý, protože by tak mohl mladšího vlčka zmást. "Máme štěstí! Přímo před námi je houští, tady je teda ještě řídké, ale kousek dál vidím něco jako pelech nebo jak to říct. Tam tě schováme a já ti najdu něco, co tě vyléčí! Ale než se tam dostaneme, tak se tě dotkne asi pár větví, ale s tím bohužel nic neudělám." Poslední větu pronesl smutně, ale doufal, že mu to přítel odpustí. Popadl svůj talisman a vedl je opatrně do středu keřů. Naštěstí viděl dobře, takže jim netrvalo dlouho najít přírodní schovku. Ani sem nepršelo! Pak by se to nemohlo nazývat úkrytem. Protočil oči nad svou hloupostí.
Zastavil se před vchodem do malého úkrytu. Osobně by se tam asi neposkládal, ale jeho kamarád by to mohl zvládnout. Znovu odložil kamínek, aby mohl mluvit. "Teď mě pustíš a neboj se. Já se postavím za tebe a ty půjdeš jenom rovně, až ucítíš pod tlapkami větve. To je tvůj úkryt, taky na tebe nebude pršet, tak to poznáš. Tam budeš čekat a já ti přinesu nějakou medicínu. Neboj, nezapomenu na to, co slíbím to splním! A nechám ti tu tvůj talisman, aby mě k tobě zase zavedl a ty tu nebudeš aspoň sám." Možná to mohlo znít ujetě, že tu zůstane oslepený jen s kamenem, ale Awarak doufal, že si aspoň nebude připadat opuštěně. "Zvládneš to," povzbudil ho, když mu vlček pustil oháňku a pomalými krůčky se vydal do svého ležení. Awarak mu kamínek položil přímo k noze. "Nelekni se, teď ti chytnu nohu a dám ti ji na ten kamínek, aby si věděl kde je," řekl povzbudivě a hned taky tak konal. Když očima zkontroloval okolí, podíval se znovu na kamaráda. Doufal, že ho nikdo nenapadne, to by si totiž vyčítal do konce života. No, než by na to zapomněl, což by bylo ještě horší a nechtěl na to teď myslet. "Pěkně čekej a ničeho se neboj. A zatím se měj," řekl a upaloval nějakým směrem pryč. Hlavně si musím pospíšit!

>> Náhorní plošina

> Křovinatý svah

Všiml si, že se jeho kamarád drží za ním, takže se snažil vybírat snadnou cestu. Přeci jen, dost ho převyšoval, takže mu mohl dělat jakýsi záchytný bod. Taky se mu svěřil, že ho postihly nějaké střevní potíže, což Awarak moc nechápal, kde k nim přišel. Ještě nestačili nic ulovit a sníst! Ale vlček mu to vysvětlil, že za to nejspíš mohla tréma. "Ach táák," vydechl a povzbudivě se usmál, aby Aithér věděl, že to není nic, za co by se měl stydět. Že se to může stát každému.
Proudy vody do nich nemilosrdně bušily, což je dost vysilovalo. Tedy, Awarak trochu doufal, že to i jeho kamaráda vysiluje, protože by se pak cítil jako bábovka. A opravdu, brzy se vlček ozval, jestli by si nenašli úkryt. Teď to Awaraka trochu zamrzelo, co si před chvilkou myslel, protože Aithér to řekl dost vysíleně. Awarak se na něho otočil, aby mu přikývl, když v tom začal společník jančit a klepat se, stresovat a zrychleně dýchat a vůbec, hodně panikařit. Černý vlk se vyděsil, ihned přiskočil blíž a snažil se vymyslet, co budou dělat. Položil si kamínek, který poctivě stále nesl k packám. "Neboj, neumíráš. To nedovolím! Pojď, půjdeme ještě kousek, ty se mi zakousneš do ocasu, aby si se neztratil. Najdeme úkryt, ty tam počkáš a já ti najdu nějaké bylinky nebo vlka, který umí léčit a vyléčí tě. Ano? Souhlasíš?" Čapnul znovu kamínek do tlamy, vrazil chudákovi Aithérovi ocas až před čumák a mírně mu s ním zašimral u nosu, aby věděl, kde má kousnout. Když se mu to podařilo, vydal se pomalu, ale velice odhodlaně hledat místo, kde by mohl vlček chráněn před světem počkat. V hlavě mu zatím šrotovalo, co se mu tak mohlo stát. Že by mu vlétlo bahno do očí? Ale to ne, žádné jsem neviděl. I když je tma a prší, tak bahna na bílém kožichu si všimne každý. Tak že by prach? No jo, ale zase, prší. Prach teď nemá žádnou šanci. Byl bezradný, ale nechtěl to na sobě nechat znát, aby kamaráda neděsil ještě víc.

>> Velké houští

<< Stepní pláň

Jeho tlapy dopadly do bahna. Sice se pozorně díval, ale nenapadlo ho, že tady bude půda tak rozmáchaná, že se propadne do mazlavé směsi. Netušil jestli je to dílo roztátého sněhu, náhlého deště nebo to tu tak vypadalo stále. V tlamě stále držel darovaný kamínek, protože ho za žádnou cenu nechtěl ztratit. A představa, že by strčil hlavu do bláta a pomalu by se mu stahovalo kolem hlavy, až by ho mohlo udusit... Brr, rychle začal přemýšlet o něčem jiném.
Na Aithérova slova o vyhlídce jen přikývl. Naprosto mu věřil, že to tam teď bude ještě plné ledu, takže není dobrý nápad se tam vydávat. Něco se mu však na chůzí jeho kamaráda nezdálo. Awarakovi přišlo, že se pohybuje nějak zkrouceně, jako kdyby ho něco bolelo nebo se mu špatně šlo Než se stačil zeptat, protože společníkovo zdraví mu bylo přednější než honba na malého medvěda, začal Aithér upalovat daleko od něho. Sice řekl, že ho mám omluvit, ale proč? Co se děje? Paranoicky se podíval za sebe, ale tam nic podezřelého neviděl. Chtěl zrychlit, ale jeho váha, která sice přes zimu dostala zabrat, ale i tak byl těžký, mu v tom bránila. Čím rychleji se snažil jít, tím víc se mu nohy bořily do bahna, takže musel pokračovat svou původní rychlostí. To už se ale bílý, mokrý a zašpiněný (// od bláta :D) vlček vracel a na tváři mu hrál veselý úsměv. Ještě jednou se omluvil a usmál se ještě víc. Awarak to nechápal, ale asi to ani chápat nechtěl. Hlavně když už mu bylo dobře. Vytáhl tlapu z bláta a aby se mu dobře mluvilo, opatrně si na ní položil dárek. "Hlavně, jestli to je teď lepší. Nerad bych, aby si byl nějak nemocný," řekl prostě a vzal si zase kamínek do tlamy. Naštestí nebyl od bahna, protože než dopovídal, tak déšť bahno smyl. Až taková to byla průtrž mračen. Usmál se a dál pokračoval za Aithérem.

>> Kamenná pláž

Jeho převtělení na myš se mu moc nepovedlo. Ne jen, že si musel jeho společník myslet, že mu zase hráblo, jako z toho sněhu, navíc se tak zpozdil, až mu Aithér utekl. Chvíli ho stopoval a snažil se dostat co nejblíže k němu, pak to však vzdal. Co kdybychom se tu naháněli kolem dokola a pak se už nenašli? Nechci ho ztratit, to vážně ne. Proto, když slyšel vzdálené vytí, zůstal stát na místě. Sice se brutálně rozpršelo a začal foukat vítr, stejně však vytrval a seděl na místě.
Brzy zaslechl skrz padání deště svoje jméno a brzy viděl i toho, kdo ho křičel. Bílý vlček se k němu hnal a v tlamě něco nesl. Awarak se na něj už z dálky usmíval a mával ocasem. Uši měl přiklopené k hlavě, ale i tak slyšel, co mu kamarád vyprávěl. "Páni, jednou se tam taky podívám! Ale ne hned, teď by to bylo nebezpečný, vzhledem k tomu, jak se rozpršelo. To i ti medvědi budou schovaní." Došlo mu, jaký je to ale nezdvořák, že vůbec nepoděkoval. "To jsi moc hodný, děkuji ti. Věřím, že to určitě pomůže." Nepřestával mávat ocasem, vážně ho to dojalo. Jen si nevzpomněl poděkovat hned, což ho trochu mrzelo, ale doufal, že se na něho nebude kamarád zlobit. Popadl svůj dárek a vydal se za vlčkem. Nenamáhal se však čichat nějakou kořist, protože v tom dešti a větru se stejně všichni schovali. "Neumám jiuný náupad. Prchostě půjdeme dául. Tchřeba naudeme malécho medveda a postauvíme che mu sami." Mluvilo se mu špatně s kamínkem v tlamě, ale nehodlal ho nikde ztratit ani položit.

>> Křovinatý svah

// Změna přechodu na nikam, zůstávám na místě. :D

<< Úzká rokle

Daný úkol č. 2 (1/2)

Awarak byl rád, že se jeho kamarádovi nic nestalo. Tedy doufal, že ho může považovat za kamaráda. Byl si tím naprosto jistý, že jsou kamarádi. Měli si stále o čem povídat, takže mu cesta rychle ubíhala. Ani se nijak nedíval pozorně kolem sebe. Jelikož ale začínalo jaro, mohl se aspoň očkem občas podívat na to, jak si příroda se zimou poradila.
Zatím však měl plnou hlavou toho, co říkal bílý vlček. A to kouzla. zamyslel se, jestli to takhle jde. Jestli existují tak silné věci, aby se to dalo nazývat kouzly a ještě by mu to pomohlo. "Moje větší část na kouzla věří. Přesně na takové, jak říkáš. Sice si neumím představit, co vlci s magií dělají, ale věřím i na ta opravdová kouzla. Alespoň moje větší část. Poté se hovor stočil na vyprovokování medvěda. Znovu se jeho mysl dělila na dva hlasy, které se překřikovaly v tom, jestli to je dobrý nápad nebo ne. "Myslím, že když seženem stejné dva bláázny, tak by to dopadnout mohlo. Jsme přece rychlejší, než nějaký smradlavý medvěd," prohlásil zvesela a dál si to štrádoval po boku Aithéra.
Zvesela se usmál na to, když ho jeho společník označil za osobního strážce. Zamával ocáskem a souhlasně pokýval hlavou. "Tak jo, to zní jako dobrý plán." Zadíval se mu do očí, aby zjistil, o čem to jeho společník mluví. "Máš na mysli ten lehký nádech do modra? Tak to znamená, že víš aspoň přibližně, jakou máš magii? Ale já to vlastně můžu takticky zatajovat, protože mám oči žluté." bylo to životní moudro, ale kdo ví jak dlouho si ho bude Awarak pamatovat. "Neřekl bych, že se budeme nudit, ale určitě to zkusit časem můžeme." Zadíval se na půdu po které šli a v tu ho napadla bláznivá myšlenka. "Vem si jaké by to bylo, kdybychom se stali myší!" Vykřikl a dal se do hrabání díry. Zprvu to šlo špatně, protože půda byla stále podmáčená po roztátém sněhu, ale jak se do toho dostával, brzy měl díru tak velkou, že se do ní vešel. Když stál ve své vyhloubené díře, začal hrabat tunel, kterým by mohl pokračovat dál do kraje. Tunel to nebyl veliký, maximálně na jednu jeho tlapu, když mu došlo, že šli vlastně pro jídlo. Zahanbeně vylezl ven a přidal se ke kamarádovi. "Omlouvám se, jen jsem to chtěl zkusit, jak se cítí myši, když dělají tunely v zemi. Ale řeknu ti, je to docela dřina." Oklepal ze sebe kusy hlíny a vesele pokračoval na další průzkumnou misi. A taky misi za jídlem.

>> Kamenné pole

<< Kamenná pláž

Už se mu nezdál jako dobrý nápad vydat se na kameny do řeky. První se mu podařil zdolat úplně v pohodě, ale další už vypadaly kluzce. Ale nechtěl se nechat zahanbit, takže se snažil přeskakovat opatrně. Šlo mu to dobře, ale pomalu, protože ho jeho společník předběhl. Najednou mu packy podklouzly a jeho tělo skončilo na půl v řece. Awarak se vyděsil, ale Aithér se z toho naštěstí dostal. Awarakovi zůstal trochu stáhlý žaludek, ale naštěstí už žádná katastrofa nepřišla. Tak to jsem se moc neosvědčil jako osobní strážce.
I on se bezpečně dostal na druhou stranu, kde na něho kamarád čekal. Awarak se chtěl zeptat, jestli je v pořádku, ale bílý vlček stále myslel na boj s medvědy. "Nejdřív se musím zeptat, si v pořádku?" To bylo to první, co ho napadlo. Jak ale poslouchal vlčkův nápad, tak z toho byl čím dál víc nadšený. "Vážně myslíš, že by mi to pomohlo? No, třeba bych se jich přestal bát, ale to kouzlo? Zní to báječně!" Vykřikl nadšeně a v očích mu jiskřilo radostí. Trochu se zakřenil na jeho podotknutí. "To víš, já jsem výjimka. Originál," řekl trochu sebejistě. "Asi bych taky řekl, že z toho má dobrý pocit a když doprovází vlka, který cestuje, tak se podívá na místa, kam by se jinak nedostal. Bych tak řekl." Nevěděl v čem by se takový vlk mohl zdokonalovat, tak na tu otázku ani neodpověděl. Když se ho však vlček zeptal na magii, došla mu slova. Na chvilku se zamyslel, protože si tím nebyl vůbec jistý. V mysli se mu objevil krátký záblesk, jak mu to kdysi někdo vysvětluje. Pak se tam promítla věž a... Už tam byla ohromě velká mlha. "Magii? Já, já nevím. Myslím, že mi to někdo kdysi říkal, ale to už je dávno. Ani nevím, jak bych ji mohl aktivovat, pokud nějakou mám." Pronesl to smutně, protože nemohl Aithérovi odpovědět na jeho otázku.

>> Stepní pláň

<< Medvědí řeka

Awarak přemýšlel jestli náhodou nepřehnal popis medvěda. Ale opravdu si ho takhle pamatoval. Chvilku rozmýšlel, jestli mají medvědi tak moc navrch nad vlky. "Řekl bych, že by nás muselo být víc, tak čtyři minimálně. Oni medvědi nejsou tak krvelačný, pokud nejde o kořist. Aspoň co nám říkali doma ve smečce. Ale teď na jaře jsou vyčerpaní a hledají si jídlo a to jsou nebezpeční. Protože maminka říkala, že celou zimu prospí, no chápeš to? Celou zimu spát a pak od jara hledat jídlo na další zimu?" Osobně si však myslel, že by si oni dva by na medvěda nestačili.
Aithér byl stále nadšený z osobního strážce. Awaraka ten nápad také nadchnul. "Většinou bych řekl že jo. Ale že vlci hledají osobní strážce a pak se jim hlásí jiní vlci. Řekl bych, že to obvykle nefunguje stylem: Ahoj jsem vlk a dělal bych ti osobního strážce," zakřenil se na kamaráda a hned pokračoval, "jestli si to přeješ, tak klidně můžu. Když ti bude někdo dělat problémy, hned s ním zatočím," řekl vlk radostně. Vypadalo to totiž jako dobrý nápad, když byl Aithér jeho velký kamarád.
Jak se zmínil o kamenech, tak se hned bílý vlček dal do hledání nových památných kamínků. S radostí se k němu připojil a čenichem rozhrnoval zbytečky sněhu, aby našel ten nejkrásnější. Bohužel za tu dobu se mu nepovedlo najít nějaký pach zvířete, které by mohli ulovit. Tak se zatím spokojil s hledáním šutříků. Ani si nevšiml, že se dostali k dalšímu problému a to, jak přebrodit tuto vodu. Opětoval tázavý pohled a vydal se na další malé dobrodružství.

>>Úzká rokle

<< Šakalí pahorkatina

Vlastní cíle, 4. úkol (2/5)

Svým vyprávěním vlčka strhnul. Možná měl nějaký dar na vytváření pohádek a povídek, hlavně tedy na jejich vyprávění. Bílý vlček se začal vyptávat, jak medvěd vypadá. Awarak se na něho na chvilku zadíval, protože si najednou nebyl jistý, jak starý vlastně jeho kamarád je. Zdálo se mu, že jsou tak přibližně stejně staří, ale bylo možné, že se do této doby s žádnou medvědovitou šelmou nesetkal. Šťastlivec. Nijak si však nemyslel, že by to bylo něco špatného nebo zábavného. určitě by se totiž našlo zvíře, které Awarak nikdy neviděl a Aithér ano.
"No, já znám jen jeden druh, ale je možné, že jich žije spousta i různě barevných, jako my jsme různě barevní. Ale ten co jsem ho potkal, tak byl hnědý. Prostě taková obyčejná hnědá, asi jako suchá hlína nebo tak." Na chvilku se zastavil, aby si rozvzpomněl, jak vlastně šelma vypadá. "Pak, je asi takhle vysoký," pro názornost se opřel o strom, ale ne do plné výšky, které by dosáhl, kdyby se postavil na zadní pořádně. "Tlamu... Tlamu dokáže mít širokou jako moji hlavu. Jinak má dvě oči, dvě uši, čtyři nohy. Ale tlapy, ty má veliký a s ohromnými drápy. " Doufal v pár věcí. Za prvé, že vlčka moc nevyděsil. Za druhé, že mu medvěda popsal tak, jak opravdu vypadal a nic si nepřikreslil. A za třetí, že z jeho vyprávění pochopí, že se mu musí vyhýbat. "Co tak vím, tak medvědi jedí jako my. Hlavně teda ryby, jak říkala maminka. Ale masem nepohrdne vůbec," odpovídal dál trpělivě. Jen otázce, jestli se jich bojí se trochu vyhýbal. Nechtěl se k tomu totiž přiznávat, měl přeci jen nějakou hrdost, kterou tak snadno neuměl překousnout."A co dělá? Tak to netuším. Snad ho však příroda vytvořila k tomu, aby reguloval hlavně ryby a ne nás. A co se týče bojení se," trochu zahanbeně se podíval na své tlapy, "bojím se jich." Dál se k tomu nechtěl vyjadřovat, protože nevěděl hlavně jak.
Naštěstí se Aithér (// Lojza :D :D) už zeptal na další otázku. Awarak se usmál a byl rád, že se tak dobře baví. Díval se na řeku, která se před nimi hrnula někam do dálky, hlavně díky tajícímu sněhu a poslouchal. "Osobní stráž za tebe dělá všechno! Nosí ti jídlo, hlídá ti záda, vyřizuje za tebe účty, když je na tebe někdo hnusný a ty se mu chceš pomstít. A všechno, na co si vzpomeneš." To, že si pod pojem osobní stráž přidal i osobní sluha, to mu nějak nedošlo. Nebo to spíš nevěděl. Zasmál se společně s vlkem, když podotkl, že když jim dojdou témata na mluvení, můžou se vrhnout na seznam pro a proti ke ztrátě paměti. Nic víc však k tomu neřekl, neměl nějak co. Hlavně však sledoval, kudy by mohli jít, aby přešli suchou nohou. Nebo aspoň tak, aby se moc nenamočili.
Rozešel se za Aithérem a nechal se od něho vést. Věřil, že je dovede k nějakému vhodnému místu k přebrodění. Brzy se tak stalo a objevili kmen přes řeku. Jeho společníkovi se do toho moc nechtělo, ale široko daleko nebyl jiný způsob, jak se dostat na druhou stranu. Ještě, než se odhodlal na kmen vyskočit, tak ještě zodpověděl otázku ohledně kamenů. Awarak si oddechl, protože se na chvilku vážně bál, že se jedná o podivné poblouznění. Ale když se jednalo o sbírání drobných vzpomínkových předmětů, tak na tom nebylo nic divného. Černý vlk počkal, až se jeho společník dostane na druhou stranu a vydal se za ním. Našlapoval opatrně, protože by se nerad koupal. Jakmile byl na druhé straně, znovu se usmál, měl dobrou náladu. "Tak to jo, to je takové hezké. Když uvidím nějaký pěkný, tak tě upozorním, aby si měl památku na naše putování," řekl nadšeně. Uvažoval, jestli by mu takové malé předměty třeba nepomáhaly osvěžit paměť, ale nakonec ten nápad zavrhl. Když nemám smečku, tak bych jich časem sebou tahal spoustu. Ale pokud bych měl kde složit hlavu, tak bych si mohl něco začít sbírat.

>> Kamenná pláž

<< Křišťálový lesík

Vlastní cíle, 4. úkol (1/5)

Šli vedle sebe a Awarak už neměl moc co dodat. Takový bylo jeho prokletí. I jeho sestřičky. Mohl bílému vlkovi vyprávět o jeho bratrovi, který si dával za vinu, že Awaraka napadl medvěd nebo o jeho druhé sestře, která se se všemi ráda rvala. Ale o to by určitě neměl zájem, k čemu by totiž takové informace využil. Po nějaké době Aithér promluvil a podíval se mu do očí. Awarak mu pohled opětoval a usmál se, protože se ho vlček snažil povzbudit. "To je pravda, ten medvěd mě mohl zabít nebo utrhnout nějakou končetinu. Nebo ocas!" U poslední věty trochu vykulil oči, aby tomu dodal dramatičnost, ale hned se zase jen mile usmíval. Zauvažoval však nad odpovědí na slova nepříjemné. Opravdu mu to tak přišlo? "Pokud vím..." Zarazil se a zašklebil, protože to opravdu nemohl vědět. "Dobře, takhle to vyznělo divně. Ono to je asi jak říkáš, nemusí mě nějak tížit nic. Maminka nás vždy vedla k tomu, abychom byli pravdomluvní a pomáhali těm, kteří si to podle nás zaslouží. Takže jsem si z toho udělal vlastní pravidla. Jsem pravdomluvný a snažím se být spravedlivý. A jelikož mě příroda obdařila mohutným tělem," kriticky se zadíval na pohublé tělo, které musí znovu pořádně vykrmit, "které bude brzo zase fit, tak můžu být dobrý osobní hlídač. Nepotřebuješ osobní stráž?" Uličnicky se usmál, protože v něm znovu převládla část, která z něho dělala malé vlče.
Zamyslel se nad slovy Aithéra, že to možná mají lepší, než ostatní, kteří si pamatují všechno. Mohl toho vyjmenovat spoustu pro a také spoustu proti, ale do toho se mu nějak nechtělo. "Je to dost možné, že to máme lepší. Ale nevím. Možná, že kdybychom dali dohromady seznam pro a proti mezi pamětí a ztrátou paměti, tak dostaneme výsledek, ale nějak se mi do toho nechce." Podíval se na bílého vlčka, aby zjistil, jestli jemu se do skládání seznamu chce, ale musel se zastavit. Jeho společník totiž začal mluvit něco o kamenech a hned jeden začal vehementně hledat. Awarak chvilku nerozhodně stál, ale pak taky hrábl tlapou do tajícího sněhu, aby byl něčím prospěšný. Ale kameny, které našel se mu vůbec nelíbily. Nechápal, proč potřebuje hezký kámen, ale třeba s ním chtěl někoho obdarovat.
Vlček zatím pobíhal z místa na místo a hledal ten nejlepší kámen. Konečně se mu jeden zalíbil, tak Awarak radostně zamával oháňkou, protože mohli pokračovat v cestě za jídlem. Jenže Aithér ho zase pustil a připomněl jim, že by měli pokračovat za jídlem. Černobílý vlk jen zavrtěl hlavou a šel za svým průvodcem. "Na co potřebuješ kámen?" Zeptal se zvědavě, ale nechtěl v tom nějak rýpat. Jen doufal, že to není symptom nějakého nového poblouznění, jako s tím sněhem.

>> Medvědí řeka