Gallirea - Příspěvky uživatele

//Náhorní plošina

Rowena se samozřejmě hned čertila, že moc dobře ví, co kdo umí. Jasně. O to víc jen působila jako ztracené dítě bez jakéhokoli potuše o světě. Vzápětí jsem ucítil, jak mi začíná elektrizovat srst, což muselo být její dílo s tím, jak se tvářila jako by jí někdo rozbil hračku. A pak se urazila s tím, že nikam nepůjde. Jenže to byla na omylu. Zakar se mezitím snažil situaci zachránit. Zřejmě i jemu přišlo, že se Rowena chová jako neskutečný fracek, protože jí napomenul. Pak ale přešel ke mně. "Nic jsem jí neudělal a ani neplánuju. To, že se neumí chovat slušně a má nemístné poznámky, je její problém, ale pak musí umět nést následky jako dospělá, když si na ni hraje," odvětil jsem nesmlouvavě a krátce se na trucující se vlčici ohlédl. Pak jsem se oklepal, aby mi srst slehla. Nehodlal jsem to už dál řešit. S puberťáky to nemělo cenu. A já na tohle neměl čas. Jedno však bylo jisté, Savior právě vyhrál cenu za nejvíc nevyvedené dítě. A to Etneyův narcisizmus byl docela slušná konkurence.
Náhrdelník na mém krku těžkl ještě víc, snad jako by tu chtěl zůstat, ale já i přes to pomalu vykročil sál směrem k moři. Držel jsem se však vedle bílé vlčice a Zakara. "Kdo vlastně jsi? Já jsem Arcanus z Asgaaru," prohodil jsem k ní, abych si zkrátil cestu, protože jsem ji stejně nemohl urychlit, a taky doplnil informace. Pak jsem se otočil na Zakara. "Zajímavá schopnost, že na tebe nepůsobí elektrika," řekl jsem jen, protože jsem něco takového ještě nikdy neviděl. A že jsem toho už viděl dost. Na jeden život až moc. Jen jsem čekal, až síla té cetky trucující Rowenu přitáhne, jestli se nehodlala pohnout.

//Bukový sráz přes řeku

Moje výzva ke sběru nápadů nevzešla naprázdno, protože bílá vlčice měla plán. "Výborný nápad!" otočil jsem se na vlčici a nechal ji, aby se dostala vedle nás do jedné řady. V tu chvíli mi došlo, že jsem vlastně netušil, jak se jmenuje, ale nebylo už docela dost pozdě se ptát? Holt to asi bude muset nějak vyplynout. Navíc se zdálo, že i Zakar souhlasil s tím, že se to jednoduše musí vrátit, komu to patří a bude klid. Navrhl, že to hodíme do nejbližší řeky. Souhlasně jsem přikývl. Jenže tu byl jeden háček a to ten, že Rowena s námi nesouhlasila. Jo ale to má blbý, byla přehlasovaná.
Než jsem ale stačil cokoli udělat, dostaly se ke mně její myšlenky, což mě dost namíchlo. Měl jsem ten vztek v sobě a zřejmě jsem si ho potřeboval trochu vylít. Co ona o mě věděla?! Štvalo mě, jak se každé malé vlče nebo tulák poslední dobou chovali jako by jim patřil svět. Jako by jim nic nemohlo ublížit. Jenže tak to nebylo, tenhle kraj byl zlý, ona byla zlá a už dokázala ublížit dokonce i někomu tak silnému jako byla moje partnerka. Tyhle děcka potřebovaly lekci.
Se zavrčením jsem se prosmýkl kolem Zakara, který se s mladou vlčicí o něčem bavil, a několika rychlými kroky Rowenu povalil k zemi. "Raději si dávej pozor, nikdy nevíš, co kdo umí," vpálil jsem jí do obličeje s odkazem na to, co jsem zaslechl, a odebral jí tu cetku. Nechtěl jsem jí ublížit, ale momentálně mě štvala a nějaký respekt by jí příště taky mohl zachránit krk. Navíc jsem celou tuhle šaškárnu už chtěl mít z krku. "Tak, u nejbližší vody se toho zbavíme," oznámil jsem vlkům a vykročil tam, kde jsem tušil, že by mohla být pláž. Doufal jsem, že nebudou nic namítat. Čekal jsem možná tak nějaký virvál od Saviorovy mladé, ale to by nemělo být nic nezvládnutelného. Však už jsem sám odchoval několik puberťáků. Výborně, jen se zbavím tohohle krámu... Pěkně těžkýho krámu, co to, sakra, je?! A můžu jít konečně po svých. Viděl jsem, že plíšek stále někam vede. Bylo to tak nějak směrem k moři, ale i kdyby to nakonec nechtělo do vody, byl jsem odhodlaný, že se toho zbavím jinak. Co je mi po tom, co nějaká tretka chce, na tohle nemám čas!

//Zrádcův remízek

//Do boje! :D + 6 vlčích máků

Zakar mi prozradil, kde Styx viděl naposledy. Takže sever nejdřív, pomyslel jsem si a s malým úsměvem na vlka v díky kývl. Uvnitř mě ale zasvitla jiskra naděje a začal se kout zlý plán. Chtěl jsem, aby trpěla. A tahle informace mě posunula zase o krok blíž.
Jenže prvně jsem musel vyřešit, jak se odsud dostat, protože jak se zdálo, Zakar měl pravdu... nedalo se odsud odejít. Kdykoli jsem se pokusil odbočit pryč od téhle zvláštní skupinky, nějaká síla jako by mě přitáhla zase zpátky. Nelíbilo se mi to. Zatraceně se mi to nelíbilo. A zřejmě jsem nebyl jediný, protože si Rowena začala stěžovat na osobní prostor. "Nejde to," řekl jsem jí poměrně příkře. "Mělo by se to vrátit." A s tím, jak se zdálo, souhlasila i ta bílá vlčice. Věnoval jsem jí krátký pohled. Ale když jsem se podíval směrem k vodě, zdálo se, že sem už moře nemohlo. Ale co s tím? Nemělo se to vůbec brát. Zatracený magický blbosti... Připadal jsem si jako v pasti. A to se mi zatraceně nelíbilo. Netrpělivě jsem přešlápl, ale to se už Rowena rozhodla vyběhnout pryč. Ohlédl jsem se za bílou a sledoval, jestli i ji ta síla přitáhne zase zpátky té věci. Mezitím mě Zakar požádal, abych si s ním vyměnil místo. Přikývl jsem, protože jsem měl nějakou otázku na Rowenu. "Kam s tím jdeš?" Můj pohled padl na tu cetku, která se tak zvláštně vznášela. "Myslím, že to někam ukazuje." Ač ne úplně ochotně, jsem pokračoval vedle Roweny a Zakara v závěsu bílé kamsi dál, protože mě cosi táhlo k tomu přívěsku. "Musíme se toho zbavit," zahlásil můj hlas rozumu. Byl jsem rozladěný. Čas pro sebe mi nevyšel a navíc tohle jenom ztrácelo můj čas na cestě za pomstou. Jediné, co mě mohlo těšit byl fakt, že při běhu Roweně těžkl dech výrazně rychleji než mně. Zdálo se, že Životům dáreček zabral. "Nápady?" vyzval jsem ostatní vlky. Čím dřív se toho zbavíme, tím líp. Kdo ví co čekalo tam, kam to ukazovalo. Nepotřeboval jsem to zjistit.

//Náhorní (přes řeku)

Sraz proběhne 14. 08. od 10:30 a setkáme se ve vestibulu hlavního nádraží v Praze!

Prosíme, abyste svou účast potvrdili Arcovi nebo Elise do vzkazu, ať víme, na kolik lidí čekat. Kdo by se plánoval přidat později, dejte nám vědět a domluvíme se, jak si pak dát vědět, kde zrovna jsme. Zhruba 2 dny před srazem účastníkům rozešleme vzkaz s infem co a jak. Kdyby byla jakákoli změna, případně jste potřebovali někde ztraceni po Praze vyzvednout či se změnil čas příjezdu, dejte nám, prosím, vědět.

V případě pěkného počasí je v plánu navštívit Riegrovy sady v dochozí vzdálenosti od nádraží a tam udělat piknik. V parku jsou stánky na pivo/limonádu, případně se dá po cestě navštívit obchod s potravinami (např. Billa na nádraží, nebo Albert na Muzeu). Na oběd je možné v okolí využít různé fastfoody. Prosíme Pražáky, aby pokud můžou, vzali při této variantě nějakou deku na sednutí, aby ji nemuseli tahat dojíždějící. Pokud nám počasí přát nebude, schováme se do nějaká kavárny či hospůdky poblíž. V tomto případě bude nutné dodržet vládní opatření a mít s sebou nějaký doklad o bezinfekčnosti.

Děkujeme za pochopení a těšíme se na vás!

//Divoká pláž (přes mys)

Následoval jsem Rowenu nahoru přes mys až ke srázu. Docela jsme se vzdálili od moře, ale neměl jsem z toho úplně dobrý pocit. Moc dobře jsem věděl, že tyhle magické patálie nikdy nejsou jen tak. Navíc jsem z mladé vlčice ani nevytáhl žádné důležité informace. Nespokojeně jsem pohodil ocasem, přesto na ni a Zakara ale kývl. "Pamatuješ si, kde to bylo?" zeptal jsem se klidným, neutrálním hlasem. Ačkoli mě to tu štvalo, nějaká vychování jsem měl. Může mít nějaká oblíbená místa, kde se schovává... Cokoli, co by mi ji pomohlo najít... Na Zakara jsem tentokrát magii nepoužil, přesto v mém pohledu mohl vidět, že je to pro mě důležité. Najdu ji.
Přesto jsem byl od svého důležitého úkolu vyrušen, protože bylo na čase začít řešit tu cetku. Podíval jsem se na Rowenu, která mluvila, a pak na tu bílou vlčici, co se jí tak líbil ocas mojí skoroneteře. Savior by si ji měl víc hlídat. Zakar však prohodil něco, co mě trochu překvapilo. Nemožné? Upřel jsem pohled na ten zářící plíšek. Musel jsem uznat, že jsem z toho měl zvláštní pocit, snad jako by mě ta cetka vábila. Byl to podobný pocit jako při návštěvě Života. Zamračil jsem se. Ví to... A tohle jsem nějaký čáry, aby mě zastavil. Otočil jsem se směrem k moři. Vítr i taky foukal poměrně silně, až jsem z toho měl pocit, že hladina musí končit někde blízko, jaká vlhkost se sem dostávala. Jsme ale přece dost vysoko. Jenže pro magii to taky nemusela být překážka. "Jestli se ta hladina nepřestane zvedat, musíme to vrátit do moře," řekl jsem nesmlouvavě ke třem vlkům. Přesto jsem ale zůstával stát blízko té věci a zároveň blízko Zakarovi, ze kterého jsem měl pocit, že je na mojí straně. Snad mladá nebude dělat scény. Neměl jsem čas ani náladu tu jen tak postávat a čekat, až přijde zase nějaká další pitomá potopa, co s sebou vezme půlku země.

//Lauře odebrány 2 body ze síly

Etney

1) Arcanus - protože je to prostě náš smečkový taťka...a ta písnička je celá best :D od dětství ji miluju :D Takže Asgaar je vlčí ráj

https://www.youtube.com/watch?v=HdEQBvGqiiU

2) Laura - nevím proč, ale ta melodie ve mě úplně vyvolává představu Laury, jak poskakuje z tlapky na tlapku někde po lese do jejího rytmu :D a u toho kroutí hlavičkou ze strany na stranu.

https://www.youtube.com/watch?v=TxWLybPwBzs

3) Etney a jeho totální best song Nonstop... protože "jsem vítr, hurikán!"
- pro mámu pořád jen dítě jsem :-D
- Brácha ten hlídá jen svůj džob, stal se z něj velkej pán a snob, kdo jsem já, to nemaj ponětí.
- Už nejsem dítě mejdanů, už nejsem módní hit, (Etney bohužel nikdy nebyl módní hit T.T :D), láká mě vůně príma dnů a chci jen nonstop žít
(Totálně a jasně to vše popisuje toho mého šedivého trumberáka a to, jak ho bere jeho rodina :D)

https://www.youtube.com/watch?v=LnxYsvywj2g

4) Sionn - prostě...dítě ráje :D nemám, co víc bych dodala :D

https://www.youtube.com/watch?v=uEBveR62fdw

5) Elisa - sedí mi k ní tahle nádherná písnička od Eminema, ve které zpívá o své dceři :-) protože Elisa miluje všechna svá vlčata, i když to navenek nedává moc najevo :D a navíc na ni ve smečce všichni vlci spoléhají

https://www.youtube.com/watch?v=tD5oQQ-CQ4E

6) Lucy - nádherná Lucy a k ní pasuje nádherná písnička...a taky proto, že ve filmu má Jenny Forresta skoro jako jediná moc ráda... :) pro Forresta je zase Jenny anděl :-). Stejně jako Lucy je andělem pro (dříve tak Forrestovsky osamělého) Etneye

https://www.youtube.com/watch?v=VWoUcB7y4hw
(nejúžasnější film ever...)

Nemesis

Arcanus - https://www.youtube.com/watch?v=ApCoJeatwac - Vždycky mi Arc přišel jako postava, která má vyšší sílu než ostatní. Maximum magií, ty speciální, do toho vlastnosti a celá ta postava i vzhledem (zejména odznaky) je taková nadpozemská a celá ta písnička vyjadřuje něco, v čem proudí magie a je nad námi

Elisa - https://www.youtube.com/watch?v=DFZJuBXufIM - Noční můra, co tě bude pronásledovat i ve snech, musím říkat něco víc?

Sionn - https://www.youtube.com/watch?v=6FlWvjg95sc - Řekněme si upřímně, Sionn má černý oči, které jeho charakteru dávají pocit tajemna a snad zla, což je samotný začátek písničky, ale jakmile se Sionn pozná, on je... určitě ne zlý, ale klidný, jako zbytek skladby.

Lucy - https://www.youtube.com/watch?v=2CpCMaU-rpM - Nějaká moje část Lucy od její změny vidí jako takového nekonečného lovce v temnotách, který bude pronásledovat až do konce věků, ale zároveň není prostě jedná, její povaha je jako exploze, která míří sem a tam.

Etney - https://www.youtube.com/watch?v=smNA_BYDODU - Ve své mysli je Etney král a tohle je prostě skladba krále, který má svou armádu... Kterou Etney nemá, ale třeba ve své hlavě jo.

Laura - https://www.youtube.com/watch?v=fXv9HUFXszI - Sladká a nevinná, která bloudí lesem a pomáhá každéé opuštěné duši vždy s dobrou náladou

Castor - https://www.youtube.com/watch?v=MWHmgob5FDA - Castora vnímám tak trochu jako jinou postavu, nestojí se všemi, ale vyloženě není divný, jenom nějakým způsobem jiný, na pohled klidný, ale prostě... jiný.

Gee - https://www.youtube.com/watch?v=O7MwJ5WGA_A&ab_channel=LeagueofLegends - Úplně popravdě, nikdy jsem nečetla ani kouskem povahu Gee, vnímám ji pouze ze hry a vidím jako sice klidný prvek, ale dobrodružný a na svět hledí s pyšným údivem, když spatří něco nového.

(Nemesis - https://www.youtube.com/watch?v=TCQ9MEZL1Y4& - Byl malé vlče, takové nevinné, ale svět si s ním vyhrála zahořkl.)

Tesai - https://www.youtube.com/watch?v=NQIeAbFT4Kc - Tady bych ráda podotkla o celé té postavě – nemluví, je němý a vždy za něho mluví jiní nebo jenom jeho činy. Což je Tesai.

Lilac - https://www.youtube.com/watch?v=T1jXFSj4pTM - Mladé a nevinné stvoření, které bude vše zkoumat.

Shireen - https://www.youtube.com/watch?v=Gm2S3MyzgFQ&ab_channel=LeagueofLegends - Jízda od začátku do konce, ale pořád s nějakým elánem a grácií

Nym -https://www.youtube.com/watch?v=aB_DbCpFvHA - Něco na Nym mi dává jakýsi pocit tajemnosti a nějakého hnusného děsu (ne, že je ona děsivá, ale něco děsivýho má v sobě zakořeného),ale furt to prolíná to, že je to dáma, která to nedá znát.

Fiér - https://www.youtube.com/watch?v=8_OSWJeVTg0 - Doživotní punk kid.

Parsifal (sice ještě není ve smečce, ale co) - https://youtu.be/9Zub8agQjrw - Ukaž mi lepší písničku pro rytíře?

Shireen

Ola, Otče. :jennarise:

Doufám, že se máma pořád počítá. Protože tohle mi přijde geniální jako jediný. Jinak vařim z vody. :))))

Elisa – Sovngarde; Nevím, jak se vyznáš, ale na každý pád je Sovngarde theme ze Skyrimu a je to theme Nordský "Valhaly". Je to místo, kam odcházejí stateční válečníci padlí v boji. A naše máma byla statečnej válečník, který padnul v boji. A teď určitě hoduje ve Vlčích síních slávy, jako ta nejsilnější královna ze všech *sob*.

Arcanus – If not with you, for you; Tohle jakože nebylo v plánu, ale určitě je to truchlící Arčí teď ;-; . Just. We all miss her so much.

Sionn – Some Nights; Sjon je náš kulíšek, ale pořád v něm vidím vlastně takovýho nevyklubanýho válečníka. A prostě tohle je jeho jam. Sama jsem zvědavá, co se z něj teď vyklube.

Lucy – Lone Digger; Lucy je naše šílená květinka a věřím, že tohle by pro změnu byl její song. Zkrátka správně crazy, trochu zvrácený svým trhlým způsobem. A prostěve výsledku boží.

Castor – Bošilecký zvony; Správně melancholický, ale nijak "špatně". Zamyšlený, ne nudný. Also – velmi dlouhá předehra, což mi přijde ke Castorovi zvláštním způsobem výstižný.

Etney – Vedoucí; Prostě náš milovaný skoroalfák Etney. Třebaže si to myslí jenom on.

Nemesis – Tabáček; Prostě Nemo a jeho Meinerovská vůle k životu.

Fiér – Creeper rap; Protože Fiér je taková (ne)časovaná bomba, která prostě jednou vyhodí celej Asgaar do vzduchu.

Arcanus
Mrzí mě, že jsem nakonec nestihla dát dohromady všechny, ale tak aspoň takhle, co mě napadlo :D

Coldplay - Yellow Lyrics – Sionn, protože je to přesně ta správná atmosféra zoufalství a truchlení pro Elisu a lásky, kterou cítí k Nym, na kterou se snaží upnout, aby celý tohle období zvládl a vysvitla pro něj nějaká jiskra naděje, kterou teď nutně potřebuje.

She Will Be Loved- Maroon 5 Castor, protože mi takhle písnička evokuje takový ten prototyp hodnýho kluka, co vždycky dělá vše správně a udělal by cokoli a bohužel vždy skončí ve friendzone.

Machine Gun Kelly - lonely Arcanus, tady jde hlavně o ten text. Písnička je teda sice o ztrátě rodiče, což teda taky sedí, ale většina částí prostě sedí na aktuální situaci ;;

My Chemical Romance - I'm Not Okay (I Promise) Nemesis, I mean je ikoničtejší písnička pro rebelious teenage emo fázi?

Pokáč - Úplně levej Etney, to prostě jen… :D :D im sorry Kdyby byli Etňák, Arc, Elisa a Lucy lidi, tohle je prostě dokonalý :D Prostě Etny je troubelín, ale je to dobrák.

Hollywood Undead - Everywhere I Go (Official Video) Elisa, chtěla jsem něco pořádně badass a tohle je prostě Elisa a její badass reputace.

Skip The Use - Nameless World (Official Video) Fiér, protože je to správně funky, ale zároveň to v sobě mám odhodlání změnit svět, což je něco, na co by se ti dva s Awnay hodili.

V Pekle Sudy Válej Shireen, protože je to ta správná badass písnička, protože Iška je drsná holka, která bere život jak je a do všeho se vrhá po hlavě.

Rowena i Zakar mě také přivítali. Normálně bych snad měl i radost, že je vidím, ale v téhle situaci jsem to nedokázal vnímat. Nebylo to důležité. Jediné důležité teď bylo chytit ji. V tom, že Rowena o Styx něco ví, mě utvrdila hned vzápětí. Trochu překvapeně jsem sebou trhl, když z ní vypadla ta věta. Jak to ví? To mi však vzápětí vysvětlila a ani za mák se mi to nelíbilo. Žádná pletky s těmi magickými bytostmi nemohli být dobré, ne po tom, co dopustil Život. Na mé tváři muselo být patrné drobné zamračení, které se ještě prohloubilo, když se ke mně začaly dostávat lítostivé pohledy Zakara. Však ani nemohl vědět, o co jde! Nestál jsem o lítost, chtěl jsem být sám a trochu si srovnat myšlenky. Chtěl jsem pomstu. Přesto jsem na dva vlky jen krátce kývl, jenže v tom se ke mně dostaly Roweniny myšlenky. Podíval jsem se na vlčici a přistoupil k ní ještě malinko blíž, abych ji v záři té cetky v moři lépe viděl. "Co víš o Styx?" zeptal jsem se jí a mladá vlčice měla najednou neuvěřitelné nutkání mi to říct. Můj pohled padl krátce i na žíhaného vlka, abych zjistil, jak zareaguje. Byl to tulák, mohl toho vědět spousty a mně se teď hodil každý střípek, abych ji našel co nejrychleji. Aby trpěla co nejvíce. Aby věděla, jaké to je.
Vtom se k nám přidala ještě další vlčice. Nebyl však moc čas nic dalšího řešit, protože se začala zvedat hladina. Divné. Vody však začalo přibývat mnohem víc než při normálním přílivu. Začínal jsem vlny mít až ke břichu. A uvnitř mě jako by se najednou něco změnilo, ačkoli jsem to nedokázal pojmenovat, znovu jsem měl podobný pocit, že vidím Elisu, stejně jako v lese, až na to, že tentokrát přede mnou nestála. Měli bychom odstup vypadnout... Však je to jen trochu vody... Nesnáším vodu. Rowena však mezitím natáhla přívěšek na svůj krk a rozeběhla se pryč. Ta záře mě vábila, a tak jsem se místo toho, abych se sám vyrovnával s tím, co se stalo za tichého hučení vlny, rozeběhl po boku Zakara za neteří. Přitom jsem podrážděně mrskal ocasem. Tyhle magické kraviny mě nebavily. A jestli za tu vodu mohla ta cetka, mohlo to být nebezpečné a kdyby se to dostalo do špatných tlap... "Měl by tu věc nést vlk a ne mladá vlčice," prohodil jsem tiše směrem k Zakarovi a jen krátce se ohlédl po neznámé bílé vlčici.

//přechod za ostatníma

// Ústí (přes Kamenný mys)

Postupně jsem vyšplhal až na samotný vrchol skal. Tam jsem se zastavil a trochu vydýchal, ale pozoroval jsem, že se necítím tak unavený jako dřív. Ten dar od Života nakonec přeci jen zafungoval. Bude se to hodit, abych ji zničil. Možná kdyby Život jen tušil, jak tuhle nově nabytou sílu hodlám využít, nikdy by mi ji nedal. Ale byla to jeho chyba. Neměl to nikdy dopustit a nic z toho, co bude následovat, by se nikdy nemuselo stát. Kdyby jen nestál na špatné straně...
Kýženého klidu a výhledu na moře bez nikoho jsem se tu bohužel nedočkal. Tam dole byli nějací vlci. Sešel jsem tedy níž, abych v nich poznal Zakara a Rowenu. Nad něčím tam stáli v moři. "Zdravím," pronesl jsem co nejklidnějším hlasem jsem dokázal. Nechtěl jsem, aby poznali, že je něco špatně. Nemohl jsem ohrozit Sionna a nechtěl jsem cizí lítost. Chtěl jsem být chvíli sám, ale toho se mi nedostalo ani tady skoro na konci světa. "Co to tam máte?" zeptal jsem se, protože tam v moři něco bylo. Nějaká cetka, ale co je mi po ní. Nezáleželo na ní. Pak jsem nasál okolní pachy a něco mě praštilo přes čenich. Ten pach... Byla v jeskyni. Přeměřil jsem si tmavou vlčici pohledem. Mohla něco vědět, ale nemohl jsem se hned zeptat, ne teď. "Jak se ti daří? Neviděla jsi v poslední době otce?" zeptal jsem se jí zvědavě. Savior byl jeden z mála, komu jsem byl ochotný říct, co se stalo.

//Náhorní plošina (přes pláž)

Od řeky jsem pokračoval dál po Náhorní plošině směrem k moři. Netušil jsem proč, protože to nebylo zrovna ideální místo, kam by se Styx mohla schovat, ale něco mě tam táhlo. Možná touha na chvíli zpomalit a jen pozorovat vlny. Uklidnit mysl a maličko zaplnit tu prázdnotu uvnitř mě. Zkoncentrovat se na to, co mě čekalo v následujících dnech.
A přesně tak jsem udělal. Na chvíli jsem zastavil na písečné pláži a jen pozoroval horizont a poslouchal divoké vlny. Bylo to uklidňující, jako balzám na duši. Jen kdyby tu mohla být se mnou... Pak jsem se ale vydal dál. Začal jsem stoupat nahoru po kamenném srázu, snad abych se dostal k lepšímu výhledu na kraj.

//Divoká pláž (skrz Kamenný mys)

//Zrcadlové jeskyně (přes řeku)

Chodba mě vyvedla v blízkosti řeky Mahtae. Rozhlédl jsem se kolem, ale po Styx nikde nebylo ani památky. Pro sebe jsem tiše zavrčel. Gallirea byla obrovská a takhle bez nápovědy mohlo trvat věky, než ji najdu. Ale i kdyby. Vzdávat jsem to nehodlal. Byla to moje síla, moje motivace, moje všechno. Pomstím Elisu a ochráním zbytek rodiny a smečky, ať to stojí co to stojí. I kdybych měl zaprodat duši peklu.
K tomu jsem ale nejprve ze sebe potřeboval smýt Elisinu krev. Nikdo nesměl vědět, že v Asgaaru už není žádná alfa. Že Elisu zavraždili. Protože to by byli Sionn s Nym ve velkém nebezpečí. A to jsem nechtěl dopustit. S těžkých srdcem jsem sledoval, jak se krev postupně rozplývá v řece a mizí z mého kožichu. Bylo to vlastně to poslední, co mi po Elise zbylo a teď už i to pomalu mizelo. Ale bylo to tak správně. Pak jsem se vydal dál na cestu. Netušil jsem, kudy bych měl jít, a tak jsem následoval čumák a intuici.

//Ústí (přes Mušličkovou pláž)

//Asgaar (skrz Vyhlídku)

Opustil jsem stromy Asgaarského hvozdu. Bylo to po dlouhé době. Zároveň jsem věděl, že tentokrát to bude na delší dobu. Měl jsem před sebou něco, co bylo třeba vyřídit. Aby takhle země byla zase bezpečná... Aby Styx došla před spravedlnost.
Následoval jsem krvavé stopy až na vyhlídku, kde se začaly mísit s krví Styx. Rozhlédl jsem se kolem, nebyla tu. Utekla, mrcha. Sice jsem to věděl, protože by musela být úplný blázen tu po tom všem zůstávat, ale i tak mě to naštvalo. "Zbabělec, nedokáže čelit následků vlastních činů," zavrčel jsem do prázdna. Pak jsem následoval její pachovou stopu, které mě přivedla až do nedalekých jeskyň. Tam se ale mísilo několik různých pachů. Nasál jsem je do čenichu ve snaze si je všechny zapamatovat, protože by mi to mohlo pomoct v tom ji najít. Cokoli by mi pomohlo ji rychle najít, bylo důležité. Bohužel v jeskyních jsem pach Styx brzy ztratil. Bylo tam neskutečné množství chodeb a ona mohla být kdekoli, jít kteroukoli z nich. Vztekla jsem tlapou praštil do stěny. Stejně tě najdu, nemá cenu se schovávat. Z hrdla se mi vydralo zavrčení. Pak jsem vybral jednu z chodeb a vylezl jí ven.

//Náhorní plošina (přes řeku)

Na Sionnovu otázku ohledně Castiela jsem přikývl. "Narodil se z nich jako poslední, ale bohužel neměl dostatek sil," pověděl jsem tiše. Vlastně už jsem ani sám nevěděl, jak přesně vypadal a voněl. Už jsem si to nepamatoval. Bylo to hrozné. Zapomenu takhle i ji? Dlouze jsem se zadíval na nebe, tam, kam jsem si myslel, že odchází duše těch, co už tu nejsou.
Jenom jsme tak tak mlčky stáli a dívali se na Elisu. Pak už jsem neměl ani sílu se tam dívat a sklopil pohled. ale zároveň jsem ji nedokázal zahrnout hlínou, protože pak už by to bylo opravdu definitivní. Opravdu naposled. Toho se ale ujal někdo jiný. Překvapivě jsem přejel pohledem Sionna s Nym. Podle jeho výrazu to byl zřejmě on, ani jsem nevěděl, že něco takového svede, ale na to teď nebyla nejvhodnější chvíle. Zadíval jsem se na Elisy hrob, na který Sionn opatrně položil její náhrdelník. "Sbohem," zašeptal jsem tiše, tak tiše, že to téměř nebylo slyšet. Najednou jsem ji před sebou viděl, jak na mě kouká a jen netrpělivě pohazuje ocasem přesně jak měla ve zvyku. Zatajil se mi dech. Udělal jsem několik k ní několik kroků, čekala na mě. A pak tam nebyla. Zavrtěl jsem hlavou. Muselo se mi to zdát. Přesto uvnitř mě zůstával takový zvláštní pocit.
Pak jsem přistoupil k Sionnovi a jemně se o něj opřel tak, aby si mohl čenich zabořit do mojí srsti. "Zvládneme to," zašeptal jsem, ale sám jsem si nebyl jistý, jestli tomu věřím. Stále jsem se cítil, jako by mě k zemi tlačil obrovský balvan a já s ním nemohl hnout, ale musel jsem. Veděl jsem to. Zhluboka jsem se nadechl. Byl čas být silný. "Pojďme jinam..."
Procházeli jsme kolem hranic, a tak jsem se sem tam o něco otřel, aby se obnovily hranice smečky. Všude kolem ještě visel Elisy pach, ačkoli už tu nebyla. Bylo to zvláštní a mně přejel mráz po zádech. Kdybych jen chtěl a zavřel oči, mohl jsem stále předstírat, že se vůbec nic nestalo, že je vše v pořádku. Natolik ještě byla z lesa její přítomnost cítit. "Budu teď od tebe potřebovat pomoct," začal jsem pomalu. Nechtěl jsem to na Sionna hned všechno navalit, protože i tak toho bylo už až příliš. "Jako beta můžeš přijímat vlky a řídit je. Můžeš je klidně i povýšit. Zároveň je potřeba pohlídat, aby byly dostatečně silné hranice a dost masa v úkrytu a pokud ne, případně tím zaúkolovat ostatní, ale to jistě víš, ne?" pokračoval jsem. "Jeden z nás by tu měl vždycky být, aby bylo ve smečce bezpečno. Kdykoli tu nebudu, budeš to tu mít celé na starosti ty. Musí to znít hrozně, ale věřím, že to zvládneš. Ty jo," pousmál jsem se na něj a jemně do něj drcnul. Bylo to těžké ze sebe dostat vůbec nějaký projev emoce, ale věděl jsem, že se kvůli němu musím aspoň trochu snažit. Pak jsem se zadíval na Nym a do její hlavy vštěpil krátký vzkaz: Dej na něj pozor, prosím. Drobně jsem se usmál i na ni.
Jakmile jsme doprošli celé kolečko okolo Asgaaru, zastavil jsem se a pohledem vyhledat Sionna s Nym. Byla ve smečce jen krátce, ale za tu dobu se toho odehrálo tolik, že už jsem měl pocit, že už patří do rodiny. "Dejte pozor na to krémové vlče, ať se mu nic nestane. Ztracená vlčata nemají tam venku moc šancí," požádal jsem je a pak můj pohled padl do lesa. "Já teď půjdu, ale vrátím se, to vám slibuju. Postarejte se o smečku. Půjdu ji najít, ať už nikomu nikdy nemůže ublížit." Můj hlas poprvé za celou dobu dostal nějakou barvu. Cítil jsem, jak se uvnitř mě zase probouzí ten hněv. Zničím ji. V mých očích se zalesklo něco, co tam nikdy předtím nebylo. Kývnul jsem na Sionna a Nym a pak vyběhl na sever.
Zastavil jsem se u úkrytu a urval si kousek ze srnce, co přinesla Lucy a trochu se prospal a odpočinul si. Věděl jsem, že budu potřebovat sílu. Jestli dokázala zabít Elisu, musela od posledně pořádně zesílit. Ale to mě nemohlo zastavit.

//Zrcadlové jeskyně (skrz Vyhlídku)

//Tak teda... Arcanus by šel?